Demagog.sk
 

Když exprimátor oslavoval exprezidenta…

30. srpen 2013

Občanská demokratická strana prochází hlubokou vnitřní krizí tradičně provázenou “hledáním identity”, frakčními spory či odchody členů strany. K symptomům rozkladu ODS patřila a vždy též patřit bude vzpomínka na “staré dobré časy”, které jsou v jejím případě spojeny s osobou prvního předsedy Václava Klause. V pořadu Dvacet minut Radiožurnálu se nebývale zasnil i bývalý čelní představitel a kontroverzní člen občanské demokracie Pavel Bém.

Ve své “dvacetimutovce” bývalý primátor Prahy pronesl celkem devět faktických výroků. Osudným se mu stal právě sentiment ve vztahu k exprezidentovi. I přes četné úspěchy Václava Klause nelze považovat za pravdivý Bémův výrok, který z bývalého předsedy ODS učinil Herkula české politiky, tudíž muže neporazitelného. I přes četná volební vítězství mu zcela nepopiratelně uštědřil v roce 2002 výraznou porážku Vladimír Špidla. Na Bémovo prohlášení navázal i moderátor pořadu Martin Veselovský, který na fakt Klausovy prohry upozornil. Exprimátor však i nadále pokračoval ve své adoraci exprezidenta, kdy příčiny volební porážky ODS spatřoval výhradně v tzv. “opoziční smlouvě” a “mediálním spiknutí s ní spojeném”.

To však dle hodnocení analytiků Demagogu.cz je pohled značně zjednodušující, a tak byl výrok označen jako zavádějící.

Někdejší vrcholný politik a stále člen ODS Bém si vzal na paškál též volby do Evropského parlamentu, které jsou v ČR prý “někde na pokraji veřejného, občanského a svým způsobem i politického zájmu.” Ve směru k eurovolbám rozhodně nelze popírat perifernost zájmu veřejnosti. Ovšem politický zájem (alespoň v kvantitativní rovině) budí tyto volby naprosto obdobný jako např. v případě klíčových voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Výrok byl taktéž analytickým týmem Demagogu.cz označen za zavádějící.

Pavel Bém ve svém vystoupení projevil touhu po “znovuobjevení” autentické pravice v České republice. Lze mu pouze přát, aby se ve svých fantaziích příliš nevzdaloval skutečnému stavu věcí. Ovšem, při konstrukci a opětovném nalézání idejí bývá přeci jen jistá dávka nadsázky tolerována. Otázkou však zůstává její míra.