Čínská partie

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Vzhledem k probíhajícímu konfliktu na území Iráku je možné nalézt oblasti, které jsou relativně bezpečné a kam jsou směřováni vracející se emigranti. Přesto je však bezpečnostní situace v Iráku a Kurdistánu napjatá.

Dle IOM (Mezinárodní organizace pro migraci) se mezi nejčastější místa návratu uprchlíků irácké národnosti zpět do Iráku objevují města Bagdád, Basra, Nadžaf, Erbíl a Sulajmánija. Pokud jde o počty návratů IOM jich registroval v roce 3500 s tím, že je patrný jejich rostoucí trend. Například jen v lednu žádalo o pomoc s návratem cca 1000 Iráčanů.

Otázkou zůstávají návraty iráckých emigrantů, kteří se vracejí nezávisle a svépomocí.

Výrok označujeme na základě dostupných informací Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) a dalších zpráv z dané oblasti za jako pravdivý, ovšem s výhradou, která bude dále specifikována.

Oblast Iráckého Kurdistánu, potažmo Erbílu a jeho okolí, ze kterého pocházejí uprchlíci, kteří přicestovali do ČR, je obecně považována za poměrně bezpečnou pro členy iráckých náboženský menšin. V poslední letech tam dokonce míří i vnitřní migrace iráckých křesťanů z jihu, hlavně Bagdádu a okolí a to s ohledem na nestabilitu a sektářské násilí mezi šiíty a sunnity právě v jižních oblastech země.

Taktéž dle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se mezi nejčastější místa návratu uprchlíků irácké národnosti zpět do Iráku objevují města Bagdád, Basra, Nadžaf, (námi sledovaný) Erbíl a Sulajmánija.

Zmíněná výhrada směřuje ke skutečnosti, že obecně Irák nelze, i s ohledem seznam bezpečných zemí původu(.pdf), který používá sama ČR, a jenž slouží jako nástroj zpracování žádostí o azyl, označit za "bezpečnou zemi", ve které nedochází k pronásledování, mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestům, zacházení, ozbrojenému konfliktu (str. 1).

Dále je nutné poznamenat, že kresťanští uprchlíci, které česká vláda přislíbila přijmout a z nichž část teď odešla do Německa, nepocházeli přímo z Kurdistánu - tam přišli v rámci vnitřní migrace z jiných částí Iráku právě proto, že je tam bezpečnější situace než v jiných částech země.

TOP 09 své stanovisko ke kvótám publikovala již v květnu 2015, tedy v době, kdy se o nich stále jednalo. V tomto stanovisku uvádí:

" Česká republika se musí jednoznačně postavit proti plánu Evropské komise stanovit jednotlivým zemím kvóty pro migranty. Pokud její záměr projde, mělo by Česko podle politiků TOP 09 použít i oficiální brzdu v podobě žluté karty. "

Proti kvótám se vyslovil také tehdejší předseda TOP 09 Schwarzenberg na konci září 2015 v České televizi. Doslova uvedl:

" ...já jsem byl taky proti povinným kvótám a jsem dodnes. Ze dvou důvodů. Za prvé, Česká republika a mnoho jiných států byly připraveny dobrovolně přijmout větší počet uprchlíků. Ale nikdo to nemá rád, když se mu to nařídí. Za druhé to také není dobrý vývoj. Zbaví to odpovědnosti naše politiky. Oni teď můžou říci: no, my za nic nemůžeme, to rozhodl Brusel. My s tím problémem nemáme co dělat, my jsme ex obligo. A to je ještě horší, protože to vede k nezodpovědnosti a k většímu protievropskému postoji našeho obyvatelstva. "

Podobné prohlášení Schwarzenberg v září 2015 opakoval, namísto kvót byl pro přijetí většího počtu uprchlíků na dobrovolné bázi. Např. v rozhovoru pro slovenský Denník N.

Kalousek má tedy pravdu, že TOP 09 jako strana odmítá kvóty již doby, kdy se o nich jednalo. Doplňme ovšem, že 3 ze 4 europoslanců zvolených na kandidátce TOP 09 a Starostové hlasovali v Evropském parlamentu pro návrh Komise, který kvóty obsahoval. Záznam z hlasování (str. 21-22) ze 17. září 2015 uvádí, že pro toto hlasovala trojice Niedermayer, Polčák a Štětina, proti pak poslední z poslanců TOP 09, Jiří Pospíšil.

I přes tento zdánlivý rozpor je výrok hodnocen jako pravdivý, vedení strany TOP 09 je od počátku konzistentně proti kvótám.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve zmíněné lhůtě, kdy bylo možné žalobu podat (končila 18. prosince 2015) nebyla pozice všech členů vlády totožná. Např. ministr financí Babiš na konci listopadu vysotupil veřejně s myšlenkou, že by svou pozici vláda (tedy nepodávat žalobu) mohla přehodnotit.

