Karel Schwarzenberg pro Info.cz

Karel Schwarzeberg mluví o tom, že Andrej Babiš jako největší vlastník půdy a největší zemědělec rozděluje prostřednictvím ministerstva financí dotace do zemědělství. To objektivně není pravda, dotace do zemědělství nerozděluje Ministerstvo financí.

Andrej Babiš je skutečně velký zemědělec (resp. podnikatel, mimo jiné v zemědělství). Podle informace samotného koncernu Agrofert z konce května 2017 obdělávají společnosti koncernu cca 115 tisíc hektarů zemědělské půdy (jde o přibližný údaj). V rámci České republiky je tak Babiš skutečně největším podnikatelem v zemědělství.

Schwarzenberg má pravdu v tom, že v rámci tohoto sektoru se výrazně pracuje s dotacemi. A to jak s penězi z Evropské unie, tak i s národními zdroji. Není ovšem v žádném případě pravdou, že by dotace do zemědělství rozdávalo ministerstvo financí. A to pod vedením libovolného ministra či vlády.

U nárokových dotací, tedy jednotné platby na plochu zemědělské půdy, se žádost podává Státnímu zemědělskému a intervenčnímu fondu. Tento fond je zřízen zákonem 256/2000 Sb. a náleží do působnosti Ministerstva zemědělství. Dotace je poskytována výhradně z rozpočtu Evropské unie. Obecně lze právě v j eho gesci dohledat různé dotační tituly, které jsou v rámci zemědělského sektoru rozdělovány.

Národní doplňkové platby pak slouží jako podpora k přímým platbám a jsou plně hrazeny z rozpočtu České republiky.

Tyto dotace dorovnávají vybrané komodity, které byly zjednodušením plateb v systému jednotné platby na plochu zemědělské půdy znevýhodněny oproti plnému systému přímých podpor v původních, tzv. starých zemích EU. Pokud není žadateli schválena přímá platba, nemá nárok ani na doplňkovou platbu. Tyto platby jsou opět v administraci SZIF.

O přidělení národní (nenárokové) dotace rozhoduje Ministerstvo zemědělství na základě podané žádosti a dodržení zásad, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací (.pdf, str. 3, odst. f). Těmito dotačními programy přispívá stát k udržování výrobního potenciálu zemědělství. Administraci dotací financovaných výhradně z národních zdrojů provádí Státní zemědělský intervenční fond.

Dotace do zemědělství tedy spravuje Státní zemědělský intervenční fond, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ministerstvo financí žádné dotace zemědělcům nerozděluje, jak Schwarzenberg tvrdí. Přehled jednotlivých možných podpůrných titulů z tohoto úřadu je dohledatelný na jeho webu, zemědělské dotace zde nefigurují. Jisté spojení Ministerstva financí s dotacemi lze vidět v tom, že resort je auditním orgánem pro nakládání s evropskými penězi. Zjednodušeně kontroluje správné nakládání s evropskými penězi. Na rozdělování jednotlivých dotací tak nemá fakticky žádný vliv, navíc je třeba dodat, že některé dotace jsou udělovány nárokově (tj. splňuji podmínky – dostanu dotaci).

Výrok tedy na základě výše uvedeného hodnotíme jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý a to na základě výsledků šetření tří agentur, podle nichž TOP 09 mírně posiluje. Dodejme, že vyjma agentury Median ovšem jde buď o růst v podstatě zanedbatelný či jednorázový.

Pro hodnocení výroku vycházíme z volebních modelů agentur, které jsou členy SIMAR, což je Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění. Ty jsou vázány standardy výzkumu a kvalita jejich práce je kontrolována. Jde o agentury Median, STEM a TNS Aisa (resp. TNS Kantar). Kromě nich pracujeme ještě s volebním modelem CVVM, tedy oddělení Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.

Na okraj uveďme, že volebním modelem se rozumí to, jak by volby dopadly v momentu sběru dat u občanů, kteří deklarují, že k volbám jednak půjdou a také si umí vybrat některou ze stran. Dodejme, že nehodnotíme přesnost modelů či správnost jejich postupů, výrok se primárně zabývá výsledky, které jednotlivé agentury nabízejí.

Aktuálními daty (za květen 2017) disponují Median, TNS a CVVM. STEM prozatím zveřejnil pouze dubnový model.

Podle výše uvedeného modelu agentury Median (str. 7) TOP 09 pozvolně roste zhruba od začátku roku 2017. Podrobnější metodologii svého výzkumu agentura popisuje na druhé straně zprávy.

