Co se ještě stihne do voleb?

Do Otázek Václava Moravce přišli diskutovat předseda poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek a předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Mluvili o zákonech, které čekají na projednání do konce období této Poslanecké sněmovny, o novelách zákona o elektrokomunikacích i stavebního zákona. A jak už se stává v posledních měsících tradicí, došlo i na finance Andreje Babiše. V jaké fázi kauzy by podle diskutujících měl Babiš opustit vládní křeslo, pokud vůbec? A kterým oslím můstkem se diskuze opět stočila ke Kalouskovi? Přejeme příjemné čtení.

Ověřili jsme

Otázky Václava Moravce ze dne 26. března 2017 (moderátor Václav Moravec, záznam)

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Jaroslav Faltýnek

Pavel Kováčik

0

Výroky

Jaroslav Faltýnek ANO
Pavel Kováčik KSČM
Pravda 22 výroků
Nepravda 11 výroků
Zavádějící 2 výroky
Neověřitelné 4 výroky

Jaroslav Faltýnek

Domluvili jsme se v rámci koalice, že nadcházející schůze PS, která začíná 4. dubna, jako první bod bude projednávat vládní návrh zákona o elektronických komunikacích z dílny ministerstva průmyslu a obchodu.
Pravda

O tom, že jednání týkající se zákona o elektronických komunikacích by mělo být prvním bodem dubnové schůze Poslanecké sněmovny, referují média (za všechny Novinky.cz). Ta popisují vyjádření Bohuslava Sobotky po jednání se zástupci stran, na němž k dohodě mělo dojít.

Reálně je pro schválení programu zapotřebí většina přítomných poslanců, kterou obvykle představuje zejména vládní koalice. Byť jde zřejmě o dohodu širší, je výrok hodnocen jako pravdivý, neboť jistá domluva na projednání existuje. Zda bude skutečně takto naplněna, se ukáže na zmíněné schůzi.

Jaroslav Faltýnek

Návrh zákona (o elektronických komunikacích, pozn. Demagog.cz) je v prvním čtení, nedošlo ke shodě, aby byl schválen v rámci tzv. devadesátky, tzn. v prvním čtení, protože někteří poslanci chtějí podávat pozměňovací návrhy.
Pravda

Premiér Sobotka svolal na 3. března jednání politických stran o zákonu o elektronických komunikacích. Ten do Poslanecké sněmovny poslala vláda. Cílem bylo, aby se zákon stihl projednat do konce volebního období. Sobotka navrhoval, aby byl zákon přijat již v prvním čtení, což v praxi znamená, že takové projednávání nesmí vetovat dva poslanecké kluby zastoupené ve Sněmovně. Tak praví zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Dohoda z výše zmíněného jednání je taková, že zákon nebude schválen již v prvním čtení, ale budou zkráceny lhůty na projednání ve výborech. O pozměňovacích návrzích chce jednat např. KSČM nebo poslanec hnutí ANO Ivan Pilný.

Jaroslav Faltýnek

Ještě jsme se o tom (zákoně o elektronických komunikacích, pozn. Demagog.cz) na klubu nebavili, budeme mít schůzi před schůzí Sněmovny před tímto prvním čtením.
Neověřitelné

Pokud jde o samotný zákon, vláda předložila novelu zákona 127 /2005 Sb. o elektronické komunikaci jako sněmovní tisk č. 1053 14. března 2017. Měla by se projednávat na 56. schůzi Poslanecké sněmovny dne 4. dubna 2017.

Novela měla být hlavně technického rázu (přechod na formát digitálního vysílání DVB-T2). Mimo to se ale objevily i věci týkající se ochrany spotřebitele, např. lepší přenositelnost čísel, úpravy ohledně možnosti jednostranných změn ve smlouvě a jejich oznamování včetně možnosti případného odstoupení od smlouvy a v neposlední řadě i zvýšení pokut pro operátory.

Plánovaná i neplánovaná jednání klubu se nikde nezveřejňují. Stejné je to i s tématy, proto musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Otázka pozice hnutí ANO 2011 k novele je komplikována kritikou předsedy hospodářského výboru PS Ivana Pilného z této strany, který vytýká dosavadní způsob projednávání novely. Nesouhlasí především s tím, že novela nebyla dle jeho slov dostatečně konzultována s operátory.

Jaroslav Faltýnek

Mám informace, že bude navrhováno zkrácení lhůt (u projednávání zákona o elektronických komunikacích, pozn. Demagog.cz)
Pravda

K pokusu o co nejrychlejší projednání zákona se vyjádřil premiér Bohuslav Sobotka. Poprvé pro ČTK již 3. března 2017 po jednání Poslanecké sněmovny, kde bylo dosaženo dohody na snížení lhůt projednávání novely v jednotlivých výborech z 60 na 20 dnů.

Podruhé pak premiér dohodu o snížených lhůtách potvrdil 8. března 2017, a to dle tiskového vyjádření MPO takto:

„Díky dohodě, kterou jsem dosáhl se všemi zástupci parlamentních stran, by se měla novela projednat v Poslanecké sněmovně s podstatným zkrácením lhůt. Je to důležité, protože čím dříve novela začne platit, tím dříve budou mít zákazníci lepší postavení a lepší služby“

Zásadní změnou v novele je například podpora technického standardu DVB-T2, ale také změna ve prospěch ochrany spotřebitele v případech jako je přenositelnost čísel či úpravy týkající se možnosti jednostranných změn ve smlouvě a jejich oznámení, včetně možnosti odstoupení od smlouvy.

Z výroků premiéra Sobotky je patrné, že bylo navrženo a předběžně potvrzeno, že se novela bude projednávat se zkrácenými lhůtami, a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Pavel Kováčik

Upřesním, že se jedná o § 90 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny, podle kterého se to velmi zkrácené řízení realizuje. Jinak vždycky se hlasuje podle § 90, ať už je to tak, nebo tak.
Pravda

Kováčik správně uvádí, že § 90 jednacího řádu obecně pojednává o prvním čtení zákona. Tzv. zkrácené schvalovací řízení se děje podle § 90 odst. 2, kde se píše, že zákon může být z iniciativy navrhovatele schválen již v prvním čtení. Tento i běžný režim spadají pod § 90, Kováčik má tedy pravdu.

Pavel Kováčik

... před koncem volebního období, a toto není první volební období, kdy před sebou máme hromadu, kterou nedoděláme, se nahromadí tzv. opoziční a poslanecké návrhy, které jsou neprojednané a které už se pravděpodobně neprojednají.
Pravda

Pro stávající volební období zůstává v legislativním procesu 256 právních norem. Sám předseda poslaneckého klubu ANO Faltýnek v těchto Otázkách (15. minuta) konstatoval, že se ve Sněmovně nestihnou projednat legislativní změny, které na první dubnové schůzi neprojdou prvním čtením.

Jak správně uvádí poslanec KSČM, mezi těmito zákony jsou návrhy z opozičních lavic (např. novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi), nechybí však ani návrhy od poslanců koaličních stran (např. novela zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny) nebo samotné vlády.

Počet neprojednaných zákonů můžeme porovnávat vzhledem k délce mandátu s Poslaneckou sněmovnou za vlády Mirka Topolánka i Petra Nečase. Tehdy zákonodárci nedotáhli do konce celých 154, respektive 170 předložených norem.

Pavel Kováčik

Je potom zpravidla vládní koalice, která blokuje projednávání opozičních návrhů. (...) Třeba náš návrh na zdanění církevních restitucí není nedůležitým návrhem, ale neustále je odsouván.
Pravda

Opoziční poslanecké návrhy jsou v tomto období vládní většinou skutečně často nepřipouštěny k projednání na plénu Sněmovny a odsouvají se dále, aniž by vůbec vstoupily do prvního čtení. Jako příklad uveďme návrhy předsedy TOP 09 Kalouska, u nějž jsme podobný výrok již ověřovali.

Přestože koalice častěji projednává vládní návrhy, do programu schůze vždy zařadí i několik norem z řady návrhů opozice. Jde ovšem o tzv. opoziční okénko, kde na základě domluvy nechá koalice projednat i několik málo návrhů z řad opozičních subjektů.

Na poslední 55. schůzi tedy poslanci hovořili například o změně zákona o Ústavním soudu z pera poslanců TOP 09 nebo o návrhu zastupitelstva Libereckého kraje. Na 54. schůzi se zase zabývali vydáním zákona proti terorismu. Celkově jde o zlomek ze všech podaných návrhů.

Návrh na zdanění církevních restitucí byl poslancům rozeslán 11. března 2016, vláda se však na postoji k zákonu nedohodla. Poprvé se měl projednávat na 47. schůzi (bod 185) Sněmovny, po uplynutí dalších devíti jednání však dosud na schváleném pořadu nebyl. Většina poslanců jej na jednání schůze zatím nezařadila, a je tak fakticky odsouván.

Pavel Kováčik

FALTÝNEK: Podle naší dohody to, co se nestihne projednat na této schůzi, která bude tři týdny, v prvním čtení, tak už se nestihne do konce volebního období.

KOVÁČIK: To není podle dohody, to je podle toho, že ta lhůta už nestačí k dokončení legislativního procesu.
Pravda

Předně uveďme, že zákony, které se nestihnou projednat do konce volebního období, nemůže příští Poslanecká sněmovna dále řešit. To vychází ze zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tudíž poslední příležitostí, dokdy je třeba schválit rozjednané legislativní předlohy, je konec volebního období.

Podle Ústavy České republiky (čl. 17) se volby konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí. Jde tedy o měsíc dlouhé časové okno oproti datu, které bylo zvoleno před čtyřmi lety. Volby se v roce 2013 uskutečnily 25. a 26. října.

Počítejme tedy s volebním obdobím končícím v průběhu října jako s finálním bodem a s dubnem jako začátkem možného legislativního procesu (protože právě od 4. dubna bude napříště opět zasedat Poslanecká sněmovna).

Podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny platí, že je-li projednán zákon v prvním čtení, je dále poslán do výborů, které mají 60 dnů čas na jeho projednání. Poté je návrh zařazen ke druhému čtení. Upozorněme, že je to možné, probíhá-li přímo schůze a najde-li se většina, jež hlasuje pro program, který tak učiní.

Předpokládejme, že se tak stane, že jde o „ideální případ“. Okamžitě proběhne druhé čtení a následuje čtení třetí. Mezi nimi je potřeba nejméně 14 dnů podle zákona (zejména z toho důvodu, aby měli poslanci čas se zorientovat v pozměňovacích návrzích).

