Demagog.cz

Jiří Pospíšil o Brexitu i krizi v Kerčském zálivu

Jak se vyvíjejí dohody s Velkou Británií o jejím odchodu z EU, co říká mezinárodní právo na krizi v Kerčském průlivu nebo jak vznikala koalice na pražském magistrátu. To všechno si můžete přečíst v naší analýze rozhovoru s předsedou TOP 09.

Ověřili jsme
Interview ČT24 ze dne 27. listopadu 2018 (moderátor Daniel Takáč, záznam)

19 z celkově 27 ověřených výroků

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

My jsme toto téma řešili na půdě Evropského parlamentu (spor v Kerčském průlivu, pozn. Demagog.cz), také jsem tam k tomu vystupoval.

Problematika Azovského moře se v Evropském parlamentu probírala 23. října 2018 a Jiří Pospíšil se při rozpravě přihlásil o slovo.

skrýt celé odůvodnění

Evropský parlament přijal 23. října usnesení týkající se Azovského moře. Poslanci v něm vyslovili politování nad zvýšenou aktivitou Ruska na tomto území (např. blokáda ukrajinských lodí nebo stavba mostu na Krym) a varovali před eskalací konfliktu v části Černého moře, které je podle dohody z roku 2003 mezi Ukrajinou a Ruskem vnitřní vodou obou států.

Při rozpravě týkající se tohoto návrhu usnesení vystoupil i český europoslanec Jiří Pospíšil: „Já chci velmi uvítat tu dnešní debatu, která byla mimořádně zajímavá a je do určité míry odpovědí těm všem, kteří v Evropě zpochybňují sankce vůči Rusku a kteří tvrdí, že by se sankce měly zrušit. Sám v České republice, odkud jsem, cítím u některých extremistických politických sil, že bychom měli vůči Rusku vystupovat vstřícněji. Ta dnešní debata jasně ukazuje, že naopak EU musí být razantnější, musí být tvrdší a že situace v Azovském moři, která zde dneska byla popisována, je další formou agrese vůči Ukrajině. Tentokrát je to v zásadě určitá forma obchodní blokády, která výrazně omezuje formu vývozu ukrajinského zboží z ukrajinských přístavů. Tedy připojuji se k těm, vážená paní vysoká představitelko, kteří Vás prosí o tvrdý přístup vůči Rusku. Není možné v této věci zaujímat kompromisy, které poškozují Ukrajinu a hodnoty a postoje EU.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Již delší dobu ruská plavidla Ruské federace blokují část Černého moře.

Rusko začalo v březnu 2018 prohledávat lodě, které mířily do nebo z ukrajinských přístavů; chvíli poté, co Ukrajina téhož měsíce zadržela rybářskou loď z Krymu.

skrýt celé odůvodnění

V pondělí 26. listopadu 2018 byl ukrajinským parlamentem schválen výnos prezidenta Petra Porošenka o vyhlášení výjimečného stavu. Ten má začít platit od středy 28. listopadu a trvat má do 26. prosince. Výjimečný stav se má týkat deseti ukrajinských oblastí. Právě den před vyhlášením výjimečného stavu Rusko u anektovaného Krymu zadrželo tři ukrajinské lodě a asi dvacet čtyři Ukrajinců.

Rusko začalo právě před několika měsíci prohledávat lodě, které mířily do nebo z ukrajinských přístavů. Toto prohledávání začalo chvíli poté, co Ukrajina v březnu 2018 zadržela rybářskou loď z Krymu. Také v rezoluci Evropského parlamentu (.pdf, bod D) z 25. října 2018 k situaci v Azovském moři je uvedeno, že „Rusko často a hrubým způsobem blokuje a prohledává lodě projíždějící Kerčským průlivem z nebo do ukrajinských přístavů a tyto procedury způsobují až týdenní zpoždění a pokles proudění lodního nákladu a hmotných finančních ztrát pro ukrajinskou ekonomiku“.

Rusko navíc přes Kerčský průliv, který spojuje cestu mezi Azovským a Černým mořem, evropskými a světovými trhy, a který je důležitým regionálním místem pro globální obchod, vybudovalo most. Tento most byl otevřen v květnu 2018 ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ukrajina si také dva měsíce po otevření mostu stěžovala, že Rusko stavbu využívá k omezení námořní činnosti.

V roce 2003 byla mezi Ruskem a Ukrajinou podepsána smlouva (.pdf, str. 131) o Azovském moři a Kerčském průlivu; ty jsou ve smlouvě definovány jako „vnitřní vody obou zemí“.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Moře, které podle mezinárodního práva by mělo patřit Ukrajině, protože leží vedle Krymu, tak jej Rusko po anexi Krymu považuje za svoje vody.

Moře v okolí poloostrova Krym náleží dle mezinárodního práva tomu státu, kterému patří poloostrov. Dle Mezinárodního trestního soudu či Valného shromáždění OSN pak Krym náleží Ukrajině, té by tedy mělo patřit i krymské pobřežní moře.

skrýt celé odůvodnění

Dle článku 3 Úmluvy Organizace spojených národů o mořském právu (dále jen „Úmluva“) platí, že každý stát si může vytyčit tzv. pobřežní moře, ve kterém může svrchovaně vykonávat veškeré své pravomoci (článek 2 Úmluvy), dá se tedy říci, že pobřežní moře patří pobřežnímu státu. Šíře pobřežního moře pak může být maximálně 12 námořních mil (cca 22,2 kilometrů) od nejzazší linie odlivu. Dle článku 15 pak platí, že pokud státy leží naproti sobě, může pobřežní moře sahat jen k tzv. střední linii (v podstatě smyšlená čára jdoucí středem moře či průlivu), pokud se státy nedohodnou jinak, nebo z historických důvodů či jiných zvláštních okolností není třeba určit hranici pobřežního moře jiným způsobem. Smlouva (.doc) mezi Ruskem a Ukrajinou z roku 2003 se přitom týká pouze užívání Kerčského průlivu a Azovského moře, nikoli hranice pobřežního moře.

