Alexandr Vondra o Spojených státech amerických

Při příležitosti volby nového prezidenta se témat kolem amerických vztahů s Evropou nebo obranných výdajů NATO točil rozhovor europoslance Alexandra Vondry pro Český rozhlas.

Ověřili jsme

Pro a proti ze dne 3. listopadu 2020 (moderátor Karolína Koubová, záznam)

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Alexandr Vondra

0

Výroky

Ekonomika 5 výroků
Obrana, bezpečnost, vnitro 3 výroky
Zahraniční politika 5 výroků
Životní prostředí 3 výroky
Pravda 10 výroků
Nepravda 2 výroky
Zavádějící 1 výrok
Neověřitelné 0 výroků

Alexandr Vondra

Asi 75 % Američanů vnímá Čínu jako hrozbu.
Zahraniční politika
Nepravda
Podle dostupných průzkumů dokonce 90 % Američanů považuje Čínu za větší či menší hrozbu. Alexandr Vondra pravdivě poukazuje na to, že jde o vysoký podíl, míjí se však s fakty. Jeho úmysl zde nehodnotíme.

Dle dostupných informací se názory Američanů na Čínu v roce 2020 ve srovnání s dřívějšími lety zhoršují. Podle aktuálního průzkumu z října 2020 amerického Pew Research Center se 73 % Američanů dívá na Čínu negativně, což je nejvyšší procento zaznamenané od roku 2005 (.pdf, str. 21).

Přibližně devět z deseti dospělých Američanů (cca 90 %) pak podle průzkumu z dubna 2020 vnímá moc a vliv Číny jako hrozbu. Z toho za „významnou hrozbu“ považuje čínský vliv zhruba šest z deseti dotázaných Američanů (62 %) – pro srovnání, v roce 2017 takto odpovědělo jen 41 % dotázaných.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, že by byla zveřejněna aktuálnější data. Jelikož se číslo, které ve výroku zmiňuje Alexandr Vondra (75 %), liší od údaje uváděného americkým Pew Research Center (cca 90 %) o více než 10 %, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Alexandr Vondra

Koneckonců i ještě za časů Baracka Obamy, tak vlastně i ta jednání (o obchodní dohodě mezi EU a USA, pozn. Demagog.cz) nakonec zamrzla nejenom kvůli odporu třeba Francouzů, ale z druhé strany právě i kvůli odporu mnoha demokratů ve Spojených státech.
Ekonomika
Pravda
Navrhovaná obchodní dohoda mezi EU a USA, tzv. Transatlantické obchodní a investiční partnerství, čelila kritice z více stran. Francouzský ministr zahraničí Matthias Fekl požádal o zastavení těchto jednání a Demokratická strana se obecně k dohodám o volném obchodu staví kriticky.

únoru 2013 tehdejší prezident Spojených států amerických Barack Obama, předseda Evropské komise José Manuel Barroso a předseda Evropské rady Herman Van Rompuy ve společném prohlášení uvedli, že zahajují jednání o tzv. Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP). Cílem bylo vytvořit největší zónu volného obchodu na světě, odstranit překážky v obchodních vztazích mezi EU a USA (.pdf, str. 13) a podpořit jejich hospodářský růst. 

Dne 17. června 2013 na summitu G8 ohlásili Obama, Barroso, Van Rompuy a někdejší premiér Spojeného království David Cameron oficiální začátek vyjednávání o TTIP. Nicméně o obsahu dohody měla veřejnost málo informací, což spustilo vlnu kritiky. Kromě netransparentnosti mnozí kritizovali i dopady na životní prostředí a zhoršení ochrany spotřebitelů, potravinářských i pracovních norem. Protesty proti TTIP se konaly po celé Evropě, zejména v Německu.

Nejvýrazněji se vůči TTIP ohradila Francie v srpnu 2016, kdy francouzský ministr zahraničí Matthias Fekl požádal o zastavení těchto jednání a kritizoval, že jsou nevyvážená a ve prospěch americké strany. Také německý vicekancléř a ministr hospodářství Sigmar Gabriel uvedl, že rozhovory o zóně volného obchodu mezi EU a Spojenými státy „de facto ztroskotaly“. Naopak Bílý dům a Evropská komise tvrdily, že jednání pokračují i navzdory některým překážkám. 

Barack Obama neměl zpočátku pro Transatlantické obchodní a investiční partnerství ani podporu vlastní strany. Odpor demokratů se ukázal 13. května 2015, když zablokovali zahájení debaty o zákonu, kterým by Obama získal mandát k takzvanému zrychlenému řízení. Díky tomu by Obama mohl po dokončení dohody v rámci Transpacifického partnerství (TPP) a TTIP předat dokument Kongresu, který by ale nemohl prosadit žádné dodatky ani úpravy. Demokraté se obecně k dohodám o volném obchodu staví kriticky a obávají se ztráty pracovních míst kvůli volnějšímu obchodu.

Nicméně jednání se nakonec protáhla natolik, že se dohodu nepodařilo uzavřít během Obamova mandátu. Po nástupu Donalda Trumpa do úřadu se vyjednávaní o TTIP pozastavila

Alexandr Vondra

Němci mají setrvale v obchodu se Spojenými státy přebytek jako proexportní země.
Pravda
Německý export do USA dlouhodobě převažuje nad importem.

V rámci obchodních vztahů mezi Spojenými státy a Spolkovou republikou Německo skutečně převládá export ze strany Německa do USA, jak vyplývá například z dat federální agentury United States Census Bureau.

Na stránkách vlády USA je pak například uvedeno, že za rok 2018 byla hodnota exportu zboží a služeb z USA do Německa přibližně 92,4 miliard dolarů. Import zboží a služeb z Německa do USA pak odpovídal 159,8 miliardám dolarů. Výsledný rozdíl exportu mezi oběma zeměmi tehdy činil 67,4 miliard dolarů a tvořil ho právě vzájemný obchod se zbožím. Nejvýznamnější dovozní artikly z Německa byly strojírenské produkty, vozidla, léky, optické a lékařské přístroje a elektrické přístroje.

Alexandr Vondra

Na druhé straně vlastně jsou (Německo, pozn. Demagog.cz) tou jedinou velkou evropskou zemí, která dodnes neplní ona 2 % výdajů na obranu.
Obrana, bezpečnost, vnitro
Ekonomika
Nepravda
V roce 2020 Německo dle dostupných odhadů nevynaloží na obranu 2 % HDP, k čemuž se státy NATO zavázaly již v roce 2006. Kromě Německa však tento závazek neplní i jiné velké evropské státy, například Itálie či Španělsko.

Je pravda, že Německo podle dostupných údajů (.pdf, str. 3) v tomto roce pravděpodobně neutratí dvě procenta svého HDP za obranu, což vyžaduje jeho členství v NATO (konkrétně se jedná o závazek z roku 2006).

Pokud se podíváme na členské státy NATO v Evropě s nejvyšším počtem obyvatel (.xlsx), v letošním roce podle dostupných odhadů nesplňuje 2% závazek kromě nejlidnatějšího Německa ani Itálie nebo Španělsko. Uveďme, že v počtu obyvatel mezi evropskými státy NATO se tyto dvě země řadí na čtvrté a páté místo. Dodejme, že na 2% hranici nedosahuje také Turecko (s 84,3 miliony obyvatel).

Alexandr Vondra

Němci kvůli koronaviru teď ten svůj stranický sjezd, který měl určit, kdo bude vlastně kandidátem na příštího kancléře, odložili na příští rok.
Pravda
Strana CDU skutečně přesunula svůj sjezd, na kterém mělo mimo jiné dojít ke zvolení nového vedení strany, a tedy i možného budoucího kancléře či kancléřky. A to ze 4. prosince 2020 na neupřesněné datum v roce 2021. Jedná se také o možnosti, že sjezd proběhne v online podobě.