Po těchto 14 dnech může být návrh schválen Poslaneckou sněmovnou. Časově jsme někde na konci června. Doplňme, že výše uvedené lhůty lze zkrátit, nicméně počítejme s tím, že poslanci tak neučiní, a vycházejme z toho, že Kováčik počítá tzv. „na jistotu“, aby to vyšlo i v nejvíce komplikované variantě.

Zákon je po projednání Poslaneckou sněmovnou poslán do Senátu, který má 30 dnů na projednání. Jsme tedy na konci července. Řekněme, že Senát poslancům zákon vrátí s pozměňovacími návrhy či jej zamítne. Vrátí se tedy na stůl poslancům, kteří jej projednají na nejbližší schůzi (ale nejdříve 10 dnů od doručení usnesení ze Senátu, jež o tom informuje).

Nyní jsme tedy v srpnu. Schválí-li poslanci opět zákon, jde na stůl prezidentovi. Ten má 15 dnů na to, aby se rozhodl, zda zákon podepíše, nebo jej vrátí vetem opět a naposledy do Poslanecké sněmovny. Miloš Zeman tak učiní v tomto hypotetickém případě a Sněmovna hlasuje o vetovaném zákonu v září 2017.

Kováčik má tedy pravdu. Procedury a lhůty vycházejí tak, že dubnová schůze je poslední, jež poslancům dává jistotu, že mohou zákon v prvním čtení ještě protlačit do konce období. Upozorňujeme, že šlo o hypotetický příklad. Nepočítáme jednak s možným zkrácením lhůt, ale ani s přesnými termíny jednání Poslanecké sněmovny (a parlamentními prázdninami), které mohou vše znovu natáhnout. Navíc půjde o období volební kampaně, jež může jednání komplikovat.

Jaroslav Faltýnek

V novele stavebního zákona dochází k zásadní změně, která by měla přinést zkrácení stavebního řízení, protože (...) jsem se díval, jak dlouho trvá stavební řízení od toho záměru, když chci něco postavit, třeba silnici nebo dálnici, až po vysoutěžení dodavatele. Je to 10 let. (...) A to v lepším případě, když se neodvolávají nějací ekoteroristé atd.
Neověřitelné

Ke zkrácení stavebního řízení by mělo dojít díky novele stavebního zákona (.pdf), která zavádí společné stavební a územní řízení (str. 5–6), tedy tzv. koordinované řízení. To spojí již zmíněné územní a stavební řízení a bude vydávat jedno koordinované povolení jak pro jednotlivé stavby, tak i pro soubory staveb.

Pro obecné stavby bude příslušnou institucí obecný stavební úřad, pro vybrané speciální stavby (například stavby silničních komunikací) silniční správní úřad (obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad či ministerstvo dopravy). Některé stavby tedy budou nově posuzovány úřadem obce s rozšířenou působností.

Novela (str. 28, § 54 odst. 5) také obsahuje „nenutnost“ měnit územní plán v určitých případech. Ovšem ta část územního plánu, která znemožňuje realizaci záměru, musí být krajským úřadem zrušena opatřením obecné povahy.

V této souvislosti je nutné zmínit rovněž koordinované řízení, pokud se jedná o problém s vodními díly. U této oblasti totiž není shoda. Někteří chtějí, aby vodní díla byla součástí koordinovaného řízení, což by stavební řízení mohlo zrychlit. Jiní ale požadují, aby vodní díla do koordinovaného řízení nepatřila, tím pádem by ke zrychlení řízení nedošlo.

Ke zkrácení stavebního procesu má dojít také díky společnému stavebnímu a územnímu řízení (str. 5–6).

Podle žebříčku Světové banky se Česká republika umístila na 130. příčce ze 190 zemí podle délky stavebního řízení. Stejná instituce také uvedla, že řízení pro malou modelovou stavbu trvá 247 dnů, ovšem pouze v případě, že se dodrží všechny lhůty a nikdo se v průběhu stavebního řízení neodvolává. Pokud však některý z těchto problémů nastane, řízení může probíhat mnohem déle. Konkrétní lhůty trvání stavebního řízení však nejsou veřejně dohledatelné.

Jaroslav Faltýnek

V meziresortním řízení se na tom (na optimální podobě stavebního zákona) nenašel konsenzus, proto jsme do toho vstoupili my poslanci a vytvořili tzv. komplexní pozměňovací návrh, který toto (vodoprávní řízení, pozn. Demagog.cz) řeší.
Pravda

Návrh zákona, kterým se mění zákon č.183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) vláda schválila 21. září 2016. Po meziresortním připomínkovém řízení se do novely zákona dostalo například zmocnění Prahy vydávat vlastní stavební předpisy. V původním návrhu novely také bylo, aby vodní díla byla součástí koordinovaného řízení. Po hlasování vlády ale bylo schváleno, že součástí tohoto řízení budou jen některé typy staveb. Podle slov ministryně pro místní rozvoj Šlechtové, která je předkladatelkou této novely, bude muset rozhodnout Sněmovna. Podle ministryně se také objevilo zhruba sedm rozporů o kterých se hlasovalo.

Konečný návrh zákona (.pdf, str. 78) pak o vodoprávní řízení říká, že „vodní dílo lze povolit ve společném územním a stavebním řízení podle zvláštního zákona, nestanoví-li tento zákon jinak.“ Podle tohoto návrhu je zde tedy možnost (nikoliv povinnost) rozhodovat o vodních dílech i jinak než prostřednictvím vodoprávního úřadu.

Pozměňovací návrhy podané výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj (.pdf, str. 7) pak tento odstavec rozšiřují a řeší detailněji. Podle pozměňovacích návrhů, pokud je vodní dílo součástí souboru staveb, může podle zvláštního zákona vodoprávní úřad vydat společné povolení. Pozměňovací návrh tedy přidává možnost úplně obejít vodoprávní úřad, pokud je vodní dílo součástí stavby. V takovém případě vodoprávní úřad dává pouze závazné stanovisko.

Jaroslav Faltýnek

Z vlády to šlo (návrh novely stavebního zákona, pozn. Demagog.cz) se samostatným vodoprávním řízením a my, já jsem tlačil na to, aby to šlo dohromady v jednom řízení, a tady se to zaseklo na tom, kdy KDU-ČSL a pan Klaška na tom jednání seděl, které já jsem svolal, kdy zástupci všech klubů, za komunisty tam byl pan Klán, a tam až teprve rozporoval, že s tím nesouhlasí, potom i na koaliční radě to otevřel ministr Jurečka.
Neověřitelné

Podle vládního návrhu zákona (.pdf, str. 78) se vodní díla řeší v rámci zvláštního zákona v samostatném vodoprávní řízení. Z tohoto návrhu vyplývá, že je zde možnost (nikoliv povinnost) rozhodovat o vodních dílech i jinak než prostřednictvím vodoprávního úřadu. Na základě pozměňovacích návrhů podaných výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj (.pdf, str. 7) došlo ke změně, kdy pokud je vodní dílo součástí souboru staveb, může podle zvláštního zákona vodoprávní úřad vydat společné povolení. Pozměňovací návrh tedy přidává možnost úplně obejít vodoprávní úřad, pokud je vodní dílo součástí stavby. V takovém případě vodoprávní úřad dává pouze závazné stanovisko.

Poslanec Faltýnek hovoří o jednání, které mělo proběhnout, ovšem zápisy z takového jednání nejsou dohledatelné. Faltýnek však již dříve uvedl, že na sloučení řízení trvá.

Zároveň jednání koaliční rady vlády je neveřejné. Údajný postoj ministra Jurečky ale nekritizuje pouze poslanec Faltýnek, ale také ministryně Šlechtová. „Pan ministr zemědělství sdělil, že pokud budou vodní díla, o kterých se vede diskuze 2,5 roku, součástí společného řízení, pak bude debatovat na poslaneckém klubu, zda lidovci novelu podpoří,“ uvedla Šlechtová.

Jaroslav Faltýnek

Ten bod, který pan Kalousek, s podporou všech kromě nás ve Sněmovně a možná Úsvitu, zařadil (Daňové podvody ministra financí, pozn. Demagog.cz).
Nepravda

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože, jak vyplývá z informací níže, není pravdou, že by zařazení bodu Daňové podvody ministra financí podpořili ve Sněmovně všichni kromě ANO a Úsvitu. Hlasování se zdrželi někteří poslanci koaličních stran ČSSD (resp. pro hlasovalo 17 z 50) a KDU-ČSL a poslanci hnutí SPD (skupina kolem Tomia Okamury).

Na své 55. schůzi dne 14. 3. 2017 schválila Poslanecká sněmovna zařazení projednávání bodu s názvem Daňové podvody ministra financí, který navrhl poslanec a předseda TOP 09 Miroslav Kalousek.

Jednalo se o hlasování č. 224, pro zařazení tohoto bodu hlasovalo 84 poslanců, proti 28. Proti hlasovali poslanci hnutí ANO (proti 33, omluveno 9, zdrželi se 3, nepřihlášení 2), dále poslanci Úsvitu - Národní koalice (proti 4, omluven 1, zdrželi se 2) a také jeden nezařazený poslanec, a to Petr Adam (který byl do Poslanecké sněmovny zvolen za Úsvit).

I několik dalších poslanců se hlasování zdrželo – z nezařazených to byl Fiala, Fiedler, Holík a Okamura. Kromě Fiedlera jsou ostatní tři jmenovaní členy strany Svoboda a přímá demokracie (SPD), která však nemá vlastní poslanecký klub. Z ČSSD se hlasování zdrželo 12 poslanců (17 návrh podpořilo). Návrh podpořila většina poslaneckého klubu KDU-ČSL (7 poslanců), tři se zdrželi hlasování.

Jaroslav Faltýnek

Který politik tady ukázal veškeré své příjmy za posledních 20 let?
Zavádějící

Jaroslav Faltýnek výrok pronesl v tom kontextu, že politici tlačí na Andreje Babiše kvůli zveřejňování příjmů a majetku, ale ostatní politici podobné dlouhodobé a podrobné zprávy nepodávají. Na ministra financí je však tento tlak vyvíjen kvůli nesrovnalostem v údajích, které o svých financích uváděl, a kvůli podezřelému nákupu korunových dluhopisů společnosti Agrofert (tedy s nedaněným výnosem), u nichž panovalo podezření, že na ně Andrej Babiše neměl dostatek financí a že tento nákup akcií byl ve skutečnosti nezdaněnými dividendami. Nejedná se tedy o situaci, ve které by se mohl jednoduše ocitnout kterýkoliv politik a nelze tedy takto zobecňovat. Někteří další politici či kandidáti navíc své příjmy zveřejňují (i když třeba ne za celých 20 let). Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

V březnu 2017 ministr Babiš zveřejnil prostřednictvím auditorských firem své příjmy za roky 1996–2015. Ani v těchto „zprávách o zjištění“ však nelze dohledat konkrétní výše částek z majetkového přiznání za rok 2013.