Dle Mezinárodního trestního soudu (který však řada států včetně Ruska dosud neuznala jako mezinárodněprávní autoritu) je pak Krym Ruskem pouze okupován (.pdf, str. 36), nejedná se tak o jeho území, rezoluci na podporu územní celistvosti Ukrajiny pak vydalo (.pdf) i Valné shromáždění OSN. Z hlediska mezinárodního práva by tedy moře v okolí Krymu skutečně mělo „patřit“ Ukrajině.

Rusko však schválilo ústavní zákon, podle kterého je Krym součástí jeho území, smlouvu o přistoupení Krymu k Ruské federaci schválil ruský parlament a podepsal prezident Putin. Z ruského pohledu má tedy ono, jakožto stát, kterému Krym náleží, právo na krymské pobřežní moře.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Je tam Azovské moře, takový průliv, kde Rusko postavilo most, propojilo Krym s pevninským Ruskem, a už několik měsíců jsou, a to i lodě EU, kontrolovány při průplavu, a je tak omezován obchod s Ukrajinou, protože jsou tam ukrajinské přístavy.

Lodě EU jsou již několik měsíců v Azovském moři kontrolovány ruskou pobřežní stráží, což omezuje obchod s Ukrajinou. Rusko však má právo kontrolovat všechny lodě plavící se Azovským mořem.

skrýt celé odůvodnění

Jiří Pospíšil popisuje situaci v Kerčském průlivu, který spojuje Černé a Azovské moře a přes který byl postaven most, který spojuje území Ruské federace na východě s Ruskem okupovaným Krymem na západě.

Zdroj: Mapy Google

Most, který byl slavnostně otevřen 15. května 2018 Vladimirem Putinem, „je dlouhý 19 kilometrů a začíná na Tamaňském poloostrově v ruském Krasnodarském kraji a přes ostrov Tuzla směřuje na západ přes Kerčský průliv na krymský Kerčský poloostrov.“

V průběhu letošního roku se objevovaly informace o tom, že ruská pobřežní stráž začala zastavovat, kontrolovat a zadržovat plavidla třetích států, a to právě ta, která plula do ukrajinských přístavů Mariupol či Berďansk nebo nazpět. Na zvýšené kontroly lodí upozornil na konci října ve své rezoluci i Evropský parlament. Takovéto komplikace bezesporu obchod s Ukrajinou omezují.

Podle Dohody (.doc) o spolupráci při využití Azovského moře a Kerčského průlivu, která byla uzavřena mezi Ruskou federací a Ukrajinou v roce 2003, mají ukrajinské i ruské lodě zaručeno právo pokojného proplutí (.doc, článek 2, odst. 1). Stejné právo je garantováno i lodím plujícím pod vlajkou třetího státu (tedy i lodím EU) v případě, že plují do nebo z ruského či ukrajinského přístavu (.doc, článek 2, odst. 2). Stejný obsah má i Společné prohlášení (.pdf, str. 131) prezidenta Ukrajiny a prezidenta Ruské federace k Azovskému moři a Kerčskému průlivu z roku 2003.

Je však nutné dodat, že dle platné Dohody je Azovské moře „historicky vnitrozemským mořem Ruské federace a Ukrajiny“ (.doc, článek 1, odst. 1), a proto mají oba smluvní státy právo kontrolovat všechny lodě plavící se Azovským mořem.

Již od roku 2003 tak funguje právní režim plavby v Azovském moři de lege beze změny. Příčiny faktické změny chování Ruska a zvýšené četnosti zastavování a kontrol cizích lodí v této oblasti je tak nutné hledat jinde.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

TAKÁČ: Mezinárodní právo ani tak moc neřeší, jaká tam je, nebo není země. To řeší, že se prostě projíždět smí.

POSPÍŠIL: Přesně tak. Případně plus pobřežní vody.

Mezinárodní právo skutečně řeší jen obecné právo proplout průlivem, bez ohledu na okolní země. Obdobné pak platí i pro pobřežní vody.

skrýt celé odůvodnění

Komplexní úprava námořního práva je obsažena v Úmluvě Organizace spojených národů o námořním právu (dále jen „Úmluva“), která je závazná pro 168 států světa, včetně Ruska i Ukrajiny.

Proplutí průlivem upravuje Část III této úmluvy. Článek 37 vymezuje působnost oddílu úmluvy upravující tzv. tranzitní proplutí tak, že „tento oddíl se vztahuje na průlivy, kterých se používá pro mezinárodní plavbu mezi jednou častí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny a jinou častí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny. To je případ i Kerčského průlivu mezi Černým a Azovským mořem.

Dle článku 38 pak platí, že v průlivech zmíněných v článku 37 požívají všechny lodě a letadla právo tranzitního proplutí či přeletu, kterému nesmí být bráněno... Podle odstavce 2 tohoto článku se pak tranzitním proplutím či přeletem rozumí výkon svobody plavby či přeletu výlučně za účelem nepřerušovaného a rychlého tranzitu průlivem mezi jednou částí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny a jinou částí volného moře nebo výlučné ekonomické zóny.

Úmluva tedy skutečně neřeší, kterému státu náleží pevnina okolo průlivu, ale obecně stanoví, že lodě mají právo tranzitního proplutí každým průlivem, nezávisle na okolních státech.

Obdobně je to i v případě tzv. pobřežního moře, které zmiňuje Jiří Pospíšil. Pobřežní moře je dle článku 3 Úmluvy moře až do vzdálenosti 12 námořních mil (cca 22,2 kilometrů) od linie nejzazšího odlivu, v oblasti pobřežního moře pak pobřežní stát může vykonávat veškeré své pravomoci.

