Demagog.cz

Petr Fiala o odchodech z ODS, spolupráci na pravici a brexitu

Hostem Interview ČT24 byl předseda ODS a poslanec Petr Fiala. V první části rozhovoru se jej moderátor ptal především na otázky spojené s nedávno proběhlou vládní a ústavní krizí. Ve zbytku rozhovoru již byla témata rozmanitější a Petr Fiala tak měl příležitost vyjádřit se například k nové Evropské komisi, brexitu, volebním výsledkům ODS a dalšímu.

Ověřili jsme
Interview ČT24 ze dne 29. srpna 2019 (moderátor Daniel Takáč, záznam)

21 z celkově 24 ověřených výroků

Petr Fiala

Petr Fiala

Já jsem si dal cíl, abychom (ODS, pozn. Demagog.cz) v každých volbách u stejného typu voleb měli vždycky o 50 % víc, což není malá ambice, nám se to daří, v posledních evropských volbách jsme to ještě překročili, když se podívám na ty poslední volby, které tu byly, komunální, senátní, výrazně jsme posílili, v senátních volbách jsme jednoznačně vyhráli, když se podívám na evropské volby, byli jsme druzí, zdvojnásobili jsme počet mandátů, ztrojnásobili jsme počet hlasů. !

ODS se daří plnit závazek posilování o 50 % při volbách do obou komor i europarlamentu, částečně i při volbách komunálních. Pravdivé jsou rovněž části výroků o vítězství ve volbách senátních a úspěchu v posledních evropských volbách při srovnání s výsledkem voleb předchozích.

skrýt celé odůvodnění

Ve sněmovních volbách v roce 2013 získala ODS 384 174 hlasů, v roce 2017 pak 572 948, tedy o 49 % více. Toto číslo se vejde do naší tolerance 10% odchylky. Procentuálně se jednalo o 7,72 %, respektive 11,32 % hlasů. Strana zároveň získala o 56,25 % více mandátů (25 oproti 16).

Ve volbách do Senátu roku 2016 získala strana pouhé dva mandáty, oproti roku 2018, kdy jich získala hned 9. Ve volbách v roce 2018 také obhajovala pouze 4 mandáty. I v senátních volbách se tedy daří ODS plnit tento cíl. V posledních senátních volbách navíc ODS zvítězila, jak dále tvrdí Petr Fiala. Roku 2018 získali kandidáti za ODS ve 27 volebních obvodech celkem 9 mandátů. Kandidáti za druhou nejúspěšnější stranu, STAN, získali pouze 3 mandáty.

Ve volbách do Evropského parlamentu se daří cíl růstu o 50 % plnit také, a dokonce jej strana významně překročila. Roku 2014 získala ODS 116 389 hlasů, roku 2019 pak 344 885, šlo tedy o nárůst o 196 %. Strana zároveň v roce 2018 získala téměř dvojnásobný procentní podíl hlasů (14,54 % oproti 7,67 % v roce 2014). Zisk mandátů pro ODS se zdvojnásobil ze dvou v roce 2014 na čtyři v posledních volbách.

V souvislosti s evropskými volbami je pravdivá i část výroku o druhém místě, zdvojnásobení počtu mandátů a ztrojnásobení počtu hlasů. V posledních volbách do EP skončila ODS skutečně druhá za hnutím ANO. Ve volbách 2014 získala strana 2 mandáty, zatímco v letošních 4. Počet hlasů z roku 2014 je 116 389, z roku 2019 pak 344 885, což je přibližně 2,96krát více.

Ve volbách do zastupitelstev měst a obcí získala strana 9 178 453 hlasů v roce 2014. Roku 2018 pak získala hlasů 14 905 827. Výsledek tak o 1 138 147 hlasů překračuje Fialou stanovený cíl. V procentech získala strana 9,26 % hlasů v roce 2014, v následujících volbách 13,56 %. Získala tedy o 0,33 % méně, než kolik předpokládá závazek. Výsledek se však vejde do naší 10% tolerance. Mandátů strana získala roku 2014 2 398, což činí 3,86 %. V roce 2018 pak 2 600, tedy 4,2 %. Je tedy zřejmé, že v počtu mandátů v komunálních volbách strana nesplnila tento Fialův cíl. I u těchto voleb byl však závazek naplněn u dvou ze tří možných způsobů propočtů (absolutní počet hlasů a procentuální podíl hlasů), proto výrok jako celek hodnotíme jako pravdivý.

Petr Fiala

Petr Fiala

Se tu 3 měsíce řešila tak banální záležitost, jako je výměna jednoho ministra.

Poté, co prezident nepřijal ministrovu demisi, navrhl 31. května 2019 předseda vlády Andrej Babiš odvolání ministra kultury Antonína Staňka. Jeho nástupce Lubomír Zaorálek se ujal funkce 27. srpna 2019. Výměna ministrů tak skutečně trvala přibližně 3 měsíce.

skrýt celé odůvodnění

Ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) 15. května 2019 oznámil, že hodlá k 31. květnu 2019 skončit ve funkci. Učinil tak na přání Jana Hamáčka v návaznosti na reakce, které se na něj vyrojily zejména po odvolání ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Prezident Zeman demisi 28. května nepřijal. Andrej Babiš podle čl. 74 Ústavy navrhl odvolání Staňka prezidentovi 31. května 2019. Prezident Zeman odvolal Staňka až po dvou měsících, tj. 31. července 2019. Po sporech, kdo bude jeho nástupce, byl nahrazen bývalým ministrem zahraničních věcí Lubomírem Zaorálkem (ČSSD), který nastoupil do funkce 27. srpna 2019.

Zdroj: iRozhlas

Petr Fiala

Petr Fiala

Dneska je ta situace taková, že tu máme fakticky jistý typ dvojvládí, kdy o tom, kdo bude ve vládě, rozhoduje nejenom premiér a koaliční strany, které tvoří vládu, ale taky prezident, který na to vlastně nemá mít žádný nárok, a to je taky velká zpráva z této krize.

Jednání prezidenta Zemana (zdráhání se při jmenování/odvolávání ministrů) má významný vliv na personální složení vlády, oporu v Ústavě však dle většiny právních autorit nemá.

skrýt celé odůvodnění

Předně se věnujeme tomu, zda má prezident „nárok“ spolurozhodovat o složení vlády. Pokud budeme chápat ve výroku slovo nárok jako právní nárok, v české ústavě jej nenajdeme. Absenci takového nároku potvrdil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v rozhovoru pro Respekt: „Současný ústavní model zejména v případě odvolávání a jmenování ministrů svěřuje jednoznačně tuto pravomoc do kompetencí předsedy vlády a prezidentovi neposkytuje žádný prostor pro diskreci, tedy uvážení.“

Role prezidenta v parlamentní demokracii, kterou Česká republika je i po zavedení přímé volby (.pdf, str. 17), se nevyznačuje pravomocemi přímo vytvářejícími vlastní politický program. Jak např. píše Jan Wintr ve své knize Principy českého ústavního práva na str. 66: „V parlamentní formě vlády (parlamentní demokracii) náleží politická moc parlamentu a vládě. Hlava státu je reprezentantem státu, garantem řádu a moderátorem politických sporů, není však určena k provádění vlastní politiky," a dále, že „Neodpovědnost hlavy státu je výsledkem historického vývoje evropských monarchií. Zásada princeps legibus solutus (panovník nepodléhá zákonům) vedla k tomu, že za panovníkovy činy byli hnáni k odpovědnosti jeho ministři, a posléze z panovníka na ministry (už odpovědné parlamentu) přešla i faktická politická moc.“ Tento vývoj se zrcadlí (mimo čl. 62) v Ústavě v čl. 54 odst. 3 a čl. 63 odst. 4. Souhlasný názor představuje i kniha Ústavní systém České republiky od kolektivu Gerloch, Hřebejk, Zoubek na stranách 168 a 169, kde se tvrdí, že prezident by měl „být garantem či prostředníkem kontinuity státní moci, a tudíž i představitelem identity a integrity státu (zastupuje stát navenek), tedy určitou konstantou ústavního a politického systému“.

Dle expertů prezident Zeman nečiní ve svém postavení tak, jak je zamýšleno obecnými ústavními principy. Prezident má možnost se s potenciálním ministrem sejít, smí se k němu vyjádřit, může ho zkritizovat, může mu být proti srsti. Stejně jako se může scházet s úřadujícími ministry a prosit je, aby na svém postu zůstali. Nakonec má (až na případ, kdy přijme demisi ministra podle čl. 73 odst. 1 Ústavy) poslední slovo, kdo bude, či nebude ve vládě, vždy předseda vlády.

Praktické jednání prezidenta Zemana je pak s těmito principy v rozporu. To můžeme demonstrovat na případech, které jsme uvedli již v dřívější analýze:

  • Když ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) 15. května 2019 oznámil, že hodlá k 31. květnu 2019 skončit ve funkci. Učinil tak podle svých slov na přání Jana Hamáčka v návaznosti na reakce, které se na něj vyrojily zejména po odvolání ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Prezident Zeman demisi 28. května nepřijal. Andrej Babiš podle čl. 74 Ústavy navrhl odvolání Staňka prezidentovi 31. května 2019. Prezident Zeman odvolal Staňka až po dvou měsících, tj. 31. července 2019. Po sporech, kdo bude jeho nástupce, byl nahrazen bývalým ministrem zahraničních věcí Lubomírem Zaorálkem (ČSSD), který nastoupil do funkce 27. srpna 2019.
  • Když odmítl jmenovat ministrem zahraničí Miroslava Pocheho. Rezortu se při vzniku vlády musel dočasně chopit předseda ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček. Přes pokračující odmítaní ze strany prezidenta jmenovat Pocheho ministrem zahraničí se nakonec této funkce ujal v říjnu 2018 Tomáš Petříček.
  • Dále také v květnu 2017 vypukla krize Sobotkovy vlády, která skončila odvoláním Andreje Babiše z funkce ministra financí i prvního místopředsedy vlády. Premiér Bohuslav Sobotka dne 2. května 2017 oznámil, že podá demisi vlády. Vzápětí se rozhořel spor mezi premiérem Sobotkou a prezidentem Zemanem o povaze podané demise. Zeman tvrdil, že demisi je možné chápat pouze jako rezignaci premiéra, a ne celé vlády, a z kabinetu by tak odešel jen Sobotka. Takový výklad byl právníky hodnocen jako protiústavní. Rozdílný výklad Ústavy oběma činiteli nakonec způsobil, že se Sobotka rozhodl odvolat z vlády pouze ministra financí Andreje Babiše. Krize se následně prohloubila, jelikož Zeman odmítl Babiše neprodleně odvolat. Vládní krize skončila 24. května 2017, kdy prezident odvolal Andreje Babiše z vlády a jmenoval nového ministra financí Ivana Pilného. 
  • V roce 2013 se prezident zdráhal jmenovat Lubomíra Zaorálka ministrem zahraničí v Sobotkově vládě, což bylo vnímáno jako protiústavní.

Schopnost Miloše Zemana vynutit si složení vlády záleží mj. na tom, zda předseda vlády bude, či nebude stát na svém právu. Konkrétně se to týká čl. 68 odst. 2 Ústavy. Petr Fiala má tedy pravdu v tom, že prezident Zeman má fakticky významný vliv na personální obsazení vlády, byť se mu nedostává opory v Ústavě. Václav Klaus se během své prezidentské funkce také snažil ovlivňovat a prosazovat své ministry, nicméně narazil na odpor ostatních ústavních činitelů.

Petr Fiala

Petr Fiala

Andrej Babiš nám říkal, já to vyřeším, já přesvědčím prezidenta, aby tu krizi řešil tak, aby pokračovala vláda s ČSSD.

Premiér Babiš se opakovaně nechal slyšet, že hodlá dodržovat koaliční smlouvu, základní kámen vlády ANO s ČSSD, a stejně tak o tom informoval prezidenta.

skrýt celé odůvodnění

Jak se vyjádřil předseda ČSSD Hamáček například 17. srpna 2019, ČSSD zůstane ve vládě pouze v případě, že bude dodržována Ústava a koaliční smlouva. Premiér Babiš opakovaně zmínil, že koaliční smlouvu bude během jednání o postu ministra kultury dodržovat, a zároveň o tom také během osobních schůzek informoval prezidenta Zemana.

Babiš se nechal slyšet už 30. května, dva dny po nepřijetí demise ministra Staňka prezidentem Zemanem, že nehodlá kvůli této situaci nechat vládu padnout a hodlá respektovat návrh kandidáta předsedy ČSSD Hamáčka.

Podobně se vyjádřil také o týden později v rozhovoru pro Novinky.cz, kde prohlásil:Jsem zvyklý, že smlouvy platí, a taky je dodržuji. V koaliční smlouvě, kterou všichni podepsali, je jasně napsáno, že koaliční partneři si do personálních záležitostí nemluví. Možná jste si všiml, že jsem okamžitě po žádosti pana Hamáčka odeslal na Hrad žádost o odvolání ministra kultury Antonína Staňka....“

Stejně tak na tiskové konferenci po schůzce s Hamáčkem, 28. června, Babiš opět potvrdil, že „platí koaliční smlouva. Chci a udělám maximum pro to, aby koalice pokračovala.“ Následně také vysvětlil (video, 4:55), že se prezidenta bude „snažit přesvědčit, aby vnímal naši koaliční dohodu a představu ČSSD akceptoval“.

Podobné vyjádření zopakoval (čas 10:45) poté, co se s prezidentem sešel za přítomnosti Hamáčka 4. července: „(...) Domluvíme se (premiér, prezident a předseda Hamáček pozn. Demagog.cz), aby byli všichni spokojení a abysme ten celý problém vyřešili co nejdřív, aby vláda mohla pokračovat.“ 11. července Babiš opět upozornil, že prezidentovi vysvětlil, že existuje koaliční smlouva, podle které postupuje, a informoval ho, že ji chce dodržovat. Na konci července pak v rozhovoru v pořadu Rozstřel potvrdil, že dělá maximum pro udržení vlády.

I přesto však Babiš odmítl přistoupit na návrh podat proti prezidentovi kompetenční žalobu kvůli zbytečnému protahování odvolání člena vlády, kterou může vyvolat jedině premiér, a místo toho prohlásil, že jeho cílem je vyřešit celou situaci dohodou. Za zcela absurdní pak označil i chystanou žalobu pro hrubé porušení ústavy.

