Hlavou proti zdi

Tomio Okamura je takový smutný osamělý samuraj v donquijotském boji proti vládní squadře. Se svými třinácti statečnými již podle svých slov stihl předložit prakticky všechny zákony ze svého volebního programu (otázkou tak zůstává, co bude dělat po zbytek volebního období).

Přitom nešetří nářky na to, že mu koalice prakticky všechny tyto návrhy smetla ze stolu. Okamura se domnívá, že si tak chce exekutiva jen nahnat politické body přisvojením jeho agendy a na Frekvenci 1 si za horlivého přitakávání moderátora smutně povzdychne, že „on to přece dělá pro lidi.“ V jeho představách je současná garnitura jen změtí zlobbovaných korupčníků, kteří se staví do cesty jeho politickému snu.

Ani na vteřinu si přitom nepřipouští, že by jeho předlohy mohly být nedopracované, děravé či jiným způsobem nekvalitní.

Všemi o všem

Například vlajková loď Okamurových vizí o skutečné vládě lidu: zákon o všeobecném referendu. Vládní stanovisko k této novele fakticky konstatuje, že zákon by do současného ústavně-právního systému vnášel řadu nedomyšlených a nebezpečných prvků (například zákon přijatý v referendu by stál nad ostatními zákony a parlament by jej nemohl změnit).

Navíc, plebiscitem by šlo rozhodovat prakticky o čemkoliv kýmkoliv. A to včetně fiskálních otázek (jen si to představte: Souhlasíte, aby vláda s okamžitou platností zdvojnásobila starobní důchody a minimální mzdu, zrušila DPH a sebrala peníze všem nepřizpůsobivým a humanitním budižkničemům? ANO/NE) či zásahů do správního řízení nebo otázek obsazování veřejných funkcí. Vše ještě k tomu umocněné o neexistenci minimálního počtu hlasujících (kvóra) v kombinaci s poměrně nízkou hranicí minimálního počtu petentů. Diktatura menšiny, ale můžete si to dělat doma.

Jako prváci

Či novela zákona o exekutorech Okamurou vyzdvihovaná do nebes. Nechme stranou, že předseda Úsvitu tvrdí, že jeho hnutí bylo jediné, kdo normu předkládalo (sněmovna již dva měsíce předtím jednala o dvou návrzích z dílny poslanců napříč spektrem). Opět podle stanoviska vlády norma přenáší množství pravomocí na Exekutorskou komoru ČR (jakožto pouhý stavovský orgán), místo aby posílila exekutory samotné (jakožto vykonavatele státní moci), což je opět jemně řečeno ústavně nesouladné. To je stejné, jako kdyby o rozsudcích neměli rozhodovat soudci, ale soudcovský samosprávný orgán typu Soudcovské unie ČR.

Jako třešničku obsahuje novelizace řadu „nedostatků legislativně technického charakteru“ či paragrafovaná znění „neodpovídají ustáleným legislativně technickým požadavkům na odkazy v právním předpisu“. Jinými slovy, zákon připomíná snahu prváka napsat odborný text. Ten ovšem neví, jak se správně cituje, a používá zdroje z Wikipedie.

Oplakávání neúspěchů

A takto bychom mohli pokračovat. Snaha Úsvitu zastropovat příspěvky na bydlení, kterou sněmovna drtivou většinou odmítla, "se snaží řešit pouze úzce vymezenou problematiku, aniž by aspiroval na komplexnější úpravu” či “nesystémově zapracovává do jediného odstavce podmínky nároku na dávku”. Trestní a jiná odpovědnost pro politiky, kterou v dolní komoře potkal stejný osud, byla dle vlády zase “nadbytečná a duplicitní”, jelikož řada dalších předpisů řeší to samé, jak ostatně Demagog podrobně rozebírá ve svých odůvodněních.

Netvrdíme, že ve sněmovně neexistuje řada tlaků, kvůli kterým i řada dobrých návrhů prospěšných pro občany zbytečně spadne pod stůl. Ani to, že vláda má patent na rozum a pravdu. Dávat ovšem plačtivě každý svůj neúspěch za vinu zlotřilému vládnímu Leviathanovi, zavání neschopností přiznat si vlastní chybu a do příště se z ní politicky poučit.

Podívejte se na kompletní analýzu posledního vystoupení Tomia Okamury od serveru Demagog.CZ. Text najdete také na webu IHNED.cz.