Interview ČT24 - Přemysl Sobotka

V roce 1998 proběhlo na Slovensku celkem 9 kol prezidentské volby (od 29. ledna až do 17. prosince). V šestém až devátém kole ovšem nebyl navrhnut žádný kandidát. Poslední volba, ve které někdo kandidoval, byla tedy pátá, která se konala 9. července, což odpovídá Sobotkou uváděnému intervalu půl roku. Přehlednou chronologii průběhu volby nabízí např. slovenská wikipedie. K důvodům přímé volby se vyjádřil např. prezident Kováč tak, že přímá volba zaručí rychlé obsazení prezidentského křesla. „Jak víme, současné složení parlamentu a permanentní nemožnost dohody mezi koalicí a opozicí nedává záruky, že prezident bude včas zvolený parlamentem.“, uvedl konkrétně. Hodnotíme proto výrok jako pravdivý.

Mikuláš Dzurinda vedl dvě slovenské vlády (první 1998-2002, druhá 2002-2006) Za doby těchto vlád byly zaváděny reformy, mimo jiné i daňová reforma, tedy sjednocení DPH z předchozích 14% a 20% na 19% od 1. ledna 2004.

V roce 2006 se k vládě dostala tehdejší opozice v čele s Robertem Ficem a vláda levice (SMERu) je ve funkci i v současné době.

Podle článku (.pdf, str. 22) Slovensko: příběh reforem od Ivana Mikloše byly vládní reformy skutečně terčem kritiky opozice (např. strana SMER). Údajně byla daňová reforma jedním z hlavních terčů kritiky a opozice slibovala její úplnou revizi. Nakonec měla zůstat po vítězství opozice a nástupu vlády Fica téměř nedotknutá a nezrušená. To ale od 4. prosince 2012 není pravda, protože poslanci SMERu schválili konec rovné daně (hlasování 80 pro, 60 proti). Stejně tak například druhý důchodový pilíř byl předmětem změn.

Přemysl Sobotka má nicméně pravdu v tom, že výše DPH se změnami prakticky nezměnila a proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Prováděcím zákonem k přímé volbě prezidenta je Zákon č. 275/2012 Sb. o volbě prezidenta republiky.

Na stránkách Poslanecké sněmovny lze dohledat průběh projednávání zákona. Organizační výbor doporučil návrh zákona projednat v Ústavně-právním výboru sněmovny. Tento výbor návrh projednal a doporučil jej ke schválení s tím, že ve svém tisku uvedl mnoho pozměňovacích návrhů. Poslanecká sněmovna návrh schválila i s některými z těchto pozměňovacích návrhů.

V Senátu pak zákon putoval do Ústavně-právního výboru, který Senátu návrh doporučil ke schválení a dále do Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, která ve svém stanovisku uvádí několik obecných i konkrétních výhrad. Obecně komise zmiňovala problém s nejasností případných soudních řízení a toho, kdo může stížnost podávat a zda bude nebo nebude případně zasahovat Ústavní soud. Dále komise návrhu např. vytýkala nejasné formulace týkající se financování kampaně, časového vymezení kampaně a s tím spojené reklamy, nejasnosti v přestupkové odpovědnosti případného falšovatele petičních podpisů a zpochybňovala kontrolní kapacitu mandátového a imunitního výboru Senátu, který by měl kontrolovat volební účty kandidátů.

Žádný z těchto orgánů, účastnících se legislativního procesu, skutečně za problematický neoznačil způsob kontroly podpisů, na kterém v současné době stojí osud tří prezidentských kandidátů, kteří neprošli registrací.

Pro přijetí ústavního zákona o přímé volbě prezidenta byla nutná tzv. ústavní většina (120 hlasů v PSP a 49 v Senátu) a pro zákon hlasovalo 186 poslanců a 49 senátorů.

Pro přijetí prováděcího zákona byla nezbytná prostá nadpoloviční většina přítomných senátorů a poslanců. Pro zákon hlasovalo 178 poslanců a 44 senátorů - tento zákon tedy neměl podporu ústavní většiny v Senátu.

Podle dohledaných informací má v případě volby prezidenta Nejvyšší správní soud určeny lhůty na svá rozhodnutí v různých případech v délce patnácti dní. Naopak v případě Ústavního soudu je zmíněna pouze 60 denní lhůta pro podání ústavní stížnosti. Lhůta pro rozhodnutí soudu v případě ústavní stížnosti není určena.