Poslanci za ANO podali svá prohlášení o majetku (tedy nikoliv zveřejnění kompletních příjmů) v roce 2013, ovšem pouze zčásti. Zároveň se dohodli na tom, že nebudou uvádět veřejně údaje o výších hypoték či cenných papírů. Před volbami v roce 2013 zveřejnil svůj majetek (.pdf) i předseda hnutí ANO Andrej Babiš.

Jako další příklad transparentně zveřejněné výše majetku poslouží senátor Václav Láska. Svůj majetek odhalil i prezidentský kandidát Michal Horáček, který však ještě není politikem. Odměňování veřejně ukazují i pražští Piráti.

Jaroslav Faltýnek

FALTÝNEK: Kauza vznikla tak, že paní Zlámalová z Echa nebo odkud napsala, že neměl na nákup těch dluhopisů. A pan Babiš řekl ‚nechám si udělat audit,‘ to samozřejmě nebyl žádný audit.

MORAVEC: Vy jste pak začali ustupovat z těch původních slov...

FALTÝNEK: Ale to není pravda. A ten takzvaný audit. Pan Babiš si nechal dvěma auditorskými firmami prověřit své firmy, a ty firmy uznaly, mezinárodně uznávané firmy, že jeho příjmy jsou v pořádku a že měl na nákup těch dluhopisů.
Nepravda

Není pravda, že kauza vznikla na základě článku Lenky Zlámalové z Echo24. Andrej Babiš médiím postupně sděloval různé výše svých příjmů, přičemž Zlámalová upozornila na nesrovnalosti v tom, že by Babiš neměl na nákup dluhopisů Agrofertu. Ministr Babiš opravdu přislíbil „audit“, nicméně ve skutečnosti šlo spíše o zprávu auditorských společností porovnávající daňová přiznání se smlouvami o nákupu dluhopisů (institut auditu se používá v jiných situacích a má odlišnou právní váhu, jak podrobněji rozebíráme v jiných výrocích), tento „audit“ se navíc týkal pouze financí ministra Babiše, nikoliv jeho firem, jak říká Jaroslav Faltýnek. Celkově tudíž hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Článek Lenky Zlámalové pro server Echo24.cz vyšel v lednu 2016. Podrobně rozebírá, jak probíhal nákup dluhopisů firmy Agrofert a že dle veřejně dostupných informací nemohl ministr Babiš mít na nákup takového objemu korunových dluhopisů peníze. Zlámalová vycházela z Babišova vyjádření pro Deník a Hospodářské noviny:

„Šlo o moje vydělané a zdaněné peníze. Od roku 1993 jsem jako fyzická osoba oficiálně vydělal 1,8 miliardy korun, za tu dobu jsem na dani z příjmů zaplatil 310 milionů korun a 27 milionů korun na pojistném. Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun,“uvedl Babiš v rozhovoru pro Deník 4. ledna 2017. Toto vyjádření Zlámalová porovnala s majetkovým přiznáním poslance Babiše z roku 2013, které je založené ve Sněmovně, a zjistila, že uváděné příjmy nemohly stačit na nákup zmíněných dluhopisů v roce 2013.

O několik dní později na tiskové konferenci v reakci na toto zpochybnění doplnil ministr financí dalších 668 milionů nedaněných příjmů z prodejů firem či akcií.

V následujících dnech po vydání tohoto článku se situací začala zabývat další média (mimo jiné pořad 168 hodin). Ministr argumentoval zapomenutými nezdanitelnými příjmy, které v jeho případě činily asi jednu miliardu korun.

O auditu začal Babiš hovořit na přelomu ledna a února 2017. Dle svých slov oslovil dva „renomované auditory“ a požádal je o nezávislý audit, který následně zveřejní. Doslova řekl:Já jsem oslovil dva renomované auditory z první čtyřky(čtveřice největších auditorských firem v České republice, poznámka Demagog.cz)a požádal jsem je, aby udělali nezávislý audit.“

Tak se stalo v březnu, kdy zprávy auditorských firem EY a PWC určily, že ministr Babiš měl do roku 2015 zdanitelné příjmy 1,8 miliard korun (po zdanění 1,5 miliard) a k tomu nedaněné příjmy z prodeje akcií ve výši 750 milionů korun. Vzhledem k tomu, že zprávy nejsou auditem, nemají vypovídající hodnotu, která je auditům přisuzována. Jinými slovy, nesledují například, zda příjem osvobozený od daně byl „fakticky realizován“. Tuto skutečnost dodává Tomáš Brabec z auditorské společnosti APOGEO AUDIT.

Nepřesným je vyjádření, že Babiš nechal prověřit své firmy. Zprávy auditorských firem sledují příjmy fyzické osoby Andreje Babiše, ne jeho firem.

Jaroslav Faltýnek

Audit můžete dělat na někoho, kdo vede účetnictví, ale pan Babiš nevede účetnictví jako FO, takže to bylo prověření příjmů.
Pravda

Výrok padl v souvislosti s„auditem“ příjmů, kterým chtěl Andrej Babiš doložit, že měl dostatek financí na nákup korunových dluhopisů Agrofertu. Jedná se zde o podezření, že nešlo o nákup dluhopisů, ale o vyplácení dividend způsobem, jenž by kvůli nedanění korunových dluhopisů znamenal krácení daně, a byl tudíž nelegální.

Jaroslav Faltýnek v této souvislosti správně uvádí, že se v případě posudku auditorských firem nejednalo o audit, ale spíše o zprávu na základě Babišem předložených daňových přiznání.

Povinný audit účetní závěrky je definován v zákoně o účetnictví. Účetní závěrku musí mít i některé fyzické osoby, avšak takové musí mít obrat vyšší než 25 milionů korun či být zapsané v obchodním rejstříku. Dalším případem jsou pak osoby, kterým vedení účetnictví ukládá jiný zákon. Ve chvíli, kdy ministr Babiš nemá jako fyzická osoba účetní závěrku, nemůže samozřejmě mít ani její audit.

Sám ministr pojem audit ve spojitosti s ověřením svých příjmů vytrvale používal a slíbil tento audit kvůli vysvětlení, že měl dostatek financí na nákup dluhopisů, jak je vidět např. natweetu z 11. 2. 2017:

Andrej Babiš nakonec audit zveřejnil 10. března (protože se podle něj protáhlo shánění daňových přiznání za posledních 20 let), nicméně jedná se opravdu spíše o zprávu. Z výše uvedeného je patrné, že se v případě ministra financí jednalo o srovnání daňových přiznání se smlouvami o prodeji akcií, tedy nikoliv o audit, jak správně vysvětluje Jaroslav Faltýnek.

Pavel Kováčik

Každý občan, který jde žádat o dávky, musí absolutně totálně odhalit svoje majetkové poměry, takže to není něco výlučného.
Pravda

Pavel Kováčik vyřkl v debatě (čas 36:25) tento výrok v reakci na Jaroslava Faltýnka, jenž obhajoval Andreje Babiše tím, že ministr financí prokázal své příjmy, a zároveň se dotazoval, kdo další to tak udělal. Výrok je pravdivý, neboť při žádosti o dávky hmotné nouze je opravdu třeba odhalit majetkové poměry své a často i dalších osob.

Existují tzv. nárokové dávky, které se bez dalšího přidělují za splnění podmínek bez prokazování majetku (např. u rodičovského příspěvku a pohřebného nikoliv). Vedle toho ovšem existují také dávky, kde je jedním z kritérií příjem adresáta (§ 2 zákona o státní sociální podpoře, např. u příspěvku na bydlení, přídavku na dítě a porodného).

Jiná je situace u dávek hmotné nouze, tedy příspěvku na živobytí, doplatku na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc. Zejména první dvě jmenované bývají nejčastěji skloňovány v diskuzi o sociálních dávkách. U všech tří je třeba přímo posoudit majetkové poměry (tedy vlastnictví movitých a nemovitých věcí) žadatele a dalších osob, které laicky řečeno tvoří příjem domácnosti. Zjišťuje se tak pro případ, že by si žadatelé místo získání dávek mohli zajistit příjem prodejem majetku. Žadatelé pak tedy, pokud chtějí uspět, musí vykázat veškerý majetek, jenž dohromady nesmí dostačovat na pokrytí základních potřeb.

Jsou tedy příspěvky a dávky, u kterých nehraje majetek roli. U většiny z nich je však předmětem podrobného zkoumání přinejmenším příjem žadatelů (a dalších osob). K „absolutnímu totálnímu odhalení majetkových poměrů“ dochází u dávek hmotné nouze. Kováčik chtěl výrokem ukázat, že odhalení majetku není v Česku neslýchanou novinkou a u dávek je to běžným standardem. S výhradou toho, že ne každý jednotlivý občan žádající o příspěvek či dávku musí „absolutně a totálně“ svůj majetek odhalit, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Pavel Kováčik

I hnutím ANO neprošel náš návrh zákona o majetkových přiznáních, který opakovaně předkládá klub KSČM, který by v podstatě vylučoval tyto situace, protože nastupuju-li do politiky, odhalím svoje majetkové poměry. Odcházím z politiky, odhalím je opět.
Neověřitelné

Návrh zákona o majetkových přiznáních podala skupina poslanců včetně Pavla Kováčika jako tisk 678 již v předchozím volebním období a projednávání tohoto zákona bylo s koncem daného období ukončeno. Nový návrh zákona o majetkovém přiznání byl podán v červnu 2014 (sněmovní tisk č. 235/0) a v únoru 2016 byl zamítnut. Ze záznamu hlasování vyplývá, že pro zamítnutí tohoto návrhu byli mimo jiné i poslanci za ANO. Hlasování č.157 je vedeno jako přijetí návrhu, avšak ze stenoprotokolu schůze zjistíme, že se jednalo o hlasování o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu.

