Demagog.sk
 

Sobotky se nejvíce ptají…Sobotkovci #vyrokdne

12. leden 2017

Poslanecké interpelace na předsedu vlády v české dolní komoře jsou zvláštní disciplínou. Ač jde o živě přenášené jednání, sál bývá poloprázdný, atmosféra je často spíše uspávací. Pokud si pustíte dnes ve 14:30 jednání sněmovny, co vlastně uvidíte? Statisticky vzato uvidíte, že se Sobotky na záludné dotazy vyptávají nejvíc jeho vlastní spolustraníci. Po jednom až dvou dotazech padne z řad jednotlivých opozičních klubů a celkově po zhruba 10-11 interpelacích se prostor pro dotazy vyčerpá. 

Podívali jsme se na některé faktory, které zmíněnou devadesátiminutovku doprovázejí. Zajímaly nás situace, kdy skutečně interpelace probíhají v plné parádě. Tedy když je předseda vlády přítomen a čelí ústním dotazům svých poslaneckých kolegů. V tomto volebním období byly na programu jednání interpelace celkem 45 krát. Sobotka se nedostavil na celkem 17 těchto jednání. 

Ne/účast na jednání

Než se dopustíme spravedlivého hněvu, že se Sobotka vyhýbá svým povinnostem, porovnejme tento údaj s jeho předchůdci. Premiéři Nečas a Topolánek si oblíbili čtvrteční odpoledne na Malé straně různě. Nečas se otázkám poslanců vystavil pouze v polovině možných případů, Topolánek chyběl z 25 jednání "pouze" sedmkrát. Záliba Mirka Topolánka v interpelacích by šla s trochou nadsázky dokladovat na jeho zamyšlení, kterého se během jednoho jednání dopustil. 


V docházce na poslanecké dotazy tedy Sobotka dosahuje poměrně solidních čísel, což kontrastuje např. s účastí některých jeho ministrů. Nezřídka diskutují poslanci absence ministrů Babiše nebo Jurečky na těchto jednáních. Zejména Andrej Babiš poměrně ostentativně přiznává, že na interpelace nechodí, což jej, zdá se, příliš netrápí. Opozice to veřejně popisuje jako pohrdání Poslaneckou sněmovnou, reálně je to ovšem tak jediné, co může dělat.

Kdo se ptá

Jak jsme zmínili již výše, nejvíce se premiéra Sobotky ptají jeho vlastní poslanci. Celkem takových dotazů padlo již 95. Jen pro srovnání — poslanci a poslankyně ODS, která je s počtem dotazů na pomyslném stříbrném stupínku, dokázali položit 80 otázek. Je to vlastně poměrně zajímavé. Člověka napadne, proč se poslanci ČSSD svého stranického šéfa nezeptají na otázky, které je trápí, a které nesnesou odkladu, např. na schůzích poslaneckého klubu nebo dokonce přímo? Během dnešního odpoledního jednání lze jako tradičně už předpokládat, že vystoupí za ČSSD někteří zákonodárci z kvarteta Šincl, Seďa, Váhalová nebo Velebný. Jde o poslance, kteří mají na svého stranického šéfa vždy připraven nějaký dotaz.


ČSSDANO2011KSČMTOP09 + STANODSKDU-ČSLÚsvit-NKSPD
   95  15   36         41  80      3  17  11
- data jsou sesbírána z webu Poslanecké sněmovny za období od nástupu vlády Sobotky do 12.1.2017


Zde je na místě dodat, že je to jejich svaté právo. Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v § 110 uvádí, že každý poslanec má právo interpelovat. Zákon nerozlišuje poslance opoziční, koaliční, sociálnědemokratické, komunistické, či ozářené úsvitem. 

Obecně se během vymezeného času stihne projednat zhruba 10-11 otázek. Poslanci ČSSD, kteří překypují aktivitou vůči svému stranickému šéfovi, bývají podezíráni, že svými vystoupeními (z nichž u některých by stačilo se podívat do otevřených zdrojů a programového prohlášení vlády) pouze berou čas opozičním poslancům, kteří by mohli klást dotazy pro Sobotku komplikované a nepříjemné. Je to jistě jejich právo, ovšem tuto hypotézu podporují 2 faktory.

Interpelace na předsedu vlády probíhají tak, že není-li Sobotka jednání přítomen a poslanec načte i tak interpelaci, premiér mu musí písemně odpověděť do 30 dnů. V případě, že Sobotka skutečně chybí, poslanci ČSSD dotazy zpravidla nemají. Jejich otázky tedy mají zřejmě relevanci jen v tom případě, je-li jejich stranický šéf přítomen ve sněmovně osobně a na otázky odpovídá. A to v živém přenosu ČT24. 

Pořadí jednotlivých dotazů je vybíráno losem. Tedy načtou-li poslanci 30 interpelací, na jednání se jich dostane zhruba třetina. Někteří zákonodárci pak načítají stejnou interpelaci vícekrát, aby právě na jejich dotaz došlo. Jako zajímavý příklad můžeme uvést výše zmíněného poslance Šincla z ČSSD, který se zvládl na jeden dotaz zapsat v jeden den hned pětkrát. To by v tom byl čert, aby se na zrovna na minimální mzdu nedostalo.


To, že poslanci nejsilnější vládní strany chápou ústní interpelace jako výzvu k jistému druhu rozhovoru s vlastním předsedou, nebylo vždy pravidlem. Během vlád Petra Nečase a Mirka Topolánka byli (stejnou metrikou) nejčastěji dotazujícími se poslanci opět zástupci ČSSD. Tedy strany, která v tu dobu byla nejsilnějším opozičním subjektem. Data pro toto tvrzení pocházejí z webu Poslanecké sněmovny a jsou součástí našeho staršího textu.

Abychom ovšem nezůstali pouze u suchých čísel, podívejme se v krátkosti také na některé příklady, kdy spíše občasný divák může být šokován, co se to vlastně v té sněmovně projednává. Poslanci své dotazy zkráceně pojmenovávají, z čehož občas vypadne téměř poklad. No posuďte sami:



Interpelacemi pánů Okamury a Ondráčka se dostáváme na konec textu, který je spíše aktualizovaným úvodem do zajímavého fenoménu, kterým nepravidelné čtvrtky v dolní komoře i přes jejich značné limity jsou. Dalšími zajímavostmi, které se v rámci diskuzí ve Sněmovně odehrávají, se budeme pochopitelně zabývat i v budoucnu.


Při alespoň mírné znalosti britkých interpelací (Prime Minister's Questions) můžeme s trochou nadsázky zcela na závěr konstatovat, že výše uvedený citát libovolný český premiér kvůli interpelacím nebude muset vážně použít. 

Autory dnešního textu jsou Anna Kloudová a Jan Tvrdoň.