Tomio Okamura: Úsvit nebo soumrak demokracie?

Z deseti výroků, které jsme hodnotili, si Tomio Okamura připsal pouze dva pravdivé. Velké množství zavádějících a neověřitelných výroků nasvědčuje tomu, že Tomio Okamura ohýbá fakta podle svých potřeb. Demagogie a manipulace s fakty však české demokracii rozhodně neprospěje, právě naopak bychom tyto dvě věci mohli označit za její neduhy, kterých bychom se, v zájmu věcné demokratické diskuse, měli snažit zbavit.

Komentář 6. května 2013

Hostem Martina Veselovského v pořadu 20 minut Radiožurnálu byl v úterý senátor Tomio Okamura, který se podle svých vlastních slov s přáteli věnuje analyzování stavu České republiky za posledních 20 let. Vše nasvědčuje tomu, že Tomio Okamura tento stav hodnotí z celé řady důvodů jako žalostný. Ve 20 minutách Radiožurnálu se tentokrát zaměřil především na kritiku soudní moci. Demagog.cz pro vás výroky Tomia Okamury ověřil.

Nespravedlivé soudnictví?

Kritika soudnictví směřovala mimo jiné k tomu, „aby (v kárných řízeních – pozn. Demagog.cz) soudci nerozhodovali vzájemně o soudcích, jako je tomu teď.“ Navíc tresty pro soudce, kteří kvůli soudním průtahům „zničí lidem životy“, jsou podle Tomia Okamury neadekvátní – nejvyšším postihem, který takový soudce od Soudcovské unie může získat, má být „například snížení jeho 70tisícového platu o 5 % na půl roku.“ Nechceme tvrdit, že české soudnictví nemá problémy a soudní průtahy mezi ně jistě patří. Tomio Okamura se však v tomto výroku dopouští hned několika chyb. Kárným soudem v případech soudců je Nejvyšší správní soud, nikoliv Soudcovská unie, ta je pouze profesní organizací sdružující soudce a v kárném řízení tedy nemá žádné pravomoci. Podle zákona o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb.), paragrafů 88 a 88a je soudci možné udělit celou řadu trestů, od důtky, až po odvolání z funkce soudce. Jednou z možností, jak soudce v kárném řízení potrestat je skutečně možnost snížení jeho platu, ovšem až o 30 % na dobu až 1 roku. Soudce může být rovněž zbaven své funkce, takže není pravdou ani to, že by byla platová srážka nejvyšším postihem.

Tomiu Okamurovi se nelíbí rovněž to, že v Poslanecké sněmovně sedí Vlasta Parkanová, která podle jeho slov „ať už úmyslně nebo neúmyslně nechala předražit zakázku na letouny CASA, (…) což by se v přímé demokracii stát nemohlo.“ Vlasta Parkanová je v současné době skutečně poslankyní, ovšem kauza ohledně letounů CASA není uzavřena a role Vlasty Parkanové v této zakázce je stále předmětem vyšetřování a Vlasta Parkanová nebyla pravomocně odsouzena. Senátor Okamura o Vlastě Parkanové přesto hovoří jako o vinné, naopak v případě Davida Ratha zdůraznil, že tento poslanec ještě pravomocně odsouzen nebyl a jeho vina nebyla prokázána. Podle jakých vnitřních kritérií tedy Tomio Okamura aplikuje princip presumpce neviny, když na každého z těchto politiků používá jiný metr? Princip presumpce neviny se má vztahovat na všechny bez rozdílu, to je jeho jádrem a dělení politiků nebo jiných občanů na „dobré“ a „špatné“, z nichž jedni si dodržování tohoto principu zaslouží a jiní ne, je potenciálně velmi nebezpečné – teoreticky by takto bylo možné ohýbat celý právní řád.

Soumrak demokracie

Z deseti výroků, které jsme hodnotili, si Tomio Okamura připsal pouze dva pravdivé. Velké množství zavádějících a neověřitelných výroků nasvědčuje tomu, že Tomio Okamura ohýbá fakta podle svých potřeb. Demagogie a manipulace s fakty však české demokracii rozhodně neprospěje, právě naopak bychom tyto dvě věci mohli označit za její neduhy, kterých bychom se, v zájmu věcné demokratické diskuse, měli snažit zbavit. Tomio Okamura však pravděpodobně žádný lék nenabízí.

Autorkou tohoto textu je členka týmu Demagog.cz, Nikola Janíková.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů