Demagog.cz

Evropský rozpočet a já

Je to tady! Andrej Babiš na DemagogTV. Jedno z pravidelných hlášení pana premiéra, v němž popisuje rozpočet EU. Grafy, tabulky, čísla: to jsme jako fact-checkeři nemohli opomenout. Vzhledem k tomu, že se jedná o přímý projev politika, neprobíhá tento fact-checking ve spolupráci s Facebookem, přestože se jedná o video zveřejněné na Facebooku.

Ověřili jsme
Facebook ze dne 31. května 2020 (moderátor Facebook, záznam)

Ilustrační obrázek k výstupu Evropský rozpočet a já

4 z celkově 32 ověřených výroků

Andrej Babiš

Andrej Babiš

Evropa dělá rozpočet na 7 let. Je to neobvyklé. Normální firmy to nedělají. Normální firmy dělají rozpočet na rok a na tři roky investiční.

EU sestavuje víceletý finanční rámec na období 7 let, vedle toho však vytváří i klasický jednoroční rozpočet. Evropská unie je zároveň unikátní mezinárodní organizací a nelze očekávat, že její pravidla fungování budou odpovídat firmám.

skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že Evropská unie je politické a ekonomické nadnárodní uskupení. Jedná se o entitu sui generis (bod 104), na kterou členské státy prostřednictvím mezinárodních smluv přenesly část své suverenity. Evropská unie funguje na základě několika smluv, kterými jsou Smlouva o Evropské unii (.pdf) a Smlouva o fungování Evropské unie (.pdf). Jako samostatná entita s vlastní právní subjektivitou a vlastními institucemi vykonává EU oblast pravomocí, které jí byly smlouvami svěřeny. 

Andrej Babiš v tomto výroku nerozlišuje mezi rozpočtem EU a víceletým finančním rámcem. Víceletý finanční rámec je upraven v čl. 312 SFEU a měl by zajistit rozpočtovou disciplínu v Unii. Stanovuje se na dobu nejméně pěti let, od roku 1993 je pravidlem jeho sestavení na období 7 let. Finanční rámec stanoví výši ročních stropů prostředků v kategorii výdajů (hlavní oblasti činnosti Unie) a plateb. Roční rozpočty Unie proto musí být s tímto finančním rámcem v souladu. Finanční rámec je přijímán zvláštním legislativním postupem jako nařízení, rozhoduje o něm Evropský parlament (většinou hlasů) a Rada Evropské unie (jednomyslně).  

Roční rozpočet Evropské unie upravuje SFEU v článcích 313–316. Podle čl. 314 musí každý orgán EU (s výjimkou Evropské centrální banky) sestavit odhad svých výdajů, Komise tyto odhady shrne do návrhu rozpočtu, který musí obsahovat finální odhad příjmů a výdajů. Komise poté předloží návrh rozpočtu Evropskému parlamentu a Radě Evropské unie. Jak již bylo zmíněno, roční rozpočet musí odpovídat víceletému finančnímu rámci, respektive výši ročních stropů. 

Co se týče Babišových slov o rozpočtech firem na jeden rok, popřípadě na 3 roky v případě rozpočtů investičních, pak jednotlivé firmy můžou v závislosti na svých potřebách tvořit (.pdf, str. 47) rozpočty jak měsíční, čtvrtletní, roční, tak i víceleté s horizontem například 3 nebo i 10 let. V souvislostí se Zákonem o účetnictví, který stanovuje běžné účetní období na 12 měsíců, je běžné tvoření rozpočtů na období jednoho roku. Nicméně není v našich silách ověřit, na jaké období tvoří své rozpočty většina firem.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť i Evropská unie sestavuje roční rozpočet, jak je u ostatních subjektů běžné. Andrej Babiš tak ve svém výroku nerozlišuje mezi ročním rozpočtem a víceletým finančním plánem. Oba pojmy zaměňuje. Problematické je pak i srovnání Evropské unie a firem. Evropská unie je zcela unikátní organizací, která není ani státem, ani běžnou mezinárodní organizací, ani firmou a je tedy pochopitelné, že pravidla jejího fungování se budou lišit např. od pravidel fungování států. Je tedy zavádějící odůvodňovat neobvyklost procesů v EU tím, že ve firmách takové procesy neexistují, neboť EU sdružuje svrchované státy, a tudíž i její fungování nemůže odpovídat fungování firem.

Andrej Babiš

Andrej Babiš

Ti investoři, kteří jsou převážně z těch členských zemí, které nám platí, dostali 3 227 miliard za celé to období.