Lodě však mají dle čl. 17 Úmluvy tzv. právo pokojného proplutí těmito vodami, a to i bez souhlasu pobřežního státu. Toto proplutí však musí být rychlé, pokud možno nepřerušované a nesmí narušovat veřejný pořádek či bezpečnost pobřežních států.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Je to podrobně popsáno ve zprávě Evropského parlamentu. (...) V tom materiálu jsou popsány konkrétní případy, kdy opravdu se jedná o šikanu, o dlouhodobou kontrolu (ukrajinských lodí ze strany Ruska v Kerčském průlivu, pozn. Demagog.cz) (...).

Evropský parlament ve své rezoluci k situaci v Azovském moři odsuzuje excesivní zastavování plavidel plujících pod vlajkou států EU nebo Ukrajiny a požaduje, aby Rusko ukončilo diskriminační inspekce plavidel.

skrýt celé odůvodnění

Evropský parlament vydal 25. října 2018 rezoluci k situaci v Azovském moři. V patnácti bodech Evropský parlament popisuje situaci v Azovském moři, kde podle něj dochází k excesivnímu zastavování a inspekci plavidel plujících pod vlajkou (mimo jiné) států EU. Dále je zdůrazněno, že by „inspekce plavidel, byť namátkově povolená, neměla být zneužívána či vykonávána z politických důvodů se záměrem další destabilizace bezpečnosti, integrity a sociální či ekonomické situace Ukrajiny.“

Evropský parlament také vyzval Ruskou federaci, aby bezprostředně ukončila diskriminační inspekce plavidel, a odsoudil výstavbu mostu přes Kerčský průliv, který spojuje ruskou pevninu s Ruskem okupovaným Krymem.

Rezoluce je poměrně obecná, ale i tak v ní lze nalézt relativně konkrétní popis situace v Azovském moři. V bodu D preambule rezoluce Evropský parlament uvádí: „(...) Rusko často hrubým způsobem blokuje a provádí inspekci lodí plujících Kerčským průlivem do ukrajinských přístavů či nazpět; tyto procedury způsobují až týdenní zpoždění (lodí), pokles toků zboží a citelné finanční ztráty lokální ekonomice na Ukrajině i obchodníkům, jejichž lodě jsou podřízeny tomuto režimu; podle informací ukrajinské vlády muselo do konce září 2018 více než 200 plavidel, z toho více než 120 registrovaných v EU, podstoupit tuto excesivní proceduru, zatímco lodě pod ruskou vlajkou byly z těchto kontrol vyjmuty.“

Podle dostupných informací začaly excesivní kontroly lodí ze strany Ruska v květnu tohoto roku, již tedy trvají přibližně sedm měsíců.

Informace obsažené v rezoluci Evropského parlamentu lze považovat za „konkrétní případy, kdy opravdu se jedná o šikanu, o dlouhodobou kontrolu“, jak o nich mluví Jiří Pospíšil. Zejména prvek šikany je naplněn tím, že rezoluce obsahuje popis zjevně diskriminačního ruského jednání při inspekcích cizích lodí.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Jsme svědky toho, jak se Rusko chová na východní Ukrajině. Tam probíhá reálný válečný konflikt, zemřely tam tisíce civilistů, tisíce lidí. (...) Rusko neoprávněně okupuje Krym. To je anexe podle mezinárodního práva. A jeho chování v tomto prostoru vůči Ukrajině (...) je jednoznačně v rozporu s mezinárodním právem. EU toto odsoudila.

Konflikt na východní Ukrajině si zatím vyžádal více než 10 000 obětí, z toho i část civilistů. Anexe Krymu je v rozporu s mezinárodním právem, jak je obsaženo v Chartě OSN.

skrýt celé odůvodnění

21. března 2014 byl Krym připojen k Rusku. Anexi krymského poloostrova Ruskem předcházelo referendum vyhlášené krymským parlamentem, které se konalo 16. března 2014. V referendu byly položeny dvě následující otázky:

Jste pro znovusjednocení Krymu s Ruskem s právem subjektu Ruské federace?

Jste pro obnovení platnosti ústavy z roku 1992 a pro status Krymu jako součásti Ukrajiny?

Jak bylo však upozorněno (např. zde a zde), rozdíl v těchto otázkách je minimální. Ústava z roku 1992, jež byla přijata v době rozpadu SSSR, totiž dávala Krymu rozsáhlou autonomii. Krym byl připojen k Ukrajině v roce 1954 Nikitou Chruščovem a předtím patřil 170 let Rusku.

Krátce po ruské anexi Krymu obsadili proruští radikálové na východě Ukrajiny Donbaskou a Luhanskou oblast a vyhlásili dvě lidové republiky. Dle Ukrajiny tyto separatisty podporuje vojensky právě Moskva. Moskva dlouhodobě odmítá, že na území Donbasu vysílá ruské vojáky. Avšak v roce 2015 ruský prezident Vladimir Putin na tiskové konferenci uvedl: „Nikdy jsme neřekli, že tam nejsou lidé, kteří vykonávali určité úkoly i ve vojenské sféře.“ Podle něj to však není to samé jako vysílání ruských jednotek.

V únoru 2017 OSN vydala report, podle kterého si konflikt v Donbasu vyžádal již 10 090 obětí, z toho 2 777 civilistů. V roce 2014 byla dojednána (.pdf, str. 2) první Minská dohoda mezi Ukrajinou, Ruskem a OBSE, ta však byla brzy porušena proruskými separatisty, kteří se zmocnili teritoria ve východní Ukrajině. V únoru 2015 byla v Bělorusku dosažena druhá Minská dohoda, v níž bylo dojednáno příměří, stažení těžkých zbraní, amnestie pro účastníky všech bojů a také např. ústavní reforma umožňující do konce roku decentralizaci povstaleckých oblastí. Dle OSN jsou obě dohody stále oběma stranami porušovány.

Rada EU odsoudila anexi Krymu. 17. března 2014 přijalaomezující opatření vůči 21 činitelům a osobám a subjektům, které jsou s nimi spojeny, v souvislosti s jejich zapojením do činností, které ohrožují územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny. Ministři zahraničí také na této Radě odsoudili krymské referendum a neuznali jeho výsledek. Rada považovala uspořádané referendum za nezákonné a v jednoznačném rozporu s ukrajinskou ústavou. Od března 2014 přijala EU řadu restriktivních opatření proti Rusku v reakci na ukrajinskou krizi. Naposledy v září 2018 prodloužila platnost sankcí uložených v souvislosti s narušováním územní celistvosti Ukrajiny.

Anexe Krymu je v rozporu s mezinárodním právem, jak stojí v Chartě OSN (.pdf, str. 5) v článku 2, bod 4:

4. Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.

Jak také shrnuje (.pdf) Christian Marxsen z Planckova institutu, podle mezinárodního práva neobstojí ani ruské argumenty o ochraně rusky mluvící populace v zahraničí nebo intervence na základě pozvání.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Rusko nějakými tankery blokuje (Kerčský, pozn. Demagog.cz) průliv.

Dle posledních informací blokuje Ruská federace tankerem průjezd Kerčským průlivem. Ministerstvo zahraničních věcí ČR považuje blokádu za hrubé porušení mezinárodního práva.

skrýt celé odůvodnění

Po srážce lodě ruské pohraniční stráže s ukrajinským remorkérem 25. listopadu 2018, ze které se obě země obviňují navzájem, zablokovalo Rusko plavbu Kerčským průlivem. Prostor pod mostem, který vede na anektovaný Krym, zatarasil ruský tanker. Podle Ruska byla doprava v oblasti pozastavena z „bezpečnostních důvodů“, píše ČT. Zmiňovaný tanker je zobrazen na prvním videu článku v čase 3:00.

K blokádě se vyjádřilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR: „Blokování svobodné plavby Kerčským průlivem ze strany Ruské federace považujeme za hrubé porušení mezinárodního práva.“

Kerčský průliv spojuje Azovské a Černé moře. Prochází jím od severu k jihu hranice mezi Ukrajinou a Ruskem. Ukrajina a Rusko podepsaly (.pdf, str. 131) v roce 2003 smlouvu o Azovském moři, která ho definovala jako „vnitřní vody obou zemí“. Smlouva zaručuje volnou plavbu všem ukrajinským a ruským lodím. Je však nutné dodat, že dle platné dohody je Azovské moře „historicky vnitrozemským mořem Ruské federace a Ukrajiny“, a proto mají oba smluvní státy právo kontrolovat všechny lodě plavící se Azovským mořem.

Rusko nedávno zvýšilo svou vojenskou přítomnost v oblasti Azovského moře. Začalo kontrolovat všechna plavidla mířící z ukrajinských přístavů nebo do nich, což někteří nazývají „ekonomickou blokádou“ ze strany Ruské federace. 

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Zatím došlo pouze k tomu, že vedení EU a vedení NATO odsoudily aktivity Ruska v této oblasti. (...) Tyto instituce mají zmapováno, že se opravdu jedná o provokaci Ruska.

Představitelé EU i NATO požadují zmírnění napětí a umožnění volného pohybu lodí v Kerčské úžině. Odsuzují aktivity Ruska a na základě svých informací je považují za provokaci.

skrýt celé odůvodnění

Představitelé NATO i EU aktivity Ruska odsoudili, podle generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga Rusko otevřeně použilo vojenskou sílu navzdory ukrajinským pravidlům. EU v tiskovém prohlášení žádá obnovení volného pohybu v Kerčské úžině a vyzývá obě strany konfliktu ke zdrženlivosti. Předseda Evropské rady Donald Tusk na svém twitterovém účtu odsoudil ruské chování, také vyzval ruské úřady k navrácení ukrajinských námořníků, plavidel a zdržení se dalších provokací.

Stoltenberg uvedl: „Použití vojenské síly proti ukrajinským lodím a námořníkům nemá žádné opodstatnění.“ Dále řekl: „Viděli jsme, jak střílejí na ukrajinské lodě. Viděli jsme, že se plavidel zmocnili a zajali námořníky. A viděli jsme, že někteří ze zajatých byli zraněni.“ Z incidentu, který se stal v Kerčském průlivu a o němž informovala média poprvé 25. listopadu 2018, existují videozáběry. Na další nahrávce jsou vidět ukrajinské lodě kotvící v ruském přístavu.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Oni nevyhlásili válku (Ukrajina, pozn. Demagog.cz), není to válečný stav (...), v rámci toho má dojít i k omezení občanských a politických práv.

Ukrajinský parlament schválil stanné právo, které bude od 28. listopadu platit v 10 oblastech. Dokument může omezit ústavní práva a svobody Ukrajinců. Podle prezidenta však k takovým opatřením dojde pouze v případě intervence.

skrýt celé odůvodnění

V reakci na krizi v Kerčském průlivu a zadržení 24 ukrajinských námořníků navrhl ukrajinský prezident Porošenko Parlamentu zákon o stanném právu v 10 ukrajinských oblastech v pobřežních a pohraničních regionech. Ukrajinský parlament tento zákon schválil 26. listopadu. Výnos, který bude platit od 28. listopadu od 9.00 ukrajinského času a bude trvat do 27. prosince, má 12 článků, z nichž jeden podléhá utajení. Dokument ukládá vyhlásit pohotovost systému civilní obrany a umožňuje dočasně omezit ústavní práva a svobody občanů.

Zahraniční média situaci na Ukrajině popisují jako zavedení tzv. „Martial Law“, což se do češtiny překládá jako stanné právo. Česká média nazývají situaci jako výjimečný či válečný stav. Porošenko vysvětlil, že zavedení stanného práva neznamená vyhlášení války Rusku. Toto opatření má prý sloužit výsostně pro účely ochrany Ukrajiny. Podle Euromaidan Press Porošenko ještě před schválením výnosu veřejnost ujistil, že práva a svobody omezeny nebudou.

Nicméně Verkhovna rada v roce 2015 přijala právní předpis upravující povahu stanného práva na Ukrajině. Ten v článku 8 odst. 1 sám uvádí (.pdf, str. 78): „Na Ukrajině, nebo v určitých oblastech, kde je stanné právo zavedeno, vojenské vedení společně s vojenskou správou (v případě formace) může přímo či prostřednictvím výkonných orgánů (…) zavést a vykonávat v mezích dočasného omezení ústavních práv a svobod občanů a práv a legitimních zájmů právnických osob zahrnutých v rámci Prezidentského dekretu o zavedení stanného práva následující opatření stanného práva: Pod číslem 4 čl. se dočteme: Nucené vyvlastnění soukromého majetku či společného jmění manželů, vyvlastnění majetku a aktiv státních podniků a obchodních společností pro potřeby státu ve stavu stanného práva.“ Pod číslem 8 stejného článku se dočteme o případném omezení politických práv obyvatel: Zákaz pokojných shromáždění, setkání, pochodů a demonstrací a dalších masových shromáždění.“ Přijetí prezidentského dekretu stanného práva na Ukrajině tak dává vládě mnoho prostředků, jak v případě vojenské nutnosti omezit občanská či politická práva.

Tento výjimečný stav navíc zakotvuje nemožnost voleb a obecně změny jak Verkhovne rady, tak prezidenta – čl. 11 odst. 2 a čl. 12 odst. 3 (str. 81). Znamená to tak mimo jiné i posunutí kampaně k prezidentským volbám v roce 2019, jak upozorňuje server Hromadske. Jak upozorňuje The Washington Post, výjimečný stav byl vyhlášen v oblastech, v nichž tvoří velká procenta rusky hovořící obyvatelstvo: omezení svobody médií skrz tento zákon tak umožňuje další potlačení médií v ruském jazyce.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Vycházejí články, které říkají, že celá provokace je spojena s tím, že ruskému prezidentovi klesá popularita a chce nějakým způsobem odvrátit pozornost od domácích problémů.

V souvislosti s nedávným konfliktem mezi ruskými a ukrajinskými loděmi v Azovském moři vyšla řada článků, které spojují agresivní chování Ruska s klesajícími preferencemi Vladimira Putina.

skrýt celé odůvodnění

V posledních několika dnech opravdu vyšlo v souvislosti s událostmi v Kerčském průlivu a v Azovském moři několik článků, které upozorňují na možnou souvislost mezi klesajícími preferencemi Vladimira Putina a rusko-ukrajinským konfliktem v Azovském moři.

Washington Post například poukazuje na možný vliv ruské okupace Krymu v roce 2014 (ale i rusko-gruzínské války v roce 2008) na popularitu Vladimira Putina a klade si otázku, jestli cílem agresivního jednání Ruska v Azovském moři může být zvýšení popularity prezidenta.

Popularita Vladimira Putina v Rusku

Zdroj: Levada, Washington Post

Podobnou otázkou se zabývají i články CNN, serveru Bloomberg, Rádia svobodná Evropa, Českého rozhlasu Plus či Deníku.

Důvodem klesající popularity Vladimira Putina v posledních měsících je zejména nepopulární penzijní reforma, která sníží věk odchodu do důchodu postupně o pět let, pro ženy dokonce o osm let.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

(V dohodě EU x UK, pozn. Demagog.cz) se specifikují, jaké má finanční závazky Velká Británie vůči Evropské unii. (...) Tak je to vlastně 39 miliard, myslím, miliard liber nebo kolik. (...) Theresa May to podepsala.

Velká Británie bude muset vyrovnat své závazky vůči Evropské unii v hodnotě nejméně 39 miliard liber.

skrýt celé odůvodnění

Prezidenti a premiéři evropské sedmadvacítky potvrdili text rozvodové dohody i politickou deklaraci. Ta popisuje, jak si Brusel a Londýn představují budoucnost vzájemných vztahů po tzv. brexitu.

Podle vyjednaného návrhu (.pdf, str. 196) by Británie přestala podléhat pravidlům EU s koncem roku 2020. Dohoda dále mimo jiné stanovuje, kolik má Británie platit EU peněz a detaily týkající se přechodného období i občanských práv.

Nejnovější odhad (39 miliard liber), na kterém se strany dohodly, se skládá z těchto složek:

  • prostředky do rozpočtu EU do roku 2020
  • platba nesplacených závazků
  • financování závazků do konce roku 2020

Nyní dokument putuje ke schválení do britského parlamentu. Parlamentní debata o dohodě začne příští týden v úterý, hlasovat by se mělo 11. prosince. Podle premiérky Theresy Mayové „není k dispozici“ žádná lepší dohoda než ta, které ona dosáhla.

Proti textu, který vyjednala vláda Mayové se staví nejen opoziční labouristé, liberální demokraté či skotští nacionalisté, ale i severoirští unionisté, kteří menšinový kabinet v Londýně tolerují, a někteří poslanci vládní Konzervativní strany.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Toto (druhou část dohody EU x UK, pozn. Demagog.cz) velmi kritizují někteří radikální odpůrci měkkého brexitu, protože ten brexit mimo jiné byl postaven na tom, kdy populisté tvrdili, přicházejí k nám občané zemí z východní a střední části Evropské unie a berou nám Britům práci. Ona to nebyla pravda, ale v té kampani to bylo používáno.

Otázka imigrace se postupně stala jedním z hlavních témat referenda o odchodu VB z EU. Pozice Evropanů ve Spojeném království je jedním z kritizovaných bodů.

skrýt celé odůvodnění

Otázka imigrace byla v dobách referenda používána zastánci brexitu jako jeden z argumentů pro odchod VB z EU, jak ukazuje ve svém souhrnném článku například internetový VOX či deník The Guardian. Extrémní zneužívání tématu imigrace pro získání podpory ukazuje i známá fotka předsedy strany UKIP Nigela Farage z 16. června 2016.

Umírněnější hnutí Vote Leave vedené poslancem Borisem Johnsonem, jež v době referenda zastupovalo hlavní hlas zastánců odchodu z EU, se vyjadřovalo k migraci opatrněji. Na svých stránkách nezmiňovalo specificky žádné oblasti či centra imigrace, ale akcentovalo obecně nutnost získání kontroly nad hranicemi a nezávislosti od zasahování například evropských soudů do britské migrační politiky.

Imigrace byla podle průzkumů též hlavním důvodem zmiňovaným mezi lidmi, kteří pro odchod hlasovali.

Imigrace do VB v době kolem hlasování o Brexitu (24. června 2016) vykazovala několik trendů. Jak ukazují data Oxfordské univerzity, migrace z EU vzrostla po rozšíření EU v roce 2003, klesla v době ekonomické recese v letech 2007–2009, od té doby postupně opět roste. Přesto hlavní podíl na migraci do VB zaujímají občané ze zemích mimo EU. Mezi hlavní zdrojové země EU, které tvoří dlouhodobě většinu imigrace do EU, jsou Polsko, Irsko a Německo. V období po krizi je pak patrný nárůst ze zemí nových (Rumunsko, Maďarsko), ale především také z tzv. jižního křídla EU (Itálie, Španělsko a Portugalsko).

Není pravdou, že by samotná střední a východní Evropa byla zdrojem hlavní imigrační vlny. Podobné výsledky ukazuje i výzkum na datech z roku 2015 z pera Londýnské školy ekonomie a politických věd. Zastoupení občanů EU mezi imigranty (s. 2–3) je vidět v následujícím grafu, ze kterého je zřejmá dominance Poláků jako pracovníků z EU:

Zdroj: Brexit and the Impact of Immigration on the UK (.pdf), LSE, s. 3

Otázka, zda evropští pracovníci berou práci těm britským, je součástí větších debat i v rámci ekonomie, a proto ji rozsáhleji neověřujeme. Jen podotýkáme, že ve stejném výzkumu autoři řeší i otázku, zda imigrace z EU bere práci občanům UK či snižuje reálné mzdy. V obou případech dochází k závěru, že imigrace z EU má jen minimální dopad na daná témata, například se ukazuje, že až do roku 2011 reálná mzda rostla s počtem příchozích (tamtéž, s. 7). K pozici zahraničních vs. britských pracovníků se též ve svém dokumentu vyjadřovala parlamentní skupina o migraci, v níž byly zastoupeny všechny politické strany. Skupina sbírala informace od důležitých zájmových skupin (stakeholders). Konstatuje (s. 5–6), že v některých sektorech (na méně kvalifikovaných pozicích) je vysoká závislost na evropských pracovnících, kteří jsou více ochotni pracovat v nestandardní pracovní době a stěhovat se za prací, zatímco britští pracovníci o tyto pozice zájem nemají. Vyjadřuje obavy ze změn, které mohou zmenšit flexibilitu britských podniků.

Pokud jde o kritiku současné podoby Dohody od zastánců tvrdého brexitu, směřuje na více aspektů Dohody. Bývalý ministr pro brexit Boris Johnson kritizuje, že Mayová příliš přistoupila na požadavky EU a dělá z UK „vazalský stát“: bude zachováno příliš mnoho regulací EU a Spojené království bude platit příliš velké sumy jako vyrovnání závazků. Nigel Farage, bývalý předseda UKIP, kritizoval, že evropský soudní dvůr bude i nadále rozhodovat o právech občanů EU žijících v UK, což považuje za ponižující a neakceptovatelné.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Ta dohoda má 600 stránek (...), my o ní budeme hlasovat na půdě Evropského parlamentu.

Evropský parlament má ohledně dohody o Brexitu hlasovat začátkem roku 2019.

skrýt celé odůvodnění

O dohodě (.pdf, přesně 585 stran), která právně ošetřuje odchod Velké Británie z EU, se bude hlasovat začátkem roku 2019. Poté ji musí schválit Evropská rada. Dodejme, že Dohoda musí projít také britským parlamentem, který o ní bude hlasovat 11. prosince.

Podle Guye Verhofstadta, který zastupuje EU při jednáních o Brexitu, je stávající řešení „jediná a nejlepší dohoda, pokud bereme v potaz nepřekročitelné hranice britské vlády a zakládající principy EU: jednotu společného trhu, nedělitelnost čtyř svobod (vnitřního trhu, pozn. Demagog.cz) a autonomii rozhodování EU“.

Velká Británie má podle současných pravidel odejít z EU koncem března 2019.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

V minulosti nebo v této chvíli, kdy Britové jsou součástí Evropské unie, tak bohužel přijímali některé národní právní předpisy, kterými tu svobodu pohybu omezovali. Už teď porušovali v některých věcech evropské právo.

Spojené království skutečně porušovalo evropské právo v oblasti svobody pohybu a diskriminovalo bulharské a rumunské dělníky.

skrýt celé odůvodnění

Právní předpisy Spojeného království skutečně byly či jsou v rozporu s právem Evropské unie, a to i s právem upravujícím volný pohyb. Jde například o rozpor britského práva se směrnicí č. 2004/38/ES, o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat na území členských států.

Britské právo například neumožňovalo volný pohyb těm rodinným příslušníkům občanů EU, kteří sice nebyli občany Unie, ale měli povolení k pobytu na území EU. Diskriminováni byli též pracovníci z Rumunska a Bulharska tím, že na ně byla uplatňována jiná pravidla pro udělení povolení k pobytu než na občany jiných států EU.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

... jak tvrdili příznivci brexitu v Británii, že Británie na tom obrovsky vydělá, bude to pro ni procházka růžovým sadem a období dalšího růstu a bohatství, jak o tom občas mluví paní premiérka…

Otázka finančních nákladů VB v EU a případných zisků po jejím odchodu byla jedním z klíčových bodů hnutí Vote Leave, hlavního proponenta příznivců brexitu v období před referendem v roce 2016.

skrýt celé odůvodnění

Hnutí Vote Leave, které oficiálně zastupovalo obhájce vystoupení VB z EU v době konání referenda 24. června 2016, uvedlo na svých stránkách finanční výhodnost odchodu z EU jako velice podstatný argument, když tuto tématiku zařadilo na první místo mezi svými argumenty. Kampaň například uváděla, že „EU nyní stojí Spojené království přes 350 milionů liber každý týden – skoro 20 bilionů liber ročně“. Argumentovala, že „naše příspěvky EU stačí na to, abychom postavili novou, plně vybavenou nemocnici každý týden“. Zároveň argumentovala dopady, jaké mají regulace na malé i velké podniky.

Kampaň uváděla, že po odchodu z EU bude Spojené království schopno dojednat nové a výhodnější obchodní smlouvy a získat silnější hlas ve Světové obchodní organizaci. Web Vote Leave dále uvádí, že tato změna proběhne rychle: cituje Oxfords Economics, že průměrná doba jednání o dohodách je 28 měsíců a že do příštích voleb se stát zbaví evropské společné obchodní politiky.

Nutno podotknout, že i přes konečné vítězství se mnohá nejen finanční „fakta“ příznivců brexitu dostala do ostré kritiky, jak shrnuje článek BBC. K tématu dopadů brexitu na britskou ekonomiku se vyjádřili i ekonomové z London School of Economics (.pdf).

I názor současné premiérky Terezy May prošel vývojem od varujícího a lehce pesimistického v dubnu 2016, kdy zastávala funkci ministryně vnitra, přes optimistický v roce 2017, do stručně odevzdaného a vzbuzujícího otázky na jaře 2018.

May ve svých proslovech též zdůrazňovala ekonomické aspekty brexitu. Ve svém projevu o brexitu v lednu 2017 zdůrazňovala možnost vyjednání nových obchodních smluv, zaměření se i na mimoevropské trhy a výhodnější spolupráci s evropskými zeměmi. „A protože už nebudeme členy jednotného trhu, nebudeme povinni přispívat obrovskými sumami do evropského rozpočtu. Je možné, že budeme chtít participovat v konkrétních evropských programech. Pokud ano, bude to naše rozhodnutí a bude rozumné přiměřeně přispět. Ale princip je jasný: dny, kdy Británie masivně přispívala Evropské unii, brzy skončí.“ Výhody nových dohod opakovala i ve svém projevu z března 2018, ve kterém shrnovala aktuální stav vyjednávání. Projev je zakončen optimisticky vzhledem k budoucnosti: „Nepochybuji, že ať už dosáhneme jakékoli dohody s EU, naše budoucnost je zářná. Stabilita a kontinuita staletí vlády, naše odhodlání k svobodě pod vládou zákona, naše víra v byznys a inovace, a nade všechno talent a génius všech našich lidí – hlavně mladých lidí – jsou zárodky budoucího úspěchu, stejně jako byly garanty úspěchu v minulosti.




Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

My jsme šli do té koalice s tím, že jsme jasně řekli oběma partnerům, že jdeme do této koalice za podmínky, že budeme koalicí betonu, že se opravdu bude stavět, investovat a opravovat a že za 4 roky ten stav dopravní infrastruktury bude hodně odlišný od toho, jaký je nyní.

Investice do městského majetku a infrastruktury byly před volbami i během vyjednávání o koaliční smlouvě zmiňovány lídrem Spojených sil pro Prahu Jiřím Pospíšilem jako priorita.

skrýt celé odůvodnění

Podmínka investicí do rozvoje městského majetku a infrastruktury padla ze strany lídra Spojených sil pro Prahu Jiřího Pospíšila již během jejich předvolební kampaně (0:07): „Pokud uspějeme v komunálních volbách, chceme zdvojnásobit investice do dopravní infrastruktury a chceme, aby Praha opět byla průjezdná.

Stejné stanovisko předseda Pospíšil zopakoval během tiskové konference po prvním kole vyjednávání o koalici s Prahou Sobě a Piráty (6:25): „Já řeknu za nás, co my považujeme za důležité. Víte, že naše uskupení se celou dobu profiluje jako uskupení, které chce aby se více investovalo do městského majetku, do dopravní infrastruktury.

Na investicích se Spojené síly pro Prahu shodly i se svými koaličními partnery, plán výstavby nových silničních okruhů, metra D, zahájení výstavby na brownfieldech či výstavba nových bytů se totiž promítly i do uzavřené koaliční smlouvy.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Ve chvíli, kdy jsme dostali v radě, když nemáme primátora, pozici náměstka pro územní rozvoj, a na naší kandidátce byl trojkou největší specialista na územní rozvoj, odborník na urbanismus v Praze, docent Hlaváček (...).

Primátorem Prahy je Zdeněk Hřib (Piráti). Petr Hlaváček (TOP 09 a STAN – Spojené síly pro Prahu) má v Radě pozici prvního náměstka primátora a člena pro oblasti územního rozvoje a územního plánu. O specializaci na urbanismus a územní rozvoj svědčí další Hlaváčkova činnost.

skrýt celé odůvodnění

Docent Petr Hlaváček (TOP 09 a STAN - Spojené síly pro Prahu) byl ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2018 na třetí pozici kandidátní listiny. Hlaváček působí jako vysokoškolský pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Mezi jeho odborné zaměření patří urbanismus a územní rozvoj, jak dokládá například jeho publikační a výuková činnost. Od února 2015 do září 2016 byl ředitelem Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Z funkce byl odvolán tehdejší Radou hl. m. Prahy. V roce 2017 se Hlaváček do IPR vrátil jakožto předseda Gremiální rady IPR.

Výše přednesená fakta jistě svědčí o Hlaváčkově odbornosti. Zda je však docent Hlaváček největší specialista na územní rozvoj a urbanismus v Praze ověřit nemůžeme, jelikož se nejedná o faktický výrok, ale o osobní hodnocení předsedy Pospíšila (TOP 09).

V současném složení Rady hl. m. Prahy zastává docent Hlaváček pozici prvního náměstka primátora. Jeho kompetence coby člena Rady pro oblast územního rozvoje a územního plánu (.pdf, str. 2) přitom zahrnují:

Oblast územního rozvoje a územního plánu se zaměřením na:

  • přípravu, projednání, monitorování, vyhodnocení a implementaci Strategického plánu hl. m. Prahy
  • tvorbu územního plánu a jeho změn
  • sledování národních a krajských koncepcí, tvorbu koncepcí městských a vznik jednotlivých projektů na území hl. m. Prahy
  • zpracování, projednání a návrhy na realizaci strategických, územně-rozvojových a urbanistických programů hl. m. Prahy
  • využití rozvojových lokalit hl. m. Prahy
  • rozvoj nevyužitých a zanedbaných území v rámci hl. m. Prahy
  • projednávání záměrů územního rozvoje sostatními kraji České republiky.

Dodejme ještě, že současným primátorem hl. m. Prahy je Zdeněk Hřib (Piráti). TOP 09 a STAN – Spojené síly pro Prahu od pozice primátora ustoupili v zájmu složení koalice.

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

TAKÁČ: Proč vy a pan Čižinský nejste v té radě?
POSPÍŠIL: My jsme to vysvětlili už podrobně, i ve vaší televizi (...), my jsme jasně řekli, že přinášíme do Prahy nový styl, novou formu vlády, chceme, aby v radě za nás byli experti. (...) Já jsem jasně řekl, že jsem připraven dělat primátora. Piráti si jasně řekli, že pokud nebudou mít primátora oni, zbourají tuto koalici.

Jiří Pospíšil na tiskové konferenci prohlásil, že cílem Spojených sil pro Prahu je nominovat do Rady hl. m. odborníky. Při další tiskové konferenci Pospíšil deklaroval, že je připraven plnit funkci primátora, ale nelpí na ní. Piráti si primátorskou funkci trvale nárokovali.

skrýt celé odůvodnění

Cíl prosadit do Rady hl. m. Prahy osoby s odbornou zkušeností uvedl Jiří Pospíšil při briefingu lídrů pražské koalice 7. listopadu 2018 (druhé video, čas 4:15).

Do městské Rady, jak už také kolegové naznačili, jsme primárně dávali politiky, kteří daným tématům rozumí. Kteří nejen mají v uvozovkách nějakou stranickou funkci, a tak si zaslouží být v městské Radě, ale minimálně za nás, a je to i u kolegů, dáváme do městské Rady odborníky, kteří odborným gescím, které budou mít na starosti, rozumí, a budou je tedy spravovat a vykonávat lépe než třeba pan Dolínek (...).

Bezprostředně po ohlášení výsledků voleb vznesly ze tří potenciálních koaličních partnerů nárok na primátorské křeslo zástupci Pirátů a hnutí Praha sobě. Zástupce Spojených sil pro Prahu Jiří Pospíšil pro server iDnes.cz dne 8. října 2018 uvedl: „Pro nás je klíčový program, funkce primátora je podružná a neřešíme ji.

Piráti odůvodňovali svůj nárok na primátorské křeslo největším percentuálním ziskem platných volebních hlasů z potenciální trojkoalice. Piráti získali 17,07 %, Praha Sobě 16,57 % a Spojené síly pro Prahu 16,29 %. Hnutí Praha Sobě naopak argumentovalo tím, že jeho lídr Jan Čižinský získal ze všech zvolených zastupitelů hl. m. Prahy nejvyšší počet preferenčních hlasů, konkrétně 80 552.

Jan Čižinský později dle serveru ČT 24 uvedl, že už na primátorském postu nadále netrvá: „My ustupujeme z ambice mít primátora a v rámci toho, aby vznikla koalice, která bude stabilní po celé čtyři roky.

Jiří Pospíšil se pak vyjádřil v podobném duchu. Při briefingu dne 25. října 2018 uvedl, že je připraven ujmout se funkce primátora. Zároveň ale také zdůraznil, že na primátorské funkci netrvá. Pospíšil se vyjádřil (čas 2:25) tak, že nechce lpěním na primátorské funkci ohrozit vznikající koalici, ve které na primátorské funkci trvají Piráti: „Jednání jasně ukazují, že buď Piráti získají post primátora, nebo nebude tato koalice. (...) Případná patová situace ohrožující vznik koalice by zklamala celou řadu Pražanů, kteří chtějí změnu na pražské radnici. (...) Po dlouhém jednání a dlouhém rozhodování s našimi zastupiteli a v rámci naší koalice tak, aby vznikla a mohla přinést nový politický styl a novou politickou kulturu na magistrát, jsme se rozhodli, že nebudeme trvat na postu primátora.

Pražským primátorem se tak nakonec stal lídr pražských Pirátů Zdeněk Hřib.