Andrej Babiš

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš svým výrokem zjevně naráží na připravovanou migrační reformu, na jejíchž zásadních bodech se členské státy EU dohodly 8. června 2023. Pro přijetí tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, hlasoval za Českou republiku ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).

Migrační pakt

Původní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až letos v červnu, tedy po několika letech vyjednávání. K tomu došlo v době, kdy Radě Evropské unie předsedalo Švédsko. Základy však během svého předsednictví ve druhé půlce roku 2022 položila již Česká republika (.pdf, str. 4).

Tento návrh (.pdf) nicméně ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru nebyl plně schválen, ačkoliv se na něm shodli ministři vnitra v Radě EU. Dokument totiž slouží jako základ pro jednání předsednictví Rady EU s Evropským parlamentem. Cílem je přitom dovršit jednání do voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře 2024.

Migrační pakt zahrnuje pravidla pro zrychlení vyřizování neúspěšných žádostí a princip „povinné solidarity“ se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Členské státy si tak budou moci vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Jejich příspěvek do nového mechanismu solidarity může mít formu relokace (tedy přijetí běženců), ročního finančního příspěvku v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci, respektive za jednoho odmítnutého migranta, či alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí.

Co se týče potenciálního počtu přijatých migrantů, každá země bude muset zavést přesně stanovenou tzv. „adekvátní kapacitu“, která bude vyjadřovat, kolik migrantů je členský stát schopen přijmout. V rámci celé Evropské unie (tedy nikoliv pouze u Česka) by měl být počet stanoven na 30 tisíc.

Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala však o tom, že Česko kvůli dohodě přijme 30 tisíc migrantů, nehovořili. Oba jen zdůrazňovali, že odsouhlasená reforma znamená definitivní odmítnutí povinných kvót pro přerozdělování migrantů. „Nebudou žádné povinné kvóty, tato dohoda vylučuje povinné kvóty,“ řekl například Fiala. Rakušan pak doplnil, že České republice prozatím domluvil výjimku z tohoto systému „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které ČR přijala. Ani jeden z těchto politiků se o takovém číslu nezmínil ani svých sociálních sítích.

Počet migrantů v ČR

Andrej Babiš u druhého uvedeného údaje, tedy množství příchozích uprchlíků, nezmiňuje časový úsek, kterého se týká. Z jeho vyjádření ovšem vyplývá, že jde zjevně o počet od červnového schválení zmíněného paktu. Návrh nicméně ke dni rozhovoru nebyl plně schválen, a tudíž nelze tvrdit, kolik osob po jeho přijetí do Česka přišlo.

Podívejme se tedy alespoň na dostupné údaje ohledně počtu migrantů příchozích do Česka. Data se nicméně týkají zejména nelegální migrace. V prvním čtvrtletí letošního roku policie zadržela 2 658 osob při nelegální migraci. Tiskový mluvčí cizinecké policie nám na dotaz sdělil, že ke 12. říjnu bylo při tranzitní nelegální migraci zjištěno 3 455 cizinců. Zmiňme také, že celkový počet (.pdf, str. 1) cizinců žijících na českém území se ke konci letošního června oproti konci loňského roku snížil o přibližně 80 tisíc (.pdf, str. 1). Konkrétně žilo v ČR ke 30. červnu 1 036 798 cizinců (.pdf, str. 1).

Co se týče evropského kontextu, můžeme uvést, že podle EU dorazilo na hranice Evropské unie od začátku roku k letošnímu září přibližně 194 tisíc uprchlíků. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) pak uvádí mírně odlišné počty – dle ní se ke 3. říjnu (tedy k datu vysílání námi ověřovaného rozhovoru) jednalo o cca 187 tisíc osob.

Závěr

Ministr vnitra Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala se nevyjádřili v tom smyslu, že by Česká republika mohla (či se chystala) přijmout 30 tisíc uprchlíků. Návrh nového migračního paktu zatím ani není definitivně schválen, a nelze tedy tvrdit, kolik migrantů po jeho přijetí do Česka přišlo. Podle posledních údajů bylo nicméně v letošním roce při tranzitní nelegální migraci zadrženo pouze přibližně 3,5 tisíce osob. Počet cizinců žijících na území ČR se pak snížil. Čísla, která uvádí Andrej Babiš, tak neodpovídají současnému stavu. Jeho výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš mluví o svém videu, ve kterém kritizoval hnutí Progresivní Slovensko. V něm zároveň nastínil domnělé změny, které by dle něj toto hnutí chtělo prosadit, pokud by vyhrálo volby do Národní rady pořádané 30. září. Vyzýval přitom slovenské občany, aby této možnosti zabránili. 

V námi ověřovaném výroku pak premiér tvrdí, že podle něj měla místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová prohlásit, že Babiš „příště“ (tedy zjevně před volbami do Evropského parlamentu) obdobné video nebude moci publikovat.

Dodejme, že Babiš své video zveřejnil 28. září, tedy v době, kdy již na Slovensku platilo tzv. předvolební moratorium. To podle slovenského zákona začíná 48 hodin před dnem konání voleb a politickým stranám je během něj zakázáno vést volební kampaň. Další omezení platí také pro média, která nesmí zveřejňovat informace o kandidátech. Expremiér Babiš nicméně v tomto případě moratorium neporušil, o čemž píšeme v naší další analýze.

Vyjádření Věry Jourové

Věra Jourová Andreje Babiše za toto video ve veřejně dostupných zdrojích nekritizovala ani „nepohrozila“, že by před příštími volbami obdobné záběry nemohl natočit. Nevyjádřila se takto například ani na svém účtu na Twitteru.

O slovenských volbách do Národní rady Věra Jourová mluvila např. v rozhovoru pro Českou televizi, který se uskutečnil 1. října (video). Ani v něm však video Andreje Babiše nijak nezmínila. Mluvila jen o tom, že dané volby provázela „bezprecedentní dezinformační masáž“, a také, že se podle ní ještě nemohl plně projevit efekt nového unijního Aktu o digitálních službách.

Upřesněme, že cílem tohoto aktu je kromě jiného „udržovat bezpečné online prostředí“ a zmírňovat „systémová rizika“, jako je šíření manipulací nebo dezinformací. V této souvislosti Evropská komise v dubnu 2023 zveřejnila seznam subjektů, které (co do počtu uživatelů) spadají do kategorie „velmi velkých online platforem“ a „velmi velkých internetových vyhledávačů“. Na tyto subjekty, mezi které patří např. Twitter, Facebook, Instagram nebo Google, se tak od konce srpna 2023 vztahují nové povinnosti. 

Dané platformy a vyhledávače musí například zajistit, že dojde k posílení postavení uživatelů, ochrana nezletilých osob bude na vysoké úrovni nebo že bude docházet k pečlivějšímu moderování obsahu. S tím poté souvisí i povinnost přijmout taková opatření, která povedou k menšímu šíření nezákonného obsahu a k menšímu šíření dezinformací. Další povinnosti také mají vést i k větší transparentnosti a odpovědnosti online platforem.

Právě kvůli tomu, že tato pravidla začala platit až koncem srpna, podle Jourové tento akt ještě nemohl mít plný vliv na činnost online platforem v době slovenské předvolební kampaně. Ta totiž oficiálně odstartovala už letos v červnu. Jourová ale v říjnovém rozhovoru pro ČT uvedla, že předpokládá, že v kampani před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu bude jeho dopad již výraznější (video, čas 3:43). 

Důležité je dodat, že Jourová v rozhovoru také upozorňovala na to, že názory jednotlivců tímto opatřením nebudou zasaženy (video, čas 3:43). Nařízení dle jejích slov slouží zejména k tomu, aby platformy zajistily dostatečné kapacity pro ověřování faktů. Dále např. zmínila, že dle ní je „dezinformace ověřitelná lež“. 

Dodejme, že Andrej Babiš na rozhovor s Věrou Jourovou reagoval už dříve na svém facebooku, kam 4. října nahrál video kritické k jejímu vyjádření ohledně „dezinformační masáže“. V něm se vyjadřoval podobně jako v námi ověřovaném výroku. Už tehdy totiž naznačoval, že mu podle něj Jourová chce s pomocí nových pravidel zakázat, aby mohl před evropskými volbami na internetu vyzývat lidi, ať nevolí Progresivní Slovensko (video, čas 52:00).

