Demagog.cz

Europoslanec Alexandr Vondra

Poslanec Evropského parlamentu a místopředseda ODS v rozhovoru pro Deník N. Hovořil o ODS, zahraniční politice, Miloši Vystrčilovi a cestě na Tchaj-wan.

Ověřili jsme
Deník N ze dne 4. září 2020 (moderátor Renata Kalenská, záznam)

18 z celkově 25 ověřených výroků

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Přišla s tím (dopis na podporu cesty Miloše Vystrčila, pozn. Demagog.cz) slovenská kolegyně z Evropského parlamentu Miriam Lexmannová.

Dopis na podporu cesty předsedy Senátu Miloše Vystrčila byl dle veřejně dostupných zdrojů iniciován českým poslancem Evropského parlamentu Alexandrem Vondrou a slovenskou europoslankyní Miriam Lexmannovou.

skrýt celé odůvodnění

Výrok se vztahuje ke společnému prohlášení 70 světových politiků na podporu cesty na Tchaj-wan uskutečněné Vondrovým stranickým kolegou Milošem Vystrčilem.

Předseda Senátu České republiky Miloš Vystrčil se na konci srpna 2020 vydal na cestu na Tchaj-wan, za kterou z řad čínských, ale i z celé řady českých politiků sklidil kritiku. Na jeho podporu však bylo ještě před odletem vydáno výše zmíněné prohlášení. Pod prohlášení se podepsala řada poslanců Evropského parlamentu, evropských národních parlamentů (Francie, Německo, Litva) a i amerického Kongresu (zde za zmínku stojí bývalý republikánský prezidentský kandidát a dnes senátor Marco Rubio).

Samotná europoslankyně Lexmannová ve svém tweetu uvádí, že prohlášení na podporu Miloše Vystrčila vyvolala ona se svým kolegou Alexandrem Vondrou. Tuto verzi rovněž přebírá například sever Aktuálně.cz a stejně tak hovoří i článek na webu Miriam Lexmannové. Ministerstvo zahraničních věcí Tchaj-wanu pak ve svém tweetu poděkovalo za uvedenou iniciativu a konkrétně děkuje právě europoslankyni Lexmannové.

Z výše uvedeného tedy plyne, že spolu s Alexandrem Vondrou dopis na podporu cesty iniciovala i poslankyně Evropského parlamentu Miriam Lexmannová.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

My jsme vždycky byli velká strana (ODS, pozn. Demagog.cz).

ODS má jednu z největších členských základen mezi českými politickými stranami. Členů ODS je cca 13,5 tisíce. Strana také patří mezi nejúspěšnější subjekty ve volbách do Poslanecké sněmovny.

skrýt celé odůvodnění

Občanská demokratická strana (ODS) vznikla v roce 1991 rozdělením Občanského fóra na Občanskou demokratickou stranu a Občanské hnutí. Europoslanec Vondra hovoří o velikosti strany v souvislosti s existencí rozdílných názorů jejích členů. Na velikost strany se můžeme dívat optikou počtu členů ve straně nebo také optikou jejích volebních výsledků. Politickou stranu lze tedy považovat za velikou, pokud dokáže přitáhnout široké spektrum voličů a ve výsledcích voleb tak obsazuje zpravidla přední místa.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny od roku 1996 (roky 1998, 2002, 2006, 2010) do posledních voleb z roku 2017 ODS s výjimkou roku 2013 vždy zaujímala první nebo druhé místo. V roce 2013 skončila jako pátá. Její volební výsledky se jinak pohybovaly přibližně mezi 20 a 35 % hlasů. V roce 2017 skončila jako druhá, ale pouze s 11,32 % hlasů. V tomto ohledu tedy lze říci, že ODS skutečně vždy byla velikou stranou. Zároveň je dobré zmínit i slova Alexandra Vondry, která následují po ověřovaném výroku „a zase budeme velká strana“. Je tedy vidět, že europoslanec Vondra si uvědomuje současný pokles „velikosti“ strany.

Co se týče počtu jejích členů, v roce svého založení jich měla ODS 18 557. Nejvyššího počtu členů dosahovala okolo let 2009 a 2010 – až necelých 34 tisíc. V následujících letech počet členů značně klesal. Tento úbytek (.pdf, str. 2) se přisuzuje několika příčinám. Jednou z nich byl vznik nových konkurenčních stran, které některé členy odvedly – zejména nová TOP 09 a hnutí ANO 2011. Dalším důvodem pak bylo i zbavování se tzv. mrtvých duší. Dále je také na vině i rušení některých oblastních organizací. V roce 2012 ODS měla už jen 25 892 členů, v roce 2014 18 tisíc. V letech 2015–2017 se členská základna držela přibližně na 14 tisících, v současnosti čítá 13 600 členů.

