Krásnější strana politiky

Otázky Václava Moravce byly tentokrát duelem dvou dam - ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a první místopředsedkyně ODS Alexandry Udženiji. Hlavními tématy byly novela stavebního zákona a debata o kompetencích ministerstev a jejich případném slučování. Došlo ale i na finance ministra Babiše. Kolik máme zatím evidovaných účtenek? To a jiné zajímavosti v dnešní analýze.

Ověřili jsme

Otázky Václava Moravce ze dne 19. března 2017 (moderátor Václav Moravec, záznam)

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Karla Šlechtová

Alexandra Udženija

Výroky

Karla Šlechtová ANO
Alexandra Udženija ODS
Pravda 35 výroků
Nepravda 7 výroků
Zavádějící 5 výroků
Neověřitelné 7 výroků

Alexandra Udženija

(o hlasování o nedůvěře) My s tímto nástrojem neplýtváme, v tomto volebním období jsme ho použili jen jednou.
Pravda

V tomto volebním období se skutečně odehrálo pouze jedno hlasování o nedůvěře vládě (na 28. schůzi v květnu 2015). Slovo „pouze“ uvádíme proto, že v minulém období opozice vyvolala takové hlasování hned pětkrát.

Karla Šlechtová

Já jsem zažila to první hlasování o nedůvěře. Vládě zbývá sedm měsíců k dokončení mandátu.
Pravda

Hlasování o nedůvěře proběhlo v květnu 2015 a vyvolaly ho strany TOP 09, ODS a hnutí Úsvit. Důvodem byl konflikt zájmů Andreje Babiše. Karla Šlechtová nastoupila do funkce 8. října 2014, takže hlasování o nedůvěře opravdu zažila.

Co se týče mandátu vlády, ještě nebyl stanoven termín voleb do Poslanecké sněmovny.

Podle čl. 17 od. 1 Ústavy se volby „... konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí“. Podle volebního zákona § 1 odst. 3 je vyhlašuje prezident, a to nejpozději do 90 dnů před jejich konáním. Minulé volby se konaly 25.–26. října 2013, vzhledem k čtyřletému volebnímu období se tedy dá předpokládat, že se následující volby budou konat přibližně za sedm měsíců.

Karla Šlechtová

Dokázali jsme spoustu věcí, od snížení nedočerpání...
Pravda

Karla Šlechtová pravdivě uvádí, že současná vláda snížila nedočerpání peněz z evropských fondů za období 2007–2013.

Minulé vlády (Nečasova a Rusnokova) čerpaly z programového období 2007–2013, přičemž rok 2015 byl posledním rokem (.pdf, str. 3), kdy bylo možné z tohoto programového období čerpat. Podle reportu NKÚ (.pdf, str. 7) byla ČR během této doby jedním z nejhůře čerpajících států EU.

Na konci období Nečasovy vlády (červenec 2010 – červen 2013) bylo vyčerpáno (.pdf, str. 1) 32,6 % z 784,2 mld. Za Rusnokovy vlády, která skončila v lednu 2014, se hodnota vyčerpaných prostředků zvýšila na 72,4 % (.pdf, str. 1). Jen za rok 2013 přitom ČR nevyužila dotací ve výši 11 mld. korun a za rok 2014 bylo nedočerpáno 9 mld.

ČR tedy čerpala z fondů EU do roku 2015 podprůměrně (.pdf, str. 12). Po nástupu Sobotkovy vlády se odhady na nedočerpání pro rok 2015 pohybovaly až kolem 85 mld. (.pdf, str. 3).

Čerpání z fondů monitoruje ministerstvo pro místní rozvoj.„V uplynulém programovém období 2007–2013 se nakonec díkymimořádnému úsilí posledních let podařilo vyčerpat maximum možného, a to přes to, že šlo o zhruba 70 tisíc projektů,uvedla Olga Letáčková, náměstkyně Sekce pro koordinaci evropských fondů.

Celková alokace byla snížena (.pdf, str. 15) o nedočerpané prostředky z let 2013 a 2014. Původní alokace činila přes 700 mld. korun, ale v roce 2013 došlo k nedočerpání (.pdf, str. 4) 11,4 mld. a v roce 2014 dalších 8,5 mld. Kč.

Upozorňujeme však, že v novém operačním programu zatím probíhá čerpání pomaleji. Podle reportu Nejvyššího kontrolního úřadu je celková alokace pro období 2014–2020 určená ve výši cca 648 mld. Kč. Naplánováno bylo zatím čerpání 13,9 % z celkové částky pro ČR a 6,1 % z programu kohezní politiky. ČR proto patří k zemím se spíše pomalejším čerpáním.

Alexandra Udženija

My jako opozice nemáme hlasy na to, aby se to povedlo (shodit vládu při hlasování o nedůvěře, pozn. Demagog.cz). Musel by se připojit někdo z koaličních partnerů.
Pravda

Podle článku 72 odst. 2 Ústavy České republiky je pro vyslovení nedůvěry vládě zapotřebí 101 poslanců.

Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.

To je tedy více, než je potřeba pro vyslovení důvěry, kde stačí většina přítomných poslanců.

Opozice (pokud budeme brát za opozici všechny poslance, kteří netvoří vládní koalici) v současné době disponuje 89 mandáty. Pro úspěšné vyslovení nedůvěry by tedy bylo třeba hlasů všech poslanců mimo koalici a k tomu alespoň 12 dalších hlasů z řad současné koalice. Dodejme, že při jediném dosavadním hlasování o nedůvěře v tomto období nehlasovali proti vládě ani všichni poslanci opozice. KSČM se např. zdržela, jak je patrné ze stenoprotokolu z jednání (hlasuje se po jménech - vizte např. hlasování Vojtěcha Filipa, předsedy KSČM).

Alexandra Udženija

On sedí v té vládě (Jurečka, pozn. Demagog.cz), která schválila EET včetně třetí a čtvrté vlny.
Pravda

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť lidovci podpořili svým hlasováním platný zákon o evidenci tržeb, který skutečně dopadá na všechny subjekty, jak byly navrženy vládou, resp. ministerstvem financí.

Výrok padl v situaci, kdy se moderátor zeptal první místopředsedkyně ODS na názor ohledně stanoviska Mariana Jurečky. Ten v pořadu nedávno uvedl, že nebude sedět ve vládě, která spustí třetí a čtvrtou vlnu EET. Udženija korektně připomíná, že současné nastavení EET odhlasovala vláda, jejíž součástí byl i ministr Jurečka.

Poslanec Klaška za KDU-ČSL předložil při projednávání zákona o evidenci tržeb pozměňovací návrh, prostřednictvím kterého se EET rozfázovala do dalších vln. Konkrétně se tato změna týká řemeslníků.

Třetí vlna má podle schváleného návrhu proběhnout 15 měsíců ode dne spuštění systému, tedy v březnu 2018. Poslední vlna, kam patří již zmínění řemeslníci, se rozjede 18 měsíců od spuštění systému (červen 2018).

V závěrečném hlasování o návrhu zákona, jenž zavádí současné nastavení EET, bylo 13 poslanců KDU-ČSL pro (tedy všichni přítomní).

Karla Šlechtová

V tuto chvíli máme přes miliardu, pardon, půl miliardy účtenek evidovaných.
Pravda

Karla Šlechtová použila argument počtem účtenek na obhajobu systému EET. Doslova uvedla: „My se domníváme, že to je nástroj, který je správný. V tuto chvíli máme téměř přes miliardu, téměř, pardon, půl miliardy účtenek evidovaných, což za těch pár měsíců je skvělé. Opravdu se domníváme, že to zvýší a zkvalitní, zkvalitní podnikatelské prostředí.

Nehodnotíme, zda jde o správný nástroj či to, co má nebo nemá přinést do budoucna. Šlo by o predikci budoucího stavu, což není fakticky verifikovatelné. Ověřujeme tedy pouze uvedený počet účtenek. Dodáváme rovněž, že toto číslo samo o sobě nepotvrzuje správnost systému jako takového. To je otázka názorová.

Podle statistických údajů webu elektronické evidence tržeb bylo k 16. březnu 2017 evidováno bezmála půl miliardy účtenek, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Karla Šlechtová

Pan Babiš vstoupil do politiky, hnutí ANO vzniklo v roce 2011, 2012, v roce 2013 byly volby, jsme součástí vládní koalice, ta podpora občanů je velmi silná.
Pravda

Sdružení hnutí ANO vzniklo v listopadu 2011. Oficiálně bylo registrováno jako politický subjekt dne 11. května 2012 pod názvem ANO 2011.

Koaliční smlouva mezi ČSSD, hnutím ANO 2011 a KDU-ČSL byla podepsána po volbách do Poslanecké sněmovny, a to 13. ledna 2014. Zmíněné volby proběhly v roce 2013 a ANO v nich získalo 18,65 % hlasů.

Občanskou podporu hnutí ANO 2011 můžeme sledovat podle volebních preferencí, respektive volebních modelů. Nejnovější volební model (.pdf, str. 5) agentury Median z února 2017 ukazoval, že pokud by se volby konaly v tomto období, získalo by ANO pravděpodobně 29 % hlasů (se statistickou odchylkou /-3,5 %) a bylo by tedy nejsilnější stranou (ČSSD podle modelu měla 21 %).

Zdroj grafu: Agentura Median

Podle stejného výzkumu tvoří voličské jádro hnutí 20,5 % lidí, zatímco volební potenciál (lidé, kteří volbu hnutí ANO zvažují a nevylučují účast u voleb) se pohybuje na 36,5 % (str. 8).

Centrum pro výzkum veřejného mínění ve svém šetření (.pdf, str. 3) z únoru 2017 ve volebním modelu uvádí, že by hnutí ANO v lednu získalo 31,5 % hlasů, zatímco ČSSD 20 %.

Zdroj grafu: CVVM

Andrej Babiš má navíc podle CVVM (únor 2017, .pdf, str. 2) největší důvěru lidí ze všech stranických představitelů.

Stejně tak volební modely Kantar TS pro Českou televizi a také společnosti STEM ukazují jednoznačný náskok hnutí ANO.

Karla Šlechtová

Některá ta čísla byla trochu trošku jiná ode dne ke dni, pan Babiš se následně vyjádřil, že to byly chyby jeho účetní.
Pravda

Ministryně Šlechtová hovoří o penězích, které měl mít ministr financí Andrej Babiš k dispozici na nákup dluhopisů. Babiš měl v roce 2012 nakoupit dluhopisy Agrofertu za 1,5 miliardy korun a tvrdil, že po zdanění měl právě 1,5 miliardy. Tato čísla prý získal od správkyně svého majetku. Echo24 ale poukázalo na fakt, že toto jsou příjmy do roku 2015, dluhopisy však byly nakoupeny již v roce 2012.

