Tomio Okamura

Společnost RWE Gas Storage CZ je největším provozovatelem podzemních zásobníků plynu v České republice s celkovým provozním objemem přes 2,7 mld. metrů krychlových. Provozní ředitel této společnosti Tomáš Diósi pro MF Dnes 2. srpna o státních zásobách zemního plynu konkrétně uvedl, že „stát letos koupil do svých hmotných rezerv 240 milionů kubíků plynu“. Zároveň také dodal, že „v třesknutých mrazech je spotřeba Česka 55 milionů kubíků denně, takže to je stejné, jako byste měl doma pytlík rýže a mluvil o zásobách na zimu”. Z jeho slov tedy vyplývá, že by toto množství plynu vystačilo pouze na necelých 5 dnů.

Pro úplnost dodejme, že Správa státních hmotných rezerv (SSHR) dříve informovala, že nakoupila 2,4 TWh zemního plynu, což v přepočtu odpovídá zhruba 230 milionům metrů krychlových. Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak toto množství plynu, o jehož nákupu rozhodla vláda Petra Fialy v dubnu, popisoval jako „necelých 240 milionů metrů krychlových“.

Podívejme se nyní i na data Energetického regulačního úřadu (ERÚ). V roce 2021, kdy byla spotřeba (.pdf, str. 29) plynu v ČR nejvyšší za posledních 10 let, se v nejchladnějším měsíci, konkrétně v lednu, spotřebovalo 1,27 mld. metrů krychlových zemního plynu. Průměrná denní spotřeba tedy odpovídala zhruba 41 milionům metrů krychlových plynu. Pokud bychom vycházeli z těchto dat, výše zmiňovaných 240 milionů kubíků plynu ze státních hmotných rezerv by vystačilo na přibližně 6 dní, tedy necelý týden. Podobný výsledek dostaneme, i kdybychom vycházeli z dat ERÚ za leden 2022 (.pdf, str. 9), kdy se v Česku spotřebovalo 1,13 miliardy kubíků zemního plynu. Upřesněme, že v lednu minulého roku byla průměrná teplota ovzduší −0,9 °C (.pdf, str. 29), letos v lednu +0,8 °C (.pdf, str. 9).

V roce 2006, kdy průměrná teplota v lednu byla −6 °C, měsíční spotřeba plynu dosáhla k 1,64 mld. metrů krychlových (.pdf, str. 2). V případě, že by nastaly stejné „vysoké mrazy“ jako tehdy, by tak zásoby státních hmotných rezerv vystačily jen na necelých pět dnů, jak uvádí zástupce RWE.

Pro kontext zmiňme, že v Česku existuje k uskladnění plynu kapacita cca 3,5 mld. metrů krychlových, které nepatří státu, ale soukromým společnostem. Stát si navíc pronajal zásobník v Nizozemsku skoro na další tři miliardy kubíků. 

Co se týče privatizace českého plynárenství, k té došlo ve dvou fázích, přičemž první z nich řídila první vláda Václava Klause, tvořená ze zástupců ODS (a KDS), KDU-ČSL a ODA. Tzv. první privatizace probíhala od roku 1992 a byla provedena k 1. lednu 1994 (.pdf, str. 14) v podobě restrukturalizace a redukce tehdejšího státního podniku ČPP (Český plynárenský podnik). Došlo tak k převedení osmi regionálních distribučních společností na akciové společnosti a zřízení odštěpného závodu Transgas (.pdf, str. 14) s klíčovým státním podílem. ODS, jejímž zástupcem je i Martin Kupka, ke kterému Tomio Okamura v rozhovoru mluví, má tedy svůj podíl na zprivatizování plynárenství v ČR.

Pro úplnost nicméně uveďme, že tzv. druhá privatizace českého plynárenství proběhla v červnu 2001, kdy vládla menšinová vláda ČSSD vedená Milošem Zemanem. Tehdy byl státní podnik Transgas převeden na akciovou společnost, vlastněnou státem (.pdf, str. 14). V této fázi se jednalo především o privatizaci tranzitního plynovodu a zásobníků plynu, které byly na základě privatizačního projektu vloženy Fondem národního majetku ČR (FNM) do základního kapitálu nově založené společnosti Transgas, a. s.

Tomio Okamura se tedy ve svém výroku zásadně nemýlí: Provozní ředitel RWE Tomáš Diósi skutečně řekl, že stát letos nakoupil 240 milionů metrů krychlových plynu, které by vystačily na necelých 5 dnů. Pokud bychom vycházeli z dat Energetického regulačního úřadu z ledna 2021 či ledna 2022, vystačil by plyn ze státních hmotných rezerv na cca 6 dnů. V případě tuhých mrazů, jako tomu bylo v roce 2006, pak na méně než 5 dnů. Dodejme nicméně, že další zásoby plynu mají soukromé společnosti. Zásobníky společnosti RWE byly například k 20. srpnu plné z 90 % a bylo v nich přibližně 26 TWh zemního plynu.

Podíl na privatizaci opravu měla i vláda ODS, jejímž členem je ministr dopravy Martin Kupka. Druhou fázi privatizace českého plynárenství nicméně dokončila vláda ČSSD. Z výše uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Tomio Okamura reaguje na debatu o 24 ukrajinských uprchlících, kteří byli ubytováni v obci Kramolín. Citaci z pořadu České televize zmiňuje s tím, že považuje přístup Maďarska k romským uprchlíkům z Ukrajiny za správný. Předseda SPD v rozhovoru také kritizuje, že česká vláda těmto romským uprchlíkům udělila tzv. dočasnou ochranu.

Uvedená citace v reportáži ČT skutečně zaznívá (video, čas 8:05). Dobrovolnice na pražském hlavním nádraží Hana Nguyen řekla: „Například v Maďarsku, tak co víme, tak je buďto ani nenechají vystoupit z vlaku, anebo prostě je nenechají nikde ubytovat.“ Reportáž, odvysílaná 23. května v pořadu České televize Reportéři ČT, mapuje situaci romských uprchlíků z Ukrajiny, kteří do Česka už několik týdnů přijíždějí ve vyšších počtech. Jejich příjezd způsobuje komplikace především v Praze, zejména na hlavním nádraží, kde jich stovky nocují.

Velká část přijíždějících ukrajinských Romů pochází ze Zakarpatské Ukrajiny, tedy části země, která je válkou zasažena nejméně. Problémem ale je, že mnoho jich má ukrajinské i maďarské občanství. Jako občané EU tudíž nemají v České republice nárok na dočasnou ochranu, a tedy ani na související humanitární dávku ve výši 5 tisíc Kč (.pdf, str. 3).

Doplňme, že Maďarsko ukrajinské Romy s maďarským občanstvím nepřijímá. „Maďarsko těm lidem poskytuje desetidenní dočasné povolení k pobytu a potom je vyhazuje zpátky do Evropy. Ačkoliv mají maďarský pas. (…) Zjistili jsme, že Maďarsko se řídí tím ukrajinským pasem a úplně ignoruje to, že ti lidé mají maďarské občanství,“ uvedla pro Seznam zprávy Geti Mubeenová z Organizace pro pomoc uprchlíkům.

Primátor hlavního města Prahy Zdeněk Hřib (Piráti) o negramotnosti některých ukrajinských uprchlíků mluvil např. v reportáži odvysílané 23. května v pořadu Reportéři ČT. Uveďme, že reportáž mapovala situaci okolo romských uprchlíků z Ukrajiny, kteří do Česka už několik týdnů přijíždějí ve vyšších počtech. Jejich příjezd tak způsobuje komplikace především v Praze, zejména na hlavním nádraží, kde jich stovky nocují.

K situaci, že se pro tyto romské uprchlíky nedaří najít vhodné bydlení, Hřib pro ČT konkrétně řekl (video, čas 7:12): „Oni třeba nemluví ukrajinsky nebo větší část té skupiny je třeba negramotná a ubytovat celou rodinu najednou, která má třeba desítky členů, je opravdu nesnadné.“ Podobně se pražský primátor vyjadřoval i dříve, například v rozhovoru pro DVTV ze 12. května (video, čas 15:55) či v dubnu pro Seznam Zprávy.

O skutečnosti, že jsou mezi přijíždějícími ukrajinskými Romy také lidé negramotní, mluvila v rozhovoru Právo mimo jiné i členka Rady vlády pro záležitosti romské menšiny Alice Sigmund Heráková. Zároveň však upozornila na to, že mezi ukrajinskými Romy jsou v tomto ohledu značné rozdíly: „Rozptyl mezi nimi je obrovský, od negramotných až po ty, kteří jsou plně integrovaní, mají vzdělání. Jsou mezi nimi vysokoškoláci.“

Dodejme, že velká část ukrajinských Romů, kteří přicházejí do Česka, pochází ze Zakarpatské Ukrajiny, tedy části země, jež je válkou zasažena nejméně. Česká televize poté zmiňuje, že v některých oblastech Zakarpatí je problém s negramotností tak velký, že z nich „ani ve větším rozsahu nemobilizovali muže do armády“.

Dne 7. března 2022 vláda Poslanecké sněmovně předložila novelu zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění.

Navrhovaná novela (.pdf) zákona usiluje o snížení měsíční platby ze státního rozpočtu za tzv. státní pojištěnce z 1 967 Kč na 1 567 Kč s účinností od 1. července (.pdf, str. 1, 3). Průměrná měsíční platba za celý rok 2022 by tak měla činit 1 767 Kč – sazba by se tedy dostala na úroveň roku 2021. Novela zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění by měla podle Ministerstva financí ušetřit státnímu rozpočtu 14 miliard Kč (.pdf, str. 3). O stejnou částku by se snížily příjmy systému veřejného zdravotního pojištění (str. 3).

Tomio Okamura se již v únoru k tehdy chystané novele vyjádřil, že ji hnutí SPD plánuje obstruovat. Proti novele se stavělo také druhé opoziční hnutí ANO. „My s tím zásadně nesouhlasíme. Není to úspora charakteru, jak vláda slibovala. Je to obrovský hazard a bezprostředně se to dotkne péče, a to je špatně,“ řekl místopředseda poslaneckého klubu hnutí ANO Karel Havlíček.

Dne 3. května v 10 hodin dopoledne byla zahájena 20. schůze Poslanecké sněmovny, na níž se měla projednávat zmíněná novela. Přibližně do tří hodin odpoledne poté poslancům trvalo, než projednali a schválili program schůze. První čtení novely zákona o pojistném pak začalo okolo půlnoci v noci z 3. na 4. května. Dvanáct minut po půlnoci se ujal slova (video, část 00:10, čas 3:01) předseda hnutí SPD Tomio Okamura a jeho proslov skončil až po více než dvou hodinách.

Kvůli obstrukcím opozičních hnutí SPD a ANO se jednání následně protáhlo až do 4. hodiny ranní. Po přerušení schůze se pokračovalo 4. května 2022 od 8 hodin do skoro půl desáté večer, kdy byla schůze znovu přerušena. Projednání novely tak spolu se schůzí Sněmovny bylo přerušeno. Novela byla nakonec po prvním čtení přikázána (.pdf) k projednání Výboru pro zdravotnictví. Doplňme, že ke druhému čtení novely ve Sněmovně prozatím (k datu 8. června) nedošlo.

Navrhovaná novela by tedy pojišťovnám při jejím případném schválení „vzala“ 14 miliard korun. Kvůli obstrukcím předsedy hnutí SPD Okamury a dalších poslanců se projednávání novely protáhlo a jednání nakonec muselo být přerušeno. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý.

Tomio Okamura svým výrokem reaguje na dotaz redaktorky týkající se jeho slov v Poslanecké sněmovně, kdy označil ministra Jurečku za „natvrdlého“. Poukazuje na podle něj „nekulturnější“ výrazy, kterými zástupci dnešní vládní koalice označovali v minulém volebním období Andreje Babiše. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jestli vládní poslanci tehdy skutečně označovali Andreje Babiše za zloděje. Jelikož dotaz redaktorky směřoval na Okamurova slova a politickou kulturu v Poslanecké sněmovně, zaměříme se na výroky politiků právě ve Sněmovně.

Na plénu Poslanecké sněmovny zazněla slova jako zloděj či zločinec v minulém volebním období mezi lety 2017 až 2021 mnohokrát, nikdy ale žádný z poslanců těmito výrazy neoznačoval veřejně přímo Andreje Babiše. Pouze jednou tak mluvil jeden poslanec o druhém, a to když v roce 2018 právě Andrej Babiš označil tehdejšího poslance Miroslava Kalouska za „zloděje zlodějského“.

Tomu předcházely vzájemné urážky Babiše a Kalouska z volebního období 2013 až 2017. Andrej Babiš například v roce 2015 Miroslava Kalouska označoval termíny jako „tenhle lhář, tenhle tunelář, tenhle zloděj, který tady nakradl miliardy, symbol korupce,“ Kalousek mu to „vrátil“ o tři měsíce později slovy o zloději a lháři. Ve stejné době také Andrej Babiš v rozhovoru pro Právo řekl, že ve Sněmovně sedí „minimálně čtyři pět“ zlodějů. Jejich jména ale uvést odmítl.

Mimo Sněmovnu nicméně politici dnešní vládní koalice o Andreji Babišovi jako o zloději skutečně veřejně mluvili či psali, a to nejen v minulém volebním období. Miroslav Kalousek např. v roce 2018 a 2020 opakovaně nazval Babiše zlodějem na twitteru, jako o zlodějovi o něm mluvila také předsedkyně Poslanecké sněmovny v rozhovoru pro Aktuálně.cz v květnu 2022.

Politici dnešní vládní koalice, především Miroslav Kalousek, tedy v minulosti skutečně o Andreji Babišovi mluvili jako o zloději. Jelikož výrok Tomia Okamury zazněl v kontextu otázky týkající se politické kultury ve Sněmovně, výrok hodnotíme právě podle vyjádření ve Sněmovně, nikoliv podle dalších veřejných výstupů politiků. V minulém volebním období slova o zloději či zločinci směrem k Andreji Babišovi od dnešních vládních poslanců nezazněla. V předcházejícím volebním období 2013–2017 ale Miroslav Kalousek skutečně na plénu Sněmovny Babiše zlodějem nazval. Jelikož Tomio Okamura poukazuje především na obsah těchto slov, která srovnává se svým označením Mariana Jurečky, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý s výhradou. Tato výhrada se týká právě toho, že Tomio Okamura nesprávně uvedl volební období, ve kterém byl Andrej Babiš za zloděje označen.

Dle dat Organizace spojených národů od začátku ruské invaze na Ukrajinu požádalo v Evropě o určitou formu ochrany už přes 4,7 milionu ukrajinských uprchlíků (k datu 1. června). Ukrajinskou hranici směrem ven pak od 24. února překročili lidé ve více než 6,9 milionu případů. Směrem zpět bylo zaznamenáno přibližně 2,1 milionu případů přechodu přes hranici.

Nejvíc ukrajinských uprchlíků přitom podle OSN míří do Polska, k 1. červnu zde o ochranu požádalo víc než 1,1 milionu lidí. Pro srovnání, v České republice to bylo přes 362 tisíc lidí. OSN dále uvádí, že mezi uprchlíky tvoří přes 90 % ženy a děti (.pdf, str. 7). Doplňme, že ukrajinští muži ve věku mezi 18 a 60 lety z Ukrajiny odjet nemohou, protože se jich týká vyhlášená všeobecná mobilizace a zákaz ze země vycestovat.

Abychom v rámci našeho ověření určili, kolik osob překračovalo hranici do a z Ukrajiny, vycházíme z údajů ukrajinské pohraniční stráže, která každodenně monitoruje pohyb lidí a vozidel na ukrajinské západní hranici (hranice s Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem a Moldavskem). V jejích přehledech lze nalézt informace o celkovém počtu osob odcházejících z Ukrajiny i přicházejících na Ukrajinu a dále také přímo počty navracejících se Ukrajinců. Upřesněme, že do uvedených počtů lidí překračujících západní hranici Ukrajiny, se započítávají i osoby, které překračují hranici pravidelně, například dobrovolníci z humanitárních organizací. 

Na začátku dubna se ruské síly rozhodly vzdát pokus o dobytí Kyjeva, což byl pro mnohé Ukrajince důvod vrátit se do země. Dle dat ukrajinské pohraniční stráže dne 16. dubna 2022 poprvé od začátku ruské invaze překročilo hranici na Ukrajinu víc lidí, než kolik se jich vypravilo opačným směrem. Konkrétně Ukrajinu v tento den opustilo 32 tisíc lidí a opačným směrem putovalo 38 tisíc lidí, z toho 35 tisíc Ukrajinců.

Pro lepší zachycení trendů a eliminaci výkyvů v denních počtech lidí překračujících hranici jsme data ukrajinské pohraniční stráže zobrazili jako 7denní klouzavé průměry. V následujícím grafu je vidět, že k otočení trendu došlo 22. dubna, kdy v předchozím týdnu na Ukrajinu poprvé přišlo víc lidí, než kolik z ní odešlo. Tento stav vydržel jen do 27. dubna, kdy se směr migrace znovu otočil. Od 13. května pak již na Ukrajinu konstantně přichází víc lidí, než kolik z ní odchází.

Graf výše nicméně kromě Ukrajinských občanů zahrnuje i občany dalších zemí, a nemusí tak trendy v migraci Ukrajinců zachycovat zcela věrně. Další graf zobrazuje data ukrajinské pohraniční stráže o počtu ukrajinských občanů, kteří se ze západu vrací na Ukrajinu. Na 7denních průměrech můžeme vidět, že počet příchozích převýšil počet odchozích poprvé 15. května, tedy v neděli, na kterou se odkazuje Tomio Okamura.

Ani tento graf nicméně není uspokojivý, protože srovnává příchody výhradně ukrajinských občanů s odchody Ukrajinců a občanů druhých zemí dohromady. Kdy přesně se poprvé srovnaly počty příchozích a odcházejících Ukrajinců, nedokážeme zjistit, jelikož ukrajinská pohraniční stráž nezveřejňuje počty ukrajinských občanů, kteří ze země odcházejí. 15. května 2022 ale skutečnost, že na Ukrajinu přichází (dle 7denních průměrů) víc Ukrajinců, než kolik jich odchází, byla poprvé prokazatelná, a výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomio Okamura (SPD) v rozhovoru kritizuje vládu, která podle něj nedostatečně řeší inflaci, a uvádí zvyšující se ceny energií jako jeden z hlavních důvodů pro růst míry inflace, tedy pro růst indexu spotřebitelských cen.

Český statistický úřad, který v České republice inflaci měří, již 14. února 2022 ve své tiskové zprávě mluví o zrychlení inflace v lednu 2022 zejména kvůli nárůstu cen energií. Tisková zpráva ČSÚ z května 2022 poté poukazuje na dubnové zvýšení cen elektřiny o 4,3 %, zemního plynu o 4,7 %, tepla a teplé vody o 2,8 % v meziměsíčním srovnání. Jedním z hlavních inflačních faktorů jsou pak dlouhodobě ceny energií. Doplňme, že míra inflace v dubnu 2022 meziměsíčně činila 1,8 %, v meziročním srovnání 14,2 %.

Rovněž ekonomové označují energie jako jednu z hlavních příčin inflace. Hlavní ekonom České bankovní asociace (ČBA) Jakub Seidler 10. května uvedl: „Proinflační rizika přetrvávají a začínají se koncentrovat i pro příští rok, zejména důsledkem růstu cen energií. Ty na trhu rostou i pro dlouhodobé kontrakty let 2023 a 2024, což se bude dále plošně propisovat do růstu spotřebitelských cen.“ Podle hlavního ekonoma společnosti Patria Finance Jana Bureše bude inflace v příštích měsících stoupat právě kvůli pokračujícímu zdražování energií a potravin. Také dle vyjádření hlavního ekonoma banky Creditas Petra Dufka jsou zvyšující se ceny energií jedním z hlavních inflačních faktorů.

Ceny energetických komodit nerostou pouze v České republice, ale v celé Evropské unii. Už v únoru letošního roku ke zvyšování cen v EU nejvíce přispěly energie. Uveďme, že podle informací Eurostatu se situace podobně vyvíjela i v dubnu, kdy se v eurozóně na meziročním růstu inflace také z největší části podílely ceny energií, které se v meziročním srovnání zvýšily o 38 %, v celé EU poté o 36 %.

Výrok pochází z části rozhovoru, kde poslanec Okamura kritizuje vládu za nákup předraženého plynu. Redaktorka poukazuje na to, že plynová infrastruktura není ve vlastnictví státu, ale soukromých společností, což Tomio Okamura klade za vinu předchozím vládám ODS, ČSSD a KDU-ČSL. V dalších odstavcích se proto zaměříme na to, zda za privatizací této infrastruktury skutečně stály zmíněné strany. Jestli to byla nebo nebyla chyba, ponecháváme bez hodnocení.

K privatizaci českého plynárenství došlo ve dvou fázích, přičemž první z nich řídila první vláda Václava Klause, tvořená ze zástupců ODS (a KDS), KDU-ČSL a ODA. Tzv. první privatizace probíhala od roku 1992 a byla provedena k 1. lednu 1994 v duchu nezbytné restrukturalizace a redukce tehdejšího státního podniku ČPP (Český plynárenský podnik). Došlo k převedení 8 regionálních distribučních společností na akciové společnosti a zřízení odštěpného závodu Transgas (.pdf, str. 14) s klíčovým státním podílem.

Tzv. druhá privatizace českého plynárenství byla provedena v červnu 2001, kdy vládla menšinová vláda ČSSD, vedená Milošem Zemanem. Tehdy byl státní podnik Transgas převeden na akciovou společnost, vlastněnou státem (.pdf, str. 14). V této fázi se jednalo především o privatizaci tranzitního plynovodu a zásobníků plynu, které byly na základě privatizačního projektu vloženy Fondem národního majetku ČR (FNM) do základního kapitálu nově založené společnosti Transgas, a. s.

Následně byly na základě usnesení vlády majetkové podíly státu v Transgas, a. s. a některých regionálních distribučních plynárenských společnostech prodány zahraničnímu investorovi. Kupní smlouva s nabyvatelem, společností RWE Gas AG, FNM podepsal 29. ledna 2002 (.pdf, str. 10) a kupní cena činila 4,1 mld. eur. Tímto rokem byla dokončena privatizace plynárenství (.pdf, str. 60).

Vzhledem k tomu, že v průběhu privatizačních fází skutečně vládly a o privatizaci rozhodovaly strany ODS, ČSSD a KDU-ČSL, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na úvod se podívejme na kontext, ve kterém výrok Tomia Okamury zazněl. Politik mluvil (video, čas 5:28) o tom, že v Česku nakupujeme zemní plyn „přes německé obchodníky 3× dráž,“ na což redaktorka reagovala dotazem na zdroje, ze kterých předseda SPD vychází: „Mě by zajímalo, kde jste vzal to 3× dráž. Kde berete ta čísla.“ Výrok Tomia Okamury je tedy odpovědí na přímou otázku redaktorky.

Vladimír Štěpán je jednatelem společnosti ENAS a v českých médiích je prezentován jako energetický expert. Na konci dubna v rozhovoru pro iDnes.cz uvedl, že plyn, který Česko nakupuje, je třikrát dražší. Jeho cena je pak prý určená (video, čas 5:10) poptávkou na burze, a ne dvoustrannou smlouvou mezi daným státem a Ruskem. Jako příklad státu, který nakupuje plyn přímo od Ruska na základě oboustranné smlouvy, označil Slovensko. 

Tomio Okamura se rovněž odvolává na Ivana Noveského, bývalého místopředsedu (.pdf) Energetického regulačního úřadu, kterého do funkce jmenovala tehdejší předsedkyně Alena Vitásková. „Ta cena v těch dlouhodobých kontraktech je na půlce, někdy i na třetině tý ceny, co je na burze.“, řekl (video, čas 8:20) Ivan Noveský o zemním plynu v půlce ledna v pořadu O čem se mlčí, kde je častým hostem. V jednom z dalších dílů (video, čas 6:08) pak doporučil, aby Česko uzavřelo dlouhodobý kontrakt na nákup plynu s Ruskem, například po vzoru Německa, Maďarska nebo Srbska.

Musíme však upozornit, že ceny kontraktů na nákup plynu jsou tajné a nedokážeme proto ověřit, zdali jsou tvrzení Vladimíra Štěpána a Ivana Noveského skutečně pravdivá.

Co se týče toho, jak nakupují zemní plyn čeští obchodníci, data Mezinárodní energetické agentury (IEA) ukazují, že plyn proudil v posledních 12 měsících do tuzemska pouze přes Německo. Zemní plyn do Česka pak nakupují soukromí dodavatelé od obchodníků, kteří mají buď dlouhodobé kontrakty na dodávky např. s Gazpromem, nebo plyn získávají na tzv. spotovém trhu v Evropě. Statistický úřad Eurostat uvádí, že v roce 2020 pocházelo 100 % importovaného plynu z Ruska. Česko jakožto stát žádný plyn nenakupuje, plyn si totiž v Česku kupují soukromé energetické společnosti.

Žádné informace o tom, za kolik si jednotlivé energetické společnosti nasmlouvaly a nakoupily plyn, nejsou k dispozici. „V energetice existují soukromé firmy, z nichž každá má nějakou nákupní strategii plynu,“ uvedl pro AFP Petr Průcha, ředitel sekce Retail Energy Management v Innogy ČR. Za jaké ceny pak obchodníci nakupují plyn přímo od ruského Gazpromu, rovněž nejsou veřejně k dispozici, což potvrdil také hlavní ekonom skupiny ČEZ Pavel Řežábek.

Nápomocná nejsou ani data Eurostatu o tom, jaké jsou v zemích Evropské unie ceny plynu pro spotřebitele. Ty totiž podléhají mnoha faktorům, a ne jenom ceně, za kterou ho daná energetická společnost nakoupila. Srovnání cen pro zákazníky tedy nutně neimplikuje, za kolik ho distribuční firmy nakupují.

Tomio Okamura v tomto svém výroku pouze odpovídá na dotaz redaktorky ohledně zdrojů, ze kterých vychází. Vyjádření expertů nepoužívá jako argument k podpoření svého vlastního tvrzení o cenách elektřiny. Zkoumáme zde tedy pouze to, jestli Tomio Okamura věrně popsal vyjádření Vladimíra Štěpána a Ivana Noveského, což skutečně udělal a jeho výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tomio Okamura v rozhovoru pro Českou televizi tvrdí, že podle odborníka na energetiku Vladimíra Štěpána Česko nenakupuje plyn přímo od Ruska skrz dlouhodobé kontrakty, ale přes Německo. V důsledku toho je prý plyn v Česku dražší. V rámci odůvodnění výroku se proto zaměříme na to, jestli Vladimír Štěpán takto mluvil o slovenském kontraktu na dodávky plynu, a pro kontext se zaměříme i na pravdivost Štěpánových vyjádření. Doplňme, že Tomio Okamura měl zjevně slovy „2× méně“ na mysli dvakrát nižší cenu.

Vladimír Štěpán je jednatelem společnosti ENAS a v českých médiích je prezentován jako energetický expert. Na začátku dubna letošního roku pro Parlamentní listy uvedl, že „ceny plynu pro odběratele jsou v Česku dvakrát vyšší než například na Slovensku“. V rozhovoru pro iDnes pak zase řekl, že Slovensko pokrývá většinu své spotřeby plynu z dlouhodobého dvoustranného kontraktu. Česko oproti tomu podle Štěpána musí nakupovat plyn na burze, a kvůli tomu je dražší.

Na Slovensku je největším dodavatelem plynu společnost Slovenský plynárenský priemysel (SPP), která v roce 2020 zajišťovala více než polovinu dodávek jak do domácností (.pdf, str. 33), tak do podniků (str. 35). 100% akcionářem SPP je slovenské Ministerstvo hospodářství.

SPP má dlouhodobou smlouvu s Gazpromem, což je ruský producent zemního plynu, který většinově vlastní stát. Současný kontrakt byl podepsán v roce 2008 na 20 let dopředu s tím, že celkově má Slovensko nakoupit zhruba 130 miliard kubíků zemního plynu. Cena kontraktu je však obchodním tajemstvím. Kromě toho nakupuje státní SPP plyn i na burze a od jiných obchodníků. Uveďme, že data Eurostatu ukazují, že mezi lety 2012 až 2020 činil import zemního plynu na Slovensko v průměru zhruba 4–5 miliard kubíků.

Dodejme, že o tři dny později, kdy vyšel námi ověřovaný rozhovor s Tomiem Okamurou, oznámil slovenský ministr hospodářství Richard Sulík, že státní SPP podepsala nové kontrakty na zemní plyn. V důsledku toho se má do konce roku 2023 snížit slovenská závislost na dodávkách z Ruska asi o 65 %.

Co se týče toho, jak nakupují zemní plyn čeští obchodníci, data Mezinárodní energetické agentury (IEA) ukazují, že plyn proudil v posledních 12 měsících do tuzemska pouze přes Německo. Zemní plyn do Česka pak nakupují soukromí dodavatelé od obchodníků, kteří mají buď dlouhodobé kontrakty na dodávky např. s Gazpromem, nebo plyn získávají na tzv. spotovém trhu v Evropě. Statistický úřad Eurostat uvádí, že v roce 2020 pocházelo 100 % importovaného plynu z Ruska.

Česko jakožto stát žádný plyn nenakupuje, plyn si totiž v Česku kupují soukromé energetické společnosti. Je nicméně nutné dodat, že ČEZ je ze 70 % vlastněn státem a v roce 2020 ovládal v tuzemsku 14 % trhu se zemním plynem. Pražská plynárenská, která ve stejném roce ovládala 12,5 % trhu, zase 100% patří do vlastnictví hlavního města. Významný podíl na distribuci zemního plynu ale v Česku mají třeba společnosti Innogy nebo E.ON. První zmiňovaná patří pod státní maďarskou společnost, druhá je vlastněna (.pdf, str. 20) soukromými investory. Tomio Okamura přitom v námi ověřovaném rozhovoru privatizaci „strategické infrastruktury“ kritizoval.

Žádné informace o tom, za kolik si jednotlivé energetické společnosti nasmlouvaly a nakoupily plyn, nejsou k dispozici. „V energetice existují soukromé firmy, z nichž každá má nějakou nákupní strategii plynu,“ uvedl pro AFP Petr Průcha, ředitel sekce Retail Energy Management v Innogy ČR. Ceny, za které pak obchodníci nakupují plyn přímo od ruského Gazpromu, také nejsou veřejně k dispozici, což potvrdil hlavní ekonom skupiny ČEZ Pavel Řežábek.

Z veřejně dostupných zdrojů tedy nedokážeme ověřit, zda sousední Slovensko kupuje plyn dvakrát levněji než čeští dodavatelé. Ceny, za které české společnosti plyn nakupují, totiž nejsou veřejně k dispozici. Také nelze zjistit, jakou částku si SPP sjednala s Gazpromem. Nedokážeme tedy ověřit, jestli je tvrzení Vladimíra Štěpána pravdivé, a potažmo ani vyvrátit či potvrdit to, jestli je výrok Tomia Okamury zavádějící. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.