Demagog.sk

Zákony, zákony, zákony

Otázky Václava Moravce, 5. únor 2017. (videozáznam pořadu)
Moderátor: Václav Moravec

Hosty OVM tentokrát byli Jan Chvojka (ČSSD) a Jaroslav Kubera (ODS). Diskutovali hlavně o legislativním procesu a novinkách, jako je třeba tzv. protikuřácký zákon nebo zákon o střetu zájmů, řeč přišla na vnímání i oznamování korupce a také na rozpočtovou odpovědnost. Přečtěte si, jak si politici vedli v pravdivosti faktických výroků.

Statistiky diskuze

6   0  
3   1  
11   5  
2   2  

Pravda     Nepravda     Zavádějící     Neověřitelné

Výroky

„Začínáme opouštět hlavní princip, který se jmenuje presumpce neviny. Začalo to antidiskriminačním zákonem, kde musí někdo dokazovat, že něco neudělal (…) Čím dál víc se tomu blížíme.“

Nepravda

zobrazit odůvodnení
Presumpce neviny je princip ovládající trestní řízení, neboť tam se rozhoduje o vině a nevině. V trestním řízení se od principu presumpce nijak neupouští. Rasový nebo jinak diskriminační podtext se může projevit ve výměře a typu trestu, samostatným trestným činem ovšem diskriminace není a na antidiskriminační zákon není trestní zákoník nijak zvlášť vázán.

V souvislosti s antidiskriminačním zákonem měl místopředseda Kubera patrně na mysli povinnost unést tzv. důkazní břemeno, tedy povinnost nejen tvrdit, ale i dokázat oprávněnost svého nároku. Právě tato povinnost je otočena v případě, že žalobce uvede skutečnosti svědčící o tom, že byl diskriminován. V takovém případě je pak povinen dokazovat nikoli on, ale žalovaný (např. zaměstnavatel, lékař, pronajímatel,…).

Antidiskriminační zákon pak zakotvuje primární ochranu čistě proti diskriminaci v § 10, pokud nebyly naplněny např. znaky přestupku nebo trestného činu. Nároky však mohou vzejít i z jiných zákonů nezávisle na antidiskriminačním zákoně. V této rovině jde však o občanskoprávní nároky, tedy bez presumování viny či neviny. Otázkou je jen to, kdo bude primárně dokazovat a kdo naopak „pouze“ vyvracet důkazy.

Ve výjimečných situacích, kdy lze očekávat nepřiměřené obtíže při získávání důkazů jedné strany, zákon předpokládá zavinění jedné ze stran — ta druhá pak musí zavinění popřít. Děje se tak například u škody způsobené továrnou, která v případě zjištění, že z jejích zařízení unikly chemikálie a způsobily škodu, musí prokazovat, že podnikla veškeré rozumné kroky, aby úniku chemikálií zabránila. 

Takových výjimek najdeme napříč zákony vícero, jsou ale vždy odůvodněny obtížnou důkazní situací na straně, jež by zpravidla měla dokazovat. Dalším příkladem může být povinnost uvést ty údaje o své činnosti, které jsou klíčové pro daňové řízení. 

Předně, presumpce neviny je pojem trestního práva, kde rozhodně neztrácí na důležitosti. Co se dokazování týče, je přirozené, že výjimky z pravidla poutají pozornost zákonodárců a přibývá jich úměrně narůstání počtu zákonů. Nicméně jde stále o výjimky a nedá se říci, že by šlo o jakýkoli trend přesouvání důkazního břemene tak, aby bylo třeba prokazovat „nečinnost“ či „nepáchání“. Ani ve volném výkladu tedy presumpci neviny česká legislativa neopouští.

„Všiml jste si, že skoro vždycky jsou to bývalí zaměstnanci (myšleno whistlebloweři — pozn. Demagog.cz)?“

„… v tom zákoně (tzv. protikuřáckém — pozn. Demagog.cz) jsou takové věci, že můžete kouřit v zoologické zahradě a nesmíte v botanické zahradě.“

„Já jako ‚majitel radnice', jako představitel, nesmím dopustit, aby opilec přišel na radnici (podle tzv. protikuřáckého zákona — pozn. Demagog.cz). Víte, kolik opilců o úřední dny chodí na radnici? A policista, který dole sedí, je nemůže zastavit, protože úřední den je tam volný průchod?“

„EU se chová tak, že nemáme sebemenší obranu. A vina je tady na protější straně stolu (ČSSD — pozn. Demagog.cz) a já tady mám tu sjetinu, jak se hlasovalo pro Lisabonskou smlouvu. Bylo nás 19 plus paní senátorka Bayerová, kdo hlasovali proti.“