Vláda s KSČM jako evergreen #vyrokdne

Značný ohlas vzbudil dnešní rozhovor premiéra Sobotky pro Hospodářské noviny, v němž připustil vládu sociálních demokratů s KSČM. Jde o téma, které se pravidelně znovu a znovu diskutuje před každými parlamentními volbami. Má/může ČSSD vládnout s KSČM?

Jde o citlivou otázku. Pro řadu lidí je vládní zapojení komunistů nepředstavitelná věc, někomu to nevadí. Další lidé argumentují tím, že permanentní zdánlivé vyhnanství komunisty spíše drží při životě. Proč zdánlivé? Protože s KSČM se už dnes běžně spolupracuje. A to jak na úrovni obcí a krajů, kde se v roce 2008 obě partaje oťukávaly v pár krajích, aby po volbách 2012 vládly ve většině regionů země, tak i při jednotlivých hlasováních Poslanecké sněmovně. Nebo při minulých nepřímých prezidentských volbách. Není to tak, že s komunisty se nemluví. Nicméně jsou strany (ODS - bod 5.1.), kterým je spolupráce, byť na obecní úrovni, zapovězena pod sankcí zrušení místní buňky.

Komunisté ze svého skanzenu po roce 1989 výrazně vykoukli ve volebním období 2002–2006. Nově zvolený prezident Klaus pozval tehdejšího předsedu ÚV KSČM Grebeníčka spolu s dalšími předsedy na schůzku do Lán. Šlo spíše o symbol. A poděkování. Poděkovat je slušné a že slušnost není slabost, říkal už Mirek Topolánek. V praktické politice se důležitý zlom udál v letech 2005–2006 za vlády Jiřího Paroubka.

Ten, ač premiér vlády s podporou 101 hlasů s lidovci a unionisty, tlačil sněmovnou návrhy s podporou KSČM. Dohromady měly tyto strany sílu 111 hlasů. Byl tehdy připraven i na vládní spolupráci. Od tohoto momentu se snad před každými volbami otevírá otázka možné vládní spolupráce ČSSD a KSČM.

Např. před minulými volbami řešil Sobotka stejnou věc, tehdy preferoval menšinovou vládu ČSSD s podporou dalších stran (to je také zamilovaná varianta pana prezidenta). V září 2013 uvedl opět pro Hospodářské noviny:

„Po volbách by bylo optimální sestavit jednobarevnou vládu ČSSD, jejíž podporu bychom rádi dohodli s KSČM i s jinými levicovými subjekty, které budou ve sněmovně.“

Podobný výrok pak pronesl v říjnu 2016. Je to vlastně stále dokola.

Dnešní rozhovor předsedy vlády tedy jistě opět vyvolá klasickou debatu na téma spolupráce s KSČM a její stínovou vládou. Těšit se můžeme na znechucení, argumentaci Mitterandem (Mitterand vygumoval komunisty ve Francii tím, že je vzal do vlády), pragmatické argumenty nebo upozorňování na tzv. Bohumínské usnesení. I na to, že jde o mrtvou deklaraci. V roce 1995 si ČSSD odhlasovala, že si zapovídá spolupráci s extremistickými stranami (těch dalších stran si nevšímejte, ty už jsou na smetišti dějin).

Ale také na upozornění, že v poslední době poslanci KSČM, snad pod dojmem propadáku v krajských volbách, předkládají úderné návrhy v Poslanecké sněmovně jako referendum o vystoupení z NATO, zavedení hanobení prezidenta (v čemž nejsou sami) nebo potírání „příživnictví“. Popř. její zástupci jezdí do tzv. Doněcké lidové republiky legitimizovat místní „povstalce“. Vzpomínáte na cyklus ČT Velké politické retro?

V každém případě je otázkou, jak volby vůbec dopadnou, zda bude na stole vůbec aritmetická možnost spolupráce na levici. A možná to taky bude úplně jedno, odjedeme-li všichni do Polska za levnými daty.

Autorem textu je Jan Tvrdoň.

Líbí se vám naše práce? Podpořte nás prostřednictvím našeho transparentního účtu. Děkujeme!