Petr Fiala

Petr Fiala

A šel vyjednávat (premiér Babiš, pozn. Demagog.cz) za panem prezidentem, nevyjednal vůbec nic.

Vládní krize okolo ministra kultury začala ve dvou hlavních bodech: odvolání ministra Staňka a jmenování Michala Šmardy. Ani v jednom z bodů jednání s premiérem nevedla ke změně veřejného postoje prezidenta.

skrýt celé odůvodnění

Vládní krize měla vlastně dva konkrétní body: zaprvé, odchod ministra Staňka z postu ministra kultury, a zadruhé, jmenování nového kandidáta za ČSSD Michala Šmardy.

V časovém období od května do konce července se jednalo především o demisi a odvolání ministra Staňka. Poté, co Staňkovu demisi 28. května prezident odmítl, premiér Babiš podpořil ČSSD, a to kvůli koaliční smlouvě. Jak napsal iRozhlas, premiér Babiš chtěl respektovat koaliční smlouvu, podle které jsou za výběr ministrů odpovědně strany, které mají ministerstvo v gesci a odeslal tedy prezidentu návrh na odvolání ministra Staňka spolu s návrhem na jmenování Michala Šmardy. Během jednání tak premiér několikrát zopakoval, že hodlá dodržovat koaliční smlouvu a zároveň na to také upozornil (video, 4:55) prezidenta.

Nicméně zprávu o tom, že prezident Zeman odsouhlasil Staňkovo odvolání, přinesl (video, 0:20) médiím poprvé předseda ČSSD Hamáček po svém jednání s prezidentem 12. července. Babiš toto tvrzení pouze potvrdil po své vlastní schůzce s prezidentem skoro o dva týdny později.

Během průtahů celého jednání Babiš také rozhodně odmítl podpoření kompetenční žaloby proti prezidentovi či chystané žaloby pro hrubé porušení ústavy, kterou označil za absurdní; namísto toho se rozhodl usilovat o řešení krize dohodou.

Co se týká jmenování nominanta ČSSD Šmardy, Babiš předal jeho nominaci na Hrad. Jak uvedla Česká televize, Babiš ještě před Hamáčkovou schůzkou s prezidentem konanou 12. července informoval Hamáčka, že hlavním problémem byl návrh Šmardy jako nástupce na post ministra kultury. Nicméně v srpnu 2019, kdy probíhala hlavní debata ohledně jeho jmenování, se Babiš přidal na stranu prezidenta a uvedl, že by bylo lepší přijít s jiným kandidátem, protože podle něj Šmarda nebyl na post ministra kultury kvalifikovaný.

Michal Šmarda svou kandidaturu stáhl po vyjádření Andreje Babiše, který prohlásil, že s ním ve vládě být nechce. Jak informovala ČT24, premiér byl připraven odeslat návrh na ministra kultury hned poté, co mu sociální demokracie navrhne nové jméno. Kandidátem byl určen Lubomír Zaorálek, který byl na post ministra kultury jmenován 27. srpna 2019.

Celá kauza tak trvala přibližně tři měsíce s tím, že návrh na odvolání ministra Staňka byl prezidentem vyslyšen až po dvou měsících a ministr Šmarda nebyl jmenován vůbec. Lze tedy dovozovat, že jednání s premiérem nevedla ke změně veřejného postoje prezidenta.

Petr Fiala

Petr Fiala

No on (premiér Babiš, pozn. Demagog.cz) měl i možnost podat kompetenční žalobu. To nevyužil.

Přesto, že existují pochybnosti o přípustnosti kompetenční žaloby, dá se říci, že Andrej Babiš možnost jejího podání měl, ale rozhodl se ji nepodat.

skrýt celé odůvodnění

Petr Fiala ve svém výroku mluví o nedávno skončeném sporu o post ministra kultury, kdy Miloš Zeman odmítal odvolat ministra Staňka. Situace, v níž prezident Zeman odmítá odvolat ministra, popřípadě jmenovat jeho nástupce, zde není poprvé. Podobný případ zažíval premiér Sobotka, když prezident Zeman odmítal odvolat Andreje Babiše z postu ministra financí a jmenovat místo něj Ivana Pilného. Bohuslav Sobotka tak z tohoto důvodu připravil kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu, na základě které by Ústavní soud mohl potvrdit povinnost prezidenta jmenovat ministra na návrh předsedy vlády.

Možnost podání kompetenční žaloby v případě, že by se personální výměna ministra kultury neuskutečnila, pak podpořil ústavní právník Jan Kysela i další významní akademici. Je však pravdou, že vzhledem k faktu, že doposud taková žaloba nebyla podána, existují pochybnosti o její přípustnosti, a to i u již zmiňovaného profesora Kysely. Na rozdíl od klasických kompetenčních sporů, jako byl například spor prezidenta Havla a tehdejšího premiéra Miloše Zemana o nutnost kontrasignace jmenování guvernéra a viceguvernéra České národní banky, zde totiž chybí charakteristický spor o to, kdo má kompetenci vykonat. Nikdo totiž nerozporuje kompetenci prezidenta Zemana jmenovat či odvolat ministra, kontroverzní je zde pouze lhůta, ve které tak musí udělat, což běžně není podstatou kompetenčního sporu.

Samotný Andrej Babiš uvedl, že on upřednostňuje vyřešení sporu jednáním a k žalobě proto nevidí žádný důvod. V průběhu celého sporu tuto žalobu nepodal.

Petr Fiala

Petr Fiala

Ta zbraň tu je, ale jak už slyšíme ze strany hnutí ANO, tak ji hnutí ANO nevyužije a nepoužije (ústavní žalobu na prezidenta republiky, pozn. Demagog.cz).

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš i šéf poslaneckého klubu se staví proti schválení ústavní žaloby na prezidenta republiky. Negativně se rovněž vyjádřilo zatím 23 poslanců hnutí ANO. Pozitivně nereagoval žádný.

skrýt celé odůvodnění

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se již v červenci vůči ústavní žalobě na prezidenta republiky vymezil negativně. Začátkem září prohlásil, že poslanci hnutí ANO hlasují podle sebe a o věci s nimi nemluvil. Vyslovil přitom přání, aby hlasovali proti. Proti schválení žaloby se rovněž staví i předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek, který označil dokument za „slátaninu“. Změnil však svůj názor ze začátku srpna kdy tvrdil, že by návrh neměl být vůbec zařazen na pořad schůze. Nyní on sám navrhl zařazení tohoto bodu na 26. září.

Podle průzkumu Českého rozhlasu se doposud 23 poslanců hnutí ANO vyjádřilo, že žalobu nepodpoří. Zbývající poslanci se buď nevyjádřili nebo odpověděli „nevím“. Žádný z poslanců hnutí ANO se k žalobě zatím nestaví pozitivně.

Petr Fiala

Petr Fiala

Prezident nenese odpovědnost za to, jak bude spravován resort kultury, za to nese odpovědnost vláda.

Za vedení ministerstva nesou odpovědnost členové vlády (konkrétně premiér a ministr), nikoliv prezident.

skrýt celé odůvodnění

Nedávno završená kauza, která se týkala obsazení postu ministra kultury, by mohla svádět k úvahám o možnosti prezidenta odmítnout premiérem navrženého kandidáta na ministerský post. Prezident však není za řízení ministerstev odpovědný. Nepřísluší mu možnost výběru jednotlivých ministrů a podle převládajícího názoru by ani neměl bránit jmenování žádné osoby. Článek 62 Ústavy sice říká, že „prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi“, avšak Článek 68 Ústavy uvádí, že „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů“. Z těchto informací nepřímo vyplývá, že za řízení ministerstva je tedy odpovědný ministr, který je do funkce navržen předsedou vlády. Ministr má vůči předsedovi vlády odpovědnostní vztah. Vláda jako celek pak řídí, kontroluje a sjednocuje činnost ministerstev.

Další odpovědnostní úroveň lze pozorovat také na vztahu mezi vládou a Poslaneckou sněmovnou. Vláda jako celek je odpovědná Poslanecké sněmovně. Bez její důvěry nemůže v českém ústavním systému plnohodnotně a dlouhodobě vládnout.

Petr Fiala

Petr Fiala

Ta ústavní žaloba, která přišla do Poslanecké sněmovny, kterou schválili kolegové v Senátu, tak ta řeší spoustu kauz dohromady a ukazuje v nějakém, nějaké historické perspektivě, kdybych to mohl takto interpretovat, prohřešky nebo domnělé prohřešky prezidenta Zemana.

Ústavní žaloba, aktuálně projednávaná v Poslanecké sněmovně, popisuje skutky prezidenta Miloše Zemana, které se postupně odehrály od roku 2013 do současnosti.

skrýt celé odůvodnění

Senát má dle čl. 65 odst. 2 Ústavy pravomoc „se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. (...) Ústavní soud může na základě ústavní žaloby Senátu rozhodnout o tom, že prezident republiky ztrácí prezidentský úřad a způsobilost jej znovu nabýt“.

Skupina senátorů z Klubu pro liberální demokracii – SENÁTOR 21 připravila během roku 2019 ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana. Zahrnuje 8 skutků, které jsou údajným hrubým porušením Ústavy:

Bod A – jmenování úřednické vlády Jiřího Rusnoka, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, a její udržení ve funkci po dobu 7 měsíců, od 25. června 2013 do 29. ledna 2014

Bod B – jednání prezidenta, které způsobovalo průtahy ve jmenování Sobotkovy vlády, která nakonec byla jmenována 95 dní po volbách, tedy 29. ledna 2014

Bod C – nevyhovění návrhu předsedy vlády na odvolání ministra financí Andreje Babiše ze dne 5. května 2017

Bod D – prezidentovo jednání, kdy jím jmenovaná vláda Andreje Babiše nezískala dne 16. ledna 2018 důvěru Poslanecké sněmovny a následně dne 17. ledna 2018 podala demisi, následně prezident otálel se jmenováním předsedy další vlády do 6. června 2018 a dalších členů vlády až do 27. června 2018

Bod E – odepření jmenování ministrem zahraničí Miroslava Pocheho poté, co mu předseda vlády Andrej Babiš dne 25. června 2018 jeho jmenování navrhl

Bod F – vyvíjení neprocesního a neformálního tlaku na předsedu Nejvyššího správního soudu JUDr. Josefa Baxu dne 29. května 2018 s cílem ovlivnit rozhodnutí tohoto soudu v konkrétní věci, jíž byl účastníkem, přičemž mu neformálně nabízel, že pokud mu vyhoví, stane se předsedou Ústavního soudu

Bod G – odepření návrhu předsedy vlády Andreje Babiše na odvolání ministra kultury Antonína Staňka ze dne 31. května 2019, přičemž po uplynutí doby téměř čtyř týdnů nekonání oznámil dne 27. června 2019 podmínky, za kterých je ochoten, v časovém horizontu potenciálně až několika měsíců, návrhu vyhovět

Bod H – zahrnuje dalších 8 skutků, kterými prezident údajně rozporoval právo České republiky

Tato žaloba byla projednána a schválena na schůzi Senátu dne 24. července 2019. Ze 75 přítomných senátorů hlasovalo pro návrh 48, proti návrhu 20 a zdrželo se 7.

Dne 31. července byla ústavní žaloba odeslána do Poslanecké sněmovny, kde je třeba, aby 120 poslanců vyslovilo svůj souhlas s podáním ústavní žaloby k Ústavnímu soudu. V době ověřování výroku je ústavní žaloba zařazena (.docx, str. 2) na projednání Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny dne 6. září 2019. Poté bude následovat projednání žaloby na schůzi Sněmovny. Pokud Poslanecká sněmovna nevysloví souhlas do 3 měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádá, platí, že souhlas nebyl dán.

S historickou perspektivou jako pohledu na jednotlivé skutky a jednání prezidenta se shoduje i jeden z navrhovatelů ústavní žaloby Václav Láska, který píše, že „v žalobě vymezená skutková jednání byla důkladně vybrána na základě rozsáhlé analýzy a následně v žalobě vylíčena jako příběh soustavného a úmyslného porušování Ústavy". (.pdf, str. 15)

Petr Fiala

Petr Fiala

Já osobně bych preferoval tu jednoskutkovou žalobu, která by, která byla taky ve hře v Senátu a která se týkala pouze té kauzy ministra kultury. Myslím, že by to bylo snazší, bylo by to čistší, nicméně pro tu se kolegové v Senátu nerozhodli.

V současné době senátoři jednoskutkovou žalobu neřeší. Řada politiků i odborníků ovšem míní, že by byla snazší a čistší formou.

skrýt celé odůvodnění

O podání ústavní žaloby na prezidenta za hrubé porušování ústavy se poprvé začalo na půdě Senátu jednat 24. července 2019. Toto jednání bylo neveřejné, bez audio či video záznamů, pouze byly pořízeny stenografické zápisy, které nebyly zveřejněny. Na konci tohoto jednání byl přijat (video) návrh podat ústavní žalobu víceskutkovou, v současné době shrnující osm případů.

Podle předsedy senátorského klubu ODS Vystrčila se ovšem ještě před tímto jednáním už začalo diskutovat o další možné žalobě, a to jednoskutkové, „která popisuje zejména to nekonání pana prezidenta v případě odvolání pana ministra kultury Antonína Staňka, přestože pan premiér návrh dal“. Tento návrh byl iniciován ODS.

Podle senátora Vystrčila o jednoskutkové žalobě chtěli jednat ve chvíli, kdyby prezident Zeman nedodržel slovo a do 31. července ministra Staňka neodvolal. Vzhledem k vývoji situace však k jejímu projednání nedošlo. Nicméně ve zprávě ze dne 1. září serveru iRozhlas senátor Kubera naznačil, že i když se nyní bude dále projednávat žaloba víceskutková, ta jednoskutková by stále mohla následovat a stále má v Senátu své zastánce.

Je tedy pravda, že pro jednoskutkovou ústavní žalobu se senátoři nerozhodli, ačkoliv její myšlenka jako taková stále není zapomenuta. Zda by však taková žaloba byla čistší či snazší je však názorovým hodnocením Petra Fialy, které nehodnotíme. Nicméně jak je patrné z výkladu výše, tento názor sdílí řada politiků či expertů.

Oproti žalobě víceskutkové má jednoskutková žaloba potenciálně několik výhod. Zaprvé, už nyní experti předvídají, že víceskutková žaloba nebude přijata v Poslanecké sněmovně. Na druhou stranu, jak se vyjádřil senátor Láska, jednoskutková žaloba by měla větší šanci v PSP ČR, ale zase by nemusela projít u Ústavního soudu. Toto potvrzuje i vyjádření poslance Foldyny, který se nechal slyšet, že jednoskutková žaloba „je lepší, lépe definuje konkrétní problém a o její podpoře by se případně dalo uvažovat".

Zadruhé, někteří ústavní právníci, stejně jako např. předsedkyně senátorského klubu ANO Hamousová (video, čas 4:34), jsou na pochybách, zda všechny popsané případy odpovídají právní definici hrubého porušení. Jednoskutková žaloba by tomuto problému čelit nemusela, neboť jak pravil Jan Wintr, ústavní právník z Právnické fakulty UK: „Ne každé porušení ústavy je její hrubé porušení. Musí to být úmyslné a zjevné a navíc se hrubé porušení ústavy musí dotýkat zvlášť důležitého pravidla ústavního pořádku. Neodvolání ministra kultury je toho příkladem, jde o naprosto jasné pravidlo ústavy, které je evidentně úmyslně porušeno a zároveň je to zvlášť důležité.“

Advokát Ondřej Preuss také souhlasil a podotkl, že „právě v tom skutku, kdy odmítá odvolat a jmenovat nového ministra kultury, jsme podle mého názoru za hranou. A prezident hrubě porušuje Ústavu".

Petr Fiala

Petr Fiala

Porušoval (Václav Klaus ml., pozn. Demagog.cz) nejenom stanovy, ale podporoval i jiné politické subjekty, to bylo úplně v rozporu z velké věci s naší politikou.

Václav Klaus byl vyloučen z ODS za porušení stanov. Během senátních voleb podpořil kandidáta SPD Ladislava Jakla namísto kandidáta ODS a dlouhodobě kritizoval politiku ODS např. v oblasti zahraničních misí.

skrýt celé odůvodnění

Václav Klaus mladší svůj návrat do ODS započal v roce 2014, kdy souhlasil s nabídkou Petra Fialy fungovat jak nestranický expert ODS pro oblast školství. V roce 2016 vstoupil do ODS, za kterou se stal v roce 2017 poslancem.

Od roku 2018 však začínají narůstat rozpory mezi ním a vedením ODS, především kvůli jeho kritice zahraniční politiky ODS (zahraniční mise a hlasování proti vůli své strany) a kvůli podpoře Ladislava Jakla na pozici senátora (SPD) za Prahu 2, a to na místo kandidáta ODS Vladimíra Kratiny. Za svoje počínání byl v roce 2018 varován předsednictvem strany.

Václav Klaus mladší i posléze projevoval nesouhlas s politikou strany, když například projevil podporu italskému politiku Salvinimu v otázce kvót a opakovaně zastával pozici vystoupení ČR z EU. Podrobněji jsme rozebírali v našem výroku zde. K uklidnění neprospělo ani vystoupení Václava Klause mladšího na pietní akci k 80. výročí nacistické okupace v březnu 2019, které jsme zpracovali opět již dříve.

Dle čl. 3 odst. 14 stanov má přitom člen postupovat způsobem, který nepoškozuje dobré jméno strany a spolupracovat na uskutečnění cílů strany a prosazení jejího programu. Otevřená kritika politiky ODS a podpora kandidáta jiné strany se tedy dají považovat i za porušení stanov ODS.

Dne 16. března byl Václav Klaus vyloučen z ODS s tímto odůvodněním, které shrnuje výše popsané takto:

„Václav Klaus mladší svým jednáním a vystupováním dlouhodobě poškozuje dobré jméno ODS. Důvodem zrušení jeho členství je dlouhodobé nerespektování hodnot, principů a programu ODS, jeho veřejné útoky na členy poslaneckého klubu ODS a další kolegy ze strany, podpora protikandidáta nominanta ODS v senátních volbách, či jeho kontroverzní výroky, které jsou v rozporu s programem ODS. Václav Klaus ml. otevřeně podporuje vystoupení ČR z EU, zpochybňuje účast vojáků AČR ve vojenských misích, účastní se akcí pořádaných problematickými organizacemi. Václav Klaus ml. navíc veřejně deklaruje, že v nadcházejících volbách do EP nebude volit kandidátku ODS.“

Petr Fiala

Petr Fiala

Kdybych bral vážně ty průzkumy, které jste zmínil, tak tam se ukazuje, že žádný pokles odchod těchto lidí (poslanců Klause ml. a Majerové Zahradníkové, pozn. Demagog.cz) neznamenal.

Podle agentur STEM a CVVM se volební preference ODS po odchodu těchto poslanců nesnížily. Dle volebního modelu agentury Median zisk ODS po vyloučení Václava Klause ml. dokonce mírně narostl. K poklesu došlo až v červenci o 1,5 p. b. V srpnu pak ODS opět o 0,5 p. b. posílila.

skrýt celé odůvodnění

Výkonná rada ODS vyloučila Václava Klause mladšího 16. března 2019, Majerová vystoupila z poslaneckého klubu ODS 17. dubna, členství ve straně se pak vzdala 29. dubna 2019.

Zde můžeme vidět průzkumy agentury STEM. Ty v době po odchodu obou poslanců neukazují žádné negativní změny pro stranu.

Podle volebního modelu CVVM by strana v únoru získala 14,5 % hlasů. V březnu před vyloučením poslance Klause by měla 14 %, což by zopakovala i v následujícím měsíci. Ve volebním modelu z května 2019 pak ODS získala 17 %, v posledním průzkumu z června se však vrátila k 15 %.

Lehký pokles však zaznamenala ve svém volebním modelu agentura Median. Z březnových 14 % ODS vzrostl její potenciální zisk po vyloučení Václava Klause ml. na 14,5 %, kde ODS setrvala až do června. V červenci je pak zaznamenán propad na 12,5% a v srpnu se odhadovaný zisk zvedl na 13 %, jedná se tedy pouze o pokles v řádu jednotek procentuálních bodů (p. b.). Výzkum agentury se navíc nezaměřoval na příčiny tohoto poklesu. Nejsme tedy schopni určit, zda proběhl v důsledku odchodu Václava Klause mladšího a Zuzany Majerové Zahradníkové ze strany. Zároveň se tento pokles nachází v rámci statistické odchylky, která dle Medianu (.pdf, str. 7) může činit až 3,5 procentuálních bodů.

Petr Fiala

Petr Fiala

Já jsem řekl, že máme čas do Vánoc 2020, kdy musí být jasno, jakým způsobem kdo půjde do voleb.

Petr Fiala již dříve uvedl, že za časový horizont jednání o potenciální koalici považuje Vánoce roku 2020.

skrýt celé odůvodnění

Na otázku novinářů z iDNES.cz, do kdy nejpozději by se mělo o případné koalici opozičních stran jednat, předseda ODS odpověděl: „Očekávám, že bude všechno jasné do Vánoc 2020. Do té doby se může stát mnoho věcí. Umím si představit v roce 2020 nějakou předvánoční dohodu.

Předsedové TOP 09, STAN a lidovců žádné konkrétní datum nezmínili, uvedli však, že jednání už probíhají a k dohodě by se mělo dospět co nejdříve.

K vytvoření volební koalice, která by byla schopná konkurovat hnutí ANO, vyzval na konci června také předseda STAN Vít Rakušan. „Vyzýváme ostatní strany a politické síly, které mají stejný názor, abychom vážně přemýšlely o tom, že při zachování autenticity jednotlivých politických subjektů vytvoříme předvolební blok, který bude schopen nabídnout občanům jasnou alternativu,“ prohlásil Vít Rakušan na tiskové konferenci před schůzí, na které se mělo hlasovat o návrhu vyslovení nedůvěry vládě.

Možné varianty spolupráce ve volbách do Poslanecké sněmovny jsou zatím otevřené. Spojit by se tak mohly ODS, TOP 09, STAN a KDU-ČSL, Piráti již svou účast na tomto projektu vyloučili.

Petr Fiala

Petr Fiala

Spolupráce třeba s některými politickými stranami v senátních volbách fungovala.

ODS se v senátních volbách zaměřila na spolupráci se středopravicovými stranami. Ty nakonec volby ovládly. ODS se umístila na prvním místě se ziskem 9 mandátů, které ji zajistily druhý nejvyšší počet senátorů v Senátu ČR.

skrýt celé odůvodnění

V dubnu 2018 podepsali předsedové ODS a Soukromníků rámcovou dohodu o spolupráci v komunálních a senátních volbách. Fiala tehdy řekl, že postaví společné kandidátky a podpoří uchazeče o volby do Senátu.

Před volbami uvedl předseda senátorského klubu ODS Miloš Vystrčil, že vzájemně spolupracují se Soukromníky a že se ODS dohodla s hnutím STAN a KDU-ČSL na vzájemné podpoře společného kandidáta. Podpořili například kandidátku za STAN Hanu Žákovou či nestraníka za Zelené, STAN a TOP 09 Mikuláše Beka. Tuto spolupráci označil Vystrčil jako správnou cestu kooperace stran a hnutí, která vede od středu doprava.

Radek Kaňa, předseda oblastního sdružení ODS v Opavě, označil spolupráci s výše zmíněnými stranami za přirozené rozšíření součinnosti, která proběhla i na komunální úrovni. Jako příkladný krok středopravicové spolupráce uvedl představení kandidáta Herberta Pavery, na kterém se podíleli společně s TOP 09.

Mezi další společné kandidáty patřil také Pavel Fischer (nezávislý s podporou ODS, TOP 09, STAN a KDU-ČSL), Jaroslav Zeman (ODS, s vyjednanou podporou od STAN a SLK), Jan Tecl (ODS v koalici se STAN a STO) a Zdenka Němečková Crkvenjaš (nezávislá s podporou TOP 09, ODS a Soukromníků).

ODS v senátních volbách v roce 2018 zvítězila. Obhajovala 4 mandáty a získala 9. Momentálně má strana v Senátu 12 zástupců, čímž se umístila za ČSSD, které přísluší nejvyšší počet senátorů. Mezi další úspěšné strany ve volbách patřily také hnutí STAN (zisk pěti mandátů) či KDU-ČSL (obhájili své 2 mandáty). Střed a pravice tak tyto volby zcela ovládly.

Co se týče společných kandidátů, úspěšná byla ve volbách většina z nich. Konkrétně se novými senátory stali Bek, Žáková, Fischer, Tecl, Zeman a Pavera.

Petr Fiala se před pár měsíci nechal slyšet, že by rád spolupracoval s konzervativně liberálními stranami i při volbách do Parlamentu v roce 2021. Za hlavní cíl označil porážku vlády Andreje Babiše a jeho „bezobsažné politiky“. Předseda TOP 09 Jiří Pospíšil na to reagoval souhlasným prohlášením. Jedině tak prý mohou sestavit vládu bez Babiše, tudíž se takovéto spolupráci nebrání.

Petr Fiala

Petr Fiala

Už jsme tady viděli spoustu pokusů o velkolepé projekty společných postupů.

V minulosti existovaly případy pokusů o užší spolupráci politických subjektů v rámci české politické scény. Byl to například projekt Čtyřkoalice a s menší přestávkou i dlouhodobá spolupráce STAN a TOP09.

skrýt celé odůvodnění

Významnou užší spolupráci politických subjektů v rámci moderní české politické scény představoval vznik a fungování tzv. Čtyřkoalice stran US, KDU-ČSL, ODA a DEU, která se zrodila v reakci na poslaneckou spolupráci v rámci Opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD v roce 1998. Spolupráce byla podepsána 1. září 1998 s cílem zamezit ODS a ČSSD získat ústavní většinu a dominanci v obou komorách parlamentu. I přes některé úspěchy v senátních a krajských volbách projekt nevydržel do voleb roku 2002, do kterých šly naposledy společně už jen strany KDU-ČSL a US-DEU pod názvem Koalice. Samotná US-DEU po propadu v dalších volbách v roce 2006 dospěla ke svému zániku v roce 2011.

V letech 2009 až 2016 fungovala spolupráce stran STAN a TOP 09 jak formou společných kandidátek pro volby, tak i spoluprací a jednotným vystupováním jejich představitelů v obou komorách parlamentu a EU (společné kluby). Úzká spolupráce skončila koncem roku 2016, přesto ale v roce 2019 došlo k určitému oživení, když obě strany spolupracovaly v rámci evropských voleb.

V roce 2017 se pokusily o společné vystupování pro parlamentní volby strany STAN a KDU-ČSL. Spolupráce však ztroskotala již po pár měsících.

I v současné době existuje určité volné uskupení politických stran v rámci české poslanecké sněmovny, tzv. demokratický blok, kdy se strany ODS, KDU-ČSL, STAN a TOP 09 původně dohodly jen na společném postupu při ustanovení nové poslanecké sněmovny. V současnosti se objevují určité náznaky a ochota k užší spolupráci v rámci bloku především proti politice současné nejsilnější strany ANO a jejího předsedy Andreje Babiše.

Spolupráce politických subjektů – stran v rámci volebních kandidátek či společné podpory v povolebním období – není v současné české politice ničím neobvyklým. Nutno podotknout, že zatím většina těchto pokusů skončila neúspěchem nebo neměla dlouhodobějšího trvání.

Petr Fiala

Petr Fiala

Pro ODS jako silnou stranu a dlouhodobě tradiční stranu v českém politickém systému nebylo jednoduché nepostavit ve všech 27 obvodech kandidáta, a my jsme to přesto udělali, nepostavili jsme, někdy jsme se domluvili, podpořili jsme někoho jiného, a k čemu to nakonec vedlo, k oslabení ODS? Ne, k posílení. My jsme ty senátní volby drtivě vyhráli.

Přestože ODS v senátních volbách nenasadila svého kandidáta ve všech 27 volebních obvodech, zisk 9 křesel je jasně nejvyšší ze všech politických stran.

skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že část výroku, kde Petr Fiala uvádí, že pro ODS nebylo jednoduché nepostavit svého kandidáta v každém obvodě, je názorovým tvrzením, a jako takové je tedy nehodnotíme.

ODS je možné považovat za tradiční politickou stranu na české scéně (byla založena v roce 1991). Část výroku týkající se voleb do Senátu z roku 2018 je také možné označit za zcela pravdivou. Nový senátoři byli volení v 27 obvodech a ODS svého zástupce navrhla v pouze 17 z nich.

V dalších obvodech pak ODS nominovala spolu s dalšími stranami koaličního kandidáta. Takovým byl například Jan Tecl, kterého navrhla ODS spolu se STAN, či Pavel Herbert, společný kandidát TOP 09, ODS a STAN, či Mikuláš Bek.

Dále pak ODS podpořila například kandidaturu Pavla Fischera v Praze, Hany Žákové v Třebíči či Lukáše Libora ve Zlíně. Žádného kandidáta pak nepostavila ani nepodpořila v obvodě Sokolov.

Zároveň platí, že ODS volby jasně ovládla, když její kandidáti získali celkem 9 křesel před druhým hnutí STAN s 3 mandáty.

Petr Fiala

Petr Fiala

Nedošlo nikdy shodě, a je to dobře na tom, že by nebyl jeden stát reprezentován komisařem (v Evropské komisi, pozn. Demagog.cz).

Každý stát má v Evropské komisi 1 komisaře, který jej však nemá zastupovat, nýbrž hájit zájmy EU. Už v minulosti mělo dojít ke snížení počtu komisařů a nastavení rotačního principu, nedošlo ale k jeho schválení.

skrýt celé odůvodnění

Předešleme, že Petr Fiala v promluvě mj. vyjadřuje svůj názor k otázce nezávislosti členů Evropské komise a k tomu, do jaké míry v praxi reprezentují zájmy EU či zájmy států, které je nominovaly. Tento názor nehodnotíme.

Evropská komise je složena z 28 členů, přičemž každý stát má jednoho komisaře. Jejich úkolem přitom není hájit zájmy svého státu, nýbrž hájit zájmy Unie jako celku. Kodex chování členů Evropské komise stanovuje jejich zásady, mezi které patří nezávislost či výkon podezřelých činností, které by mohly být vnímány jako střet zájmů.

Co se týče principu 1 stát - 1 komisař, smlouva z Nice (.pdf, str. 54) stanovovala maximální počet komisařů na 27, kdy každá země má jednoho zástupce. V případě, že počet členů bude vyšší než 27, jsou členové Komise vybíráni na základě rovné rotace, jejíž podrobnosti stanoví jednomyslně Rada.

Po vstupu smlouvy v platnost začaly debaty o vstupu 10 nových členů, což by také znamenalo nastavení rotace v Komisi. Většina menších států požadovala zachování vlastního plnoprávného komisaře. Ale například takové Dánsko bylo schopno přistoupit na jinou podobu Evropské komise, která by byla složena z 18 plnoprávných komisařů a 9 zástupců s hlasovacím právem. Naopak Rakousko či Švédsko stálo za principem 1 stát - 1 komisař. Podle názoru tehdejšího rakouského premiéra Wolfganga Schüssela by měl mít každý stát své plnoprávné zástupce jak v Evropském parlamentu, tak v Soudním dvoře jako i v Komisi.

I přes nejednoznačnou shodu mělo složení Komise od roku 2014, dle Lisabonské smlouvy (.pdf, str. 27), odpovídat dvěma třetinám počtu členských států a střídání mělo být zajištěno rovnou rotací. K tomuto kroku se negativně postavilo Irsko, které smlouvu v referendu odmítlo a vyjednalo záruku, že i po roce 2014 bude mít každý stát svého eurokomisaře. Mezi podstatné argumenty patřil například fakt, že by při rotačním principu daná země ztratila svého komisaře na 5 let, čili jedno volební období.

Naopak například bývalý český eurokomisař a bývalý europoslanec Telička, jak uvedl v roce 2017 novinářům, je zastáncem rotačního principu. Polovina komisařů, rotujících podle rovných pravidel, by dle něj zajistila větší objektivnost. Sám mimochodem označuje komisaře za prodlouženou ruku členských států.

Fialův výrok hodnotíme jako pravdivý. V Komisi pak stále funguje princip 1 stát = 1 komisař, někteří by tento stav sice rádi změnili, ovšem aktuálně se o změně nejedná.

Petr Fiala

Petr Fiala

Nová předsedkyně komise paní von Der Leyen mluví o nějaké dani, minimální mzdě, velmi silném ekologickém programu a tak dál.

Ursula von der Leyen je budoucí předsedkyní Evropské komise. Nedávno představila svou vizi, kterým směrem by se měla EU ubírat. Mezi její hlavní body patří zavedení minimální mzdy, opatření proti změnám klimatu i rovnocenné danění v rámci sociálně-tržního hospodářství.

skrýt celé odůvodnění

Ursula von der Leyen byla 16. července 2019 zvolena budoucí předsedkyní komise. Bude první ženou v této pozici. Ještě než se funkce ujme, je potřeba, aby Rada a Evropský parlament schválily tým eurokomisařů pro novou Evropskou komisi na období 2019–2024.

Před svým zvolením se snažila v půlhodinovém proslovu získat přízeň europoslanců, což se jí i přes těsný výsledek podařilo. Mimoto se o hlavních bodech zájmu von der Leyen můžeme dočíst v dokumentu (.pdf) s názvem Unie, která si klade vyšší cíle: Moje agenda pro Evropu. Program hovoří o šesti průřezových oblastech pro Evropu, kterým by se chtěla v následujících pěti letech věnovat. Petr Fiala uvádí tři z nich.

V rámci sociálního pilíře by von der Leyen chtěla v prvních stech dnech svého mandátu navrhnout (.pdf, str. 10) nástroj, který by zajistil spravedlivou minimální mzdu. Tu by měl zavést každý členský stát a měla by být stanovena zákonem nebo prostřednictvím kolektivních smluv.

Co se daní týče, není jisté, v jakém kontextu je předseda Fiala myslel, ale o spravedlivém zdanění se dokument také zmiňuje (.pdf, str. 12). V rámci sociálně-tržního hospodářství považuje za klíčové, aby každý člen přispíval spravedlivým dílem. Dále by pak chtěla prosadit reformu zdanění právnických osob v EU i na mezinárodní úrovni. V neposlední řadě usiluje také o zdanění velkých technologických společností a zavedení společného konsolidovaného základu pro daň z příjmů právnických osob. Prosazuje také obecné zjednodušení zdanění pro podniky na společném trhu.

Velmi významným tématem jsou pak klimatické změny (.pdf, str. 5–7), kde si stanovila za cíl, aby se Evropa stala první klimaticky neutrálním kontinentem, a to do roku 2050. Tento cíl je zapsán v Zelené dohodě pro Evropu, kterou chce von der Leyen prosadit během prvních 100 dní ve své funkci. Součástí jejího programu je také zavedení uhlíkové hraniční daně, která by měla zabránit přemisťování emisí uhlíku. Ekologická část programu také zahrnuje návrh nového akčního plánu pro oběhové hospodářství či například ochranu a investice do venkovských oblastí.

Kromě již zmíněných bodů se program věnuje také nezaměstnanosti mládeže, genderové rovnosti či boji s nelegální migrací.

Petr Fiala

Petr Fiala

Já tady zastávám dlouhodobě stejnou roli a vlastně ji k tomu vyzývám nebo stejnou pozici, já k tomu vyzývám českou vládu, v zájmu České republiky je, aby Evropská unie vyšla Británii vstříc a obnovila jednání. Já prostě jsem velkým odpůrcem brexitu bez dohody.

Petr Fiala skutečně v posledních letech a měsících ve svých mediálních vystoupení vyjadřoval požadavek odchodu Velké Británie z EU na základě vyjednané dohody.

skrýt celé odůvodnění

Předseda ODS Petr Fiala se k situaci kolem vyjednávání odchodu Velké Británie z Evropské unie vyjadřuje dlouhodobě. Z řady rozhovorů vybíráme například následující:

Ve speciálu 90' na stanici ČT 24 ze dne 17. ledna 2017 věnovanému brexitu se Petr Fiala o odchodu Británie vyjádřil následovně: „Pro nás je důležitý, nejenom pro Českou republiku, ale pro celou Evropskou unii je důležitá nějaká dohoda s Británií, protože Británie zůstává, je a bude, musí být důležitým spojencem pro evropské země. Podle mě je potřeba, (…), souběžně vyjednávat dvě věci, jednak dohodu o odchodu Velké Británie, (…), a souběžně s tím vyjednávat dohody o tom, jak bude vypadat vztah Velké Británie po odchodu z Evropské unie.” (video, čas 17:51)

Během rozhovoru s Petrem Fialou dne 6. března 2019 v Českém rozhlase Plus došlo i na téma brexitu. Zde Fiala opět zdůraznil svůj názor na odchod Velké Británie s dohodou: „My máme zájem na tom, (…), aby tato země odešla na základě dohody. Pro nás je důležité, aby EU dosáhla dohody s Británií. A varianta toho britského odchodu bez dohody, to je úplně špatná varianta.“ (audio, 18:26)

V pořadu Interview ČT 24 dne 4. dubna 2019 se Fiala o brexitové dohodě vyjádřil takto: „My prostě potřebujeme co nejlepší vztahy s Británií. Takže já pořád doufám, že dojde k nějaké dohodě, vyzývám taky českou vládu, aby při jednáních v Bruselu, při jednáních v rámci Evropské unie prosazovala co nejvstřícnější vztah Unie k Británii a jejím třeba novým požadavkům na jednání, abychom se někam dostali.” (video, 22:29)

Během debaty lídrů stran před volbami do Evropského parlamentu 23. května 2019 Fiala zopakoval svůj postoj k brexitu s dohodou: „(...) a mně by přišlo škoda, kdyby Británie odešla bez dohody, bylo by to především nevýhodné pro Českou republiku, takže já jsem pro co nejdelší jednání.” (video, 18:50)

V ověřovaném rozhovoru Fiala zájmy vysvětluje silnou ekonomickou spoluprací, v dalších rozhovorech (video, 24:10) zmiňuje bezpečnostní zájmy a nakonec zájmy českých občanů žijících ve Velké Británii.

V době ověřování výroku se má brexit provést 31. října 2019. Dohoda o vystoupení však ještě nebyla schválena britským parlamentem, který přijetí dohody blokoval a na druhé straně se Evropská rada na svém zasedání ve dnech 20.–21. června 2019 usnesla, že vyjednaná dohoda již není otevřena k opětovnému vyjednání. Jestliže tak britský parlament o dohodě nerozhodne včas, hrozí brexit bez dohody.

Petr Fiala

Petr Fiala

My jsme silně exportní ekonomika.

Vzhledem k charakteru české ekonomiky je pro české hospodářství export velmi důležitou složkou. Objem vývozu z České republiky v současnosti dosahuje hodnoty téměř 80 % HDP.

skrýt celé odůvodnění

Export je především pro malé otevřené ekonomiky důležitým faktorem hospodářského výkonu země. Saldo vývozu a dovozu je jedním z komponentů pro výpočet HDP tzv. výdajovou metodou. V České republice se hodnota vyvezeného zboží a služeb momentálně blíží hodnotě 80 % HDP. Na níže přiloženém grafu vidíme, že i ve vzájemném porovnání v rámci zemí EU se Česká republika řadí k zemím s významným poměrem exportu k HDP.

Zdroj: Eurostat

ČR má "exportní" ekonomiku i při pohledu na bilanci vývozu a dovozu. Podle údajů Českého statistického úřadu je obchodní bilance zahraničního obchodu dlouhodobě kladná (export je tedy vyšší oproti importu) a přebytky obchodní bilance od roku 2011 nepřetržitě stoupaly. Od roku 2018 už nicméně dochází k poklesu.

Zdroj: Český statistický úřad

Petr Fiala

Petr Fiala

Naším výrazným exportním uzlem pro nás, velmi důležitým exportním územím je Velká Británie.

Velká Británie patří mezi důležité obchodní partnery pro české exportéry, a to především díky automobilovému průmyslu. Poptávka po autech a autodílech v Británii představuje 0,63 % HDP Česka.

skrýt celé odůvodnění

Spojené království a Česká republika jsou významnými obchodními partnery. Podle Analýzy zahraničního obchodu České republiky od UniCredit Bank (.pdf, str. 5) měla s Velkou Británií Česká republika v roce 2017 třetí největší přebytek v bilanci zahraničního obchodu (108,7 mld. Kč). Bilance zahraničního obchodu ČR s Velkou Británií je dlouhodobě kladná, celkovou hodnotu obchodní výměny tvoří zhruba ze dvou třetin export a ze třetiny import.

Zdroj: Český statistický úřad

Data uvedená ve výše přiložené tabulce ukazují rostoucí trend ve vývozu i v dovozu. V roce 2017 dle dat ČSÚ (.pdf) čísla ještě narostla a hodnota exportu byla 210,7 mld. Kč. V roce 2018 v návaznosti na nejistou situaci obchodu s Velkou Británií ve spojitosti s brexitem hodnota exportu klesla na 205,6 mld. Kč.

Podíl českého vývozu do Velké Británie se dle ČSÚ (.pdf, str. 2) na celkovém vývozu ČR v letech 2005–2016 pohyboval v rozmezí 4,5 % až 5,3 % (v roce 2016 5,2 %). V průběhu let 2017 a 2018 se pak podíl propadl (.pdf, str. 2) na 4,7 %. Ve srovnání s dalšími státy se z hlediska českého exportu Velká Británie v posledních deseti letech umisťuje (.pdf) na 4. až 6. místě. Největším obchodním partnerem České republiky je Německo, podíl českého vývozu do Německa na celkovém exportu ČR byl v roce 2018 (.pdf, str. 2) 32,4 %. Dále Česká republika významně vyváží na Slovensko (7,6 %), do Polska (6,0 %) a do Francie (5,1 %).

Ve zbožové struktuře českého exportu do Velké Británie dlouhodobě dominují stroje a dopravní prostředky (představují cca dvě třetiny celkového českého vývozu do VB). Poptávka po autech a autodílech v Británii se podílí 0,63 % na HDP Česka, což je nejvyšší podíl ze všech zemí EU.