Hledání trhů na Východě

Výrok je nepravdivý, jelikož Kmoníček neuvádí ani přesné číslo devizových zásob, ani počtu českých firem v Kazachstánu. Rovněž u dojednaných kontraktů není jisté, zda se skutečně uzavřou. Jedná se o pouhé memorandum. Navíc se podle mediálních zdrojů témata lidských práv na oficiálních jednáních vůbec neotevřela.

Jak informuje ČTK prostřednictvím Aktuálně či Ihned, české firmy podepsaly v Kazachstánu dohody za asi 450 milionů dolarů. Ve většině případů se ovšem jednalo o podpis memorand předpokládajících další jednání o spolupráci.Ty se týkají dodávek technologií a technologických celků v oblasti zemědělství, důlních zařízení, ale také dodávek zbraní.

Faktografická data o Kazachstánu jsou dostupná například na webech MZV nebo The World Factbook; se svými 2,724,900 km² je Kazachstán opravdu největším vnitrozemským a devátým největším státem světa. Kazachstán však reálně disponuje méně než třetinovými devizovými rezervami (29,34 miliard USD ke 31. prosinci 2013), což potvrzují i data IMF nebo T rading Economics.

Informace o hospodářských vztazích České republiky a Kazachstánu jsou dostupné rovněž na webu MZV; portál pro podnikání a export B usinessInfo.cz pak uvádí, že " dle oficiálních informací působí na kazachstánském trhu v současné době 34 společností s českou účastí ".

Co se týče otázky lidských práv, harmonogram prezidentské cesty je zveřejněn na stránkách Pražského hradu a absentuje explicitní zmínka o lidských právech. Naopak dle Českého rozhlasu prezident Zeman označil Kazachstán za zemi " ekonomického zázraku " a celé cestě dominovaly pouze ekonomická témata (vis-à-vis lidským právům). Česká televize v této souvislosti dokonce uvádí: " Poté, co Miloš Zeman čelil při říjnové návštěvě Číny kritice, že 'neučí lidská práva', neprobíral toto téma ani s Nursultanem Nazarbajevem."

Článek Are Czechs giving up on moral responsibility ? ze dne 16. listopadu napsal Carl Gershman, který je prezidentem organizace National Endowment for Democracy. Autorem druhého článku o České republice, jenž uvádí, že Miloš Zeman se stal faktickým mluvčím (virtual mouthpiece) Kremlu, je však redakční rada deníku Washington Post.

Podle veřejně dostupných životopisů jejich členů, žádný z nich ani v minulosti nepracoval pro uvedenou organizaci. National Endowment for Democracy se sama prezentuje jako soukromá nezisková organizace, podporující růst a posilování demokratických institucí ve světě. Její aktivita je z velké části financována americkým Kongresem. Byla založena v roce 1983 jako součást snahy Reaganovy administrativy o podporu demokracie prostředky tzv. soft power.

Od počátku je však koncipována jako dvoustranická a v její radě jsou rovnoměrně zastoupeni zástupci republikánů i demokratů. Autor zmiňovaného článku Carl Gershman prohlásil roku 2006 v interview pro australský rozhlas, že i když má blízko k demokratům, je nestraníkem a snaží se sdružovat demokraty a republikány.

Tvrzení Hynka Kmoníčka, že NED má jednostranné politické zaměření, se tedy nezakládá na pravdě, stejně jako výrok, že oba články byly napsány členy této nadace. Agendu podpory demokracie a lidských práv podporuje řada českých stran, jako je TOP 09, ČSSD či Strana zelených. NED tedy není možné spojovat s jedním konkrétním subjektem.

Podle posledně zveřejněné zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu (odkaz v tomto textu), která shrnuje import ropy do České republiky za rok 2013, je Kazachstán skutečně naším třetím největším dovozcem ropy, a to po prvním Rusku a druhém Ázerbajdžánu.

Ještě před dvěma lety činil vzájemný obchodní obrat mezi ČR a Tádžikistánem 8,5 milionu USD. Za hlavní brzdu této obchodní spolupráce považuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR právě nezplácený dluh Tádžikistánu vůči ČR. Nesplacená částka se týká dříve dodaného zařízení pro cementárnu v Dušanbe. Letos pak server businessinfo.cz a MZV ČR informují (v oddílu 7.5.) o posunu v této věci:

" Vysoká zadluženost RT je hlavní příčinou dlouhodobě nespláceného dluhu podniku 'Tadžikcement' vůči EGAP, a.s. z pojistné události za dřívější dodávku zařízení pro cementárnu českou společností Inekon Group. Současná výše dluhu s příslušenstvím činí cca 2,5 mil USD náklady na výlohy z vyhrané arbitráže u soudu v Moskvě. EGAP, a.s. byla nucena přistoupit v r. 2013 k vymáhání dluhu soudní cestou. Za přispění MZV ČR se podařilo v r. 2014 přimět společnost „Tadžikcement“ k obnovení jednání s EGAP, a.s. o dalším postupu vypořádání dluhu, která se uskutečnila za přispění premiéra RT K. Rasulzody."

Česká Wikipedie definuje termín finlandizace jako pojem odvozený od postavení Finska vůči Sovětskému svazu v období po druhé světové válce, kdy Finsko pro udržení své vlastní státní suverenity podřídilo svoji zahraniční politiku Sovětskému svazu. Obecně pak Wikipedie finlandizaci definuje jako vliv velmoci na politiku malého sousedního státu.

Anglická Wikipedie definuje finlandizaci jako rozhodnutí země nezpochybňovat v zahraniční politice sousední velmoc, přičemž velmoc mu ponechá jeho národní suverenitu.

Pojem finlandizace podle výkladu brněnského politologa Tomáše Šmída znamená faktické podřízení jednoho státu geopoliticky či geograficky blízké velmoci, kdy menší stát podřizuje svoji zahraniční politiku zájmům velmoci výměnou za její nevměšování se do jeho vnitropolitických událostí. Šmíd zdůrazňuje, že finlandizace neznamená neutralitu.

V definici finlandizace autora výroku je tedy problematická absence zmínky o vlivu a podřízení se geopolitické či geografické velmoci. Znaky finlandizace popsané ve výroku výše zmíněným definicím pojmu neodporují, nicméně z hlediska všech tří definic nevystihují význam pojmu přesně, jelikož absentují elementární definiční znaky " vlivu velmoci ". Definice autora výroku je tudíž tímto neúplná a nepřesná.

Hynek Kmoníček ve výroku naráží na nepravděpodobnost vstupu Ukrajiny do EU díky její nízké ekonomické úrovni.

Je pravdou, že současná ekonomika Ukrajiny je v porovnání s Tureckem nerozvinutá. Na vstup země do struktur EU ovšem panují rozdílné názory a podmínkou vstupu není pouze ekonomická situace. Nelze tedy v současné době říci, jak se bude současná situace vyvíjet.

Turecko požádalo o vstup do struktur EHS v červenci 1959, avšak o plné členství v Evropských společenstvích požádalo až v roce 1987.

Turecká ekonomika byla poměrně nerozvinutá, avšak od roku 1950, kdy nastoupila do čela vlády Demokratická strana, se začala celková situace postupně zlepšovat. Již v roce 1997 zaujímalo Turecko podle údajů Světové banky 17. místo ve světě podle výše HDP a i když je ekonomická situace v zemi poměrně nerovnoměrně rozvinutá, vykazuje stále pozvolný ekonomický růst.

Na rozdíl od Turecka je ekonomika Ukrajiny v horším stavu, přičemž od roku 2013 je v recesi. Křehká ekonomická stabilita, do značné míry zapříčiněná rusko-ukrajinským konfliktem, znamená nejen výrazný pokles HDP (5,1 %), ale i vysokou míru inflace (17,5 %).

Co se možného vstupu Ukrajiny do Evropské unie týče, objevují se různé názory. Dle německého ministra zahraničí Steinmeiera je vstup do NATO či EU v blízké době nereálný. Prozápadní ukrajinské strany se v rámci koalice orientují jak na vstup do NATO, tak do EU, přičemž dle ukrajinského prezidenta Petra Porošenka má vláda několik let na politické změny, aby do šesti let mohla ukrajinská veřejnost prostřednictvím referenda rozhodnout o vstupu do EU.

Otázka vstupu do struktur Unie však není podmíněna jen ekonomickou situací dané země, ale dle kodaňských kritérií musí kandidátský stát splňovat i příslušná politická kritéria a musí být schopen akceptovat unijní acquis spolu se schopností plnit závazky vyplývající z členství.