Alexandr Vondra nezmiňuje, kterou konkrétní stranu a sjezd má na mysli, podle použitého výrazu „kdo bude vlastně kandidátem na příštího kancléře“ však předpokládáme, že se jedná o nejsilnější německou stranu dle aktuálních preferencí, tedy Křesťanskodemokratickou unii (CDU).

Strana CDU opravdu přesunula kvůli zhoršení situace spojené s pandemií covidu-19 svůj sjezd ze 4. prosince 2020 na rok 2021. Na tomto sjezdu mělo dojít k volbě nástupce Annegret Krampové-Karrenbauerové v pozici předsedkyně strany a celkově nového vedení strany. Vyvstala také možnost, že celá událost proběhne pouze online a volby vedení strany se uskuteční korespondenční formou. 

Jeden ze tří kandidátů do čela strany a možný nástupce Angely Merkelové v pozici kancléře, Friedrich Merz, se proti přesunutí ohradil. Konkrétně uvedl, že k přesunu došlo, jelikož si část strany CDU nepřeje jeho zvolení, a že důvodem posunutí tedy nejsou obavy z možného šíření koronaviru.

Kromě sjezdu CDU oznámili přesunutí zemských sjezdů Svobodní (FDP) a Zelení. Nicméně s ohledem na kontext výroku, v němž Alexandr Vondra zmiňuje kandidáta na kancléře, předpokládáme, že hovoří právě o nejsilnější německé straně CDU. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Alexandr Vondra

(...) obranné výdaje (rostou, pozn. Demagog.cz) v rámci NATO, tak na rozdíl od Baracka Obamy, který si na Evropany stěžoval také, ale nedosáhl vůbec nic (...)
Zahraniční politika
Pravda
Barack Obama jako prezident USA opakovaně apeloval na evropské státy NATO, aby plnily své alianční závazky v podobě výdajů na obranu. Počet evropských zemí NATO, které vynakládaly na obranu min. 2 % HDP, byl na začátku i na konci Obamova prezidentství stejný.

Za nedostatečné plnění závazků v podobě nízkých výdajů na obranu kritizoval členské státy NATO během svého funkčního prezidentského období i Barack Obama. Například během svého druhého volebního období v roce 2014 při březnové návštěvě Bruselu opětovně připomínal princip kolektivní obrany, do níž musí připívat všichni členové – přičemž také poukázal na postupné snižování výdajů států na obranu.

Svůj apel, aby každý člen aliance své závazky plnil, pak zopakoval v červnu stejného roku při návštěvě Polska: „Součástí toho, co jsme projednávali s generálním tajemníkem NATO Rasmussenem a nyní s novým generálním tajemníkem Stoltenbergem, je nutnost zajistit, aby úsilí o kolektivní obranu bylo silné, aby tato obrana byla připravena a náležitě vybavena. To znamená, že každý člen NATO na tom musí mít patřičný podíl. Samozřejmě máme každý rozdílné kapacity. Spojené státy mají rozdílné kapacity než Polsko; Polsko má rozdílnou kapacitu než Lotyšsko. Ale každý má kapacitu na to podílet se spravedlivým dílem, odvést poměrnou částku, abychom zajistili, že budeme mít zdroje, plánování, integraci, výcvik, abychom byli efektivní.“ (překlad Demagog.cz)

Svou kritiku pak zintenzivnil v roce 2016 během posledního roku svého druhého prezidentského mandátu. Například v dubnu pro americký časopis The Atlantic řekl, že jej rozčilují „ti, co se jen vezou”, tedy státy, které využívají síly Severoatlantické aliance (potažmo USA), ale samy přispívají na obranu málo. Obama měl tehdy například pohrozit britskému premiérovi Davidu Cameronovi, že v případě nedodržování závazků v podobě vynaložení 2 % HDP na obranu přestane mezi USA a Velkou Británií platit vzájemný „speciální vztah”.

Obamovy výtky a apely byly směřovány právě hlavně evropským členům NATO, jak ostatně opět zopakoval v dubnu 2016. Evropské státy totiž dlouhodobě neplní daný závazek vynakládat na obranu 2 % HDP. 

Jak ukazuje graf níže, z evropských členských zemí NATO v roce 2009 (.pdf, str. 9), tedy v prvním roce I. funkčního období Baracka Obamy, svůj 2% závazek vůči NATO splňovala Velká Británie, Řecko a Francie. Nad hranicí 2 % se tehdy pohybovalo i Turecko. 

V posledním roce Obamova mandátu, tedy v roce 2016 (.pdf, str. 8), měly z evropských států výdaje na obranu větší než 2 % HDP pouze Velká Británie, Estonsko a Řecko. Stejná situace pak nastala i v roce 2017. Připomeňme, že právě v roce 2017 nastoupil do prezidentského úřadu Donald Trump, který neplnění 2% závazku kritizoval také – po nástupu do funkce i před ním. Předpokládáme však, že na stav výdajů na obranu mohl mít v roce 2017 vliv ještě Barack Obama.

Dodejme, že v celkovém součtu v roce 2015 došlo u evropských států k zastavení sestupného trendu, a naopak k menšímu navýšení jejich celkového objemu výdajů (viz graf níže). Podobně pokračoval vývoj i v roce 2017 (.pdf, str. 4). I přesto však hodnotíme výrok jako pravdivý. Nelze sice objektivně zhodnotit, zda Barack Obama „nedosáhl vůbec ničeho“, jak ve výroku uvádí Alexandr Vondra, za doby Obamova prezidentského mandátu však nedošlo k navýšení počtu evropských států, které by na obranu vynakládaly 2 % HDP.

Graf zobrazující souhrnný objem výdajů na obranu evropských a severoamerických států NATO. Pro rok 2016 se jedná o odhadovanou výši. Zdroj: NATO (.pdf, str. 5)

Alexandr Vondra

Trumpova tvrdší slova, dokonce i vyhrožování tím, že opustí alianci.
Pravda
Donald Trump v roce 2018 několikrát nastínil možnost opustit Severoatlantickou alianci.

V tomto výroku se hovoří o Severoatlantické alianci (North Atlantic Treaty Ogranization – NATO). NATO je politickou a vojenskou aliancí sdružující 30 zemí především z Evropy a Severní Ameriky. NATO vzniklo 4. dubna 1949 podepsáním Washingtonské smlouvy jako opozice Sovětskému svazu. Je založeno na principu společné obrany – napadení jednoho člena aliance se rovná napadení všech členů aliance (čl. 5 Washingtonské smlouvy).

K tomu, aby aliance byla funkční, je třeba, aby jednotliví členové drželi určitou výši výdajů na obranu. Členské státy se v roce 2006 zavázaly k výši výdajů 2 % HDP ročně do armády. Celá řada členských států tento závazek nedodržuje, včetně České republiky, která v roce 2019 vydávala na armádu 1,20 % HDP. Naposledy Česká republika závazek plnila v roce 2005, od doby, kdy je závazek platný, jej neplnila ještě ani jeden rok.

Spojené státy vydávají na armádu celosvětově zdaleka nejvíce prostředků. Z tohoto důvodu jsou i největší silou v rámci aliance (v roce 2019 vydaly USA na armádu 3,4 % HDP). Dlouhodobě apelují na ostatní členy aliance, aby závazek dodržovali. Právě jednotlivé evropské státy závazek z valné většiny neplní. Podle serveru Euronews.com vydávaly v roce 2018 evropské státy na obranu průměrně 1,5 % HDP a státy, které jsou nad 2% hranicí, jsou v Evropě pouze Estonsko, Polsko, Řecko, Litva, Lotyšsko a Velká Británie. Právě v souvislosti s tímto apelem prezident Trump několikrát pohrozil opuštěním aliance.

Alexandr Vondra

Některé země dneska už ty 2 % plní, ač je předtím neplnily.
Obrana, bezpečnost, vnitro
Zahraniční politika
Pravda
V roce 2016 pouze 4 členské země NATO plnily závazek vydávat na obranu alespoň 2 % HDP. Dle předběžných odhadů by to v roce 2020 mělo být už 10 zemí.

Závazek vydávat na obranu alespoň 2 % hrubého domácího produktu vychází z dohody ministrů obrany zemí NATO z roku 2006. Řada členských zemí tento závazek neplní, což často kritizují zejména Spojené státy.

Podle dostupných odhadů tuto dvouprocentní hranici v roce 2020 přesáhne (str. 8) celkem 10 zemí NATO. Jelikož Alexandr Vondra v rozhovoru naráží na rétoriku Donalda Trumpa a její účinek na zvyšování výdajů na obranu v Evropě, volíme pro srovnání situaci v roce 2016, kdy byl Donald Trump zvolen prezidentem. V roce 2016 měly pouze 4 země obranné výdaje vyšší než 2 % HDP (viz graf). Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Alexandr Vondra

(…) mimo jiné to mnou dříve zmiňované Německo aspoň o něco navýšilo (obranné výdaje v rámci NATO v době vlády Donalda Trumpa, pozn. Demagog.cz).
Zahraniční politika
Obrana, bezpečnost, vnitro
Pravda
Německo své výdaje na obranu v době Trumpovy vlády skutečně navýšilo. Podíl HDP vynakládaný na obranu se od roku 2016 zvyšuje.

Německo stabilně navyšuje své výdaje na obranu. Za rok 2016, tedy před nástupem Donalda Trumpa do prezidentského úřadu, Německo na obranu vynaložilo (.pdf, str. 8) 1,2 % svého HDP. V následujícím grafu lze vidět výdaje německého rozpočtu na obranu v procentech HDP. Pro rok 2020 je pak podíl HDP vynaloženého na obranu odhadován na 1,57 % německého HDP.

Dle dat Severoatlantické aliance v roce 2018 například Německo navýšilo (.pdf, str. 7) výdaje na obranu o 4,26 miliardy amerických dolarů. Jak je ovšem vidět také v grafu, i přes toto zvýšení Německo v roce 2018 nesplnilo závazek vůči NATO vydávat na obranu 2 % svého HDP. Dodejme, že na této hranici se dohodli ministři obrany členských zemí NATO v roce 2006.

Za rok 2019 pak Německo zvýšilo výdaje na obranu o 5,6 % v porovnání s předešlým rokem. Částka, kterou Německo vyčlenilo na obranu, se pohybovala ve výši přibližně 52,5 miliard dolarů (.pdf, str. 7). Ačkoliv tak Německo na obranu vydalo více peněz ze svého státního rozpočtu, výdaje nepřesáhly 2 % HDP.

Alexandr Vondra tedy správně tvrdí, že Německo výdaje na obranu „alespoň o něco navýšilo“, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Alexandr Vondra

A zároveň zase Amerika, tam byl rychlý propad (…), ale za ten poslední kvartál americká ekonomika zase vyrostla asi o 33 %.
Ekonomika
Zahraniční politika
Pravda
Ve třetím kvartálu roku 2020 došlo k růstu amerického reálného HDP o 33,1 %. Jedná se o nejvyšší nárůst HDP vůbec, je způsoben zejména obnovou ekonomiky po výrazném ekonomickém propadu v předchozím čtvrtletí.

Podle americké vládní agentury (.pdf) s názvem U. S. Bureau of Economic Analysis došlo ve třetím kvartálu roku 2020 k výraznému ekonomickému růstu. Reálné HDP se v tomto období zvýšilo o 33,1 % oproti předešlému čtvrtletí. Portál Trading Economics uvádí, že se jedná o nejvyšší nárůst HDP vůbec. To je způsobeno zejména jeho výrazným propadem v předchozím čtvrtletí, konkrétně o 31,4 %. Tento ekonomický růst je také spojován s úspěšným restartem a obnovou ekonomiky zasažené pandemií koronaviru, kvůli níž docházelo k omezování aktivit a uzavírání některých podniků. 

U. S. Bureau of Economic Analysis jako hlavní faktory ekonomického růstu zmiňuje zvýšené osobní výdaje, nárůst investic v soukromém sektoru, export, nárůst nebytových fixních investic a fixních investic do bydlení. Nárůst výdajů, vztahujících se k osobní spotřebě, pak odráží zvýšení zájmu jak o služby (například zdravotnické, ubytovací či stravovací), ale také o konkrétní zboží. Je třeba ovšem dodat, že i přes toto zvýšení se hodnota HDP aktuálně pohybuje zhruba 3,5 % pod úrovní, na které se nacházela před vypuknutím pandemie. 

Alexandr Vondra

Spojené státy za Donalda Trumpa odešly prostě v důsledku normálně hry tržních sil od uhlí asi o třetinu nebo o 35 % za poslední 3 nebo 4 roky, jo, daleko víc než za Baracka Obamy.
Životní prostředí
Ekonomika
Pravda
Dle odhadů americké produkce uhlí pro rok 2020 dojde oproti roku 2017 k poklesu o 32 %. Ve druhém funkčním období Baracka Obamy došlo k poklesu produkce o 28 %.

Alexandr Vondra hovoří o ochodu Spojených států „od uhlí“, což lze chápat různými způsoby. Nejprve se proto v rámci ověření výroku zaměříme na to, jakým způsobem se snižuje produkce elektrické energie vyrobené z uhlí. Následně ověříme výrok ve smyslu americké produkce a spotřeby uhlí v posledních letech.

Produkce elektřiny z uhlí

Vládní úřad Správa energetických informací USA (EIA) na svém webu zveřejňuje vývoj podílů jednotlivých zdrojů elektrické energie produkované ve Spojených státech. Z níže vloženého grafu můžeme vidět, že se významně snižuje množství elektřiny vyrobené v USA z uhlí, a to zejména od roku 2008.

Během Obamova prezidentství (2009–2016, rok 2017 do následujících statistik nezapočítáváme, protože mandát prezidenta skočil již v lednu) došlo k poklesu celkové produkce energie z uhlí o 29 %, z 1 756 TWh na 1 239 TWh. V jeho prvním funkčním období došlo k poklesu o 14 %, ve druhém tempo poklesu ještě zrychlilo na 18 %. V prvních třech letech úřadování prezidenta Trumpa se produkce elektřiny z uhlí snížila z 1 239 TWh o 22 %, na pouhých 966 TWh. 

Pokud tedy porovnáváme tempo poklesu v rámci jednotlivých funkčních období posledních dvou amerických prezidentů, za Donalda Trumpa došlo k výraznějšímu poklesu celkového objemu energie vyrobené z uhlí než v každém z funkčních období Baracka Obamy. V tomto srovnání chybí konečná data za rok 2020, i letos se však očekává pokles jak produkce uhlí, tak i podílu energie vyrobené z uhlí.

Při použití první interpretace výroku můžeme dát Alexandru Vondrovi za pravdu v tom, že za Trumpa Spojené státy „odešly od uhlí“ více než za Baracka Obamy. V letech, kdy byl prezidentem USA Donald Trump, opravdu došlo za srovnatelné časové období k výraznějšímu poklesu, než když byl prezidentem Barack Obama. Není však pravdou, že by produkce elektřiny z uhlí poklesla „asi o třetinu nebo o 35 %“. Přejděme proto k ověření výroku při druhé možné interpretaci.

Produkce a spotřeba uhlí

Barack Obama zavedl v roce 2015 tzv. Plán čisté energie, díky kterému měly tepelné elektrárny omezit své emise do roku 2030 o třetinu stavu z roku 2005 a omezit těžbu uhlí. Plán nakonec nebyl kvůli žalobám těžebních společností a republikánů nikdy uveden do praxe.

Donald Trump je zase známým obráncem uhlí, již během své předvolební kampaně v roce 2016 avizoval zrušení Obamova ekologického nařízení. Nakonec Trump v roce 2017 skutečně podepsal dekret, kterým zrušil Obamův plán. Svým nařízením také uvolnil omezení na poskytování federálních pozemků pro těžbu uhlí, na něž Obama uvalil tříleté moratorium.

Trumpova administrativa investovala do uhelného průmyslu miliony dolarů a i během koronavirové krize poskytl uhelným společnostem finanční pomoc v hodnotě 31 milionů dolarů, původně určenou pro malé podniky.

I navzdory jeho snaze poslední trendy ve Spojených státech ukazují, že uhlí je na ústupu. Trend poklesu uhlí započal už na začátku století, zejména od roku 2008. Od roku 2002 se počet uhelných elektráren snížil o více než polovinu.

K poklesu výroby uhlí přispěly zejména nízké ceny zemního plynu a dostupnost alternativ jako solární a větrná energie, nižší poptávka po uhlí kvůli teplejším zimám i spotřeba elektřiny. V minulém roce dokonce podle CNN Spojené státy vyprodukovaly více energie z obnovitelných zdrojů než z uhlí. 

Podle údajů americké Správy energetických informací, jak můžeme vidět na grafech níže, produkce uhlí v roce 2015 činila 897 milionů tun, zatímco v roce 2019 jen 706 milionů tun, což je pokles o 21 % za poslední čtyři roky. Spotřeba uhlí mezi těmito lety klesla z 798 milionů tun na 587 milionů tun, což je pokles o 26 % za poslední čtyři roky.

Během Obamova prezidentství mezi lety 2009–2016 došlo k poklesu produkce uhlí o 32 % z 1 075 milionů tun na 728 milionů tun, zatímco za poslední tři roky Trumpova mandátu došlo k poklesu o 9 % z 775 milionů tun v roce 2017 na 706 milionů tun za rok 2019. Když se ale podíváme na obě funkční období Baracka Obamy, došlo k poklesu o 5 %, respektive o 28 %.

Nicméně, americká Správa energetických informací dle analýzy ze 6. října 2020 předpokládá, že se produkce uhlí za rok 2020 kvůli pandemii koronaviru a nízkým cenám zemního plynu sníží na 525 milionů tun, což bude pokles o 32 % oproti roku 2017. Pokles spotřeby se očekává o 33 %. Produkce uhlí se tedy za dobu úřadování Donalda Trumpa snížila o více procent než ve druhém, ale zejména prvním období Baracka Obamy.

Při použití druhé interpretace výroku a odhadů uhelné produkce pro rok 2020 tedy můžeme dát Alexandru Vondrovi za pravdu.

Alexandr Vondra

Německo samo, který je největší proponent této (Pařížské, pozn. Demagog.cz) dohody, tak ještě letos otevíralo poslední novou uhelnou elektrárnu.
Životní prostředí
Ekonomika
Pravda
Německo opakovaně podporuje boj proti klimatickým změnám. V květnu zde otevřel novou uhelnou elektrárnu koncern Uniper, který by měl zavřít svoje čtyři starší elektrárny. Nová elektrárna by měla vypouštět menší objem emisí do ovzduší a měla by fungovat jen do roku 2038.

Pařížská dohoda (.pdf) vznikla na mezinárodní klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Konference se účastnily smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Sekretariát UNFCCC se nachází v německém městě Bonn.

Cílem Pařížské dohody (.pdf, str. 2) „je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby“. Klíčové je dle této dohody udržet nárůst průměrné globální teploty na takové úrovni, aby v tomto století nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí (.pdf, str. 2).

Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016. Pozitivně se k ní vyjádřila nejen kancléřka Angela Merkelová, ale i bývalá německá ministryně životního prostředí Barbara Hendricksová. Merkelová na Pařížské konferenci hovořila o nutnosti „oduhelnění ekonomik“ a o nutnosti rozsáhlé transformace ekonomických aktivit napříč všemi sektory.

Německo opakovaně vyjadřuje svou podporu v boji proti klimatickým změnám. Dne 11. června 2020 představilo Evropské komisi svůj klimatický plán, ve kterém se zavázalo do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Dále Německo plánuje opustit výrobu elektřiny z jádra do roku 2022 a postupně uzavřít uhelné elektrárny do roku 2038.

Kromě toho Německu od 1. července 2020 začalo jeho půlroční předsednictví v Radě EU, kde mezi své priority zařadilo boj proti klimatickým změnám

V rozporu s radami expertní uhelné komise byla dne 30. května 2020 u západoněmeckého města Datteln zprovozněna nová uhelná elektrárna Datteln 4 od společnosti Uniper. Výstavba elektrárny Datteln 4 začala již v roce 2007, přičemž byl projekt mnohokrát kritizován ze strany ekologických aktivistů.

Energetický koncern Uniper se nakonec dohodl s německou vládou na tom, že výměnou za otevření nové elektrárny uzavře do roku 2025 čtyři starší elektrárny. Nová elektrárna je považovaná za jednu z nejmodernějších uhelných elektráren v Evropě a měla by vypouštět menší objem emisí do ovzduší. 

Kromě toho brala německá vláda v potaz i to, že za přerušení stavby by Uniper žádal vysoké odškodné, proto raději koncernu udělila výjimku. Nová elektrárna by tak měla fungovat jen 18 let.

Alexandr Vondra

(...) odchod od uhlí tam (v Německu, pozn. Demagog.cz) zdaleka není tak markantní jako ve Spojených státech, kde vládne Donald Trump.
Životní prostředí
Zavádějící
Ačkoli za posledních 10 let zaznamenaly USA větší pokles produkce uhlí i pokles spotřeby elektrické energie z uhlí než Německo, v posledních čtyřech letech (2016–2019) je situace odlišná: větší pokles produkce uhlí zaznamenalo Německo, pokles spotřeby je pak poměrně vyrovnaný.

Analýza americké vládní agentury Energy Information Administration (EIA) uvádí, že v roce 2019 výrazně klesly (o 16 %) hodnoty vyrobené elektrické energie vzniklé spalováním uhlí. Uhlím vyráběný výkon začal klesat v roce 2011, kdy mnoho elektráren přestalo fungovat, nebo přešlo na jiná paliva. Míra využití uhlí pak od roku 2010 klesla na 48 %. 

USA je ve spotřebě uhlí mezi zeměmi sice na 3. místě, avšak Německo je hned za nimi, s tím, že spotřeba na obyvatele je v Německu zřetelně vyšší.

V Německu, pro které uhlí bylo hlavním zdrojem elektřiny, klesla spotřeba uhlí v roce 2019 o více než 20 % oproti předchozímu roku. Přesto výraznější pokles jak produkce, tak spotřeby uhlí je ve Spojených státech.

Pokud bychom se podívali na vývoj produkce uhlí ve Spojených státech amerických a v Německu v posledních deseti letech, tedy v období let 2010–2019 (odhady pro rok 2020 se nám pro Německo nepodařilo dohledat), lze z grafu níže vyčíst, že produkce uhlí klesla více v USA. I v tomto grafu však lze pozorovat, že v roce 2019 klesala produkce uhlí rychleji v Německu.

Připomeňme, že Alexandr Vondra o „odchodu od uhlí“ hovoří v souvislosti s funkčním obdobím prezidenta Donalda Trumpa, který nastoupil do funkce v roce 2017. V grafu níže proto uvádíme data, jež popisují vývoj v letech 2016 až 2019. Zde je dobré také uvést, že Donald Trump není zastáncem útlumu těžby uhlí a v roce 2017 například zrušil ekologické regulace zavedené jeho předchůdcem Barackem Obamou.

Podobný vývoj pak lze pozorovat i v případě spotřeby elektrické energie z uhlí. I zde zaznamenaly Spojené státy v delším časovém období větší pokles než Německo. Také je však možné si všimnout, že například v roce 2019 klesala spotřeba této energie rychleji v Německu.

Pokud pak porovnáme hodnoty v letech 2016–2019, je zmiňovaný pokles poměrně vyrovnaný.

Jelikož byl tedy pokles produkce uhlí i spotřeby elektrické energie z uhlí větší v USA jen pokud porovnáme delší časové období, zatímco v posledních letech je situace odlišná, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů