Projev Miloše Zemana v Poslanecké sněmovně

Prezident Zeman se zúčastnil dnešního jednání Poslanecké sněmovny, která má na programu žádost vlády Andreje Babiše o důvěru. Miloš Zeman jako jeden z prezidentských kandidátů tak výrazně vstoupil do veřejného prostoru a jeho projev jsme se tedy rozhodli ověřit. Ve svém vystoupení popsal své postoje k personáliím vlády, k některým bodům jejího programu a také k dalším krokům, které mohou následovat po očekávaném nezisku důvěry.

Ověřili jsme

Předvolební projev ze dne 10. ledna 2018 (moderátor Miloš Zeman, záznam)

Řečníci s počty výroků dle hodnocení

Miloš Zeman

Výroky

Pravda 11 výroků
Nepravda 2 výroky
Zavádějící 2 výroky
Neověřitelné 1 výrok

Miloš Zeman

...jsem byl sám šest let poslancem v této Sněmovně.
Pravda

Miloš Zeman byl členem Poslanecké sněmovny od roku 1996, kdy byl ve volbách zvolen za ČSSD. V tomto dvouletém období byl Miloš Zeman také předsedou Poslanecké sněmovny.

V roce 1998 se konaly předčasné volby, po nichž se stal Miloš Zeman znovu poslancem, tentokrát již na celé, čtyřleté období, tj. do roku 2002. Na konci tohoto volebního období Zeman neobhajoval post předsedy ČSSD, nahradil ho tehdy Vladimír Špidla, a politicky se Miloš Zeman angažoval až v roce 2003 při volbě prezidenta republiky, kde však nebyl úspěšný.

Celkově tedy Miloš Zeman v Poslanecké sněmovně skutečně strávil jako její člen šest let.

Miloš Zeman

Nedávno jsme s panem ministrem spravedlnosti konstatovali existenci zprávy, která říká, že v 80 % případů soudy osvobodily komunální politiky, kteří byli policií obžalováni. V 80 % případů, vážení kolegové, a to je hodně!
Zavádějící

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť oficiální údaje v této oblasti neexistují a data Unie obhájců ČR, kterým číslo přibližně odpovídá, pracují s poměrně omezeným vzorkem případů co do počtu i typu řízení, kdy ne všechny ještě navíc byly ukončeny. Zeman navíc argumentuje tímto příkladem ve prospěch Babiše, jehož kauza nemá s komunální politikou nic společného. Zmíněná studie naopak pracuje u většiny zkoumaných osob pouze se skutky, které měli spáchat hlasováním v orgánu samosprávy, "civilními" událostmi v rámci jejich osobního života či podnikání se nezaobírá.

Studie vychází ze 75 trestních řízení z let 1995-2014, v nichž na lavici obžalovaných stanulo 266 zastupitelů. Z tohoto čísla však bylo ke dni studie (28. února 2015) pravomocně ukončeno pouze 43 řízení proti 100 zastupitelům. S tímto skromným vzorkem tedy studie dále pracuje. Z těchto 43 řízení bylo 19 řízení ukončeno výrokem o vině obžalovaných, v 1 dalším bylo rozhodnuto o částečné vině. Podle studie tedy bylo 42 % ukončených řízení vedeno zákonně, či 58 % nezákonně, chcete-li.

Podíváme-li se na počty odsouzených, ze zmíněných 100 zastupitelů bylo shledáno vinnými 24, tedy přibližně čtvrtina, naopak 76 % obviněných nebylo odsouzeno. Je možné, že na toto číslo prezident Zeman naráží, zopakujme ovšem znova, že jde o 76 neusvědčených a 24 usvědčených osob za 20 let. Jde o malý zkoumaný vzorek případů za poměrně rozsáhlé časové období, kdy čísly může významně zahýbat větší kauza o několika obviněných.

Obecně lze říci, že co se týče komunálních politiků a jejich stíhaní, počet zastupitelů stíhaných za svá rozhodnutí v úřadě, se zvyšuje. S těmito skutečnosti dále pracuje i Nejvyšší státní zastupitelství, které k této situaci vydalo v roce 2014 analýzu „Trestní odpovědnost osob činných ve volených orgánech územních samosprávných celků“, která konstatovala, že se ve veřejném, politickém a mediálním prostoru množí námitky proti údajné přemíře trestní represe vůči členům volených orgánů územních samospráv. Podle analýzy však „počet stíhaných volených zástupců samospráv tvoří naprosto zanedbatelný podíl ” (.pdf, str. 2) a není proto možné potvrdit názory „o možném zasahování trestněprávními prostředky do rozhodování územních samosprávných celků“ (.pdf, str. 1).

Unie obhájců ČR přiznává, že jejich studie nemusí být kompletní a mapuje pouze omezený okruh řízení proti zastupitelům. Přesto podle jejich čísel bylo v roce 2010 stíhaných zastupitelů celkem 5, v roce 2012 již 29. Rok 2013 zaznamenal nejvyšší počet stíhaných zastupitelů, a to 78, zatímco v roce 2014 číslo mírně kleslo na úroveň 72 zastupitelů.

Závěrem lze tedy říci, že výpovědní hodnota analýzy Unie obhájců je pouze omezená skrze omezený vzorek 43 případů za 20 let. Z něho 76 % obžalovaných odešlo bez odsuzujícího rozsudku, byť ne vždy byli zproštěni. Odkazovat v této souvislosti na Babišovu kauzu je však zcela liché, neboť v jeho případě nejde o prohřešek potenciálně spáchaný v rámci výkonu funkce komunálního politika - takové případy analýza nezahrnuje a nelze mezi nimi tedy hledat paralely.

Miloš Zeman

Známá kauza Budišov, kde byla obžalována Věra Jourová, dokonce podle vlastního vyjádření chtěla ve vyšetřovací vazbě spáchat sebevraždu. Po několika měsících byla propuštěna a nyní se stala naší komisařkou v Bruselu. A jak víte, kauza Budišov byl také dotační podvod.
Pravda

I přes jisté nepřesnosti je výrok hodnocen jako pravdivý, Zeman popisuje roli Jourové v dané kauze korektně.

Věra Jourová nebyla v kauze rekonstrukce zámku Bubišov obžalována, nýbrž pouze obviněna. Ve vazbě strávila 33 dní, vyšetřování případu ukázalo, že byla obviněna neoprávněně a následně vysoudila od českého státu odškodnění za neoprávněné vzetí do vazby.

O sebevražedných myšlenkách během pobytu ve vazbě promluvila v pořadu České televize 13. komnata. V roce 2013 vstoupila Jourová do politiky, když se stala členkou vlády Bohuslava Sobotky a o rok později nominantkou České vlády na post evropské komisařky, kterou se v září roku 2014 skutečně stala.

Kauza Budišov propukla v roce 2006. Aktéři této kauzy - Ladislav Péťa, Zdeněk Doležel, Miloslav Řehulka - byli zatčeni, protože údajně chtěli zpronevěřit peníze z evropských fondů. Podezřelí měli v projektu nadhodnotit cenu rekonstrukce zámku v Budišově, a peníze si rozdělit. Kvůli podezření z korupce ve spojitosti s tímto projektem byla zatčena i Věra Jourová.

Na základě auditu z roku 2007 Ministerstvo pro místní rozvoj konstatovalo, že v projektu neshledalo chybu, manipulaci nebo úmysl. U Věry Jourové bylo v roce 2008 trestní stíhání zastaveno s tím, že skutek, ze kterého byla obviněna, se nestal.

Zdeněk Doležel a Miloslav Řehulka byli postaveni před soud nikoliv pro podvod, ale kvůli vydírání, kterého se měli dopustit vůči Marku Řičařovi. Oba byli obžaloby zproštěni. Zproštění obžaloby navrhl sám státní zástupce. Trestní stíhání Ladislava Péti bylo zastaveno z důvodu jeho úmrtí. Klíčový svědek v celé kauze, architekt Marek Řičář, který na údajné machinace při čerpání evropských peněz upozorňoval, byl nakonec sám odsouzen za podíl na dotačním podvodu a praní špinavých peněz v jiném případě dotačních machinací. Říčař byl odsouzen za dotační podvod 15,5 mil. Kč na zpracování dokumentace k projektu Bono Publico. Stejný projekt, tedy Bono Publico hrál klíčovou roli i v případě získávání dotace na opravu zámku v Budišově.

Policii se nakonec celý případ zhroutil. Stíhání Jourové žalobci zastavili, z ostatních aktérů kauzy Budišov pak soud obžalobu sejmul.

Říčař byl na jaře 2017 podmínečně z vězení propuštěn, přestože se původnímu nástupu do cely vyhýbal a ukrýval se v Rakousku.

Miloš Zeman

Např. bývalá zpívající ministryně obrany Vlasta Parkanová je již pět let vyšetřována za údajně předraženou dodávku letadel CASA a za těch pět let se vyšetřování prakticky nepohnulo z místa.
Pravda

Miloš Zeman správně udává, že vyšetřování Vlasty Parkanové, bývalé ministryně obrany ČR, trvá víceméně 5 let. Za tuto dobu však k jistému posunu došlo. Parkanová byla zbavena poslanecké imunity a trestně stíhána. Její případ byl předán obvodnímu soudu, který však k dnešnímu datu ještě v žádné instanci nerozhodl.

O nákupu letounů CASA za více než 3,5 miliardy korun rozhodla vláda Mirka Topolánka v demisi v roce 2009. Protikorupční policie tvrdila, že tímto nákupem vznikla škoda ve výši 658 milionů korun a je nutné stíhat již zmíněnou bývalou ministryni obrany i tehdejšího šéfa sekce pro vyzbrojování Jiřího Staňka. Aktuální odhad škod se vyšplhal na úroveň 818,2 milionů korun.

Policie ČR proto 11. června 2012 požádala Sněmovnu o vydání Vlasty Parkanové, která v té době působila jako místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Sněmovna vydání Vlasty Parkanové schválila a Policie ČR pokračovala ve vyšetřování kauzy. Vyšetřování bylo uzavřeno dne 15. prosince 2015, kdy byla podána obžaloba k obvodnímu soudu Prahy 6.

Obžaloba byla založená na tvrzení, že „Vlasta Parkanová předložila dne 17. dubna 2009 vládě České republiky návrh na uzavření smlouvy bez toho, aby jako ministryně obrany zajistila ověření přiměřenosti ceny, respektive stanovení ceny obvyklé, kdy musela být srozuměna s možnými následky svého jednání tak, jak to upravuje ustanovení zákona.

Soudkyně Markéta Binderová, která měla v případu rozhodovat, nejdřív usilovala o své odvolání z případu z důvodu předpojatosti. Toto úsilí však nakonec nevedlo k jejímu stažení z případu a v září 2016 rozhodla o vrácení žaloby a nutnosti došetření kauzy. Pojednávaní s Vlastou Parkanovou na obvodním soudu Prahy 6 tak začalo až 16. května 2017 po došetření případu. Vlasta Parkanová se soudu neúčastnila ani v květnu, ani na říjnovém pojednávání a soudní konání k dnešnímu datu nebylo uzavřeno.

Miloš Zeman

Když jsem mluvil s novým ministrem školství, zjistil jsem, že má mírně řečeno velmi distancovaný postoj k inkluzi.
Pravda

Zeman se opravdu setkal se všemi novými členy vlády. S Robertem Plagou, nynějším ministrem školství se opravdu bavil o inkluzi. Robert Plaga v lednu uvedl, že inkluzi jako ministr rušit rozhodně neplánuje, pouze najít co neúčinnější řešení nedostačujících finančních prostředků.

Miloš Zeman se setkal se všemi novými členy vlády ještě předtím, než je jmenoval 13. prosince 2017. Následovalo to po dohodě s Andrejem Babišem na konci listopadu. S ministry, kteří byli i ve vládě Bohuslava Sobotky se před jmenováním nesetkal. S novými ministry se postupně scházel od 7. prosince do 11. prosince.

Při rozhovoru prezidenta s Robertem Plagou opravdu zaznělo téma inkluze. Robert Plaga uvedl, že se s prezidentem téměř na všem shodli, a to včetně nutné revize inkluze.

Diskutovali jsme o finanční a věcné potřebě revize inkluze. Je potřeba znovu se podívat na vyhlášku, která podpůrná opatření definuje a podívat se do terénu, jestli je možné zrevidovat i věcnou část inkluze.

Tu ministr plánuje řešit především po finančních stránkách, „Jeden z prvních úkolů je provést finanční a věcnou revizi inkluze. Situace není dobrá. Byl bych rád, aby to nemělo dopad na navýšení mezd pedagogických i nepedagogických pracovníků.“.

Plánuje přezkoumat i některé parametry pro přidělování asistence různě diagnostikovaným žákům v rámci snahy jejich integrace do běžného vyučování. „Bylo by vhodné podívat se, jestli existují typy diagnóz, které jsou odsouzené k neúspěšné integraci.

Revize se bude také týkat využití asistentů učitelům „Neříkám, že je to možné u všech diagnóz, některé vyžadují, aby byl asistent u žáka, ale vím o případech, kde se asistent postará o žáka a poté velmi dobře funguje i v rámci třídy. To je ten správný přístup. Chci se podívat na to, jakým způsobem jsou přidělováni a jak to funguje v terénu.

Inkluzi se tedy ministr jako takovou snaží zefektivnit, rušit ji neplánuje. „S ohledem na to, že jsou to desítky tisíc dětí, je debata o zrušení inkluze naprosto lichá. Má smysl se bavit o tom, v jaké míře jim má být poskytována podpora nebo například jak ji co nejúčelněji dostat.

Miloš Zeman

Já už několik let protestuji proti inkluzi.
Pravda

Miloš Zeman se skutečně několikrát postavil do role odpůrce inkluze. Debatu rozpoutal v lednu roku 2015, kdy se jasně vymezil proti společnému vzdělávání. Inkluze byla i důvodem veta novely školského zákona z května 2016. Téma změn současné podoby inkluze řešil Zeman i při letošní povolební schůzce v Lánech, v prosinci 2017.

Podle serveru Aktuálně.cz v lednu 2015 při návštěvě rehabilitačního ústavu v Brandýse nad Orlicí oznámil, že zdravé a handicapované děti by se měly vzdělávat odděleně.

Nejsem zastáncem názoru, že by děti, které jsou určitým způsobem handicapovány, měly být umísťovány do tříd s nehandicapovanými žáky, protože je to neštěstí pro oba. Opakuji neštěstí pro oba, že? Mohl bych to samozřejmě rozvádět, mohl bych mluvit o šikaně, mohl bych mluvit o tom, že rychlost kolony je určena rychlostí nejpomalejšího vozidla, takže učitelé se nemohou věnovat těm, řekněme, talentovanějším dětem. Ale sám se domnívám, a to není žádný rasismus, to není preference nějaké etnické skupiny, že děti jsou daleko šťastnější, když jsou v rovnocenné komunitě, než tehdy, když jsou zasazeny do komunity.“

Tímto výrokem tehdy rozpoutal debatu o inkluzivním vzdělávání, kterou jsme již ověřovali v jednom z našich minulých výroků v březnu 2016. I tady se profiloval jako jasný kritik inkluze.

V květnu 2016 Miloš Zeman vetoval novelu školského zákona. Tato novela se sice týkala zavedení mateřských škol pro dvouleté děti, Zeman se ale i tak k tématu inkluze vyjádřil. Novela inkluzivního vzdělávání již v té době byla zavedena. Zeman při příležitosti veta novely o školkách vyjádřil opětovnou kritiku inkluze. V dopise adresovaném tehdejšímu předsedovi Sněmovny Janu Hamáčkovi sdělil:

Zákon představuje v krátké době další novelu školského zákona, když předchozí novelou byl do školského zákona zapracován princip tzv. inkluze. Sděluji, že s tzv. inkluzí vyjádřily negativní stanovisko rady všech krajů, neboť její zavedení považují za předčasné, a to je další důvod, pro který zákon Poslanecké sněmovně vracím.“

Inkluze byla předmětem povolební schůzky s ministrem školství Robertem Plagou v Lánech v prosinci 2017. Ten podle ČT schůzku shrnul následovně: „Shodli jsme se na potřebě navyšování prostředků pro školy, a to jak na pedagogické, tak nepedagogické pracovníky. Také jsme se věnovali tématu inkluze, tam jsme diskutovali poměrně podrobně o potřebě revize finanční i věcné. A věnovali jsme se i otázce sportu a jeho systematické podpory ze strany státu.“

Miloš Zeman

Na inkluzi měly jít 4 mld. korun.
Nepravda

K nákladům na inkluzivní vzdělávání se Miloš Zeman již dříve vyjádřil. V březnu 2016 odhadoval celkové náklady na první dva roky inkluze na 3,5 mld. Kč. Už tehdy jsme jeho výrok hodnotili jako nepravdivý. Celkové náklady se oproti dosavadními stavu měly zvýšit o 2,91 mld. Kč, nikoli o 4 mld. Kč.

Důsledkem zavedení inkluze se náklady měly zvýšit o 0,41 mld. Kč v roce 2016, 1 mld. Kč v roce 2017 a 1,5 mld. Kč v roce 2018. Vyplývá to z Odůvodnění k vyhlášce (.pdf, str. 116).

Nadto je inkluzivní vzdělávání financováno z dotačních a rozvojových programů ministerstva školství, přičemž pro rok 2015 je podpora odhadovaná na 340 mil. Kč (.pdf, str. 37). Od dubna 2016 budou školy podpořeny v rámci OP VVV výzvou na zjednodušené projekty, na které je vyčleněno celkem 4,5 miliardy korun (.pdf, str. 5).

Z Analýzy společného vzdělávání vyplývá (údaje k říjnu 2017), že finanční náročnost na podpůrná opatření v běžných školách zřizovaných krajem, obcí či svazkem obcí byla od 1. září 2016 do konce září 2017 v celkové výši 2,071 mld. Kč.

Miloš Zeman

Ve vánočním poselství jsem toto programové prohlášení ocenil jako dobré východisko, nikoliv jako definitivní produkt, právě pro diskusi politických partnerů.
Pravda

Miloš Zeman ve svém Vánočním poselství 26. prosince 2017 skutečně ocenil programové prohlášení vlády jako dobré východisko pro diskuzi politických partnerů. Konkrétně řekl:

A mělo by to být jednání, které se bude týkat jak programových, tak personálních kompromisů, jak je v politice zvykem. Myslím si, že návrh programového prohlášení Babišovy vlády je pro takové diskuze docela dobrým výchozím materiálem..

Miloš Zeman

Rád bych vyzdvihl téma přímé demokracie, a to nejenom zákon o obecném referendu, který se v druhé verzi programového prohlášení objevil, ale také přímou volbu starostů, primátorů a hejtmanů. A chtěl bych připomenout hnutí STAN, že jsem kdysi s nimi na jejich sjezdu souzněl právě v požadavku na tuto přímou volbu.
Pravda

V roce 2013 hnutí STAN, tehdy ještě spolupracující s TOP 09, plánovalo předložit návrh zákona, podle kterého by ve všech malých obcích existovala povinnost přímé volby starosty. Ve větších a malých městech by zavedení systému bylo volitelné. Hnutí v minulém období návrh také předložilo, ten byl nicméně zamítnut.

Dle analýzy ministerstva vnitra (.pdf, str. 3) by zavedení přímé volby starosty znamenalo zejména posílení jeho politického mandátu. Starosta by byl osobně odpovědným za výkon veřejné moci v obci a za chod úřadu, radu by jmenoval sám, tedy sám by si vybíral svůj tým odborníků. Jednalo by se tak o významnou změnu.

Tuto myšlenku na sjezdu hnutí STAN dne 31. května 2013 podpořil i Miloš Zeman. Častým argumentem proti zavedení přímé volby starostů je to, že by starosta neměl dostatečně silnou pozici, pokud by nekandidoval za strany, které byly do zastupitelstva zvoleny.

Proto vám dávám ke zvážení, zda by se starostou neměl stát ten, kdo dostal nejvíce preferenčních hlasů na kandidátce nejúspěšnější strany,navrhl k předloze Starostů Zeman.

Starostové a nezávislí doufali, že vliv prezidenta (zejména na ČSSD) jim pomůže tuto normu prosadit. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman

Tato země je každý rok zatěžována 40 mld. korun dotací na obnovitelné zdroje, zejména solární.
Pravda

V roce 2017 činily výdaje na dotace ze státního rozpočtu 25,1 miliard Kč (.pdf, str. 35). V roce 2013 byla podpora OZE vyčíslena na 44,4 mld Kč (z toho 11,7 mld Kč ze státního rozpočtu)

Dotace na obnovitelné zdroje však nejsou čerpány jen ze státního rozpočtu - dalším zdrojem jsou příspěvky z cen elektřiny vyrobené z jiných než obnovitelných zdrojů. Ty platí sami odběratelé - od roku 2016 již není příspěvek na OZE vypočítáván čistě z množství odebrána elektřiny, ale z velikosti jističe a činí maximálně 495 Kč za MWh odebrané elektřiny.

V posledních čtyřech letech celkové výdaje na OZE opravdu oscilovaly okolo 40 miliard Kč ročně.

Miloš Zeman

Tyto dotace způsobily minulé vlády a minulý parlament.
Pravda

Zákon, na jehož základě jsou vypláceny prostředky na podporu obnovitelných zdrojů, byl schválen během volebního období 2002–2006. Zákon o podpoře obnovitelných zdrojů byl následně novelizován.

Základní problém u výkupních cen byl ten, že při přijímání této legislativy byl poslankyní ČSSD a poslancem KSČM načten a prosazen pozměňovací návrh, který svazoval regulátorovi ruce při možném snižování výkupních cen. Konkrétně šlo o to, že Energetický regulační úřad nově mohl meziročně snižovat tyto ceny o pouhých 5 %.

To vedlo v kombinaci se sníženými vstupy (cena solárního panelu) k boomu výstavby solárních elektráren, které jsou dotovány ze státního rozpočtu. Celé problematice jsme se věnovali např. v rámci debaty Mirka Topolánka s Michalem Horáčkem pro Deník.

Prezident Zeman má pravdu, že problém vznikl během funkčního období předchozích vlád i minulých Poslaneckých sněmoven.

Miloš Zeman

Ze státního rozpočtu jde 11 mld. korun na neziskové organizace.
Zavádějící

Veřejně dostupné informace dokumentují buď pouze neziskové organizace, anebo neziskové a podobné organizace, mezi které patří politické strany a církve. Avšak pouze jednou za poslední čtyři roky se jedna z částek přiblížila 11 miliardám korun. Navíc v této sumě jsou často zahrnuty údaje také pro církve nebo politické strany, což nejsou typické neziskové organizace.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící. Pro informaci dodejme, že největším příjemcem je Fotbalová asociace České republiky, za rok 2015 inkasovala cca 313 milionů korun.

Podle Rozboru financování nestátních neziskových organizací, který si nechala vláda v roce 2014 (.pdf, str. 4) vypracovat, stát poslal tzv. „neziskovkám“ celkově okolo 13,6 mld. Kč. Na financování se podílelo více subjektů než jen státní rozpočet. Od obcí šlo celkem 3,3 mld. Kč, od krajů a hlavního města Prahy okolo 1,8 mld. Kč a ze Státních fondů ČR 842 mil. Kč. Státní rozpočet se na financování podílel částkou 7,6 mld. Kč.

O rok později – podle stejného rozboru pro rok 2015 (.pdf, str. 4) – dosahovala celková částka 16,5 mld. Kč. Složení financování bylo opět stejné jako v roce 2014: od obcí šlo 3,7 mld. Kč, od krajů a Prahy 2,3 mld. Kč a ze Státních fondů získaly neziskové organizace 731 mil. Kč. Státní rozpočet se na výsledné částce podílel částkou 9,8 mld. Kč.

Ve stejném dokumentu na straně 7 se nachází graf, který ukazuje vývoj financování nestátních neziskových organizací ze státního rozpočtu – z něj jasně vyplývá, že za posledních 11 let se podíl státního rozpočtu na financování neziskových organizací ani jednou významně nepřiblížil částce 11 mld. Kč.

Aplikace ministerstva financí zohledňuje příspěvky státního rozpočtu pro Neziskové a podobné organizace, přičemž právě podobné organizace (jako třeba politické strany a hnutí nebo církve) jsou významnými příjemci peněz ze státního rozpočtu.

V roce 2016 šlo ze státního rozpočtu na položku neinvestiční transfery neziskovým a podobným organzacím celkem 11,45 mld. Kč. Z nich inkasovaly církve a politické strany (poměr 3,5 : 0,5) dohromady 4 miliardy. Tedy čistě pro spolky, obecně prospěšné společnosti a neziskové organizace šlo o výrazně nižší částku.

V posledním zaznamenaném roce 2017 (k 30. září) 12 miliard. Z nich pak šly 3 miliardy církvím a náboženským společnostem a 340 milionů politickým stranám.

Zdroj: HlídacíPes.org

O největších příjemcích příspěvků na nestátní neziskové organizace se rozepsal server HlidaciPes.org, a to jak pro rok 2014, tak i pro následující rok 2015.

Miloš Zeman

Ve Strakově akademii pracovalo před pěti lety asi pět set úředníků a dnes jich je tam necelých tisíc. Myslím, že i paní ministryně práce a sociálních věcí ve svém ministerstvu zažila podobnou situaci.
Nepravda

K nárůstu úředníků ve Strakově akademii za posledních let skutečně došlo. V roce 2013 zde pracovalo 433 zaměstnanců (.pdf, str. 8). Na konci roku 2017 zde pracovalo už 768 zaměstnanců (.pdf, str. 29). Za pět let ve Strakově akademii tedy přibylo 335 zaměstnanců, nárůst tudíž nebyl stoprocentní, jak tvrdí prezident Miloš Zeman. Není jich ani tisíc, jak prezident uvádí.

Nárůst pracovníků proběhl i na ministerstvu práce a sociálních věcí. V roce 2013 zde pracovalo 1003 zaměstnanců (.pdf, str. 20). Na konci roku 2017 to bylo 1603 pracovníků (.pdf, str. 30). Na ministerstvu práce a sociálních věcí byl nárůst tedy výraznější (v absolutních číslech), ale opět se nejednalo o nárůst stoprocentní.

Miloš Zeman

Máme například dvakrát více úředníků v republice, než bylo v době mé vlády.
Neověřitelné

Podobný výrok Miloš Zeman tento rok pronesl na cestě po Jihočeském kraji v Milevsku, kde vyňal z pojmu státních úředníků konkrétně hasiče, lékaře, učitele nebo policisty. Údaje o počtu státních zaměstnanců z roku 2002 jsou poměrně nepřesné a komplikovaně definované, jelikož v daných letech docházelo k reformě a přesunům.

Zákon, jenž nastiňuje, kdo je chápán pod pojmem „státní úředník“, byl zaveden v roce 2015, a letos v červenci byl ještě dále upravován. Pokud bychom se tímto zákonem řídili a nepočítali tak mezi státní úředníky vojáky, učitele a jiné vyloučené profese, došli bychom podle dokumentu ministerstva financí Státní rozpočet v kostce 2017 (.pdf, str. 43) zhruba k počtu 125 tisíc státních úředníků. Systemizace služebních a pracovních míst z letošního roku zase počítá s číslem 78 tisíc, ovšem jak dokument uvádí, nejsou v něm zahrnuty všechny úřady.

Analýza ministerstva vnitra z roku 2011 se snaží shrnout počet státních zaměstnanců, konkrétně na straně 8 (.pdf) je pro rok 2002 přesný počet státních zaměstnanců 178 tisíc, nýbrž dále z textu vyplývá, že jsou mezi nimi započítáni i vojáci atp. Nelze tak z tohoto dokumentu vycházet při vyhodnocování počtu státních úředníků.

Pro přesný popis vývoje počtu státních úředníků tak chybí veřejné zdroje, ze kterých lze vycházet, výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Miloš Zeman

Zdůrazňuji, že to není prezident, který by měl jednat o vládě. To není jeho funkce.
Pravda
Pravomoci a rovněž tak výkon funkce prezidenta republiky jsou dány Ústavou České republiky. Konkrétně jsou uvedeny v Hlavě III. - Moc výkonná. Jednání o sestavení vlády de iure není funkcí ani pravomocí prezidenta republiky.

Prezident vykonává funkci/pravomoci buďto samostatně dle čl. 62, nebo podle čl. 63 s kontrasignací předsedy či jiného člena vlády. Mezi samostatný výkon prezidentových pravomocí, týkajících se bezprostředně vlády, patří:

  • jmenování a odvolání předsedy a dalších členů vlády a přijetí jejich demisí; odvoláním vlády a přijetí její demise;
  • pověření vlády, jejíž demisi přijal či ji odvolal, prozatímním výkonem jejích funkcí.

Nicméně, strany jmenování předsedy vlády existuje v českém prostředí ústavní zvyklost, jež předpokládá, že prezident republiky pověří jednáním o sestavení vlády předsedu vítězné politické strany.

Nemusí tomu tak vždy ovšem být (v roce 2010 pověřil tehdejší prezident Václav Klaus Petra Nečase jednáním o sestavení vlády, přestože vítěznou stranou byla ČSSD). Rovněž tak může prezident učinit v zásadě neformální krok a pozvat jednotlivé stranické lídry k diskusi o možném budoucím vývoji, což Miloš Zeman učinil.

V rozhovoru pro Lidovky.cz ústavní právník Jan Kysela říká, že prezident má poměrně široké možnosti strany jmenování předsedy vlády, čímž de facto nepřímo ovlivňuje složení budoucího kabinetu.

Z minulosti jsou rovněž známy případy, kdy prezident stanovoval podmínky pro jmenování konkrétní osoby do úřadu premiéra (nutnost znalosti angličtiny, nebo přinesení seznamu se 101 poslanci, již vládu podpoří), přestože pro toto konání neexistuje opora v české Ústavě.

Na závěr dodejme, že po parlamentních volbách 2013 to byl právě Miloš Zeman, kdo měl výhrady k některým ministrům Sobotkova kabinetu a popotahoval jejich jmenování s tím, že nemusí jmenovat všechny ministry, které mu předseda nové vlády navrhne. Toto vyjádření se opíralo o posudek, který mezi právníky vyvolal pozdvižení.

Miloš Zeman

Podívejte se na Německo. Už několik měsíců tam probíhá debata o koalici.
Pravda

Koaliční jednání po zářijových volbách v Německu byla neúspěšná a vše nasvědčovalo tomu, že dojde k předčasným volbám. Podobný výrok jsme již ověřovali zde.

Koaliční jednání, která probíhala mezi stranami CDU/CSU, FDP a Zelenými, zkrachovala. Strana SPD, která byla členem předchozí vládní koalice s CDU/CSU oznámila svůj záměr odejít do opozice. O ukončení koaličních jednání informoval předseda FDP Christian Lindner, podle jehož slov se strany neshodly na představách o modernizaci země a nenašly ani vzájemnou důvěru. Avšak prezident Německa, Frank-Walter Steinmeier, s tímto krokem nesouhlasil. Následně se opět objevila možnost obnovení koalice mezi CDU/CSU a SPD, kdy prezident přizval obě strany k jednání na konci listopadu.

Tímto krokem se Steinmeier tedy opravdu snažil stranám domluvit, podpořil další jednání mezi koaličními stranami a postavil se tak proti předčasným volbám.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů