Demagog.cz

Šance na důvěru?

Otázky Václava Moravce měli poslední neděli dvě části. V první byl hostem předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, který komentoval jak naději Rusnokovy vlády na důvěru, tak vyjádření směrem k jeho osobě, která přišla z Pražského hradu. Velice plynule na něj navázali v druhé části zástupci politických klubů Poslanecké sněmovny - Jeroným Tejc (ČSSD), Jiří Pospíšil (ODS), Helena Langšádlová (TOP09), Pavel Kováčik (KSČM) a Michal Babák (VV). Diskuze se točila kolem legitimity jmenované vlády, odhadů budoucího politického vývoje, pravomocí prezidenta a dalších aktuálních témat české politické scény. Z výroků je znát, že pomalu začíná předvolební nervozita, politici se několikrát pokoušeli přikrášlit svoje argumenty nepřesnými fakty. 

Ověřili jsme
Otázky Václava Moravce ze dne 14. července 2013 (moderátor Václav Moravec, záznam)

1 z celkově 29 ověřených výroků

Jiří Pospíšil

Jiří Pospíšil

Ano, můžeme mít klidně prezidentský, poloprezidentský systém, ale tam je pozice prezidenta úplně jiná. Je odpovědný, je odpovědný. U nás máme neodpovědného prezidenta.

V poloprezidentské Francii byl prezident donedávna stejně neodpovědný, jako u nás.

Když Jiří Pospíšil hovoří o odpovědnosti, má zřejmě na mysli politickou odpovědnost: např. možnost, aby prezident byl sesazen parlamentem. Prezident ČR je částečně odpovědný (jak argumentuje např. ústavní právník Zdeněk Koudelka) díky ustanovení o velezradě (Čl. 65, odst. 2), přestože Ústava doslovně uvádí (Čl. 54, odst. 3), že ze své funkce odpovědný není.

V prezidentských systémech, kde je exekutivní pravomoc koncentrována v osobě prezidenta, je jeho odpovědnost zpravidla rozsáhlejší. Platí to v modelu pro tyto systémy, Spojených státech, kde prezident (dle Čl. II, odst. 4 Ústavy) může být souzen i za úplatkářství a např. i v latinskoamerických prezidentských systémech (příkladem je medializované odvolání paraguayského prezidenta v r. 2012, Economist).

"Poloprezidentský systém" je termín, který vytvořil politolog M. Duverger k popisu francouzské páté republiky a značí víceméně rovnoměrnou dělbu pravomocí v exekutivě mezi vládu a prezidenta. Francie je tedy modelovým příkladem poloprezidentského systému. Až do r. 2007 byl však francouzský prezident stejně neodpovědný jako ten český: podle původního textu (Čl. 68, fr.) francouzké ústavy z r. 1958 mohl být souzen pouze za velezradu. Teprve ústavní dodatek, schválený v r. 2007 (Deutche Welle, angl.) umožňuje proces soudu v parlamentu podle amerického modelu.

Přestože tedy prezident v Pospíšilem uvedených systémech může být odpovědný více než v ČR, nejde o pevné pravidlo.