Výše dividend vyplacených do zahraničí je za roky 2004–2019 3 154 mld. Je však zavádějící dávat tuto částku do souvislosti s výší příspěvků, které Česká republika získává z rozpočtu EU.

skrýt celé odůvodnění

Nejdříve je důležité uvést kontext, ve kterém byl tento výrok vyřčen. V prvních několika minutách svého videa Andrej Babiš hovořil o rozpočtech EU a o penězích, které jsme od Evropské unie obdrželi. Zmínil zároveň, že výše příspěvků do a z evropského rozpočtu, které poskytují, resp. dostávají jednotlivé členské státy, je vypočítávána na základě HDP těchto států (toto tvrzení je předmětem samostatné analýzy). Dále pak zmiňuje, že tento přístup je dle jeho názoru nespravedlivý, neboť nezohledňuje odliv dividend vyplácených zahraničním mateřským společnostem. Zatímco tedy podle premiéra Babiše ČR z EU obdržela již o 809 miliard více, než do jejího rozpočtu poskytla, investoři prostřednictvím dividend „vyvedli“ z České republiky zmíněných 3 227 miliard. Tito investoři přitom dle slov Andreje Babiše pocházejí především ze zemí, „které nám platí“, tedy ze zemí, které přispívají do unijního rozpočtu více, než z něj dostávají (tzv. „čistí plátci“).

Co se týče dividend vyplácených do zahraničí, jejich výši sleduje Česká národní banka. Údaje pro rok 2019 jsou však pouze předběžné.

Pokud se podíváme na strukturu zahraničních investorů v Česku, zjistíme, že většina investorů (.pdf, str. 7) pochází především z Rakouska, Německa, Nizozemska, Lucemburska či Francie, což skutečně jsou čistí plátci do rozpočtu Evropské unie (zde zde). V tomto ohledu má tedy premiér Babiš pravdu.

Celkově však výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť příspěvky z a do unijního rozpočtu a vyplacené dividendy jsou na sobě nezávislé veličiny, které spolu nesouvisí. Dividendy by byly do zahraničí vypláceny i v případě, že by Česká republika nebyla členem EU. Je možné, že pokud by algoritmus, na základě kterého se určuje výše příspěvků z a do unijního rozpočtu, zohledňoval výši vyvedených dividend, mohlo by to na Českou republiku dopadnout kladně. V tomto případě by ale bylo potřeba do výpočtu zahrnout i dividendy, které naopak putují z ostatních členských států do České republiky a také zohlednit bilanci příchozích a odchozích dividend ostatních členských států. Bilance ostatních států totiž může být horší než bilance České republiky. Navíc, i řada českých podnikatelů má své mateřské firmy usídlené v zahraničí, jmenovitě Petr Kellner, Marek Dospiva či Daniel Křetínský. Dividendy, které dceřiné firmy z České republiky posílají svým mateřským firmám, tedy budou vedeny jako dividendy vyplacené zahraničním investorům, i když jsou vlastněny českými podnikateli.

Andrej Babiš

Andrej Babiš

Víte, jaké jsou podmínky eurozóny? Podle Maastrichtských konvergenčních kritérií by měly dodržovat všechny státy, kde se platí eurem, podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 %.

Svůj dluh by pod 60 % HDP měly udržovat všechny členské země EU. Překročení této hranice však automaticky neznamená porušení svých povinností. Konvergenční kritéria v Maastrichtské smlouvě nejsou podmínkou pro členství v eurozóně.

skrýt celé odůvodnění

Andrej Babiš ve výroku hovoří o jedné z částí maastrichtských konvergenčních kritérií, jejichž smyslem je posoudit míru ekonomické schopnosti uchazečské země integrovat se plynule do měnového režimu eurové oblasti (eurozóny) bez vzniku nestability pro zemi samotnou i pro eurozónu jako celek.

Konvergenční kritéria jsou stanovena v čl. 140 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (Maastrichtská smlouva).

Jsou sledovány tyto kritéria:

  • kritérium cenové stability,
  • kritérium dlouhodobých úrokových sazeb,
  • kritérium kurzové stability,
  • kritérium udržitelnosti veřejných financí.

K přijetí do eurozóny je nezbytné, aby v okamžiku evaluace (hodnocení) byla splněna všechna maastrichtská kritéria současně.

Takzvaná Maastrichtská konvergenční kritéria však označují podmínky, které musí splnit členský stát, který chce vstoupit do eurozóny. Tyto podmínky se tedy nevztahují na státy, které již členy eurozóny jsou. Toto však neznamená, že by se státy eurozóny nemusely chovat rozpočtově odpovědně. I pro ně platí článek 126 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, podle kterého se mají všechny státy vyvarovat nadměrných schodků veřejných financí. Významný je pak taktéž odstavec druhý.

2.   Komise sleduje vývoj rozpočtové situace a výši veřejného dluhu v členských státech, aby bylo možno zjistit závažné chyby. Zkoumá zejména dodržování rozpočtové kázně na základě těchto dvou kritérií:

a) zda poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu nepřekračuje referenční hodnotu, ledaže by:

— buď poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně, která se blíží referenční hodnotě,

— nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstával blízko k referenční hodnotě;

b) zda poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu nepřekračuje referenční hodnotu, ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.

Referenční hodnoty jsou stanoveny v Protokolu o postupu při nadměrném schodku připojeném ke Smlouvám.

Zmiňovaným protokolem je Protokol č. 12 O postupu při nadměrném schodku. Dle článku 1 tohoto protokolu:

Článek 1

Referenční hodnoty uvedené v čl. 126 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie jsou:

— 3 % pro poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu v tržních cenách,

— 60 % pro poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu v tržních cenách.

Z tohoto tedy vyplývá, že by všechny členské země EU měly celkovou výši státního dluhu udržet pod 60 % HDP, pokud však tuto hodnotu překročí, neznamená to automaticky porušení povinnosti ze Smlouvy o fungování EU, a to mimo jiné i v případě, že se tento dluh snižuje a uspokojivým tempem se blíží zmíněným 60 % HDP.

Podobné pravidlo je obsaženo i v nařízení Rady č. 1466/97, které je součástí tzv. Paktu stability a růstu, který mimo jiné upravuje i rozpočtové povinnosti států eurozóny. Z článku 5 tohoto nařízení pak můžeme vyčíst, že státy eurozóny mají držet výši svého státního dluhu pod 60 % HDP. Pokud však tento poměr dlouhodobě překračují, opět to neznamená automatické porušení Paktu, pokud tyto státy snižují svůj dluh, a to alespoň o 0,5 % HDP ročně. Vůči ostatním členským státům je pak podobná povinnost obsažena v článku 9.

V praxi tak na snižování poměru svého dluhu k HDP o alespoň 0,5 % ročně ze států eurozóny, jejichž státní dluh je, či ještě nedávno byl větší než 60 % HDP pracuje Německo, Rakousko, Slovinsko, ale i Řecko.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, protože pokud státy eurozóny překročí hranici 60 % HDP svého státního dluhu, neporušují tím automaticky své povinnosti. Pokud je například překročení této hranice pouze jednorázové nebo pokud státy pracují na snižování svého dluhu, své povinnosti stále plní. Další nepřesností je pak skutečnost, že premiér Babiš označil tyto povinnosti států eurozóny nesprávně jako Maastrichtská konvergenční kritéria. Ty se vztahují speciálně na země, které mají do eurozóny vstoupit. Z Maastrichtské smlouvy (Smlouva o fungování EU) pak plynou požadavky na výši dluhu pro všechny členské země EU, nikoli pouze pro členy eurozóny.

Andrej Babiš

Andrej Babiš

A dostaneme peníze na dotace, ale že si máme půjčit 290 miliard.

V rámci nástroje Next Generation EU by ČR mohla od EU získat dotace ve výši zhruba 230 mld. Kč a půjčky ve výši 285 mld. Kč. Dle dostupných dokumentů Evropské komise jsou však tyto půjčky pouze „možností“, nikoli tedy povinností či podmínkou k získání dotací.

skrýt celé odůvodnění

Součástí plánu hospodářského oživení ve státech Evropské unie, který zveřejnila Evropská komise na konci května 2020, je také nástroj Next Generation EU (.pdf). Právě pod něj spadá program Facilita na podporu oživení a odolnosti, v jehož rámci by měly být členským zemím EU poskytovány kromě dotací také půjčky (přesněji úvěry), o nichž hovoří předseda vlády Andrej Babiš.

Dle propočtů by Česká republika mohla pomocí nástroje Next Generation EU získat dotace ve výši 8,6 miliard eur, tedy přibližně 230 miliard korun, a úvěr až ve výši 10,6 miliard eur, tedy zhruba 285 miliard korun. Částka, kterou ve výroku zmiňuje premiér Babiš, tedy těmto propočtům odpovídá.

Problematické je však vyjádření Andreje Babiše o tom, že si „máme půjčit“ 290 miliard korun, jelikož z kontextu výroku vyplývá, že premiér naznačuje, že je Česká republika nucena si tuto částku půjčit. V oficiálním dokumentu (.pdf), který nabízí podrobnější informace o programu Facilita na podporu oživení a odolnosti, se totiž doslova uvádí (.pdf, str. 2): „Pokud budou splněna hodnotící kritéria, budou moci členské státy získat dotace s možností doplnit je úvěry.“

Ve zmiňovaném dokumentu není uvedeno, že by získání dotací bylo jakkoli navázáno na získání úvěru. Jedná se tedy pouze o „možnost“, a nikoli o podmínku či nařízení. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Andreje Babiše jako zavádějící.

Pro doplnění kontextu uveďme, že na financování nástroje Next Generation EU má Evropská komise v plánu vypůjčit si (.pdf, str. 4) až 750 miliard eur na finančních trzích. Jedním z ručitelů by pak kromě ostatních členských států EU měla být i Česká republika, která by se měla zaručit částkou 11,9 miliardy eur (.pdf, str. 51), tedy zhruba 320 miliardami korun.