Babiš se tedy zvonu spojil se svou správkyní majetku a zjistil, že měl dokonce ještě o miliardu více. Jeho příjmy od roku 1993 do roku 2015 tedy podle něj byly 2,5 miliardy korun. „Já jsem v životě své peníze nepočítal,“uvedl jako zdůvodnění své nevědomosti Babiš. Následně se vyjádřil, že čísla, o kterých hovoří, doloží na základě nezávislého auditu.

Po vysvětlení nesrovnalostí s tím, že se v případě Andreje Babiše nejedná o audit, ale pouze o prověření příjmů, se objevily další nejasnosti. Auditorské firmy EY a PwC potvrdily, že příjmy uvedené v daňovém přiznání ministra financí a v jeho majetkovém přiznání jsou totožné. Problém se však ukázal v tom, že účetní (video 4:00–4:45) Andreje Babiše udělala chybu v jeho majetkovém přiznání, kdy k příjmům napsala, že jsou po zdanění. To tam však být uvedeno nemělo.

Karla Šlechtová

To, co dal ke zhodnocení dvěma mezinárodním společnostem, samozřejmě tady se nejedná o audit, ale o prověření příjmů, což jsou závěry i těchto dvou společností. (...) Vzhledem k tomu, že já jsem pracovala v auditorské firmě Deloitte, je to na mě příliš obecné konstatování.
Pravda

Andrej Babiš nechal auditorské firmy EY a PwC, aby přezkoumaly jeho příjmy v letech 1996 až 2015. Obě tyto auditorské firmy potvrdily Babišovo vyjádření, že ve zmiňovaných letech měl celkové příjmy 2,4 miliard korun. Obě zprávy auditorských firem zároveň potvrdily, že se nejedná o audit.

„(…) Výše uvedené postupy nepředstavují audit ani prověrku provedené v souladu s Mezinárodními auditorskými standardy či Mezinárodními standardy pro prověrky. (…) Pokud bychom prováděli další postupy nebo pokud bychom provedli audit či prověrku v souladu s Mezinárodními auditorskými standardy či Mezinárodními standardy pro prověrky, povšimli bychom si možná dalších skutečností, o kterých bychom Vás informovali,“ uvádí zpráva EY. PwC pak uvádí téměř totožné vyjádření.

Komora auditorů České republiky uvádí, že „... posláním a smyslem auditu je vyjádřit názor nezávislé, kvalifikované osoby na věrohodnost účetní závěrky zveřejněné vedením účetní jednotky. Auditor ověřuje, zda údaje v účetní závěrce podávají věrný a poctivý obraz finanční pozice a výsledků hospodaření a peněžních toků v souladu s pravidly předepsanými českými nebo jinými účetními předpisy.

Auditorské firmy ale provedly pouhou kontrolu vybraných zdanitelných a osvobozených příjmů a úroků z dluhopisů, které Andrej Babiš uvedl ve svém prohlášení o příjmech.

Na tom, že se nejedná o audit, se shodli také analytici. „Jde opravdu o pouhé zprávy. Jejich právní význam je nižší, než význam plnohodnotného auditu,“ uvedl ČTK analytik společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda.

Uvedené zprávy o věcných zjištěních dvou mezinárodních poradenských společností jsou prostou matematikou, a sice, že jedna plus jedna jsou dvě. Konkrétně, že údaje z prohlášení pana ing. Andreje Babiše odpovídají údajům v předložených dokumentech,“ potvrdil partner poradenské a auditorské společnosti APOGEO AUDIT Tomáš Brabec.

Co se týče působení ministryně Šlechtové v Deloitte, ta zde pracovala na různých pozicích v letech 2005 až 2010.

Karla Šlechtová

Já jsem exekutiva, já jsem podřízená všem poslancům v této České republice.
Pravda

Pravda s výhradou přísluší výroku proto, neboť ve skutečnosti je spíše korektní říci, že vláda je Poslanecké sněmovně odpovědna. Nejde však o vztah nadřízenosti. .

To, že je Karla Šlechtová jako ministryně pro místní rozvoj členkou výkonné moci, je nepochybné. Dle článku 67 Ústavy ČR je vláda vrcholným orgánem výkonné moci. Ministerstva jsou pak jednou ze složek vlády. Česká státní moc se dle článku 2 Ústavy skládá z moci zákonodárné, výkonné a soudní. Tyto státní moci nejsou ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, jedná se o tři oddělené složky, které se navzájem doplňují a vyvažují. Jedná se o tzv. horizontální dělbu moci.

Vláda je však dle článku 68 Ústavy odpovědna Poslanecké sněmovně. Ta jí vyslovuje důvěru či nedůvěru. Co se týká odpovědnosti člena vlády, toho dle článku 74 odvolává prezident republiky na návrh předsedy vlády.

Šlechtová se tedy vyjádřila poněkud neobratně, nevhodně zvolené označení vztahu tedy představuje výhradu v jinak pravdivém vyjádření skutečnosti.

Alexandra Udženija

Je opravdu tak poctivý (Babiš, pozn. Demagog.cz), když tady čteme titulky, že nezaplatil skoro 300 milionů daní?
Nepravda

V médiích se číslo 300 milionů v souvislosti s nezaplacenými daněmi Andreje Babiše neobjevuje. Většina článků komentuje možné obcházení úhrady daní prostřednictvím korunových dluhopisů. V této věci možný únik dělá cca 13,5 milionu korun ročně. Další obcházení úhrady by mohlo plynout z holdingu Agrofert (konkrétně 17 milionů). Podobnou kauzou je prodej „nadceněných“ akcií společnosti Profrost, kde se mohl vyhnout zaplacení až 132 mil. na dani. Zdůrazňujeme, že hodnotíme pouze obsah mediálních článků, nikoli pravdivost těchto spekulací. Na základě toho hodnotíme výrok jako nepravdivý, jelikož v médiích se o dlužné částce kolem 300 milionů nehovoří.

V některých médiích můžeme najít zprávy o tom, že Babiš ušetřil na daních díky nákupu dluhopisů od své firmy Agrofert. Na nezdaněných korunových dluhopisech, které Babiš nakoupil, měl ušetřit až 13,5 milionu korun. Tyto údaje popisují například deníky Echo24nebo iDNES.

Ministr financí nakoupil v roce 2013 korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,252 miliardy Kč, rok nato další část za 230 milionů Kč – celkově tedy za 1,482 miliardy korun. S úrokem 6 % mu dluhopisy vynáší 88,92 milionů korun ročně a pokud by ministr nevyužil daňové optimalizace a zdanil by tuto částku patnácti procenty, stát by získal 13,338 milionů korun.

Částka, kterou by Andrej Babiš musel ročně doplatit, činí 13 milionů Kč, neboť by výnos v hodnotě 90 milionů Kč musel zdanit sazbou daně z přijmu fyzických osob, tedy 15 %. Dodejme, že akciová společnost Agrofert by pak jako právnická osoba danila sazbou ve výši 19 %, což by každoročně činilo 17 milionů Kč.

Kdybychom chtěli vědět, o jak vysokou částku na daních by se u ministra Babiše jednalo za celou dobu (tedy 2013–2016), dostali bychom se k číslu 58,282 milionu (13,338 milionu za roky 2014, 2015 a 2016 plus 11,268 milionu za rok 2013).

Pokud máme cíleně v souvislosti s Babišem hledat částku kolem 300 milionů, objevíme informaci, že podle slov ministra financí na daních od roku 1993 naopak 310 milionů Kč zaplatil. 132 milionů korun je potom částka, kterou dle Hlídacípes.org nezaplatil a zaplatit měl, když „nadceněné“ akcie své společnosti Profrost prodal své druhé společnosti Agrofert. To však nekoresponduje s výrokem místopředsedkyně ODS, který tak zůstává nepravdivý. Dodejme, že se jedná o spekulaci. Zda Babiš měl tyto daně platit, nemůžeme hodnotit my.

Karla Šlechtová

Podle slov pana ministra Babiše využil vše, co bylo v souladu se zákonem ČR. (…) Pan ministr Babiš postupoval podle zákona.
Neověřitelné

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože zatím není zcela jasné, zda Andrej Babiš jednal, či nejednal v případě korunových dluhopisů podle zákona.

Zákon č. 188/2011 Sb. o kolektivním investování umožnil vydávat nedaněné korunové dluhopisy. V souladu se zákonem 586/1992 Sb. o daních z příjmů je efektivní daň spořicích státních dluhopisů vlivem zaokrouhlování nulová. Základ daně se zaokrouhluje na korunu dolů a protože jmenovitá hodnota jednoho dluhopisu byla jedna koruna, je efektivní daň nulová. Sám Andrej Babiš uvádí, že nákupem dluhopisů neudělal nic nezákonného.

Poslanci rozpočtového výboru nicméně na začátku března odhlasovali, že existuje podezření, že při vydávání korunových dluhopisů mohlo dojít ke zneužití zákona. Finanční správa má tedy prověřit, zda při nákupu dluhopisů Agrofertu nešlo o skryté vyplácení dividend.

Na základě tohoto rozhodnutí premiér Bohuslav Sobotka pověřil šéfa Generálního finančního ředitelství Martina Janečka, aby vydal finančním úřadům pokyn, na základě kterého začnou prověřovat majitele korunových dluhopisů.

Karla Šlechtová

Víte, tady jsme opravdu všichni věděli (při volbách do PS, pozn. Demagog.cz), a v tom má pan ministr Babiš, znali jsme jeho majetek, on všechno zveřejnil, v tuto chvíli zveřejnil svoje příjmy od 90. let.
Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože o Andreji Babišovi skutečně v období před volbami již bylo známo, co vlastní, nicméně detaily, které se řeší nyní (problematika nákupu korunových dluhopisů či prodej některých společností), známy konkrétně nebyly.

V březnu 2013, tedy v době před sněmovními volbami, časopis Forbes uvedl, že Andrej Babiš je druhým nejbohatším Čechem. V té době disponoval majetkem za dvě miliardy dolarů (což v přepočtu na koruny v té době bylo asi 39,5 miliard korun). Ve stejném roce se umístil v celosvětovém žebříčku bohatých na 736. místě.

Po volbách Andrej Babiš, stejně jako další poslanci zvolení za ANO, zveřejnil své majetkové přiznání. Z tohoto přiznání se například dozvídáme, že kromě stoprocentního vlastnictví skupiny Agrofert a firem SynBiol a Kostelecké uzeniny vlastní rodinný dům v Průhonicích a byt v pražské Bubenči. Do jeho majetku patří také pozemky v několika obcích, další dva rodinné domy, zahrady a orná půda na Slovensku. Konkrétní finanční částky nebo výše úvěrů však zveřejněny nebyly. „Tyto informace jsou uvedeny v příloze, která byla předána do advokátní kanceláře pro případ, že by v budoucnu bylo potřeba se do dokumentu podívat. Pro některé poslance jsou například údaje o stavu na účtu citlivou záležitostí, proto se dohodli na tom, že konkrétní částky nebudou uvádět,“řekla ČTK mluvčí ANO Radka Burketová.

V březnu 2017 pak Andrej Babiš zveřejnil své příjmy z let 1996 až 2015, které si nechal prověřit dvěma auditorskými firmami.

Z důvodu, že nelze zjistit konkrétní částky z majetkového přiznání z roku 2013, hodnotíme výrok jako zavádějící. Ministryně navíc hovoří o tom, že majetek Andreje Babiše byl znám již během voleb 2013, jeho majetkové přiznání však bylo zveřejněno až po volbách. Zavádějící je také spojovat majetkové přiznání Andreje Babiše z roku 2013 s aktuálními kauzami, jež se týkají jeho majetku.

Alexandra Udženija

Zatím není jasné, zda se (Andrej Babiš, pozn. Demagog.cz) svými transakcemi či machinacemi nevyhýbal placení daní.
Pravda

Ve zmiňované kauze, kde Andrej Babiš nakoupil dluhopisy vlastní firmy Agrofert, a tím si zajistil nezdaněný příjem desítek milionů korun ročně, zatím neproběhlo žádné soudní řízení, které by osvětlilo, zda transakce byla, či nebyla legální. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Kauzu dluhopisů přehledně shrnuje například server Lidovky.cz. Na veřejnost se téma dostalo v lednu 2017, kdy bylo na Babiše podáno trestní oznámení. Informoval o tom internetový deník Echo24. Transakci by mohla prověřit také Finanční správa, to ale její generální ředitel Janeček odmítá.

I přes mnohé spekulace zatím není k dispozici žádné rozhodnutí příslušných orgánů. Zda se tedy ministr tímto nákupem vyhnul placení daní, či nikoliv, není zatím jasné.

Alexandra Udženija

Jeho vyjádření jsou rozporuplná, on pokaždé uvádí jiné částky (Andrej Babiš a jeho vyjádření ohledně vlastních financí, pozn. Demagog.cz).
Pravda

Během tří měsíců Andrej Babiš skutečně pronesl hned několik různých vyjádření ohledně svých příjmů a částky se liší až o stovky milionů korun.

O příjmech Andreje Babiše se začalo spekulovat v lednu 2017, kdy redaktorka časopisu Echo24 Lenka Zlámalová upozornila na nesrovnalosti v účetnictví ministra financí. Podle ní jeho uváděné příjmy nemohly stačit na nákup dluhopisů jím vlastněné firmy Agrofert emitované v roce 2012 a nakoupené v letech 2013 a 2014. Zlámalová vycházela z Babišova vyjádření pro Deník a Hospodářské noviny.

„Šlo o moje vydělané a zdaněné peníze. Od roku 1993 jsem jako fyzická osoba oficiálně vydělal 1,8 miliardy korun, za tu dobu jsem na dani z příjmů zaplatil 310 milionů korun a 27 milionů korun na pojistném. Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun,“uvedl Babiš v rozhovoru pro Deník 4. ledna 2017. Toto vyjádření Zlámalová porovnala s majetkovým přiznáním poslance Babiše z roku 2013, které je založené ve Sněmovně, a zjistila, že uváděné příjmy nemohly stačit na nákup zmíněných dluhopisů v roce 2013.

O několik dní později na tiskové konferenci v reakci na toto zpochybnění doplnil ministr financí dalších 668 milionů nedaněných příjmů z prodeje firem či akcií.

V důsledku těchto pochybností nechal Andrej Babiš také zpracovat „audit“svých příjmů. Výsledkem bylo vyjádření renomovaných auditorských společností, které prověřily příjmy ministra financí s upozorněním, že se nejedná o skutečný audit, ale pouze o kontrolu příjmů na základě předložených dokumentů. Příjmy podle tohoto auditu neodpovídají dříve uváděným částkám a liší se i od majetkových přiznání pro Poslaneckou sněmovnu. Nesrovnalosti Babiš označuje za bagatelní chybu účetní.

Alexandra Udženija

(pokračování předchozího) Pak (Babiš, pozn. Demagog.cz) řekne, že účetní udělala chybu. To chápu, ale tady udělá účetní chybu v jednom řádku kontrolního hlášení, kdy vůbec nejde o to, že dluží na daních státu, a dostane 30 tisíc pokuty, a pan Babiš řekne jenom ‚sorry jako, moje účetní udělala chybu‘.
Pravda

Andrej Babiš skutečně nesrovnalosti ve svých příjmech označil za chybu účetní, která prý vznikla nevinným prohozením hrubé a čisté mzdy. Podobné opomenutí při vyplňování kontrolního hlášení by však skutečně znamenalo pokutu v řádu desetitisíců korun. Je ale nutné dodat, takový postup je v souladu s platnými zákony. Ministerstvo financí a státní správa provádí změny, které mají vést ke zmírnění sankcí za nepřesnosti v kontrolním hlášení. Současný stav ale popisuje Alexandra Udženija korektně.

Oznámení o majetku poslance je povinnost vyplývající ze zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Porušení této povinnosti, například uvedením zjevně nepřesných, neúplných nebo nepravdivých údajů v oznámení, může být trestáno pokutou až do výše 50 tisíc korun s přihlédnutím k závažnosti přestupku.

Při porušení povinnosti v souvislosti s kontrolním hlášením zavádí zákon sankce ve výši 1000, 10 tisíc, 30 tisíc a 50 tisíc korun. Tyto pokuty jsou stanoveny pevnou částkou, není možné přizpůsobit výši pokuty míře pochybení. Média či sociální sítě tak informují o řadě případů, kdy byl podnikatel za drobnou chybu v kontrolním hlášení, která nebyla po výzvě včas odstraněna, pokutován částkou 30 tisíc korun.

Ministerstvo financí v červenci 2016, tedy sedm měsíců po uvedení kontrolního hlášení do praxe, zavedlo možnost odpouštění pokut. „Vzhledem k tomu, že tato změna v promíjení pokut u kontrolních hlášení byla očekávána, ukládání pokut jsme do doby účinnosti novely pozastavili. Tisícikorunová pokuta nebyla uložena žádná, co se týká těch vyšších pokut, byly uloženy jen čtyři. V budoucnu se k tomuto v minulosti vzniklému porušení už nebude přihlížet,“ přislíbil tehdy generální ředitel Finanční správy Martin Janeček. Toto však Finanční správa nedodržela a možnosti odpouštění pokut také příliš nevyužívá. Podle článku na serveru Podnikatel.cz z ledna 2017 byla do té doby odpuštěna pouze jediná pokuta, navíc pouze částečně. Důvodem měl být i metodický pokyn Finanční správy, který povoloval odpuštění pokuty pouze ve výjimečných případech.

V březnu 2017 přislíbilo ministerstvo další zmírnění přístupu k sankcím za kontrolní hlášení.

Karla Šlechtová

Šlechtová: Ministerstvo financí si uvědomilo, že je nutné řešit případy, kdy za drobné chyby jsou vysoké pokuty, a zavedlo výjimky na různé tyto pokutované podnikatele a podobně.

Udženija: To nejsou výjimky, oni můžou podat žádost, aby jim to bylo prominuto.

Šlechtová: Přesně tak.
Zavádějící

Ministerstvo financí sice zavedlo možnost požádat o prominutí pokuty, v praxi je však skoro vůbec neodpouští. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Možnost prominutí pokuty za nesplnění povinnosti podání kontrolního hlášení navrhlo v červenci 2016 ministerstvo financí. Tato možnost se stala součástí zákona 235/2004 Sb. o DPH. Prominutí pokuty zavedla novela (.pdf, str. 138, § 101j a § 101k) tohoto zákona. Uvádí, že „... plátce je oprávněn požádat správce daně o prominutí pokuty“. Toto se týká pokut ve výši 10 000 Kč, 30 000 Kč a 50 000 Kč. Jedinou výjimkou se tak stává pokuta ve výši 1000 Kč, která je jedenkrát ročně prominuta automaticky bez nutnosti podávat žádost na finanční úřad. Jedná se tedy o žádost, nikoli o výjimky, jak správně ministryni Šlechtovou opravila poslankyně Udženija.

V praxi však k odpouštění pokud skoro vůbec nedochází. Podle serveru Podnikatel.cz z ledna 2017 byla do té doby odpuštěna pouze jediná pokuta, navíc pouze částečně. Důvodem měl být i metodický pokyn Finanční správy, který povoloval odpuštění pokuty pouze ve výjimečných případech.

V březnu 2017 přišla Finanční správa s dalším rozšířením možnosti prominutí pokut. Pokyn se rozšiřuje o další ospravedlnitelné důvody k prominutí. Kromě plošného prominutí jedné pokuty ročně je například možné prominout pokutu (50 tisíc korun), když se plátce s reakcí na výzvu k podání kontrolního hlášení opozdí maximálně o pět dní a pokud mu povinnost podat ze zákona skutečně nevznikla. Nebo vzniká možnost prominout pokutu (30 tisíc korun), když plátce reaguje na výzvu k odstranění nesrovnalostí nejdéle pět dní po zákonném termínu od počátku bezchybně podaných kontrolních hlášení. Jedná se o Pokyn Generálního finančního ředitelství D-29 (.pdf).

Alexandra Udženija

(návaznost na předchozí) A podání té žádosti stojí, tuším, 400 korun nebo 1000 korun, teď jsi nejsem jistá, takže mě nechytejte za slovo, ale v těchto intencích. Takže podnikatel musí zaplatit za to, že si podá žádost, aby mu byla prominuta nesmyslná pokuta, a otázka je, jestli mu prominuta bude.
Pravda

V tomto výroku nehodnotíme „nesmyslnost“ pokuty, ale pouze údaje týkající se žádosti o prominutí pokuty a poplatků. Tyto skutečnosti popisuje místopředsedkyně ODS korektně: podnikatel může podat žádost o prominutí pokuty z nepodání kontrolního hlášení k DPH a podání této žádosti podléhá správnímu poplatku ve výši 1000 Kč.

Informace lze nalézt v Pokynu Generálního finančního ředitelství D-29. Žádost o prominutí pokuty z nepodání kontrolního hlášení k DPH podléhá správnímu poplatku ve výši 1000 Kč (.pdf, str. 2) a lze ji podat nejpozději do tří měsíců (.pdf, str. 2) ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit tuto pokutu.

Správce daně pak na základě žádosti posoudí, zda vůbec lze pokutu prominout. Kladná odpověď však sama o sobě neznamená, že pokuta bude skutečně prominuta. Následně se totiž posuzuje rozsah prominutí.