V porovnání s ostatními stranami patří ODS skutečně mezi strany větší. Více členů má v současnosti KSČM (31 456) a KDU-ČSL (21 706), prakticky stejně pak ČSSD (13 845). Méně mají naopak SPD (6 459), ANO (2 861), TOP 09 (2 761), STAN (1 653) a Piráti (1 020). I v minulosti KSČM byla (.pdf, str. 2) vždy politickou stranou s největší členskou základnou – v roce 1992 měla přes 350 tisíc členů, v roce 2010 přes 100 tisíc. Větší počty členů má tradičně také KDU-ČSL. V devadesátých letech dosahovaly (.pdf, str. 2) až 90 tisíc, teprve po přelomu tisíciletí počty klesly pod 50 tisíc. ČSSD měla naopak spíše méně členů než ODS. V 90. letech a na přelomu tisíciletí měla pod 20 tisíc, poté začal počet jejích členů růst – v roce 2014 jich měla necelých 23 tisíc (.pdf, str. 2). Od té doby ale také dochází ke kontinuálnímu úbytku až na současných necelých 14 tisíc.

ODS tedy skutečně patří ke stranám s největší členskou základnou v Česku. Pokud se podíváme na její volební výsledky, patří taktéž k nejúspěšnějším českým stranám.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Já jsem kromě evropské a zahraniční skupiny ještě ve skupině pro životní prostředí.

Alexandr Vondra je v rámci ODS členem programového týmu Zahraniční politika a obrana, a zároveň také členem programového týmu Životní prostředí a zemědělství.

skrýt celé odůvodnění

Alexandr Vondra je členem dvou programových týmů ODS. Je členem programového týmu ODS pro životní prostředí a zemědělství a programového týmu ODS pro zahraniční politiku a obranu.

Tým Zahraniční politika a obrana (jehož koordinátory jsou Petr Fiala a Jana Černochová) usiluje v rámci Evropské unie o „efektivnější spojení států, které využívají veškerých výhod spolupráce v boji s globální konkurencí”.

Tým Životní prostředí a zemědělství (jehož koordinátorem je Miloš Vystrčil) má za cíl „vytvořit pro oblast zemědělství a ochrany životního prostředí společný program ODS včetně jeho přesahu i do oblasti energetiky“.

Alexandr Vondra je od roku 2019 také europoslancem Evropského parlamentu, kde je členem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Podvýboru pro bezpečnost a obranu, Delegace pro vztahy se Spojenými státy americkými a Delegace v Parlamentním shromáždění Unie pro Středomoří.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

My nemáme žádné stínové ministry. To je zásada Petra Fialy.

ODS nevytvořila stínovou vládu, ale na návrh Petra Fialy zřídila programové týmy zabývající se přípravou na případnou vládní roli ODS.

skrýt celé odůvodnění

Stínoví ministři či stínové vlády jsou pojem vycházející z britské parlamentní tradice, v níž vedle vlády utvořené na základě parlamentní většiny existuje institucionalizovaná stínová vláda (členové stínové vlády mohou například přednostně reagovat na vládní ministry v parlamentu), která je utvářená na základě parlamentní opozice. V českém prostředí pak pojem stínové vlády označuje iniciativu politické strany představit politiku strany a dosadit její kandidáty na ministerské pozice. Např. KSČM na svém webu uvádí:

Členové stínové vlády KSČM reprezentují politiku KSČM na veřejnosti. Stínová vláda představuje stínovou strukturu k Vládě České republiky a alternativu k názorům jiných politických stran české parlamentní scény.

Stínovými vládami se v poslední době zabýval server Novinky.cz, který uvádí, že stínovou vládu mají nyní pouze komunisté, zatímco ostatní strany mají expertní týmy či skupiny.

V případě ODS to jsou tzv. programové týmy:

Jejich cílem je vytvářet odborné zázemí ODS a definovat a prosazovat priority ODS. Dlouhodobým cílem je příprava programových dokumentů a konkrétních kroků ODS po převzetí vládní zodpovědnosti.

K jejich původu pak občanští demokraté uvádějí:

Programové týmy ODS byly ustaveny na návrh předsedy ODS Petra Fialy rozhodnutím Předsednictva ODS a Výkonné rady ODS.“

Programové týmy ODS tvoří vždy několik osob a za jejich činnost odpovídá koordinátor. Samotný Petr Fiala ještě v roce 2014 pojmy stínová vláda a expertní tým používá synonymně, později pojem stínová vláda používat přestává na úkor expertního a programového týmu s tím, že ODS není v pozici, v níž by měla budovat stínovou vládu. Dle Petra Fialy je poté cílem vybudování expertního zázemí uvnitř strany, tudíž není potřeba ukazovat veřejnosti pouze jednu tvář na konkrétní pozici.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Od některých členů strany byl určitý tlak, že bychom je měli mít (stínové ministry, pozn. Demagog.cz).

V ODS existují názory volající po zřízení stínové vlády. Například v roce 2019 vyzval k jejímu ustanovení Oblastní sněm ODS Ostrava.

skrýt celé odůvodnění

ODS nemá zřízenou žádnou stínovou vládu, ale tzv. programové týmy, které byly vytvořeny na návrh Petra Fialy:

Jejich cílem je vytvářet odborné zázemí ODS a definovat a prosazovat priority ODS. Dlouhodobým cílem je příprava programových dokumentů a konkrétních kroků ODS po převzetí vládní zodpovědnosti.

Po svém zvolení do čela ODS v roce 2014 Fiala ještě hovoří o nutnosti sestavení silné stínové vlády, či expertního týmu, přičemž oba pojmy jsou zřejmě myšleny synonymně. Rovněž je stínová vláda v roce 2014 zdůrazňována v projevu Jiřího Pospíšila. Ve stejném období se pak v ODS mluví o tom, že stínová vláda v ODS vyvolává pnutí kvůli jejímu personálnímu obsazení.

V roce 2019 pak Fiala pojem stínové vlády odmítá s tím, že není natolik důležitá jako dříve a že nový systém expertních skupin dává možnost politikům se lépe profilovat. Přičemž už v roce 2016 se ke stínové vládě vyjádřil ve smyslu, že ODS není v pozici na to, aby budovala stínovou vládu, zároveň dává přednost vytvoření silného expertního zázemí. 

V rozhovoru z ledna 2020 poslanec Pavel Blažek přirovnává současnou podobu programových týmů k stínové vládě, přičemž uvádí, že koordinátor je funkce podobná stínovému ministrovi. Na první pohled jasnější tlak v ODS po zřízení stínové vlády jsme však zaznamenali z oblastního sjezdu v Ostravě z roku 2019:

Oblastní sněm vyzval Výkonnou radu ODS ke krokům směřujícím k ustavení stínové vlády. Měla by sloužit k upevnění pozice ODS jako hlavní opoziční síly. Té, která témata i nastoluje a přináší řešení.“ 

Stínová vláda se objevuje především v souvislosti se zatraktivněním ODS v očích případných voličů. Pojem stínové vlády v souvislosti s ODS zmiňuje například sociolog Daniel Prokop, který odkazuje na předvolební taktiku Miroslava Topolánka představit ODS jako stranu schopnou vládnout. 

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Ale přece jen Petr Fiala zatím drží koncept odborných skupin.

V současnosti ODS disponuje programovými týmy, zřízenými na návrh Petra Fialy za účelem přípravy na případnou vládní roli.

skrýt celé odůvodnění

Pojmem odborné skupiny myslí Alexandr Vondra nejspíše programové týmy, které jsou v ODS zřízeny pro přípravu na případnou vládní roli:

Jejich cílem je vytvářet odborné zázemí ODS a definovat a prosazovat priority ODS. Dlouhodobým cílem je příprava programových dokumentů a konkrétních kroků ODS po převzetí vládní zodpovědnosti.“

Tyto týmy byly zřízeny na návrh předsedy strany Petra Fialy:

Programové týmy ODS byly ustaveny na návrh předsedy ODS Petra Fialy rozhodnutím Předsednictva ODS a Výkonné rady ODS.“

K 8. září 2020 jsou programové týmy ODS stále aktivní a Demagog.cz nenalezl žádné informace, které by dokazovaly, že by Petr Fiala za svým původním návrhem nadále nestál.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Ale v momentě, kdy se Miloš Vystrčil rozhodl tento krok podniknout a kdy pro to získal i podporu celé horní komory, je to krok sympatický.

Předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil měl pro cestu na Tchaj-wan podporu celé horní komory. Z přítomných 52 senátorů hlasoval proti usnesení na podporu cesty jediný. Ten svůj hlas zdůvodnil nedostatečným seznámením s „výhružným" dopisem Jaroslavu Kuberovi.

skrýt celé odůvodnění

Na 23. schůzi Senátu PČR navrhl kvůli čínskému vyhrožování senátor Pavel Fischer, pověřený Výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, k projednání „Návrh usnesení Senátu k pokusům Čínské lidové republiky o vměšování do vnitřních záležitostí České republiky." Z přítomných 52 senátorů hlasovalo 50 pro, Jiří Cieńciała, člen senátorského klubu hnutí ANO, aktuálně bez politické příslušnosti, se zdržel hlasování a nezařazený senátor Jaroslav Doubrava, aktuálně za Severočeši.cz, jako jediný hlasoval proti. „Zdůvodnil to tím, že se s dokumentem z čínské ambasády, který byl nalezen v pozůstalosti Vystrčilova předchůdce Jaroslava Kubery (ODS) a je veřejně dostupný, prý neměl možnost seznámit.“ Zahraniční výbor Senátu vydal usnesení už 11. března 2020, avšak k projednání na plénu došlo až 20. května. V jednom z bodů tohoto usnesení bylo i vyjádření podpory, „aby právě v tomto kontextu to byl předseda Senátu PČR, kdo v doprovodu podnikatelské delegace navštíví Tchaj-wan.“ Čína se proti české cestě na Tchaj-wan tvrdě ohrazovala.

Cestu pak Vystrčil oficiálně oznámil 9. června 2020. Na Tchaj-wan odletěl 29. srpna 2020.

V devadesátičlenné delegaci bylo pak kromě Vystrčila dalších sedm senátorů, například 1. místopředseda Senátu Jiří Růžička, předseda Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer nebo předseda Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Lumír Kantor.

To, že se cesta na Tchaj-wan uskutečnila za podpory Senátu PČR, pak Miloš Vystrčil zmínil i ve svém projevu 31. srpna na Národní univerzitě Chengchi na Tchaj-wanu.

Závěrem doplňme, že neověřujeme, zda je krok Miloše Vystrčila sympatický, či nikoliv. Jedná se o hodnotový soud Alexandra Vondry a jako takový jej ověřovat nemůžeme.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Kde je ten slib Hongkongu „jedna země, dva systémy“? Peking ho totálně pošlapal a Tchaj-wan může být další na řadě.

28. května letošního roku přijalo Všečínské shromáždění lidových zástupců značně kontroverzní zákon, který je obecně považován za nástroj ohrožující dosavadní práva Hongkongu. Zda může být Tchaj-wan další na řadě, je do značné míry predikcí a není předmětem hodnocení.

skrýt celé odůvodnění

O slibu, který europoslanec Vondra zmiňuje, jsme psali například v tomto výroku. K přechodu vlády nad Hongkongem od Velké Británie k Čínské lidové republice došlo roku 1997. Stalo se tak na základě britsko-čínské dohody přijaté roku 1984, kdy byl ustanoven právě systém „jedna země, dva systémy“. Ten Hongkongu zaručuje zachování značné míry autonomie, a to po dobu padesáti let (do roku 2047). Čína se tak zavázala k zachování společenského a hospodářského systému, právního řádu a občanských svobod Hongkongu. Konkrétně je tato záležitost stanovena v článku 5 (.pdf, str. 58) Základního zákona, který říká, že socialistický systém a jeho politika se nebudou v Hongkongu uplatňovat a po dobu 50 let se nebude měnit předchozí kapitalistický systém a způsob života. 

V případě „totálního pošlapání (slibu) Pekingem“ pak lze předpokládat, že Alexandr Vondra naráží především na nedávné přijetí tzv. bezpečnostního zákona Všečínským shromážděním lidových zástupců. K němu jsme se vyjádřili podrobněji zde. Od 28. května 2020, kdy byl zákon přijat, panuje obava, že by mohl narušit svobody a práva daná Hongkongu při jeho znovupřipojení k Číně. Po přijetí tohoto předpisu Čínou vydala Evropská unie prohlášení, v němž vyjadřuje obavy z narušení autonomie Hongkongu a zároveň je hluboce znepokojena snahou Číny neplnit své mezinárodní závazky, které přijala při převzetí Hongkongu. 

K tomuto prohlášení se připojily i některé další evropské státy, které přitom nejsou součástí EU, např. Island, Norsko, Černá Hora či Albánie. O situaci v Hongkongu se ovšem zajímají i další státy světa a své znepokojení nad tamní situací vyjádřila například i Velká Británie, Kanada, USA nebo Austrálie. Zákon posílil již probíhající protesty, které měly za cíl mimo jiné vyjádřit nesouhlas s navrhovaným zákonem, který by umožnil vydávání podezřelých do pevninské Číny a následný soudní proces před orgány ovládanými Komunistickou stranou. Demonstrace se však dlouhodobě střetávají s represivními akcemi.

Vzhledem k postoji zmíněných evropských i mimoevropských zemí, stejně jako řady tuzemských (Euro, iRozhlas nebo Novinky) i zahraničních (Financial Times či The Guardian) medií lze konstatovat, že Čína skutečně podkopává slib, spočívající v záruce demokracie, vytvářením nástrojů pro jeho destrukci. Stejného názoru je i Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva.

Pokud jde o předpověď Tchaj-wanu jako dalšího území, které bude čelit tlaku Čínské lidové republiky, nezbývá než se omezit na tvrzení, že budoucnost nikdo nezná. Tchaj-wan tak může být další na řadě, ale nemusí. Vzhledem ke zhoršujícím se vztahům mezi oběma zúčastněnými lze ale scénář, ve kterém spor eskaluje, vidět jako reálnou možnost.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Já jsem byl na Tchaj-wanu na inauguraci prezidentky Cchaj Jing-wen před čtyřmi roky.

V květnu 2016 se Alexandr Vondra zúčastnil inaugurace tchajwanské prezidentky Cchaj Jing-wen.

skrýt celé odůvodnění

V květnu 2016 se prezidentkou Tchaj-wanu stala Cchaj Jing-wen. Jde o první ženu, která na Tchaj-wanu tuto funkci zastává.

Její inaugurace v Tchaj-peji (.pdf, s. 1) se zúčastnil vedle europoslankyně Michaely Šojdrové i Alexandr Vondra.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Jsem členem Spolku přátel Tchaj-wanu…

Alexandr Vondra je členem skupiny EP-Taiwan Friendship Group.

skrýt celé odůvodnění

EP-Taiwan Friendship Group je neformální skupinou poslanců v rámci Evropského parlamentu, jejíž cílem je posílení pochopení a přátelství mezi Evropským parlamentem, respektive EU, a Tchaj-wanem. Ve veřejně dostupných zdrojích se bohužel nikde nedá dohledat seznam členů této skupiny, byla nám však poskytnuta kopie přihlášky Alexandra Vondry. Právě vyplněním přihlášky se europoslanec Vondra stal členem tohoto spolku.

Další členkou tohoto spolku je například česká europoslankyně Michaela Šojdrová.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Nikdo u nás neřekl, že odstupujeme od deklarované politiky (jedné Číny, pozn. Demagog.cz).

V souvislosti s cestou Miloše Vystrčila na Tchaj-wan zopakovala vláda ústy ministra zahraničních věcí Petříčka, že stále zastává politiku jedné Číny. Vůči této politice se nevymezili ani členové delegace, která Tchaj-wan navštívila.

skrýt celé odůvodnění

Výrok Alexandra Vondry směřuje k návštěvě Tchaj-wanu, kterou spolu s devadesátičlennou delegací podnikl předseda Senátu Miloš Vystrčil. K cílům své cesty uvedl: „Budeme se snažit podpořit naše podnikatele v tom, aby navázali dobré obchodní kontakty, uzavřeli zajímavé kontrakty a tím došlo ke zlepšení konkurenceschopnosti naší ekonomiky, a to jak z hlediska exportu na Tchaj-wan, tak z pohledu zvýšení tchajwanských investic v České republice.“

K otázce, co znamená cesta na Tchaj-wan pro českou politiku jedné Číny, v rozhovoru pro Českou televizi Miloš Vystrčil uvedl: „Dle mého názoru se nám vyplatí spolupracovat s demokratickou zemí, jako je Tchaj-wan. Je to výhodné po stránce hospodářské, vědecké i kulturní. Nenarušuji žádný princip jedné Číny, protože tam nejedu vyhlašovat nezávislost Tchaj-wanu.

Proti této cestě se od počátku stavěla Čína. Například čínské velvyslanectví cestu označilo za hrubé porušení národní suverenity Číny a vážné zasahování do čínských vnitřních záležitostí. Čínský ministr zahraničních věcí na adresu Miloše Vystrčila prohlásil, že „překročil červenou čáru“.

Proti Vystrčilově cestě se vyslovila i řada českých politiků. Prezident Zeman například prohlásil, že se ze strany předsedy Senátu jednalo o „klukovskou provokaci“. Cestu odmítl podpořit i premiér Babiš, předseda Sněmovny Vondráček, předseda koaliční ČSSD Hamáček. Ministr zahraničí Petříček upřesnil, že „na naší politice vůči Číně, kterou jsme si definovali v 90. letech, se nic nemění.“ Česká republika dlouhodobě zastává politiku jedné Číny, z níž plyne skutečnost, že Tchaj-wan není Českou republikou považován za samostatný stát (o politice jedné Číny jsme detailněji psali zde). K této politice se ústy ministra zahraničních věcí Petříčka přihlásila opět vláda na konci letošního srpna, když Petříček uvedl: „Pozice vlády je dlouhodobě neměnná. Naše vláda, stejně jako všechny předchozí, má politiku jedné Číny.“ Dodejme, že v minulosti se k politice jedné Číny přihlásil přímo i prezident Zeman.

Shrneme-li uvedené poznatky, pak mezi relevantními představiteli státu nenajdeme nikoho, kdo by se výslovně stavěl proti politice jedné Číny. Naopak se k ní v souvislosti s uvedenou cestou opětovně přihlásila vláda a tradičně ji zastává i prezident republiky. Stejně tak nenajdeme veřejné prohlášení, jímž by se proti politice jedné Číny postavil nějaký z politiků, kteří se účastnili cesty předsedy Senátu na Tchaj-wan. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Čínský ministr zahraničí prohlásil, že překračujeme červenou čáru.

Ministr zahraničí Číny Wang I prohlásil na tiskové konferenci 1. září, že předseda českého Senátu Miloš Vystrčil svou cestou na Tchaj-wan „překročil červenou čáru“.

skrýt celé odůvodnění

O okolnostech výpravy na Tchaj-wan, o jejím vlivu na politiku jedné Číny, kterou Česká republika poslední desítky let praktikuje, i o názorech jednotlivých představitelů moci na plány předsedy Senátu jsme již psali zde. Připomeňme však, že postoj Číny vůči cestě druhého nejvyššího ústavního činitele na zmíněný ostrov je dlouhodobě negativní. Čína Tchaj-wan považuje za vzbouřenou provincii a návštěvu označuje za hrubé porušení národní suverenity Číny. Svůj nesouhlas již vyjádřili v době, kdy cestu plánoval Vystrčilův předchůdce Jaroslav Kubera (ODS).

K cestě se na tiskové konferenci (video) vyjádřil i čínský ministr zahraničí Wang I. Konkrétně prohlásil: „Tchaj-wan je čínským teritoriem (…). A země, které s Čínou udržují diplomatické vztahy, to musí uznat." Na adresu předsedy Senátu Vystrčila dodal: „Překročil červenou čáru. Čína musí svou suverenitu a teritoriální integritu bránit.“ (dotyčný výrok lze nalézt ve videu v čase 40:35). O výrocích Wanga I shodně informují tuzemská média (namátkou iRozhlas, Aktuálně, Hospodářské Noviny, iDnes či Novinky.cz) nebo například agentura Reuters.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Ani Václav Havel tam jako prezident nejel. Jel tam až jako soukromá osoba (na Tchaj-wan, pozn. Demagog.cz).

Václav Havel navštívil Tchaj-wan v listopadu 2004, tedy v době, kdy již nebyl úřadujícím prezidentem České republiky. Dle archivu internetových stránek Pražského hradu Václav Havel jako prezident nenavštívil Tchaj-wan ani Čínskou lidovou republiku.

skrýt celé odůvodnění

Na oficiálních internetových stránkách Pražského hradu lze nalézt odkaz na archiv těchto stránek, který obsahuje také informace o Václavu Havlovi. V části „Zahraniční politika“ se zde pak nachází seznam zemí, které Václav Havel navštívil v úřadu prezidenta České republiky. Mezi vyjmenovanými státy se však neobjevuje Tchaj-wan ani Čínská lidová republika, která Tchaj-wan považuje za jednu ze svých provincií.

Návštěvu Tchaj-wanu Václav Havel podnikl až v listopadu 2004 v rámci své cesty po jihovýchodní Asii, tedy nikoliv v rámci svého prezidentského mandátu, který vypršel 2. února 2003.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra: Bylo to (cesta na Tchaj-wan, pozn. Demagog.cz) doprovázené velmi tvrdými výhrůžkami jak proti Jaroslavu Kuberovi, tak proti Miloši Zemanovi.

Renata Kalenská: Vystrčilovi.

A. Vondra: Miloši Vystrčilovi!

Čína v souvislosti s cestou na Tchaj-wan oběma předsedům Senátu skutečně vyhrožovala. Jaroslavu Kuberovi prostřednictvím dopisu, Miloši Vystrčilovi především na konferenci čínského ministra zahraničí. Vondrovo přeřeknutí v hodnocení nereflektujeme.

skrýt celé odůvodnění

Výrok se týká cesty předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan a postoje Číny souvisejícího s touto návštěvou. O okolnostech výpravy jsme extenzivně psali již dříve. Nicméně za připomenutí stojí, že postoj Číny vůči cestě druhého nejvyššího ústavního činitele na zmíněný ostrov je dlouhodobě negativní. Čína totiž Tchaj-wan považuje za vzbouřenou provincii a návštěvu označuje za hrubé porušení své národní suverenity.

Svůj nesouhlas vyjádřili již v době, kdy výpravu plánoval Vystrčilův předchůdce Jaroslav Kubera (ODS). Konkrétně v „dopise“ z ledna 2020 stojí: „(…) (tehdejší předseda belgického senátu Jacques Brotchi, který Taiwan navštívil v květnu 2019, již odstoupil z funkce a byl mu udělen celoživotní zákaz vstupu do Číny). (…) České podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Taiwanu předsedou Kuberou platit. Návštěva Taiwanu předsedou Kuberou nikomu nepřispěje“. Kuberova cesta se však neuskutečnila, pár dní po obdržení výhružného dopisu zemřel.

Jeho nástupce Miloš Vystrčil se však v plánech rozhodl pokračovat a cestu podnikl. K tomu se v této souvislosti na tiskové konferenci (video, čas 40:35) vyjádřil čínský ministr zahraničí Wang I: „Překročil červenou čáru. Čína musí svou suverenitu a teritoriální integritu bránit. (…) Donutíme ho zaplatit vysokou cenu za jeho krátkozraké chování a politický oportunismus“.

Zda šlo o „velmi tvrdé“ výhružky, je vesměs subjektivním hodnocením. O jejich praktickém dopadu však svědčí v prvním případě (Jaroslava Kubery) reakce tuzemských médií (například iRozhlas, Hospodářské noviny, ČT24, Novinky) či Senátu ČR, který se o dopise rozhodl jednat na návrh svého zahraničního výboru. Při této příležitosti se Senát ohradil proti výhružnému tónu zmiňovaného dopisu a konstatoval, že „toto sdělení překročilo hranici vměšování do vnitřních záležitostí České republiky a je v rozporu s prohlášením ministerstev zahraničních věcí České republiky a Čínské lidové republiky z roku 2014“. V hlasování se pouze jediný senátor vyslovil proti. Obdobný postoj zaujali i nejvyšší ústavní představitelé.

V případě druhém (Miloše Vystrčila) vypovídá i nezvyklá pozornost zahraničního zpravodajství (The Print, Financial Times, Bloomberg, CNBC, The Diplomat) nebo podpora Evropské komise, Slovenska, francouzského ministerstva zahraničí či Heika Maase (Německo). Podpora nejčastěji spočívá v označení čínských výhrůžek za nepřijatelné.

Vzhledem k výše uvedenému hodnotíme výrok jako pravdivý. Současně dodáváme, že z kontextu tvrzení, z položené otázky i následné opravy jasně vyplývá, že zmínka o prezidentu Zemanovi byla pouhým omylem. Vondrovo přeřeknutí tak pochopitelně nereflektujeme v hodnocení výroku.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Za posledních dvacet let tam na návštěvě byl jenom jeden předseda Senátu, a to z Belgie.

V roce 2019 navštívil Tchaj-wan předseda belgického Senátu Jacques Brotchi. Byť ve 21. století navštívili Tchaj-wan zástupci řady dalších zemí, mezi vrcholnými představiteli státu byla tato návštěva dosud ojedinělá.

skrýt celé odůvodnění

Dostupné zprávy o návštěvě předsedy Senátu na Tchaj-wanu ve 21. století jsou pouze ty o belgickém předsedovi Senátu. Jacques Brotchi svou cestu podnikl jako člen tříčlenné delegace v květnu 2019. V rozhovoru pro Aktualne.cz Brotchi uvedl, že byl čínskou stranou před cestou varován, aby neposkytoval žádná veřejná prohlášení, což podle svých slov dodržel. 

Tchaj-wan navštívily i jiné senátní delegace. Například francouzská delegace roku 2010 nebo delegace z Polska roku 2017. Ani jeden člen těchto delegací ovšem nebyl předsedou Senátu nebo jiným vrcholným představitelem státu (byť v obou uvedených delegacích byli přítomni tehdejší místopředsedové senátů Catherine Tasca, respektive Adam Bielan). Další významnou zahraniční návštěvou byla i návštěva Alexe Azara, ministra zdravotnictví USA. Během této návštěvy v dubnu 2020 se setkal i s tchajwanskou prezidentkou.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Česká média věnují málo pozornosti tomu, že čínský ministr zahraničí skutečně absolvoval turné po klíčových evropských zemích.

Česká média o evropském turné čínského ministra zahraničí Wanga I opravdu informovala spíše okrajově, většinou v kontextu jeho prohlášení na adresu předsedy Senátu Miloše Vystrčila a jeho cesty na Tchaj-wan.

skrýt celé odůvodnění

Čínský ministr zahraničí Wang I absolvoval diplomatické turné po Evropě v posledním srpnovém týdnu tohoto roku. Navštívil Itálii, Německo, Nizozemí, Norsko a Francii. Mimo ekonomické zájmy se ministr také snažil naznačit možnost multilaterální spolupráce při řešení nadnárodních výzev. Jeho snahou bylo také předejít situaci, kdy by i evropské státy začaly vůči Číně postupovat tvrději, tak jako v poslední době Spojené státy.

Ačkoli hodnocení, že této diplomatické cestě věnovala česká média málo pozornosti, je velmi subjektivní, je pravdou, že tato cesta byla zastíněna zejména články o návštěvě předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wanu. Hospodářské noviny zmínily cestu čínského ministra zahraničí ve článku věnovaném čínským výhrůžkám českému šéfovi Senátu: „Německo bylo poslední zastávkou čínského ministra Wanga I během jeho týdenní cesty po Evropě, kdy navštívil Itálii, Nizozemsko, Norsko a Francii. Cílem bylo diskutovat boj s pandemií koronaviru a podpořit vztahy Číny s Evropou.

V Lidových novinách se nad kontextem celé cesty zamýšlel ve své rubrice Monitor Jan Macháček. Ten hodnotí prohlášení na adresu Miloše Vystrčila v rámci této cesty za krajně netaktické: „Pozoruhodný je i kontext, kdy čínský ministr zahraničí pronesl tuto výhrůžku. Řekl to na přednášce v pařížském think tanku. Ministr Wang je na týden trvající cestě po Evropě, během které navštívil Francii, Itálii, Norsko, Nizozemsko a Německo. Jeho záměrem je, aby Čína a EU uzavřely do konce roku dohodu o investicích. Jeho cesta má balancovat dopady návštěvy amerického ministra zahraničí Pompea. Nechť posoudí každý sám, jestli čínským zájmům poslouží titulky s výhrůžkami Vystrčilovi.“ Jinak LN o cestě čínského ministra informovaly především v souvislosti s jeho slovy o cestě předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan.

Další hlavní média ovšem o tomto tématu skutečně nijak zásadně neinformovala. O Wangově poslední zastávce v Německu se psalo zejména v souvislosti se zmíněnými výhrůžkami Miloši Vystrčilovi, jelikož je pronesl právě odtamtud. O jeho kontroverzní návštěvě Francie informovaly Seznam zprávy, ale detailně se celému turné také nevěnovaly. O norské zastávce se zmiňoval mimo jiné například Český rozhlas Plus v souvislosti s Wangovými prohlášeními zpochybňujícími, že by první pacient s koronavirem byl z Číny. Mimo jiné zde také varoval před udělením Nobelovy ceny hongkongským demonstrantům. Česká televize pak na svém webu cestu čínského ministra zmínila spíše mimoděk.

Lze tedy říci, že česká média skutečně evropskému turné čínského ministra zahraničí komplexně nevěnovala mnoho pozornosti. Článků, které by se věnovaly přímo této cestě, nelze dohledat mnoho. Mnohem více se jich pak o cestě zmiňuje jen v souvislosti se slovy čínského ministra na adresu Vystrčilovy cesty na Tchaj-wan.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Jsou některé země, které mají diplomatické vztahy s Tchaj-wanem a nemají ho s Čínou. Třeba Marshallovy ostrovy. Takových států je asi patnáct.

Tchaj-wan udržuje diplomatické vztahy s 15 státy. Vedle Marshallových ostrovů jsou to např. Paraguay, Honduras, Haiti, Nikaragua či ostrovní státy Palau, Tuvalu, Nauru a Svatý Kryštof a Nevis. Tyto státy v souladu s politikou jedné Číny neudržují diplomatické vztahy s ČLR.

skrýt celé odůvodnění

Tchaj-wan udržuje diplomatické vztahy s 15 státy, konkrétně jsou to Marshallovy ostrovy, Nauru, Palau, Tuvalu, Svazijsko, Vatikán, Belize, Guatemala, Haiti, Honduras, Nikaragua, Paraguay, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie a Svatý Vincenc a Grenadiny.

Navázání diplomatických vztahů s Čínskou lidovou republikou (Čínou) nebo Čínskou republikou (Tchaj-wanem) se odvíjí od politiky jedné Číny. Podle ní platí, že „státy udržující diplomatické vztahy s ČLR nemohou mít vztahy s Taiwanem, a naopak.“ Oněch vyjmenovaných 15 států tedy nemá navázané diplomatické vztahy s Čínou. Toto platí i pro jedinou evropskou zem, která je na daném seznamu, a sice pro Vatikán. Ten nemá s Čínou navázané oficiální diplomatické vztahy od 50. let minulého století.

Alexandr Vondra

Alexandr Vondra

Tchaj-wan svou identitu celá desetiletí stavěl na tom, že on je ta Čína. Čankajšek, když ho Mao a komunističtí revolucionáři vytlačili na Tchaj-wan, dlouhá léta hájil tezi, že oni jsou Čína. I Tchaj-wan prochází nějakým vývojem.

Tchaj-wan od konce občanské války, ve které byli Čankajškovi nacionalisté poraženi komunisty Mao Ce-tunga, vystupoval jako zástupce jediné Číny. Od 70. let se ale pozice Tchaj-wanu postupně mění. V posledních letech se do vrcholných funkcí dostávají stoupenci nezávislosti.

skrýt celé odůvodnění

V roce 1949 v Číně skončila občanská válka mezi komunisty v čele s Mao Ce-tungem a nacionalisty ze strany Kuomingtan vedené Čankajškem. Válka dopadla vítězstvím pro komunisty, kteří vytlačili zbytky Čankajškova Kuomingtanu na Tchaj-wan. Tchaj-wan se tak de facto stal na pevninské Číně nezávislým územím, představitelé Kuomintangu však tvrdili, že existuje jen jedna Čína (tzv. princip jedné Číny), jejímiž oni jsou představiteli, kteří ovšem nemají území celé Číny pod svou kontrolou. Cílem bylo ji znovu ovládnout, ovšem ne pod komunistickým vedením. Jako zástupce Číny vystupoval po válce Tchaj-wan i v Radě bezpečnosti OSN a mnohými státy západního světa byla jeho vláda uznávána jako jediný legitimní zástupce Číny.

Samostatnost Tchaj-wanu však nikdy neuznala samotná pevninská Čína. Ta také prosazuje princip jedné Číny, tedy že existuje pouze jedna legitimní politická moc, která zahrnuje pevninskou část Číny i Tchaj-wan. Princip tedy vylučuje existenci dvou čínských států. Podle výkladu ČLR je pak jediným legitimním útvarem zastupujícím „jednu Čínu“ právě pevninská Čína. V 70. letech došlo ke změnám ve světě diplomatických vztahů, když OSN začala uznávat vládu Čínské lidové republiky a zástupci Čínské republiky z Tchaj-wanu tak v Radě bezpečnosti ztratili své místo. Prudce klesl i počet států, které Čínskou republiku diplomaticky uznávají.

Postupem času se plán na invazi do pevninské Číny ukázal jako neproveditelný. Zároveň se Tchaj-wan postupně evolučně proměnil v prakticky fungující demokratický stát s pluralitním politickým systémem. S demokratizací země si od 70. let Tchaj-wan postupně přestává činit nároky na území celé Číny. V posledních letech pak opakovaně zaznívají požadavky, které usilují o Tchaj-wan jako samostatný suverénní stát nezávislý na zbytku Číny. Tenze pak narostly zejména v roce 2000 po zvolení prezidenta Chen Shui-biana, který se otevřeně hlásil k nezávislosti země. Současná prezidentka Tsai Ing-wen je zástupcem Demokratické pokrokové strany, která tradičně podporuje nezávislost Tchaj-wanu. Při své inauguraci se prezidentka Tsai odmítla přihlásit k principu jedné Číny.