Ministryně Schillerová k vlastnické politice státu

Ministerstvo financí pravidelně vydává výpisy, kde uvádí aktuální majetkové účasti Ministerstva financí. Nejaktuálnější z těchto výpisů byl vydán 14. února 2020 a zahrnuje účast ministerstva do 31. ledna 2020. V tomto výpisu ministerstvo uvádí, že vlastní částečný či kompletní podíl na zmíněných společnostech. Konkrétně u ČEPRO, MERO a Letiště Praha je to 100 %, u společnosti ČEZ 69,78 %.

Všechny společnosti tyto informace uvádí i na svých webech.

• ČEZ
• ČEPRO
• MERO
• Letiště Praha

V dokumentu o strategii vlastnické politiky státu (.doc, str. 32), který vydala Hospodářská komora ČR, jsou zdůvodněny významy těchto společností pro stát.

• ČEZ – „Dominantní energetický koncern v ČR, výrobce a distributor el. energie a tepla včetně prodeje plynu a těžby uhlí, významná společnost jako součást energetické infrastruktury ČR“
• ČEPRO – „Přeprava a skladování pohonných hmot včetně ochraňování státních hmotných rezerv PHM, významná
  společnost jako součást energetické infrastruktury ČR“
• MERO – „Jediný přepravce ropy do České republiky a nejvýznamnější společnost zajišťující skladování nouzových
  strategických zásob ropy“
• Lětiště Praha – „Provázanost letecké přepravy a pozemních služeb na letišti VH v Praze“

Stejné údaje jsou pak k dispozici i na stránkách obchodního rejstříku.

Co se týče managementů u jednotlivých společností, tak se nám podařilo zjistit následující.

U společnosti ČEZ mezi roky 2018 a 2019 vzrostl čistý zisk o cca 7 miliard korun (.pdf, str. 5). Co se managementu týče, tak předsedou představenstva a zároveň generálním ředitelem je od 15. září 2011 Ing. Daniel Beneš. V čele ČEZu je tedy již přes osm let.

U společnosti ČEPRO je výsledek hospodaření také kladný. Mezi lety 2016 a 2017 se výsledek hospodaření zvýšil o cca 5 %. Od roku 2011 do roku 2017 pak činí tento nárůst 40 %. Co se týče managementu, tak předsedou představenstva je Mgr. Jan Duspěva již od roku 2013.

U společnosti MERO se nám podařily najít nejnovější materiály z let 2016 až 2018. Mezi lety 2016 a 2017 vzrostl čistý zisk o 43 procent. Mezi lety 2017 a 2018 pak vzrostl čistý zisk o 22 procent. Předsedou představenstva je od 2. dubna 2019 Ing. Jaroslav Kocián. Momentálně nepůsobí ve své funkci ani rok, ale před tím se věnoval dlouhodobě distribuci pohonných hmot u Ministerstva obrany.

Společnost Letiště Praha pak za rok 2018 zvýšila čistý zisk o desetinu. Konkrétně na 3,3 miliardy korun. Předsedou představenstva je od roku 2017 Ing. Václav Řehoř, Ph.D. Ten má rovněž poměrně bohaté zkušenosti z minulosti.

Pokud jde o investice do vývoje u jednotlivých společností, tak na webu společnosti ČEZ jsou v sekci investic vyjmenované například investice do digitalizace infrastruktury či do obnovitelných zdrojů. U společnosti ČEPRO byl v roce 2018 zaznamenán nárůst investic, konkrétně na 370 miliónů. Největší část padla na obnovovací investice.

Co se týče společnosti MERO ČR, to připravuje např. možnou výstavbu ropovodu Litvínov – Leuna. Ve společnosti Letiště Praha jsou plánované investice vcelku rozsáhlé. V plánu je rozšíření druhého terminálu či nová přistávací dráha. V roce 2035 chce Letiště Praha odbavit 30 milionů pasažérů.

Ke státním ziskům na dividendách: Stát vlastní 70 % akcií ČEZu. V roce 2019 ČEZ vyplatil na dividendách 17,8 miliardy korun, z čehož připadne většina státu. Společnost ČEPRO je ze 100 % vlastněna státem a na dividendách vyplatila v roce 2017 necelé 2 miliardy korun. Společnost MERO pak za rok 2017 vyplatila dividendy (.pdf, str. 9) v hodnotě 438 milionů korun. Od společnosti Letiště Praha stát získal v roce 2018 na dividendách 1,7 miliardy korun.

Na závěr pak uveďme, že tvrzení, že management jednotlivých společností je kvalitní, je značně subjektivním hodnocením a jako takové jej neověřujeme.

Český Aeroholding byl akciovou společností vytvořenou státem v roce 2011. Podnik se zabýval především správou letištní infrastruktury (po boku Letiště Praha) a rovněž měl podíl na vlastnictví Českých aerolinií. Český Aeroholding byl zároveň v době sloučení obou společností jediným akcionářem společnosti Letiště Praha, a. s.

Uvádí se, že po privatizaci Českých aerolinií byla již samostatná existence Aeroholdingu zbytečná a nevýhodná. Ke sloučení Českého Aeroholdingu s Letištěm Praha došlo v roce 2018.

Na stránkách MF ČR se k fúzi uvádí:

„Ministerstvo financí společnost Český Aeroholding, a. s. založilo a po celou dobu její existence v ní jménem České republiky vykonávalo akcionářská práva. Z důvodu zachování kontinuity a s ohledem na fakt, že Ministerstvo financí disponuje specializovaným útvarem vykonávajícím akcionářská práva ve společnostech strategického významu, bude výkonem akcionářských práv ve společnosti Letiště Praha, a. s. jménem České republiky pověřeno Ministerstvo financí.“

V současné době je jediným akcionářem společnosti Letiště Praha (jako nástupce obou slučovaných společností) Ministerstvo financí ČR.

Ke dni 31. ledna 2020 má Ministerstvo financí (MF) dle seznamu majetkové účasti MF podíl 84 % v akciové společnosti Česká exportní banka, a. s. (ČEB) a 100 % akcií v akciové společnosti Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP).

Dle výroční zprávy ČEB za rok 2018 (.pdf, str. 124) vzniklé 31. prosince 2018 má podíl 84 % Ministerstvo financí až od 4. června 2018. Podíl MF byl před tímto dnem pouze 43,68 %. Zbylý státní podíl byl před 4. červnem roztříštěn mezi Ministerstvo průmyslu a obchodu (25,2 %), Ministerstvo zahraničních věcí (10,08 %) a Ministerstvo zemědělství (5,04 %). Zbylých 16 % akcí si před i po této integraci státního majetku stále drží právě EGAP.

Dle výroční zprávy EGAP za rok 2018 (.pdf, str. 24) vlastnilo do 24. srpna 2018 Ministerstvo financí 40 % akcií, Ministerstvo průmyslu a obchodu 36 % akcií, Ministerstvo zemědělství 12 % akcií a Ministerstvo zahraničních věcí 12 %. Od 24. srpna včetně spravuje MF 100 % akcií EGAP, tedy všechny akcie a všechen bývalý a dnešní státní podíl.

K obojímu došlo na základě usnesení vlády ČR č. 171 (.pdf) ze dne 14. března 2018, tedy za I. vlády Andreje Babiše, od 24. ledna 2018 do 27. června 2018 v demisi, kde již byla Alena Schillerová ministryní financí.

Pro úplnost dodejme, že integrací podílů nedošlo ke změně vlastníka akcií, tím byla a stále je Česká republika. Došlo pouze ke změně orgánů státní správy, které vykonávají akcionářská práva státu.

Do přelomu září a října bylo Ministerstvo financí majitelem 96,5 % akcií slovinských papíren Vipap Videm Krško d.d. (.pdf, str. 8), které patří mezi největší výrobce novinového papíru na Balkáně. Nově se majitelem společnosti Vipap Videm Krško stal český investiční holding RIDG.

Ministerstvo financí převzalo vedení papíren Vipap, které sídlí ve slovinském městě Krško, v roce 2008. Mezi dřívější majitele firmy patřila Investiční a poštovní banka (IPB), od níž po jejím krachu v roce 2000 papírny získala ČSOB. Poté se Vipap Videm Krško dostala do vlastnictví České konsolidační agentury, a tedy do vlastnictví státu.

Plány na odprodej papíren se objevily už na jaře roku 2013, kdy záměr prodeje schválila ještě vláda Petra Nečase. Po nástupu úřednické vlády Jiřího Rusnoka však z tohoto plánu nakonec sešlo a tehdejší ministr financí Jan Fischer se snažil papírny, které se ocitly ve finančních problémech, stabilizovat. Pod vedením hnutí ANO se Ministerstvo financí pokoušelo společnost Vipap Videm Krško prodat v roce 2015. Tehdy se ale žádný zájemce nepřihlásil. Kupce se podařilo najít až v roce 2019, kdy většinový podíl Ministerstva financí a související pohledávky odkoupila společnost RIDG Holding. Podle deníku E15 tak stát měl získat asi 60 milionů korun.

Dle dostupných informací byla společnost v dlouhodobé ztrátě, od roku 2008 činila kumulovaná ztráta až 50 milionů eur. V roce 2017 také společnost snížila svůj základní kapitál ze 78,4 milionů € na 45,7 milionů € (.pdf, str. 10), aby pokryla nahromaděné ztráty z předchozích let. Ty dosahovaly výše 32,8 milionů €, tedy v přepočtu zhruba 820 milionů korun.

Přílohou Strategie vlastnické politiky státu z roku 2020 (.docx, str. 32–40) je skutečně i přehled všech společností s majetkovou účastí státu a státních podniků. Podobný seznam však byl nicméně vytvořen již v roce 2016 jako příloha první Strategie vlastnické politiky státu (.pdf, str. 31–49).

Zpracování Strategické vlastnické politiky státu bylo uloženo Ministerstvu financí, tehdy pod vedením současného premiéra Andreje Babiše, jako jedno z nelegislativních protikorupčních opatření, které byly uvedeny v Akčním plánu boje proti korupci z roku 2015 (.pdf, str. 15). Ten byl vládou schválen (.pdf) na jejím jednání dne 15. prosince 2014. Samotná Strategie vlastnické politiky státu však na jednání vlády dne 16. ledna 2017 schválena nebyla. Zamítavé stanovisko vzneslo především Ministerstvo zemědělství. Důvodem byla údajná obava, že cílem materiálu je centralizace správy státních podniků pod Ministerstvo financí.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť není pravda, že by byl přehled všech společností s majetkovou účastí státu sestaven poprvé. Podobný přehled byl součástí již první verze Strategie vlastnické politiky státu z roku 2016. Je však pravdou, že současná verze přehledu je první, která byla vládou schválena.

Ministerstvo financí skutečně vykonává cenovou kontrolu v oblasti vodárenství v souladu s první částí výroku.

Sucho v České republice se v souladu s výrokem stává (.pdf, str. 2) stále větším problémem. Aktuální stav sucha je možné sledovat na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.

Otázkou sucha se zaobíral i ministr životního prostředí Richard Brabec a ministr zemědělství Miroslav Toman. Brabec v srpnu 2018 například svolal komisi, která se měla zaobírat tehdejší aktuální situací, při které byly srážky podprůměrné. Vznikla také Národní koalice pro boj se suchem nebo mezirezortní komise VODA-SUCHO, která situaci analyzuje a vydává různé koncepční materiály pro boj se suchem. Nutno podotknout, že v listopadu roku 2019 NKÚ označil kroky ministerstev za nedostatečné, proti čemuž se ale Brabec ohradil. Strategie nakládání s vodou patří i mezi slib vlády z programového prohlášení.

Ztrátou vlivu státu je myšlena privatizace (.pdf, str. 5) státních podniků, které do roku 1993 obhospodařovaly vodovody, kanalizace a měly na starost obnovu a rozvoj vodárenské infrastruktury v České republice. Reforma vodárenství byla vyhlášena usnesením vlády ČR č. 222 z 3. července 1991 a dále podpořena schválením zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.

K důsledkům privatizace podle materiálu Transparency International patří například to, že samosprávy ztratily možnost přímé kontroly, nárok na dotace a ztrátu schopnosti samostatně rozhodovat o rozvoji vodárenské infrastruktury v regionu (.pdf, str. 20). Stát v průběhu privatizace zaregistroval několik problémů: „Do smluv mezi městy či vodárnami a provozovatelem nebyla zahrnuta kritéria provozování, sankce za neúměrný růst provozních nákladů a za nesplnění slibů inflačního růstu cen vodného a stočného. Nebyl do nich zapracován mechanismus participace veřejného sektoru na zisku z provozování, ani princip participace veřejného sektoru na růstu zisku z důvodu zvyšování produktivity provozování v důsledku výstavby nové vodárenské infrastruktury, kterou města financují.“ Pokus o nalezení řešení se datuje minimálně od roku 2003 (tamtéž). Není tak pravdou, že by ministři Brabec a Toman byli prvními, kdo upozornili na problémy s privatizací, za současné vlády však tuto otázku otevřeli tito dva ministři. Brabec dokonce označil privatizaci vodárenství za hloupost. Hlasy, že privatizace vodárenství byla chyba, zaznívají již delší dobu.

Vláda se ve svém aktuálním programovém prohlášení také zavázala k tomu, že podpoří možnost získání vodohospodářského majetku zpět do rukou samospráv. Tento slib zatím nebyl realizován a ke stávajícímu návrhu komunistů vláda zaujala nesouhlasné stanovisko s ohledem například na nedostatečné odůvodnění návrhu (.pdf, str. 2).

Alena Schillerová zde hovoří o Strategii vlastnické politiky státu. Jedná se o dokument (.docx) vypracovaný Ministerstvem financí, jehož cílem má být zejména zajistit efektivní fungování státem vlastněných podnikatelských subjektů a zajistit transparentní výkon vlastnických práv státu k majetkovým účastem v obchodních společnostech. Materiál vláda schválila dne 17. února 2020.

„Stát vlastní větší majetek, než si občané běžně uvědomují, ať už jde o strategické společnosti v oblasti dopravy či energetiky nebo klíčové státní podniky jako jsou Lesy ČR, Česká pošta či třeba Státní tiskárna cenin. Dlouho tu ale chyběla jasná a jednotná vize, jak má stát s tímto vlastnictvím nakládat. Právě proto přicházíme se strategií, která sjednocuje řízení státních firem napříč všemi resorty a nastavuje jasná pravidla pro řízení státem vlastněných společností," uvedla k dokumentu Alena Schillerová. Ondřej Landa, náměstek ministryně financí pro právní a majetkovou agendu, navíc doplnil, že „veškeré strategické a významné společnosti a podniky zůstanou i nadále a v souladu s programovým prohlášením vlády v rukou státu“.

Dokument zmiňuje (.docx, str. 6) doporučení OECD, podle kterého v ČR existuje prostor pro další privatizování majetkových účastí státu v obchodních společnostech. Mělo by se však jednat především o prodeje zbytkových podílů a prodeje majetkových účastí, které nemají pro stát žádný strategický význam.

V příloze dokumentu je uveden přehled (.docx, str. 32–40) obchodních společností s majetkovou účastí státu a státních podniků podle resortů. Veškeré strategické a významné společnosti (.doc, str. 32–34), jako jsou například ČEZ, Letiště Praha, ČEPRO nebo České dráhy, jsou vedeny v režimu trvalého držení. K privatizaci jsou určeny některé (.docx, str. 33) méně významné společnosti, například MUFIS a. s., která je aktuálně bez obchodní činnosti, nebo některé menší podíly, například E.ON (0,18 %) nebo VÍTKOVICE a. s. (0,003 %).

Dle seznamu majetkové účasti Ministerstva financí ke dni 31. ledna 2020 drží MF ČR podíl 34,22 % ve společnosti KORADO, a. s., která dle svých webových stránek vyrábí ocelová otopná tělesa.

Výše zmíněný podíl je pozůstatkem převedení úvěru a majetkové účasti České spořitelny ve firmě KORADO na tehdejší Konsolidační Banku (později Česká konsolidační agentura – ČKA) v letech 1999–2000 (.pdf, str. 26). V roce 2007 přestává ČKA existovat a její majetek, zbývající činnosti a kompetence přešly zákonem na MF.

Podle tiskové zprávy pivovaru z července 2019 si národní pivovar Budějovický Budvar v roce 2018 vedl takto: „Zvýšil výstav piva o 3,6 % na objem 1,602 mil. hektolitrů. Do 79 států vyvezl nejvíce piva v historii podniku – 1,075 mil. hektolitrů, což je meziročně o 8,5 % více. Tržby za pivo dosáhly rekordní hodnoty 2,555 mld. Kč. Zisk před zdaněním se zvýšil o 4,2 % na 327,9 mil. Kč. V roce 2018 podnik proinvestoval 453 mil. Kč.“

In house zadáváním je myšlena tzv. vertikální spolupráce, která je upravena v zákonu o zadávání veřejných zakázek. Samotná spolupráce byla upravena v novele zákona o veřejných zakázkách (§ 11 NZVZ). Vertikální spolupráce spočívá v zadávání zakázek osobám, které zadavatelé ovládají jako vlastní organizační složky. Právními předpisy je zákon upraven v již zmíněném zákonu o zadávání veřejných zakázek, ale také ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU a právě tuto směrnici zákon o zadávání veřejných zakázek implementoval do vnitrostátního práva.

Výhodou in house zadávání oproti formálnímu zadávacímu řízení je značná úspora peněz, lepší domluva s dodavatelem a také např. zkrácení času administrace. Na druhou stranu vyvstává otázka, zda nedochází ke střetu zájmů, když zadavatel dodavatele ovládá. Zmíněný střet zájmů je upravován v § 44 zákonu o zadávání veřejných zakázek.

Hlavním předmětem činnosti Státní pokladny Centra sdílených služeb (SPCSS) je poskytování služeb provozu (infrastruktury, výpočetního výkonu, operačního systému, databází a aplikací v datových centrech). Hlavní službou je tzv. housing pro ICT infrastrukturu, na jejímž základě poskytuje služby infrastruktury (IaaS – Infrastructure as a Service – Infrastruktura jako služba), platformy (PaaS – Platform as a Service) a IT bezpečnosti (SECaas – Security as a Service – Bezpečnost jako služba).

Ministerstvo financí opravdu využívá vertikální spolupráci se Státní pokladnou Centra sdílených služeb právě na tyto služby IT. Svůj záměr např. oznámilo na jednání vlády 9. září 2019. V záznamu z jednání vlády stojí: „Ministerstvo financí předkládá vládě Informaci pro vládu České republiky o záměru uzavřít smlouvu na „Poskytování služeb sdílené infrastruktury a souvisejících služeb pro vybrané informační systémy MF státním podnikem Státní pokladna Centrum sdílených služeb“ na základě vertikální spolupráce. Cílem této spolupráce je zajištění služeb infrastruktury pro provoz informačních systémů MF a dalších technologií, které bude poskytovat SPCSS.“

Jako příklad konkrétní smlouvy mezi SPCSS a Ministerstvem financí můžeme uvést např. Smlouvu o podpoře a rozvoji IISSP a poskytování souvisejících služeb nebo Poskytování služby Hosting pro projekt Otevřená data Data MF ČR.

Četnost veřejných zakázek dodávaných Státní pokladnou Centra sdílených služeb (SPCSS) lze také doložit na grafech nejčastějších objednatelů podle počtu smluv a nejčastějších objednatelů podle celkové hodnoty smluv.

Zdroj: Hlídač státu

Zdroj: Hlídač státu

V grafech můžeme vidět, že Ministerstvo financí je 2. nejčastějším objednatelem podle počtu smluv a 1. nejčastějším objednatelem podle celkové hodnoty smluv.

Alena Schillerová zde odkazuje ke Strategii vlastnické politiky státu. Jedná se o dokument (.docx) vypracovaný Ministerstvem financí, jenž má zajistit efektivní a transparentní fungování státem vlastněných podnikatelských subjektů. Dokument vláda schválila dne 17. února 2020.

Strategie počítá se zveřejňováním klíčových hospodářských ukazatelů. „Stát klade důraz na transparentnost. Informace o klíčových ukazatelích hospodaření společností a státních podniků jsou veřejně dostupné. Veřejnosti je po schválení vládou předkládána výroční zpráva o hospodaření celého portfolia majetkových účastí obsahující údaje za jednotlivé společnosti a státní podniky.“ (.docx, s. 5)

Strategie tedy zavádí opatření č. 26: „Každoročně zpracovat roční zprávu o činnosti a výsledcích strategických společností s majetkovou účastí státu, strategických státních podniků a následně po schválení vládou zveřejnit.“ (.docx, s. 26)

Zda skutečně bude strategie naplněna a opatření zavedena do praxe, je v tuto chvíli samozřejmě předčasné ověřovat a není to tedy předmětem hodnocení.

Alena Schillerová vysvětluje cíle Strategie vlastnické politiky státu, která byla schválena 17. února 2020. Jedná se o dokument (.docx) vypracovaný Ministerstvem financí, jenž má za cíl zajistit efektivní fungování státem vlastněných podnikatelských subjektů.

Strategie skutečně počítá se schématy pro odměňování manažerů: „Schémata odměňování manažerů jsou konstruována tak, aby společnost směřovala k dlouhodobě udržitelné prosperitě a naplňování strategických cílů. Odměňování manažerů jde ruku v ruce s jejich vysokou odpovědností, která je v případě selhání vyvozována“ (.docx, str. 5).

Vychází přitom z pravidel tzv. corporate governance (soubor mechanismů, procesů a vztahů, podle kterých jsou společnosti řízeny a kontrolovány), východiskem jsou i Doporučení OECD pro správu a řízení státem vlastněných společností. Zavedení principů corporate governance má být realizováno ihned (.docx, bod č. 6, str. 13). Opatření č. 9 má poté za cíl: „Zajistit, že každá společnost se strategicky významnou majetkovou účastí státu bude mít stanoveny jasné transparentní cíle, a to především dlouhodobé strategické cíle směřující k dlouhodobé udržitelnosti podnikání a zhodnocování majetku společnosti, resp. státu (vč. státních podniků)“ (.docx, str. 16).

Odměny pro management by měly být motivační, pravidelně srovnávány dle výkonnosti a porovnávány i se soukromým i veřejným sektorem v ČR i v zahraničí. U strategických společností s majetkovou účastí státu pak dokument počítá i s možností založit výbor pro odměňování (.docx, str. 20–21). Politika odměňování by pak měla být realizována čtyřmi opatřeními (pravidelně přezkoumávat soulad smluv o výkonu funkce, zajistit motivační nastavení ročních a střednědobých úkolů pro členy představenstva, spravedlivé odměňování pro všechny členy orgánů, u strategických společností a státních podniků zvážit zavedení výboru pro odměňování).

Zda budou navrhovaná schémata odměňování manažerů efektivní v tuto chvíli samozřejmě nelze hodnotit. Strategie se však odvolává především na ucelený soubor pravidel, která by měla přispět k udržitelnosti a naplnění strategických cílů státních firem.