Pro určení rozsahu (.pdf, str. 4) jsou důležitá dvě kritéria: ospravedlnitelný důvod prodlení a četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem. Pokutu pak lze prominout až do výše 100 %. Ospravedlnitelný důvod posuzuje správce daně a zároveň procentuálně ohodnocuje, do jaké výše může být pokuta prominuta.

Karla Šlechtová

Se Sdružením místních samospráv máme jako MMR intenzivní spolupráci, každý rok od nás dostávají dotaci v rámci tzv. nestátních neziskových organizací. Letos ji nedostali.
Pravda

V lednu 2009 podepsal tehdejší ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek s předsedou Sdružení místních samospráv Janem Pijáčkem dohodu o spolupráci. Ta měla spočívat v tom, že se sdružení stane připomínkovým místem u věcně vhodné legislativy a také že s ním budou konzultovány věci, které si sdružení dalo do své působnosti. Tedy např. fungování samospráv v České republice. V tomto má proto Šlechtová pravdu.

Stejně tak popisuje korektně i to, že dané sdružení čerpá každoročně dotace v rámci programu Dotace pro nestátní neziskové organizace. Ministerstvo na svém webu uvádí seznam příjemců dotací v tomto programu od roku 2013. Od tohoto roku až do roku 2016 sdružení každoročně dotace získalo. V roce 2013 šlo o 1,75 milionu korun, v dalších letech částky nebyly kvantifikovány (viz 2014, 2015 a 2016).

Letos skutečně mezi subjekty, které na dotaci dosáhly, Sdružení místních samospráv není. Fakta obsažená ve výroku Šlechtové tedy odpovídají, a výrok je tudíž hodnocen jako pravdivý.

Karla Šlechtová

Nám chodí stovky žádostí, do IROPu jich máme tisíce, všichni musí splnit kritéria. Pokud mi tam někdo hodí salátovou verzi žádosti a kritériem je, aby ta žádost byla v nějaké uzavřené formě, tak to nepřijímáme.
Pravda

Karla Šlechtová hovoří o situaci, kdy Svaz místních samospráv nedostal dotaci. Ministryně to vysvětluje tím, že Svaz nesplnil formální náležitosti žádosti a z tohoto důvodu dotaci nedostal. Podle Systému schvalování projektů a výběrových kritérií integrovaného regionálního operačního programu (IROP) (.pdf, str. 5) jsou obecná kritéria přijetí a kritéria formálních náležitostí společná pro všechny specifické cíle IROP. Pokud žádost neuspěje v hodnocení formálních náležitostí, bude žadatel vyzván k opravě nebo doplnění.

Kritéria formálních náležitostí IROP (.pdf, str. 7) jsou tři:

1. Žádost o podporu je podána v předepsané formě.

2. Žádost o podporu je podepsána oprávněným zástupcem žadatele.

3. Jsou doloženy všechny povinné přílohy a obsahově splňují náležitosti požadované v dokumentaci k výzvě.

V polovině března 2017 bylo v IROP evidováno (.xlsx, sloupec předložené projekty) asi 4 500 žádostí.

Karla Šlechtová

Dotace (od MMR pro neziskové organizace - pozn. Demagog.cz) jsou nenárokové.
Pravda

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože konkrétně zmiňovaná dotace je opravdu nenároková.

Zde se konkrétně jedná o případ, o kterém bylo informováno v Otázkách Václava Moravce. Sdružení místních samospráv zaslalo České televizi (čas 25:45) informaci, podle které tomuto sdružení neměla být poskytnuta dotace Ministerstvem pro místní rozvoj a Karlou Šlechtovou jako ministryní za ANO. Důvodem neposkytnutí dotace měla být jejich kritika zavedení elektronické evidence tržeb.

Co se týče pojmu nenárokové dotace, toto znamená, že se o poskytnutí dotace musí příjemce aktivně ucházet a není na ně automatický nárok. Zde se konkrétně mělo jednat o dotaci pro nestátní neziskové organizace.

Na webu ministerstva pro místní rozvoj u informací pro přidělování této dotace je možno zjistit podmínky, za kterých se dotace přiděluje. Kromě těchto podmínek je zde uvedena věta: „Na poskytnutí dotace není právní nárok“. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Alexandra Udženija

Novela stavebního zákona má v tuto chvíli kolem 300 pozměňovacích návrhů.
Nepravda

Novela stavebního zákona č. 183 /2006 Sb. a na ni navazující normy v současné době prošly rozpravou ve druhém čtení 28. února 2017. Z této rozpravy vyšlo množství pozměňovacích návrhů, jejichž soupis řeší parlamentní tisk číslo 927/5 (. pdf).

Zde výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj navrhl 60 pozměňovacích bodů, výbor pro životní prostředí přišel jen s formální změnou v přečíslování a hospodářský výbor podal 54 pozměňovacích bodů. V rozpravě se vyjadřovali k zákonu i poslanci, kteří dohromady podali přibližně 102 bodů změn.

Celkem tedy bylo navrženo 216 pozměňovacích bodů ke sledovanému zákonu. Vzhledem k tomu, že rozdíl je v řádech desítek návrhů/bodů, musíme výrok hodnotit jako nepravdivý.

Alexandra Udženija

Probíhá schvalování novely stavebního zákona a zároveň už ministerstvo připravuje nový stavební zákon.
Pravda

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože novela stavebního zákona je skutečně v průběhu hlasování a stejně tak Šlechtová v lednu 2017 informovala o záměru stvořit úplně nový stavební zákon. O tom měla informovat vládu po druhém čtení novely, což však neučinila.

Alexandra Udženija

V každém stupni se vám zase může kdokoliv odvolat, zůstává 44 a 46 dotčených orgánů. Neodstraňuje (novela stavebního zákona, pozn. Demagog.cz) zásahy a blokace jednotlivých sdružení.
Neověřitelné

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, a to i přesto, že některé z částí jsou popisovány korektně. Jednu z částí tvořících podstatu výroku nejsme schopni ověřit, a proto je tímto hodnocením označen i výrok jako celek.

Alexandra Udženija porovnává rozdíly aktuálního stavebního zákona a navrhované novely (.pdf).

Co se týče možnosti odvolání, novela v tomto směru nic nemění. O odvolání hovoří pouze v souvislosti s nemožností jej u některých úkonů podat či u zapovídání odkladného účinku odvolání. Stejně tak není v novele správního řádu (.pdf, str. 226), jímž by se odvolání řídilo, měněno nic s tímto souvisejícího.

Za jakých podmínek se mohou spolky účastnit stavebních a souvisejících řízení shrnuje přehledně článek na webu Frank Bold. Obecně platí, že je potřeba splnit určité podmínky – cíl spolku ve stanovách (ochrana přírody a krajiny, atd.) a přisouzení postavení účastníka řízení. Ani v tomto směru se v předkládané novele nic zásadního oproti současnému znění nemění.

Počet dotčených orgánů ve stavebním řízení zpracovává dokument (.pdf) ministerstva pro místní rozvoj. Jednotlivé dotčené orgány se však v dokumentu prolínají a není tedy možno zjistit, zda Alexandra Udženija počítá všechny zde (v jakýchkoli obměnách) uvedené či nikoli. Stejně tak je mimo naše kapacitní možnosti překontrolovat, zda jsou tyto orgány v celé novele stejné jako v aktuálním znění.

Ke zdroji aktuálního a budoucího počtu dotčených orgánů jsme požádali o vyjádření jak Alexandru Udženiju, tak ministerstvo pro místní rozvoj. Do současnosti nám však nebylo odpovězeno. Z těchto důvodů je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Alexandra Udženija

Zůstává dvojstupňové řízení, které se v západní Evropě už nepoužívá, a ten rozsah pro dokumentaci, územní rozhodnutí a stavební povolení, co musí všichni splnit, je stejný a kolikrát duplicitní.
Neověřitelné

Dostupné informace naznačují, že pravidla pro výstavbu se v jednotlivých zemích EU výrazně neliší. Dohledané zdroje jsou však příliš obecné a staršího data, takže pro nás výrok zůstává neověřitelný.

Ve studiiComparison of building permits procedures in European Union countries (2011) autoři shrnují, že „organizace a regulace procedur stavebních povolení je podobná v evropských zemích“ (str. 415). Od ostatních se liší hlavně Velká Británie. Studie také konstatuje, že v zemích najdeme rozdělení na povolení plánovat stavbu a poté samotné stavební povolení (str. 421).

Agentura Czechinvest ve svém dokumentu (.pdf) z roku 2011 o výstavbě na území ČR pro potenciální investory ze zahraničí také uvádí, že proces plánování a výstavby je v ČR podobný jako v jiných evropských zemích (str. 1).

Karla Šlechtová

Stavební právo není jedno povolení, to je, jestli se vůbec bude stavět, územní plány, které každé město musí mít. Stavební zákon má dvě části - územní plánování, bez těch územních plánů měst a obcí se nic nepostaví a když je obec nemá, tak skončila. Nad obcí jsou zásady územního rozvoje krajů a nad tím politika územního rozvoje států, která je v gesci MMR.
Pravda

Ministryně Šlechtová správně popisuje proceduru a limity výstavby. Vybudování každého stavebního záměru podléhá zpravidla několika povolovacím procesům. Obecné schéma vypadá přibližně takto, v případě rizika ekologických dopadů však mohou přibýt také další konkrétní povolení, např. dle vodního zákona (mj. ke geologickým pracím ve zvlášť chráněných oblastech) nebo zákona o ochraně krajiny a přírody (např. při kácení dřevin.)

autor schématu: JUDr. Veronika TOMOSZKOVÁ, Ph.D

K obsahu stavebního zákona: územní plánstanoví základní koncepci rozvoje obce a je podřízen zásadám rozvoje kraje i státu. Zásady územního rozvoje kraje jsou obsaženy ve třetí části stavebního zákona (dle terminologie zákona má částí celkem 7). Dále stanoví zejména základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje. Vydávají je kraje a jsou závazné pro pořizování územních plánů obcí. Politika územního rozvoje ČR je oproti tomu celostátní nástroj územního plánování a funkčně stojí nad zásadami kraje i územním plánováním obce. Ve spolupráci s ostatními ministerstvy ji pořizuje ministerstvo pro místní rozvoj a podléhá i schválení vlády. Výrok ministryně je tedy pravdivý.

Karla Šlechtová

V oblasti územních plánů dáváme mnoho zjednodušení do toho zákona, například u velkých staveb, například u koridorů, které při obchvatu měst trvají a bude se muset změnit územní plán, ale podle naší novely se nebude muset změnit územní plán a bude to na výjimku právě ve stavebním zákoně a vkládáme koridory. Což zkrátí územní řízení zhruba o dva tři roky.
Neověřitelné

Novela stavebního zákona (.pdf, str. 28, § 54 odst. 5) sice obsahuje „nenutnost“ měnit územní plán v určitých případech, není to však tak jednoduché. Část územního plánu, která znemožňuje realizaci záměru, musí být krajským úřadem zrušena opatřením obecné povahy.

Ani potom není možno zachovat stávající „porušený“ územní plán. Obec je povinna bez zbytečného odkladu pořídit změnu územního plánu nebo nový územní plán respektující umístění záměru, jenž vyvolal zrušení části územního plánu.

Co se týká zmíněné časové úspory, není možno dohledat veřejně dostupnou informaci, která by toto tvrzení potvrzovala, či vyvracela.

Alexandra Udženija

Dnes jestli je to v souladu s územním plánem měl posuzovat daný stavební úřad. Vy to odebíráte stavebnímu úřadu a dáváte to na úřad obce s rozšířenou působností a jenom ve Středočeském kraji tento fakt, oni si to spočítali, že to měníte, znamená 15 tisíc papírů a razítek navíc.
Neověřitelné

Novela stavebního zákona, která již prošla druhým čtením v Poslanecké sněmovně, by měla mimo jiné zavádět tzv. koordinované řízení, jež spojí územní a stavební řízení a bude vydávat jedno koordinované povolení jak pro jednotlivé stavby, tak i pro soubory staveb.

Pro obecné stavby bude příslušnou institucí obecný stavební úřad, pro vybrané speciální stavby (například stavby silničních komunikací) to bude silniční správní úřad (obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad či ministerstvo dopravy).

Některé stavby tedy budou nově posuzovány úřadem obce s rozšířenou působností.

Jaká bude administrativní zátěž této změny konkrétně ve Středočeském kraji, se z dostupných zdrojů nedá zjistit. O počtu 15 tisíc papírů a razítek v případě přesunutí posuzování staveb na úřady obcí s rozšířenou působností ale hovoří v komentáři místopředseda ODS Martin Kupka. Vyjádření však nedokládá žádnými konkrétnějšími vysvětleními a podobnou informaci přímo od Krajského úřadu Středočeského kraje se nám nepodařilo najít. Výrok tedy zůstává neověřitelný.

Karla Šlechtová

Územní plánovaní samozřejmě řeší stavební úřady a vy možná narážíte na to, že veřejně prohlašuji, že by se některé měly zrušit a jít z jedniček na obce s rozšířenou působností. Ale toto nezavádí tato novela. (...) Vymyslela jste si nový stavební zákon, který mi nikdo nezadal.
Pravda

Územní plánování na úrovni obcí má na starosti dle stavebního zákona (183/2006 Sb.) obecní úřad obce s rozšířenou působností (úřad územního plánování). Ten pořizuje územní plán a územní plánovací podklady (§ 6).

Stavební úřad vydává územní rozhodnutí, územní souhlas a poskytuje informace pro územně plánovací podklady a dokumentace (§ 6). Tzv. obecným stavebním úřadem může být ministerstvo, krajský úřad, úřad obce s rozšířenou působností či pověřený obecní úřad (§ 13).

Novela stavebního zákona nemá za cíl rušení stavebních úřadů a stávající strukturu těchto institucí nemění.

Dle záznamu z jednání Poslanecké sněmovny v říjnu 2016, kde Karla Šlechtová novelu zákona představovala, je zřejmé, že současná novela organizaci úřadů měnit nebude. Zároveň však ministryně naznačila, že větší změny mohou přijít v novém návrhu zákona, který MMR připravuje.

Navrženou úpravu společného řízení považuji za maximum, kterého bylo možné dosáhnout při zachování současné organizace veřejné správy a v rámci formátu novely, nikoliv návrhu nového zákona, který v tuto chvíli ministerstvo pro místní rozvoj také připravuje. Novela stavebního zákona žádným způsobem nezasahuje do počtu existujících obecních stavebních úřadů.

Karla Šlechtová

Vodní díla je jedna věc z těch 2500 připomínek, které my jsme vypořádali napříč resorty, kraji a obcemi.
Pravda

Ustanovení týkající se vodních děl byla připomínkována, vzhledem k počtu připomínek však tvoří relativně malou část připomínkovaných ustanovení. Celkem jich bylo uplatněno 2142, ne uváděných 2500, i přesto ale výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle vypořádací tabulky bylo k novele stavebního zákona uplatněno (.docx, str. 1) 2142 připomínek. Ty směřovaly na mnoho ustanovení navrhované novely, a to mj. i na ustanovení týkající se vodních děl. Mezi hlavní důvody patřilo zařazení vodních děl mezi vedlejší povolované stavby, o kterých by se rozhodovalo v rámci tzv. koordinovaného řízení (.pdf, str. 78, bod č. 5). V důsledku toho by o jejich výstavbě rozhodoval jiný než vodoprávní úřad (připomínky č. 196, 197, 199).

Co se týče připomínkových míst, připomínky uplatnila všechna ministerstva, dále všechny kraje a za města a obce pak Svaz měst a obcí. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Karla Šlechtová

Pan premiér Sobotka na slova pana Jurečky v podstatě řekl, že tedy paní ministryně Šlechtová si má zjistit, jestli má v Poslanecké sněmovně podporu.
Neověřitelné

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat, co premiér Sobotka řekl v souvislosti s protestem ministra Jurečky proti zahrnutí vodních děl do změn ve stavebním zákoně.

Ministryně Šlechtová mluví o novele stavebního zákona, která v Poslanecké sněmovně čeká na projednání ve třetím čtení. Jedná se o vládní návrh zákona, u něhož je ministryně pro místní rozvoj zástupkyní navrhovatele. KDU-ČSL, respektive ministru Jurečkovi, se nelíbí, že by měly být vodní stavby zahrnuty do jednotného stavebního řízení, a podle vyjádření ministryně v OVM hrozí tím, že novelu nakonec nepodpoří. Proto ministryně prý bude navštěvovat poslanecké kluby a jednat s nimi o podpoře novely.

Karla Šlechtová

Protože když už člen vlády, který tady má pod sebou u té novely stavebního zákona 40 zákonů a těch pozměňováků, nejvíc pozměňováků jde do zákona ministra dopravy, ministra životního prostředí, ministra zemědělství a ministra průmyslu a obchodu a kde byli ty ministři, když já jsem měla druhé čtení? Já tam seděla sama.
Nepravda

Ministryně Šlechtová se účastnila druhého čtení stavebního zákona, přičemž alespoň dva zmínění ministři na zasedání chyběli. Nejvíce pozměňovacích návrhů se však týká stavebního zákona, který je v gesci ministerstva pro místní rozvoj, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Ministryně Šlechtová promluvila 28. února ke Sněmovně při druhém čtení novely stavebního zákona. Ze stenoprotokolu bohužel neseznáme, zda byli ministři přítomni. Těsně před projednáváním novely stavebního zákona, které zahájila právě ministryně, však proběhlo procedurální hlasování o tom, zda poslanci „doprojednají“ novelu i po 19. hodině. Zde hlasoval ministr zemědělství Jurečka, omluven byl ministr životního prostředí Brabec. Omluvil se také Jan Mládek, který ten den naposledy zastupoval ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministr dopravy není však poslancem, tedy nelze jeho přítomnost vyvodit z hlasování a uveden není ani ve stenoprotokolu.

Co se týče pozměňovacích návrhů, celkem jich bylo podáno 217, z čehož 146 navrhuje změnu stavebního zákona. Zbylých 71 pak bylo podáno se záměrem změnit jiný zákon.

Pozměňovací návrhStavebního zákonaJiných zákonůPodaný ve výborech8728Podaný poslanci5943 Zdroj: Poslanecká sněmovna (.pdf)

Název stavební zákon je pouze zkratka, celý název zákona č. 183/2006 Sb. je zákon o územním plánovaní a stavebním řádu. Pokud se podíváme do kompetenčního zákona, přesně tato oblast spadá pod gesci ministerstva pro místní rozvoj. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Karla Šlechtová

(na poznámku Moravce o expresním vyvlastnění) Tak s tímhle například ministerstvo pro místní rozvoj naprosto absolutně nesouhlasí. To je návrh koalice.
Pravda

Pokud jde o názor ministerstva pro místní rozvoj k institutu tzv. expresního vyvlastnění, lze vycházet jen z toho, že v jím předkládané verzi novely zákona 183/2006 Sb. se tento institut nevyskytuje. Pokusy o pozměňovací návrh ve prospěch předběžné držby zmínila ministryně Šlechtová ve své úvodní řeči ke druhému čtení (. pdf, str. 3) za „nepodařené“. I samotné MMR k pozměňovacím návrhům pro hospodářský výbor Poslanecké sněmovny uvedlo, že přijetí institutu předběžné držby je zcela nekoncepční (. pdf, str. 130). Podobně negativní stanovisko má i k návrhu zrušení odkladného účinku případných žalob k vyvlastnění (tamtéž, str. 143–144). Celkový názor MMR na předběžnou držbu pak shrnuje vyjádření takto:

Požadavek na zavedení nového institutu předběžného uvedení v držbu v rámci vyvlastňovacího řízení znamená zásadní změnu stávajícího procesu vyvlastnění. Danou záležitost nelze řešit PN, je třeba projednat s Ministerstvem spravedlnosti s vazbou na celý právní řád ČR. Vzhledem k dotčení koncepce vyvlastnění je žádoucí danou problematiku řešit při přípravě věcného záměru nového zákona o vyvlastnění.(tamtéž, str. 145)

Podobně složité je obecně odkazovat, že se jedná o návrh koalice. Je ale pravdou, že v roce 2015 bylo pro tento institut ministerstvo dopravy pod vedením ministra Ťoka (ANO 2011) i ministerstvo zemědělství pod ministrem Jurečkou (KDU-ČSL) a svou podporu přislíbilo i ministerstvo průmyslu s ministrem Mládkem (ČSSD). Tedy ministerstva pod vedením většiny vládní koalice.

Vzhledem k negativnímu stanovisku MMR k institutu expresního vyvlastnění čili předběžné držby výrok hodnotíme jako pravdivý.

Karla Šlechtová

My tou novelou, tak jsme ji napsali, navrhujeme, aby když někdo žádá o stavební povolení a potřebuje ‚vyvlastňovací dekret', tak mohou získat stavební povolení a to vyvlastňování může ještě několik měsíců běžet, ale nesmí se kopnout do země. Protože když nevlastníte pozemek, tak nemůžete kopat do cizího. Co se navrhuje v těchto pozměňovacích (...) je, že se bude moci kopnout do té země, aniž ten pozemek byl vyvlastněn.
Pravda

Ve vládní novele předkládané ministerstvem pro místní rozvoj není otázka změn kolem institutu vyvlastňování zásadní. Novela v podstatě ponechává v platnosti zákon 184 /2006 Sb. a jen upřesňuje podmínku přípustnosti vyvlastnění v případě zákona o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury 416 /2009 Sb., vždy až po pokusu o dohodu s vlastníkem pozemku či stavby.

