Lídři kandidátek do EP

Podmínkou pro přijetí společné měny – eura je splňování tzv. konvergenčních neboli maastrichtských kritérií. Těchto kritérií je dohromady pět a lze je rozdělit na kritéria rozpočtová a měnová. Důležité je, aby tato kritéria byla udržitelná, nestačí tedy pouze jednorázové naplnění.

Přehled maastrichtských kritérií:

1. Kritérium vládního deficitu: vládní deficit nesmí přesáhnout hodnotu 3 %.

2. Kritérium veřejného dluhu: veřejný dluh nesmí přesáhnout úroveň 60 % HDP.

3. Kritérium cenové stability: roční průměrná inflace nejvýše 1,5procentního bodu nad referenční hodnotou, která je průměrem inflací ve třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou.

4. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb: výnos desetiletých vládních dluhopisů nejvýše 2 procentní body nad průměrem výnosů ve třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou.

5. Kritérium stability měnového kurzu: minimálně dvouletý pobyt v ERM II (Evropský mechanismus směnných kurzů II) bez vnitřního pnutí.

Dle dokumentu (.pdf, str. 3–4) Ministerstva financí ČR a ČNB schváleného vládou ČR na jejím zasedání dne 18. prosince 2013 s názvem „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“ je na tom ČR následovně:

V současnosti ČR plní kritérium cenové stability, kritérium konvergence úrokových sazeb a kritérium veřejného dluhu. Co však ČR neplní je kritérium vládního deficitu a kritérium stability měnového kurzu, neboť zatím ČR nevstoupila do ERM II.

Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, ČR v současnosti opravdu nesplňuje všechna maastrichtská kritéria.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě makroekonomických dat Eurostatu.

Euro jako svou měnu přijalo Španělsko v roce 1999, Řecko ho přijalo v roce 2001.

Pro vstup země do eurozóny musí být dosaženo plnění konvergenčních kritérií.

Fiskální kritéria zkráceně znamenají, že země nesmí mít deficit veřejných financí vyšší než 3 % HDP a veřejný dluh nesmí překročit 60 % HDP nebo se musí značně snižovat vůči této hranici.

Podle tabulek Eurostatu plnilo Španělsko tato fiskální kritéria v roce 1998 na hranici, kdy veřejný deficit byl přesně 3 % a dluh 64,1 % HDP, ale snižoval se a v roce 2000 byl již pod 60procentní hranicí.

Naproti tomu Řekové, kteří splnili kritéria až v roce 1999, toho dokázali pomocí statistického podvodu. Tehdy řečtí statistici vyčíslili veřejný deficit na pouhých 1,8 % HDP, zatímco skutečný byl 3,4 %. V roce 2000 pak již podle dat Eurostatu mělo Řecko deficit 3,7 % a veřejný dluh 103,4 %. Do eurozóny se však Řecko přesto dostalo.

Výrok o problematickém plnění konvergenčních kritérií Řecka a Španělska tak hodnotíme jako pravdivý.

Zavedení eura se řídí čl. 140 a 141 Smlouvy o fungování Evropské unie. Zde je uvedena procedura vstupu a vymezena maastrichtská konvergenční kritéria.

Dle článku 141 odst. 2) Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 63) se „Rada po konzultaci s Evropským parlamentem a po projednání v Evropské radě rozhoduje na návrh Komise, které členské státy, na které se vztahuje výjimka (tzn. že ještě neplní kritéria), splňují podmínky nezbytné na základě konvergenčních kritérií. Rada poté rozhoduje po obdržení doporučení přijatého kvalifikovanou většinou jejích členů zastupujících členské státy, jejichž měnou je euro. Tito členové rozhodnou do šesti měsíců poté, co Rada obdrží návrh Komise“.

Dle odst. 3) Smlouvy o fungování EU (.pdf, str. 63–64) „bude-li rozhodnuto o zrušení výjimky, stanoví Rada neodvolatelně hlasy členských států, jejichž měnou je euro, a dotyčného členského státu na návrh Komise a po konzultaci s Evropskou centrální bankou jednomyslným rozhodnutím přepočítá koeficient, podle něhož euro nahradí měnu dotyčného členského státu, a přijme další opatření nezbytná pro zavedení eura jako jednotné měny v dotyčném členském státě“.

V celém procesu je role Evropského parlamentu pouze konzultativní, Parlament tedy nerozhoduje o přijetí člena do eurozóny. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Na základě níže uvedených zdrojů je výrok Pavla Teličky hodnocen pravdivě.

Dle zprávy Evropské komise (.pdf) o cenách a nákladech energií z března 2014 je cena energií skutečně vyšší v Evropské unii než v USA – jak u plynu, tak u elektřiny. Fakta lze vysledovat v grafech v kapitole o cenách energií na stranách 172 a 178.

Na základě níže uvedených zdrojů je výrok Jana Kellera hodnocen pravdivě.

Publikace z roku 2012, která se nazývá Sociologie středních vrstev, se přímo zabývá tématikou uvedenou ve výroku. Ve své nejnovější publikaci z roku 2013 se profesor Jan Keller zaměřil na bezdomovectví, kde se mimo jiné zabývá zmiňovanými nevábnými perspektivami středních vrstev.

Premiér Bohuslav Sobotka sdělil (video, 0:06 min.) na brífinku, jenž se konal po jednání ÚVV ČSSD dne 8. února 2014, že Jan Keller získal na zasedání ÚVV ČSSD 136 ze 147 odevzdaných hlasů delegátů Ústředního výboru, což představuje 92% důvěru.

Na základě níže uvedených zdrojů je výrok Jan Kellera hodnocen jako pravda.

Co do počtu obyvatel je Česká republika na 11. místě ze všech 28 členských států Evropské unie. Avšak co do počtu europoslanců je skutečně jen osm států větších než ČR. Řecko, Maďarsko, Portugalsko a Belgie mají stejně poslanců. V současné době je jich 22, od dalšího volebního období to bude 21 europoslanců.

Je pravdou, že jednou z pravomocí Evropského parlamentu je schvalování rozpočtu EU. Evropský parlament má také svůj vlastní rozpočtový výbor.

To, jestli je členství v rozpočtovém výboru silná zbraň, neověřujeme.

Bývalý europoslanec Vladimír Remek byl členem rozpočtového výboru od 16. 7. 2009 do 15. 12. 2013.

Prezident Miloš Zeman vystoupil na půdě Evropského parlamentu dne 26. února 2014. Ve svém projevu zdůraznil důležitost vytvoření společné evropské armády, společné fiskální politiky a harmonizaci zdanění. Dále hovoří o tom, že „je příznivcem přijetí eura v co nejkratším časovém horizontu“. Všechny již zmínění cíle jsou projevem hlubší evropské integrace.

20. února absolvoval premiér Bohuslav Sobotka svou první pracovní návštěvu v Bruselu, kde se sešel s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem a s předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem. Jednalo se o přistoupení ČR k fiskálnímu paktu či o zrušení české výjimky z Lisabonské smlouvy. Premiér Sobotka uvedl: „Nová vláda je přesvědčena o tom, že příležitostí pro další rozvoj České republiky, pro její hospodářský růst, tvorbu nových pracovních míst, prosperitu a pro nejlepší obhajobu našich národních zájmů je naše aktivní účast na pokračování evropské integrace“.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Premiér Sobotka přímo nevystupoval na půdě Evropského parlamentu, pouze se v Bruselu sešel s předsedou Evropské komise a s předsedou Evropského parlamentu. Avšak jak prezident Zeman, tak premiér Sobotka se přihlásili k myšlenkám hlubší evropské integrace.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý na základě různých mediálních článků a vyjádření představitelů KSČM během několika let, v nichž se k přijetí eura staví obezřetně.

Ve volebním programu (.doc, str. 4) z roku 2006 deklarují, že přechod na euro by neměl být na úkor sociální a hospodářské stability země. V roce 2008 zmiňují možné negativní dopady na občany, v článku z roku 2010 komunisté přijetí eura neodmítají, ale podmiňují například konsolidací veřejných financí. A v roce 2013 vidí jako nebezpečí ztrátu důležitého strategického nástroje v době krize.

Česká republika se skutečně zavázala přijmout euro, a to v rámci Aktu o podmínkách přistoupení (součást Smlouvy o přistoupení), kterou jednak ČR podepsala a o které se konalo jediné celostátní referendum v době samostatné České republiky. Toto referendum proběhlo podle speciálního ústavního zákona, který jej umožnil. Občané odpovídali na dotaz " Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?" S přijetím vyslovilo souhlas zhruba 77 % lidí.

Konkrétní ustanovení týkající se jednotné měny je v článku 4 Aktu (.doc). Jeho přesná formulace zní: " Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES ".

Při vstupu do EU se Česká republika spolu s dalšími přistupujícími státy v roce 2004 zavázala k přijetí společné měny v Aktu o podmínkách k přistoupení (článek 4, .pdf).Tento závazek platí pro Českou republiku dodnes, avšak není stanoveno datum pro splnění kritérií, které jsou elementární podmínkou pro vstup do eurozóny.

Trvalou výjimku přijmout společnou měnu mají pouze Velká Británie a Dánsko. Jak uvádí server Euroskop.cz, Švédko si takovou výjimku v Maastrichtské smlouvě nezajistilo, avšak rozhodlo se neúčastnit se měnové unie již od jejího počátku. Stejně jako ostatní státy aspirující na vstup do eurozóny musí i Švédsko nejprve splnit konvergenční kritéria. Severská země se zatím vyhýbá naplnění konvergenčních kritérií a tím pádem i vstupu do eurozóny tím, že se neúčastní systému ERM II.

Česká republika stále stejně jako Švédsko konvergenční kritéria neplní, a proto zatím ani jedné výše uvedené zemi není vstup do eurozóny umožněn. Jestli by se měla Česká republika inspirovat postupem Švédska a svůj vstup do eurozóny sabotovat je strategickou otázkou měnové politiky, která se mění se změnou české politické reprezentace. Avšak země, stejně jako Švédko, povinnost vstoupit do měnové unie stále má. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Zmíněné prohlášení podporují informace z webu Euroskop. Uvádí, že Švédsko se dlouhodobě vyhýbá (přes svůj závazek) jednotnou měnu přijmout a 14. září 2003 proběhlo v této otázce také referendum. To dopadlo tak, že 55,9 % lidí bylo proti přijetí eura ve Švédsku. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

V současnosti zasedá v Evropském parlamentu 22 českých europoslanců. Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014 budeme volit pouze 21 českých zástupců a ztratíme tak jedno křeslo v Evropském parlamentu.

Luděk Niedermayer měl pravdu jak s roamingem, tak v otázce pravomocí Evropského parlamentu a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanci zrušení roamingu již opravdu řeší: Výbor pro průmysl schválil 18. března legislativní návrh na zrušení roamingu v Evropské unii do 15. prosince 2015. Od tohoto data by tedy volání v Evropské unii mělo vyjít stejně "doma" i v zahraniční. Zrušení roamingu ještě bude projednávat plénum Evropského parlamentu a bude jej muset schválit také Rada EU.

Je také pravdou, že zrušení sídla Evropského parlamentu nemá EP ve svých pravomocech. Podle čl. 341 Smlouvy o fungování Evropské unie (.pdf, s. 129) je změna sídel Unie v pravomocech vlád členských států a mění se dohodou mezi těmito státy. Právě toto Parlament kritizoval v jednom ze svých usnesení (.pdf, s. 585; 1.-4.) o umístění sídel orgánů Evropské unie. Evropský parlament zde konstatoval, že současná praxe je nevyhovující a že by si Parlament měl o svých sídlech rozhodovat sám.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Evropský parlament se skládá ze 766 poslanců zvolených ve 28 členských státech rozšířené Evropské unie.

Politická strana Aliance evropských konzervativců a reformistů vznikla 1. října 2009. Stranu založilo sedm politických stran: ODS, britská Konzervativní strana, polská strana Právo a Spravedlnost, belgická LDD, lotyšská TB/LNNK, litevská AWPL a britská UUP. V současnosti zahrnuje Aliance konzervativní politické strany z celkem 17 zemí, z nichž některé nejsou členy Evropské unie (Gruzie, Turecko).

Lisabonská smlouva posiluje zákonodárné pravomoci Evropského parlamentu. Ten od jejího přijetí spolurozhoduje o většině legislativy EU. Lisabonská smlouva přesouvá více než 40 oblastí pod postup spolurozhodování, ve kterém získává Parlament stejná práva jako Rada. Jedná se o oblasti zemědělství, energetické bezpečnost, imigrace, spravedlnosti a vnitřních věcí, zdravotnictví, strukturálních fondů. Parlament také získává poslední slovo při rozhodování o rozpočtu EU. S přijetím Lisabonské smlouvy dochází také k propojení s Evropskou komisí. Výsledky voleb do Evropského parlamentu budou mít vliv na volbu předsedy Evropské komise.

Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) každoročně zveřejňuje zprávy zabývající se smýšlením Čechů o Evropské unii (EU). Od vstupu do EU v roce 2004 až do roku 2008 lze pozorovat stabilní vztah obyvatel ČR k EU, spokojení se členstvím v EU se pohybovalo okolo 40 %, nespokojenost okolo 15 %. Mírný pokles byl zaznamenán mezi lety 2009–2010 v souvislosti s příchodem finanční krize a přijetím Lisabonské smlouvy. Zásadní změna však přišla v roce 2012, kdy s přetrvávajícími institucionálními problémy EU a nelepšící se ekonomickou situací popularita značně klesla. CVVM přeformulovala hlavní výzkumnou otázku, tedy zda občané věří v budoucnost EU. 52 % dotázaných prohlásilo, že nevěří v další vývoj Unie, 35 % občanů naopak v EU vidí budoucnost. Podobné výsledky přináší také agentura STEM z dubna 2012, dle níž je 59 % Čechů nespokojených s EU a 48 % obyvatel se nikdy necítí být občanem EU.

Posun ve vnímání EU lze spatřit také v jiných členských státech. Každoroční průzkum veřejného mínění, který provádí Pew Research Center, porovnával na základě průzkumů oblíbenost EU v osmi členských státech (Německo, Francie, Itálie, Velká Británie, Španělsko, Řecko, Česká republika, Polsko). Zatímco ČR jako jediná zaznamenala pozitivnějších výsledků v roce 2013 ve srovnání s rokem 2012, u ostatních členských států došlo ke zhoršení.

V souvislosti s měnícími se náladami vůči EU se může změnit také složení Evropského parlamentu po letošních volbách. Z výzkumu (.pdf, s. 1) společnosti Gallup Europe vyplývá, že by z květnových voleb mohl vzejít parlament s výrazně vyšším zastoupením anti-evropských stran. Posun k euroskepticismu můžeme zaznamenat také v roce 2009, kdy vznikly 2 euroskeptické evropské strany – skupina Evropští konzervativci a reformisté a skupina Evropa svobody a demokracie.

Jan Zahradil se při hlasování o Lisabonské smlouvě v Evropském parlamentu hlasování zdržel (.pdf, s 76).

V současné době, před volbami do Evropského parlamentu v květnu 2014, má Česká republika v Evropském parlamentu 22 poslanců ze čtyř různých politických stran – ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS (strany jsou řazeny abecedně). ČSSD má v Evropském parlamentu momentálně sedm zástupců, KDU-ČSL pouze jednoho, KSČM vyslala do Evropského parlamentu čtyři členy. ODS má v Bruselu 9 zástupců. Poslanec Jan Březina, jenž byl zvolen za KDU-ČSL, ze strany v roce 2012 vystoupila figuruje jako nestraník.