Výroky Václava Moravce

Olympijská charta se sice nedělí na články, Václav Moravec nicméně správně cituje šestý ze Základních principů olympismu (text dle webu Českého olympijského výboru zde, .pdf, str. 9).

Výrok hodnotíme jako pravdivý s upřesněním, že oficiální odůvodnění neúčasti Baracka Obamy na ZOH v Soči se neodkazovalo na ruský zákaz propagace homosexuality, ale uvádělo nabitý program prezidenta.

Zimní olympijské hry v Soči si skutečně vysloužily velkou míru mezinárodní kritiky kvůli zákazu propagace homosexuality a v obecnější rovině i kvůli porušování základních lidských práv a svobod. Olympijských her se kromě Baracka Obamy nezúčastní také někteří významní představitelé evropských států (např. David Cameron, Angela Merkel, Joachim Gauck či Francois Hollande).

Nutno podotknout, že samotný Barack Obama explicitně neuvedl, že by hlavním důvodem jeho neúčasti na ZOH v Soči byl právě zákaz propagace homosexuality (Web USA Today uvedl, že oficiálním odůvodněním Bílého domu je zaneprázdněnost a nabitý program amerického prezidenta). Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že v delegaci reprezentující USA budou sportovkyně, které se otevřeně hlásí ke své homosexuální orientaci a že (jak uvádí iHNed.cz) " mluvčí Bílého domu Shin Inouye řekl, že americká delegace představuje rozmanitost, která je typická pro Spojené státy a že prezident Obama je přesvědčen o tom, že světu představí to nejlepší z Ameriky. Tedy rozmanitost, odhodlání a týmovou práci," je symbolické sdělení Obamovy neúčasti zřejmé.

Sám Obama k delegaci, ve které není zastoupen žádný čelní představitel amerického státu, uvedl: " Myslím, že ta delegace mluví sama za sebe ".

V souvislosti s kritikou ze strany Mezinárodního olympijského výboru potom uvedl server Idnes následující: " Předseda Mezinárodního olympijského výboru Thomas Bach neúčast významných politiků označil za okázalá gesta, která nic nestojí a mají jen strhnout pozornost světových médií. "Jsme vděční každému, kdo respektuje, že sport může přispět ke světovému míru jen tehdy, když není zneužívám jako politické bojiště...".

Apolitičnost olympijského klání do jisté míry deklaroval – v souvislosti s právě probíhajícími hrami v Soči – např. prezident Mezinárodního olympijského hnutí Thomas Bach, který prohlásil, že světoví lídři používají zimní olympijské hry jako politickou platformu, " kterou pokládají na bedra sportovcům ", a urážejí hry, aniž by na ně byli pozváni (více např. tisková zpráva agentury Reuters).

V obdobném duchu se vyjadřuje např. i šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval v rozhovoru v diskuzním pořadu Dvacet minut Radiožurnálu s Martinem Veselovským.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
"Neobáváte se toho, a teď to si nevymýšlím, narážím například jednoho z australských sportovců, který, když slyšel o tom, že řekněme ruská legislativa je o něco striktnější než například australská nebo evropská v tomto ohledu, tak říkal, že on se rozhodně zříkat jakýchkoliv projevů své homosexuality nebude. Tak není možné, že ta situace příští rok bude naopak o něco více vybuzena?"

Jiří KEJVAL, předseda Českého olympijského výboru:
"Víte co, já si myslím, že tohle to jsou politický tlaky, s kterýma my nechceme mít co společnýho. Jsme přesvědčení, že existují země jako třeba některé arabské země, kde náboženství a náboženské důvody mají, jsou daleko ostřejší třeba k homosexualitě a také se tam konají sportovní podniky a také je to součástí mezinárodního společenství a nikdo to neřeší. My to vnímáme jako čistě účelovou politickou záležitost. Až některý stát, až Spojené státy začnou stahovat velvyslance a svoje zastupitelské úřady zavírat v Rusku, tak my to budeme řešit, ale my to považujeme za politickou záležitost a provokaci a my s politikou nechceme mít tady v tomto případě co společného."

Co se týká části o cudném mlčení ze strany zástupců MOV, lze s ohledem na výše uvedená vyjádření a absenci dalších zdrojů, které by potvrzovaly tuto kritiku, hodnotit i ji jako pravdivou. Jen pro ilustraci pak můžeme přidat zprávu ČTK (dostupnou na Idnes.cz), která mluví o kontroverzním zákonu a doslova uvádí: "Vedení MOV je přesvědčeno, že Rusku na pořádání her záleží natolik, že se za každou cenu postará, aby skončily úspěchem. Na pořádání olympiády, nejnákladnější v historii olympijského hnutí, už Moskva utratila 50 miliard dolarů (970 miliard korun). MOV volí podle AP prostředky "tiché diplomacie", aby zajistil, že ruská policie nebude porušování homofobního zákona stíhat."

O hostitelském městě rozhodlo hlasování členů Mezinárodního olympijského výboru v Guatemale 4. července 2007. Podle serveru e15.cz se s výstavbou v Soči muselo začít skutečně téměř od nuly. Nehovoří se přitom pouze o sportovní infrastruktuře, jako například o zcela novém skokanském areálu, ale také o silnicích či železnicích. Totéž platí pro lyžařské středisko, které vzniklo až kvůli ZOH, přičemž jeho výstavba trvala pět let.

Odhad celkových nákladů ZOH v Soči se pohybuje okolo 51 miliard amerických dolarů, to jest přibližně 1 bilion a 30 miliard korun. LOH v roce 2008 v Pekingu, které dosud držely prvenství jako nejdražší OH v dějinách, vyšly na 40 miliard amerických dolarů, v přepočtu na asi 800 miliard korun.

Náklady na olympiádu jsou skutečně kritizovány ruskými opozičními aktivisty, mezi nejvýraznější patří známý Putinův kritik Alexej Navalnyj, který spustil web mapující náklady na olympiádu a také to, kdo z ní má profitovat. Podle tohoto webu dosáhly náklady na pořádání olympijských her v Soči již 45,8 miliard dolarů, zatímco Vladimir Putin uvádí 6 a půl miliardy, jednu sedminu této částky. Při porovnání jednotlivých nákladů s cenami v zahraničí pak hovoří až o dvojnásobném předražení.

Česká televize pak cituje dalšího Putinova oponenta Borise Němcova, podle kterého se zpronevěřilo až 60 % těchto výdajů.

Korupci kritizoval i člen mezinárodního olympijského výboru Gian Franco Kasper, podle kterého byla rozkradena asi třetina výdajů.

O problémech novinářů pak informovala České televize s odkazem na reportáže mezinárodních organizací Human Rights Watch a CPJ (Komise na ochranu novinářů). HRW také již dříve popsala případy novinářů a aktivistů, kteří se v posledních letech dostali do problémů kvůli kritice přípravy olympiády, kdy poukazovali na korupci či enviromentální aspekty výstavby sportovišť.

Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jak zmiňuje Václav Moravec v daném výroku, levicoví aktivisté, kteří demonstrovali v moskevských Lužinkách před sídlem ruského olympijského výboru, byli zadrženi soukromou bezpečnostní službou a následně předáni policii.

Televize Dožď, která je vnímána jako " jedna z mála liberálních alternativ " (citováno z angl. jazyka, BBC) většinového provládního zpravodajství čelí riziku odpojení a uzavření. V sobotu 8. února 2014 se konala demonstrace na podporu této televize a během této demonstrace policisté zatkli 40 lidí. Vysílání televize bylo přerušeno všemi velkými telekomunikačními operátory. Hlavním důvodem pro tento incident se stalo publikování ankety na sociálních sítích, která se ptala čtenářů, zda měl za druhé světové války tehdejší Leningrad kapitulovat nacistům pro záchranu nevinných životů. Zda zprávy zanikají " ve stínu olympiády " ponecháme na čtenářích, informace České tiskové kanceláře (ČTK) ohledně problémů ruské televize se objevily online na některých zpravodajských portálech jako například Česká televize (v souvislosti s demonstracemi v Kyjevě), Český rozhlas, deník Týden, Deník.cz, Blesk.cz, iDnes.cz, IHNED.cz a další, ze zahraničních zpravodajství potom například BBC, The New York Times, Financial Times, The Guardian, Gazeta Wyborcza a další. Pravdou ovšem je, že o demonstracích z 8. února 2014 nelze nalézt informace na všech zpravodajských portálech. Ani televiznímu pokrytí se takové zprávy nevyrovnají. Jako příklad lze uvést informace (.pdf, str. 3) z České televize, které uvádí pokrytí olympiády v délce až 14 hodin denně, 16 dní nepřetržitého vysílání.

Jako ministr zahraničí v Topolánkově vládě se Karel Schwarzenberg vyslovil například pro bojkot zahájení LOH v Pekingu a členské státy Evropské unie ve stejné době vyzval k oficiálnímu přijetí tibetského duchovního vůdce Dalajlámy na nejvyšší úrovni.

V souvislosti se zimní olympiádou v Rusku se nám nepodařilo najít jeho podobně ostré vyjádření.

Karel Schwarzenberg ale například kritizoval fakt, že se Česká republika (reprezentovaná v této věci vládou premiéra Jiřího Rusnoka) nepřipojila jako jeden z mála státu EU k finské výzvě, aby byla na mezinárodních sportovních utkáních respektována mezilidská práva.

Na základě dohledaných mediálních vyjádření tedy potvrzujeme, že Karel Schwarzenberg zastával v souvislosti s olympiádou v Číně mnohem razantnější postoje, než je tomu teď při olympiádě v Rusku.

Pojem „Putinkinova vesnice“ byl skutečně užitý například na Twitteru,Redditu, Facebooku nebo na Týden.cz.

Putinkinovu vesnici výše uvedené zdroje používají jako vyjádření snahy ruského prezidenta Putina falešně přikrášlit skutečnost, tedy vytvořit Potěmkinovu vesnici.

Případy odkazují na Olympijské hry v Soči, výměnu funkcí mezi Putinem a Medveděvem, „vylepšené“ domy nebo narychlo položený a odstraněný trávník před plánovanou Putinovou návštěvou.

Výrok nelze pomocí analýzy dostupných dat zcela ověřit. Nicméně základní myšlenka týkající se propojenosti politiky a olympijských her poukazuje na nemožnost uspořádání olympijských her, které by se mohly zcela oprostit od politických událostí.

Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Následující informace se týkají nejznámějších olympijských her v historii, které byly politickými událostmi velmi ovlivněny.

Olympijské hry v Berlíně v roce 1936 jsou považovány za první hry, které byly zneužity pro politickou propagaci Hitlerova nacistického Německa. Nicméně již například na olympijských hrách v roce 1920 nebo 1924 se projevila silná propojenost her s politickou situací, kdy Německo nebylo opětovně pozváno na olympiádu.

Jednou z významných osob, které prosazovali ideu „politika do sportu nepatří“, byl předseda amerického olympijského výboru Avery Brundage, který do tohoto úřadu nastoupil v roce 1929.

Přesto i následující olympijské hry často nesly odraz politické situace a událostí v jednotlivých zemích.

Příkladem může být olympiáda v Melbourne v roce 1956 známá svým zápasem vodního póla mezi Maďarskem a SSSR často přezdívaným také Melbournská krvavá lázeň.

Na olympijských hrách v roce 1964 byla vyloučena Jižní Afrika kvůli apartheidu a nebyla pozvána až do roku 1992.

K další významné politické demonstraci, k níž došlo na olympijských hrách v Mexiku v roce 1968, patřilo gesto zdvižené pěsti amerických atletů, kteří tak protestovali proti diskriminaci Afroameričanů ve Spojených státech.

Ve výčtu všech Olympijských her, do nichž zasáhla politika, figuruje jako nejtragičtější Mnichov 1972, kde se silně odrazil izraelsko-palestinský konflikt. Během tzv. mnichovského masakru bylo palestinskými teroristy zavražděno celkem 11 sportovců izraelské olympijské výpravy.

Olympijské hry v roce 1980 v Moskvě bojkotovalo USA a řada dalších zemí na protest invaze Sovětského svazu do Afghánistánu. Některé státy, které se účastnily her, daly najevo svůj nesouhlas alespoň tím, že nastupovaly pod olympijskou vlajkou, nikoliv pod vlajkou své země.

Následné hry, které se uskutečnily v roce 1984 v Los Angeles, lze označit jako „Moskva vrací úder“. SSSR odmítlo svou účast na hrách a následně se připojila většina jeho satelitů, včetně Československa.

Mezi jedny z posledních her, které vyvolaly ostré diskuze, patří olympijské hry v Pekingu v roce 2008. K výrazným odpůrcům patřily především nevládní organizace, jako jsou Amnesty International, Human Rights Watch, Reporters without Borders a další. Prohlašovaly, že zvolení Pekingu je v rozporu s duchem Olympijských her a Olympijskou chartou. V Olympijské chartě (.pdf, str. 14) se objevuje slovní spojení „sport ve službách lidskosti“, jenž může být tedy stěží v souladu s veřejnými popravami, represemi proti náboženským a etnickým skupinám, případy mučení a svévolného zadržování. Na druhé straně zastánci volby v čele s Mezinárodním olympijským výborem zmiňují neslučitelnost sportu a politiky."

I letošní olympijské hry v Soči nelze označit za „apolitické“, přestože o tento charakter stále usilují představitelé MOV. Hry bojkotuje řada světových osobností, mimo jiné i německý prezident Joachim Gauck nebo jeho francouzský protějšek François Hollande, v reakci na porušování lidských práv v zemi i na zákon, který zakazuje propagaci homosexuality.

Prezident Miloš Zeman se olympiády rozhodl účastnit s tím, že ji považuje za sportovní, nikoli politický podnik. Dále uvedl: „nedělejme z olympiády politickou záležitost. Snažme se, aby se výhrady vůči porušování lidských práv říkaly při politických jednáních a aby se těmito výhradami nerušila sportovní soutěž, která by měla být pokud možno apolitická“.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť někteří z aktérů Topolánkovy i Nečasovy vlády byli kritizováni levicovou opozicí kvůli vládní politice (některým krokům) vůči Číně.

Bývalý premiér Mirek Topolánek ve své zahraniční politice zdůrazňoval nutnost dodržovat lidská práva. Kvůli tehdejším událostem v Tibetu odmítl expremiér účast na zahajovacím ceremoniálu Letních olympijských her v Pekingu 2008 a zvažoval, že do Číny nepojede vůbec. Své rozhodnutí účastnit se her nakonec oznámil s tibetskou vlaječkou v klopě, což pobouřiločínské úřady. Zanedlouho poté poskytl Topolánek rozhovor pro MF Dnes, ve kterém Čínu opět kritizoval za nedodržování lidských práv a který Čína také přijala negativně.

Většina tehdejší vlády rozhodnutí Mirka Topolánka neúčastnit se LOH 2008 kvůli lidským právům podpořila. Naopak ostře se proti Topolánkovu vystupování postavila KSČM v čele s Vojtěchem Filipem.

Kromě samotného premiéra byly předmětem kritiky levicové opozice (či některých jejích částí) aktivity některých vládních aktérů. Konkrétně zmiňme např. pravidelné vyvěšování tibetské vlajky v Poslanecké sněmovně poslanci Strany zelených, což se setkávalo s odporem předsedy Sněmovny Vlčka z ČSSD.

Zdrcující kritiku také podstoupila pravicová koalice 1. dubna 2008 ve Sněmovně při projednávání "Návrhu Prohlášení Poslanecké sněmovny u příležitosti 49. výročí povstání v Tibetu", které předkládala Kateřina Jacques. Stenoprotokoly dokládají, že vláda Mirka Topolánka ztotožňovaná s českou pravicí byla kritizována opozičními poslanci, za všechny můžeme jmenovat zákonodárce KSČM Grebeníčka a Konečnou.

Spíše pro doplnění pak dokládáme interpelaci poslance Hamáčka na ministra zahraničí Schwarzenberga 27. září 2007, která se týkala chystané výstavy EXPO v Šanghaji, kdy naznačil jistá zanedbání ze strany české vlády.

Expremiér Nečas na rozdíl od Topolánka kladl v politice vůči Číně důraz na navýšení ekonomické výměny a zlepšení česko-čínských vztahů, od kterých se měly odvíjet velké čínské investice do ČR. Nečasův postoj byl pak kritizován jako nadřazující proexportní politiku nad politiku dodržování lidských práv. Negativní ohlasy vyvolal především Nečasův projev na Mezinárodním strojírenském veletrhu v září 2012, kde mimo jiné označil podporu dalajlamismu jako módní politickou vlnu, která může ohrozit české vztahy s Čínou. Kriticky se k projevu vyjádřili bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, jenž Nečasova slova označil za úlet, dále dřívější prezidentský kandidát Jan Fisher, ale také Jiří Dienstbier za ČSSD.

Souhlas s expremiérem naopak vyslovil bývalý ministr průmyslu Martin Kuba z ODS. Kritizoval Schwarzenberga za ohrožení českého exportu neuváženou lidskoprávní politikou a za šíření "jedné pravdy". Z opozice se podobně vyjadřovala také KSČM.

Oficiální tisková zpráva Pražského hradu potvrzuje informaci, že Miloš Zeman pobývá v Soči od čtvrtku 6. února. Stejný zdroj také potvrzuje informaci o pozvání do čínského Pekingu a setkání s čínským prezidentem.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

S ohledem na veřejné komentáře prezidentů ČR a Ruska hodnotíme výrok jako pravdivý.

Prezident Zeman skutečně vyzývá ke vzájemnému zvyšování investic, a to i v energetické politice, zejména dostavby jaderné elektrárny Temelín.

K tomu se přiklání také ruský prezident Putin, který se při jmenování Vladimíra Remka velvyslancem v Rusku vyjádřil takto:

„Počítáme s důslednou realizací společných projektů v energetice, včetně jaderné, jakož i v humanitární a kulturní oblasti.“
Při události probíhajících olympijských her v Soči prezident Zeman jedná i se svým čínským protějškem o energetické politice a absolvuje i jiné bilaterární jednání právě o hospodářství a energetice.

Výrok moderátora Moravce tak hodnotíme jako pravdivý.

Jediná maďarská jaderná elektrárna v Paksi, nacházející se jižně od Budapešti, chystá rozšíření o dva bloky. Na jejím rozšíření se bude podílet ruská státní jaderná agentura Rosatom. Dohoda padla mezi ruským prezidentem Vladimírem Putinem a maďarským předsedou vlády Viktorem Orbánem. Celý projekt by měl údajně stát zhruba 367 miliard korun.

Ruská federace se zavázala na tuto stavbu Maďarské republice půjčit. Tato investice by se měla pohybovat zhruba ve výši 60 % celkové částky.

Moderátor přesně uvádí počty chybějících velvyslanců, v některých zemích však kvůli špatným vztahům s ČR velvyslanci nejspíše jmenováni nebudou.

Předně, co přesně Václav Moravec míní termínem "standardní doba vyslání", jsme nezjistili, přičemž doba působení velvyslance není v české legislativě upravena. Je pravdou, že řada velvyslanců svůj post zastává již čtvrtým rokem.

Část výroku věnující se chybějícím velvyslancům jsme ověřovali zejm. s pomocí seznamu velvyslanců Ministerstva zahraničních věcí. Dodejme, že existuje několik typů zastupitelských úřadů, kam velvyslanci nejsou vysíláni. Po dohledání velvyslanců, kteří byli jmenováni, avšak nejsou uvedení na webech svých úřadů, jsme došli k celkovému počtu 11 chybějících velvyslanců. Jde o následující země: Austrálie, Bělorusko, Gruzie, Írán, Kanada, Kuba, Kypr, Mexiko, Polsko, Švýcarsko a Zimbabwe. Krom toho najdeme velvyslanectví bez velvyslance v Černé Hoře, kde však české zastoupení vykonává velvyslanec do Srbska.

Moravec zmiňuje přesný počet zemí, kde velvyslanec ČR chybí. Tento počet nicméně zahrnuje i země jako je Kuba, kam není velvyslanec vysílán již celá desetiletí a kde jeho roli zastává (dle webu úřadu) velvyslanec na Bahamy, který na Kubě působí jako chargé d'affaires. Vztahy ČR a Kuby nejsou dobré. Podobná situace platí pro Írán (web úřadu, angl.).

Moravec uvádí údaje o chybějících a potenciálně dosluhujících velvyslancích slovy "Rok balení kufrů". Je tedy velmi pravděpodobné, že např. na Kubu nebo do Teheránu velvyslanci vysláni nebudou, Václav Moravec však neříká, že budou zaplněny všechny ambasády. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman jmenoval (podepsal pověřovací listinu) v listopadu loňského roku celkem 6 velvyslanců, mezi nimi byla Livie Klausová (Slovensko), Vladimír Remek (Rusko, Moskva), Kateřina Lukešová (Španělsko), Hana Mottlová (Irsko), Ivana Hlavsová (Srbsko) a Vítězslav Pivoňka (Ázerbájdžán). Livie Klausová byla jmenována 5. listopadu, zbytek velvyslanců potom 16. listopadu. Na základě těchto informací tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Původní velvyslanec v Rusku Petr Kolář ve své funkci skončil k poslednímu lednu 2012. Nový velvyslanec Vladimír Remek byl jmenován cca rok poté – přesně 16. ledna 2014.

Posoudit intenzitu bojů o post nového velvyslance v Rusku by bylo samozřejmě velmi subjektivní. Otázka obsazení sledované funkce byla předmětem napětí mezi rolí prezidenta a ministerstva zahraničních věcí ve věci jmenování velvyslanců. Tento "boj o velvyslance" pak zahrnoval obsazení postů např. na Slovensku, v Rakousku, Izraeli a právě v Rusku.

Spor ministra zahraničí Karla Schwarzenberga s prezidentem Milošem Zemanem o některé velvyslanecké posty skutečně zablokoval na nějaký čas jmenování nových ambasadorů. K prezidentovým nominantům patřila Livia Klausová na post v Bratislavě a Vladimír Remek na post v Moskvě. Zejména s bývalou první dámou však Karel Schwarzenberg ostře nesouhlasil, hlavně kvůli tomu, že se nejedná o profesionální diplomatku, nabídku pak považoval za odměnu za podporu v kampani.

Oproti tomu bývalého kosmonauta Remka výslovně neodmítl. Již v únoru minulého roku Česká televize uvádí, že Schwarzenberg "neprotestuje proti dosazení europoslance za KSČM Vladimíra Remka na post ruského velvyslance". Naopak vymezil se proti jmenování Jana Fischera ambasadorem.

Neshody ohledně jmenování balíku velvyslanců dále pokračovaly několik měsíců. Schwarzenberg sice tvrdil, že jde o kompetenční spor a že má pro post v Moskvě lepšího kandidáta, již předtím ale například v rozhovoru pro Právo z 6. dubna 2013 připustil, že by se s Remkem v Rusku dokázal smířit, pokud by to vedlo k odblokování dalších nominací. Jedním z jeho nominantů pak měl být Alexandr Vondra na post velvyslance v Izraeli.

* Jak se díváte na návrh prezidenta, aby byl Vladimír Remek jmenován velvyslancem v Moskvě?

Uvidíme, jestli u pana prezidenta pokročí jmenování velvyslanců.

* S ním byste neměl problém, když je to zástupce europoslanec za KSČM?

Je to rozumný člověk, zná a má zkušenosti z Ruska. Mohu si to představit, ale uvidíme, jestli se pan prezident uvolí a schválí velvyslance. Pak navrhnu také Remka.

(Právo, Schwarzenberg: Musím se ozvat, když se Zeman pokouší zavádět moresy prezidentského systému, 6. 4. 2013)

Spor ukončil až pád vlády Petra Nečase, prezidentem jmenovaná úřednická vláda v čele s Jiřím Rusnokem oba nominanty schválila a Livia Klausová se pak v prosinci ujala své funkce, Vladimír Remek se pak formálně velvyslancem stal v lednu.

Z výše uvedeného však vyplývá, že odmítnutí Karla Schwarzenberga se týkalo spíše Livie Klausové. V případě jmenování Vladimíra Remka byl tehdejší ministr zahraničí ochoten ustoupit od nutnosti jmenování kariérních diplomatů do velvyslaneckých pozic a o jeho vyslání do Ruska s prezidentem jednat. Kvůli této odlišnosti obou případů hodnotíme výrok Václava Moravce jako zavádějící.

Výrok hodnotíme na základě dostupných informací jako pravdivý.

Nový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek hovořil s prezidentem Milošem Zemanem o řadě témat spojených s výkonem jeho nové funkce. Mezi ně patří i otázka jmenování nových velvyslanců. Byla vymezena kritéria pro výběr potenciálních kandidátů a ačkoli ministr Zaorálek uvedl, že je zvažován Jan Fischer na post velvyslance v Lucemburku, odmítl, že by na schůzce byla projednávána nějaká konkrétní jména.

Zastupitelský úřad v Lucemburku by se měl skutečně nově opět otevřít nyní v únoru 2014. Velvyslanectví České republiky v Lucemburku fungovalo již dříve do 31. prosince 2012 a jako velvyslanec zde působil Ing. Vít Korselt. V období neexistence českého velvyslanectví v Lucemburku byl akreditován pro výkon záležitostí spojených s Lucemburskem český velvyslanec v Bruselu.

K uzavřenívelvyslanectví v Kolumbii na základě rozhodnutí vlády ČR došlo na podzim roku 2010.

Už v březnu roku 2012 zde ovšem Česká republika otevřela tři nové honorární konzuláty: v metropoli Bogotě a městech Bucaramanga a Cali. Rychlost tohoto obratu v politice Ministerstva zahraničí komentoval pro Český rozhlas bývalý velvyslanec v Kolumbii – Mnislav Zelený. Podle něj bylo zrušení tamní české ambasády před dvěma lety neuváženým krokem nové vlády s Karlem Schwarzenbergem jako ministrem zahraničí.

Mezi uzavřením a otevřením zastupitelských úřadů v Kolumbii byly tedy pouze dva roky a informace získané z webu Ministerstva zahraničí tak potvrzují pravdivost tvrzení Václava Moravce.

Výčet zrušených i založených velvyslanectví odpovídá údajům z Ministerstva zahraničních věcí a usnesení vlády, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Vláda skutečně 25. srpna 2010 rozhodla (.pdf), že budou do konce ledna následujícího roku zrušena velvyslanectví v konžské Kinshase, venezuelském Caracasu, keňském Nairobi, jemenském San'á a kostarickém San José. Ambasády byly poté k 1. únoru 2011 uzavřeny.

Následně byla v letech 2012 a 2013 založena velvyslanectví v Jerevanu, Yangonu (Rangúnu), Bogotě, Dakaru, Phnompenhu, Dauhá, Podgorici a zavřena a znovuotevřena byla ambasáda v Lucemburku.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, podle dostupných zdrojů byly v minulosti zrušené ambasády nabídnuty k prodeji.

V lednu 2011 byl uzavřen generální konzulát v indické Bombaji a ambasády v Keni, Kongu, Jemenu, Kostarice a Venezuele. Podle serveru aktuálně.cz byly tyto i další budovy MVZ po neúspěšných pokusech o pronájem určeny k prodeji. "Po letech, kdy ministerstvo majetek drželo, si nechalo udělat analýzu a ukázalo se, že to stojí obrovské peníze," uvedl bývalý mluvčí Ministerstva zahraničí Vít Kolář.

Movitý i nemovitý majetek, který Ministerstvo zahraničních věcí v současnosti nabízí k prodeji, je k dispozici na jeho stránkách.

Postup jmenování velvyslanců je detailně rozebrán na webu Pražského hradu. O tom, že vláda 6. února 2013 schválila jmenování velvyslanců navržených tehdejším ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem, informoval snad veškerý tuzemský tisk, pro ukázku přikládáme článek Lidových novin. Jindřich Forejt byl tedy vládou schválen. Protokolář Forejt však záhy potvrdil již dříve zmiňovanou spekulaci, že na místo velvyslance nenastoupí, ale zůstane ve svém úřadu. MZV reagovalo prohlášením, že do budoucna navrhne kandidáta nového.

Pavel Vošalík tak nadále zůstává velvyslancem nad rámec obvyklé doby čtyř let, ačkoliv de facto již mělo dojít k jeho nahrazení. Tato situace tedy doposud, jak upozorňuje Václav Moravec, není vyřešena, výrok je tedy pravdivý.

Podle dostupných zdrojů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt se prokazoval, že má vystudované dvě vysoké školy – Právnickou fakultu UK a mnichovské Ludwig-Maxmilians Universität.

Právnickou fakultu na naší nejstarší univerzitě skutečně studoval, ale pouze 2 roky a studia zanechal.

Mluvčí mnichovské vysoké školy uvedla, že Forejt ke studiu nebyl ani připuštěn.

Forejt, který pracuje také jako lektor etikety v agentuře Aktuální paragrafy, používal titul JUDr.

V současnosti v referencích lektorů agentury Forejt již tento titul postrádá.

Na základě těchto informací hodnotíme výrok moderátora Moravce jako pravdivý.

V rozhovoru z 23. ledna 2014 pro internetový server iDNES.cz Lubomír Zaorálek na otázku přijetí eura v České republice uvedl: " Přál bych si, aby to bylo předmětem koaličních debat a abychom dali co nejpřesnější formulaci do programového prohlášení vlády ". V tištěné podobě Mladé Fronty DNES se tento rozhovor neobjevil, přesto na základě blízkosti těchto dvou médií hodnotíme výrok jako pravdivý.