Tzv. povinné kvóty na uprchlíky byly schváleny na summitu ministrů vnitra EU 22. září 2015. Proti nim se postavili ministři vnitra České republiky, Slovenska, Maďarska, Rumunska a nepodpořili je ani Finové.

V reakci na tento krok se veřejně diskutovala možnost podat žalobu k příslušným evropským institucím za Českou republiku, tento krok avizovali a následně také učinili Slováci.

Den po přijetí kvót veřejně ministr Babiš uvedl, že možnost žaloby nepodporuje. Pro ČTK uvedl: " Bránit se soudně není rozumné, protože nám to EU vrátí i s úroky. Dostáváme z EU desítky miliard Kč ročně, měli bychom na dnešním summitu dát jasný návrh, jak krizi vyřešit systémově. "

O 2 měsíce později (27. listopadu) Babiš ovšem svůj názor změnil a prohlásil, že by vláda měla zvážit možnost připojit se k žalobě na kvóty. " Zeptám se kolegů, jestli nechceme přehodnotit náš přístup. Každý ví, že to nefunguje. Nefungují hotspoty, k nám žádní uprchlíci nechtějí, všichni chtějí do Německa."

Následující den pak mimořádně jednala vláda v souvislosti s evropským summitem. Na tomto jednání se také probírala možnost připojit se k žalobě na kvóty. Na tiskové konferenci po jednání vlády vystoupil předseda vlády (video - čas 2:55 a dále) a oznámil, že postoj ČR se nemění a nebudeme žalobu podávat.

2. prosice 2015 Slovensko podalo samotnou žalobu. V této době tedy pozice české vlády byla taková, že žalobu podávat nebudeme, není však pravdou, že by vláda zcela souzněla. V době podání žaloby veřejně mluvil o žalobě vicepremiér Babiš, jeho názor byl ovšem menšinový. Lhůta, do kdy bylo možno žalobu podat, vypršela 18. prosince 2015. Tato lhůta vychází z článku 263 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Aktuální návrh Evropské komise vedl k tomu, že někteří politici vyslovují názor, aby Česká republika na tento návrh žalobu podala. Mezi nimi jsou skutečně i Fiala s Babišem. Je třeba ovšem dodat, že jde prozatím o návrh Komise, schvalovat jej budou národní státy a je otázkou, v jaké podobě bude (či zda vůbec) schválen.

Podle zprávy Policie ČR z 19. ledna 2016 bylo za rok 2015 oznámeno celkem 247 628 trestných činů, což je meziročně pokles o 14,2 %.

Ředitel Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Michal Mazánek v rozhovoru pro Český rozhlas jako příčinu poklesu identifikoval ekonomický růst, klesající nezaměstnanost a zlepšující se životní úroveň. Upozornil také na novou generaci pachatelů v kyberprostoru, ke klasickým krádežím tedy nedochází v takové míře.

Návrh představený Evropskou komisí 6.dubna v sobě sebe několik aspektů - mimo jiné i okamžité řešení současné situace v kontextu migračné krizy, které skutečne nadále kalkuluje se systémem solidárneho přerozdělovaní, již tentokrát s jasnejšími pravidlami pro přerozdělování, proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Návrh (.pdf, str.8) predstavuje jako prvou možnost jenom upravení současné podoby s úpravami směrujícimi k větší solidarite. Ve druhé možnosti představuje nový systém přerozdělování který by byl založen na novém klíči a byly by posouzeny aspekty každé země - jako její velikost, bohatství a absorční kapacitu. Tento návrh nadále popisuje i dlhodobé záměry Evropské komise, popsané i v jeji tiskové zprávě (.pdf).

Obě varianty popisuje text serveru Euractiv. "První způsob hodlá relokovat bežence ze zemí, které se kvůli příchodu velkého počtu lidí nacházejí v nouzové situaci. Jedná se tak o krizový mechanismus, kdy by ostatní členské státy ad hoc odhlasovaly, kolik běženců z postižené země přijmou."

Druhá možnost je však mnohem kontroverznější. Ta by zcela nahradila současný dublinský systém, podle kterého se má případného uprchlíka ujmout buď země, kam migrant poprvé vstoupil na půdu EU, nebo kde poprvé zažádal o azyl. Místo takzvaného Dublinu by systém fungoval na distribučním klíči, kdy by byli žadatelé o azyl automaticky přerozdělováni do jednotlivých členských států například podle velikosti jejich ekonomiky, přijímacích kapacit či podle počtu doposud přijatých běženců. To by měla na starost Evropský podpůrný azylový úřad (EASO), o udělení azylu by však rozhodovaly členské státy."