V pozměňovacím návrhu místopředsedy výboru pro veřejnou správu Ladislava Oklešťka (ANO 2011) se objevuje institut „předběžného uvedení v držbu“ v bodě 14 (§ 2e), který by umožnil „vyvlastniteli“ získat držbu vyvlastňovaného práva. Bod 1 zní takto:

Je-li vedeno vyvlastňovací řízení pro účely provedení stavby dopravní infrastruktury dle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b), pro kterou bylo vydáno pravomocné stavební povolení nebo pravomocné společné povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, může vyvlastňovací úřad svým rozhodnutím uvést vyvlastnitele na jeho žádost a za podmínek stanovených v tomto zákoně v držbu vyvlastňovaného práva před ukončením vyvlastňovacího řízení (dále jen „předběžné uvedení v držbu“). Předběžné uvedení v držbu je přípustné jen jestliže veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Předběžné uvedení v držbu je přípustné, není-li možno vyvlastňovaná práva potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou.

V případě, že by tento pozměňovací návrh prošel, by „vyvlastnitel“ mohl s pozemkem nakládat ještě předtím, než by skončilo samotné řízení o vyvlastnění, a to bez ohledu na přání vlastníka a jeho případné snahy o odklad. Výrok je tedy pravdivý.

Alexandra Udženija

Z 212 hodnocených zemí je Česká republika v délce povolovacího řízení 183. Šlechtová: Jsme 131. Udženija: Jsme za Čadem, Tádžikistánem, Zimbabwe.
Pravda

Náročnost povolovacích procesů, které předcházejí realizaci investice (například územní nebo stavební řízení apod.), hodnotí Světová banka. Nejnovější data pochází z léta roku 2016 a hodnotí 189 států.

Při kombinaci kritérií délky povolovacích procesů na dny (time) a množství administrativních procedur (procedures) se Česká republika nachází na 183. místě. Čad je na 170. místě, Zimbabwe na 179 místě a Tádžikistán na 180. místě. Výrok Alexandry Udženiji je proto hodnocen jako pravdivý, neboť správně vyjádřila umístění České republiky i dalších zmíněných států.

Je-li kritériem pouze počet dní, které celkově zabere povolovací řízení, je ČR na 127. místě.

Karla Šlechtová

Praha má své vlastní Pražské stavební předpisy…
Pravda

V hlavním městě upravuje výstavbu skutečně nařízení (.pdf) Rady hlavního města Prahy, které je také nazýváno jako Pražské stavební předpisy.

Alexandra Udženija

Šlechtová: Praha má své vlastní Pražské stavební předpisy, (…) které se přijímaly za primátorky za ANO Krnáčové a Stropnického.
Zavádějící

Aktuálně platné Pražské stavební předpisy byly schváleny radou města v květnu 2016. Tedy přijímaly se skutečně během funkčního období Adriany Krnáčové. Matěj Stropnický v době jejich přijímání byl zastupitelem, pozici radního opustil již dříve. Na stavebních předpisech Stropnický z pozice radního pracoval, po odvolání však již nikoli. Výsledná podoba tedy nejde za ním, dokonce předpisy kritizoval z toho pohledu, že málo regulují možné jednání developerů. Výrok je tedy hodnocen jako zavádějící, neboť Stropnický na předpisech sice také pracoval, konečná podoba však již vznikla bez něj a on sám, soudě podle veřejně dostupných prohlášení, s nimi není zcela srozuměn. Samotné schvalování provázel spor Krnáčové právě se Stropnickým.

Alexandra Udženija nejprve diváky informovala, že v Praze trvá osm let, než začne investor na svém vlastním pozemku stavět. Karla Šlechtová jí odvětila, že má hlavní město vlastní „slavné“ stavební předpisy (myslela patrně předpisy (.pdf) z pera primátora Hudečka), na což reagovala nynější pražská zastupitelka tímto výrokem.

Kromě sociální demokracie nebyla ani jedna ze současných stran koalice dříve součástí výkonného orgánu hlavního města, nemůže tedy za nestandardně dlouhou dobu stavebního řízení. Současné pražské stavební předpisy (.pdf) navazují na podobné dokumenty vydávané podle stavebního zákona minimálně od roku 2007, podle paragrafu 194 e) totiž: „Hlavní město Praha stanoví nařízením vydaným v přenesené působnosti obecné technické požadavky na výstavbu v hlavním městě Praze.“

Alexandra Udženija

Ale ta (novela zákona o urychlení sítí, pozn. Demagog.cz) už měla být, slíbil to jak pan ministr Prachař, tak pan ministr Ťok, a teď najednou řekl na konci roku 2016, že se to vlastně nestihne.
Pravda

V září roku 2016 ministr dopravy Ťok oznámil, že vláda pravděpodobně nebude schopná do konce svého volebního období přijmout zákon (zákon o liniových stavbách), který by urychlil stavbu důležitých dopravních staveb (např. dálnice).

Na plánu přijmout uvedený zákon se podíleli ministři Ťok a Brabec (ministerstvo životního prostředí). Podle jejich názoru je klíčem k významnému urychlení výstavby dopravních staveb v Česku snížení počtu ministerstev, která mají právo do stavebního řízení vstupovat. Nutná je proto podle nich mimo jiné změna kompetenčního zákona.

Schválení tohoto zákona přitom bylo jednou z priorit vlády, a to proto, že v České republice existuje značný problém s délkou a administrativní náročností povolovacích řízení. Například podle hodnocení Světové banky, která se zabývá tím, jak dlouho povolovací řízení trvá a jak je byrokraticky náročné, obsadila Česká republika na základě dat z léta 2016 127. místo ze 189 hodnocených ekonomik.

Při kombinaci kritérií délky povolovacích procesů na dny (time) a množství administrativních procedur (procedures) se Česká republika nachází dokonce na 183. místě.

Pro úplnost je třeba dodat, že současná vláda jednu novelizaci původního zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury provedla, a to zákonem č. 49/2016 Sb. Tato novelizace se však týkala problematiky výkupních cen pozemků potřebných pro dopravní stavby.

Karla Šlechtová

To jsou takové výkřiky, vždycky předvolební kampaň je, že chce někdo něco zrušit a MMR rušila každá vláda, každá předvolební kampaň.
Pravda

Rušení ministerstev je opravdu tématem posledních vlád i některých stran v předvolebních kampaních minimálně v posledních dvou volebních obdobích.

V roce 2012 mluvila o snížení počtu ministerstev vláda Petra Nečase.

Ve volebních programech pro předčasné volby přišly s nápadem na rušení ministerstev např. ODS či TOP 09. Občanští demokraté (str. 6) hovořili o sloučení MPO s ministerstvem dopravy a dále o sloučení MŽP, MZe a MMR. Rušení některých ministerstev slibovala rovněž TOP 09 - ta chtěla vytvořit ministerstvo hospodářství spojením MPO, MMR a MD.

O rušení ministerstva pro místní rozvoj hovořil rovněž volební program ODS v roce 2010 (str. 35). U předvolebních kampaní najdeme také sliby o zeštíhlení státní správy pomocí rušení ministerstev. MMR by před volbami v roce 2009 zrušila ODS i nově vzniklá TOP 09.

To, že se téma rušení ministerstev ve veřejném prostoru objevuje opakovaně, dokládá i souhrn, který byl představen přímo v pořadu Otázky Václava Moravce (čas 52:35). Dodejme, že k žádnému rušení vyjma ministerstva informatiky v této době nedošlo.

Karla Šlechtová

Já jsem byla před dvěma lety první kdo řekl, (...) že je nutná změna kompetenčního zákona. A musím říct, že mne těší, že se toho chytá vedení všech politických stran.
Pravda

V rámci výroku pracujeme s tím, že Šlechtová míní konkrétně toto volební období. V jiném svém výroku totiž popsala i návrhy na rušení ministerstev z historického pohledu. Její zmínka o prvenství se tak vztahuje v tomto případě na období, ve kterém je sama členkou vlády. Samotná otázka prvenství je sporná a čas od času se někdo pro změnu kompetenčního zákona vysloví, nicméně faktem je, že Karla Šlechtová poskytla v březnu 2015 rozhovor Leaders Magazinu (v českém jazyce dostupný rovněž na webu ministerstva pro místní rozvoj), kde řekla: Mimochodem mám ambici otevřít kompetenční zákon. V mnoha věcech dubluje činnosti resortů. Když jsem psala dohodu o partnerství, potýkala jsem se s velkým resortismem. Slovo synergie je u nás trochu zakázané. Pokud spolu ale ministerstva nespolupracují, je to chyba.

Další politici se v nedávné době veřejně vyslovovali pro změnu kompetenčního zákona, ale pouze v souvislosti s vytvářením dalších možných ministerstev. Zda Šlechtová vedla s politiky z jiných stran na toto téma rozhovory v soukromí, ověřit nedokážeme.

Před pár dny se v Praze konalo Fórum českého stavebnictví, na kterém se hned několik politiků z hnutí ANO vyslovilo pro změnu kompetenčního zákona v souvislosti s možností vytvoření nového ministerstva hospodářství. Ministr dopravy Dan Ťok na Fóru prohlásil:

Máme mnoho ministerstev, je nutná změna kompetenčního zákona. Dlouhodobější koncepci brání časté změny ministrů.Stavební řízení je složité. Je potřeba změnit přístup k celému stavebnímu právu.

V podobném duchu se vyjádřil i ministr životního prostředí Richard Brabec, který konstatoval: „Máme historickou možnost, aby vzniklo ministerstvo hospodářství sloučením ministerstev. Souhlas v rámci koalice by měl být vyjednaný v programovém prohlášení vlády. EIA dnes nebrzdí stavební projekty, měla by trvat 4 a půl měsíce. Operační projekty v oblasti životního prostředí jsou úspěšné. Vicepremiérovi vlády Pavlu Bělobrádkovi (KDU-ČSL) byla v rozhovoru pro ČTK položena otázka týkající se nového ministerstva pro vědu. Ten řekl, že ministerstvo smysl má, ale za předpokladu, že by se otevřel kompetenční zákon.

Karla Šlechtová

V České republice (...) není možné, abychom měli 720 stavebních úřadů, 7 speciálních stavebních úřadů a každý stavebník šel na speciální stavební úřad a znovu šel a obcházel spoustu stavebních úřadů.
Pravda

Podle webu Statnisprava.cz je v České republice necelých 700 obecních stavebních úřadů. Nejvíce jich najdeme ve Středočeském (105), Jihomoravském (90) a Moravskoslezském kraji (84).

Mimo to podle § 15 existují speciální stavební úřady a na základě § 16 stejného zákona stavební úřady vojenské. Speciální stavební úřady vykonávají působnost u a) staveb leteckých, b) staveb drah a na dráze včetně zařízení na dráze, c) staveb dálnic, silnic, místních komunikací a veřejně přístupných účelových komunikací, d) vodních děl.

Světová banka vydává žebříček 190 zemí podle toho, jak dlouho trvá vyřídit všechna potřebná povolení, než může subjekt začít stavět. Dle Světové banky je pro průměrnou stavbu v České republice třeba 21 nejrůznějších povolení a celý proces se může protáhnout až na 247 dní. V žebříčku patří České republice až 130. pozice.

Karla Šlechtová

My jsme navrhovali, abysme sebrali aktivity, které se týkají stavebnictví, u těch sedmi resortů na MMR. To jsem naprosto prohrála.
Pravda

Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo návrh novelizace stavebního zákona, který byl v připomínkovém řízení do července 2015. Tato novela obsahovala záměr zjednodušit, zrychlit a zefektivnit procesy v oblasti povolování staveb. Ministerstvo se snažilo o zavedení jednotného řízení, jehož výsledkem bude jedno rozhodnutí zahrnující všechna povolení potřebná k realizaci konkrétního stavebního záměru. Nebylo by tedy nutné absolvovat několik řízení.

Následně byla zřízena pracovní skupina (.pdf), v níž byli zástupci dotčených resortů (MŽP, MPO, MD, MO, MZe, MV, MSpr., MK). Ti se však neshodli na vydání jednotného řízení. Problémem byly především speciální stavby a soubory staveb. Ministerstva průmyslu a dopravy se pak odmítla vzdát svých specializovaných stavebních úřadů, které se vyjadřují k projektům spadajícím do působnosti zmíněných úřadů – silnice, železnice, ropovody, plynovody nebo elektrárny (str. 4). Ministerstvo zemědělství se pak nechtělo vzdát rozhodování o věcech týkajících se vody.

Karla Šlechtová návrh novely z dalšího projednávání upravila tak, že vedle obecných staveb v příslušnosti obecného stavebního úřadu bude jednotné řízení vedeno pouze u staveb dopravní a energetické infrastruktury. Příslušnými orgány k jeho vedení budou ministerstvo dopravy jako speciální stavební úřad u dopravní infrastruktury a ministerstvo průmyslu a obchodu u energetické infrastruktury jako jiný stavební úřad.

Karla Šlechtová

(ukazuje na tabulku) Tady je spousta aktivit, které se dublují mezi resorty, MMR, zemědělství, životní prostředí.
Pravda

Mezi zmíněnými ministerstvy existuje skutečně řada oblastí, v nichž se aktivity jednotlivých resortů prolínají. Výrok Karly Šlechtové (nestr. za ANO) tak hodnotíme jako pravdivý.

Podle ministryně se aktivity některých ministerstev kryjí, a proto by bylo vhodné jednotlivé agendy sjednotit. Jmenovala zejména ministerstva životního prostředí a zemědělství.

Tabulku, o niž se ministryně v OVM opírá, k dispozici nemáme. Pro představu jsme proto vytvořili vlastní s dostupnými informacemi, které slova Šlechtové potvrzují.

Ministerstvo pro místní rozvoj (.pdf) se společně s MŽP zabývá otázkou vlivu staveb na životní prostředí (EIA) a otázkou zkvalitnění ovzduší. Ochranou přírody, konkrétně chráněných krajinných oblastí a národních parků, se zabývají všechny tři resorty (MZe, MŽP, MMR). Podobně je na tom i problematika ochrany lesů a boj proti suchu.

Jednotlivé agendy mezi MZe a MŽP se úzce prolínají, v některých oblastech se ale setkávají i s MMR. Výrok Šlechtové je tedy pravdivý.

Alexandra Udženija

Jediným, kdo zrušil nějaké ministerstvo, tak byla právě ODS, která zrušila ministerstvo informatiky.
Pravda

Ministerstvo informatiky fungovalo v České republice v letech 2003–2007. Zrušeno bylo skutečně za vlády ODS, konkrétně za druhé vlády Mirka Topolánka v roce 2007. Od té doby již další ministerstvo nevzniklo a ani nezaniklo.

Někteří členové vlády zastávají své pozice, aniž by přímo kontrolovali nějaký resort. Za vlády Mirka Topolánka to byl např. vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. V současné vládě jde o Pavla Bělobrádka a Jana Chvojku. Pokud ale přihlížíme k ministerstvu jako čistě ústřednímu orgánu státní správy, má Udženija pravdu. Jako jediné fakticky zaniklo ministerstvo informatiky.

Připomeňme ovšem zánik, vznik či úpravu kompetencí ministerstev v 90. letech. To bylo však spojeno s transformací země a šlo o výjimečnou situaci, tudíž k ní v hodnocení nepřihlížíme. Pouze pro informaci uveďme, že existovalo např. ještě v době první vlády Václava Klause (1992–1996) ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci nebo ministerstvo státní kontroly. Ta však byla v průběhu těchto období zrušena.

Alexandra Udženija

Tahle vláda přijala 31 000 nových úředníků.
Nepravda

Výrok první místopředsedkyně ODS je hodnocen jako nepravdivý, protože vláda sice přijala 31 000 nových státních zaměstnanců, ale to zdaleka nejsou jen úředníci. Jedná se např. i o vojáky nebo policisty.

Tento graf s „apokalyptickým filtrem“ je obsažen přímo v návrhu státního rozpočtu na rok 2017, a to na straně 52. Jak je vidět, od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 000.

Budeme-li vycházet ze schválených zákonů o státním rozpočtu na období 2015–2017 (tedy z těch navržených současnou vládou), zjistíme následující:

Pro rok 2015 (.pdf, str. 40, sešit B) vláda posílila o 600 míst úřady práce a Generální finanční ředitelství. Rovněž ale přibylo 800 pedagogů v kapitole MŠMT. V roce 2016 (.pdf, str. 45–46, sešit B) pak přijala dalších zhruba 500 lidí na ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství v souvislosti s rozjezdem EET, přes 700 nových lidí posílilo úřady práce a desítky nových míst pak přibyly v České inspekci životního prostředí, Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Energetickém regulačním úřadu a České obchodní inspekci. Ovšem přibylo také necelých 1000 vojáků a zhruba podobný počet míst vznikl u Policie České republiky a v Hasičském záchranném sboru.

Pokud se podíváme na meziroční nárůst (.pdf, str. 48–51) pro rok 2017, jde o zhruba 7000 míst. Konkrétně:

  • 2796 z nich přibývá v rámci kapitoly ministerstva školství.
  • Nově má vzniknout 2001 vojáků.
  • Ministerstvo financí na své nejrůznější agendy (EET, kontrolní hlášení, kontrolní oddělení, prokazování majetku, kontrola hazardního zákona) chce nabrat 607 lidí.
  • 543 lidí chce získat ministerstvo spravedlnosti. Mají působit jako vychovatelé či vězeňská ostraha.
  • Ministerstvo práce a sociálních věcí má v plánu posílit své řady o 284 lidí, zejména chce navýšit počty na úřadech práce a České správě sociálního zabezpečení.
  • Další nárůsty jsou již o 140 lidí (ministerstvo průmyslu a obchodu) a nižší.

Obecně lze tedy říct, že vláda navyšuje počet státních zaměstnanců. Přibývá úředníků (v tisících), ovšem není pravda, že by jich nabrala 31 000. Udženija pracuje s číslem nárůstu státních zaměstnanců, což ovšem automaticky nejsou úředníci. Patří sem i vojáci, policisté, hasiči nebo učitelé. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Alexandra Udženija

Počet státních zaměstnanců v roce 2012 a 2017, tak se naprosto zvyšuje. Počet úředníků za našich vlád byl naprosto stabilní.
Zavádějící

Místopředsedkyně Udženija směšuje počty státních zaměstnanců a úředníků. Je pravda, že například za vlády Petra Nečase (ODS, 2010 až 2013) byl počet státních zaměstnanců relativně stabilní. Nejedná se však jen o úředníky, ale o veškeré zaměstnance organizačních složek státu. Samostatná statistika pouze pro úředníky neexistuje. I proto výrok hodnotíme jako zavádějící.

Počet státních zaměstnanců naplánovaných ve státních rozpočtech v letech 2010 až 2017 znázorňuje následující graf:

Zdroj: Zpráva k návrhu zákona o státním rozpočtu za rok 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017

Jak je z grafu patrné, v letech 2011 až 2015 byl počet státních zaměstnanců poměrně stabilní s výjimkou roku 2012, kdy se snížil o 8 tisíc. V roce 2016 pak počet státních zaměstnanců narostl o 13 tisíc a pro rok 2017 je v rozpočtu plánovaný další nárůst o 7,6 tisíc.

Nejedná se však jen o úředníky, ale také o ústavní činitele, soudce, učitele na základních školách, vojáky, hasiče nebo policisty. Zároveň je potřeba přiznat, že minimálně částečně je nárůst v posledních letech způsoben počátkem účinnosti služebního zákona, kvůli kterému bylo nutné přijmout řadu úředníků.

Karla Šlechtová

Nás je 14 resortů a 17 členů vlády.
Pravda

Členů vlády je v tuto chvíli 16, ovšem do plné sestavy chybí jmenovat ministra průmyslu a obchodu po odvolaném Janu Mládkovi z ČSSD. V rámci této koalice je proto členů vlády skutečně 17.

Resortů je 14, jak Šlechtová správně uvádí. Tři členové vlády tedy žádný resort neřídí. Jedná se o předsedu vlády (ten aktuálně řídí MPO, jde ovšem pouze o krátkodobé a přechodné řešení), místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace Bělobrádka a ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Chvojku.

Karla Šlechtová

Co se týká ministerstva hospodářství, dříve to bylo MMR, ze kterého vzniklo MPO, MŽP, všechno možné nám sebrali.
Nepravda

Ministerstvo hospodářství fungovalo v České republice (resp. v české vládě v rámci federace) v letech 1992–1997. Vedle něj v této vládě působilo také ministerstvo průmyslu a obchodu. V roce 1996 byl přijat zákon (272/1996 Sb.), který ruší ministerstvo hospodářství a jeho kompetence přecházejí na řadu různých resortů (MPO, doprava, školství a místní rozvoj).

Stejný zákon pak zřídil ministerstvo pro místní rozvoj - to tedy vzniklo až v roce 1996. Například zmíněné ministerstvo životního prostředí fungovalo od roku 1990 (myšleno v rámci české vlády pod premiérem Pithartem).

Ministerstvo průmyslu pod různými názvy působí na české politické scéně minimálně od vzniku první republiky, zatímco ministra životního prostředí vídáme (čl. 2, odst. 7) ve vládě až od 1. ledna 1990.

Reálně to tedy bylo přesně naopak, než jak Šlechtová uvádí. Z již fungujícího ministerstva hospodářství část kompetencí přešla na nový resort - MMR. MŽP i MPO fungovaly dříve, než zmíněné ministerstvo hospodářství zaniklo.

Karla Šlechtová

(zvyšování počtu úředníků) Vy jste se trošku vykašlali na služební zákon, který my jsme dotáhli. Do služebního zákona nás natlačila Evropská komise.
Pravda

Služební zákon č. 218/2002 Sb. byl schválen 26. 4. 2002 během vlády Miloše Zemana, účinnosti však nikdy nenabyl a byl opakovaně odkládán. V roce 2014 byl dokonce zrušen. ODS měla během tohoto období dvakrát svého premiéra. V roce 2008 tehdejší ministr vnitra za ODS Ivan Langer navrhl odklad tohoto zákona o tři roky, s čímž souhlasil i tehdejší premiér za ODS Mirek Topolánek. Ten věřil, že služební zákon v tehdejší podobě účinnost nenabude a vláda připravovala jeho novou verzi.

V roce 2010 se vláda Petra Nečase rozhodla zrušit tento zákon a nahradit ho svým. Ani jedno se vládě však nepodařilo prosadit. Prošel až třetí návrh nového zákona, který byl v Poslanecké sněmovně předložen 13. 6. 2013. O necelý měsíc později padla Nečasova vláda a s ní i tento zákon. Reálně tedy návrh nevstoupil za celou dobu v účinnost.

Česká republika byla ve své době jediným státem EU, který neměl v účinnosti takový zákon. EU vydala body, jež musí být splněny, aby Česká republika mohla mezi lety 2014–2020 čerpat dotace z EU. Mezi těmito body byl i služební zákon. Proto se ho snažila schválit už Nečasova vláda a pokoušela se o to také Rusnokova vláda, aby Česká republika mohla dál čerpat dotace. Vytvořila a schválila jej ale až vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015.

Byť se poměrně komplikovaně fakticky potvrzuje „vykašlání se“ na zákon, je pravdou, že za vlády ODS (již reprezentovala ve studiu první místopředsedkyně) byl zákon v podstatě odsouván a schválen byl (a také nabyl účinnosti) až za vlády, ve které je Šlechtová ministryní.

Alexandra Udženija

Tak ten služební zákon je celkově problematický a my jsme se mu i trochu bránili právě proto, že nás Evropská unie nutila k navyšování počtu úředníků...
Zavádějící

Výrok hodnotíme jako zavádějící ze dvou důvodů. Je sice pravdou, že po přijetí služebního zákona (resp. po nabytí jeho účinnosti) došlo k navýšení počtu státních zaměstnanců, ovšem řada z nich jednak vůbec nespadá mezi úředníky (vojáci, učitelé,...), jednak mnoho úředníků bylo nabráno v souvislosti s domácí agendou (posílení úřadů práce, finančních úřadů atd.). ODS proti návrhu skutečně vystupovala, ve finále ovšem aktuální zákon v Poslanecké sněmovně podpořila.

K přijetí zákona o státní službě se Česká republika zavázala již při vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zákon slouží jako nástroj k odpolitizování státní správy. Byl schválen na podzim 2014 a jeho plná účinnost nastala 1. ledna 2015.

Fungující služební zákon byl kondicionalitou pro čerpání fondů EU v programovém období 2014–2020.

Je pravda, že počet úředníků od schválení výše zmíněného zákona narostl (počty státních úředníků jsme ověřovali zde), nicméně jde spíše o nárůst zapříčiněný politikou vlády Bohuslava Sobotky než nařízením Evropské komise. Ze strany Komise přišel v průběhu roku 2014 požadavek, aby se zákon vztahovalna vyšší počet úředníků, než bylo původně zamýšleno.

Ostatně navyšování počtu úředníků ze strany premiéra kritizoval v rozhovoru pro Českou televizi v červenci 2015 i předseda ODS Petr Fiala.

Přijetí zákona plánovala pravicová opozice oddálit obstrukcemi ve Sněmovně, nakonec od nich ale ODS i TOP 09 ustoupily. Kritika směřovala primárně k tomu, že původní návrh měl „zabetonovat“ státní správu, tj. umožnit dosadit vlastní lidi na jednotlivé pozice, ze kterých je nebude možné případně odvolat. ODS nakonec pro současný návrh v Poslanecké sněmovně dokonce aktivně hlasovala.

Karla Šlechtová

Náměstci mají vyšší plat než ministři, to je taky díky služebnímu zákonu. Jste starší, tím máte vyšší tarif. Odpovědnost za vše nese ministr a oni mají více peněz.
Pravda

Plat ministrů upravuje zákon 236/1995 Sb. Podle § 11 odst. a) náleží ministru plat určený příslušným koeficientem z platové základny. Výše platové základny byla podle § 3a pro rok 2016 rovna 2,35násobku průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. Pro rok 2017 se platová základna zvyšuje na 2,45násobek. Do celkových příjmů člena vlády patří podle § 12 ještě náhrady výdajů.

Pro rok 2017 se počítá s platovou základnou 65 733,50 Kč, vynásobením příslušným koeficientem tak získáme plat přibližně 161 tisíc Kč. Např. náměstci na ministerstvu financí si přijdou na měsíční plat kolem 100 tisíc Kč a na odměnách 392 tisíc Kč.

Platy náměstků podléhají zákoníku práce a vedle toho i nařízení 564/2006 Sb. Státní zaměstnanec je zařazen do určité platové třídy a platového tarifu a zvažuje se i délka jeho pracovní praxe (platový stupeň). Součástí příjmu jsou ale i odměny. Výše odměn se u jednotlivých náměstků liší a může se tak stát, že celkové příjmy náměstků jsou vyšší než celkové příjmy ministrů.

Přehled Českého rozhlasu ukazuje, že nejštědřejší odměny vyplácí ministerstvo dopravy, naopak nejnižší odměny mají úředníci ministerstva obrany.

Nelze obecně říci, že náměstci mají vyšší příjmy než ministři, protože tyto příjmy nejsou závislé pouze na platu, ale i na velikosti odměn a náhrad, které se liší dle konkrétního pracovníka.

Veškerou odpovědnost za fungování ministerstva a jeho rozhodnutí nese příslušný ministr.

Karla Šlechtová

V tuto chvíli novela prošla všemi výbory, prošla garančním výborem a teď tento zákon je před třetím čtením, to znamená, s tím zákonem se nedá nic dělat.
Nepravda

Novela stavebního zákona v Poslanecké sněmovně čeká na projednání ve třetím čtení. Jde o čtení závěrečné. Prošla tedy i všemi příslušnými výbory a nyní, až se návrh dostane na pořad jednání, se bude hlasovat o pozměňovacích návrzích a pak o návrhu zákona jako celku.

Nicméně není pravda, že se zákonem se nedá nic dělat, pokud by koalice nebo někteří z poslanců naznali, že je třeba jej přepracovat. Návrh je možné podle zákona o jednacím řádu vrátit do druhého čtení a opakovat jej. Tedy vrátit zákon do jednání příslušných výborů, které mohou navrhnout další úpravy. Nehodnotíme obsah novely ani obsah pozměňovacích návrhů, zabýváme se toliko možnostmi, které se nabízejí podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Konkrétně § 95 odst. 2 uvádí:

Ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení.

Karla Šlechtová

(na dotaz Moravce, jestli stáhne novelu stavebního zákona) Já už ji (novelu stavebního zákona, pozn. Demagog.cz) nemohu stáhnout jako exekutiva, to jsem mohla u druhého čtení.
Nepravda

Novela stavebního zákona v Poslanecké sněmovně čeká na projednání ve třetím čtení. Jde o čtení závěrečné. Prošla tedy i všemi příslušnými výbory a nyní se bude hlasovat (až se dostane návrh na pořad jednání) o pozměňovacích návrzích a pak o návrhu zákona jako celku.

Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v § 86 odst. 6 uvádí:

Navrhovatel může vzít návrh zákona zpět až do zahájení rozpravy ve třetím čtení návrhu zákona. Poté může vzít takový návrh zpět jen se souhlasem Sněmovny.

Do března 2015 bylo opravdu návrh možné stáhnout jen do ukončení druhého čtení. Novelou se však tato možnost rozšířila.Karla Šlechtová je z pohledu zákona navrhovatelkou této novely. Aktuálně je novela ve stavu, že prošla druhým čtením a finální čtení návrhu zákona ještě nezačalo. Šlechtová tedy stále může, než bude otevřena rozprava ve třetím čtení, vzít zákon zpět, a to o své vůli. Její výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Karla Šlechtová

Na poslední koaliční radě KDU-ČSL zařadilo stavební zákon, nikdo nevěděl proč. (...) Na tomto jednání jsem se dozvěděla, že ministr zemědělství sdělil, že pokud vodní díla, o kterých se vede diskuze 2,5 roku, (...) budou součástí tohoto společného řízení, (...) tak zváží a bude debatovat na poslaneckém klubu KDU-ČSL, zda KDU podpoří tuto novelu.
Neověřitelné

Jednání koaliční rady jsou upravena koaliční smlouvou (.pdf, str. 23), přičemž samotné schůze rady jsou veřejnosti nepřístupné. Navzdory tomu po jednání šéf poslanců ANO Faltýnek oznámil, že „ministrovi zemědělství se nelíbí, že by i vodoprávní řízení mělo být sloučeno do jednoho řízení.“

Do jednání rady, které se uskutečnilo 14. března, se KDU-ČSL nijak zásadně vůči stavebnímu zákonu nevyhrazovala, resp. o vyjmutí vodních děl nežádala. V září 2016 ministryně uvedla, že v (našem) návrhu bylo, aby veškerá vodní díla byla součástí koordinovaného řízení. Vláda schválila, že budou součástí pouze u některého typu staveb.“Koncem listopadu téhož roku ministerstvo zemědělství zablokovalo snahu o začlenění vodohospodářských staveb do integrovaného řízení. Poslanci za KDU-ČSL na 55. schůzi vyslovili požadavek na vyjmutí vodních děl ze stavebního zákona. Svůj požadavek odůvodnili případnými spory ve vlastnických nárocích na stavbu na pozemku vlastníka, resp. tvrdili, že nebude jasné, kdo se má o vodní dílo starat, komu patří.

Některé koaliční strany a ministerstvo zemědělství tak hrozí, že stavební zákon již nepodpoří.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů