Volby 2013: KSČM

Stanovy KSČM se ke zmíněnému vyjadřují následovně: bod 70, písmeno e) “ ÚV KSČM schvaluje kandidátní listiny a kandidáty do Parlamentu ČR a EP ”.

Bod 62, písmeno b) pak uvádí, že “ Krajská konference KSČM (...) sestavuje kandidátní listiny a navrhuje kandidáty do Parlamentu ČR a EP, které předkládá ÚV KSČM ke schválení.”

Filip tedy vykládá stanovy KSČM korektně a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Z programu KSČM citujeme: “ Zavedení druhého pásma u daně z příjmu právnických osob ve výši 25 % pro zisky nad 10 milionů Kč, do zisku 10 milionů Kč ponechat zdanění 19 %. ”.

KSČM tedy má v programu dvě pásma, nicméně jednoduchou dělící hranicí je zisk 10 milionů korun. Pod tuto hranici chtějí právnické osoby zdanit sazbou 19%, nad ni rovnou 25%. Nejedná se tedy o žádné “postupné”, progresivní zdanění, jak naznačuje výrok Vojtěcha Filipa. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Vedení KSČM (VV ÚV KSČM) se skutečně v roce 2003 vyjádřilo proti vstupu ČR do EU. Cit. " Nemůžeme brát zodpovědnost za to, jakým způsobem vyjednala současná koaliční vláda podmínky vstupu do EU," řekl v pátek Právu předseda KSČM Miroslav Grebeníček.” Doporučující stanovisko následně potvrdil i ÚV strany.

Program strany pro předčasné volby, který strana zveřejňuje na svých webových stránkách, podobný závazek neobsahuje.

Podle iDnes.cz měla KSČM v prosinci roku 2012 přesně 53 500 členů, ČSSD letos na konci března 22 881 a ODS jich má 21 490 (což je dohromady 44 371).

Je tedy pravda, že je KSČM nejmasovější stranou u nás a má více členů, než ODS a ČSSD dohromady. Počet členů KSČM však každým rokem ubývá a není tedy jisté, zda má strana více než 53 000 členů.

Nejnovější dostupné údaje však slova Vojtěcha Filipa potvrzují a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Na základě znění Washingtonské smlouvy hodnotíme výrok jako nepravdivý.

V článku 13 Washingtonské smlouvy stojí: “ Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení. ” (znění v originále zde)

Proces vystoupení z NATO tedy netrvá 10 let, ale pouze jeden rok (období mezi oznámením a okamžikem, kdy stát přestává být členem NATO). Vystoupit je možné nejdříve po 20 letech platnosti smlouvy.

Nepodařilo se nám dohledat případ, který by odpovídal Filipem uvedeným částkám a poslanec bohužel nezmiňuje konkrétní instituce. Srovnatelný svým objemem je snad jen případ údajného vyvádění peněz z Nemocnice na Homolce, na které před časem upozornil Nadační fond proti korupci (ČT).

Firma Alseda, spojená s advokátní kanceláří Šachta & Partners (dnes MSB Legal), měla od dceřiné firmy nemocnice podezřelým způsobem získávat miliony Korun měsíčně. Není však zřejmé, že Filip měl na mysli právě tuto nemocnici a tuto advokátní kancelář.

Poradní expertní sbor, zvaný také první Bezděkova komise, ve své závěrečné zprávě (.pdf) představil šest variant vývoje důchodového systému v ČR. Tzv. základní varianta, tedy průběžný systém dle legislativní úpravy z r. 2004, se měla (dle zprávy, str. 16) udržet s přibližně vyrovnaným rozpočtem do r. 2030 a poté se měla propadnout do závratných dluhů.

Jednou z dalších variant byla tzv. varianta ČSSD, spočívající v zásadní úpravě průběžného systému a zavedení tzv. pomyslných individuálních účtů (str. 17). Rozpočet důchodového systému (str. 20) se dle této varianty měl propadnout do deficitu až kolem r. 2040 a v r. 2070 měl být znovu vyrovnaný.

Vojtěch Filip tedy pravdivě tvrdí, že první Bezděkova komise představila udržitelnou variantu průběžného důchodového systému. Nepřesné je pouze jeho vymezení doby, kdy komise fungovala. Ve skutečnosti šlo o roky 2004 a 2005 (str. 4).

Dodejme, že tzv. druhá Bezděkova komise se ve svých závěrech (zpráva, .pdf) shoduje s první co do udržitelnosti současného systému: ten se má propadnout do dluhů v letech 2030-2035 (str. 14, tzv. základní varianta). Varianty reforem (str. 15-16), představené druhou Bezděkovou komisí, však nezahrnují úpravy průběžného systému jako samostatnou variantu, bez vzniku dalších pilířů důchodového systému.

Hlavní část Filipova výroku jsme tedy hodnotili dle závěrečné zprávy první komise.

K odchodům do důchodu je nutné hned na začátku poznamenat, že v České republice neexistuje jednotný věk, jehož dosažení umožňuje odchod do důchodu. V současnosti odchody do důchodu upravuje novelizovaný zákon č. 155/1995 Sb., k poslední úpravě důchodového věku došlo s účinností od 30.9.2011. Ani dříve nebyl důchodový věk stanoven jednotně - viz dřívější pravidla zde a zde.

Do důchodu se tedy chodí v nejrůznějším věku, není jasné, co měl Vojtěch Filip na mysli a výrok musíme hodnotit jako neověřitelný.

Průměrný věk odchodu do důchodu lze najít v databázi Eurostat, nejnovější dostupná data z roku 2010 hovoří o průměrném věku odchodu do důchodu 61,4 let.

Jak shrnuje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, veřejné výdaje na zdravotnictví v letech se sice v roce 2009 (243,7 miliard korun) zvýšily oproti roku 2008 (218,7), kdy byly zavedeny zdravotnické poplatky. V letech 2010 a 2011 pak tyto výdaje v podstatě stagnovaly.

Server Medical Tribune pak přináší zajímavé srovnání počtu zdravotnických úkonů v letech 2007 vůči roku 2008 a nejaktuálnějších dat roku 2012. Z tohoto přehledu, sestaveného na základě dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky, mimo jiné vyplývá, že v roce 2008, bezprostředně po zavedení poplatků, klesly počty ošetřovacích dnů i jednotlivých ošetření (ošetřeních dospělých na pohotovosti kleslo až na 59 % stavu z předchozího roku), poklesl i počet předepsaných receptů (z 90 milionů na necelých 69 milionů), vzrostly však celkové náklady na léčiva.

Podobně vyznívá i srovnání stavu z roku 2012 vůči roku 2007 (před zavedením poplatků), z dat vyplývá nárůst stomatologických ošetření na pohotovosti na 107,3 % stavu z roku 2007 či nárůst nákladů na léčiva o 17 %. Ostatní veličiny vykazují pokles.

Server idnes.cz zase porovnal příjmy z poplatků s celkovými příjmy jednotlivých zařízení, například u léčeben dlouhodobě nemocných tvoří příjem z poplatku 9,2 % příjmů, naopak pro fakultní nemocnice je to necelé procento.

Netroufáme si však na základě těchto dat usuzovat na přímou souvislost mezi zavedením (a následnou úpravou) zdravotnických poplatků a vlivu na objem poskytované péče či její náklady. Výrok proto ponecháváme jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen na základě absence zdrojů o formálním fungování RVHP jako neověřitelný.