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože původní návrh měl skutečně přerozdělit 160 tisíc uprchlíků, podle aktuálních dat bylo takto přesídleno asi tisíc lidí, což odpovída argumentaci ministra Chovance.

V září minulého roku bylo Evropskou komisí odsouhlaseno přerozdělení celkem až 160 tisíc uprchlíků. Tento počet vznikl po tom, co byl navýšený původní návrh 40 tisíc ze 14. září o dalších 120 tisíc ke 22. září, informuje tisková zpráva Evropské komise.

Podle aktuálních čísel Evropské komise k 7. dubnu bylo zatím přerozděleno 1111 uprchlíků (530 z Itálie a 581 z Řecka), členskými státy bylo nabídnuto 7030 míst.

Povaha tohoto nebezpečí plyne ze samotné definice toho, kdo je to uprchlík. Tu poskytuje například Úmluva o právním postavení uprchlíků (.pdf), kterou přijalo Valné shromáždění OSN v roce 1951.

Podle článku 1 odstavce 2 tohoto dokumentu se uprchlík "nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti" (s. 2) . Tento legální status byl přijat a ratifikován všemi 28 státy EU. Nebezpečí tedy plyne z neschopnosti státu poskytnout svým obyvatelům ochranu, v horším případě je právě stát původcem výše definovaného pronásledování.

Bezpečným navrácením se pak zabývá tzv. princip Non-Refoulement, který zakazuje navrátit oběť persekuce do rukou původce této persekuce. Zásada vychází ze zmiňované Úmluvy a jejího Protokolu z roku 1967. Rozbor (.pdf) tohoto principu na webu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) specifikuje, že omezení navrácení uprchlíků se netýká jen země původu, ale jakéhokoliv teritoria, kde by byli v ohrožení (s. 122).

Podle nejnovějších dostupných statistik je v zařízeních pro zajištění cizinců k 8. dubnu 94 ubytovaných klientů.

Co se počtu žádostí (.pdf) o mezinárodní ochranu týká, tyto počty spíše rostou. Zatímco za rok 2014 se jednalo celkem o 1156 žádostí, v roce 2015 to bylo už 1525 žádostí. Při meziročním porovnání ledna 2015 a 2016 se sice jedná po pokles ze 126 na 108 žádostí, tedy o 15 %, již v únoru však vidíme meziroční nárůst ze 117 na 179 žádostí, tedy o více než polovinu. Obecně se při pohledu na statistiku níže nedá o poklesu počtu žádostí hovořit a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zdroj: statistiky MVČR (2015 - pdf, 2016 - pdf)

Výrok hodnotíme na základě mediálních zpráv, které potvrzují výrok Milana Chovance.

Jedná se o incident z 9. března 2016, by byl prezident republiky Miloš Zeman na návštěvě v Karlovarském kraji. Při besedě s občany ve městě Bochov se před kulturní dům, kde probíhala beseda s občany, dostavila skupina Zemanových odpůrců s transparenty. Zároveň přišel muž, který začal transparenty strhávat. Tento muž byl podle Novinek účastníky protestu označen za "typického příznivce Miloše Zemana".

Podle původních zpráv byli protestující s transparenty legitimováni policií, zatímco muž, který transparenty strhával, ne.

Podle tiskové zprávy krajského policejního ředitelství Karlovarského kraje z 5. dubna 2016 bylo šetření ukončeno a incident skončil oznámením přestupku právě tohoto občana, "který se snažil poškodit transparenty na místě se nacházející skupiny osob".

Je nutné dodat, že až do prošetření přestupku komisí příslušné obce je nutné i na tohoto občana hledět jako na nevinného.

Tvrzení Miroslava Kalouska odpovídá průzkumu veřejného mínění zpracovávaného Centrem veřejného mínění (.pdf, str. 2), dle kterého v posledních měsících více než 60 procent respondentů odpovědělo, že by Česká republika neměla vůbec přijímat uprchlíky z válkou zasažených zemí (cca 30 procent by pak umožnilo uprchlíkům dočasný pobyt do doby, než se situace v jejich zemi vyřeší).

O zájmu či nezájmu uprchlíků o Českou republiku svědčí např. statistiky Ministerstva vnitra (.pdf), podle kterých zde o mezinárodní ochranu v roce 2015 požádalo 1525 osob. Největší podíl tvořili Ukrajinci, kterých bylo 694. Na druhém místě se s velkým odstupem umístili Syřané (134 osob). Třetí největší počet si pak připsali Kubánci (128 osob).

Návrh Evropské Komise z 6. dubna 2016 nabízí několik možností, jak změnit současný azylový systém EU. Obě varianty návrhu počítají s přerozdělováním žadatelů o azyl mezi státy Unie, tedy systémem, jenž se ukázal nepříliš efektivním a který se setkal s velkou vlnou kritiky.

Angela Merkelová patří dlouhodobě mezi zastánce kvót pro přerozdělování uprchlíků. V lednu tohoto roku sice zdůraznila důležitost zlepšování životních podmínek v uprchlických táborech v Libanonu a Jordánsku a spolupráce s Tureckem, zároveň však zopakovala požadavek na distribuci běženců právě pomocí systému kvót.

Na jednání Bundestagu před únorovým summitem EU však kancléřka prohlásila, že Evropská unie zní směšně když zmiňuje kvóty, jelikož usnesení na přerozdělení 160 000 uprchlíků mezi členské státy nebylo zdaleka provedeno v požadovaném rozsahu. Zdůraznila zároveň potřebu soustředit se na příčiny uprchlické krize, nikoliv pouze na následky - cílem EU je podle Merkelové snížit počty uprchlíků, čemuž krom zlepšování podmínek v jejich rodných zemích napomůže i silnější ochrana vnějších hranic.

Německá vláda však v souvislosti se zmiňovaným návrhem Komise vydala prohlášení, které se k návrhu rozhodně nestaví negativně, spíše shrnuje jeho hlavní body a upozorňuje, že dle spolkového ministra vnitra Thomase de Maizièreho (CDU) jde o krok správným směrem. Výrok tak sice hodnotíme jako pravdivý, nelze však říci, že by kancléřka nadobro opustila vizi systému kvót.

Výrok ministra Chovance hodnotíme jako pravdivý, jelikož České republice tuto povinnost ukládá Dublinské nařízení, které upravuje azylové řízení v Evropské unii.

Vzhledem k tomu, že k nám iráčtí křesťané přiletěli letadlem, stala se Česká republika zemí jejich vstupu do Schengenu. Článek 4 odst. 5 Dublinského nařízení, kterým se žádosti o azyl řídí, říká: "Členský stát, u něhož byla žádost o azyl podána, je povinen za podmínek uvedených v článku 20 a s cílem ukončit řízení o určení státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl převzít zpět žadatele o azyl, který se nachází v jiném členském státě, v němž podal novou žádost o azyl poté, co vzal svou původní žádost během procesu určování příslušného státu zpět." Článek 20 pak uvádí další podmínky týkající se procesu vrácení osoby do příslušné země. Pokud se tedy stala Česká republika první zemí, v níž osoba podala žádost o azyl, je podle čl. 16 povinna přijmout zpět tohoto žadatele a provést s ním azylovou proceduru.

Obecně platí, že během zahraničních návštěv je přistoupeno k využití adekvátních bezpečnostních opatření v závislosti na program. V obou zmiňovaných případech však na Hradčanské náměstí měli lidé přístup, jak dokládáme na fotkách. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

U návštěvy amerického prezidenta v Praze v dubnu 2009 bylo Hradčanské náměstí zvoleno jako místo pro hlavní bod návštěvy, tj. projev Obamy (celý projev v archivu České televize) o jaderném odzbrojení.

V tomto smyslu je logické, že náměstí nebylo zahrazené, byly na něm ve skutečnosti tisíce lidí.

Co se týká návštěvy papeže Benedikta XVI. v České republice (kromě Prahy navštívil také Brno a Starou Boleslav) v září 2009, tak z důvodů návštěvy Svatého otce na Hradě u prezidenta Klause bylo v daný den (26. září 2009) na 5 hodin na Hradčanské náměstí přistoupeno k dopravním omezením, papeže ovšem vítaly stovky lidí přímo na místě. To dokládá reportáž České televize z Událostí (čas 6:50) z tohoto dne.

Foto: Česká televize (Události. 26. září 2009).

Z oficiálního programu návštěvy čínského prezidenta v České republice stejně jako z online reportáží internetových deníků z této návštěvy vyplývá, že v době, kdy se skupina demonstrantů, ve které byl i Miroslav Kalousek, snažila dostat k Pražskému hradu, byl prezident Si Ťin-Pching skutečně na Malé Straně, kde se zúčastnil několika oficiálních schůzek. Výrok na základě těchto informací hodnotíme jako pravdivý.

Miroslav Kalousek hovoří o státní návštěvě čínského prezidenta v Praze, která proběhla ve dnech 28. až 30. března 2016. Druhý den této návštěvy se konalo protestní shromáždění, kterého se zúčastnil i Miroslav Kalousek. Demonstrace se konala nejdříve na pražské Kampě a pak se účastníci přesouvali směrem k Hradčanskému náměstí, kde měli předem nahlášené shromáždění. Ve vstupu na Hradčanské náměstí jim však bylo zabráněno policií. Události zachytilo například online zpravodajství idnes.cz nebo serveru aktualne.cz.

Z tohoto online zpravodajství, stejně jako z oficiálního programu návštěvy, vyplývá, že v době, kdy se Miroslav Kalousek spolu s dalšími účastníky shromáždění pokoušel dostat na Hradčanské náměstí, čínský prezident Si Ťin-pching měl naplánovaná setkání s předsedy obou komor parlamentu, předsedou vlády či pražskou primátorkou. Setkání se odehrávala v Lichtenštejnském paláci na Malé Straně. Na Hrad se delegace měla vrátit v 19.30, poté byla na programu slavnostní večeře.

Spolupráce policie s obcemi je upravena § 16 zákona o Policii ČR, kterým je umožněn na základě písemné dohody s obcí společný postup při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku (§ 16 odst. 2 pak upravuje tuto spolupráci přímo s Hlavním městem Prahou). Vyžaduje-li to však splnění konkrétního úkolu, může policista dle § 43 odst. 1 písm. a) zakázat vstup do míst, kde je tento úkol (tedy zajištění veřejného pořádku) splněn.

Policie ČR ve svém prohlášení odkazuje na skutečnost, že k uzavírce došlo na základě " dopravně inženýrského rozhodnutí příslušného odboru Magistrátu ". Tímto "odborem" pak je oddělení silničního správního úřadu, neboť silničním správním úřadem je dle zákona o pozemních komunikacích mj. i úřad obce s rozšířenou působností. Tento úřad pak může dle § 24 zákona uzavírkou omezit obecné užívání komunikace.

Podle zjištění serveru Neovlivní.cz však byl správní postup Policie ČR a Magistrátu hl. m. Prahy v případě návštěvy prezidenta ČLR poměrně nestandardní, přičemž: " Podle expertů, které Neovlivní.cz oslovilo, bývá zákonný postup při státních návštěvách takový, že policie dostane povolení uzavřít přesně vyjmenovaná místa a části ulic, o která požádá. Navíc, informace o plánovaných uzavírkách je viditelně a předem zveřejněna, aby se na ni mohli obyvatelé v lokalitě připravit. " Podle přiloženého rozhodnutí Odbor dopravních agend pražského magistrátu však měla Police ČR poměrně volné pole působnosti v uzavírkách komunikací.

Na základě výše uvedeného označujeme výrok jako pravdivý.

Ministr Chovanec hovoří o 25 křesťanských uprchlících z Iráků, kteří pobývali na Jihlavsku v rámci projektu Nadačního fondu Generace 21. Skupina se vydala v sobotu 2. dubna autobusem do Německa, kde byla zadržena. Jak informovala ČTK, německá policie původně chtěla uprchlíky vrátit do Česka.

V pondělí však Německo svou žádost o předání stáhlo. Důvodem přitom mělo být právě to, že uprchlíci žádají v Německu o azyl, protože tam mají příbuzné. Později německé úřady opět změnily stanovisko a požádaly Česko o vzetí uprchlíků zpět. Jednaly přitom na základě Dublinského nařízení EU.

Německá žádost o převzetí skupiny uprchlíků z Iráku, která dříve pobývala v ČR v rámci Nadačního fondu Generace 21, se podle ministerstva vnitra odvolává na Dublinské nařízení. Toto nařízení přitom podle ministerstva nelze na tento případ aplikovat, a to z toho důvodu, že uprchlíci nepožádali v Německu o azyl.

Dublinský systém určuje, který stát EU je zodpovědný za vyřizování žádosti o azyl. Podle ministra Chovance tento systém na případ aplikovat neleze, německá strana je zase přesvědčená o tom, že Česko má povinnost uprchlíky přijmout. K věci se vyjádřil mluvčí německého ministra vnitra: "Naše stanovisko je takové, že podle evropského práva má Česko povinnost převzít běžence zpět. Pokud v žádosti byly nějaké nedostatky, předpokládáme, že byly formálního charakteru."

Zda je možné aplikovat dublinský systém na tento případ nemůžeme posoudit. Stejně tak nemůžeme doložit případné formální chyby, kterého se podle Chovance mělo Německo dopustit. Dokumenty vzhledem k ochraně osobních údajů nejsou veřejně dostupné, a jejich obsah tak nemůžeme ověřit.

Toto vyjádření představitelé Nadačního fondu Generace 21 opravdu zveřejnili.

Na webu NF Generace 21 najdeme následující text ze dne 6. 4. 2016: „25 osob z projektu NF G21 opustilo program NF, vzdalo se azylu ČR a vstoupilo nelegálně na území Německa. Nebylo to rozhodnutí všech 25, ale podle našich informací 2 muži ze skupiny zřejmě přesvědčili ostatní. Jeden z uprchlíků nám například uvedl, že by raději zůstal v ČR, že se mu zde líbí, ale rodina ho donutila.“

Dan Drápal, jeden ze zástupů projektu, na svém webu napsal, že může jít o iniciativu starších členů rodiny: „Motiv brněnské rodiny je jasný: Staří rodiče trpí steskem po domově a chtějí se vrátit. Vztah mezi starými a mladými je v Iráku hodně jiný než v České republice. Stáří je mnohem více ctěno a vůle rodičů je vesměs respektována. Dokážu si představit, že rozhodování střední generace nebylo vůbec jednoduché. Na jedné straně snaha vyhovět rodičům, na druhé straně úvahy o budoucnosti vlastních dětí.(...) Osobně bych v jejich situaci dal přednost úvahám o budoucnosti vlastních dětí a dal bych jí přednost před snahou vyhovět rodičům. Nicméně jsou to svobodní lidé, kteří sami nesou zodpovědnost za své rozhodnutí. Je mi to líto, ale na druhé straně je chápu a nikdy nebyl důvod podezírat je z nějakých postranních úmyslů nebo nevděčnosti jako Generaci 21, tak České republice obecně.“

23 iráckých uprchlíků, kteří byli do ČR přemístěni z Libanonu, spadá pod navržené kvóty. Naopak lidé přesídlení přímo z Iráků nemají status uprchlíka, proto jsou přijímáni nad rámec kvót.

Původní (nyní kvůli odjezdu jedné rodiny do Německa pozastavený) plán Nadačního fondu Generace 21 počítal s přijetím 153 iráckých křesťanských uprchlíků. První skupina lidí vybraných pro přesídlení do ČR byla v lednu a únoru 2016 převezena z Libanonu, kam dočasně utekla.

Ministerstvo vnitra k dané věci vydalo následující zprávu: „Vzhledem k tomu, že se iráčtí uprchlíci v Libanonu nachází mimo svou vlast a mají statut mandatorního uprchlíka OSN, bude se těchto 23 vybraných uprchlíků počítat mezi 400 uprchlíků, které se Česko dobrovolně zavázalo v rámci řešení migrační krize přesídlit. V tomto případě Česká republika obdrží příspěvek 10 000 EUR na každou osobu.“

Uprchlíci pobývající na území Iráku mají status vnitřně vysídleného uprchlíka, proto nemají status mandatorního uprchlíka OSN. Proto jsou přijímáni nad rámec kvót. V první fázi se podle ředitele NF Generace 21 Jana Talafanta uvažovalo, že by se tito lidé nejprve přemístili do Jordánska, kde by získali status uprchlíka, a až poté by byli přesunuti (již v rámci kvót) do ČR. Tato varianta se však ukázala jako neproveditelná.

Druhého prosince 2015 zažaloval slovenský stát u Evropského Soudu v Lucembursku Evropskou Unii ve věci relokačního mechanismu schváleného v reakci na potřebu společného řešení současné migrační krize. Toto nařízení Rady Ministrů z 22.9.2015 ukládá členským státům unie povinnost přijmout v nejbližší době konkrétní počet žadatelů o azyl z tzv. uprchlických hot stpolů v Itálii a v Řecku (nařízení se díky vyjímkám v Evropských smlouvách netýká Velká Británie a Dánska). Dle nařízení mělo Slovensko přijmout 802 uprchlíků.

Slovenská žaloba napadá zejména legislativní proces, jakým bylo nařízení v Radě schváleno, zpochybňujíc právo Rady takovéto opatření schválit a vymáhat bez souhlasu všech hlasujících, a navrhuje, aby Soudní Dvůr prohlásil toto nařízení neplatným. Slovenský premiér Fico v této souvislosti sdělil serveru POLITICO, že navrhovaný mechanismus je " nesmyslný a technicky nemožný ". Jen o den později podal ve stejné věci žalobu na Radu Ministrů za Maďarsko i Viktor Orbán.

Právní analýzy naznačují, že je nepravděpodobné, že by Evropský Soud dospěl k rozhodnutí žaloby podpořit. Pokud by však přeci jen Soud dal Slovenské či Maďarské žalobě za pravdu, zpochybnil by tak platnost přerozdělovacího mechanismu pro všech 26 členských států, kterých se dotýká.

Podobný výrok jsme u ministra Chovance hodnotili již dříve, v Otázkách Václava Moravce z 1. listopadu 2015 dokládal Chovanec svoje tvrzení i fotkami ukazovanými na kameru. I nyní hodnotíme výrok jako pravdivý, i přes výtku k časové souslednosti. Označování uprchlíků fixem v Itálii probíhalo dříve než u nás, fotografie byly publikovány v českých médiích. Je ale možné, že ministr Chovanec se o této praxi skutečně dozvěděl až po vlně kritiky, kterou vyvolal případ z Břeclavi.

Chovanec odkazuje na kritiku, které byla Česká republika podrobena v souvislosti s označováním uprchlíků čísly napsanými fixem na ruku v září 2015. Podle zpráv se jednalo o zhruba 200 uprchlíků, kteří byli takto označeni. Po vlně kritiky se policie rozhodla od této praxe ustoupit a využívat ke značení speciální pásky.

Ve svém dřívějším vystoupení na toto téma ministr Chovanec použil jako důkaz podobného chování v Itálii fotky z fotogalerie Reuters z 30. května 2015, které u nás publikoval server aktuálně.cz 10. července 2015, tedy ještě před zmíněným případem v Česku. Přitom v Itálii se jedná o mnohem větší počty, už v té době připlouvaly k italským břehům stovky uprchlíků denně. Podle fotografií jsou příchozí skutečně označeni identifikačním číslem na ruce.

Vyjádření Ministerstva vnitra shrnuje výsledky vyšetřování událostí během dmeonstrací v Praze 6. února 2016. Během demonstrací nedošlo k pochybení policie, policie postupovala podle zákona. Skupina demonstrující před Thunovským palácem nebyla řádně nahlášena, nicméně tento fakt nebyl důvodem k rozpuštění shromáždění. Policie také vyvrátila tvrzení, že v prostoru ulic Thunovská a Zámecká došlo k provokaci ze strany policistů. A citujeme z vyjádření, že " tzv. muž v hnědé bundě byl kriminalista, který jednal v souladu se zákonem a který výrazně pomohl zabránit hrozícímu střetu. "

Také Antifa se k události vyjádřila. Informaci o uměle vyvolaném útoku policie označila za konspirační teorii. Antifa komentuje i útok na centrum Klinika a další menší útoky, o kterých se také šiřily informace, že byly vyvolány policií. Nic z toho Antifa nepovažuje za pravdivé výroky a považuje je pouze za provokaci a snahu o vytvoření negativního obrazu o Antifě.

V podrobnějším článku Antify jsou určeny identity některých členů zakuklených demonstrantů. Skupina zjistila, že se jednalo o fotbalové chuligány.

Zmíněným proruským webem míní Chovanec server Aeronet, který publikoval video z popisovaného incidentu v Thunovské ulici, které ovšem bylo jak policií, tak Antifou vyvráceno, jak jsme uvedli výše. Serveru Aeronet se věnoval např. projekt Neovlivní.cz, který podobné zdroje v České republice mapuje. Dále se mu věnoval také časopis Respekt.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože sice došlo k řadě kontroverzních incidentů v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta v Praze, které rozvířily debatu veřejnosti, médií i politiků, nejsme ovšem schopni posoudit, nakolik při nich postupovala Policie ČR mimo zákon, jak Kalousek uvádí. V samotné diskuzi padlo, že jednotlivé incidenty se již vyšetřují.

Dění v Praze během návštěvy čínského prezidenta skutečně provázela řada kontrovezrních momentů. Ty poměrně obsáhle sumarizuje server Neovlivní.cz. Mezi nejvýraznější momenty, které vzbudily následnou veřejnou diskuzi na téma práce policie v daných dnech, šlo o incidenty na Evropské ulici, o policejní návštěvu FAMU, nevpuštění demonstrantů na povolenou demonstraci na Hradčanské náměstí, či snahu o sejmutí tibetských vlajek z bezpečnostních důvodů.

Co se týká Evropské ulice, zde probíhaly potyčky mezi českými občany a "čínskými vítači". Právě přes Evropskou projížděl čínský prezident z Letiště Václava Havla do centra Prahy. Během potyček byl zadržen fotograf Deníku Referendum, který byl právě Číňany napaden a byla mu odcizena tibetská vlajka. Naopak útočníci v tomto případě postiženi nebyli.

Incidenty na Evropské ulici si můžete prohlédnout také ve videu Českého rozhlasu či na záznamu přenosu Filipa Horkého z DVTV.

Dále Kalousek mluví o omezení shromažďovacího práva dopravně inženýrským opatřením. K tomu skutečně došlo na Hradčanském náměstí během druhého dne návštěvy čínského prezidenta.

Policie k tomu uvedla: " Policie České republiky požádala v rámci bezpečnostního opatření, spojeného se státní návštěvou prezidenta ČLR v Praze, příslušný odbor Magistrátu hlavního města Prahy o vydání dopravně inženýrského rozhodnutí. Na základě vydaného rozhodnutí ze dne 21. 3. 2016 byl i prostor Hradčanského náměstí po stanovenou dobu uzavřen pro vozidla i chodce. Uvedený prostor tak přestal být po tuto dobu veřejným prostranstvím a svolavatel se tak nemohl dovolávat svého práva konat zde shromáždění. Podle zákona o policii České republiky a mezinárodních úmluv je navíc policie v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti určených osob a chráněných objektů a v souvislosti s plněním konkrétního úkolu oprávněna omezit nebo zakázat vstup osob do vybraných prostor."

Co se týká tibetských vlajek, mediálně nejvíce diskutované jsou okolnosti návštěvy policistů na FAMU, což policie dokonce zprvu popřela, než ji usvědčil z opaku kamerový záznam školy, či vyvěšení tibetské vlajky v okolí hotelu Hilton, kde byl prezident ČLR ubytován.

Shrnutí celé návštěvy přinesl také pořad Reportéři ČT.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože nejsme schopni posoudit, zda existovalo bezpečnostní riziko na Hradčanském náměstí v době, kdy se tam měla konat řádně povolená demonstrace, která byla zrušena. Z naší strany by šlo o spekulaci.

Policie České republiky zveřejnila 29. března své stanovisko k probíhajícím bezpečnostním opatřením, ke kterým přistoupila v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta v Praze. Chovanec i Kalousek diskutují o informaci, kterou měla PČR prostřednictvím ministra vnitra také zaslat jednotlivým členům Parlamentu České republiky. Není jisté, zda jde o zcela identický materiál, obsahově by však měl odpovídat tomu, co policie prezentuje veřejně.

Pokud tedy budeme citovat ze stanoviska policie k incidentu ohledně nevpuštění lidí na povolenou demonstraci na Hradčanském náměstí, zjistíme, že Kalousek popisuje korektně fakt, že se policie odvolává na bezpečnostní rizika, nijak je nespecifikuje. Zda ovšem nějaké riziko existovalo, nejsme schopni posoudit, nejedná se o veřejnou informaci.

" Ke značně vyhrocené situaci došlo krátce před 18. hodinou na Hradčanském náměstí, kam došel průvod účastníků oznámeného shromáždění z Kampy. Zástupci tohoto shromáždění se dožadovali vstupu do bezpečnostní zóny a to i přes upozornění policie, že se jedná o neveřejný prostor se zákazem vstupu.

Policie České republiky požádala v rámci bezpečnostního opatření, spojeného se státní návštěvou prezidenta ČLR v Praze, příslušný odbor Magistrátu hlavního města Prahy o vydání dopravně inženýrského rozhodnutí. Na základě vydaného rozhodnutí ze dne 21. 3. 2016 byl i prostor Hradčanského náměstí po stanovenou dobu uzavřen pro vozidla i chodce. Uvedený prostor tak přestal být po tuto dobu veřejným prostranstvím a svolavatel se tak nemohl dovolávat svého práva konat zde shromáždění. Podle zákona o policii České republiky a mezinárodních úmluv je navíc policie v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti určených osob a chráněných objektů a v souvislosti s plněním konkrétního úkolu oprávněna omezit nebo zakázat vstup osob do vybraných prostor."

Protestní akci proti porušování lidských práv v Číně svolali Martin Bursík a Kateřina Jacques. Bursík v rozhovoru pro rádio Impuls konstatoval, že Kalousek celou protestní akci zbytečně vyhrotil a přál si konflikt. Také sdělil, že Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil (zvukový záznam od času 8:30).

Doslova Bursík uvedl:

" Najednou tam vletěl Miroslav Kalousek a šel do toho hrozně tvrdě. Vlastně šlo vidět, že on si přeje konflikt, to bylo vidět z těch záběrů. On si prostě přál, aby tam došlo k nějakému incidentu. Najednou v té ulici se nahromadili lidi a těch lidí tam bylo tisíc. (...) A ten Kalousek tam volal za "5 minut prorazíme zátarasy". Mně tam ta jeho role nebyla vůbec příjemná. (...) Myslím, že ten Miroslav Kalousek tam jaksi nepatřil. "

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože nemáme k dispozici konkrétní statistiku za rok 2014 a 2015. K dispozici jsou data počtu jednotlivých shromáždění - např. porádaných extremistickými subjekty (u nichž lze předpokládat monitoring PČR) či akcí organizovaných na území Prahy. Tyto statistiky ovšem konkrétně neuvádí počet shromáždění, které policie doprovázela či monitorovala.

Ve zprávě o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na územní ČR za rok 2014 (.pdf, str. 60) je uvedeno, že se konalo 291 akcí přímo organizovaných nebo s účastní extrémistických subjektů. Obdobná zpráva za rok 2015 nebyla ještě publikována.

Ve zprávě o počtu shromáždění na území hlavního města Prahy se dozvídáme, že v roce 2014 došlo k výraznému zvýšení počtu oznámení a to o 10 tisíc.