Demagog.cz

Dobrovolnost očkování pohledem poslanců

Let českých olympioniků do Tokia a následné pozitivní testy po přistání vyvolaly velkou diskuzi nejen mezi sportovními fanoušky. Poslankyně SPD Karla Maříková a poslanec ANO Julius Špičák proto na CNN Prima News mluvili nejen o covidové lince Praha–Tokio, ale také o případném zavedení povinnosti očkování proti covidu-19.

Ověřili jsme
Zprávy PLUS ze dne 25. července 2021 (moderátor Josef Mádle, záznam)

3 z celkově 12 ověřených výroků

Karla Maříková

Karla Maříková

Podmínka pro vstup do Japonska (pro olympijské výpravy, pozn. Demagog.cz) byl buď očkování a nebo negativní test.
!

Každý účastník LOH v Tokiu musí před odletem podstoupit dva testy s negativním výsledkem a po příletu musí absolvovat antigenní test na letišti, a to nehledě na to, zda byl očkovaný, či nikoli.

skrýt celé odůvodnění

Letní olympijské hry v Tokiu se měly odehrát již v roce 2020, musely však být kvůli pandemii covidu-19 přeloženy na letošní rok.

Mezinárodní olympijský výbor vydal aktualizovanou příručku pro sportovce, realizační týmy a další personál, který se podílí na organizaci průběhu Letních olympijských her (LOH). Podle dokumentu je účastník povinen sledovat svůj zdravotní stav po dobu 14 dní před odletem do místa konání LOH, tzn. každodenní měření tělesné teploty a sledování zdravotního stavu (.pdf, str. 15). Účastníci, kteří poletí do Tokia po 1. červenci, jsou povinni před nástupem do letadla doložit (.pdf) dva negativní testy na covid-19, které je nutné absolvovat do 96, respektive 72 hodin před nástupem do letadla (.pdf, str. 17).

Vzhledem k tomu, že Japonsko vyžaduje po osobách ze třetích zemí kromě negativního testu také 14denní karanténu, musí sportovci dodržovat striktní opatření na sportovištích a v olympijské vesnici a musí také vyplnit plán aktivit, které je během olympiády čekají, aby se karanténě v pravém slova smyslu vyhnuli (.pdf, str. 16).

Účastník olympijských her v Tokiu musí také absolvovat antigenní test na letišti po příletu do Japonska a na místě počkat na výsledek, dále pak musí doložit potřebnou dokumentaci včetně akreditace a negativního testu se vzorkem odebraným 72 hodin před nástupem do letadla (.pdf, str. 23).

Každý účastník pak musí být tři dny v izolaci, nicméně může vykonávat činnost uvedenou v plánu aktivit (.pdf, str. 24).

V příručce je doporučeno dokončené očkování (.pdf, str. 67), nicméně jeho absolvování není bráno jako výjimka z testování před odletem na LOH či z testování přímo na místě. Výše popsané podmínky musí splnit jak očkovaný, tak i neočkovaný účastník LOH v Tokiu.

Karla Maříková

Karla Maříková

Ta dobrovolnost očkování, ta vychází z Listiny základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy, nebo z mezinárodní Úmluvy o právech a biomedicíně.

Očkování proti některým nemocem je, podle zákona o ochraně veřejného zdraví a vyhlášky o očkování proti některým infekčním nemocem, povinné. Obě zmíněné ústavní normy sice zaručují nedotknutelnost osoby při zdravotním zákroku, umožňují však stanovit povinnost očkování dle zákona.

skrýt celé odůvodnění

Poslankyně Maříková svým výrokem popisuje nastavení obecných pravidel pro očkování v České republice a poukazuje na to, že podle ní není možné nařídit povinnost očkování proti covidu-19, jelikož to odporuje české ústavě.

Povinné očkování je v České republice uzákoněno v několika případech. Jde o potenciálně nebezpečná onemocnění, konkrétně záškrt, spalničky, zarděnky, žloutenka B, černý kašel, dětská obrna, invazivní onemocnění způsobená Hameophilus influenzae b, příušnice a tetanus, přičemž u něj přetrvává povinnost přeočkování i v dospělosti. To vychází z vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, která dále upravuje věk, v některých případech skupiny osob (např. zdravotníci pohybující se na rizikovějších pracovištích) nebo povinnost přeočkování se.

Dle Čl. 7 Listiny základních práv a svobod (LZSP) je pak zaručena nedotknutelnost osoby, zákon však může stanovit výjimky, ve kterých je takový zásah přípustný. V kontextu výroku je takovým zákonem zákon o ochraně veřejného zdraví, který v § 46 mluví o povinnosti podrobit se očkování, a to s odkazem na již zmíněnou prováděcí vyhlášku. Tou je stanoven např. zákaz přijmout neočkované dítě do mateřské školy (s výjimkou jednoho povinného roku předškolního vzdělávání). Zletilé osobě, popř. rodiči dítěte, je pak při odmítnutí očkování také možné uložit pokutu10 000 Kč. Pokud je dítě umístěno např. v dětském domově či výchovném ústavu, může být tato pokuta až 500 000 Kč. V zákoně ani jiných předpisech však není možnost nařídit člověku, aby se proti své vůli podrobil očkování, popř. možnost jej proti jeho vůli naočkovat.

Podobná úprava je i v tzv. Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, která sice zakotvuje právo na soukromý život, avšak do toho je možné zákonem zasáhnout za účelem ochrany veřejného zdraví. V Karlou Maříkovou uvedené Úmluvě o lidských právech a biomedicíně je potom v čl. 5 zmíněný informovaný a svobodný souhlas, který osoba musí dát k tomu, aby jí byl poskytnut zákrok v oblasti péče o zdraví. Souhlas však dle Úmluvy není třeba, pokud je takový zákrok (např. očkování) nutný k ochraně veřejného zdraví.

Český Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva povinná preventivní očkování (zejména očkování dětí) považují (.pdf, str. 5–6) za přípustná, a to včetně případných sankcí. Analýza (.pdf, str. 6) Parlamentního instututu dodává, že protože je přípustné povinné preventivní očkování dětí, tím spíš by mohla v případných budoucích rozhodnutích těchto soudů podržena i případná povinnost očkování proti covidu-19, který způsobil celosvětovou pandemii.

Výrok Karly Maříkové tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože nesprávně popisuje nastavení pravidel pro očkování v Česku. Byť LZPS i Úmluva o lidských právech a biomedicíně zaručují nedotknutelnost osoby, konkrétně při zdravotním zákroku, oba dokumenty stanovují také výjimky z tohoto pravidla. Na základě zákona totiž je možné, v souladu s ústavou, nařídit povinnost očkování. V České republice pak tato povinnost stanovena je, především u dětí, a případné zavedení povinného očkování proti covidu-19 tak není blokováno ustanoveními Listiny či Úmluvy o lidských právech a biomedicíně.

Karla Maříková

Karla Maříková

Když se podíváte, kolik dětí se (v rámci plošného testování ve školách, pozn. Demagog.cz) protestovalo, než se skutečně dohledal ten jeden pozitivní, (…), tak vytrasování toho jednoho dítěte stálo přibližně 600 tisíc.

Náklady na testy, které byly ve školách skutečně provedeny, přepočtené na jednoho pozitivního žáka jsou cca 321 tisíc Kč. Suma 600 tisíc vznikne tak, že do výpočtu zahrneme náklady na všechny pořízené testy (tedy i ty, které ve školách dosud nebyly využity).

skrýt celé odůvodnění

Celkem bylo do škol prozatím nakoupeno téměř 19 miliónů antigenních testů za více než 677 miliónů korun. Konkrétně téměř 3,7 milionu testů od společnosti Lepu za 237,5 milionu korun, 5 milionů testů společnosti Singclean za 160 milionů korun a přes 10 milionů testů společnosti Sejoy za 155 plus 125 milionů korun.

Dle dat z krajských hygienických stanic vyžádaných iniciativou „Vraťme děti do školy. Bez podmínek“, které máme k dispozici, bylo od 12. dubna do 14. června žákům odebráno 8 649 041 vzorků. Pozitivních bylo 3 507 z nich. Po následné konfirmaci PCR testem bylo však pozitivních pouze 961 žáků. Podobná data uvádí i ÚZIS, podle kterého bylo do 22. června pro testování dětí ve školách necelých 10 milionů testů, přičemž pozitivních bylo 4 237. Není však jasné, kolik z nich mělo následně pozitivní i PCR test.

Iniciativa „Vraťme děti do školy. Bez podmínek“ spočítala podíl nákladů všech zakoupených testů poměrově snížené o testované zaměstnance ve školských zařízeních a PCR testem potvrzených pozitivních případů žáků za zmíněné období. Náklad na jednoho pozitivně testovaného žáka poté vyšel téměř na 600 tisíc korun. Do tohoto podílu byly však zahrnuty i náklady na testy, jež prozatím nebyly využity. Jak iniciativa sama uvádí, za zmíněné období bylo žákům provedeno přibližně 8,6 milionu testů, ani ne polovina z celkového počtu zakoupených testů.

Pokud do výpočtu tedy zahrneme pouze náklady za skutečně provedené testy od 12. dubna do 14. června, náklady na jednoho pozitivně testovaného žáka vychází na 321 368,87 korun. Jedná se tedy o takřka poloviční hodnotu, než uvedla poslankyně Karla Maříková. Ačkoli se jedná pouze o data do 14. června, lze předpokládat, že se podíl do konce školního roku nikterak výrazně nezměnil. Ve výše uvedené částce není zohledněna cena potvrzujícího PCR vyšetření. Za tento test pojišťovny po většinu sledovaného období platily 1 276 Kč. Vynásobením počtem pozitivních záchytů (3 507) a vydělením počtem potvrzených pozitivních (961) dostáváme 4 657 korun v přepočtu na jeden záchyt. Oproti nákladům na antigenní testy se však jedná o zanedbatelnou částku, která nijak výrazně neposouvá celkovou cenu k 600 000 Kč, o kterých mluví ve svém výroku poslankyně Maříková. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Pro srovnání se ještě podívejme na plošné testování mimo školy. Jelikož neznáme ceny testů používaných na testovacích místech, a nemůžeme je tak srovnat s cenou testů použitých v českých školách, zaměříme se na míru pozitivity, tedy v procentech vyjádřený poměr mezi počtem provedených testů a počtem pozitivních výsledků. Jak už jsme uvedli výše, ve školách ve sledovaném období provedli 8 649 041 testů, z nichž 3 507 bylo pozitivních. Míra pozitivity je tedy 0,04 %. Klouzavý průměr míry pozitivity preventivních testů na testovacích místech pak například 25. července 2021 činil 0,09 % (pouze testy dle preventivní indikace).

Za předpokladu, že cena těchto testů je srovnatelná s testy používanými ve školách, tak i náklady na jednoho pozitivního při plošném mimoškolním preventivním testování jsou poměrně vysoké – přesahují 100 tisíc korun. Pro úplnost dodejme, že ukazatel míry pozitivity v minulosti byl daleko vyšší, a náklady na jednoho pozitivního naopak daleko nižší. Například na počátku ledna 2021 dosahovala míra pozitivity preventivních testů až 10 %.