Tyto návrhy počítaly s majetkovým přiznáním pro všechny osoby k němu povinné (pdf., str.8):„Navrhovaná právní úprava se dotýká povinné osoby, za kterou je považována jak fyzická osoba, tak osoba právnická, jejichž majetek přesahuje hodnoty v navrhovaném zákoně stanovené.“ Podle § 3 odst. 1 by se rozhodným dnem k přihlášení majetku stal 1. leden 2015, povinná osoba by pak pravidelně po roce podávala přiznání. Majetkový přírůstek upravoval § 7, správce daně by zjišťoval skutečné přírůstky a informace vykázané přiznáním.

Zjistí-li správce daně, že majetek byl získán z nelegálních příjmů, je povinen tuto skutečnost bezodkladně písemně oznámit příslušné složce Policie České republiky a příslušnému státnímu zastupitelství.

Podle § 5 odst. 5 „Povinnost podat přiznání se vztahuje i na majetek, který sice ke dni rozhodnému pro podání přiznání již povinná osoba nevlastnila, ale nabyla jej v období od posledního podaného přiznání.“ V kauze Čapí hnízdo by byl Andrej Babiš povinen přiznat i majetek, který v době 2008–2010 nevlastnil, ale později jej nabyl.

V zásadě tak lze říci, že v době nástupu do funkce (a stejně tak v pravidelných intervalech v dalších letech) by byla známa výše majetku. Dále by bylo známo i to, zda je tento majetek nabyt legálně a zda příslušného politika nestíhá policie.

Nicméně Kováčik zcela opomíjí, že jím chválený princip prošel ve vládní novele zákona o střetu zájmů. Má tedy pravdu, že hnutí ANO a vláda návrh KSČM nepodpořili. Nicméně oni prosadili svůj vlastní, ačkoli nakonec bez hnutí ANO, neboť návrh získal pozměňovací návrhy (tzv. Lex Babiš). Je také otázkou, jak by daná věc, kterou Kováčik popisuje, řešila situaci Andreje Babiše. To není v našich silách korektně vyhodnotit.

Nejsme schopni posoudit, nakolik by daná případná legislativa postihla tento konkrétní případ (Babiš) a také další případné problémy politiků. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Pavel Kováčik

Já si pamatuju tu situaci s Vítem Bártou, okamžitě, jak začalo to podezření, tak odcházel.
Pravda

Pavel Kováčik ve svém výroku naráží na kauzu Víta Bárty a mluví o presumpci viny politiků. Podle něj, pokud je politik trestně stíhán či je pojato jen podezření z trestního činu, měl by odejít. Což podle Kováčika Vít Bárta udělal. Ve svém výroku tak konfrontuje kauzu Víta Bárty se situací Andreje Babiše, který je vyšetřován v kauze Čapí hnízdo, kde se podle trestního oznámení jedná o dotační podvod a bylo na něj podáno také trestní oznámení kvůli krácení daní skrze korunové dluhopisy.

Podezření o korupci se poprvé v souvislosti s ministrem dopravy Vítem Bártou za VV objevilo 3. dubna 2011 v článku, který vydal Respekt. V něm poslanec Jaroslav Škárka (VV) tvrdil redaktorům, že bere od Víta Bárty pravidelně peníze za loajalitu a mlčení o financování strany. Podobně se vyjádřila i Kristýna Kočí, předsedkyně poslaneckého klubu VV.

6. dubna Vít Bárta celou kauzu popřel na tiskové konferenci. O celé kauze se vyjádřil následovně: „Já jsem třem kolegům půjčil, všem třem si opovažuju tvrdit, že to byli tykající kamarádi, částky od 100 do půl milionu korun a byla to bezúročná půjčka na jeden rok.“ Někteří poslanci VV tvrdili, že pokud neměli peníze a potřebovali si půjčit, mohli si říct Vítu Bártovi o finanční dar. Mezitím už Škárka s Kočí na Bártu podali trestní oznámení.

Mladá fronta uveřejnila 8. dubna část z dokumentu nazvaného „TOP manažerský etický kodex Strategie 2009-2014“, ve kterém tehdejší majitel bezpečnostní agentury ABL Vít Bárta popisuje plány na další rozvoj firmy. Hlavním cílem je získání nejen ekonomické moci, ale také politické, protože veřejný sektor vytváří až čtyřicet procent zakázek. Vít Bárta ještě téhož dne rezignoval na svůj post ministra dopravy. Své rozhodnutí rezignovat na ministerský post zdůvodnil tím, že nechce svojí kauzou zatěžovat akceschopnost vlády v době důležitých reforem. Tehdejší premiér Petr Nečas jeho rezignaci přijal s tím, že nic jiného ani neočekával.

11. dubna premiér předal demisi Víta Bárty tehdejšímu prezidentovi Václavu Klausovi a ten ji 21. dubna přijal.

Pavel Kováčik

Těch trestně stíhaných a obžalovaných politiků už pár za tu historii bylo, prokázala se nevina, v životě už nikdo nedostal šanci se vrátit.
Nepravda

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Mezi českými politiky se totiž objevují tací, kteří byli trestně stíhaní a do politiky se vrátili, nebo alespoň dostali šanci znovu kandidovat.

Prvním z nich je Jiří Čunek. V roce 2007 byl tehdejší senátor a ministr pro místní rozvoj zbaven imunity a byl obviněn z přijetí půlmilionového úplatku od společnosti H&B REAL, jejímž prostřednictvím Vsetín prodával nájemníkům podnikové byty zkrachovalé Zbrojovky. Tato událost se měla stát v únoru 2002. 7. srpna 2007 státní zástupce Arif Salichov trestní stíhání zastavil, protože podle něj je nepochybné, že se nestaly skutky, kvůli nimž se stíhání vedlo. Také poukazoval na nedůvěryhodnost korunní svědkyně Marcely Urbanové a zpochybňoval i motiv uplácení. Uskutečněný prodej byl podle Salichova jednoznačně výhodný pro město Vsetín a tudíž korupci vylučuje (str. 23–25 usnesení). Státní zástupkyně Renáta Vesecká však případ znovu otevřela a Čunek i z toho důvodu rezignoval na post ministra pro místní rozvoj. V téže době s ním bylo vedeno trestní řízení ve věci střetu zájmů, protože v březnu 2007 v souvislosti s ukončením funkce starosty města Vsetín neuvedl, že má nesplacený hypoteční úvěr u Komerční banky. Také byl žalován, že neoprávněně pobíral sociální dávky. Ani v jedné kauze nebyl Čunek shledán vinným a v dubnu 2008 se vrátil do funkce ministra pro místní rozvoj.V současné době Jiří Čunek zastává funkci starosty města Vsetín, je hejtmanem Zlínského kraje a zároveň i senátorem.

Trestně stíhán byl i Pavel Trpák za ČSSD. V roce 2009 byl tento senátor zbaven imunity a obžalován z ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl Pavel Trpák dopustit při výkonu pohotovostní služby v trutnovské nemocnici v květnu 2007, když došlo k úmrtí novorozence po porodu. Trpák byl v prosinci 2011 zproštěn obžaloby. V roce 2012 se stal zastupitelem Královéhradeckého kraje. Post senátora v roce 2014 neobhájil, v témže roce se však stal opět zastupitelem města Trutnov.

Do politiky se vrátil i člen KSČM Josef Vondruška, který byl od roku 2006 stíhán, že během komunistické vlády v Československu nepřiměřeně trestal vězně. V roce 2011 byl zproštěn obžaloby, jelikož mu týrání nebylo prokázáno. V roce 2013 byl zvolen zastupitelem Libereckého kraje.

Šanci vrátit se dostal i Vít Bárta, který byl v roce 2011 obviněn z korupce. Poslancům z VV měl dávat obálky z penězi, čímž si tak kupoval jejich loajalitu. Tito poslanci měli také mlčet o financování strany. Bárta tvrdil, že se jednalo o půjčky, o které mohl požádat každý z VV. Bárta byl zproštěn obžaloby a v roce 2013 se stal lídrem kandidátky hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury v Plzeňském kraji. Na mandát nedosáhl o 175 hlasů.

Je však potřeba doplnit, že skutečnost, že se neprokázala vina obžalovaného, neznamená, že byla prokázána naopak nevina. Pravomocný rozsudek může obsahovat buďto výrok o vině nebo zprošťující. Zprostit obžalovaného obvinění lze také pro tzv. „důkazní nouzi“, nebylo-li prokázáno, že byl skutek spáchán tak, jak je popsán v obžalobě, nebo nebylo-li prokázáno, že jej spáchal obžalovaný. V pochybnostech se pak rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Nelze tedy říci, že by soud vyslovoval číkoli nevinu.

Pavel Kováčik

My jsme měli jeden případ, kdy to nebylo v té věci ekonomické, hospodářské, daňové atd., pan kolega Pepík Vondruška byl nespravedlivě obviněn v souvislosti s vězeňskou službou, prokázalo se, že nebyl vinen, ale do politiky už se nevrátil.
Nepravda

Josef Vondruška, který patřil mezi lety 2005 a 2010 k poslancům za KSČM, byl obžalován ze zneužívání pravomocí veřejného činitele během působení ve věznici v Minkovicích před rokem 1989. Následně byl však zproštěn viny. Do vysoké politiky se nevrátil, nicméně byl v období 2013–2016 zastupitelem Libereckého kraje.

Mezi lety 1972 a 1990 dělal Vondruška dozorce ve věznici v Minkovicích. V září 2006 tři z bývalých minkovických vězňů – Vladimír Hučín, Jiří Gruntorád a Jiří Wolf – Vondrušku obvinili, že je nepřiměřeně agresivně trestal.

U Hučína bylo obvinění zpochybněno. Vondruška totiž v době, kdy byl Hučín vězněn, studoval na Vysoké škole SNB. Do věznice měl sice přístup, vykonávat službu ale nemohl. Tvrzení dalších dvou bývalých vězňů se nedala snadno vyvrátit, i tak byl ale Vondruška obžalován v listopadu 2008 ze zneužívání pravomoci veřejného činitele pouze v případě Jiřího Wolfa a Sněmovna ho vydala ke stíhání. Na kandidátce KSČM do voleb v roce 2010 již nefiguroval - podle strany mu bylo doporučeno nekandidovat. Vondruška tento krok interpretoval jako odchod do důchodu. V dubnu 2011 byl zproštěn obžaloby.

Je zde však třeba doplnit, že skutečnost, kdy se neprokázala vina obžalovaného, neznamená, že byla prokázána nevina. Pravomocný rozsudek může obsahovat buď výrok o vině, nebo výrok zprošťující. Zprostit obžalovaného obvinění lze také pro tzv. důkazní nouzi, nebylo-li prokázáno, že byl skutek spáchán tak, jak je popsán v obžalobě, nebo nebylo-li prokázáno, že jej spáchal obžalovaný. V pochybnostech se pak rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Nelze tedy říci, že by soud vyslovoval číkoli nevinu.

Poslancem se tedy Vondruška už znovu nestal. Od roku 2013 však byl zastupitelem Libereckého kraje. V roce 2016 tento post neobhájil.

Pavel Kováčik

My jsme s naším návrhem spolu s hnutím Úsvit navrhovali projednání bodu privatizace OKD.
Pravda

24. května 2016 navrhl v Poslanecké sněmovně Pavel Kováčik bod, který se jmenoval Zpráva vlády k řešení situace v hornictví se zřetelem k vývoji v Ostravsko-karvinských dolech. K tomuto návrhu se připojil předseda poslaneckého klubu hnutí Úsvit Marek Černoch. Ten ovšem navrhl bod s jiným zněním. Konkrétně Informace vlády ČR o postupu ve věci nevýhodné privatizace OKD.

Zatímco Kováčikův návrh potřebnou podporu nezískal, Černochem předložená alternativa již dost hlasů dostala a tento bod (tj. Informace vlády...) byl tedy zařazen na jednání Poslanecké sněmovny. Dodejme, že prvně se o něm jednalo v červnu 2016 a doposud nebylo projednávání uzavřeno. Naposledy poslanci diskutovali dané téma 15. března 2017.

Oba body drtivou většinou hlasů podpořil klub KSČM. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, komunisté skutečně navrhovali v Poslanecké sněmovně spolu s Úsvitem jednání o OKD.

Pavel Kováčik

První průšvih ve vládní koalici, který znamenal téměř její rozpad, byla reorganizace policie, kde jsme rovněž podporovali vznik oné vyšetřovací komise.
Pravda

O návrhu na vznik vyšetřovací komise k reorganizaci police poslanci hlasovali na své 48. schůzi 26. 6. 2016. Jednalo se o hlasování č. 35, přičemž pro zřízení komise se vyjádřilo 135 poslanců (zástupci všech parlamentních politických stran včetně KSČM). Proti hlasoval pouze poslanec Bronislav Schwarz z ANO.

S informací, že se chystá reorganizace policie, jako první přišly Lidové noviny na začátku června 2016. Ministr vnitra Pelikán následně reorganizaci policie, k níž mělo dojít 1. 7. 2016, odmítl a uvedl, že zvažuje rezignaci na ministerskou funkci. Hnutí ANO podle Pelikána považuje krok za účelový s cílem zastavit vyšetřování závažných kauz, které se dotýkají i politické sféry.

ANO poté požadovalo zrušení plánované reorganizace a začala několikaměsíční verbální přestřelka (zejména) mezi ministrem vnitra za ČSSD Chovancem a předsedou koaličního hnutí ANO Babišem. Andrej Babiš nařkl Milana Chovance z toho, že vedení policie ovlivňuje. Ten považoval Babišovy reakce za hysterické a vinil ho z politizace celé záležitosti. Předseda třetí koaliční strany KDU-ČSL Pavel Bělobrádek se taktéž vyjádřil, že ANO celou skutečnost politizuje a také že kauza byla otevřena stranickým tiskem hnutí ANO. S informacemi totiž přišly Lidové noviny spadající do mediálního domu Mafra, který patří Andreji Babišovi.

Bohuslav Sobotka (ČSSD) připomněl, že tyto záležitosti spadají do kompetence policejního prezidenta a ministerstva vnitra. Na 14. 6. 2016 svolal premiér kvůli sporu Bezpečnostní radu státu. Andrej Babiš oznámil, že se jí nezúčastní. Zde došlo k dohodě, že se reorganizace neuskuteční 1. 7. 2016, ale o měsíc později, tedy 1. srpna 2016. Ministr Chovanec oznámil, že pokud nedostane na radě relevantní a závažný argument, proč reorganizaci zastavit, podepíše ji následující den - 15. 6. 2016. Na týž den premiér svolal dohadovací řízení v koalici.

Ministr Chovanec 15. 6. reorganizaci skutečně podepsal. Babiš přitom již dříve uvedl, že pokud tak učiní, hnutí ANO zřejmě vypoví koaliční smlouvu. To se nakonec nestalo a ANO pouze vzneslo požadavek na revizi koaliční smlouvy, s čímž ČSSD souhlasila.

O nové podobě koaliční smlouvy spolu jednaly stranické špičky koaličních stran 22. 6. 2016, avšak došlo pouze k technickým změnám, strany se zabývaly zpřesněním programových priorit vlády.

Do vládního sporu vstoupil také prezident Miloš Zeman, který vyzval strany ke zklidnění emocí a který také již dříve jednal s oběma hlavními protagonisty sporu - Chovancem a Babišem.

V únoru 2017 vydala parlamentní vyšetřovací komise k reorganizaci policie závěrečnou zprávu (.pdf). V ní konstatovala, že se neprokázalo, že by reorganizace elitních policejních útvarů měla za cíl zkomplikovat vyšetřování citlivých kauz. Andrej Babiš označil tuto zprávu za zmanipulovanou šaškárnu, byť pro její schválení hlasovali členové vyšetřovací komise jednomyslně, tedy včetně zástupce hnutí ANO, poslance Bohuslava Chalupy.

Jaroslav Faltýnek

Schválení toho bodu tak, jak to navrhoval pan Kalousek, vycházelo z usnesení rozpočtového výboru (bodu Daňové podvody ministra financí, pozn. Demagog.cz).
Pravda

Usnesení rozpočtového výboru předcházelo jednání Sněmovny o možných „daňových podvodech ministra financí“ a Miroslav Kalousek, jeden z navrhovatelů bodu na jednání sněmovny, na usnesení rozpočtového výboru odkazuje. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Poslední bod schůze s pořadovým číslem 299 skutečně nesl název Daňové podvody ministra financí a byl prosazen do jednání 14. března 2017 hlavně hlasy TOP 09, ODS, KSČM, ale také části ČSSD a lidovců.

Miroslav Kalousek se na začátku projednávání za navrhovatele odkazoval na usnesení rozpočtového výboru (kterého je též členem):

Za prvé prosím o pochopení, požádal jsem aparát Poslanecké sněmovny, aby každý z vás dostal na lavici usnesení rozpočtového výboru 574 ze dne 8. 3. 2017, protože se na toto usnesení budu odvolávat ve svém návrhu usnesení.

V usnesení (.pdf) rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny žádá výbor generálního finančního ředitele, aby „připravilo a vydalo neprodleně metodický či obdobný pokyn GFŘ k prověření, zda v souvislosti s vydáním výše uvedených emisí nedošlo v jednotlivých případech ke zneužití zákona, nebo zda se svoji podstatou skutečně jednalo o vydání dluhopisů, nebo zda šlo o operaci jinou, například skryté vyplácení dividend společností vlastníkovi.“

Závěrečné usnesen í Sněmovny k „daňovým podvodům ministra financí“ pak stojí, že má Andrej Babiš věrohodně vysvětlit své příjmy, za které nakoupil akcie Agrofertu, a vyvrátit podezření z daňových úniků. Od poslanců dostal lhůtu k 30. dubnu. Navíc poslanci pověřují premiéra Sobotku, aby v případě, že Babiš požadavek Sněmovny nesplní, vůči němu vyvodil důsledky.

Pavel Kováčik

My hlasujeme vždycky pro vydání a zbavení imunity v případech, které jsou takovéhoto charakteru (podobný případu Babiše, pozn. Demagog.cz). Hlasovali jsme pro zbavení imunity i u kolegů z poslaneckého nebo kolegyň z poslaneckého klubu KSČM, například v okamžiku, kdy spáchali nějakou dopravní nehodu nebo něco takového prostě. Tady v tomto případě se nechceme přece přesně stavět do role soudce nebo policajta, ale chceme, aby orgány k tomu příslušné ty věci vyšetřily.
Nepravda

Obecně je problematické určit, které případy jsou podobného charakteru případu Andreje Babiše, jak o tom Kováčik mluví. Pokud se podíváme na známé kauzy, KSČM skutečně hlasuje pro vydávání poslanců. Není ovšem pravdou, že by automaticky byli komunisté vždy pro vydání i svých vlastních členů při situacích, jako jsou dopravní nehody.

V roce 2001 takto KSČM hlasovala proti vydání své poslankyně Jirousové, rovněž nepodpořila v tom samém volebním období vydání poslankyně Kailové z ČSSD v podobné věci (autonehoda), kdy se klub kompletně zdržel hlasování (což fakticky znamená hlasování proti v daném případě). Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, automaticky poslanci KSČM pro vydávání poslanců a poslankyň ruce nezvedají.

Oněmi známějšími případy jsou vydání Davida Ratha či Vlasty Parkanové. V obou těchto případech byli komunisté pro vydání. Dále například u Petra Wolfa z ČSSD, který byl podezřelý z úvěrového podvodu, zkreslování údajů o stavu hospodaření a z porušování autorských práv, hlasovali všichni tehdejší poslanci za KSČM pro vydání.

Stejná situace nastala u Víta Bárty a Jaroslava Škárky z Věcí veřejných, kteří měli být vydání k trestnímu stíhání kvůli korupci.

Pokud se podíváme na hlasování v tomto volebním období, tedy od roku 2013, zjistíme, že kromě jednoho hlasování o Zuzaně Kailové, kdy se všichni členové KSČM zdrželi, nebyl žádný hlas z jejich klubu proti vydání.

Při hlasování o vydání k trestnímu stíhání poslance Bronislava Schwarze a Bohuslava Svobody byli všichni poslanci za KSČM pro vydání, stejně tak u druhého hlasování o Bohuslavu Svobodovi a prvního o Zuzaně Kailové. Taktéž nehlasoval proti nikdo u vydání Štěpána Stupčuka a Aleny Nohavové.

Co se týká hlasování u kolegyň z poslaneckého klubu KSČM po spáchání dopravní nehody, Pavel Kováčik má na mysli Taťánu Jirousovou (.pdf, str. 4), která byla imunity zbavena při druhém hlasování. Díky poslancům KSČM to však nebylo, když pro vydání byli jak při prvním, tak při druhém hlasování pouze dva. Právě Pavel Kováčik se u jednoho hlasování zdržel, u druhého byl dokonce proti vydání.

Jaroslav Faltýnek

My jsme vždy jako poslanecký klub v kterémkoliv případě hlasovali pro zbavení imunity.
Pravda

Výrok je hodnocen jako pravdivý s výhradou, protože ačkoliv hnutí ANO jako celek hlasovalo jednomyslně pouze u dvou hlasování o vydání k trestnímu stíhání, počet poslanců hlasujících proti byl velmi malý.

Ze záznamů z hlasování na webu Poslanecké sněmovny můžeme zjistit, že poslanecký klub ANO hlasuje vždy téměř kompletně pro vydání k trestnímu stíhání, viz tabulka poslanců, o jejichž vydání se v tomto volebním období hlasovalo.

Počet poslanců ANO pro

Počet poslanců ANO proti

Bronislav Schwarz

42

1

Bohuslav Svoboda 1

40

1

Bohuslav Svoboda 2

40

0 Zuzana Kailová 1

270

Zuzana Kailová 2

36

5

Štěpán Stupčuk

340 Alena Nohavová

29

0 Od roku 2013, tedy od počátku tohoto volebního období, proběhla uvedená hlasování o vydání k trestnímu stíhání. Z celkových sedmi bylo ANO jednomyslné u čtyř, u dvou byl jeden poslanec proti a u jednoho pět poslanců proti. V těchto malých nesourodostech v hnutí spočívá výhrada, celkově je však výrok hodnocen jako pravdivý.

Pavel Kováčik

Pro podporu z tzv. tichého koutku (menšinová vláda s podporou KSČM, pozn. Demagog.cz) máme dostatek zkušenosti v některých krajích.
Pravda

Vládnutí s podporou KSČM fungovalo v letech 2008–2012 ve Středočeském kraji. Tam David Rath sestavil krajskou radu pouze z členů ČSSD, která získala podporu zastupitelů KSČM. V dalším volebním období utvořily pak obě strany koalici.

Radu sestavenou pouze z členů ČSSD měl v letech 2008–2012 i Plzeňský kraj. Menšinová vláda v čele s hejtmankou Miladou Emmerovou měla vyjednanou podporu KSČM. I zde se po dalších volbách z této spolupráce utvořila plnohodnotná koalice.

Dvě volební období za sebou (2008–2016) se i na Vysočině udržela menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM. V roce 2012 stvrdily obě strany tento stav i Dohodou o vzájemné podpoře programových priorit, vytvořením rady a orgánů kraje.

Spíše pro doplnění uveďme, že mluvit o menšinové vládě v krajích může být trochu problematické. Na centrální úrovni může vláda získat důvěru a neztratit ji, i když nedisponuje většinou v Poslanecké sněmovně. Podle Ústavy totiž pro zisk důvěry stačí většina přítomných poslanců. Připomeňme dobu opoziční smlouvy, kdy důvěru získal Zemanův kabinet proto, že poslanci ODS pod vedením Václava Klause opustili sál a snížili tak kvórum (totéž se stalo v roce 1996 v opačném gardu). V krajích tato možnost není. Podle zákona musí všechna hlasování projít s podporou většiny všech přítomných zastupitelů. Tedy komunisté museli pro zmíněné rady bez svého zastoupení aktivně hlasovat. Jde spíše o doplňující politologickou úvahu, kdy může být problematické vidět jako menšinovou krajskou vládu tu, pro niž aktivně hlasuje strana, která se deklaruje tak, že ji pouze toleruje.

Pavel Kováčik

(ČSSD, pozn. Demagog.cz) slibovali církevní restituce, neudělali nic.
Pravda

ČSSD před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2013 prosazovala revizi církevních restitucí, nicméně po vstupu do koalice s lidovci a neúspěchu při domluvě s církvemi od těchto plánů prozatím ustoupila.

ČSSD v současné době zaujímá k otázce úpravy, případně zdanění církevních restitucí spíše neutrální stanovisko, ačkoliv dříve byla proti restitucím. Návrh na zdanění restitucí podala KSČM, vláda k němu nezaujala stanovisko a v současné době je navržen na projednání na 56. schůzi Sněmovny (začínající 4. dubna). Návrh podpořilo hnutí ANO, KDU-ČSL je jednoznačně proti a ČSSD zůstává zdrženlivá.

ČSSD ve volebním programu (.pdf) do Poslanecké sněmovny z roku 2013 zmiňuje církevní restituce, a to následovně: „Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“ (str. 30)

Na webu ČSSD můžeme také najít tiskovou zprávu z 1. října 2013 proti restitucím, pod kterou je podepsán Bohuslav Sobotka:

„ČSSD odmítá pravicovou vládou prosazené církevní restituce, protože jsou nespravedlivé, předražené a vysoce rizikové pro stát. Pokud získá ČSSD v říjnových volbách dostatečný mandát od voličů, využije všech svých sil k tomu, aby tuto nespravedlnost napravila. Bude usilovat o výrazné snížení finančních kompenzací státu za nevydaný církevní majetek tak, aby náhrada byla přiměřená a spravedlivá. Nepřipustí vydávání majetku, který církve vlastnily před 25. únorem 1948 a zváží možnost zavedení daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“
Plány ČSSD na zrevidování církevních restitucí však po vzniku koalice, ve které lidovci prosazují zachování současného stavu, odložila. Vláda pro toto téma zřídila expertní skupinu, která však fungovala pouze čtvrt roku a nepřinesla žádnou dohodu s církvemi. Premiér Sobotka prohlásil, že pro změny by byla nutná dohoda s církvemi.

Jaroslav Faltýnek

My jsme neslibovali církevní restituce, my jsme to neměli v programu, to nebylo naše téma.
Pravda

Je pravdou, že se hnutí ANO o církevních restitucích před volbami zvláště nevyjadřovalo. Nezmiňuje se o nich rezortní program ani zkrácený program.

Při povolebních jednáních Andrej Babiš spíše souhlasil s postojem ČSSD vůči zrevidování restitucí, konkrétně mu vadila inflační doložka. V roce 2014 Babiš ve svém projevu na toto téma kritizoval způsob, jakým bylo Nečasovou vládou vyrovnání s církvemi uskutečněno, a vyslovoval se pro dohodu s církvemi na změně podmínek.

Vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL pro toto téma zřídila expertní skupinu, která však fungovala pouze čtvrt roku a nepřinesla žádnou dohodu s církvemi, jejichž zástupci pak účast ve skupině ukončili.

Minulý rok v dubnu byl ve vládě projednáván komunistický návrh na zdanění restitucí a Andrej Babiš ho podporoval, zatímco lidovci byli proti a ČSSD zaujala zdrženlivý postoj. Vláda jako celek k němu nezaujala stanovisko.

Jaroslav Faltýnek

Pan Sobotka je mistr v zadlužování naší země. 76 miliard ročně. Byl čtyři roky ministrem financí a vytvořil dluh 304 miliard. Jenom ho překonal pan Kalousek, ten vytvořil 680 miliard, to je tempo 97 miliard ročně.
Zavádějící

Podobný výrok jsme podrobně zpracovávali v našem textu, který se věnoval grafice Andreje Babiše. Zde konkrétně argumentujeme, proč je daný výrok zavádějící. Pomíjí totiž několik faktorů.

Prvním z nich je zejména hospodářská situace země. Porovnává roky (především u Kalouska), kdy došlo k celosvětové hospodářské krizi a následné recesi v eurozóně. Zcela tedy nepracuje s možnými vnějšími vlivy a je pak otázkou, co s nimi zmůže český ministr financí.

Pomíjí také politický kontext. Ministr financí není osobou, která připravuje rozpočet o své vůli, jde o vládní návrh, jenž promítá shodu všech tří stran. A jako není státní rozpočet pro tento rok rozpočtem Andreje Babiše, tak není rozpočet 2012 (např.) rozpočtem Miroslava Kalouska.

Jaroslav Faltýnek

Po minulých volbách chtěla sociální demokracie zvednout všechny daně. Darovací, dědickou, DPFO, DPPO, sektorové daně zavádět.
Nepravda

Podobný výrok Faltýnek použil v Otázkách Václava Moravce již dříve, nyní jej opět hodnotíme jako nepravdivý. Sociální demokraté skutečně zvyšovat některé daně chtěla, nešlo ovšem o veškeré daně, jak Faltýnek uvádí.

Ve svém volebním programu (.pdf, str. 17) pro parlamentní volby 2013 ČSSD definovala svou daňovou politiku jako „spravedlivou“. V jejím rámci se měla zvýšit daň z příjmů právnických osob o 1 2 %. Daň z příjmu fyzických osob měla být progresivní se dvěma sazbami (15 % a 27,5 %), oddělujícími v hrubé mzdě příjmy pod a nad 100 000 Kč. Zvýšen měl být podíl majetkových daní (mezi ně patří darovací, dědická, silniční, daň z nemovitých věcí).

K možné sektorové dani program ČSSD uváděl: „... bude zavedena druhá sazba ve výši 25–30 % pro velké firmy v energetickém, telekomunikačním a finančním sektoru.“ Že právě hnutí ANO bylo proti zavádění těchto daní, popsal v Otázkách Václava Moravce v lednu 2017 premiér Sobotka.

Daň z hazardu měla být určena na 21 22 %, naopak neměla se zvyšovat daň z přidané hodnoty. Obecně tedy ČSSD skutečně chtěla řadu daní zvyšovat, není ovšem pravdou, že by chtěla zvýšit VEŠKERÉ daně.

Chtěla zachovat výši sazeb DPH, které tvoří v daňovém inkasu nejvyšší položku, a vytvořit druhou sníženou sazbu pro některé komodity.

K DPH pak ČSSD uvádí:

„Na rozdíl od pravicových stran nebudeme zvyšovat daň z přidané hodnoty, a zdražovat tak lidem život. Budeme hledat dohodu s Evropskou komisí buď pro vytvoření třetí sazby, nebo osvobození některých položek, především pak léků a knih, od této daně.“

Dále chtěla ČSSD měnit daně z příjmu fyzických osob tak, že by se prohloubila daňová progrese. Lidé se mzdou do 100 tisíc korun měsíčně by dále platili 15 % ze superhrubé mzdy, lidem s vyšším příjmem by se sazba měnila na 27,5 %. Zde by tedy k navýšení došlo jen u lidí s vyššími příjmy, plošné zvýšení ČSSD nenavrhovala.

Volební program (.pdf, str. 4) KDU-ČSL hovořil o obnově společného zdanění manželů a tvorbě tří sazeb daně z příjmu fyzických osob, a to 12 %, 20 % a 28 % z hrubé mzdy. Lidovci chtěli také snížit DPH.

Ve volebním programu ANO je napsáno, že „další zvyšování daní je nepřípustné“. U daní z příjmu právnických osob je cílem ponechat sazbu 19 %. Zásadním bodem pro ANO je nezvyšovat daňovou zátěž.

V koaliční smlouvě nynější vlády se píše: „Nebudeme provádět žádné změny v daňových předpisech, které by měnily výše zdanění v roce 2014.“ Dále koalice chtěla usilovat o obnovení slevy na dani pro pracující důchodce a také o zvýšení zdanění hazardu (str. 11).

Daně byly jedním z vážných témat koaliční smlouvy. Dle ČT24 si nakonec hnutí ANO „prosadilo, že se nebudou zvyšovat daně“. Také server Novinky.cz hovořil o hnutí ANO jako tom, kdo trval na nezvyšování daní, naopak ČSSD nárůst požadovala.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť sociální demokraté sice růst některých daní měli ve svém programu a prosazovali jej také po volbách, nešlo ovšem o veškeré daně, jak Faltýnek uvádí.

Jaroslav Faltýnek

ODS slibovala, že nebude zvyšovat daně, když šla do voleb, a pak je zvýšila. Vládli osm let a zvyšovali všechny daně. Proti svému programu…
Nepravda

Ve volebním programu ODS pro volby do Poslanecké sněmovny pro rok 2010 je hned na začátku uveden seznam 15 hlavních priorit. Mezi ně patří mimo jiné bod pojmenovaný jako „Jednoduché a nízké daně“.

Konkrétně se u něj píše: „Výrazně zjednodušíme a zpřehledníme daňové zákony. To povede k transparentnosti výběru daní a sníží míru daňových podvodů. Zároveň udržíme daně na současné úrovni. Nezvýšíme ani odvody na sociální pojištění.“ (.pdf, str. 18)

Vláda Petra Nečase, v níž byly zastoupeny ODS i TOP 09, v květnu 2012 představila daňové změny, které měly vstoupit v účinnost od roku 2013. Mezi schválená opatření patřila například: omezení výdajových paušálů u daně z příjmů fyzických osob, zvýšení daně z převodu nemovitosti (ze 3 % na 4 %), zrušení základní slevy na dani z příjmů fyzických osob pro důchodce, zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty (základní z 20 % na 21 %, snížená nejdříve z 10 % na 14 % a následně na 15 %) nebo solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob ve výši 7 % z tzv. nadlimitního příjmu. Předseda tehdejší vlády tyto kroky ospravedlňoval snahou zabránit růstu schodku státního rozpočtu.

Tady šla skutečně ODS proti svému volebnímu programu. Ovšem výrok, že by ODS zvedala během své vlády (dodejme, že nevládla osm let, neboť zde byly mezitím dvě úřednické vlády) všechny daně, není pravdivý. Daně z příjmů právnických osob se nejenže nezvyšovaly, naopak se za vlády pravice snížily (z 24 % při nástupu v roce 2006 na současných 19 %).

Co se změn daně z příjmů fyzických osob týče, vláda vedená ODS provedla komplexní změnu od roku 2008, kdy byla zrušena daňová progrese a byla nahrazena jednou sazbou z tzv. superhrubé mzdy. Tato změna měla na jednotlivé příjmové skupiny různý dopad. Zatímco vysokopříjmové skupiny si polepšily, lidé s nízkými příjmy si mohli pohoršit. Oproti tomu při zavedení výše zmíněné solidární přirážky si lidé s vysokými příjmy pohoršili. Sazba daně zůstala od té doby stejná, upravovaly se pouze další parametry (slevy na dani a možnost jejich využití, odpočet na děti). Dodejme, že nehodnotíme konkrétní dopady na jednotlivce - ani to není možné.

Byť vládní ODS v minulém volebním období skutečně zvýšila některé daně, ač v programu slibovala opak, je výrok hodnocen jako nepravdivý. Nešlo totiž o všechny daně, jak Faltýnek tvrdí. Připomeňme ještě, že současná vládní koalice, jíž je Faltýnek členem, tyto zvýšené daně opětovně nesnížila na původní hodnoty.

Jaroslav Faltýnek

My jsme řekli, že nebudeme zvyšovat daně, a nezvýšili jsme je.
Pravda

Ve svém předvolebním programu pro parlamentní volby v roce 2013 hnutí ANO skutečně uvádí, že odmítá zvyšování daňové zátěže (pozn: kapitola Daňový mix). ANO je, jak vyplývá z následujících řádků, v tomto názoru konzistentní.

Stranický postoj odmítající zvyšování daní znovu potvrdil předseda hnutí Babiš už jako ministr financí v květnu 2014 v rozhovoru pro Lidové noviny.

Na sněmu hnutí ANO v roce 2015 Andrej Babiš ČSSD vzkázal, že odmítá její návrhy na zvyšování korporátních daní nebo zavedení sektorové daně. Znovu Babiš odmítl návrh ČSSD na vyšší zdanění firem na podzim loňského roku.

Sobotkova vláda skutečně doposud sazby daní nezvýšila, pouze zavedla třetí sníženou daňovou sazbu 10 % na léky, knihy a kojeneckou výživu. Ostatní sazby zůstaly nezměněné, měnily se pouze podmínky vyměření u daně z nemovitostí (od ledna 2016), dvakrát bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016) a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Jaroslav Faltýnek

MORAVEC: Vy jste byl dlouhou dobu členem ČSSD...

FALTÝNEK: 20 let.

MORAVEC: Vy jste odešel z ČSSD v roce 2012...

FALTÝNEK: Ano.
Pravda

Jaroslav Faltýnek sice nebyl členem ČSSD celých 20 let, ale pouze 18, ovšem s jistou tolerancí hodnotíme výrok jako pravdivý.

Dle dostupných informací vstoupil Jaroslav Faltýnek do politiky jako jeden ze zakladatelů Zemědělské strany v roce 1990. Poté v roce 1995 vstoupil do ČSSD, za kterou působil jako krajský zastupitel Olomouckého kraje a zastupitel města Prostějov. V roce 2011 pomáhá se vznikem strany ANO 2011, do níž následně roku 2012 přestoupil. Členem ČSSD byl tedy kratší dobu než 20 let, konkrétně 18.

Jaroslav Faltýnek

Až naše Sněmovna a náš zemědělský výbor přijal novelu tohoto zákona (o významné tržní síle, pozn. Demagog.cz), byl to pátý pokus, který vyšel.
Nepravda

Celkem bylo podáno pět návrhů týkajících se zákona o významné tržní síle. Dva z těchto návrhů se však ještě nedostaly k finálnímu rozhodnutí, novela schválená Sněmovnou je chronologicky pouze třetím pokusem. Zároveň dva z pěti návrhů mají za cíl zrušení tohoto zákona. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zákon o významné tržní síle upravuje situaci při prodeji potravin, kdy má odběratel vůči dodavateli značně silnější postavení, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin. Samotná existence takto definované významné tržní síly je v pořádku, její zneužití je však zakázáno. Dozorem nad zneužíváním tržní síly disponuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Všechny novely zákona o významné tržní síle lze nalézt na stránkách Sněmovny, přičemž se tohoto zákona týká opravdu pět návrhů. První dva byly podány ještě za minulého volebního období, přičemž první pokus je obsažen v pozměňovacím návrhu (.pdf, str. 4) poslance Skopala k novele zákona o ochraně hospodářské soutěže. Tento pokus neuspěl, neboť byl v hlasovánízamítnut. Druhý pokus pak s koncem volebního období tzv. spadl pod stůl, neboli se nestihl projednat. Zbylé tři návrhy pak byly předloženy v současném volebním období, avšak pouze první z nich (a to právě návrh zmíněný poslancem Faltýnkem) se dostal k závěrečnému hlasování. Zbývající dva pak zůstávají v prvním, respektive druhém čtení a čekají na další projednání.

Dále by se slušelo říci, že cílem dvou z pěti pokusů bylo zákon o významné tržní síle zrušit, tudíž se sice formálně o těchto návrzích jako o novelách zákona dá hovořit, avšak reálně byly tyto návrhy vytvořeny za úplně jiným cílem než zbylé tři. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Pavel Kováčik

KOVÁČIK: (navazuje na Faltýnka a výrok o přijetí novely zákona o významné tržní síle) Já u všech pokusů jsem byl, u některých to nevyšlo pouze o hlas.
Nepravda

Z pěti návrhů změn zákona o významné tržní síle se do finálního rozhodování dostaly pouze dva, přičemž jediný neúspěšný návrh neprošel o 23 hlasů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zákon o významné tržní síle upravuje situaci při prodeji potravin, kdy má odběratel vůči dodavateli značně silnější postavení, v jehož důsledku si odběratel může vynutit bez spravedlivého důvodu výhodu vůči dodavatelům v souvislosti s nákupem potravin. Samotná existence takto definované významné tržní síly je v pořádku, její zneužití je však zakázáno. Dozorem nad zneužíváním tržní síly disponuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.

Dva z pěti návrhů novel zákona o významné tržní síle byly projednávány ještě v předchozím volebním období. První z nich, pozměňovací návrh (.pdf, str. 4) poslance Skopala k zákonu o ochraně hospodářské soutěže, byl v hlasování zamítnut, přičemž by býval potřeboval dalších 23 hlasů ke schválení. Druhý pokus pak s koncem volebního období tzv. spadl pod stůl, neboli se nestihl projednat.

Zbylé tři návrhy pak byly předloženy v současném volebním období, avšak pouze první z nich (a to právě schválená novela) se dostal k závěrečnému hlasování, které bylo úspěšné. Zbývající dva pak zůstávají v prvním, respektive druhém čtení a čekají na další projednání. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Jaroslav Faltýnek

Tento zákon (novela zákona o významné tržní síle, pozn. Demagog.cz) předkládal premiér.
Pravda

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože za vládu skutečně předkládal do Poslanecké sněmovny zmíněný návrh sám premiér Sobotka.

Jaroslav Faltýnek

Když se podíváte na ty priority, které jsme si řekli, zvlášť v oblasti protikorupčních zákonů, tak všechny zákony jsou v platnosti. (...) A jsou to všechny zákony, které minulé vlády také říkaly, že také prosadí Sněmovnou, ale nikdo to nezrealizoval.
Nepravda

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť předchozí vláda ve skutečnosti všechny zmíněné věci neslibovala, neslíbila např. majetková přiznání. Předchozí vlády sice zákony, které má Faltýnek na mysli, neuvedly v platnost, bylo by ovšem chybou konstatovat, že v dané oblasti nijak nepřispěly např. formou jiných návrhů a zákonů. U veřejných zakázek totiž prosadila bývalá pravicová vláda novely, které rušily tzv. losovačky nebo snížily limit pro zadávání zakázek.

Faltýnek dále v pořadu upřesňuje, jaké zákony míní. Jde o služební zákon, registr smluv, financování politických stran, prokázání původu majetku, zadávání veřejných zakázek, rozšíření pravomocí NKÚ (kde korektně uvádí, že tento bod stále neprošel) nebo regulace hazardu. Nakolik jde u všech těchto bodů o protikorupční záležitosti, nehodnotíme.

Podívejme se tedy nejprve, zda zmíněné věci skutečně platí, a také na to, zda tyto kroky slibovala rovněž Nečasova vláda (v rámci svého programového prohlášení), tedy jedna z předchozích sestav, vůči které se Faltýnek vymezuje.

Služební zákon

V roce 2002 byl přijat služební zákon č. 218/ 2002 jako jedna z podmínek vstupu ČR do EU, jeho účinnost však byla celkem pětkrát odložena.

Roku 2013 předložila skupina poslanců z ČSSD nový návrh služebního zákona. Tento návrh byl ve třetím čtení schválen poslanci ČSSD, ANO, KDU-ČSL, ODS a TOP 09. Proti hlasovali poslanci Úsvitu a zdrželi se poslanci z KSČM. Poslanecká sněmovna následně přehlasovala prezidentovo veto tohoto návrhu a hlasování bylo stranicky rozloženo stejně jako v předchozím případě.

Registr smluv

Návrh zákona, který by vedl ke vzniku tzv. registru smluv, byl navržen skupinou poslanců v roce 2012. Mezi navrhujícími poslanci byli zástupci vládních stran, tedy ODS, TOP 09 a VV. Projednávání příslušného sněmovního tisku (č. 740/0) (.pdf) bylo ukončeno s koncem volebního období v roce 2013. Hlavním iniciátorem této předlohy byl poslanec Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Ten byl rovněž zástupcem předkladatele i v tomto období, kdy byl návrh (.pdf) zákona opět předložen. Šlo o poslanecký návrh, který byl podpořen napříč spektrem, a nešlo tak pouze o zásluhu ANO či vládní koalice. Schválen byl na podzim 2015, proti jeho přijetí hlasoval poslanecký klub KSČM a jeden zástupce ODS. V minulém období tedy vláda přímo neslibovala, že daný bod prosadí, v rámci období na tom ale začal pracovat právě Farský a další poslanci.

Dodejme, že v únoru 2017 došlo k poměrně výraznému okleštění registru smluv. Věci jsme se věnovali v rámci rubriky výrok dne.

Financování politických stran

Návrh zákona upravující financování politických stran ve prospěch větší transparentnosti předložilo ministerstvo vnitra (MV) v roce 2012, tedy za vlády Petra Nečase (ODS, TOP 09, VV). Vláda tento návrh svým usnesením (.pdf) schválila, ale projednávání v Poslanecké sněmovně předčasně ukončil (.pdf) pád Nečasovy vlády.

Sobotkova vláda předložila Poslanecké sněmovně nový návrh (.pdf) zákona v létě 2015. Zákon č. 302/ 2016 Sb. byl přijat v červnu 2016.

Prokazování původu majetku

Vládní novelu o změně zákona v souvislosti s prokazováním původu majetku předložila Sobotkova vláda v červnu 2015. Tento návrh byl Poslaneckou sněmovnou schválen v červenci 2016, proti jeho přijetí hlasovala část opozice, a to 17 poslanců TOP 09 a 16 poslanců ODS.

Zákon o prokazování původu majetku byl částí opozice podpořen a částí (ODS a TOP 09) odmítnut. Dodejme, že proti majetkovým přiznáním či prokazování příjmů jsou pravicové strany dlouhodobě, což vyplývá z jejich politického a ideového zaměření. Tento bod Nečasova vláda ve svém programu vůbec neměla, což je z pozice pravicové orientace logické.

Zadávání veřejných zakázek

Návrh zákona předložila vláda Bohuslava Sobotky v říjnu 2015 a byl Poslaneckou sněmovnou přijat v dubnu 2016 - hlasy vládních i většiny opozičních stran. Proti hlasovali poslanci ODS a jeden zástupce Úsvitu.

U některých pozměňovacích návrhů bylo diskutováno, zda právě tyto nejsou problematické (např. zvyšování podílu víceprací).

Není také pravdou, že by v rámci zadávání veřejných zakázek nedělala stávající opozice nic. V minulém volebním období prosadila novelu zákona (resp. několik novel), která kromě dalšího zrušila tzv. losovačky, dále se snížily limity, kdy je nutné vypsat veřejnou zakázku atd. Nelze tedy říci, že by v tomto současná opozice nic nedělala.

Dodejme ještě tolik, že u NKÚ Faltýnek popisuje situaci korektně, když říká, že novela narazila v Senátu (kde má ovšem vláda také většinu). Vláda také prosadila novelu zákona o hazardu. Zde je ovšem otázkou, nakolik jde o protikorupční opatření.

Celkově je výrok ovšem nepravdivý, protože u některých bodů např. Nečasova vláda vůbec neslibovala, že je zavede (majetková přiznání). U dalších oblastí, jako jsou veřejné zakázky, právě předminulý kabinet prosadil jistá opatření, která zlepšovala tehdejší stav. To předseda posl. klubu hnutí ANO opomíjí. Další opatření (registr smluv) v programech nikdo z předchozích vlád neměl a tato věc se reálně vyskytla v českém veřejném prostoru až v roce 2012. Současná koalice ji také spíše zdědila, prosazena navíc nebyla jako vládní návrh.

Jaroslav Faltýnek

Pan Kalousek neuměl vybírat daně, neudělal pro to vůbec nic.
Nepravda

Při hodnocení výroku se zaměříme zejména na DPH, která tvoří 40 % daňových příjmů a přibližně pětinu celkových příjmů rozpočtu. V České republice se v posledních letech daří snižovat tzv. VAT gap, mezeru mezi skutečně vybranou a potenciální DPH. Vyplývá to ze studie (str. 23) Evropské komise z roku 2016, která hodnotí stav v období 2010–2014. Na zlepšení výběru v těchto letech ještě neměly vliv nástroje zavedené současnou vládou, které začínaly platit až později. Podílela se na něm ale opatření předchozích ministrů včetně zmíněného Miroslava Kalouska.

Během svého funkčního období v letech 2010–2013 prosadil Miroslav Kalousek řadu opatření pro zlepšení výběru daní, zejména DPH. Jedná se například o institut nespolehlivého plátce a na něj navazující ručení za daň, platné od 1. ledna 2013. Stát vede veřejně dostupný seznam plátců, kteří závažným způsobem porušují povinnosti při správě DPH. Podnikatel, který obchoduje s plátci, uvedenými na tomto seznamu, pak ručí za to, že tento plátce odvede daň z uskutečněného plnění. V opačném případě musí počítat s tím, že finanční správa může tuto daň vymáhat od něj.

Tato vláda také zavedla tzv. tuzemský reverse charge, tedy přenesení daňové povinnosti z dodavatele na příjemce plnění, u stavebních a montážních prací. Režim se pak rozšiřoval i na další položky, po posledním rozšíření (říjen 2016) podléhají reverse charge také telekomunikační služby. Režim přenesené daňové povinnosti zabraňuje takzvaným karuselovým podvodům díky tomu, že povinnost přiznat a zaplatit daň má příjemce plnění.

Ke zvýšení efektivity výběru daní měl vést i projekt Jednotného inkasního místa (JIM), který měl být spuštěn od 1. ledna 2014. Zákon, který ho měl uvést do praxe, však současná vláda odložila na neurčito. V rámci zavádění JIM mělo dojít k harmonizaci daní a odvodů, ale také sjednocení procesní legislativy a snadnější kontroly a tím pádem snadnější identifikování daňových podvodů a zabránění jim.

Jaroslav Faltýnek

Efektivně bychom to mohli projednat pouze za předpokladu, kdyby tiskové oddělení a sekce PR a marketingu sociální demokracie, pan Mikuláš Klang, neposlal před projednáváním tohoto bodu všem svým poslancům co mají říkat, jak mají vystupovat, a pan Babiš byl popravený v této debatě dopředu. Je vůbec nezajímalo, jestli tam přijde nebo ne. Já ten mail mám tady. Jak se mají chovat na Twitteru, na Facebooku...
Pravda

Média skutečně informovala, že Mikuláš Klang, vedoucí PR a marketingu ČSSD, rozeslal padesáti poslancům ČSSD manuál, jak se mají na sociálních sítích vyjadřovat ke kauze Andreje Babiše. S informací přišel jako první server Idnes.cz. Do redakcí měly dorazit dva dokumenty, které obsahovaly konkrétní znění příspěvků na Twitteru a Facebooku a obsahovaly útoky na Andreje Babiše. Klang pravost těchto informací médiím potvrdil. Server Lidovky.cz ve svém textu také informují, že k tomu rozeslání došlo ještě před samotným jednáním o kauze Andreje Babiše v Poslanecké sněmovně.

Konkrétní znění, které manuál obsahoval, vypadalo následovně (via Idnes.cz):

Twitter:

„Otázky a zase jenom otázky. @AndrejBabis se zřejmě drží zásady, že na otázku se odpovídá otázkou. U obcházení daní by to ale odpověď chtělo.“„Audity‘ proběhly, otázky zůstaly. Opakování je matka moudrosti, proto znovu: Kde jste vzal peníze na nákup Agrofertu, pane Babiši?“

Facebook:

„Čas běží, ale odpověď na nejzásadnější otázku od Andreje Babiše stále chybí. Zeptáme se na ni ve sněmovně i dnes: ‚Můžete předložit skutečně věrohodný důkaz o tom, že jste korunové dluhopisy od společnosti Agrofert opravdu koupil?‘“„Andrej Babiš prodával své firmy jiným svým firmám a dlouhodobě tak obchodoval sám se sebou. O kolik desítek či stovek milionů korun méně tak zaplatil na daních? Dnes se na to budeme ve sněmovně ptát.“

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů