Demagog.sk
 

Miluj svého hejtra

11. červenec 2014

hater: A person that simply cannot be happy for another person's success. So rather than be happy they make a point of exposing a flaw in that person. (Urban Dictionary)

hejtr: Osoba, kterou neumí těšit úspěch jiného. Než by měla radost, raději poukazuje na nedostatky a nedokonalosti druhé osoby…

Rozvoj sociálních sítí, jak známo, otevřel světu bezbřehé možnosti na poli lidských práv. Nabízí například možnost sdružovat se v různých osvětových skupinách, příkladně těch, které touží přejmenovat Václava Klause na Václava Havla, objevovat hranice své psychické odolnosti či prostě jen chtějí domů. Mimo svobody spolčovací však virtuální prostředí neobyčejně posiluje také naši nedotknutelnou a zlatem lemovanou svobodu slova. A zde, vystupujíce ze šedivého oparu, zahaleni azbestovými kápěmi, přicházejí hejtři. Vyzbrojeni hnidopišskými poznámkami, ukvapenými či generalizujícími závěry a několika okřídlenými hesly. Potichu a nenápadně, ale odhodlaní a překypující skepsí, připraveni vysát z vás veškerou radost. Nebo snad ne? 

V Demagogu na tento typ osob narážíme poměrně běžně a zaslouženě, neboť naše výstupy publikujeme. A ze zásady to, co je veřejné, si rozhodně pár hejtů zaslouží. Prakticky pod každým významnějším výstupem najdete, kromě konstruktivních otázek a podnětů, delší či kratší komentáře od periodicky se opakujících uživatelů, kteří se cítí naším hodnocením ukřivděni a chtějí nám to dát patřičně znát. V zápalu boje pak jde stranou logika, merit věci a jako úplně první rezignuje slušné vychování. Často reagujeme odkazem na odůvodnění výroku, metodiku hodnocení či jen slušně poděkujeme za názor. Objevují se také komentáře, na které při zachování jakés takés mentální stability ani reagovat nelze. Jinou kategorií jsou konstruktivní výtky našich odběratelů, které dále konzultujeme a pracujeme s nimi. Ze všech výtek si ale snažíme něco vzít a vnímat je jako zpětnou vazbu. Milujeme totiž své hejtry.

Jak neustále dokola opakujeme, nemáme totiž patent na pravdu a správné řešení. (Po Mirku Dušínovi se o něj totiž šáblo Švýcarsko a Noam Chomský.) Snažíme se samozřejmě být perfektní, bezchybní, krásní a superobjektivní, ale zpátky nás drží skutečnost, že jsme taky jen lidé. Naštěstí jsou zde taky jiní lidé, kteří naši práci sledují a kontrolují ji. Jsme tak stále vystaveni zpětné vazbě, při které se zpravidla snažíme oprostit od jejího vyznění, tedy toho, jestli nás má primárně urážet, zarážet, odrazovat či shazovat. Následně z ní pak vyfiltrujeme nějaké, byť možná původně nezamýšlené, sdělení. Je naše odůvodnění nedostatečné? Není naopak příliš dlouhé nebo zmatečné? Dá se na výrok nebo jeho hodnocení nahlížet i z jiného pohledu? Reakce fungují zároveň jako jakýsi samovolný crowdsourcing. Jak správně poznamenal v jednom z rozhovorů náš bývalý kolega Karel Gargulák, některé oblasti jsou zkrátka příliš expertní na to, abychom jim během ověřování porozuměli v jejich plné šíři a hloubce. Nezřídka tak svá odůvodnění doplňujeme, přeformulováváme a občas také měníme hodnocení samotné, když od uživatelů získáme zdroj, který jsme předtím přes usilovné hledání nenašli či například k dispozici ještě nebyl. A nestydíme se za to, ba právě naopak. Hrdě se hlásíme k tomu, že na naší misi – kultivované veřejné diskusi založené na faktech – pracujeme a jednou se snad také budeme moci přiklonit od cruisovského statusu mission impossible raději k Bushovu mission accomplished. Ve vší objektivitě, samozřejmě.

Ale to už jsme zabrousili mimo naše milované kritiky bez příčiny. Přesto, objektivita a nestrannost vede žebříček témat našimi hejtry zbožňovaných. U nás v Demagog.cz totiž můžete být, kýmkoliv chcete. Od obligátnějších Bakalových poskoků, demagogických eurohujerů a levičáckých sabotérů až po obskurnosti typu kryptofašistických pohůnků a židofašistických pravdoláskařů. Platí nás střídavě Babiš, Bakala a Barroso. Možná na třetiny. Jsme tu levičáci, tu pravičáci a v mezičase anarchisté bez skrupulí. Jeden aby z toho měl osobnostní krizi. Místo toho je však přesměrováváme na naše webové stránky, kde se sice dozví přízemní, zato ale skutečné informace o našem financování.

Kouzlo hejtrů spočívá v tom, že je to životní poslání a jako takové nekončí jednou zodpovězenou otázkou. Ostatně, potvrzuje to i vědecká studie. Snažíme se tedy vytěžit z neustálé dodávky kritiky co nejvíce a vytáhnout z té hromady slámy nějaké poučení pro nás. Formulaci, které se vyhnout, nadsázce, která nemusí být pochopena. A kdyby nic jiného, podněcujeme diskusi, o kterou hlavně usilujeme. Snad jednou dojde i k její kultivaci a podložení fakty, kterýmžto dnem budeme moci složit funkce a převzít Nobelovu cenu za mír.


Autorkou textu je Ivana Procházková, která pracuje v projektu Demagog.cz.