Demagog.cz

Michálek (Piráti), Zaorálek (ČSSD) a Fiala (SPD) u Václava Moravce

Hosty Otázek Václava Moravce byly tři významné postavy svých politických stran. Opoziční Piráty a SPD reprezentovali místopředsedové stran a předsedové svých poslaneckých klubů, totiž Jakub Michálek a Radim Fiala. Za vládní ČSSD se dostavil ministr kultury a poslanec Lubomír Zaorálek. Během hodiny pořadu se stačili věnovat širokému spektru témat, namátkou abolici pro premiéra Babiše, vztahům s komunistickou Čínou či reformě státního zastupitelství.

Ověřili jsme
Otázky Václava Moravce ze dne 22. září 2019 (moderátor Václav Moravec, záznam)

4 z celkově 63 ověřených výroků

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Já chápu abolici jako mimořádné opatření, které, pokud vím, tak bylo zamýšleno, by se mělo spouštět ve chvíli politických zásadních změn, když sedí někdo politicky ve vězení a použije se to abolice proto, jako když třeba Jiří Ruml seděl ve vězení v roce 89 a podobně. A tehdy seděli někteří disidenti ve vězení, tak to bylo možné takovéto opatření použít, aby se pustili. Tehdy nebylo třeba, protože ti policisté, jako je pustili sami.

S jakým úmyslem byl institut abolice zaveden do našeho právního řádu, se nám nepodařilo dohledat, stejně jako informaci, že po sametové revoluci policisté sami propouštěli vězně. Jiří Ruml společně s dalšími disidenty seděl v roce 1989 ve vězení. Krátce po revoluci byl propuštěn.

skrýt celé odůvodnění

Institut abolice obsahuje Ústava ČR v Čl. 63, který obsahuje výčet pravomocí prezidenta, které jsou kontrasignované předsedou vlády, konkrétně odst. 1) písm. j): „nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo“. Komentář k Ústavě u abolice uvádí: „Rozhodnutím prezidenta republiky (abolicí, pozn. Demagog.cz) zde nezaniká povinnost odsouzeného k výkonu trestu, nýbrž stát se zříká své povinnosti zjistit trestnost určitého jednání a potrestat jeho pachatele.“ (Rychetský a kol.: Ústava ČR – komentář; Wolters Kluwer; 2015)

K mimořádnosti opatření výše zmíněný komentář tvrdí, že „nepřímým důsledkem (abolice, pozn. Demagog.cz) je pak narušení důvěry občanů v právní stát, který odmítá plnit své základní funkce“ a „uvedené skutečnosti staví abolici do zjevného rozporu s principem demokratického právního státu, pročež je na ni třeba (stejně jako na celý institut milosti) nahlížet jako na výjimku z uvedeného principu“.

Tento komentář se pak věnuje i počtu udělených abolicí a uvádí, že: „Určitá zdrženlivost při využívání tohoto institutu byla patrná i ze strany jednotlivých prezidentů republiky. Prezident V. Havel v letech 1995 až 2003 učinil 104 aboličních rozhodnutí (Marečková, 2007, s. 349), V. Klaus v letech 2003 až 2013 využil tohoto svého práva v 16 případech, jež se týkaly celkem 20 osob.“ Z těchto uvedených důvodů, lze abolici považovat za mimořádně opatření.

Jak bylo zavedení abolice zamýšleno, se nám tedy z dostupných dokumentů nepodařilo zjistit. Faktem ovšem je, že tento institut má mnohem starší kořeny. Nalézt jej můžeme už např. v rakousko-uherské ústavě z roku 1867 (str. 12, čl. 13). Ani zde se nám ovšem nepodařilo dohledat, s jakým účelem byl tento institut zaveden. Uveďme také, že Lubomír Zaorálek se dopouští ve svém výroku určitého směšování pojmů. Abolice, jak je vysvětleno výše, slouží pouze k zastavení trestního stíhání, lidem odsouzeným tedy již pomoci nemůže. K tomu slouží institut tzv. milosti či amnestie.

Jiří Ruml byl zatčen v půlce října 1989 za trestný čin pobuřování, spolu se svým spolupracovníkem z Lidových novin Rudolfem Zemanem. Oba byli propuštěni krátce po sametové revoluci, a to 26. listopadu 1989. Jiří Ruml a Rudolf Zeman nebyli ani v nejmenším jediní, kdo byl z politických důvodu vzat v roce 1989 do vězení. Na začátku roku 1989 se do vězení dostal i Václav Havel. Ten byl však podmínečně propuštěn v květnu téhož roku. Krátce po sametové revoluci (8. prosince 1989) byla vyhlášena amnestie prezidentem Gustávem Husákem, která osvobodila přinejmenším 50 politických vězňů. Zda však skutečně docházelo k samovolnému propouštění vězňů policií či vězeňskou službou, se nám nepodařilo dohledat.

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Pan Jiří Kajínek byl tuším zdravý jako řepa.

Nepodařilo se nám zjistit z nezávislých zdrojů podrobnosti o zdravotním stavu Jiřího Kajínka v době, kdy mu Miloš Zeman udělil milost.

skrýt celé odůvodnění

Výrok se časově vztahuje k období, kdy Jiří Kajínek dostal milost. Jaký byl v dané době Kajínkův zdravotní stav, není snadné zjistit. Sám Jiří Kajínek se po svém propuštění vyjádřil, že ve vězení dlouhodobě trpěl zdravotními problémy. Svůj aktuální stav komentoval slovy: „Nejsem zdravý člověk, i když tak vypadám.

Bližší informace o zdravotním stavu Jiřího Kajínka, který byl 23. června 1998 odsouzen za spáchání dvojnásobné nájemné vraždy a pokus o vraždu, by mohla poskytnout jeho zdravotní dokumentace. Kajínek před svým propuštěním na svobodu podstoupil ve věznici v Rýnovicích zdravotní kontrolu. Její výsledky však nebyly zveřejněny.

Český rozhlas požádal podle zákona o svobodném přístupu k informacím po Kajínkově propuštění o zveřejnění příslušného spisu o omilostnění. Pokud by důvodem pro udělení milosti byl zdravotní stav Jiřího Kajínka, mohla by v daném spisu být informace i o skutečném Kajínkově zdravotním stavu. Žádný takový údaj však ve spisu nebyl přítomen.

Závěrem dodejme, že prezident Zeman, který omilostnil Kajínka 23. května 2017, se před svým zvolením do svého úřadu vyjádřil k možnosti udělování milostí takto: „Neuděloval bych je nikomu s výjimkou případů, kdy někdo umírá na smrtelnou nemoc a chce posledních pár týdnů života strávit v domácím prostředí, pokud nějaké má. V takovém případě bych milost udělil na základě lékařského doporučení. Avšak s výjimkou případů velmi závažných trestných činů, jako je třeba vražda.“

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Já jsem tam totiž dával stejný rozhovor (čínské televizi, pozn. Demagog.cz), ale myslím si, že obezřetněji. Protože to bylo tři čtvrtě hodiny v angličtině, to není legrace jako.

Lubomír Zaorálek navštívil Čínu jako ministr zahraničních věcí v dubnu 2014. Rozhovor, který ministr poskytl čínské státní televizi, není dohledatelný.

skrýt celé odůvodnění

Lubomír Zaorálek /ČSSD/ se stal v lednu 2014 ministrem zahraničních věcí. V dubnu navštívil hlavní město Čínské lidové republiky Peking, kde podepsal (video, 0:00) prohlášení, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno, že Tibet je součástí Číny a že Česká republika nebude podporovat jeho nezávislost. Ministr Zaorálek před svou návštěvou v Číně uvedl, že je nutné, abychom pracovali na zlepšení česko-čínských vztahů, protože Čína má a bude mít ve světě významné ekonomické postavení.

V říjnu 2014 navštívil Peking i prezident Miloš Zeman. Čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ujistil (video, 0:48), že Česká republika uznává jak Tibet, tak Tchaj-Wan jako součásti Čínské lidové republiky: „Proto nejen já, ale nová vláda České republiky zcela jasně vyjádřila, že respektuje územní integritu Číny, že neuznává tibetskou exilovou vládu, a že se odmítáme jakýmkoliv způsobem vměšovat do vašich vnitřních záležitostí.

V rozhovoru pro čínskou státní televizi CCTV prezident Zeman mimo jiné uvedl (video, 0:45), co rozumí restartem česko-čínských vztahů: „Nevyučujeme tržní ekonomiku ani lidská práva nebo něco takového, a naopak se snažíme učit se. Já se v Číně snažím naučit, jak zvýšit ekonomický růst a stabilizovat společnost.

Lubomír Zaorálek následně v rozhovoru pro DVTV uvedl (video, 14:30), že některé výroky prezidenta Zemana v Číně nevypadaly šťastně v kontextu, ve kterém byly použity.

Rozhovor, který podle svých slov Lubomír Zaorálek poskytl čínské televizi, se nám nepodařilo dohledat, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný. Ministru Zaorálkovi jsme napsali e-mail, ve kterém jsme se ho ptali na podrobnosti ke zmíněnému rozhovoru. Odpověď jsme zatím neobdrželi.

Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek

Tak já jsem apeloval na pana primátora Hřiba, aby se o tom bavil s ministerstvem zahraničí, aby pochopil, o co se jedná.

Nepodařilo se nám dohledat, že by ministr Zaorálek apeloval na primátora Hřiba ve věci primátorova záměru vypustit z pražské dohody s Pekingem článek o uznávání politiky jedné Číny.

skrýt celé odůvodnění

Ministr Zaorálek poukazuje na situaci kolem záměru pražské koalice, vedené primátorem Hřibem, vypustit z Dohody o spolupráci a navázání vztahu sesterských měst mezi Pekingem a Prahou.

Tehdejší primátorka Adriana Krnáčová podepsala dohodu o navázání vztahu sesterských měst s primátorem Pekingu Wangem An-šunem v březnu 2016. Dohoda o spolupráci se týká obchodu, zdravotnictví, cestovního ruchu i dopravy. V tomto ohledu je smlouva obsahově podobná se smlouvami jiných měst.

Problematickou částí smlouvy byl pro část politické reprezentace článek č. 3 (.pdf, Veřejný vstup - str. 3).

„Hlavní město Praha v souladu s Vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Taiwan jako nedílnou součást čínského území.“

Tento článek je v souladu s českou zahraniční politikou vůči Číně. Česká republika uznává takzvanou politiku jedné Číny, podle níž je to vláda Čínské lidové republiky (ČLR), která jediná vládne entitě zvané „Čína“, a podle níž Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát. Diplomatické styky s vládou Tchaj-wanu byly přerušeny již v roce 1949, kdy byla zároveň uznána Čínská lidová republika. Vztahy s Tchaj-wanem se udržují od té doby pouze (.pdf, str. 15) na ekonomické a kulturní úrovni. Diplomatické vztahy jsou vedeny s vládou Čínské lidové republiky. Současná koncepce zahraniční politiky ČR je z roku 2015, a vznikla tudíž v době, kdy byl Lubomír Zaorálek ministrem zahraničí.

V červenci tohoto roku, tedy po zahájení jednání o vypuštění článku č. 3 z dohody, oznámila čínská strana pražskému souboru PKF – Prague Philharmonia, že se plánované podzimní turné PKF v Čínské lidové republice odsouvá na dobu neurčitou, a to bez udání konkrétního termínu. Prohlášení mluvčího Ministerstva zahraničních věcí ČLR Keng Šuanga zároveň potvrdilo, že jde o reakci na vyjádření a postoje primátora hlavního města Prahy, Zdeňka Hřiba, týkající se čínské suverenity a otázek ohledně Tchaj-wanu a Tibetu.

Dále Čína v srpnu 2019 zrušila koncert smyčcovému souboru Pražákovo kvarteto. To přitom v Číně již vystupovalo. Letos mělo naplánované čtyři koncerty a smlouvu mělo již podepsanou. Na konci srpna byla z čínské strany zrušena série šesti koncertů Symfonického orchestru Českého rozhlasu, která se měla konat na podzim. V září následovalo zamítnutí koncertování souboru Guarneri Trio Prague.

Lubomír Zaorálek po svém jmenování ministrem kultury na konci srpna 2019 v rozhovoru pro Novinky.cz uvedl, že by se chtěl ve sporu angažovat. V pondělí 9. září se ministr Zaorálek sešel s čínským velvyslancem, se kterým mluvil o česko-čínských vztazích ve světle postupu pražského vedení a čínské reakce vůči pražským souborům. V následném rozhovoru pro iRozhlas.cz Lubomír Zaorálek nekomentoval kroky primátora Hřiba, nicméně se ohradil vůči jednání čínské strany. Konkrétně uvedl, že jej současná situace popuzuje, protože "oni (čínská strana, pozn. Demagog.cz) svými kroky úplně vyhazují do povětří to, na čem jsem jako ministr zahraničí pracoval".

Ministr Zaorálek čínskému velvyslanci podle svých slov také zdůraznil, že „u nás žádný ministr nemůže stavět do pozoru starosty a primátory měst, protože u nás je komunální politika svrchovaná a jejich rozhodnutí i výroky jsou prostě jejich a já nejsem schopen je změnit“.

Informace o tom, že by Lubomír Zaorálek apeloval veřejně na primátora Hřiba, aby se o situaci bavil s ministerstvem zahraničí, případně aby koordinoval pražskou politiku vůči Číně s pozicí české zahraniční politiky, se nám nepodařilo dohledat. Stejně tak se nám nepodařilo najít informaci o tom, že by se v poslední době ministr kultury s pražským primátorem osobně setkal.

Podle ministra zahraničí Petříčka, který s čínským velvyslancem o rušení koncertů v Číně podle svých slov několikrát mluvil, koordinuje ministerstvo zahraničí svůj postup s ministerstvem kultury. To, že by ministerstvo zahraničí koordinovalo svůj postup také s pražským magistrátem, se nám ověřit nepodařilo.