Prvním hostem Otázek Václava Moravce byla předsedkyně Poslanecké sněmovny ČR Miroslava Němcová (ODS). S Václavem Moravcem hovořila především o aktuální situaci ve Sněmovně - jak vnímá kroky Miloše Zemana, který ji nejmenoval premiérkou i přes deklarovanou koaliční podporu 101 hlasů, i co si myslí o vznesených obviněních z korupce.
Otázky Václava Moravce ze dne 7. července 2013 (moderátor Václav Moravec, záznam)
Musíme si také říci, že ten největší počet poslanců, kteří odešli do toho, do té zóny těch nezařazených, tak byl hodně třeba například ze strany Věci veřejné.
Ústava nám říká nám: pakliže padne vláda, jsou zde dva pokusy prezidenta republiky jmenovat vládu novou. Pokud prezident v těchto dvou pokusech neuspěje, je zde ještě třetí pokus vložen tentokrát do rukou předsedy, předsedkyně Poslanecké sněmovny. Pokud ani tento třetí pokus nebude úspěšný, neboli hledá se stále východisko z toho, aby mohly být zachovány výsledky těch voleb, které se uskutečnily jako poslední v Poslanecké sněmovně, aby se vygenerovala vláda, která bude mít oporu právě v těch stranách, které jsou účastny v Poslanecké sněmovně. A teprve, když tyto tři pokusy selžou, tak ústava říká: dobře, třikrát zde byl marný pokus, a v tom případě je řada na předčasné volby.
Ústava stanoví tři pokusy pro sestavení vlády, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Podle Ústavy ČR vláda usiluje o zisk důvěry následovně: (dle čl. 68, odst. 3) vláda musí do 30 dnů od svého jmenování požádat o důvěru Poslanecké sněmovny. Nezíská-li důvěru, je povinna podat demisi (čl. 73, odst. 2). Nezíská-li důvěru dvakrát, prezident jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny (čl. 68, odst. 4) - třetí pokus je tedy vložen do předsedových rukou, jak pravdivě uvádí Němcová.
Pokud ani třetí pokus o sestavení vlády není zakončen získáním důvěry, je v pramoci prezidenta rozpustit Sněmovnu a vyhlásit nové volby (čl. 35, odst. 1).
My jsme byli, když to budeme rekapitulovat, tak vláda podala demisi v pondělí do rukou prezidenta republiky, v pondělí večer podal předseda vlády demisi. Ve středu večer, 48 hodin poté Občanská demokratická strana vyhlásila, že mě nominuje na premiérku budoucí příští možné koaliční vlády. Všichni koaliční partneři s tím souhlasili a v pátek jsme byli u pana prezidenta, kde si pozval všechny strany k nějakému předběžnému sondování jejich pozic, jejich názorů na ta řešení. A my jsme tam i mluvili o tom, že jsme schopni mu dodat hlasy okamžitě, kdyby je požadoval, těch 101 hlasů. Pan prezident je nepožadoval. Věděl o tom, že tady existuje ta většina, věděl, slyšel stanoviska, která říkala: chceme, chceme pokračovat v tom trojkoaličním konceptu s premiérkou Miroslavou Němcovou.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož nelze ověřit, o čem spolu mluvili Miroslava Němcová a Miloš Zeman při jednáních na hradě.
Vláda Petra Nečase podala demisi v pondělí 17. června a byl pověřen vést vládu, než bude jmenována nová vláda. 19. června pak grémium ODS nominovala Miroslavu Němcovou na předsedkyni vlády. Její nominaci postupně přijaly obě koaliční strany, TOP09 i LIDEM.
Prezident ČR si pak pozval ve dnech 21. - 23. června představitele stran ODS, TOP09, ČSSD, KSČM a VV. Jestli už tam byla deklarována koaliční 101 a prezident důkaz odmítl nebo nepožadoval, to nedokážeme ověřit.
(..) protože jestli se vrátíme k vyjádření, která dal například Jiří Rusnok, a který oznámil, že už předtím, než se začaly konat tyhle ty schůzky v Lánech s jednotlivými zástupci politických stran, tak už předtím s ním Miloš Zeman jednal s Jiřím Rusnokem, to přece z nějakého rozhovoru Jiří Rusnok oznámil.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě rozhovoru "Premiérem proti své vůli" v Mladé frontě Dnes z 29. června 2013, kde Jiří Rusnok říká následující:
"* Musel vás prezident Zeman dlouho přemlouvat, abyste teď vzal funkci premiéra v úřednické vládě? Váhal jste dlouho?
Samozřejmě jsem nějakou dobu váhal, byť ne dlouho. Jakmile padla vláda, tak jsem tušil, že se opět někde může něco dít a že zase bude moje jméno dáváno do těchto souvislostí. Stejně jako v minulosti, kdy padaly různé spekulace. Člověk už nějak preventivně tuší různá rizika, takže už přemýšlí, co by bylo, kdyby... Žádný dlouhý čas na rozmyšlenou jsem si nebral. Při samotném jednání s panem prezidentem už jsem víceméně věděl, že do toho půjdu.
* To bylo kdy?
Minulý pátek. Ještě před jeho jednáním v Lánech. Kývl jsem na to podmíněně... Pan prezident věděl, že ho čekají různé rozhovory, a nebylo jasné, jak to po těch rozhovorech dopadne. Ale tento scénář měl v hlavě a já tehdy tuto podmíněnou nabídku už tehdy pozitivně reflektoval."
Jednou z opor těch obvinění je to, že prostě vláda měla získat výhodu, tedy potvrzení důvěry ve sněmovně za to, že ty tři poslanci odejdou. No a kdo se podívá na hlasování v Poslanecké sněmovně právě při této důvěře vlády, tak zjistí, že i bez těch třech hlasů těch náhradníků, kteří přišli, by se ta vláda obešla a důvěru by získala.
Výrok Miroslavy Němcové je hodnocen jako pravdivý, neboť je pravda, že i bez tří náhradníků za tzv. poslanecké rebely ODS by vláda prosadila zákon, se kterým spojila hlasování o důvěře vládě.
Obvinění, o kterých je řeč, jsou vznesená proti bývalým poslancům za ODS, resp. nezařazeným, premiérově pravé ruce Janě Nagyové a od pondělka i proti Petru Nečasovi. Jde o obvinění z podplácení, za účelem zvrácení politické situace ve svůj prospěch. Hlasování o důvěře, které má Miroslava Němcová evidentně na mysli, je tedy situace z listopadu 2012, kdy vláda Petra Nečase spojila důvěru vládě s návrhem zákonao změně daňových, pojistných a dalších zákonů, který se také lidově nazývá "Kalouskův balíček".
Ve 3. čtení, kde byl návrh 7. listopadu 2012 v Poslanecké sněmovně, pro něj zvedlo ruku 101 poslanců, a to již včetně náhradníků za 3 odstoupivší poslance ODS (Tluchoř, Šnajdr, Fuksa). Ovšem, jak je patrné z tohoto hlasování, vládě by k prosazení tohoto návrhu stačilo 98 hlasů, tedy důvěru by získala, i kdyby zmínění 3 náhradníci nehlasovali pro tento návrh. Důležité je si uvědomit, že pro získání důvěry vládě stačí získat podporu přítomných poslanců, nikoli nutně 101 hlasů.
Dodáváme však, že tento návrh zákona by bez podpory těchto poslanců (Pekárek již nehlasoval) měla vláda problém prosadit po jeho vrácení Senátem, kdy by již potřebovala 101 hlasů. V tomto hlasování získala vláda pro svůj návrh 102 hlasů, když pro něj navíc oproti předchozímu sněmovnímu jednání hlasoval poslanec Pavel Bém (toho času nezařazený) a exministr kultury Besser, který se 1. hlasování neúčastnil.
Tak jako se vždycky říkalo: no, on (pravomocně odsouzený Roman Pekárek, pozn.) posloužil ODS. A my jsme vysvětlovali, jak jsme ho přemlouvali na klubu, aby vůbec nenastupoval do sněmovny, že jednak zdevastuje pověst ODS, jednak poškodí pověst sněmovny jako celku. Zatíží ještě tu minimální důvěru ve v zákonodárné instituce. Padesát lidí na něj mluvilo a nebylo to nic platné.
Občanská demokratická strana tlačila na svého člena a poslance Romana Pekárka, aby se vzdal svého mandátu a opustil sněmovnu. Předseda poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura poté, co Pekárek složil poslanecký slib, prohlásil: „Požádám ho, aby se vzdal poslaneckého mandátu, aby svým osobním příběhem nezatěžoval ODS a její poslanecký klub“.Podobně reagoval bývalý premiér Petr Nečas, když označil v listopadu nastalou situaci za neudržitelnou. Proti jeho setrvání ve funkci se vyslovili i další představitelé ODS, např. Marek Benda.
Nakonec pod tlakem poslaneckého klubu ODS Pekárek 9. listopadu 2012 pozastavil své členství ve straně. Informace o tom, zda ODS tlačila na Romana Pekárka ještě před nástupem do funkce, však nejsou k dispozici. Výrok Miroslavy Němcové hodnotíme jako neověřitelný.
Obávám se, že po těch 4 letech jsme zase ve stejném bodu nula v boji proti extrémismu poté, co se nám podařilo rozpustit Dělnickou stranu, (..)
Dělnická strana byla rozpuštěna Nejvyšším správním soudem 17. února 2012, tj. v době vlády Jana Fischera, kde byl Martin Pecina ministrem vnitra. Celý rozsudek (.pdf) je také dohledatelný na webu Nejvyššího správního soudu. Návrh na rozpuštění DS podala vláda Jana Fischera. Obecně se dá říci, že vláda je českém systému právě ta, kdo dává podnět k NSS pro rozpuštění politických stran.
(Obávám se, že po těch 4 letech jsme zase ve stejném bodu nula v boji proti extrémismu poté, co se nám podařilo rozpustit Dělnickou stranu,)
poté, co se nám podařilo rozprášit ty nejagresivnější buňky neonacistické(..)
Výrok Martina Peciny je hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat informace potvrzující "rozprášení nejagresivnějších neonacistických buněk" za doby jeho působení ve funkci ministra vnitra ve vládě Jana Fischera.
Když já jsem tam byl, tak byly soudní procesy s extrémisty. A extrémisti se opravdu zcela stáhli, do toho dubna 2011 byli naprosto rozprášeni. To, co se dělo potom, že vláda úplně selhala, když byl Šluknov, to já už jsem tam nebyl.
Radek John byl ministrem od 13. července 2010 do 21. dubna 2011. Nepokoje na Šluknovsku tedy skutečně probíhaly až po jeho odvolání. Série demonstrací byla odstartována konfliktem v Novém Boru v srpnu 2011. Napětí v oblasti však patrně panovalo již dříve.
Nepodařilo se nám však najít mnoho informací o soudních procesech s extremisty, které měly probíhat v době Johnova úřadování. Ve výše zmíněném časovém intervalu probíhal soud s osmi extremisty za propagaci nacismu, ten byl ale zahájen 15. července 2010, tedy pouhé dva dny po nástupu Radka Johna na ministerstvo. V listopadu 2010 pak soud projednával žhářský útok v Ostravě.
Ani tvrzení o rozprášení extremistů nemůžeme považovat za pravdivé. Krátce po odchodu Radka Johna z ministerstva proběhly prvomájové demonstrace například v Brně či Přerově, v Přerově se pak uskutečnil další pochod v červnu 2011, od srpna pak docházelo k výše zmiňovaným nepokojům na Šluknovsku.
Celý výrok proto hodnotíme jako zavádějcí.
My napřed musíme něco udělat s ekonomikou, která je tady šestý kvartál v propadu.
Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Dle informací zveřejněných Českým statistickým úřadem, česká ekonomika za posledních sedm čtvrtletí neroste a šest z nich dokonce klesá, jak je uvedeno ve zprávě Českého statistického úřadu z 12. června 2013:
"HDP tak celkově mezikvartálně neroste již sedm čtvrtletí v řadě, z toho celých šest klesá."
(Vývoj ekonomiky České republiky v 1. čtvrtletí 2013, .pdf, strana 5)
(My napřed musíme něco udělat s ekonomikou, která je tady šestý kvartál v propadu,) což je nebývalé v České republice, přitom že okolní země jsou na tom mnohem lépe než my. A mnohé z nich rostou.
Na základě získaných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Zatímco Česká republika je již šesté čtvrtletí za sebou v propadu (pdf, strana 5), naši sousedí jsou na tom lépe, jak lze vidět v následující tabulce:
Hrubý domácí produkt (čtvrtletně)
Země/Období4. Q 20111. Q 20122. Q 20123. Q 20124. Q 20121. Q 2013Německo650 500.0657 700.0661 210.0664 870.0662 200.0669 920.0Polsko88 624.093 301.293 435.196 833.697 578.096 905.0Rakousko76 139.676 962.877 509.677 972.378 301.778 732.3Slovensko17 627.217 724.417 819.317 941.317 978.018 045.9
Při sociálním ubytování se majitelům ubytoven platí za osobu 12 tisíc. To znamená, 4 osoby, 40 tisíc.
Majitel ubytování může od státu získat podstatně menší částku, která se navíc liší např. dle lokality.
Předešleme, že Radek John mluví zřejmě o částce na kalendářní měsíc: v další větě uvádí "Zatímco kdyby ty lidi měli normální byt, tak tam platěj 6 tisíc", což odpovídá nejvýše měsíčnímu nájmu. Že částka uváděná poslancem Johnem není zcela přesná, naznačuje již jeho výpočet, 4 x 12 = 40.
Podle skutečné úpravy má občan, dle výše příjmu domácnosti, právo na příspěvek na bydlení, případně na doplatek na bydlení, je-li v hmotné nouzi a příspěvek na bydlení na jeho náklady nestačí. Maximální výše - v případě domácnosti zcela bez příjmu - příspěvku na bydlení pro čtyřčlennou rodinu činí mezi 11 615 a 18 307 Kč (dle lokality a druhu bydlení). Pro doplatek na bydlení není maximum stanoveno, jeho výše se odvozuje od nájemného a dalších služeb spojených s bydlením.
Neexistuje tedy obecně platná částka ze sociální podpory, která by se vyplácela za čtyři osoby, můžeme leda odkázat na příklady, které v minulosti k ubytovnám uvedly např. ČT (nájem až 15 tisíc za místnost) či Idnes (téměř 20 tisíc pro pětičlennou rodinu). Agentura Romea uvádí, že čtyřčlenná rodina platí průměrně 10 až 11 tisíc Korun za dvě místnosti.
Když navíc uvážíme, že příspěvky nejdou pouze vlastníkovi ubytování, nýbrž také na energie a další služby, je částka 40 tisíc (nebo 48 tisíc Korun) pro "majitele ubytoven", uvedená Radkem Johnem, příliš vysoká. Rozhodně také neplatí obecně, když se celková výše příspěvků odvíjí od příjmů rodiny, lokality, druhu bydlení, ceny služeb a skutečného nájemného.
Ale jako ta policie byla výrazně oslabená. Ten rozpočet klesnul snad o deset miliard korun (od doby, kdy byl Martin Pecina ministrem vnitra, pozn.).
Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě údajů z rozpočtu ČR.
Martin Pecina byl ministrem vnitra od května 2009 do června 2010. Rozpočet Policie ČR v roce 2009 byl dle schváleného rozpočtu Ministerstva vnitra (.pdf - str. 28) 34 715 676 tis. Kč. Rozpočet pro rok 2013 je 27 143 550 tis. Kč (zákon č. 504/2012 Sb., o státním rozpočtu ČR na rok 2013 - ukazatele kapitoly 314 Ministerstvo vnitra ČR, Specifické ukazatele, Policie ČR). Rozdíl mezi nimi tedy je 7 572 126 tis. Kč, tedy přibližně 7,5 mld. Kč. Martin Pecina tvrdil, že rozdíl mezi nimi je 10 mld., rozdíl mezi jeho tvrzením a realitou je tedy 2,5 mld. Kč.
Rozpočet Policie ČR200934 715 676 tis. Kč201327 143 550 tis. KčRozdíl 7 572 126 tis. Kč
Za mě, když, když my jsme s policejním prezidentem Lessym plánovali, že klesne počet policistů na 40 tisíc a říkali jsme: a pod to už to opravdu nejde, (..). Od té doby to kleslo o další dva tisíce.
Radek John byl ministrem vnitra od července 2010 do dubna 2011. V té době se snažil obecně o snižování počtu policistů, které ovšem nespojoval s žádnou kritickou hranicí 40 tisíc, pod kterou se nemůže zajít. O snižování počtu policistů mluvil např. v České televizi nebo na interpelacích ve Sněmovně. Z interpelací ve Sněmovně jasně vyplývá, že v policejním sboru byl zaveden stop stav a spoléhalo se na přirozenou fluktuaci, která postupně sníží počet policistů, přičemž sám Radek John uvádí, že není možné přesně určit na jaké až číslo. Jako optimální stav označuje zhruba 40 000 policistů, nespojuje to však s krajní hranicí.
Až na podzim 2011 začal tehdejší policejní prezident Lessy hovořit o minimálním stavu policistů na čísle 40 389. V té době už ale Radek John nebyl ministrem vnitra.
Nepodařilo se nám dohledat, kolik přesně policistů bylo v době odchodu Radka Johna z vlády (duben 2011), na začátku roku 2011 evidovalo policejní prezidium 41 224 policistů, k 1. listopadu to bylo už jen 39 968. V současné době počítá organizační struktura ministerstva vnitra ČR celkem s 38 996 služebními místy.
Výrok hodnotíme jako zavádějící, vzhledem k tomu, že Radek John sám neoznačoval hranici 40 000 policistů jako mezní, pod kterou nejde zajít. Nejde sice určit, kolik přesně policistů bylo v době jeho odchodu, nicméně jeho záměrem bylo dosáhnout počtu kolem 40 000 (kolem tohoto čísla se stav také pravděpodobně pohyboval), a od této hranice klesl počet policistů o zhruba 1 000 příslušníků, nikoli 2 000.
počet policistů 2010 43 100 leden 2011 41 224 listopad 2011 39 968 2013 38 996
Já jsem měl slíbeno, že po prvním roce poroste rozpočet Ministerstva vnitra každý rok o půl miliardu. (..). Místo toho ta realita byla taková, že ministr Kubice schválil rozpočtový výhled, kde klesalo příjmy Ministerstva vnitra o další miliardy každý rok.
Výrok poslance Johna je hodnocen jako pravdivý a to na základě veřejně dostupných výdajových rámců schválených za jeho působení na MVČR a také ze schválených výdajových rámců za působení ministra Kubiceho.
Celkové výdaje státního rozpočtu na léta 2011 až 2013 podle kapitol (.xls) ukazují výdaje pro Ministerstvo vnitra (tab. č.2b) - v tisících Kč:
Rok201120122013Výdaje pro MV 50 827 229
51 355 069
51 931 843
Je zde tedy patrný nárůst výdajů následujících letech zhruba o půl miliardy každý rok, jak uvádí Radek John.
Podíváme-li se na Celkové výdaje státního rozpočtu na léta 2012 až 2014, které byly schváleny již po odchodu poslance Johna z pozice ministra vnitra, vypadají pak výdaje ministerstva následovně (.pdf - tab. č.2):
Rok201220132014Výdaje pro MV 51 221 00446 940 30743 542 805
Je tedy patrné, že schválené výdajové rámce skutečně znamenaly významné oslabení financí pro resort vnitra v řádu miliard Kč každoročně.
Výrok Radka Johna je tedy hodnocen jako pravdivý.
Tady souhlasím s panem exministrem Johnem. S tou malou výhradou, že za něho ten rozpočet klesl o 8,5 miliardy.
Pokles rozpočtu Ministerstva vnitra činil v době Johnova působení na ministerstvu cca 8,4 mld. Korun.
Radek John byl ministrem (vlada.cz) mezi červencem 2010 a dubnem 2011. Jako změnu rozpočtu "za něj" tedy považujeme rozdíl mezi zákonem o státním rozpočtu na rok 2010 a tím na rok 2011 (skutečné plnění státního rozpočtu nebereme v potaz, jelikož John neměl na toto plnění vliv po celé rozpočtové období). Není sice zřejmé, zda Pecina hovoří o rozpočtu Ministerstva vnitra jako celku, nebo pouze o Policii ČR, můžeme však ověřit obě hodnoty.
Rozpočty na rok 2010 a 2011 (ukazatele kapitoly 314) uvádějí následující hodnoty výdajů (v milionech Korun):
2010 2011 rozdíl Policie ČR 34 565 28 606 5 959 Ministerstvo vnitra 61 270 52 877 8 393
Ministerstvu vnitra tedy v době, kdy Radek John byl ministrem, opravdu poklesl rozpočet o přibližně 8,5 miliardy.
Je rozdíl mezi kriminálkou a třeba i dopravní policií nebo nějakým specializovaným útvarem, takže taková ta základní, ta pořádková služba na to za mého času byla, myslím, 12 měsíců, teď se to snížilo asi na 5 nebo na šest, ale pokud se jedná o nějakého kriminalistu, tak tam se to počítá na roky, to není věc měsíců (František Bublan hovoří o délce výcviku policistů, pozn.).
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož nejsou dohledatelné informace o výcviku kriminalistů.
Délka základní odborné přípravy policistů, kterou se kvalifikují všichni policisté přijatí do služebního poměru, se liší v závislosti na dosaženém vzdělání policisty; jako určující bereme výcvik policisty s dosaženým středním vzděláním s maturitou.
Pro příslušníky pořádkových a dopravních sil trvá základní odborná příprava devět měsíců.
Průběh výcviku příslušníků služeb kriminální policie a vyšetřování není v oficiálních zdrojích k nalezení.
Já jsem podal pozměňovací návrh do jednacího řádu sněmovny, že v komisi (pro kontrolu tajných služeb, pozn.) budou nejen poslanci.
Tento výrok jsme původně špatně hodnotili jako nepravdivý. Po upozornění Radka Johna jsme hodnocení opravili a za upozornění mu děkujeme.
Radek John byl skutečně jedním z předkladatelů novely zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. V samotném dokumentu (.pdf) s vyznačenými změnami oproti původnímu znění je hned na první stránce v § 48 ods. 1 patrné, že členy vyšetřovací komise nadále mohou být nejen poslanci.
Přehled zákonů, které předkládal Radek John (mezi nimiž je i tento zákon) najdete na stránkách Poslanecké sněmovny.
Já jsem byl 9 měsíců nebo 6 měsíců šéfem výboru pro kontrolu BIS.
Podle informací ze „Zprávy o činnosti stálé komise PS pro kontrolu BIS“ (strana 1, ods. 2) byl Martin Pecina předsedou komise od července 2010 do března 2011, tedy 9 měsíců. Poté na svou funkci rezignoval a byl nahrazen spolustraníkem z ČSSD Richardem Dolejšem.
Výrok Miroslava Peciny hodnotíme jako pravdivý.
Minulý týden jsme si poslechli nebo tento týden to bylo, jsme si poslechli, že Česko je vůbec nejhorší ze všech stávajících zemí Evropské unie, pokud se týká kontroly ze strany ministerstva financí, že je vůbec nejhorší pokud se týká z pohledu čerpání.
Web Českého rozhlasu informoval 3. července 2013 o výroční zprávě (en, .pdf) Evropské komise, která hodnotí průběh čerpání dotací, ale i funkčnost dozorových orgánů v jednotlivých národních státech. Právě v části věnované auditním orgánům (strana 38) výslovně zmiňuje české orgány jako „v podstatě nefunkční (it essentially does not function)“. Na informačním webu ministerstva pro místní rozvoj se pak můžeme dočíst, že „auditem připravenosti řídicího a kontrolního systému všech operačních programů, nastavením řídicích a kontrolních systémů (…) je pověřen jediný subjekt, a to odbor Auditní orgán - Centrální harmonizační jednotka na Ministerstvu financí ČR.“
Jak navíc můžeme vidět v grafu na straně 11 výroční zprávy (en, .pdf), objem vyčerpaných prostředků v České republice je na velmi nízké úrovni.
Z výše uvedeného se dá potvrdit, že Česká republika skutečně selhala v dozoru nad dotačními programy a hodnotíme proto výrok Martina Peciny jako pravdivý.
No tak v prvé řadě musíme říct, že za ty 4 roky tady pokleslo, poklesl reálný počet policistů zhruba o 3 tisíce.
V roce 2009 (tedy před 4 lety) byl tabulkový počet policistů v ČR 43 572. Pro letošní rok počítá ministerstvo vnitra s 38 996 služebními místy. Rozdíl v tabulkových místech tedy činí 4 576 policistů. Bohužel nemáme dostupné informace o reálném počtu policistů. S žádostí o něj jsme oslovili policejní ředitelství a výrok prozatím hodnotíme jako neověřitelný.
Za Ivana Langera byla udělána koncepce, že policistů má být 47,5 tisíce. Když jsem přišel na vnitro, tak těch policistů bylo zhruba 42 tisíc. (..). Dneska to číslo, ta tabulka je 39 a těch policistů je 38,5 tisíce.
Výrok hodnotíme jako zavádějící na základě informací zaslaných policejním prezidiem. Plánovaný počet policistů v době, kdy byl Ivan Langer ministrem vnitra (2006 - 2009 v první i druhé vládě Mirka Topolánka), měl činit rámcově přes 47 tisíc (počet se v jednotlivých letech měnil v řádu stovek).
Martin Pecina byl ministr vnitra Fisherovy vlády od 8. května 2009 do 13. července 2010. Dle údajů zaslaných policejním prezidiem byl reálný počet policistů k 1.6. 2009: 43 118, tedy cca o tisíc více než uvádí Pecina.
Níže uvádíme přehled počtu policistů v jednotlivých letech (data jsou uvedena k 1.1. daného roku) , další tabulka obsahuje srovnání plánovaného a reálného počtu policistů v současnosti.
200744 101200842 117200943 472201043 100201140 500201238 776201338 966(plán)
2013Plánovaný početReálný početk 1.1.38, 99638,291k 1.2.38, 99638,267k 1.3.38, 99638,239
Zdroj: Policejní prezidium
Vzhledem ke skutečnosti, že poslední dostupné srovnání reálného a plánovaného počtu policistů je k březnu tohoto roku, nemůžeme s jistotou říci, zda odpovídá aktuální počet policistů uváděný Martinem Pecinou realitě. Nicméně část výroku týkající se reálného počtu policistů v době příchodu Martina Peciny na Ministerstvo vnitra je dle údajů policejního prezidia nepravdivá, a proto hodnotíme výrok jako zavádějící.
Za mě odcházelo zhruba 1500 policistů nebo v těch dobách odcházelo zhruba 1500 policistů ročně a ta kapacita toho školství policejního byla zhruba 2500. (..) Ta kapacita policejního školství skutečně poklesla, docela dramaticky, ale těch policistů zase odchází mnohem méně, zhruba 700 až 800 ročně.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat aktuální informace o počtu odcházejících policistů. Níže uvádíme alespoň informace týkající se odchodu policistů v době Pecinova působení ve vládě. Martin Pecina byl ministr vnitra Fisherovy vlády od 8. května 2009 do 13. července 2010. Na webu Ministerstva vnitra je uvedené, že průměrná běžná roční fluktuace je cca 1 400 policistů (informace k roku 2010).
V tabulce jsou zaznamenány počty policistů v jednotlivých letech.
200744 101200842 117200943 472201043 100201140 500201238 776201338 966(plán)Zdroj: Eurostat, MVCR,
Níže jsou zaznamenány proměny kapacity policejního školství v době
RokVyšší a střední policejní školstvíPolicejní akademie Črcelková kapacita200835517362091200929914561755201038218822264 Zdroj: Ministerstvo vnitra Čr
Z výše uvedených informací vidíme, že v roce 2009 tedy skutečně došlo k významnému poklesu kapacity policejního školství o více než 300 míst.
V roce 2006 ještě bylo 47 tisíc policistů.
Podle dat Eurostatu bylo v roce 2006 v České republice 46 032 policistů. Data Václava Moravce pro nedělní OVM uvádějí hodnotu 45 207. Obě čísla jsou výrazně nižší než Františkem Bublanem udávaných 47 000 a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.
