Demagog.cz

Volby 2017: Lídr Svobodných v ČRo

Předseda Strany svobodných občanů byl stejně jako další čelné osobnosti jednotlivých stran hostem předvolebního vysílání Českého rozhlasu. V obvyklém formátu se nejprve věnoval otázkám ekonomiky a zdravotnictví, při diskuzi o programu Svobodných přišla řeč zejména na Evropskou unii.

Ověřili jsme
Český rozhlas ze dne 27. září 2017 (moderátor Vladimír Kroc, záznam)

7 z celkově 13 ověřených výroků

Petr Mach

Petr Mach

Vláda na ten příští rok opět schválila rozpočet s deficitem, to znamená, že chce vydat více, než kolik vybere na daních, o desítky miliard korun.

Vládou schválený návrh (.zip) rozpočtu na rok 2018 počítá se schodkem ve výši 50 mld. korun (.xls, příloha 1). Zatímco příjmy mají tvořit 1 302 mld. Kč, výdaje mají být 1 352 mld. Kč.

Většinu příjmů tvoří opravdu daně a sociální odvody (1 198 mld., tedy 92 % z příjmů státní kasy), zbytek tvoří například kapitálové příjmy a peníze z Evropské unie (návrh počítá s 70 mld. Kč z evropského rozpočtu).

Vláda návrh schválila v pondělí 25. září, bude dále projednáván v Poslanecké sněmovně.

Petr Mach

Petr Mach

Způsob financování (zdravotnictví, pozn. Demagog.cz) je ještě takový reliktem socialismu. Máme několik zdravotních pojišťoven, které si ovšem nemohou ve skutečnosti konkurovat. Každá musí nabízet to stejné a to, co vyberou od klientů, pojištěnců, vlastně není pojištění, je to 13,5% daň, která se navíc mezi těma pojišťovnama ze zákona rozděluje, takže kdo tam má více těch, co čerpají více, tak získá peníze zase od těch druhých.

Základní způsob financování zdravotních pojišťoven prostřednictvím odvodu pojistného, které činí 13,5 % a dále se mezi zdravotními pojišťovnami přerozděluje, odpovídá výroku europoslance Macha. V rámci nabídky preventivních programů a doplňkových služeb se pojišťovny sice odlišují, jde ovšem o velmi malý segment v rámci celého systému. Výrok hodnotíme tedy jako pravdivý.

Veřejné zdravotní pojištění v rámci ČR poskytuje sedm zdravotních pojišťoven, z nichž největší je Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP). Stručný popis fungování systému zdravotního pojištění v ČR je dostupný na stránkách ministerstva zdravotnictví:

„V České republice je systém poskytování zdravotní péče založen na principu solidarity, kdy je podle Bismarckovského modelu zdravotnictví pro všechny občany povinné odvádět platbu za zdravotní pojištění do fondů zdravotních pojišťoven. Všichni pojištěnci odvádí platbu 13,5 % z vyměřovacího základu. Týká se to jak zaměstnanců (1/3 hradí zaměstnanec a 2/3 zaměstnavatel), tak osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) a osob bez zdanitelných příjmů (OBZP). Za zákonem vymezené skupiny občanů (např. seniory, studenty, nezaopatřené děti atd.) je plátcem pojistného stát.“

Zdravotní pojišťovny se od sebe liší svou velikostí, nastavením preventivních programů a doplňkových služeb. Není tedy pravda, že by jejich nabídka byla totožná. Pojištěnci si mohou mezi pojišťovnami vybírat a maximálně jednou za 12 měsíců svou pojišťovnu změnit. Prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR v článku (.pdf) pro Medical Tribune uvádí, že tato konkurence mezi pojišťovnami není dosud plně využívána, ačkoliv je nutí pracovat efektivněji. Překážku vidí v legislativních omezeních a silné roli ministerstva zdravotnictví v otázce financování zdravotní péče.

Jednotlivé činnosti zdravotních pojišťoven jsou financovány prostřednictvím fondů, jejichž zůstatky jsou od ledna 2015 dostupné na stránkách ministerstva. Vybrané pojistné je mezi pojišťovnami přerozdělováno na základě zákona č. 592/1992 Sb. za účelem vyrovnání příjmů z pojistného a nákladů spojených s hrazením zdravotní péče.

Petr Mach

Petr Mach

Tak velký problém je ten takzvaný příspěvek na bydlení, který se stal takovým zdrojem mafiánského příjmu, kdy ti organizátoři ubytoven čerpají přímo tady tu státní dotaci, dostávají nájemné, které je často vyšší, než v docela solidním bydlení ve městech, a přitom je to za velice nuzné bydlení.

Výše doplatku na bydlení opravdu odpovídá výši nájemného, za které lze pořídit byt ve městech. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Mach poukazuje na tzv. „obchod s chudobou“, o kterém informovali např. v dubnu 2017 Reportéři ČT. Jde o byznys, kdy majitelé a provozovatelé ubytoven profitují z ubytování lidí pobírajících sociální dávky na bydlení. Ubytovny jsou často předražené a v nevyhovujícím stavu.

Hlavním zdrojem dávek je doplatek na bydlení, upravený v zákoně o pomoci v hmotné nouzi. Nárok na příspěvek na bydlení je posuzován podle příjmu osoby, popř. podle celkových majetkových a sociálních poměrů. Podmínkou nároku na doplatek na bydlení je hmotná nouze žadatele. Hmotná nouze se posuzuje podle přiměřených nákladů na bydlení a tzv. částky živobytí, která je určena zákonem.

Na podzim 2014 byl novelizován zákon o hmotné nouzi. Novela definuje vhodné bydlení a určuje, jak musí vypadat byt, na který dostane žadatel v hmotné nouzi dávky – jedná se hlavně o zakotvení stavebních a hygienických standardů. Navíc zavádí, že místo doplatku na bydlení poskytovaného na jednu osobu je doplatek poskytnut na jednu místnost ubytovny (jeden byt), bez ohledu na to, kolik lidí v ní žije.

Druhá novela zákona o hmotné nouzi cílí přímo proti byznysu s ubytovnami, respektive upravuje a zpřísňuje podmínky, za kterých může žadatel získat doplatek na bydlení umožňující mu bydlet v „substandardních formách bydlení“ (tedy takových, které neodpovídají stavebně-technickým standardům). Žadatel musí mít důvod v takových prostorách bydlet (např. jedná se o místo blízké k jeho zaměstnání) a musí spolupracovat na motivačním plánu. Zároveň se novelou snížila výše dávky, kterou mohou žadatelé pro bydlení na ubytovnách získat (z 90 % pokrytých nákladů na bydlení na 80 %).

Výše doplatku na bydlení obsahuje důvodová zpráva (.pdf, str. 23) k novele, přičemž doplatek odpovídá výši nájemného, za které lze pořídit ve městech nájem bytu.

Situaci měl za cíl vyřešit návrh zákona o sociálním bydlení, který počítal s tím, že by osoba v bytové nouzi nebo osoba vynakládající nepřiměřeně vysoké náklady na bydlení měla nárok na sociální bydlení. Bytový fond by zajišťovala primárně obec, a to s regulovanou cenou nájmu. Tím by v podstatě vymizela potřeba těchto lidí hledat si bydlení jiným způsobem – tedy v ubytovnách – a zamezilo by se tzv. „obchodu s chudobou“. Návrh zákona však Parlamentem neprošel a proto po volbách tzv. spadne pod stůl.

Petr Mach

Petr Mach

Dneska je přijatá nějaká koncepce, je to taková mapka, jaké dálnice by se měly dodělat. To jsou ty známé dálnice, které mají vést třeba z Hradce Králové na Olomouc. To jsou prostě ty nedodělané úseky.

V červnu 2013 bylo přijato usnesení vlády č. 449 (.pdf) k Dopravní politice České republiky pro období let 2014–2020 s výhledem do roku 2050. Tato studie má působit jako výchozí strategický dokument (.pdf) resortu dopravy a klade si za cíl mimo jiné (str. 52, kap. 4.4.2.2.) „zkvalitnění napojení všech krajských měst na páteřní kapacitní silniční síť“ nebo „výstavbu chybějících úseků na hlavní síti TEN-T do roku 2030“. Politika transevropské dopravní sítě se týká například probíhající modernizace dálnice D1 mezi Mirošovicemi a Kývalkou.

Z dokumentu vychází i opatření (str. 49, kap. 4.4.2.), které zadává ministerstvu dopravy vytvářet v pětiletých intervalech studii Dopravní sektorové strategie. Toto potvrdila svým usnesením č. 850 (.pdf) ze dne 13. listopadu 2013 i vláda Jiřího Rusnoka. V příloze (.pdf) studie lze pak nalézt jak tabulku s harmonogramem realizace Dopravní strategie pro oblast silniční infrastruktury (str. 2–3), tak i mapu se zakresleným návrhem Dopravní strategie (str. 8).

Petr Mach

Petr Mach

Já mám příklad pár zemí, kde si do Ústavy daly zákaz zadlužování. Já jsem často říkal příklad Švýcarska, teď už můžu přidat příklad Německa. (...) Já bych si přál, aby byla i omezena moc zvyšovat daně. To mají například ve Švýcarsku, kdy mají v Ústavě přímo zapsány limity, kolik nanejvýš může být DPH, proto tam mají tak nízké daně ve Švýcarsku.

Ve švýcarské federální ústavě je v článku 126 stanoveno, že Konfederace udržuje v průběhu času příjmy a výdaje v rovnováze. Ústava také umožňuje operativní zvýšení výdajového stropu, musí být ovšem schváleno Federálním shromážděním (článek 126, odst. 3).

Ve švýcarské ústavě je také řečeno, že Konfederace může vybírat přímou daň v maximální výši 11,5 % z příjmu soukromých osob a v maximální výši 8,5 % čistého zisku právnických osob (článek 128). Otázce DPH se věnuje článek 130.

V německé ústavě (resp. Základním zákonu) je pak ve článku 115 řečeno, že příjmy a výdaje se v zásadě mají vzájemně kompenzovat, nesmí však překročit 0,35 % k HDP, definitivně pak pro všechny spolkové země bude zákaz vytváření nových dluhů platit od roku 2020. To upravuje článek 143 d) Základního zákona.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Petr Mach

Petr Mach

V Praze 5, kde žiju, tak tam mají asi 270 takových obřích betonových truhlíků na květiny, které nefungovaly, teď jsou někde uskladněné. (...) On byl evropský program na, na zkvalitnění ovzduší, tak vymysleli tady ty truhlíky, které ale nějak ovzduší nezkvalitňují, naopak zahřívaly celé to okolí.

Evropský program Projekt snížení imisní zátěže z dopravy ozeleněním ulic pomocí izolační zeleně v Praze 5 jako nástroj ke zlepšení kvality ovzduší umožnil této městské části umístit do vybraných ulic betonové květináče, v nichž měly zasazené stromy a keře fungovat jako izolant sloužící k zachytávání emisí z dopravního provozu. Tento projekt schválila Rada městské části na svém zasedání dne 9. března 2010. Po stížnostech nejen občanů, ale i zastupitelů usilovala Praha 5 o prodej těchto truhlíků, větší část z nich (179 kusů) ale musí zůstat na svém místě až do roku 2018, jinak by městská část musela poskytnutou dotaci vrátit.

Radniční odbor také čelil kritice, že jsou betonové truhlíky nevhodné pro pěstování keřů a stromů, protože v letním období stromy usychaly. Betonová hmota sálala velké teplo a uvnitř truhlíků dosahovala teploty až 69 °C.

Petr Mach

Petr Mach

(V Evropském sdružení volného obchodu) nemají žádný parlament, který by jim nařídil kvóty, nebo nějaké minimální sazby daní nebo, nebo jednotnou měnu euro. Ne. Ty země jsou tam sdružené, mám teď namysli Švýcarsko, Norsko, Island, Lichtenštejnsko, asi se tam vrátí Velká Británie. Ony jsou sdružení za tím účelem, aby spolu volně obchodovaly, proto se to jmenuje Evropské sdružení volného obchodu. A mně se na to líbí tom, že se nepřehlasovávají.

Evropské sdružení volného obchodu vzniklo v 60. letech a jeho členy jsou Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Norsko a Island. Zakládajícími členy však byly Rakousko, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie: část členů tedy později vystoupila a přidala se do Evropského hospodářského společenství, z něhož se později vyvinula Evropská unie. Mezi oběma spolky je úzká spolupráce, jsou mezi nimi uzavřené dohody a pohybují se na společném evropském trhu.

Jeho hlavním účelem je ekonomická spolupráce mezi členy. Jako hlavní měny jsou používány švýcarské franky a euro. Je pravda, že Evropské sdružení volného obchodu (dále jen ESVO) parlament nemá, nicméně nejvyšším orgánem je Rada, ve které zasedají buďto ministři zemí, nebo stálí vyslanci. Rozhodnutí se přijímají pouze konsenzuálně a týkají se většinou vztahů s třetími stranami, dohod atd. ESVO má i další orgány, každodenní činnost zajišťuje sekretariát organizace.

Je vidět, že ESVO a EU jsou spolky založené na odlišných principech a směřující k jinému cíli. Zatímco EU předpokládá větší integraci (také skrz společnou měnu) a jeho orgány přijímají i legislativu a například formulují společnou zahraniční politiku, Evropské sdružení volného obchodu se soustředí na čistě hospodářské záležitosti. Výrok Macha hodnotíme jako pravdivý.