Ústava ČR v čl. 66 stanovuje, jakým způsobem jsou rozděleny pravomoci prezidenta mezi předsedu vlády a předsedu Poslanecké sněmovny, případně předsedu Senátu. Tato situace nastala v roce 1992 po abdikaci prezidenta Havla, kdy jeho pravomoci v roli předsedy vlády přezval tehdejší předseda federální vlády Jan Stráský.

Podle oficiálního životopisu byl Přemysl Sobotka skutečně v letech 2004- 2010 předsedou senátu a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Předseda senátu na základě ústavního pořádku ČR skutečně bývá označován jako druhý nejvyšší ústavní činitel.

Poslanec Roman Pekárek sám o pozastavení členství v ODS požádal a je v současné době veden v Poslanecké sněmovně jako nezařazený poslanec. Není uveden ani mezi členy na oficiálních stránkách ODS. Přemysl Sobotka sám k Romanovi Pekárkovi uvedl: „Věřím, že se mandátu poslance vzdá a nebude morálně zahanbovat ODS. Ústava naší země bohužel nedává žádnou možnost, jak jej k takovému kroku přimět.“

Poslanec Pekárek byl Sněmovnou vydán kvůli podezření z korupce (aktuálně je nepravomocně odsouzen na 6 let), informoval o tom např. iDnes nebo iHned. Jeho mandát ovšem tímto nezaniká (k zániku mandátu viz § 6 Jednácího řádu Sněmovny). Článek 26 Ústavy ČR totiž explicitně říká, že “ poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.” Co se týče práva postoupit do Poslanecké sněmovny, tak zákon o volbách (odstavec “ trvání mandátu ”) stanovuje, že “vzdá - li se poslanec mandátu nebo jeho mandát zanikne za podmínek stanovených zákonem, postupuje na jeho místo náhradník z kandidátní listiny, na které byl poslanec zvolen.” Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.

Dle informací v médiích (např. ČT, Respekt - Korupce po česku) byli ve výroční zprávě ODS za rok 1995 největšími sponzory strany jistí Radžív Sinha a Lájos Bács. Oba měli darovat 3,75 milionů korun. V listopadu 1997 se objevila informace, že šlo o smyšlené osoby, a že skutečným dárcem byl Milan Šrejber, podnikatel a bývalý profesionální tenista. Dle článku Jana Macháčka v Respektu z roku 1997, ale také dle rozhovoru s Milanem Šrejbrem (na který Milan Šrejber odkazuje na svých internetových stránkách) se dotyčný přiznal ke sponzorskému daru okolo sedmi milionů korun, odmítl ale, že by byl zodpovědný za výše uvedené maskování původu těchto peněz.

Na výpisu z transparentního účtu Přemysla Sobotky najdeme prozatím přijatých 2x 300 tisíc korun z celkově přislíbených 15 milionů od domovské ODS, 100 tisíc poslal na účet sám Sobotka a kromě toho eviduje několik přijatých plateb od fyzických osob. Mezi dárci skutečně zatím nenajdeme žádnou firmu.

Roman Smetana byl odsouzen ke 100 hodinám obecně prospěšných prací a náhradě škody. Tu uhradil nicméně trest nastoupit odmítl a ani se proti němu neodvolal. Následně mu tedy byl vyměřen trest odnětí svobody ve výši 100 dní nepodmíněně. Do vězení pak nastoupil téměř s měsíčním zpožděním, když se sám vydal policii. Celou kauzu zevrubně shrnuje např. Aktuálně.cz. Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

Vláda se v červenci 2011 dohodla s ČSSD na vytvoření expertní skupiny k důchodové reformě, která se prokazatelně (.pdf) sešla k jednání. Žádný další výstup z jednání této skupiny se však nepodařilo dohledat a nenašli jsme ani zprávu o tom, že by ČSSD z této skupiny vystoupila.

Přípravě důchodové reformy se již dříve věnovaly i takzvané Bezděkovy komise. První zasedala v letech 2004-2005 za vlád ČSSD a druhá působila v rámci tzv. NERVu v roce 2010 v době úřednické vlády Jana Fischera. V obou případech byla komise složená z odborníků a propočítávala varianty koalice i opozice.