Model CVVM (.pdf, str. 3) u TOP 09 sleduje pozvolný nárůst preferencí za poslední tři měsíce. Dlouhodobě se strana podle těchto čísel drží víceméně na svém (či spíše níže), v poslední době je však znatelný trend růstu. Ten ovšem dosahuje řádu 0,5 % – 1 %, což nemusí reálně růst značit, může jít o růst v rámci tzv. statistické chyby.

TNS Kantar, který pro Českou televizi zpracovává tzv. Trendy Česka, ukazuje u TOP 09 nárůst preferencí mezi dubnem a květnem. Je z něj tedy obtížné posuzovat, jestli jde o trend, či o jednorázový výkyv. Dlouhodobě podle tohoto modelu se strana drží na hodnotách kolem 6–7 %. Dodejme, že tento model u stran s nízkými zisky (mezi které se počítá i TOP 09) pracuje se statistickou chybou (.pdf, str. 3) ±0,9 procentního bodu.

Model agentury STEM, jak jsme již uvedli výše, má nejnovější šetření pro duben 2017. Nezohledňuje tedy proběhlou vládní krizi. Podle šetření této agentury činí zisk TOP 09 (v dubnu) 6,4 %, v předchozích měsících šlo o 6,7 % a 4,6 %. V posledním roce dle čísel této agentury strana osciluje kolem 5–8 %, aktuální čísla tedy žádný výrazný trend nedokládají.

Schwarzenberg mluví o tom, že TOP 09 doplatila na účast v minulé vládě a vyjmenovává dva faktory, které jsou podle něj zásadní. Prvním je právě zmíněná hospodářská situace, jako druhou věc pojmenovává různé kauzy a skandály (konkrétně uvádí Věci veřejné a Janu Nagyovou).

Čestný předseda TOP 09 má pravdu v tom, že v době vlády Petra Nečase ekonomika setrvávala v nízkých (či záporných) růstech ekonomiky. To samo o sobě mohlo mít vliv na voličské chování a také na preference jednotlivých stran, nedá se to ovšem fakticky doložit. Dodejme, že nelze ani přesně kvantifikovat, jaký vliv mají jednotlivé vlády na tvorbu růstu ekonomiky. Je nepochybné, že země jako Česká republika je ovlivňována tím, jak se vyvíjí globální a také evropská ekonomika.

Lidé berou při hodnocení vlády (a při volbách) v potaz více faktorů, jako je stabilita vlády, komunikace s veřejností, personální složení vlády nebo sympatie s předsedou vlády, jak vyplývá z výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (.pdf, str. 1).

Pro hodnocení hospodářské situace jsme použili ukazatel růstu hrubého domácího produktu. Za vlády Petra Nečase (2010–2013) byl podle údajů Eurostatu průměrný meziroční růst HDP v České republice 0,75 %. Za vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017) šlo o 3,2 %.

Jak vyplývá z výzkumu CVVM (.pdf, str. 1), současnou hospodářskou situaci v České republice hodnotí pozitivně 38 % české veřejnosti, negativně ji hodnotí 21 % a 41 % obyvatel se k ní staví neutrálně nebo ji neumí posoudit.

Na počátku funkčního období současné vlády Bohuslava Sobotky hodnotilo hospodářskou situaci pozitivně 8 % lidí, přičemž dnes jde o číslo 38 %. Negativně hodnotilo hospodářskou situaci na počátku funkčního období současné vlády 59 % lidí a dnes je to 21 %, jak zjistilo CVVM (.pdf, str. 2).

Na počátku funkčního období vlády Petra Nečase hodnotilo hospodářskou situaci pozitivně 8 % obyvatel a na konci 6 %. Negativně hodnotilo hospodářskou situaci zpočátku 64 % lidí a posléze 66 % lidí, jak zjistilo na počátku (.pdf, str. 1) i na konci (.pdf, str. 2) tohoto funkčního období CVVM.

S činností vlády Petra Nečase vyjadřovalo podle výzkumu CVVM (.pdf, str. 3) spokojenost v průběhu funkčního období 8–26 % občanů. Spokojenost s vládou měla v průběhu času klesající tendenci.

S činností vlády Bohuslava Sobotky vyjadřovalo podle výzkumu CVVM (.pdf, str. 3) spokojenost v průběhu funkčního období 31–49 % občanů. Spokojenost s vládou má v průběhu času spíše klesající tendenci.

Za funkční období současné vlády vykazují národohospodářské údaje vyšší růst, než za období Nečasovy vlády. Současná vláda se zároveň dle výzkumů veřejného mínění těší větší spokojenosti občanů.

Schwarzenbergův výrok směřuje k tomu, že dobrý vliv ekonomiky je vždy připisován vládě, která má díky tomu vyšší podporu. Je nepochybné, že dobrá ekonomická situace vládě a jejím členům neubližuje, jde ovšem o jeden z řady faktorů, které mají vliv na preference jednotlivých stran. Tento vliv není možné z dostupných dat nijak kvantifikovat, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť nelze doložit, nakolik se TOP 09 v rámci poslední doby daří oslovovat nové lidi, kteří se stranou neměli co do činění.

Je vcelku problematické dokumentovat, nakolik se k TOP 09 obracejí noví lidé a to zejména na jejích veřejných akcích. Strana podnikla v únoru, březnu a dubnu celkem 15 veřejných akcí v rámci své „roadshow“, na nichž prezentovala svůj materiál Vize 2030. Tyto akce byly hojně navštěvovány, můžeme to dokumentovat namátkou na několika záznamech z těchto akcí, které má TOP 09 dostupné ve formě videí na svém Facebooku. Uveďme např. setkání v Praze, Plzni a Mladé Boleslavi.

Nelze pochopitelně určit, zda návštěvníci byli tzv. novými tvářemi, nebo zda se podobných akcí zúčastňovali již dříve.

Co se týká personální stagnace, TOP 09 v současnosti čítá necelé tři tisíce členů, jak dokládá text serveru E15. Aktuální čísla mohou být mírně odlišná, článek pochází z února 2017. V minulosti, jak dokládá dokument (str. 26) ze čtvrtého celostátního sněmu strany z roku 2015, měla strana členů i více. Nejvíce jich bylo v letech 2011 a 2012, kdy členská základna dosáhla výše cca 4 500 lidí. Aktuálnější čísla samotná strana na svém webu nezveřejňuje.

Zdroj: TOP 09 (Sněmovní sešit 2015, str. 26). Pozn. skoky v rámci grafu ukazují končící členy, kteří ze strany odešli kvůli nezaplacení příspěvků (viz Stanovy TOP 09, čl. 3, odst. 7, písm. f).

Členská základna strany tedy pozvolně klesá. To ovšem není na české politické scéně ojedinělý jev, úbytek členů provází i další strany a hnutí. Obecně se dá konstatovat, že přímo členů některé ze stran je v České republice poměrně málo.

Nejsme schopni potvrdit ani vyvrátit Schwarzenbergův výrok o tom, že je o stranu větší poptávka. Je také otázkou, nakolik by mohlo jít o fenomén, že TOP 09 dříve voliče až tolik kontinuálně neoslovovala, jak to činila od února do dubna 2017 v rámci představování své Vize 2030.

Pro hodnocení výroku vycházíme z volebních modelů agentur, které jsou členy SIMAR, což je Sdružení agentur pro výzkum trhu a veřejného mínění. Ty jsou vázány standardy výzkumu a kvalita jejich práce je kontrolována. Jde o agentury Median, STEM a TNS Aisa (resp. TNS Kantar). Kromě nich pracujeme ještě s volebním modelem CVVM, tedy agentury Sociologického ústavu Akademie věd České republiky.

Podle volebního modelu Medianu má hnutí STAN podporu 2,5 %, podle CVVM 2 %, TNS naměřil Starostům a nezávislým rovněž 2 % hlasů a STEM (data za duben 2017) uvádí u tohoto hnutí hodnotu 2,2 %.

Schwarzenberg tak popisuje podporu pro dané hnutí korektně, nicméně dodejme, že hnutí se o hlasy voličů bude ucházet v koalici s KDU-ČSL a od příštích měření by měly agentury (pod vlivem toho, že již toto spojenectví schválil i sjezd lidovců) zjišťovat společnou hodnotu této koalice. Hnutí STAN navíc není celostátní strana v pravém slova smyslu, nikdy se samostatně neucházelo o poslanecké mandáty.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť je pozorovatelné na řadě příkladů, že zástupci krajní levice i krajní pravice mají poměrně nekritický vztah k Ruské federaci, podílejí se nezřídka na legitimaci (nejen rétoricky) politiky Vladimira Putina vůči např. Krymu či východní Ukrajině.

Lze zmínit několik událostí z poslední doby, kdy zástupci KSČM vystupovali fakticky na straně zájmů Ruské federace a to zejména v souvislosti se situací na Ukrajině.

Již v roce 2014 navštívil jako místopředseda poslanecké sněmovny Vojtěch Filip Moskvu, nehledě na toho roku přijaté sankce vůči Ruské federaci a jejím činitelům z důvodu narušení celistvosti a suverenity Ukrajiny. Samotná Poslanecká sněmovna se ale od této cesty distancovala s tím, že k ní neměl žádný oficiální mandát.

Podobně otázku vazeb na Rusko vyvolala i událost „neoficiální“, a dle ukrajinských úřadů nelegalní, cesty dvou komunistických poslanců na území separatisty ovládané tzv. Doněcké lidové republiky v lednu 2016. Vedení KSČM se vyjádřilo, že pokud jde o soukromé cesty svých poslanců, nevidí v tomto případě žádný problém, i když některé zdroje soukromý a nestranný charakter cesty rozporovali.

Někteří významnější představitelé KSČM jako poslanec Zdeněk Ondráček či europoslanec Jiří Mašťálka (držitel Řádu přátelství z rukou prezidenta Putina) se svým více než vřelým vztahem k Rusku veřejně netají, či případně tvrdí jako předseda Vojtěch Filip, že Rusko není hrozbou. Přestože oficiálně KSČM svůj vztah k Rusku nedefinovala, jak ukazuje její politika proti NATO a ruským sankcím, je KSČM i v Rusku vnímána pozitivně (jak ukazuje například článek ruských novin blízkých Kremlu Izvestija z letošního března 2017 k tématu možné spolupráce ČSSD a KSČM po volbách).

V případě extrémní pravice je situace komplikovanější vzhledem k velké roztříštěnosti subjektů. I přesto si rostoucího proruského vlivu na část extrémní pravice všimla například BIS, která ve své zprávě píše:

„Část krajní pravice se výrazně prezentovala proruskými postoji, zvláště články na internetu a pořádáním několika akcí, kterými se chtěla mediálně zviditelnit. Prorusky se začaly vyjadřovat i některé subjekty, které tak v předešlých letech nečinily.“

Podobně upozorňuje na tento fakt i poslední zpráva MV o extremismu. Například odkazuje na praktiku ND (Národní demokracie) adorace Putinova režimu a dokonce názorového souznění s radikálními komunisty v otázce separatistických republik v oblasti Donbasu:

„Některé subjekty, zejména ND, pak jako protiváhu současnému politickému, společenskému i hospodářskému uspořádání a zahraničně politické orientaci, prosazovaly idealizovaný pohled na poměry v Ruské federaci a na politiku prezidenta Vladimira Putina. Součástí tohoto konceptu bylo nezřídka i schvalování ruské anexe Krymu, vyjadřování podpory tzv. separatistickým republikám na Ukrajině a vyjadřování podpory osobám z ČR, které se připojily k vojenským oddílům operujícím v oblasti Donbasu. V této oblasti bylo možné vysledovat názorové souznění mezi pravicovými extremisty a radikálními komunisty.“

Zpráva konstatuje, že i na dále přetrvávají především osobní komunikační vazby části členů extrémní pravice na Rusko a Donbasské povstalce.

V personální rovině lze dále zmínit dozorování referenda na Krymu poslancem Šarapatkou (tehdy) z hnutí Úsvit na pozvání, který údajně nevěděl, kdo jej na Krym vlastně pozval. Dodejme, že legitimita tohoto hlasování byla zpochybňována drtivou většinou zemí světa.

V podobném duchu se nesla návštěva senátora Doubravy a místopředsedy strany Národní demokracie Zemánka v oblasti Donbasu. Proruští povstalci zde uspořádali volby (které nebyly vlastně nikým uznány), na které dohlíželi zahraniční pozorovatelé. Mezi ně patřili zejména představitelé krajně pravicových a krajně levicových evropských stran. Šlo např. o zástupce maďarského Jobbiku, řecké komunisty atd. V této skupině se pak účastnili dohlížení voleb zmínění pánové z České republiky. Dodejme, že Zemánkova strana je naprosto marginálním politickým subjektem bez jakéhokoli vlivu. Senátor Doubrava pak k celé akci uvedl, že neví, na čí pozvání přijel.

V českých médiích se také objevily informace o nepřímém financování akcí směřujících proti EU a NATO ze strany prokremelských osob. Je známa např. kauza kolem Ladislava Kašuky, který inkasoval peníze na svou činnost, která sestává z inklinace k Rusku a akcí proti NATO a EU.

Je poměrně patrný trend adorace Putina a jeho Ruské federace. Pozornost si zaslouží především zajímavá symbióza prorusky laděných „alternativních“ médií jako je Sputnik, Aeronet či AC24 a osob či politických zástupců KSČM a pravicových extrémistů.