Závěr

Jak vyplývá z výše uvedených informací, Věra Jourová předvolební video Andreje Babiše vůbec nekomentovala. Její slova v rozhovoru pro ČT se týkala pouze Aktu o digitálních službách, který zmínila v obecné spojitosti se slovenskými volbami do Národní rady a volbami do Evropského parlamentu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Armáda České republiky se v Pobaltí v minulosti účastnila a stále účastní několika misí. První z nich, Baltic Air Policing, při níž české letouny JAS-39C Gripen hlídaly vzdušný prostor Litvy, Lotyšska a Estonska, probíhala už v letech 2009 a 2012. V roce 2019, tedy během vlády Andreje Babiše, tato mise pokračovala a česká armáda se v době působení Babišova kabinetu podílela také na misi Posílené předsunuté přítomnosti (anglicky Enhanced Forward Presence) NATO v Lotyšsku a Litvě.

Vyslání příslušníků ozbrojených sil ČR mimo české území podle zákona schvaluje Parlament. Z dokumentů Sněmovny vyplývá, že první účast českých vojáků v rámci Posílené předsunuté přítomnosti schválil Parlament v červenci 2017, tedy ještě v době vlády Bohuslava Sobotky. Jednalo se nicméně o návrh tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického (za ANO).

Podle tohoto návrhu tak bylo rozhodnuto (.pdf), že česká armáda do Pobaltí pošle 290 vojáků v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO na dobu od ledna 2018 do ledna 2019.

Během vlády Andreje Babiše pak na návrh Ministerstva obrany došlo k prodloužení (.pdf, str. 2) této mise i na rok 2019 a 2020. Schváleno bylo i vyslání dalších 95 vojáků na Baltic Air Policing v roce 2019. Dohromady šlo tedy o 385 vojáků. Do Estonska také ČR tehdy poslala pět letounů JAS-39C Gripen (.pdf, str. 93).

Babišův kabinet poté některé mise prodlužoval na další období (.pdf, str. 1). Podle přehledu Vojenského historického ústavu se však vždy jednalo právě o maximálně 290 a 95 vojáků. Doplňme, že se jedná o schválený počet vojáků, a jejich skutečný počet na misích byl menší (.pdf, str. 30). Je třeba také zmínit, že se v rámci těchto misí střídají jednotliví vojáci i celé jednotky, celkový počet českých vojáků, kteří od roku 2018 strávili nějaký čas na misi v Pobaltí, je tak ve skutečnosti vyšší. Andrej Babiš ale ve výroku zjevně poukazuje na význam a velikost mise symbolizované schváleným počtem vyslaných vojáků, nikoliv na délku jejího trvání a s tím související střídání jednotlivých vojáků.

Dodejme, že jedním ze závazků členských států NATO je také vydávat alespoň 2 % hrubého domácího produktu (HDP) na obranu. Jak ukazuje následující graf, za vlády Andreje Babiše, tj. v letech 2018 až 2021, se ovšem toto číslopohybovalo pouze kolem 1,3 % HDP. Podle Obranné strategie ČR z roku 2017 (.pdf) přitom mělo dojít k navýšení aspoň na 1,4 % HDP do roku 2020 (str. 10).

Na závěr tedy shrňme, že během Babišovy vlády bylo skutečně rozhodnuto o tom, že česká armáda do Estonska v rámci mise Baltic Air Policing pošle pět letounů Gripen. Andrej Babiš však počet vyslaných vojáků nadhodnocuje – vláda a Parlament dohromady schválily účast pouze 385 vojáků. Toto číslo je tak téměř dvakrát menší, než které ve výroku uvádí Andrej Babiš, a nepohybuje se tak v rámci naší 10% tolerance. Babišův kabinet navíc neplnil ani závazek NATO vydávat alespoň 2 % HDP na obranný rozpočet. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Předně uveďme, že Andrej Babiš v rozhovoru uvedl, že nesouhlasí s chystaným plánem Ministerstva práce a sociálních věcí, který počítá s úpravou zákonného valorizačního mechanismu tak, aby penze rostly pomaleji. Předseda hnutí ANO dále zmiňuje, že pokud by se takový návrh dostal do Poslanecké sněmovny, vládní strany musí počítat se zablokovanou Sněmovnou a obstrukcemi, stejně jako když některé nynější vládní strany blokovaly přijetí návrhu zákona o evidenci tržeb v době, kdy bylo hnutí ANO ve vládě.

Návrh zákona o evidenci tržeb předložila vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) Poslanecké sněmovně 4. června 2015. Součástí tehdejší vládní koalice bylo vedle ČSSD také hnutí ANO a KDU-ČSL. První čtení návrhu proběhlo 19. června a 10. července 2015. Návrh byl poté přikázán k projednání Rozpočtovému (.pdf) a Hospodářskému (.pdf) výboru, které se jím zabývaly 2. září téhož roku. Ve druhém čtení Sněmovna návrh projednala 18. září, kdy si ovšem jak vládní, tak opoziční poslanci odhlasovali přerušení projednávání zákona do 7. října, kdy byl zákon poslán do třetího čtení.

Nejpočetnějšími opozičními poslanci byli zástupci ODS a TOP 09, kteří s blokací Sněmovny začali 27. listopadu 2015, kdy zabránili schválení programu schůze, a zákon se tak ve třetím čtení nemohl projednávat. Podobnou strategii zvolili také na mimořádném zasedání Sněmovny 11. prosince, kdy se po schválení programu uchýlili k zablokování hlasování dlouhými projevy, např. tehdejší předseda TOP‑09 Miroslav Kalousek hovořil tři hodiny. Po pěti hodinách byla nakonec mimořádná schůze přerušena do 18. prosince, kdy opoziční poslanci opět blokovali Sněmovnu dlouhými projevy, a jednání proto bylo přerušeno až do 8. ledna roku 2016.

K projednávání návrhu zákona o evidenci tržeb se poslanci vrátili na počátku roku 2016 na několika lednových schůzích (8., 22. a 29. ledna), kdy opozice pokračovala s blokováním Sněmovny svými projevy. Návrh nakonec Sněmovna schválila (.pdf) až 10. února 2016. Tehdejší opozice se hlasování neúčastnila, jelikož před ním opustila jednací sál kvůli údajnému porušení jednacího řádu. Poslanci ODS a TOP 09 proto podali stížnost k Ústavnímu soudu, který ji však odmítl.

Obstrukce opozičních stran tedy probíhaly od 27. listopadu 2015 do 10. února 2016 – to je 75 dní, nikoliv 270, jak zmiňoval Andrej Babiš. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý. Dodejme, že od předložení návrhu zákona Sněmovně dne 4. června 2015 až po jeho schválení 10. února 2016 uplynula doba pouhých 252 dní.

Nejprve uveďme, že inflaci se kromě vlády snaží zmírnit také Česká národní banka (ČNB). I vláda však svými kroky inflaci ovlivňuje, jak řekl např. bývalý člen bankovní rady ČNB Oldřich Dědek. Vláda dle něj „může svými politikami přímo ovlivnit důchodovou pozici domácností, což je klíčový faktor poptávky v ekonomice“. Podle vyjádření Národní rozpočtové rady (NRR) z února 2022 neplnila fiskální politika v předchozích letech svou stabilizační funkci, přičemž úspory ve státních výdajích mohou dle NRR inflaci utlumit. V neposlední řadě se pak do ceny výrobků promítají i daně (.pdf, str. 1), např. zvyšování spotřební daně.

Meziroční inflace v prosinci 2021 (tedy v posledním měsíci vlády Andreje Babiše) dle dat Českého statistického úřadu dosáhla hodnoty 6,6 % a byla o 0,6 procentního bodu vyšší než v předchozím měsíci. Jak ukazuje následující graf, meziroční míra inflace nepřetržitě stoupala již od června 2021, a nedá se tedy mluvit o „sražení“ inflace. Meziroční nárůst spotřebitelských cen pak v lednu 2023 činil 17,5 procenta.

Téměř totožný vývoj zaznamenal v popisovaném období i tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který pro srovnání růstu cen mezi jednotlivými zeměmi EU používá evropský statistický úřad Eurostat (.pdf). Podle jeho dat HICP v prosinci 2021 meziročně vrostl o 5,4 %, v lednu 2023 to bylo už 19,1 %.

Odlišnost od údajů ČSÚ je v tomto případě dána mírně rozdílnou strukturou spotřebního koše (.pdf), který například zahrnuje i tržby za nákupy cizinců na území Česka (.pdf, str. 38). I podle těchto dat Eurostatu spotřebitelské ceny od června 2021 rostly a hodnota v prosinci 2021 byla nejvyšší za celou dobu vlády Andreje Babiše.

Dodejme, že v listopadu 2021 došlo k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se dle dat ČSÚ jednalo o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. Český statistický úřad k tomu uvedl: „Tento pokles spotřebitelských cen byl důsledkem prominutí DPH u cen elektřiny a zemního plynu.“ Rozhodnutí (.pdf) o mimořádném prominutí DPH za listopad a prosinec 2021 vydala 20. října tehdejší ministryně financí Babišova kabinetu Alena Schillerová.

Přestože tedy Andrej Babiš uvádí správnou hodnotu inflace k lednu 2023, jeho vláda meziroční nárůst cen v prosinci 2021 nesnížila. Inflace naopak rostla nepřetržitě už od června 2021. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš zastával post ministra financí ve vládě Bohuslava Sobotky od ledna 2014 do května 2017, kdy jej nahradil Ivan Pilný (za ANO). V našem odůvodnění se tedy podíváme na to, jestli byl dluh České republiky v tomto období opravdu nejnižší, jak tvrdí Andrej Babiš. Vzhledem k tomu, že předseda hnutí ANO nespecifikuje, co konkrétně myslí pojmem „zadlužení“, zaměříme se na několik ukazatelů týkajících se zadlužení státu, ať už v časovém či mezinárodním srovnání.

Vývoj českého zadlužení v čase

Jak ukazuje graf níže, od roku 2013 státní dluh v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) kontinuálně klesal, a to až do roku 2019, tedy i v prvních letech, kdy byl Andrej Babiš předsedou vlády. Nejedná se však o historicky nejnižší zadlužení, jak bývalý premiér tvrdí. Před rokem 2009 byla hodnota dluhu ku HDP vždy nižší než v době Babišovy vlády.

Celkový státní dluh byl v prvních letech působení Andreje Babiše nižší než v předcházejících letech, ovšem opět nebyl nejnižší. Dodejme, že dluh vzrostl v roce 2020 i kvůli pandemii covidu-19. Nejvyšší kontrolní úřad však v dubnu 2022 vydal zprávu za rok 2021, po jehož valnou většinu stála v čele země Babišova vláda. V dokumentu se v souvislosti s tempem zadlužování státu píše (.pdf, str. 12), že „téměř 90 % meziročního nárůstu celkových výdajů nesouviselo s výdaji vynaloženými v souvislosti s onemocněním covid-19“.

Mezinárodní srovnání

Pokud se podíváme na výši vládního dluhu v poměru k HDP, můžeme jej porovnat za sledované období s ostatními členskými státy EU. Upřesněme, že státní a vládní dluh se od sebe liší. Státní dluh tvoří státní finanční pasiva, kterými jsou dluhy státu odpovídající hodnotám jím vydaných dluhopisů a vystavených směnek, dluhy ze státem přijatých zápůjček a úvěrů. Obecně tedy dluhy státu.

Vládní dluh je celkovým dluhem sektoru vládních institucí, zahrnuje tedy více subjektů. Jsou v něm obsažena jejich pasiva jako půjčky a cenné papíry. Do vládního sektoru patří kromě státního rozpočtu též operace státních fondů, Česká konsolidační agentura, veřejné vysoké školy, část ústředně řízených příspěvkových organizací, místní rozpočty nebo zdravotní pojišťovny. Jsou to tedy dluhy nejen státu, ale také dalších subjektů veřejného sektoru.

Jak je vidět na grafu níže, v letech, kdy byl Andrej Babiš ministr financí, se Česko pohybovalo mezi státy s nízkým poměrem vládního dluhu k HDP v EU. Nicméně ani v tomto srovnání nebyla v letech 2014–⁠2017 ČR zemí s celkově nejnižším dluhem. Dodejme, že ani v porovnání s předchozími českými vládami nebyl vládní dluh nejnižší, před rokem 2009 nikdy nepřesáhl 30 % HDP.

Když bychom se zaměřili na tempo, jakým se v době, kdy byl Andrej Babiš ministrem financí či premiérem, snižoval vládní dluh, ani v tomto případě nebylo Česko na prvním místě. Jak je vidět v následujícím grafu, mezi lety 2014 a 2021 se vládní dluh ku HDP snížil o 1,9 procentního bodu, přičemž 11 z 26 ostatních států EU své zadlužení snížilo výrazněji. Ani v kratším období, kdy byl Andrej Babiš ministrem nebo v letech 2014–2019 (období před pandemií covidu-19), Česko nebylo zemí s nejrychleji se snižujícím zadlužením.

Ani z jednoho z výše zmíněných ukazatelů tak nevyplývá, že Česko mělo nejnižší dluh během období, kdy byl Andrej Babiš ministrem financí. Zadlužení České republiky nebylo v době působení Andreje Babiše na Ministerstvu financí a následně v premiérské funkci nikdy „nejnižší“. To platí jak ve srovnání s absolutní či relativní výší státního dluhu v minulosti, tak v mezinárodním srovnání výše i tempa růstu ukazatele vládního dluhu ku HDP. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Informace o údajném požadavku firem, aby jejich zaměstnanci přinesli volební lístky z prezidentských voleb se jménem Andreje Babiše, se nám nepodařilo najít. Dne 22. února jsme proto kontaktovali poslance Andreje Babiše a jeho blízké spolupracovníky, aby nám sdělili zdroj informace. Odpověď jsme od nich ale dosud neobdrželi.

Pro kontext uveďme, že některé restaurační podniky napříč Českou republikou nabízelo za volební lístek Andreje Babiše zdarma některé své služby. Například v baru v Hořicích na Jičínsku hosté za lístek obdrželi pivo. Podobně k volbám přistupovali i majitelé vesnického klubu v Brnířově na Domažlicku, kteří po prvním kole za Babišův lístek nabízeli panáky tvrdého alkoholu. Podobné akce se konaly také v některých pražských podnicích (Sklep REST, U Hřebíka) nebo ve středočeských Bečvárech a Suchdole, Klatovech nebo jihomoravských Křenovicích.

Ve veřejných zdrojích ale nejsou dohledatelné informace, které by ukazovaly na to, že skutečně v nějaké firmě docházelo k takovému nátlaku na zaměstnance. Vzhledem k tomu, že jsme zatím od Andreje Babiše nedostali žádnou odpověď, hodnotíme jeho výrok jako nepravdivý.

Andrej Babiš v debatě v České televizi 22. ledna 2023 opakovaně uvedl, (video, čas 52:01) že by Česko v případě útoku na Polsko nebo pobaltské státy nemělo poslat české vojáky na pomoc. „Ne, určitě ne. Já chci mír, nechci válku. A v žádném případě bych neposílal naše děti a děti našich žen do války,“ řekl mimo jiné.

Po skončení debaty Babiš zveřejnil tweet reagující na kritiku, která se po jeho výroku v ČT začala ve veřejném prostoru šířit. V příspěvku koriguje své předchozí tvrzení. Doplnil navíc, že „pokud by ale došlo reálně k napadení, pochopitelně bych dodržel článek 5. O tom není debata“. Omluva ale v žádném z jeho veřejných vyjádření z nedělního večera není.

V podobném duchu mluvil i v následujících dnech, a to jak na sociálních sítích, tak v médiích. Ani v těchto sděleních se ale za svůj výrok v debatě ČT neomluvil.

Na předvolebním mítinku v Brně 23. ledna Babiš uvedl (video), že otázka moderátora ČT byla provokací a že to svou odpovědí „trošku po**al“, slušnější verzi stejného slova použil (video, 1:25) také ráno v rozhovoru s Petrem Štěpánkem z Trikolóry. O den později v debatě na webu Novinky.cz řekl (video, 1:01), že se „špatně vyjádřil“. Na přímý dotaz (čas 1:47), jestli se za svá slova omluví, Babiš řekl, že „si to vyřídil na nejvyšší úrovni, takže já nevím, komu bych se měl omlouvat“.

Pro úplnost doplňme, že vysvětlení měl Babiš podat přímo i polskému premiérovi Mateuzsi Morawieckému. Požádal také Miloše Zemana, aby podobně učinil se svým polským protějškem Andrzejem Dudou na jejich osobním setkání v Náchodě. Oba prezidenti se této věci 24. ledna skutečně věnovali, Andrzej Duda přitom výrok připsal silným emocím spojeným s prezidentskou kampaní.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se tedy za své tvrzení, že by v případě napadení Polska na jeho území neposlal české vojáky, neomluvil. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Armáda České republiky se v Pobaltí v minulosti účastnila a stále účastní několika misí. První z nich, Baltic Air Policing, při níž české letouny JAS-39C Gripen hlídaly vzdušný prostor Litvy, Lotyšska a Estonska, probíhala už v roce 2009 a 2012. V roce 2019, tedy během vlády Andreje Babiše, tato mise pokračovala a česká armáda se podílela také na misi Posílené předsunuté přítomnosti (anglicky Enhanced Forward Presence) NATO v Lotyšsku a Litvě.

Vyslání příslušníků ozbrojených sil ČR mimo české území podle zákona schvaluje Parlament. Z dokumentů Sněmovny vyplývá, že účast českých vojáků v rámci tzv. Alianční předsunuté přítomnosti v roce 2018, schválil Parlament v červenci 2017. Tedy ještě v době vlády Bohuslava Sobotky. Jednalo se nicméně o návrh tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického (za ANO).

Podle tohoto návrhu tak bylo rozhodnuto (.pdf), že česká armáda do Pobaltí pošle 290 vojáků v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO na dobu od ledna 2018 do ledna 2019.

Během vlády Andreje Babiše pak na návrh Ministerstva obrany došlo k prodloužení (.pdf, str. 2) této mise i na rok 2019 a 2020. Schváleno bylo i vyslání dalších 95 vojáků na Baltic Air Policing v roce 2019, kam ČR poslala i pět letounů JAS-39C Gripen (.pdf, str. 93). Dohromady šlo tedy o 385 vojáků.

Babišův kabinet poté některé mise prodlužoval na další období (.pdf, str. 1). Podle přehledu Vojenského historického ústavu se však vždy jednalo právě o maximálně 290 a 95 vojáků. Doplňme, že se jedná o schválený počet vojáků, a jejich skutečný počet na misích byl menší (.pdf, str. 30). Je třeba také zmínit, že se v rámci těchto misí střídají jednotliví vojáci i celé jednotky, celkový počet českých vojáků, kteří od roku 2018 strávili nějaký čas na misi v Pobaltí, je tak ve skutečnosti vyšší. Andrej Babiš ale zjevně poukazuje na význam a velikost mise symbolizované schváleným počtem vyslaných vojáků, nikoliv délku jejího trvání a s tím související střídání jednotlivých vojáků.

Na závěr tedy shrňme, že během vlády Andreje Babiše bylo skutečně rozhodnuto o tom, že česká armáda do Pobaltí v rámci mise Baltic Air Policing pošle pět letounů Gripen. Dohromady ale vláda a Parlament schválily účast 385 vojáků. Jelikož je toto číslo téměř dvakrát menší, než které ve výroku uvádí Andrej Babiš, a nepohybuje se tak ani v rámci naší 10% tolerance, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu hovoří (video, čas 25:36) o návrhu novely Ústavy, kterou kabinet Petra Fialy (ODS) předložil v červnu loňského roku. Návrh má konkrétně za cíl změnit podmínky pro vysílání českých vojáků do zahraničí (.pdf).

Ústava v současné době vládě umožňuje vyslat česká vojska na cizí území na dobu nejdéle 60 dní, jde-li o plnění závazků z mezinárodních smluv, účast na mírové misi nebo o záchranné práce při živelních katastrofách. Dále může vláda povolit průjezd (či přelet) cizích vojsk přes území ČR, rozhodnout o účasti českých ozbrojených sil na vojenských cvičeních v zahraničí, či povolit zahraničním vojákům účast na českých vojenských cvičeních. Parlament tato rozhodnutí ovšem může zrušit, k čemuž stačí nesouhlasné stanovisko jedné z komor.

Navrhovaná novela Ústavy upravuje důvody k vysílání vojsk na cizí území (.pdf, str. 1). K současným podmínkám by přidala možnost vyslat vojáky do zahraničí také za účelem „ochrany života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“. Limit 60 dnů, po které není potřeba souhlas Parlamentu, nicméně zůstává zachován (.pdf, str. 1).

Pro kontext dodejme, že pro schválení změny Ústavy je ve Sněmovně zapotřebí nejméně třípětinová většina, tedy alespoň 120 hlasů. Už v červenci 2019 obdobný návrh (.pdf, str. 1) předložila skupina poslanců, mezi kterými byl i tehdejší premiér Andrej Babiš. Tento návrh se však nedostal ani do druhého čtení a jeho projednávání skončilo s volebním obdobím minulé Poslanecké sněmovny.

Navrhovaná novela Ústavy z června 2019 má tedy za cíl rozšířit důvody, kvůli nimž by vláda mohla vyslat české vojáky do zahraničí bez souhlasu Parlamentu, přičemž lhůta v délce 60 dní zůstává neměnná. O vůli změnit tuto lhůtu (nad rámec aktuálně projednávané novely) veřejně neinformoval ani žádný z vládních poslanců. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako nepravdivý.