Hit politického marketingu: Srovnání s nacisty #vyrokdne

Přirovnání k nacistickému Německu. Slovy filmové klasiky: hodí se ke všemu a pro každou příležitost. A politiky nevyjímaje - sluší prezidentům i ministrům. Alespoň tak to vypadá podle událostí posledních dní a měsíců. Kdo všechno si našel cestu k nepříliš lichotivému přízvisku?

Nejnověji, tuto neděli 5. března, po něm sáhl turecký prezident Erdoğan. Poté, co městské rady v Gaggenau a Kolíně nad Rýnem zakázaly dvojici tureckých ministrů uspořádat politická shromáždění pro německé Turky, nechal se prezident slyšet slovy: „Německo, nemáš vůbec žádný vztah k demokracii a mělo bys vědět, že tvé současné kroky se nijak neliší od těch, co se dělaly za nacistické éry“.

Přitom minulý týden kancléřka Merkelová odmítla požadavky na plošný zákaz veřejných vystoupení tureckých politických špiček s odkazem na respekt ke svobodě projevu. Nutno dodat, že Erdoğanovo vyjádření vyznívá obzvlášť pikantně poté, co Turecko loni utrhlo cenné 151. místo ze 179. v žebříčku World Press Freedom Index 2016 (žebříček hodnotící svobodu tisku). O tři místa jej trumflo Rusko a umístilo se těsně nad Demokratickou republikou Kongo. Gratulujeme.

Na obou stranách barikády se dokázal ocitnout prezident Trump. Skrze svůj tradiční komunikační kanál se v lednu 2017 vyjádřil k tomu, že informační služby Spojených států zveřejnily údajně nepodložené zprávy o tom, že na něj ruské výzvědné služby vlastní kompromitující materiál. Ve tweetu se táže, zda „... žijeme v nacistickém Německu?“, čímž jednou ranou staví sebe do pozice oběti autoritářského režimu a americkou informační agenturu do role diktátora. A to vše ve 140 znacích, dámy a pánové.

Američtí Židé pak – ne zcela překvapivě – žádali od Trumpa omluvu, za to, jak ochotně se pasoval do role oběti nacistických praktik. Omluvy se však – opět ne zcela překvapivě – nedočkali. Trump na své následné tiskové konferenci kontroverzní část svého výroku de facto zopakoval.

Amerického prezidenta se však autokratická tematika drží déle. Na počátkuprosince 2015 se na titulní straně amerického bulvárního deníku Philadelphia Daily News objevil tehdy ještě prezidentský kandidát Trump se zdviženou pravicí a s nápisem „The New Furor“, což má být slovní hříčka připomínající německé slovo „führer“, tedy vůdce. Deník tak reagoval na Trumpův návrh zakázat vstup do USA muslimským imigrantům a turistům.

zdroj: The Washington Post

Trump řekl, že mu srovnání bulvárního deníku nevadí - nedělá totiž podle svých slov nic jiného, než co dělal dnes vysoce respektovaný prezident Franklin Delano Roosevelt ve 40. letech minulého století. Mířil tím na výnos, kterým Roosevelt v reakci na útok na Pearl Harbor vykázal přes sto tisíc japonských Američanů do internačních táborů kvůli obavě, že by pomáhali japonskému císaři. Opravdu neskromné přirovnání.

Asi nejopatrněji se našlapovalo kolem události z ledna loňského roku, kdy polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro vyčetl německému eurokomisaři Güntheru Oettingerovi válečné zločiny nacistického Německa spáchané v Polsku. Reagoval tak na Oettingerův návrh, na jehož základě by Evropská komise měla dohlížet na dodržování hodnot právního státu v Polsku. Odkazoval tím na kontroverzní kroky současné polské vlády, která je složená ze členů konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS). Za všechny zmiňme (nakonec neúspěšný) návrh zákona vylučující možnost ženy využít potrat v případě početí při incestu či znásilnění. Mezi Německem a Polskem je však toto téma z pochopitelných důvodů nejvíce výbušné.

Závěrem dodejme, že ani v českých vodách není o podobná podobenství nouze. V roce 2007 premiér Topolánek překvapil novináře proslulou sudetoněmeckou zvěstí „Es kommt der Tag…“ (Přijde den…), kterou se dříve vyzývalo k připojení Sudet k Říši. Na vysvětlenou tento milovník lidové slovesnosti dodal, že: „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde, neboli jak uplést z h.... bič. S novináři je to těžké. Koupíš cedník, teče. Zalepíš díry, necedí. Kolik třešní, tolik višní.“ Bránice se nám chvěje ještě teď. Neméně kreativitu projevil i bývalý středočeský hejtman Petr Bendl, když vyrukoval s teorií Grossovy policie, tzv. grosstapa.

Politici tak zjevně postupně uvádí v diskuzní praxi pověstný Godwinův zákon, aforismus týkající se internetových diskusí. Ten zní: „Pravděpodobnost, že se v online diskusi objeví porovnání s Hitlerem či nacisty, se s růstem délky diskuse blíží jedné“. S aforismem přišel před více než dvaceti lety advokát Mike Godwin, který techniku považuje za zcela nelogické a urážlivé „rétorické kladivo,“ s čímž nemůžeme než souhlasit.

Autorkou dnešního textu je Anna Kloudová.

Líbí se Vám naše práce? Podpořte nás!