Tomio Okamura v Pressklubu Frekvence 1

Tomio Okamura tentokrát vystoupil v rozhovoru pro rádio Frekvence 1. Obhajoval především kroky svého poslaneckého klubu, který dle jeho slov již předložil většinu zákonů ze svého volebního programu. Ty však byly zpravidla smeteny Poslaneckou sněmovnou ze stolu. Řeč tak došla například na boj proti exekutorům a lichvě, snahu snížit daň na naftu a benzín či Okamurovy oblíbené principy přímé demokracie: referenda, odvolatelnost a odpovědnost politiků.

Ověřili jsme

Jiné ze dne 9. srpna 2014

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Tomio Okamura

Výroky

Pravda 18 výroků
Nepravda 6 výroků
Zavádějící 4 výroky
Neověřitelné 4 výroky

Tomio Okamura

Hnutí Úsvit hlasovalo pro to, abychom snížili cenu benzínu a nafty.
Pravda

I přes rozpory ohledně snížení cen benzínu a nafty po přijetí snížení spotřební daně na pohonné hmoty je výrok hodnocen jako pravdivý, neboť návrh poslance Urbana byl skutečně prezentován jako cesta k nižším cestám pohonných hmot a hnutí Úsvit jej podpořilo.

V hlasování o snížení spotřební daně na pohonné hmoty, které obsahoval pozměňovací návrh poslance Urbana (ČSSD) k zákonu o tzv. zelené naftě, skutečně hlasoval klub poslanců hnutí Úsvit pro.

V opakovaném hlasování po procedurálních sporech ohledně revokace hlasování se pak poslanci Úsvitu hlasování neúčastnili (stejně jako ODS a TOP 09).

Smyslem pozměňovacího návrhu bylo snížit spotřební daň (viz. důvodová zpráva návrhu) – na naftu o 2,50 Kč za litr a na benzín o 1,50 Kč za litr – a tím i cenu pohonných hmot. Urban počítal s tím (odvolávajíc se na analýzu Národohospodářské fakulty VŠE), že díky snížené ceně budou motoristé a přepravci tankovat v České republice a výběr spotřební daně se zvýší. To však rozporuje ministr financí, který tvrdí, že snížení cen neproběhne a rozdíl ve snížení daně zůstane v kapsách distributorům pohonných hmot.

Tomio Okamura

My máme snad jako jediní v programu, že bojujeme proti lichvě.
Nepravda

Na základě analýzy volebních programů pro volby do Poslanecké sněmovny z roku 2013 hodnotíme výrok Tomia Okamury jako nepravdivý. Explicitně, více či méně konkrétněji, své závazky boje s lichvou zmiňuje ve svých programech většina stran a hnutí, které v PS v současné době působí.

Při analýze volebních programů vycházíme z programů stran, jež ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR překročily 5% klausuli a v současné době v Poslanecké sněmovně působí. Jsou to tyto politické subjekty: ČSSD, ANO, KSČM, TOP 09, ODS, KDU-ČSL a Úsvit.

Hnutí Úsvit přímé demokracie skutečně ve svém programu pod bodem č. 6 uvádí: " Budeme prosazovat přijetí zákona proti lichvě a legislativně znemožníme spekulativní exekuce majetku občanů na základě lichvářských půjček. Nikdo nemůže být takto připraven o bydlení a důstojnost. Exekuce musí respektovat základní občanská práva ". Dále je v programu zmíněno předložení novely zákona o spotřebitelském úvěru, snaha o jasné stanovení " co je, a co není lichva " nebo zastropování lichvy " jako násobek lombardní sazby ČNB ".

Nicméně další, kdo boj proti lichvě přímo explicitně zmiňuje, je například strana ČSSD, která ve svém programu na webových stránkách pod bodem č. 9 uvádí: " Zpřísníme regulaci půjček tak, abychom znemožnili lichvu a zabránili předlužování domácností. Zajistíme přísný dozor státu nad exekutory, zabráníme jejich nezákonným praktikám a omezíme nemravné zisky z vymáhání pohledávek ".

Rovněž hnutí ANO ve svém zkráceném programu pro volby z roku 2013 zmiňuje závazek: " Omezíme hazard, zamezíme lichvě " i s podrobnějšími kroky (např. novela zákona o spotřebitelském úvěru, omezení neúměrných sankcí za nesplácení úvěru atp.).

Stejně tak strana KSČM deklaruje na straně 5 svého volebního programu (.pdf), že " hodnota dluhu by neměla nepřiměřeně narůstat o lichvářské úroky a nadměrné sankce ".

Strana TOP 09 ve svém volebním programu (.pdf, str. 23) uvádí: " V minulém období jsme prosadili řadu norem, které chrání spotřebitele proti spekulativnímu jednání na finančním trhu (zákon o spotřebitelském úvěru, směnárenský zákon, zákon o finančním arbitrovi). Rovněž v civilním právu proběhla zásadní rekodifikace spotřebitelského práva, která posiluje ochranu spotřebitelů před lichváři, před neférovým chováním mobilních operátorů a jiných dominantních korporací ".

Otázku existence většího dohledu nad exekutory a snahu, aby malé dluhy nepřerůstaly " do neřešitelných závazků " řeší ve svém programu (.pdf, str. 23) i strana ODS, ačkoliv na lichvářství konkrétně se program nesoustředí.

V neposlední řadě i strana KDU-ČSL do svého programu (.pdf, str. 5) zahrnuje explicitně boj s lichvou prohlášením: " Zvýšíme ochranu občanů před lichvou - zakážeme půjčky s úrokem nad 20 % RPSN ".

Tomio Okamura

Stejný zákon poslanec Šincl s panem Urbanem navrhovali v minulém volebním období. (...) On byl spolupředkladatelem již v minulosti (jedná se o návrh snížení spotřební daně z pohonných hmot, pozn. Demagog).
Pravda

Tomio Okamura mluví o návrhu, který vyvolal v Poslanecké sněmovně procedurální spory. Tento návrh se týkal snížení spotřební daně na pohonné hmoty a byl předložen jako pozměňovací návrh u tzv. zelené nafty poslancem ČSSD Milanem Urbanem (.pdf).

V minulém volebním období předložila skupina poslanců ČSSD (celkem 40), mezi nimiž byli oba jmenovaní, zcela identický návrh (.pdf).

Pro informaci doplňujeme také výsledek hlasování o tomto návrhu mezi poslanci ČSSD: v minulém volebním období 12. června 2012 hlasoval klub ČSSD pro tento návrh (resp. proti jeho zamítnutí), zatímco nyní se poslanci sociální demokracie až na Urbana postavili v opakovaném hlasování proti tomuto identickému návrhu.

Zajímavostí je také postoj pravicové opozice, která v minulém období tento návrh zamítla a nyní jej podpořila (původní hlasování, jež bylo poslancem Šinclem zpochybněno).

Tomio Okamura

Zcela protizákonně se opakovalo hlasování po dvou dnech. (...) Opakování umožnilo jak hnutí ANO, tak KDU-ČSL, nejen ČSSD. (...) Protože zákon říká jasně, zpochybnit hlasování může poslanec pouze bezprostředně po hlasování. Toto hlasování bylo zpochybněno po nějaké hodině, hodině a půl.
Neověřitelné

Byť Okamura korektně popisuje jednání v Poslanecké sněmovně při zákonu o tzv. zelené naftě, je výrok hodnocen jako neověřitelný, neboť o zákonnosti/nezákonnosti rozhoduje v České republice soud. Bylo již avizováno, že daný případ bude postoupen Ústavnímu soudu.

Zákon (v tomto případě jednací řád Poslanecké sněmovny) se k možnosti zpochybnění hlasování vyjadřuje v § 76 Výsledky hlasování. Bod 5 konkrétně uvádí: " Každý poslanec může vznést při hlasování nebo bezprostředně po něm námitku proti průběhu nebo výsledku hlasování. O takové námitce rozhodne Sněmovna bez rozpravy."

Konkrétní hlasování, o němž Okamura mluví, proběhlo 23. července ve 12:17. Celou událost dokumentuje také stenoprotokol z jednání. Po tomto hlasování (pořadové číslo 65 – šlo o pozměňovací návrh poslance Urbana na snížení daně na pohonné hmoty) proběhlo další hlasování o návrhu zákona o tzv. zelené naftě jako celku.

Následně byl otevřen další bod a předseda poslaneckého klubu ČSSD si vzal hodinovou přestávku, jednání bylo přerušeno ve 12:21.

Po této přestávce (při níž údajně premiér křičel na své poslance) se přihlásil poslanec Šincl a zpochybnil své předchozí hlasování, načež se strhla ve sněmovně procedurální rozepře. Hlasování bylo tedy zpochybněno po cca 65 minutách. Dodejme, že mimo Šincla v hlasování o tomtéž návrhu změnilo názor dalších 15 poslanců ČSSD.

Opakování zmíněného hlasování bylo umožněno hlasy koaličních poslanců. Pro úplnost uvádíme, že opakované hlasování o návrhu poslance Urbana proběhlo skutečně 2 dny po tom původním (25. července – 12:39).

Tomio Okamura

My máme dražší naftu než v Rakousku i než v Polsku.
Pravda

Podle dat z ÚAMK (aktualizace k 30. 7. 2014) stojí jeden litr nafty v České republice 36,120 Kč. Po přepočtu na koruny je cena nafty v Rakousku 35,926 Kč, v Polsku pak 35,415 Kč. Výrok Tomia Okamury tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tomio Okamura

O tomto multiplikačním efektu vůbec Ministerstvo financí nehovořilo, ani v tom zdůvodnění, proč jsou vlastně proti, naopak o tom hovoří špičkoví čeští ekonomové. (jedná se o návrh snížení spotřební daně z pohonných hmot, pozn. Demagog).
Pravda

Tomio Okamura mluví o pozměňovacím návrhu poslance Urbana na snížení spotřební daně z pohonných hmot, který byl předložen v průběhu projednávání návrhu zákona o tzv. zelené naftě.

Smyslem Urbanova návrhu bylo snížit spotřební daň (viz. důvodová zpráva návrhu) – na naftu o 2,50 Kč za litr a na benzín o 1,50 Kč za litr – a tím i cenu pohonných hmot. Urban počítal s tím (odvolávajíc se na analýzu Národohospodářské fakulty VŠE), že díky snížené ceně budou motoristé a přepravci tankovat v České republice a výběr spotřební daně se zvýší. Okamura k tomu dodává, že zůstane lidem více peněz a utratí je za jiné komodity, což může pomoci české ekonomice.

Během projednávání ve sněmovně Babiš skutečně o zmíněném možném efektu nemluvil. Jeho vyjádření se odvolávalo na neslučitelnost s právem EU a absenci analýzy, která by dopředu následky přijetí Urbanova návrhu reálně popsala.

Je také pravdou, že někteří ekonomové o potřebě snížení spotřební daně veřejně hovoří. Například v listopadu 2012 se pro snížení vyjádřil Aleš Rod, v lednu 2013 Miroslav Ševčík, oba pro Český rozhlas. Netroufáme si však hodnotit, zda jde o ekonomy špičkové, jak Okamura uvádí. Jejich erudici nehodnotíme.

Oba ekonomové společně v listopadu 2010 vydali publikaci zabývající se touto problematikou s názvem "Spotřební daň z pohonných hmot v České republicekdyž více znamená méně" (.pdf).

Tomio Okamura

Dokonce pan poslanec Šincl byl přihlášen do rozpravy, byl tázán předsedajícím schůze, zdali ti tři poslanci, co jsou přihlášeni do rozpravy - a mezi nimi i pan Šincl - jestli se tedy chtějí vyjádřit... Odpověď byla negativní. To znamená, on (Šincl) dokonce po tom hlasování měl možnost se jak vyjádřit, tak říci, že to (hlasování) zpochybňuje, ale on to neudělal.
Pravda

Výrok předsedy hnutí Úsvit je hodnocen na základě stenoprotokolů z poslanecké sněmovny jako pravdivý.

Tento výrok se týká hlasování o pozměňovacím návrhu poslance Urbana, které se stalo velkým procedurálním sporem v poslanecké sněmovně na konci července, neboť se opakovalo (opozice se domnívá, že protiústavně) na základě zpochybnění, které bylo učiněno až po zhruba hodině (jednací řád umožňuje zpochybnění "bezprostředně" po hlasování).

Jak dokládají stenoprotokoly z jednání o tomto návrhu (šlo o návrh zákona o tzv. zelené naftě), Okamura popisuje okolnosti kolem poslance Šincla korektně. Samotné hlasování je zachyceno na tomto stenoprotokolu zcela dole, pokračování pak zde.

Zcela konkrétně se pak událo následující:

" Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Návrh na zamítnutí tohoto návrhuzákona podán nebyl, byl podán pouze jediný pozměňovací návrh, a to ve druhém čtení od pana poslance Milana Urbana. Měli bychom tedy hlasovat o tomto pozměňovacím návrhu. Své stanovisko jsem sdělil ve svém předchozím vstupu.Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji Pan ministr ho také řekl. Raději ho ale vyzvu, aby řekl své stanovisko k pozměňovacímu návrhu pana poslance Urbana ještě nyní před hlasováním. (Nesouhlas.) Nesouhlas. Dobře.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 65 a ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 65. Z přítomných 164 pro 86, proti 52. Návrh byl přijat.

Jiný návrh nebyl přednesen. Budeme hlasovat o návrhu zákona jako celku.

Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřební dani, ve znění pozdějších předpisů podle sněmovního tisku 215 ve znění schváleného pozměňovacího návrhu."

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 66 a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 66. Z přítomných 167 pro 126, proti 27. Návrh byl přijat. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.

Děkuji panu místopředsedovi vlády ministru Andreji Babišovi, děkuji panu zpravodaji a končím bod č. 22.
Prosím o klid. Mám tady faktické poznámky, ale to bylo asi při hlasování - pan kolega Votava, Zaorálek a Šincl. Nejsou, dobře.

Dalším bodem našeho jednání je bod číslo

23.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb.,
o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 208/ - třetí čtení..."

Tomio Okamura

Poprvé za dvacet let se stalo, že vláda byla přinucena na základě našeho tlaku dostat referendum do vládního prohlášení i do koaliční smlouvy. To znamená, my jsme ten návrh předložili (...) a přinutili jsme vládu, aby do konce roku předložila svůj návrh zákona o referendu - protože náš zamítli.
Nepravda

Koaliční smlouva (.pdf – bod 9.1, str. 24) mezi vládními stranami obsahující závazek k přijetí zákona byla podepsána 6. ledna 2014, tedy ještě předtím, než byl 29. ledna podán návrh hnutí Úsvit. K zamítnutí návrhu hlasováním Poslanecké sněmovny pak došlo až 25. března 2014. Tudíž na tom, že se téma všeobecného referenda dostalo do koaličního prohlášení, resp. koaliční smlouvy, nemůže Okamura a Úsvit nést podíl.

Je pravdou, že vláda po Okamurově neúspěšném návrhu (s nímž vyslovila nesouhlas jak vláda (.pdf), tak následně Poslanecká sněmovna) předložila jasný termín přijetí vlastního návrhu zákona do konce tohoto roku. Vláda ale v tomto případě postupuje na základě předcházejících dohod koaličních stran, na nichž se hnutí Úsvit nepodílí (pozn. – při hlasování o důvěře vládě poslanci Úsvitu opustili jednací sál právě s odkazem na to, že vládní koalice nepodpořila daný návrh zákona).

Vláda ve zmiňovaném návrhu počítá se zavedením přísnějších podmínek, které budou muset být splněny pro vypsání referenda a jeho platnost. Dále by měl být zúžen okruh možných otázek, o nichž bude možno v referendu rozhodovat. Z vyjádření hnutí Úsvit vyplývá, že i za těchto okolností budou jeho poslanci hlasovat pro vládní návrh daného zákona.

Není také pravdou, že by byl Sobotkův kabinet prvním, který má ve svém programovém prohlášení zakotven příslib prosazení zákona o obecném referendu.

Prosazení zákona o obecném referendu se objevilo v rámci programových prohlášení hned několika minulých vlád (ČSSD). Konkrétně u vlády Miloše Zemana (.pdf – čl. 4), Vladimíra Špidly (.pdf – čl. 3.1), Stanislava Grosse (.pdf – čl. 7.1) a Jiřího Paroubka (.pdf – čl. 7.1). Vlády Mirka Topolánka (druhá) a Petra Nečase měly ve svých programových prohlášeních také zmínku o referendu, nicméně oba kabinety jej chápaly omezeněji.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť obě jeho části jsou problematické – v minulosti již obsahovaly vládní programy závazky o obecném referendu a vláda Bohuslava Sobotky připravuje svůj návrh bez ohledu na legislativní pokus hnutí Úsvit.

Tomio Okamura

My jsme to v tom našem návrhu měli, co vláda zamítla (možnost hlasovat v referendu o ústavních změnách, pozn. Demagog).
Pravda

30. ledna předložila skupina poslanců hnutí Úsvit návrh zákona o celostátním referendu. V první části (.pdf) " celostátní referendum " čl. 1 b) se uvádí, že " v celostátním referendu lid České republiky rozhoduje o návrhu zákona, včetně ústavního ".

Vláda České republiky tento návrh projednala na svém zasedání 26. února a vyslovila s ním nesouhlas – celé vyjádření vlády je dostupné na webu Poslanecké sněmovny.

Dodejme, že návrh zamítla Poslanecká sněmovna, nikoliv vláda (což vychází z ústavního pořádku České republiky), a to již v 1. čtení. Proti zamítnutí tohoto návrhu hlasovalo 33 poslanců (převážně Úsvit a KSČM).

Tomio Okamura

Já jsem v podstatě jediným politikem, který za posledních několik let byl senátorem (...) a zároveň jsem se teď stal i poslancem.
Pravda

Tomio Okamura byl doposud jediným politikem, který se vzdal mandátu senátora ve prospěch mandátu poslance, v důsledku čehož byly vypsány doplňovací volby, a proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dodejme ale, že dle Ústavy čl. 21 se Okamura funkce senátora, pokud se chtěl stát sněmovním poslancem, vzdát musel, jelikož Ústava stanoví, že "nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu".

Dalšími politiky, kteří nedokončili celé období mandátu senátora, byli: Václav Benda z důvodu úmrtí v roce 1999, Pavel Rychetský a Dagmar Lastovecká v důsledku jejich jmenování soudci Ústavního soudu v roce 2003, Josef Zielienec a Vladimír Železný z důvodu jejich zvolení poslanci Evropského parlamentu v roce 2004 (viz seznam doplňovacích voleb), Petr Skála, který odstoupil ze zdravotních důvodů v roce 2007, a Jiří Dienstbier st. z důvodu úmrtí v roce 2011.

Tomio Okamura

Senát nemá žádné pravomoci, ani se moc neschází.
Nepravda

Pravomoci Senátu jsou poměrně široké. Jednou z těch nejdůležitějších je kompetence přijímat v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny zákonná opatření ve věcech, která nesnesou odkladu, a obecně vzato zastupovat absentující prvek zákonodárné soustavy. Například v roce 2013 po rozpuštění Poslanecké sněmovny takto Senát vydal celkem 4 zákonná opatření. Jeho souhlas se například vyžaduje při jmenování ústavních soudců, navrhuje kandidáty na funkce Veřejného ochránce práv, volí členy Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a je jediný, kdo může (se souhlasem Poslanecké sněmovny) podat žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu.

K hodnocení druhé části výroku jsme analyzovali poslední funkční období Senátu ČR. Doposud má ve svém devátém funkčním období, čítající nyní necelých 21 měsíců (slib senátoři složili 21. listopadu 2012), na kontě 23 schůzí a celkově 37 jednacích dní. Schází se tedy přibližně jednou do měsíce průměrně na 1,5 dne.

Přesto, zejména kvůli první části výroku, hodnotíme tvrzení poslance Okamury jako nepravdivé.

Tomio Okamura

Jediné hnutí Úsvit to (zrušení Senátu, pozn. Demagog) prosazuje.
Zavádějící

Výrok Tomia Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť i přes to, že ostatní sněmovní subjekty neprosazují zrušení Senátu, tak ani v programových dokumentech či legislativních snahách Úsvitu není tento krok obsažen. Problematické je tedy především samotné tvrzení, že zmíněnou snahu prosazuje hnutí Úsvit samotné.

V rámci programů parlamentních stran se návrhy na zrušení Senátu neobjevují. Asi nejvýrazněji toto téma veřejně prezentoval Petr Gazdík z politického hnutí Starostové a nezávislí v roce 2012 v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta. Nicméně samotné hnutí STAN podobnou myšlenku již dále nerozvíjelo.

Daný výrok je dále problematický v tom, že samotné hnutí Úsvit ve svém programovém dokumentu zrušení Senátu nijak nezmiňuje. Na internetu lze dohledat pouze rozhovory s Tomiem Okamurou, v nichž poukazuje na podle něj problematické fungování Senátu a uvažuje o možnosti jeho zrušení (viz zde nebo zde). Na jiném místě pak Okamura uvádí zrušení Senátu jako příklad hlasování v referendu, pokud by byl přijat někdejší návrh zákona o všeobecném referendu ve znění prosazovaném hnutím Úsvit.

Doposud se Úsvit v Poslanecké sněmovně nepokusil předložit příslušnou změnu a ve svých programových dokumentech není zrušení Senátu popsáno také.

Spíše pro informaci dodáváme rovněž názor některých mimoparlamentních stran na dané téma. Mezi politické strany prosazující zrušení Senátu patří Aktiv nezávislých občanů, v jehož programu se uvádí: "Požadujeme zavedení jednokomorového parlamentu poslanců, zrušení imunity vyjma politické činnosti. Senát považujeme vzhledem k jeho pravomocím za zbytečný a neefektivní".

Zrušení horní komory obhajují také Česká strana národně sociální (viz zde v sekci Řízení státu a výběr daní), Česká strana národně socialistická (viz zde v části zaměřené na státní správu a legislativu), Dělnická strana sociální spravedlnosti (viz zde v bodě Reforma ústavních institucí) a politická strana Moravané (viz zde v odstavci věnovaném ústavnímu pořádku).

Tomio Okamura

Hnutí Úsvit je jediné, které předložilo novelu zákona o exekutorech, která již byla projednána v Poslanecké sněmovně. Vláda ji zamítla (...), ale přinutili jsme vládu, aby dala jasný horizont, že se s exekutory bude něco dělat. Díky tomu vznikla komise, která řeší exekutory v Parlamentu - předsedou komise je náš poslanec Černoch - a už to pracuje, do konce srpna má být první analýza z ministerstva a na podzim už by měla být novela.
Nepravda

Výrok jako celek musíme označit jako nepravdivý, protože hnutí Úsvit nebylo jediné a ani první, které by navrhovalo novelu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Vláda navíc boj proti exekucím slíbila ve svém programovém prohlášení a se schvalováním příslušných zákonů počítá v legislativním plánu vlády. Programové prohlášení, v němž se zavazuje bojovat i proti exekucím, přijala vláda na svém zasedání 12. února 2013 a hnutí Úsvit předložilo svůj návrh zákona do Poslanecké sněmovny až 21. února 2013. Neplatí tedy, že by vládu přiměl něco dělat s exekucemi až návrh hnutí Úsvit.

Není pravdou, že by hnutí Úsvit bylo jediné, které navrhovalo novelu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Poslanecká sněmovna se totiž zabývala dvěma návrhy zákonů skupiny poslanců – v obou případech byla zástupkyní navrhovatele Helena Langšádlová z TOP 09 (mimo tuto stranu návrhy podali i poslanci ODS, KDU-ČSL a ČSSD). První i druhý návrh byl předložen 23. ledna.

Poslanci hnutí Úsvit ve spolupráci s poslanci Václavem Snopkem, Kateřinou Konečnou (KSČM) a Stanislavem Berkovcem (ANO) předložili svůj návrh (.pdf) na změnu tohoto zákona až o necelý měsíc později.

Vláda vydala k návrhu zákona negativní stanovisko, tudíž nebyl později zákon vládními poslanci schválen. Na návrh Jeronýma Tejce byl návrh zákona hlasováním č. 185 vrácen zpět k dopracování. Poslanec Hnutí Úsvit Radim Fiala navrhoval zřízení expertní komise, která by se tímto problémem zabývala, avšak návrh byl zamítnut.

Pracovní skupina však nakonec zřízena byla, a to usnesením (.pdf) ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny z 21. května, kterým byl zároveň poslanec Marek Černoch zvolen jejím předsedou.

Nepodařilo se nám však dohledat zápis, který by potvrzoval či vyvracel slova Tomia Okamury o analýze z ministerstva a o vypracování novely. V plánu legislativních prací na rok 2014 je však novela tohoto zákona zařazena až na prosinec. Vláda také vyhlásila "nesmlouvavý boj proti zneužívání exekucí" mezi svými prioritami v programovém prohlášení.

Dále tento bod rozvádí v resortních prioritách Ministerstva spravedlnosti: "Vláda posílí dozor nad činností exekutorů s cílem zabránit zneužívání exekucí a vymáhání dluhů, a zajistí, aby exekutor jako zástupce státu své právo vykonával způsobem garantujícím jak práva věřitele, tak dlužníka. Náklady exekuce a odměna exekutora musí odpovídat jeho skutečnému výkonu. Exekuce podle exekučního řádu bude nepřípustná v případech, kdy je možné vymáhat splnění povinností správní exekucí".

Tomio Okamura

My jsme jako jediní kritizovali toto téma (absence zastropování příspěvků na bydlení). Už v únoru jsme přišli s naší novelou, aby se zastropovaly tyto zneužívané dávky na cenu obvyklou. Vláda nám to opět zamítla, ale přinutili jsme ji, že museli ministři na mikrofon v únoru říct, že připraví do dvou měsíců vlastní novelu. (...) Trvalo jim to sice čtyři měsíce, ale už to máme v Parlamentu.
Nepravda

Není pravdou, že by Úsvit jako jediný kritizoval absenci zastropování příspěvků na bydlení. V předvolební debatě na Českém rozhlasu se např. na nutnosti zastropování příspěvků na bydlení shodli kandidáti napříč politickým spektrem (hosty byli Martin Komárek z ANO 2011, Jan Bartošek z KDU-ČSL, Soňa Marková z KSČM, Helena Langšádlová z TOP 09, Jaroslav Foldyna z ČSSD, Yvona Legierská ze SPOZ a Drahomíra Miklošová z ODS).

Na únorové schůzi Poslanecké sněmovny byl skutečně projednáván návrh na změnu zákona č.111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého by doplatek na bydlení bylo možné poskytnout jen „do takové výše, která odpovídá v místě a čase horní výši obvyklého bytového nájemného“.O tom, že tento doplatek bývá skutečně zneužíván, informovalo na svém webu i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento návrh byl skutečně zamítnut. Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier při projednávání prohlásil: „Je to priorita a předpokládáme, že z resortu by to mělo jít do meziresortního připomínkového řízení nejpozději do dvou měsíců“.

Avšak tvrzení, že byli ministři přinuceni hnutím Úsvit, aby na mikrofon odpověděli, musíme hodnotit jako zavádějící. Jednalo se totiž o dotaz poslance ČSSD Jaroslava Foldyny, který řekl: „Chtěl bych tedy od paní ministryně slyšet, kdy předloží nová vláda, současná vláda, legislativní návrh svého řešení, kde budou zohledněny výtky, které tady zřejmě oprávněně byly vůči návrhu Úsvitu vzneseny. Pro mě je důležité slyšet, kdy se ty věci budou řešit, protože situace v mém volebním obvodu je už strašná“. Později se o slovo přihlásil Jiří Dienstbier, kterého předseda Poslanecké Sněmovny Jan Hamáček uvedl slovy: „Nyní má slovo pan ministr Dienstbier, který chtěl právě odpovědět formou faktické poznámky na dotaz pana poslance Foldyny. Prosím, pane ministře“. Na to Jiří Dienstbier odpověděl onou výše citovanou větou o dvou měsících.

Vládní návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi byl projednáván v prvním čtení 17. července, což je od 12. února bezmála pět měsíců a nikoliv čtyři, jak říká Tomio Okamura. Navíc vláda Bohuslava Sobotky dostala důvěru až 18. února. Mohla tedy jen stěží před tímto datem předkládat jakékoliv návrhy zákonů.

Tomio Okamura

Jsme poslední zemí ve střední Evropě, všechny země okolo mají přímou volbu a tím i odvolatelnost starostů a primátorů.
Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Zatímco v Polsku a Slovensku funguje přímá volba i odvolávání starostů, v Německu a Rakousku se situace liší dle jednotlivých zemí – volba i odvolávání starostů velmi závisí na jednotlivých zemích Spolku. Obecně má ale Okamura pravdu, že tento institut u našich sousedů ve větší či menší míře funguje.

Není jasné, co přesně Tomio Okamura myslí pod pojmem střední Evropa, jelikož pojem může historicky, politicky i geograficky nabývat různých podob (srov. Wikipedie). Vzhledem k tomu, že ale Tomio Okamura uvádí "všechny země okolo", budeme vycházet z velmi zúženého pojetí pouze sousedů České republiky, tj. Německa, Rakouska, Polska a Slovenska.

Podle analýzy Parlamentního Institutu (.pdf) z roku 2010 přímou volbu starostů zavedlo Německo, Polsko a Slovensko. Podle odborného článku v periodku Acta Politologica (.pdf, str. 8 a dále) je přímá volba starosty zavedena také v šesti z devíti rakouských spolkových zemí.

Podle další analýzy Ministerstva vnitra (.pdf) může být starosta zároveň i odvolán občany na Slovensku (str. 11; může to být v případech, kdy "o to peticí požádá alespoň 30 % oprávněných voličů, pokud starosta hrubě či opakovaně zanedbává své úřední povinnosti, resp. porušuje právní předpisy, pokud nepřítomnost starosty či jeho nezpůsobilost k výkonu funkce trvá déle než 6 měsíců"). Rovněž o osudu starosty mohou občané rozhodnout přímo i v Polsku (str. 14).

V Německu i Rakousku se liší systém podle jednotlivých spolkových zemí. V Rakousku, jak bylo zmíněno, je přímá volba ve všech zemích, vyjma Dolního Rakouska, Štýrska a Vídně. Veškeré rakouské obce mohou vyhlásit nezávazné lidové hlasování, přičemž v některých zemích je mohou iniciovat vedle rady a starosty také přímo občané. Nepodařilo se nám ovšem dohledat, zda se takovéto referendum může konat i v otázce odvolání starosty (Balík, S.: Komunální politika. 2009, s. 115–118).

V Německu funguje řada různých druhů uspořádání. S přímou volbou starosty se setkáváme hlavně v jihoněmeckém radním uspořádání a tzv. starostovském uspořádání, např. v Porýní-Falci (naopak třeba v Sársku je ale volen radou). Velmi rozdílné je opět postavení starostů i co se týče odvolávání – v Bádensko-Virtembersku a Bavorsku (s přímou volbou) nemůže být starosta odvolán, naopak v Hesensku (s nepřímou volbou) ano (Balík, S.: Komunální politika. 2009, s. 126–130).

Tomio Okamura

V té naší novele bylo navrženo, aby si i ten věřitel mohl, měl nárok požádat - v případě pochybení nebo laxnosti - o výměnu exekutora.
Zavádějící

Novela zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti skutečně změnila § 44 b o změně exekutora. Srovnáním dosavadní a navrhované podoby tohoto paragrafu (viz str. 10 dokumentu) dojdeme ovšem k závěru, že právě odstavec druhý, který dává věřiteli nárok požádat o výměnu exekutora, byl slovo od slova přepsán ze stávající úpravy. Zdůrazněna byla pouze nutnost výběru "nového" exekutora opět v souladu s § 28, tedy principem teritoriality a rovnosti při nápadu exekučních případů. Laicky řečeno: znovu v rámci místního exekutorského obvodu a tak, aby na všechny exekutory v daném obvodu připadal ideálně stejný počet exekučních návrhů.

Důvodová zpráva (viz str. 5 dokumentu) navíc v souvislosti se změnou exekutora hovoří spíše o nemoci či požáru úřadu jako důvodu pro tento postup.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože vyznívá ve smyslu, že oprávněný věřitel doposud neměl nárok požádat o změnu exekutora, a rovněž protože Tomio Okamura uvádí laxnost či pochybení (sic!) exekutora jako důvody pro takovýto postup. To ale není v zákoně ani návrhu novely explicitně uvedeno a je to tedy pouze domněnka.

Tomio Okamura

My jsme navrhovali tzv. místní příslušnost exekutorů, teritorialitu, které mají prakticky všechny země v Evropě.
Pravda

Předkladatelé novely zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti skutečně upravili § 28 určující příslušnost exekutorů tak, že v nové podobě by měla být založena na principu teritoriality (viz § 28 str. 8 dokumentu.)

Co se týče komparace exekutorské příslušnosti v Evropě, kontaktovali jsme Exekutorskou komoru, která e-mailem potvrdila, že místní příslušnost využívají všechny státy Evropy mimo ČR, Slovensko, Albánii a Nizozemsko.

Výrok poslance Okamury je tedy pravdivý.

Tomio Okamura

Máme ještě jednu novelu ve Sněmovně, kterou budeme projednávat v září, a které jsem spolupředkladatelem a to je, že taxativně vyjmenováváme věci denní potřeby, které není možné zabavit. Protože dnes je v zákoně velice vágně uvedeno, že se nesmí zabavovat věci, které jsou nutné k denní potřebě. (...) A tady musím pochválit Jeronýma Tejce, který je tím hlavním autorem.
Zavádějící

Informace o tom, kdy je na programu projednávání této novely, není bohužel veřejně dostupná. Tato informace nicméně není podstatou výroku.

Je pravdou, že v Poslanecké sněmovně je návrh novely občanského soudního řádu (.pdf), jejímž hlavním autorem je Jeroným Tejc (viz první strana dokumentu) a spolupředkladatelem Tomio Okamura. Tato novela skutečně konkretizuje věci, které jsou vyloučeny z výkonu rozhodnutí (tedy není možné je „zabavit”), neobsahuje však taxativní výčet. Návrh novely operuje například s pojmy „jiné předměty podobné povahy ” (§ 322 odst. 1 písm. d) či „jiné věci, které povinný... potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě " (§ 322 odst. 1 písm. e,) což značí, že tento výčet je možné ad hoc podle dané situace rozšířit a není tedy čistě taxativní.

Navíc nahlédnutím do momentálně účinné právní úpravy zjistíme, že neobsahuje údajně vágní spojení věci nutné k denní potřebě. Je nutné dodat, že v praxi se takto věci vyloučené z výkonu rozhodnutí souhrnně nazývají. Vzhledem k obsahové podobnosti dosavadní úpravy a návrhu novely (ke srovnání viz str. 9–10 návrhu novely) lze však očekávat, že toto označení by v praxi setrvalo.

Okamura tedy skutečně ve spolupráci s poslancem Tejcem předkládá zmíněný návrh. Výrok je ale hodnocen jako zavádějící, neboť návrh novely neobsahuje čistě taxativní výčet a zároveň dosavadní úprava nepracuje s „vágním” výrazem věci nutné k denní potřebě.

Tomio Okamura

My jsme opakovaně jednali s vládou a s paní ministryní, aby se nezvyšovalo o 1,8 % (jedná se o valorizace důchodů, pozn. Demagog), to znamená všem stejným procentem, ale jediný Úsvit navrhoval, aby se zvýšilo všem stejnou částkou. (...) A vláda nám řekla: "Ne, ne, my už jsme se domluvili na 1,8 %.
Neověřitelné

Tomio Okamura skutečně v rozpravě při druhém čtení novely zákona o důchodovém pojištění zmiňoval možnost navýšení důchodů o pevnou částku namísto procentní valorizace. Zda o tom skutečně jednal s vládou či ministryní se nám ale nepodařilo zjistit, ve veřejně dostupných zdrojích o tomto jednání nejsou zmínky. Požádali jsme o vyjádření paní ministryni, ale zatím jsme nedostali odpověď.

„A samozřejmě co se týče současné valorizace, já už jsem to s paní ministryní projednával, nicméně za vládu s negativním stanoviskem, (...) abychom vzali ten balík peněz, který máme na důchody, (...) a přidejme stejnou částkou všem, abychom zmenšovali sociální nůžky, které se nám rozevírají mezi těmi nejchudšími důchodci a chudými důchodci, kterých je většina, a těmi nejbohatšími."

Tomio Okamura

Česká národní banka řekla, že příští rok bude inflace přes 2 %, to znamená důchodci si za této vlády vůbec nepomohou, ještě si pohoršili, zvláště ti chudí.
Pravda

Vláda již dříve zrušila dočasnou úpravu, kdy v letech 2013–2015 měly penze růst jen o třetinu inflace a třetinu růstu reálných mezd. V roce 2015 se tedy důchody opět zvýší o celou inflaci a třetinu růstu reálných mezd.

Celkové zvýšení pro rok 2015 (při tomto způsobu valorizace a při započtení mimořádného navýšení) je vyčísleno na 1,8 %, v průměru 205 korun pro každého důchodce. To je méně, než s jakým růstem cen počítá ČNB pro rok 2015 – odhaduje, že se inflace bude blížit dlouhodobému cíli dvou procent.

Tomio Okamura

Polovina zemí Evropské unie má zastropovány úroky u spotřebitelských půjček.
Pravda

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě studie (.pdf, en), kterou v roce 2010 zpracoval pro Evropskou komisi Institut pro finančnictví (Institut für Finanzdienstleistungen e.V., iff) ve spolupráci s Centrem pro evropskou ekonomiku (Zentrum für Europäische Wirtschaftsforschung GmbH, ZEW).

Tato studie porovnává úpravu maximálních úrokových měr v tehdejší sedmadvacítce zemí. Jak vyplývá z Tabulky 7 (str. 62), absolutní strop mají 3 země, relativně stanovený pak dalších 11 zemí. Zbývajících 13, tedy méně než polovina, žádnou regulaci nemá. V této třináctce najdeme i Českou republiku.

Země se zastropovaným úrokem (absolutní výše)

Země se zastropovaným úrokem (relativní výše) Země bez regulace ohledně výše úrokůŘecko, Irsko, MaltaBelgie, Francie, Německo, Estonsko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, ŠpanělskoRakousko, Bulharsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Finsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Rumunsko, Švédsko, Velká Británie

Tomio Okamura

Navrhli jsme novelu zákona, aby se zastropovalo RPSN. (...) Prošlo nám to v Parlamentu prvním čtením. (...) V 3. čtení nám ten návrh Sněmovna shodila.
Pravda

Výrok Tomia Okamury hodnotíme jako pravdivý na základě informací ohledně legislativního procesu daného návrhu ze stránek Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. RPSN, tedy tzv. roční procentní sazba nákladů, je číslo zahrnující celkové náklady úvěru, tedy " úroky, provize, poplatky pro zprostředkovatele úvěru a jiné poplatky související s úvěrovou smlouvo u" vyjádřené formou ročního procenta z celkové výše úvěru. Podrobnější vysvětlení dále např. na této stránce.

Skupina poslanců za hnutí Úsvit skutečně dne 29. listopadu 2013 předložila návrh novely zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje nejvyšší přípustnou míru RPSN, jak uvádí poslanec Okamura. Návrh prošel v legislativním procesu až do 3. čtení, v němž byl na 10. schůzi Poslanecké sněmovny dne 20. června 2014 zamítnut.

Tomio Okamura

My jsme navrhli hmotnou a trestní a osobní odpovědnost pro politiky, pro ministry, pro hejtmany(...) Žádný náš hejtman ani ministr nemá zákonnou povinnost péče řádného hospodáře. Mají zatím starostové nebo jednatelé firem.
Nepravda

Úsvitem navrhovanou hmotnou, trestní a osobní odpovědnost politiků detailně rozebíráme v následujícím výroku. Zde se zaměříme na povinnost řádného hospodáře a pojem hmotné odpovědnosti samotný.

De facto identický výrok Tomia Okamury jsme již ověřovali v předchozí diskusi s výsledným hodnocením nepravda. Na tomto hodnocení trváme i tentokrát, níže naleznete naše odůvodnění.

Nejprve je nutné podívat se z hlediska práva na pojem "péče řádného hospodáře". Ten do českého práva poprvé " zavedl " (nikoliv přesně definoval) dnes již neúčinný obchodní zákoník, který byl nahrazenzákonem o obchodních korporacích (částečně samozřejmě také novým občanským zákoníkem).

V souhrnu můžeme říci, že dle původního obchodního zákoníku je pojem "péče řádného hospodáře" chápán (.pdf, str.10–11) jako:"základní míra péče, kterou musí členové představenstva akciové společnosti, jednatelé společností s ručením omezeným, komplementáři komanditní společnosti, členové dozorčích rad, společníci veřejné obchodní společnosti a likvidátoři vynaložit při výkonu svých funkcí, a to při plnění všech povinností vyplývajících pro ně ze zákona nebo zakládajících dokumentů" – definice převzata z diplomové práce PÉČE ŘÁDNÉHO HOSPODÁŘE (.pdf) Markéty Keilové z Masarykovy univerzity z roku 2007, pro srovnání předchozí odkaz na e.pravo.cz.

Přestože se pojem péče (a zásady) řádného hospodáře v posledních několika letech objevil i v jiných zákonech (viz dále), než je původní obchodní zákoník, zákonodárce nikde tento pojem nevymezuje (ani v předpisech na obchodní zákoník navazujících). Nalezení jeho obsahu tedy zůstává především na judikatuře, odborné veřejnosti (viz naše citace) a také na podnikatelské praxi samotné.

Nyní musíme konstatovat, že obecně se tedy "péče řádného hospodáře" vztahuje na všechny politiky (starosty, hejtmany, poslance, zastupitele, členy vlády atd.), kteří jsou za stát či územně samosprávný celek (ÚSC) účastni v kontrolních orgánech právnických subjektů (soukromoprávní subjekty s majetkovou účastí státu či ÚSC), jež jsou zřízeny na základě výše uvedených zákonů, ale i dalších zákonů (viz dále), které pracují se zásadami a znaky poměrně obtížně vymezeného pojmu "péče řádného hospodáře". Tomio Okamura se však zásadně mýlí, když tvrdí, že jsou z něho (ve výše nastíněném kontextu a vymezení pojmu) vyloučeni např. ministři či hejtmani.

Ve vztahu k (veřejnému) majetku veřejnoprávních korporací (nikoliv soukromoprávních osob s majetkovou účastí státu) – státu (protože ten je veřejnoprávní korporací) či ÚSC – je však vymezení pojmu a zásad odpovídajících "péči řádného hospodáře" často i daleko přísnější, nežli je tomu ve výše nastíněném případě (dnes účinného) zákona o obchodních korporacích či občanského zákoníku.

Obecně jsou zásady odpovídající pojmu "péče řádného hospodáře" v této oblasti vymezeny a rozprostřeny mezi několik zákonů. Typicky se jedná o zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, či tzv. velká rozpočtová pravidla (zákonč. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů), zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku atd. ve vztahu ke státnímu majetku. Dále tzv. "malá rozpočtová pravidla" (zákonč. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů) a zákony o krajích, obcích, či hl. města Prahy, ve vztahu k majetku ÚSC.

Více o celé materii hovoří stanovisko vlády ČR (.pdf). Ta posoudila návrh vydání zákona o péči řádného hospodáře u svěřeného majetku veřejnoprávních korporací, který předložila skupina poslanců hnutí Úsvit v čele s Tomiem Okamurou.

Naše odůvodnění však nekončí. Je nutné definovat i pojem hmotná odpovědnost, který předseda hnutí Úsvit používá naprosto bezprecendentně a nesprávně.

Hmotná odpovědnost je specifický právní statut, který upravuje vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (a to samozřejmě i státním zaměstnancem, nikoliv však zaměstnancem ÚSC, který má svoji vlastní úpravu) ve věci: ..."hospodaření s prostředky svěřenými zaměstnavatelem, povinnosti střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Odpovědností zaměstnavateli za škodu, kterou zaměstnaneczpůsobí zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním..." (viz předchozí odkaz) a je upraven zákoníkem práce (tzv. "dohoda o hmotné odpovědnosti" musí mít např. písemnou podobu, jinak je neplatná atd.).

S výše popsanými zásadami "péče řádného hospodáře" však takto definovaná a v českém právu zakotvená "hmotná odpovědnost" nemá – a ani nemůže (alespoň prozatím) – mít absolutně nic společného, neboť starostové, hejtmani, ministři atd. nejsou zaměstnanci státu či ÚSC a zodpovídají se pouze svým voličům.

Na závěr je tedy nutné konstatovat, že všichni politici jsou samozřejmě za "nevhodnou péči o veřejný majetek" odpovědní (nikoliv však "hmotněodpovědní", neboť hmotná odpovědnost je specifický právní vztah, jak jsme popsali výše) za porušení různě ve výše uvedených právních předpisech vymezených a specifikovaných "zásad péče řádného hospodáře", a to dle příslušných sankcí uvedených v těchto či v jiných zákonech (např. i v trestnímzákoně, protože ten samozřejmě obsahuje přečiny a zločiny proti majetku či hospodářské trestné činy).

Tomio Okamura

My jsme navrhli hmotnou a trestní a osobní odpovědnost pro politiky, pro ministry, pro hejtmany, jak jsme slibovali ve volebním programu. V dubnu nám to celá Sněmovna zamítla.
Zavádějící

Tomio Okamura má patrně na mysli novelu zákona o majetku České republiky (.pdf), jejímž byl spolupředkladatelem a která byla poměrně jednoznačně zamítnuta 30. 4. 2014 v prvním čtení. Výraz celá Sněmovna je neurčitý, proti zamítnutí však opravdu hlasovali jen členové Hnutí Úsvit a několik dalších poslanců ostatních parlamentních stran, celkově v řádu jednotek.

Hmotná, trestní a osobní odpovědnost pro politiky je skutečně proklamována hned v druhém bodu programu Hnutí Úsvit.

Přesto hodnotíme výrok poslance Okamury jako zavádějící. Odkazujeme se v tomto případě na naše odůvodnění k dřívějšímu obdobnému výroku Tomia Okamury. Jednak hmotná odpovědnost je institutem využívaným v zaměstnaneckých vztazích, nikoliv ve vztahu k Okamurou jmenovaným funkcím. Dále je pak nepopiratelným faktem, že osoby v těchto funkcích v současné době odpovědné jsou, a to nejen podle trestního zákoníku (zde například dle § 220 za porušení povinnosti při správě cizího majetku), ale i podle jiných právních předpisů. Typicky se jedná o zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, či tzv. velká rozpočtová pravidla (zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů), zákon č. 77/1997 Sb. o státním podniku atd. Zde nejenže jsou uplatněny zásady péče řádného hospodáře, ale místy je úprava i přísnější.

Právě proto vyjádřila vláda nesouhlas s předloženým návrhem novely zákona o majetku České republiky. Úprava je podle ní nadbytečná a duplicitní, nevylepšuje ani nepřináší nic nového.

Výrok poslance Okamury je zavádějící, neboť vyvolává dojem, že se Poslanecká sněmovna postavila proti zavedení úpravy rozšiřující odpovědnost politiků, ministrů a hejtmanů. Tak to ale není. V hodnocení se rovněž promítlo opakovaně zcela mylné využití pojmu hmotná odpovědnost.

Tomio Okamura

My jsme navrhli, aby se DPH platilo až po zaplacení faktury. (...) A nám to (vládní koalice, pozn. Demagog) zamítli! I z vlády říkali, že pro to budou hlasovat. (...) Přestože mi Andrej Babiš před hlasováním říkal, že pro to budou hlasovat, například hnutí ANO, a nakonec hlasovali proti.
Neověřitelné

Hnutí Úsvit skutečně předložilo novelu zákona o dani z přidané hodnoty, která by zakládala režim hotovostního účetnictví, a povinnost odvést daň by tak vznikala až po obdržení úhrady za poskytnuté plnění. Proti návrhu se vyslovily všechny strany kromě Hnutí Úsvit (hlasovalo se o zamítnutí návrhu).

Zda podporu pro tuto novelu předjednával s vládou (dodáváme, že zákon byl předložen na konci listopadu minulého roku, tedy ještě za vlády Jiřího Rusnoka), se nám nepodařilo dohledat. Zeptali jsme se na tuto informaci ministra Babiše, ale jeho vyjádření jsme zatím nezískali. Dodáme, že Babišovo hnutí hlasovalo v drtivé většině pro zamítnutí tohoto návrhu.

Tomio Okamura

My nemáme žádné radní (ve veřejnoprávních médiích, pozn. Demagog).
Pravda

Veřejnoprávními médii v České republice jsou Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář. Všechna mají ze zákona svou radu, která je volena Poslaneckou sněmovnou.

Rada ČT – ta je volena Poslaneckou sněmovnou, jíž podávají návrhy (.pdf – zákon o ČT, § 4 bod 2) na kandidáty nejrůznější organizace a sdružení (tato praxe byla veřejně diskutována skrze to, zda nejde pouze o zástěrku, přes níž si politické strany dosadí do Rady ČT své nominanty).

Poslední volba proběhla 26. března, kdy bylo dovoleno 6 radních. Celou volbu popisuje Mediář.cz. Před touto volbou byli stávající radní na svých postech i před tím, než se Úsvit vůbec dostal do Poslanecké sněmovny, tudíž předchozí radní k tomuto hnutí nepatřili. Z nově zvolených členů je poměrně jasná profilace exposlankyně KSČM Levé či Vratislava Dostála z Deníku referendum (jenž má blízko k ČSSD). Z radních, kteří zůstali na svém postu, lze jmenovat také Josefa Pavlatu (bývalý dlouholetý senátor ODS). Politické pozadí volby popisuje server Idnes.cz.

Je tedy zřejmé, že někteří radní mají za sebou politickou minulost provázanou s některou konkrétní stranou, resp. jsou vnímáni jako příznivci nějaké strany/hnutí. Nicméně nejsme schopni korektně a autoritativně posoudit, jakou profilaci mají všichni z nich. I přes to výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť ani v jedné z rad není člověk, který by měl přímo blízko k hnutí Úsvit či Okamurovi.

Do Rady ČRo byli po volbách 2013 dovoleni 3 členové, 2 z nich (radní Dohnálková a Vejvoda –Mediář.cz) v březnu 2014 a Ivan Vodochodský (mimo jiné krajský zastupitel Královéhradeckého kraje za Koalici pro KH kraj) v květnu letošního roku.

Sedmičlenná Rada ČTK je dovolena v tomto složení, ani v ní není přímý zástupce hnutí Úsvit či jeho nominant.

Tomio Okamura

My jsme byli za (posledních) devět měsíců v Otázkách Václava Moravce pouze jednou.
Pravda

V posledních 9 měsících byl skutečně v OVM host z hnutí Úsvit pouze jednou – a to sám Tomio Okamura (video) 30. března 2014 v diskuzi s ministrem Dienstbierem.

Dodejme, že den po předčasných volbách (tedy již mimo zmíněných 9 měsíců) byl v Otázkách Václava Moravce přítomný v diskuzi místopředsedů stran, jež se dostaly do Poslanecké sněmovny, také zástupce hnutí Úsvit (video). Konkrétně šlo o současného předsedu poslaneckého klubu hnutí, Radima Fialu.

Tomio Okamura

My jsme před volbami nabídli na našich kandidátkách prostor asi šesti, sedmi politickým stranám, aby umístili své kandidáty, byly to vesměs strany prosazující přímou demokracii.
Pravda

V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny kandidovali za hnutí Úsvit (to postavilo 6 kandidátů celostátně) mimo toto hnutí zástupci dalších 7 politických stran a také nestraníci. U těchto subjektů lze tvrdit, že to byly strany prosazující přímou demokracii (či alespoň některé její prvky – po prozkoumání dostupných programových dokumentů).

Byť šlo v rámci dalších stran na kandidátkách Úsvitu o pouhé jednotlivce, je faktem, že prostor na nich dostalo celkem 7 dalších stran.

Konkrétně šlo o tyto subjekty (v závorce počet kandidátů za hnutí Úsvit pro sněmovní volby celostátně):

– Moravané (10) – Věci veřejné (8) – Občané 2011 (5) – ČSSD (2) – NESPOKOJENÍ OBČANÉ! (2) – KSČM (1) – Balbínova poetická strana (1)

Tomio Okamura

Pana Víta Bártu jsem od října loňského roku ani jednou neviděl, ani jednou jsem s ním nemluvil, ani jednou jsem si s ním nenapsal.
Neověřitelné

Okamura se od Víta Bárty, který (neúspěšně) kandidoval za hnutí Úsvit ve sněmovních volbách 2013, distancuje dlouhodobě. Jak ovšem v prosinci minulého roku odhalil portál Idnes, spojení mezi Věcmi veřejnými zůstává živé i po volbách, alespoň v personální rovině. Nejméně šest lidí – většinou dříve vysoce postavených ve VV – je spojeno s aktuálními poslanci za stranu Úsvit (Vít Bárta mezi nimi ovšem nefiguruje).

Dodejme také, že v dolní komoře nyní zasedají čtyři poslanci nominovaní za Věci veřejné. Tři z nich jsou podle portálu Naši politici doposud ve Věcech veřejných, vyjma Jiřího Štětiny, který je bez politické příslušnosti.

Kontaktovali jsme Víta Bártu s žádostí o reakci na Okamurova slova, výrok hodnotíme prozatím jako neověřitelný.

Tomio Okamura

My postavíme (v komunálních volbách, pozn. Demagog) asi 90 kandidátek v České republice.
Pravda

Na stránce Úsvitu věnované komunálním volbám není takováto informace k dispozici a doposud také nebyla zveřejněna statistika počtu kandidujících subjektů v jednotlivých obcích. Obrátili jsme se na regionálního manažera hnutí Úsvit a na základě jeho odpovědi níže hodnotíme výrok jako pravdivý:

"Mohu potvrdit, že hnutí Úsvit přímé demokracie staví ke dni 5.8.2014 k 16:00 napříč republikou samostatné, nebo koaliční kandidátky, jejichž celkový počet je 101 a dále máme na 4 kandidátkách jiných stran zastoupení našimi lidmi, jako lídry kandidátek. Přičemž samostatných kandidátek hnutí Úsvit je 87."

Tomio Okamura

My existujeme rok (...). Třeba hnutí ANO existuje tři roky.
Pravda

Hnutí Úsvit bylo zaregistrováno Ministerstvem vnitra 19. června 2013, hnutí ANO 2011 11. května 2012. Nicméně již v listopadu 2011 se Andrej Babiš obrátil se svou výzvou na občany (tedy svým způsobem jde o delší období), formálně však hnutí ANO funguje pouze něco přes 2 roky.

Tomio Okamura

Moderátor: Já jsem slyšel, že za vaše hnutí bude kandidovat v komunálních volbách pan bývalý starosta Prahy 5 Jančík. Okamura: Prosím vás, toho jsem v životě neviděl ani jsem s ním nikdy nemluvil. (...) V žádném případě to nepřipadá v úvahu.
Pravda

Zda se Okamura v životě setkal s Milanem Jančíkem, popř. s ním mluvil, nejsme samozřejmě schopni potvrdit ani vyvrátit. Nicméně z otevřených zdrojů lze potvrdit, že Jančík nebude kandidovat v podzimních komunálních a senátních volbách za hnutí Úsvit. Server Idnes.cz informoval, že Jančík bude kandidátem Konzervativní aliance 2014, a to v obou volbách.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů