Demagog.cz

Prezidentská debata na kolejích

Deník uspořádal před prezidentskými volbami poměrně netradiční debatu. 6 kandidátů pozvala do vlaku, který vyrazil z Prahy do Ústí nad Labem a zpět. Během cesty pak všichni pánové probírali různá témata voleb. Kladli si otázky navzájem, mluvili o silných a slabých stránkách svých soupeřů a uspořádali také improvizovanou debatu s ústeckými gymnazisty. Demagog.cz ověřil všechny publikované části - tedy debatu, kdy jednotliví kandidáti představovali své vize a hodnotily "ty konkurenční", dále diskuzi se studenty v Ústí nad Labem a v neposlední řadě také tu část, kdy si uchazeči o post hlavy státu kladli otázky navzájem. Za poskytnutí záznamu části debaty velmi děkujeme Deníku.

Ověřili jsme
Deník ze dne 20. listopadu 2017

4 z celkově 44 ověřených výroků

Mirek Topolánek

Mirek Topolánek

(Reakce na Hilšera) K těm nemocnicím jenom velmi krátce. Nikdy nešlo o žádnou privatizaci.

Topolánek ve svém výroku reaguje na nařčení od Marka Hilšera, že jeho vláda chtěla privatizovat pokoutně fakultní nemocnice. Jak vysvětlujeme ve výroku Hilšera i zde v samotném odůvodnění, z dostupných zdrojů nelze danou věc jednoznačně posoudit, a to zejména z toho důvodu, že zdroje informací se různí a zejména pak kvůli tomu, že daný návrh nebyl nakonec vůbec předložen.

V letech 2007 a 2008 skutečně došlo na ministerstvu zdravotnictví v rámci připravované reformy zdravotnictví i k návrhu na vytvoření zákona o univerzitních nemocnicích. Ten měl kromě dalšího měnit vlastnickou formu u fakultních nemocnic.

V obecné představě resortu (k naplnění této věci nedošlo) měly být fakultní nemocnice transformovány na akciové společnosti s účastí státu a univerzit. Proti tomuto záměru vlády Mirka Topolánka organizoval protesty také lékař Marek Hilšer. Proti návrhu se zejména postavila jak tehdejší opozice, tak i univerzity, Česká lékařská komora a další aktéři včetně koaličních partnerů tehdejšího ministra Julínka, který měl danou věc v gesci.

Julínek měl výše zmíněný plán podložen věcným návrhem zákona (.pdf), který na svém jednání v dubnu 2008 schválila usnesením č. 373 Topolánkova vláda.

Důsledkem připravovaného zákona o univerzitních nemocnicích a pracovištích mělo být „nahradit fakultní nemocnice existující již v překonané formě státních příspěvkových organizací univerzitními nemocnicemi, které budou mít podobu akciových společností, a upravit standardní právní vztahy mezi univerzitní nemocnicí a univerzitou, v jejichž rámci bude přesně vymezeno jejich postavení v systému poskytování zdravotních služeb a v systému vzdělávání, vědy a výzkumu.“ Obecně měl zákon přinést řadu změn, v rámci výroku se soustředíme toliko na transformaci vlastnické struktury, o níž Hilšer mluví. Sám ji popisuje jako privatizaci. Pokud se ovšem podíváme do věcného záměru zákona, zjistíme, že rozložení akcií mezi stát a příslušnou univerzitu byl v poměru 66:34 pro stát. Podstatný je zejména bod 34 věcného záměru zákona (.doc), v němž se uvádí:

Podíl na základním kapitálu ve výši 34 % bude univerzitě garantovat kvalifikovanou účast na rozhodování valné hromady. Proti vůli univerzity tak nebude možné změnit stanovy, rozhodnout o zvýšení či snížení základního kapitálu, schválit smlouvu, na jejímž základě dochází k převodu podniku nebo jeho části, smlouvu o nájmu podniku nebo jeho části nebo smlouvu zřizující zástavní právo k podniku nebo jeho části, rozhodnout o zrušení univerzitní nemocnice s likvidací, změnit druh nebo formu akcií, změnit práva spojená s akciemi, vyloučit nebo omezit přednostní právo na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů, vyloučit nebo omezit přednostní právo na upisování nových akcií, schválit ovládací smlouvu nebo smlouvu o převodu zisku.

Daný záměr, který vláda schválila v dubnu 2008, ovšem není samotným návrhem zákona. Na základě záměru měl být zákon teprve zpracován a předložen. K tomu ovšem nedošlo . Proti záměru ministra Julínka, potažmo vlády Mirka Topolánka, se ostře vymezily Karlova univerzita v Praze, Masarykova univerzita (prostřednictvím tehdejšího rektora Fialy, dnešního předsedy ODS) v Brně i Univerzita Palackého v Olomouci – tedy všechny univerzity, jichž se připravovaná reforma týkala. Proti privatizaci se postavila také tehdy vládní KDU-ČSL, která hrozila odchodem z vlády.

Po nátlaku univerzit i koaličního partnera premiér Topolánek oznámil v červnu 2008, že vláda od plánovaného projektu na přeměnu fakultních nemocnic na akciové společnosti upouští. Premiér tehdy v Poslanecké sněmovně (6. června 2008) uvedl:

Já chci tady jednoznačně veřejně garantovat, že k převodu na akciové společnosti u fakultních nemocnic ani rozhodnutím ministerstva, ani rozhodnutím vlády nedojde. (...)V této chvíli jednoznačně garantuji to, že fakultní nemocnice ani rozhodnutím ministerstva, ani rozhodnutím vlády převáděny na akciové společnosti nebudou.“

Proti záměru vlády Mirka Topolánka organizoval protesty také lékař Marek Hilšer. O této jeho aktivitě z roku 2008 se zmiňuje například zpravodajský server info.cz. Jak informuje archivní tisková zpráva Univerzity Karlovy, Hilšer figuroval od května 2008 na pozici mluvčího studentské iniciativy k transformaci fakultních nemocnic. Hilšerovu angažovanost v dané věci potvrzuje také např. článek serveru iDNES z 20. května 2008.

Jak jsme uvedli výše, věcný záměr zákona obsahoval ustanovení, které mělo univerzitám garantovat, že nemocnice či jejich části nebudou rozprodány. Nicméně podle dobových zpráv tyto garance neobsahovalo paragrafované znění návrhu, které měl Julínek (potažmo ministerstvo zdravotnictví) projednávat se zástupci univerzit. O tom píše např. server Aktuálně 2. května 2008 s odkazem právě na paragrafované znění. Jelikož však nedisponujeme samotným návrhem, není možné posoudit, nakolik šlo reálně o privatizaci. Navíc se zde poměrně různí interpretace jednotlivých stran. Pokud přihlédneme k tomu, že samotný návrh zákona nebyl vůbec předložen a neprošel tak parlamentním schvalováním, je fakticky nemožné posoudit na základě dostupných zdrojů, zda ze strany vlády šlo o skrytou privatizaci fakultních nemocnic. Výrok tudíž hodnotíme jako neověřitelný.

Mirek Topolánek

Mirek Topolánek

(pokračování předchozího výroku) Okamžitě po mém odchodu (...) jsme navštívili pana Fischera (...) s dokumenty, které jasně prokazovaly, že díky té drobné větičce v tom zákonu a díky obrovskému nárůstu žádostí o připojení, 2000 MW, existuje riziko, že těch 250–300 miliard budou tímto způsobem vyplaceny. I s pozměňovacím návrhem někdy v září, která by měla v Parlamentu ta vláda pana Fischera prosadit a já i Jiří Paroubek, kteří jsme u toho byli, jsme přislíbili pomoc ve svých klubech. A co udělal pan premiér Fischer? Neudělal nic. Ten problém nastal poté, co se nestihl ten pozměňovací návrh, to je těch 5 % snížení v případě, že cena solárních panelů klesá, že se mění kurz dolaru nebo jüanu vůči české koruně. Tento pozměňovací návrh jsme připravili a v době, kdy to bylo možné ještě stihnout, se na to ta vláda vykašlala.

Topolánek podobný výrok veřejně použil již před pěti lety, kdy se vyjadřoval ke kandidatuře Jana Fischera na prezidenta. V rozhovoru pro Mladou frontu DNES z 11. října 2012 uvedl:

Mohl dělat něco třeba s fotovoltaikou, kvůli níž nyní prudce stoupají ceny elektřiny. Tehdy proběhlo jednání, kde jsem byl já, Paroubek, Roman. Přinesli jsme Fischerovi čísla, oněch 200 miliard dodatečných nákladů. Bylo potřeba prosadit změnu zákona ve Sněmovně přes zájmy členů ODS a ČSSD. Slíbili jsme mu s Paroubkem, že mu pomůžeme. Neudělal nic.“

Jan Fischer se vůči nařčení z úst svého předchůdce na pozici premiéra bránil, a to tak, že uvedl:

Na zahořklá slova Mirka Topolánka nebudu reagovat. Je to zbytečné (...) V listopadu 2009 jsme navrhli jeho novelizaci a umožnili tak snížení výkupních cen elektřiny ze slunečních elektráren. Novela však byla přijata v Parlamentu se zpožděním, které bylo primárně zaviněno tím, že se některé politické strany odmítaly vládní předlohou zabývat (...) K zavedení ještě razantnějších opatření chyběla vůle ze strany poslanců a senátorů a vedení jejich stran. Tam je třeba hledat zdroj problému.

Faktem je, že státní dotace na podporu solární energie se podařilo snížit až předložením novely v listopadu 2009, tedy více než půl roku po sesazení vlády. Zákon byl ve sbírce vyhlášen až v květnu 2010. Již v předchozím ověření zaznělo, že podobnou zkušenost se zneužíváním dotací získalo před Českou republikou i Španělsko, Mirek Topolánek si však podle svých slov nepřipouštěl, že by mezery v zákoně mohli čeští investoři využít.

Problematické je dohledání míry zavinění. Vláda jako taková nedisponovala v Poslanecké sněmovně žádnými svými zákonodárci, šlo totiž o úřednickou vládu. Z jejího pohledu se tudíž musela spoléhat na to, že většina poslanců bude zákon protlačovat. Pokud se podíváme na projednávání zákona, tak ve Sněmovně trvala kompletní tři čtení necelých pět měsíců, což je na poměry českého legislativního procesu poměrně rychlé projednání. Vláda jako předkladatel návrhu ovšem disponuje možností, že navrhne přijetí návrhu zákona již v prvním čtení. To neučinila. Topolánek pro změnu mluví o pozměňovacích návrzích, které by v rámci tohoto způsobu projednávání nemohly být načteny.

Zpětně viděno je fakticky nemožné autoritativně přisoudit pochybení jedné či druhé straně. Šlo o velmi specifickou situaci v tom smylu, že neexistovala vláda s většinou v Poslanecké sněmovně, která by své návrhy mohla tlačit.

S ohledem k výše uvedenému jakož i k tomu, že zmíněná schůzka a její obsah je reprodukována pouze jedním (možným) aktérem, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Mirek Topolánek

Mirek Topolánek

Martina Nejedlého znám jako volejbalistu, hráli jsme oba volejbal. Znám se s ním z doby, kdy ještě nedělal pro Miloše Zemana, a pak z doby, kdy za ním jezdil na Vysočinu.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, především z důvodu toho, že obecně nejsou známé bližší přímé vztahy mezi Mirkem Topolánkem a Martinem Nejedlým; přesto je možné, že se mohli poznat skrze blízké spolupracovníky.

Martin Nejedlý byl podle všeho v kontaktu s blízkým spolupracovníkem Mirka Topolánka, Markem Dalíkem, a bližší kontakt mohl nastat například i skrze bývalého ministra dopravy Topolánkovy vlády Aleše Řebíčka, který se považuje za dobrého známého Martina Nejedlého.

Je pravdou, že Mirek Topolánek mohl mít povědomí o Martinu Nejedlém i jinak. Martin Nejedlý byl na přelomu 80. a 90. let profesionálním volejbalistou a se Zbrojovkou Brno se stal mistrem Československa ve volejbale v sezóně 89/90. Sám Topolánek o volejbalu veřejně moc nemluví, ale při rozhovoru ke dni dětí v roce 2007 přiznal, že k němu měl vztah, protože ho jako dorostenec hrál závodně.

Mirek Topolánek

Mirek Topolánek

Pozvání na narozeniny Martina Nejedlého jsem přijal, byl jsem tam chviličku, protože jsem někam spěchal.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nepodařilo potvrdit, že Mirek Topolánek pobyl na zmíněné akci „jen chviličku“. Pravdou ale zůstává, že se Topolánek dne 24. června 2016 oslavy narozenin Martina Nejedlého zúčastnil.

To dokládá např. text serveru Novinky.cz. Článek obsahuje i video, které zachycuje Topolánka v poměrně vzrušené výměně s jedním z přihlížejících/protestujících.