Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz sledující plnění slibů druhé vlády Andreje Babiše

Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Demagog.cz přichází s rozsáhlou analýzou o plnění slibů menšinového kabinetu hnutí ANO a ČSSD. Vybrali jsme padesátku slibů napříč tématy, které budeme kontrolovat po celé volební období. Kompletní metodiku naleznete zde. Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

Je možné, že na některé sliby budete sami nahlížet například jako na nerealizované, zatímco dle naší metodiky znamenají realizované snahy průběžné plnění. Kategorie jsou pouze výchozím bodem pro orientaci v analýze. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu, hlavním přínosem jsou tedy data a informace obsažené v odůvodnění.

Analýzu jsme aktualizovali k 31. srpnu 2020 a v pravidelných intervalech ji budeme souhrnně aktualizovat dále. V mezidobí však může docházet ke změnám, které nemusí být obratem do textu zapracovány. Berte tento limit, prosím, na vědomí.

Budeme rádi za vaši zpětnou vazbu. Pište nám na info@demagog.cz.

50 sledovaných slibů

8 splněných
16 %
23 průběžně plněných
46 %
4 porušené
8 %
15 nerealizovaných
30 %
Oblast Hodnocení
Celostátní referendum Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme ústavní zákon o celostátním referendu. Respektujeme však zastupitelskou demokracii zakotvenou v Ústavě, a proto neumožníme ve funkčním období této vlády referendem schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

V Poslanecké sněmovně jsou v tuto chvíli 3 různé návrhy o celostátním referendu. Současná vláda však žádný z nich nepředložila ani svým usnesením nepodpořila. Během dvou let působení této vlády uvedené návrhy leží v Poslanecké sněmovně, na plénu Sněmovny se jedná o jednom z nich.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Zákon o celostátním referendu se opírá o čl. 2 odst. 2 Ústavy. Ten stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Dle plánu legislativních prací vlády pro rok 2018 měl být návrh zákona předložen Ministerstvem spravedlnosti již v dubnu 2018 (tedy za první vlády Andreje Babiše), k tomu však nedošlo. Od června 2018 jsou ve Sněmovně tři návrhy ústavního zákona o celostátním referendu, všechny projednané v prvním čtení na 16. schůzi Sněmovny v červnu 2018.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že všechny tyto návrhy byly podány v období první vlády Andreje Babiše. Stanoviska vlády k příslušným návrhům vydala také minulá vláda (zde, zdezde). Současná vláda, jejíž slib hodnotíme, s žádným vlastním návrhem nepřišla, ani žádný z uvedených návrhů svým usnesením nepodpořila.

Současný stav projednávání uvedených návrhů je takový, že návrh předložený skupinou poslanců ČSSD byl podpořen minulou vládou. Ta však doporučila ze zákona vyjmout možnost rozhodovat otázky ratifikace nebo výpovědi mezinárodních smluv (.pdf, bod 1). Tento návrh byl Ústavně právním výborem doporučen (.pdf) ke schválení Sněmovně. Projednávání ostatních dvou návrhů SPD (.pdf) a KSČM (.pdf) bylo garančním Ústavně právním výborem přerušeno do doby, než se projedná vládou podpořený návrh ČSSD.

Návrh poslanců ČSSD prošel 27. listopadu 2019 obecnou a podrobnou rozpravou ve druhém čtení. Ústavně právní výbor pak ve svém usnesení (.pdf) přerušil projednávání tisku do 5. února 2020. Třetí čtení návrhu se konalo 6. května na 45. schůzi Sněmovny, kde poslanci prohlasovali navrácení návrhu zpět do druhého čtení. Zde můžeme také poznamenat, že vzhledem k preventivním důvodům kvůli koronaviru byla ve Sněmovně přítomna necelá polovina poslanců, a proto by ani návrh zákona nemohl být přijat, neboť pro přijetí ústavního zákona je nutná 3/5 podpora poslanců.

Dle serveru Seznam Zprávy poslanecké kluby ANO, ČSSD a Pirátů sepsaly formou pozměňovacího návrhu sjednocující verzi všech tří výše zmíněných návrhů zákona o referendu (.docx). Pro zahájení referenda by se tak muselo vyslovit nejméně 450 tisíc občanů (.docx, str. 8) a referendum by bylo předem posuzováno Ústavním soudem (.docx, str. 9). Tento pozměňovací návrh byl předložen 28. února 2019 poslancem Pirátů Vojtěchem Pikalem.

Dalším pozměňovacím návrhem k návrhu zákona sociálních demokratů je pozměňovací návrh (.docx) poslankyně ANO Heleny Válkové. Válková navrhuje z interpretačních důvodů rozšířit vyloučené předměty referenda o rozhodování o postavení, činnosti a působnosti České národní banky.

Pozměňovací návrh poslance SPD Tomia Okamury (.docx) ze 7. listopadu 2019 počítá s rozšířením předmětu referenda a snížením hranice počtu podpisů nutných pro zahájení referenda (buď 100 tisíc, nebo 250 tisíc).

Poslanec Pikal dále předložil další dva pozměňovací návrhy (zde zde, oba .docx), a to 26. listopadu 2019. V prvním zejména odstraňuje nejasnosti v procesu sbírání podpisů, ve druhém pouze navrhuje upravit znění jednoho článku z důvodu duplicity.

27. listopadu 2019 předložil pozměňovací návrh také poslanec KSČM Stanislav Grospič (.docx). Jeho návrh snižuje hranici počtu podpisů nutných pro zahájení referenda na 250 tisíc (.docx, str. 7) a také do procesu posouzení ústavnosti návrhu na konání referenda přidává osobu prezidenta (.docx, str. 8).

Menší veřejné zakázky Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Dále zjednodušíme proces zadávání veřejných zakázek malého rozsahu příkladně zvýšením zákonných limitů tak, aby zadavatelé v území mohli zahrnout i další kritéria pro hodnocení nabídek vedle kritéria ceny.“

Programové prohlášení vlády, str. 34

Novela zákona, která by zvyšovala zákonné limity veřejných zakázek malého rozsahu nebo by proces zadávání veřejných zakázek jiným způsobem významně zjednodušila, zatím nebyla předložena.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V souvislosti s implementací tří směrnic EU byl v roce 2016 přijat nový zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Tento zákon byl dále také několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 277/2019 Sb., změny však měly spíše technický ráz, popřípadě se netýkaly veřejných zakázek malého rozsahu.  

Podle zákona č. 134/2016 Sb. se určí režim veřejné zakázky podle její předpokládané hodnoty s výjimkou zakázek zadávaných ve zjednodušeném režimu (§ 129 zákona). Zákon tak rozlišuje tři režimy veřejných zakázek, konkrétně nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.

Podle § 27 zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu „veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky

  • na dodávky nebo na služby částce 2000000 Kč, nebo
  • na stavební práce částce 6000000 Kč.

Toto ustanovení přitom nedoznalo od účinnosti zákona žádných změn.

Podle plánu legislativních prací na rok 2019 měl být předložen návrh nařízení vlády, který by změnil nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek. Návrh byl skutečně předložen Ministerstvem pro místní rozvoj, posléze schválen a nabyl tak účinnosti 1. ledna 2020. Tento návrh nicméně snižuje finanční limity pro určení nadlimitní veřejné zakázky, čímž se dotýká rovněž podlimitních veřejných zakázek. Nařízení však nijak neupravuje hodnoty veřejných zakázek malého rozsahu.

Dále dle výhledu legislativních prací na rok 2020 mělo Ministerstvo pro místní rozvoj v červnu předložit návrh novely zákona č. 134/2016 Sb. První návrh novely (.docx) vznikl začátkem letošního roku a prošel již připomínkovým řízením. Podle předkládací zprávy (.docx) reaguje návrh zejména na stanoviska Evropské komise, která se týkají nedostatečné transpozice některých pravidel stanovených v zadávacích směrnicích, a to především ve vztahu ke stanovení předpokládané hodnoty veřejných zakázek pravidelné povahy. Zároveň zpráva označuje návrh za především technický, který se práv a povinností jednotlivých subjektů nijak významně nedotkne. Ani dle důvodové zprávy pak nedochází ke změnám, které by mohly znamenat splnění či naopak porušení slibu.

Druhý návrh, jenž byl vložen do informačního systému eKLEP v květnu, pak reagoval na aktuální potřeby v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, krizovými opatřeními vlády a mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví s ohledem na pandemii koronaviru. V současné době je již novela projednávána ve Sněmovně. Návrh (.pdf, str. 3) se však týká pouze jednacího řízení bez uveřejnění, které je možné použít jen ve výjimečných případech, a v obecné rovině se tedy zakázek malého rozsahu nedotkne.

Ani poslanecké návrhy, které se stále nacházejí v legislativním procesu, se vládního slibu nijak významně nedotýkají. První (.pdf, str. 4) z návrhů zavádí do zákona povinnost vést stavební deník v elektronické formě. Druhý (.pdf, str. 3) návrh ruší povinnost uzavřít smlouvu mezi centrálním zadavatelem a přidruženými zadavateli. Poslední (.pdf, str. 2) z trojice poslaneckých návrhů míří především na možnost doplnění hmotných rezerv, a má tak časově omezenou účinnost.

Vládní slib tedy hodnotíme jako nerealizovaný, neboť zatím nebyla předložena žádná novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která by zjednodušovala výběrová řízení malého rozsahu či alespoň navýšila jejich limity.

Nárok na školku od 2 let Vzdělanost Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zajistíme zákonem garantovaný nárok na péči o děti od dvou let při zohlednění možností zřizovatelů.“

Programové prohlášení vlády, str. 14

Vláda zatím nepodnikla žádné kroky k zajištění zákonem garantovaného nároku na péči o děti od dvou let. Aktuální legislativa říká, že dítě mladší tří let nemá na přijetí do mateřské školy právní nárok.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Co se týče aktuálních kroků vlády, k srpnu 2020 zatím nebyl prosazen zákonem garantovaný nárok na péči o děti od dvou let.

V současnosti je péče o děti v předškolním věku ošetřena v zákoně o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (tzv. školský zákon). Aktuální úprava říká, že dítě mladší tří let nemá na přijetí do mateřské školy právní nárok:

Předškolní vzdělávání se organizuje pro děti ve věku zpravidla od 3 do 6 let, nejdříve však pro děti od 2 let. Dítě mladší 3 let nemá na přijetí do mateřské školy právní nárok.“ (§ 34 odst. 1)

„Do mateřské školy zřízené obcí nebo svazkem obcí se přednostně přijímají děti, které před začátkem školního roku dosáhnou nejméně třetího roku věku (…)“ (§ 34 odst. 3)

Sobotkova vláda již v roce 2017 podpořila ve školském zákoně možnost předškolního vzdělávání pro děti mladší tří let, novela Václava Klause ml. a dalších však v červnu 2018 zavedla zpět současnou hranici tří let pro garantované přijetí do školek.

Vláda Andreje Babiše v programovém prohlášení stanovila jako jednu z priorit školství. Co se týče předškolního vzdělání, cílem vlády je podle prohlášení zajistit „dostatečné kapacity mateřských škol posílením a efektivním využitím národních a evropských finančních zdrojů a lepší koordinací mezi Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem pro místní rozvoj. Zajistíme zákonem garantovaný nárok na péči o děti od dvou let při zohlednění možností zřizovatelů. Budeme investovat také do pedagogického personálu s cílem výrazně snížit počet dětí na jednu učitelku“.

Ve školním roce 2018/2019 se ve školkách v ČR nacházelo (tabulka B1.4.1) 45 374 dětí mladších tří let (z celkového počtu 363 776 dětí). Ve školním roce 2019/2020 počet dětí mladších tří let ve školkách mírně poklesl, na 43 020 (z celkového počtu 364 909 dětí). Počet dětí mladších tří let ve školkách dlouhodobě roste, mezi školními roky 2013/2014 – 2018/2019 se podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) jednalo o nárůst zhruba o 37 %.

Učitelů ve školním roce 2018/2019 ve školkách v ČR bylo (tabulka B1.8.1) celkem 32 233, při přepočítání na plně zaměstnané pak 30 581. Ve školním roce 2019/2020 se jejich počet zvýšil na 34 469, respektive 32 373. Podle posledních dat ČSÚ pro školní rok 2018/2019 vycházelo v mateřských školách v průměru 12 dětí na jednoho učitele.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se snaží rozšiřovat kapacity mateřských a základních škol pomocí programu Rozvoj výukových kapacit mateřských a základních škol zřizovaných územně samosprávnými celky, který běží od roku 2014. Na podzim 2018 přidělilo ministerstvo 300 milionů korun mateřským a základním školám na rozšíření jejich kapacit.

S problematikou garantovaného nároku na péči o děti od dvou let nesouvisí pouze rozšiřování kapacit školek, ale také personálu. Zajištění míst pro dvouleté děti ve školkách by vyžadovalo také navýšení personálu.

Možnou variantou zajištění předškolní péče pro děti mladší tří let jsou i tzv. dětské skupiny, jejichž rozvoj podporuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová představila 23. září 2019 plán na zavedení jeslí, které by nahradily nynější dětské skupiny, jež jsou financované z peněz z evropských fondů. Čerpání těchto prostředků má skončit v roce 2022. Ministryně Maláčová připravila novelu, která by z dětských skupin vytvořila jesle, jež by byly určeny dětem do 4 let a byly by spolufinancované státem. Vláda tuto novelu ve svém usnesení z 20. července 2020 podpořila, 29. července byl návrh rozeslán poslancům. Ani tato novela však nezavádí garantovaný nárok na péči o dítě od dvou let.

Odpolitizování státní správy Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Tato vláda nebude do státní správy dosazovat politické nominanty, naopak státní správu otevře a odpolitizuje.“

Programové prohlášení vlády, str. 4

Vláda prosadila novelu služebního zákona, která podle kritiků i Evropské komise umožňuje další politizaci státní správy. Podobně mluví opozice i o vládním návrhu nominačního zákona, který schválila Sněmovna. Zatím však nemáme dostatečné doklady o tom, že k politizaci dochází.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V prosinci 2019 byl přijat nominační zákon, který byl vládou předložen Poslanecké sněmovně v červnu 2019. Zákon se týká společností, v nichž má stát majetkovou účast, státních podniků, národního podniku Budějovický Budvar a Správy železnic. Podle zákona by měli uchazeči o funkce v řídících orgánech těchto společností až na výjimky procházet ministerským výběrovým řízením. Všichni budou také hodnoceni vládním výborem, jehož postavení je ovšem pouze poradní. Ministr tedy ve výsledku bude moci rozhodnout odlišně od stanoviska výboru, pokud svůj postoj zdůvodní. Návrh zákona kritizovala opozice:

„Pokud máme dneska výbor, který má celý nominační proces iniciovat a má dávat nějaké doporučení, a pak ve finále si ministr může stejně rozhodnout sám, jak chce, tak si myslím, že je to naprosto bezzubá věc,“ uvedl poslanec Jan Bauer (ODS). Z tohoto důvodu označili návrh za problematický také Piráti.

Obecné podmínky výběru do státní správy upravuje zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, tzv. služební zákon. Ten v § 24 a násl. například stanoví, že na uvolněné místo se koná výběrové řízení a že výběrová komise má 3 členy. Za úřady, na něž tento postup dopadá, se pak dle § 3 služebního zákona považují mimo jiné úřady zřízené zákonem, které zároveň zákon označuje jako správní. Zaměstnanci ve státní službě tedy budou zejména pracovníci ministerstev a jiných státních úřadů. Služební zákon pak může dopadat i na státní příspěvkové organizace, pokud tak zákon výslovně stanoví.

V průběhu roku 2018 a 2019 pak byla projednávána a schválena novela zákona o státní službě, která byla poté vyhlášena jako zákon č. 35/2019 Sb. Tato novela v čl. I bodech 54 a 55 zavádí možnost vlády odvolat státní tajemníky, např. pokud poruší služební kázeň nebo naruší důstojnost své funkce. Státní tajemníci mají přitom pravomoc dále odvolávat podřízené vedoucí zaměstnance. Opozicíodbory byl tento krok kritizován s tím, že popírá odpolitizování státní správy, což měl být účel služebního zákona. Z tohoto důvodu také novelu odmítl schválit Senát, ten však byl následně přehlasován Poslaneckou sněmovnou. Novela pak byla kritizována i Evropskou komisí: „Novela budí určité obavy, pokud jde o stabilitu a nezávislost státní služby, neboť nabízí větší flexibilitu při propouštění a náboru úředníků a zavádí možnost služebních hodnocení ad hoc.

Jedním z příkladů změny na vedoucím postu jednoho z úřadů je výměna předsedy Energetického regulačního úřadu (ERÚ), do této funkce vláda jmenovala Stanislava Trávníčka namísto Jana Pokorného. Odvoláni byli i členové rady ERÚ Vladimír Vlk a Vladimír Outrata, ty nahradili Martina Krčová a Petr Kusý. Všichni nově jmenovaní členové rady se podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (za ANO) zúčastnili veřejného výběrového řízení, nelze tedy říci, že by šlo o politické kandidáty.

„Nejednalo se o náhodný akt,“ uvedl ministr Havlíček s tím, že rozhodnutí odvolat výše zmíněné osoby z postů vzniklo na základě informací bezpečnostních složek a řady dalších prověřených informací. Ty podle něj poukazovaly na to, že Pokorný, Vlk a Outrata hrubě porušovali své povinnosti vzhledem k nestrannosti a nezávislosti.

V červnu 2019 pak došlo k odvolání generálního ředitele Českých drah Miroslava Kupce. V září poté dozorčí rada ČD na toto místo zvolila dosavadního politického náměstka Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) Václava Nebeského. Je důležité podotknout, že generálního ředitele Českých drah odvolává i vybírá dozorčí rada ČD, nikoliv vláda či ministr. Volbu kritizovala opozice, která poukázala na spojení Nebeského manželky Olgy s dotační kauzou Agrofertu, jelikož právě ona měla na starost odpověď České republiky na návrh auditní zprávy Evropské komise k údajnému střetu zájmů premiéra.

Další ze změn, ke které ve státní správě od jmenování druhé vlády Andreje Babiše došlo, je jmenování nového ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. Tím byl zvolen okresní státní zástupce Radim Dragoun, který byl vybrán odbornou komisí ve výběrovém řízení z celkového počtu 12 uchazečů. V tomto případě byla tedy naplněna slibovaná apolitičnost a otevřenost státní správy (a dalších úřadů). Na základě otevřeného výběrového řízení byl také jmenován nový ředitel Státního zdravotního ústavu.

Bez výběrového řízení byl pak jmenován nový ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace, tzv. civilní rozvědky, Marek Šimandl, který do této doby působil např. jako bezpečnostní expert Národního bezpečnostního úřadu či jako náměstek Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Ani v tomto případě se však v médiích nevyskytly informace, že by měl být „politickým“ kandidátem. Na tuto pozici se v souladu s § 2 zákona o státní službě nemusí konat výběrové řízení, protože Úřad pro zahraniční styky a informace je bezpečnostním sborem.

Kontroverzní je pak odvolání ředitele Národní galerie v Praze (NGP) Jiřího Fajta. Tento krok byl kritizován domácízahraniční odbornou veřejností. Pověřen vedením NGP byl někdejší ředitel pekáren Penam a bývalý ekonomický náměstek Národní knihovny Ivan Morávek. Bez výběrového řízení byl pak jmenován i nový ředitel Ředitelství silnic a dálnic Pavol Kováčik. Ani v jednom z těchto dvou případů se však pozice ředitele neřídí služebním zákonem, výběrové řízení tak nebylo dle zákona nutné. Premiér Babiš se k tomu vyjádřil (video, čas 52:50) takto: „Nemáme čas na transparentní výběrové řízení.

V budoucnu by pak měl být vybrán a jmenován nový vedoucí Úřadu vlády, v jehož čele od června 2018 stojí dočasně Tünde Bartha. Ani po více než dvou letech se však vláda ke jmenování nového vedoucího Úřadu vlády nechystá, vedením úřadu, jak se uvádí na stránkách vlády, je stále „pověřena“ Tünde Bartha.

Na přelomu roků 2019–2020 došlo k odvolání tehdejšího ředitele Národního ústavu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Dušana Navrátila. Vláda své rozhodnutí dle stejného zdroje zdůvodnila nízkými manažerskými a komunikačními schopnostmi. Navrátil na svoji obranu poukazuje na respekt, který si úřad pod jeho vedením vysloužil v zahraničí. Jeho odvolání pak bývá spojováno s poukazováním NÚKIBu na bezpečnostní rizika spojená se státními zakázkami pro čínské firmy Huawei a ZTE. Vzhledem ke snaze české zahraniční politiky orientovat se na čínský trh mohla být tato kritika považována za nepohodlnou. Na místo odvolaného Navrátila pak na počátku roku 2020 nastoupil Karel Řehka. Demagog.cz však od nástupu Karla Řehky nedohledal informace o odklonu úřadu od kritiky čínských firem. Dokladem o zachování politické linie úřadu pak může být deklarace o rozvoji 5G sítí ve spolupráci s USA. 

Na počátku roku 2020 byla do funkce šéfky Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) jmenována Hana Továrková. Její předchůdce Jaromír Novák odstoupil ze své funkce kvůli tlaku na změnu podmínek aukce kmitočtů sítí 5G. Továrková sama byla po nástupu do funkce obviněna ze střetu zájmů, kvůli svému angažmá v soukromém sektoru. Mimo střet zájmů jsme však nenašli žádné zmínky, které by mohly doložit, že Hana Továrková je politickým nominantem.

Jako o politickém nominantovi se v řadách opozice začíná hovořit o Romanu Prymulovi, bývalém náměstkovi Ministerstva zdravotnictví a současném zmocněnci pro vědu a výzkum ve zdravotnictví na Úřadu vlády. Funkce Vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví totiž vznikla v krátké době po ohlášení odchodu Romana Prymuly z Ministerstva zdravotnictví. Post zmocněnce vznikl konkrétně 25. května 2020 (.pdf, str. 1). Navíc se ve veřejném prostoru hovoří jednak o politických ambicích Romana Prymuly, jeho jméno ale také figurovalo na stránkách hnutí ANO v sekci „Naši lidé“, ač Roman Prymula sám se proti takovému označení ohradil. Manažer hnutí Jan Richter k tomu uvádí následující:

Pan Prymula je náměstkem ministra zdravotnictví nominovaným za hnutí ANO a stal se teď ústřední postavou v boji s koronavirem. Chtěli jsme ho proto i na našem webu představit a vybrali jsme k tomuto účelu sekci obecně nazvanou ‚Naši lidé‘, kde jsou ministři, hejtmani, europoslanci či primátoři, někteří z nich nestraníci.

Výše uváděná citace však před nás staví otázku, zda nenaznačuje porušení vládního slibu. Čili jestli uvedený citát manažera hnutí ANO nepopírá ideu nezávislé a odpolitizované státní správy, kterou vláda včele s hnutím ANO slibuje.

Jak vidíme, vláda podnikla v této oblasti několik kontroverzních kroků, které vedou k obavám, že se vydává spíše opačným směrem, než slíbila. Aktuálně však není možné konstatovat porušení slibu, protože nenastala situace, která by jednoznačně dokládala politicky motivované dosazování nebo odvolávání lidí ze státní správy. Na druhou stranu se však také nedá říci, že se státní správa otevřela.

Ochrana dlužníků Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zavedeme chráněné účty nebo jiné účinné řešení zajišťující, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Zákon zavádějící chráněné účty nebo jiné účinné řešení nezabavitelné částky zatím není ze strany vlády připraven.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Novela insolvenčního zákona, kterou předložila ještě první vláda Andreje Babiše, by dle důvodové zprávy (.pdf, str. 9) měla upravit podmínky pro oddlužení a pomoci dlužníkům dostat se z dluhové pasti. Proces oddlužení by měl být podle nové úpravy zpřístupněn co největšímu počtu poctivě splácejících dlužníků. Účelem této novely však není zavedení chráněných účtů a zároveň neposkytuje ani žádné jiné řešení, které by zajišťovalo, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného. Účinnosti zákon nabyl 1. června 2019.

S touto problematikou souvisí také novela exekučního řádu navržená poslanci Pirátů, SPD a ČSSD, která má mj. zajistit, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stržena exekucí na bankovním účtu povinného. Vláda však zaslala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 1–2) 1. listopadu 2018 s odůvodněním, že Ministerstvo spravedlnosti dopracovává vládě návrh zákona, který bude v návaznosti na Programové prohlášení vlády řešit nejpalčivější problémy exekucí.

Tento návrh zákona vláda předložila 9. července 2019, avšak s absencí zavedení chráněných účtů. Projednání novely v 1. čtení bylo zařazeno na 35. schůzi PSP. Původně přitom návrh úpravu chráněných účtů obsahoval; poté, co byl odmítnut Legislativní radou vlády a přepracován, úprava chráněných účtů vypadla. V současné době návrh prošel prvním čtením a je projednáván v Ústavně právním výboru.

Vláda mimo jiné schválila také nařízení zvyšující hranici, nad kterou se příjmy dlužníka sráží bez omezení. S účinností od 1. června roku 2019 tak dochází ke zvýšení z 16 072 korun na 25 715 korun. Toto opatření má za účel motivovat pracující dlužníky.

V současné době se o zavedení chráněných účtů opět hovoří, poslanci Patrik Nacher (ANO) a Kateřina Valachová (ČSSD), kteří připravují novelu Občanského soudního řádu, slibují je do ní obsáhnout. Zákon však dosud předložen nebyl.

Vzhledem k tomu, že vláda zatím ale přímo nepřipravila ani nepodpořila návrh zákona zabývající se problematikou chráněných účtů nebo jiným řešením zamezující dvojímu sražení z příjmů povinného, považujeme tento slib za zatím nerealizovaný.

Ochrana turistů Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Za prioritu považujeme stanovení zákonných pravidel pro bezpečný pohyb a pobyt návštěvníků na horách v letním i zimním období, jejichž součástí bude také jasná definice postavení Horské služby ČR jakožto další složky IZS včetně odborného vzdělávání pro její pracovníky.“

Programové prohlášení vlády, str. 35

Současný status HS ČR se nadále řídí dohodou a pravidly z let 2004, kdy vznikla obecně prospěšná společnost Horská služba ČR. Role HS v IZS se řídí platným zákonem 239/2000 Sb. jako ostatní složky IZS.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Status Horské služby ČR (HS ČR) se od 90. let vyvíjel takto:

Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR, kdy jednotlivé oblasti (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) měly svoji právní subjektivitu. V roce 2001 vznikl jeden právní subjekt – občanské sdružení Horská služba České republiky. Občanské sdružení bylo financováno převážně z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.

V průběhu roku 2004 došlo k dohodě jednotlivých ministerstev, pro které HS vykonávala činnost, že nadále bude HS zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj jako podpora cestovního ruchu.

Na základě rozhodnutí vlády dochází k vytvoření obecně prospěšné společnosti – Horská služba ČR, o.p.s., která od 1. 1. 2005 přebírá odpovědnost za činnost Horské služby v České republice. Dále s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je občanské sdružení považováno za spolek, který je zapsán ve spolkovém rejstříku jako Horská služba České republiky, z.s.

V současnosti tedy HS ČR zastřešují dvě organizace – původní občanský spolek Horská služba České republiky, z.s. a obecně prospěšná společnost Horská služba ČR, o.p.s., založená na základě vládního rozhodnutí Ministerstvem pro místní rozvoj.

V rámci zákona o integrovaném záchranném systému (IZS) není role HS ČR specificky definována, je však upravena v položce „ostatní složky“ IZS v § 4 odst. 2 zákona č. 239/2000 Sb. jako ostatní záchranné sbory. Toto postavení měla již před nástupem vlády Andreje Babiše.

HS ČR v rámci svého zákona nemá samostatnou definici. Její základní zákonné vymezení je ale legislativně vymezeno v zákonu o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu č. 159/1999 Sb., a to v jeho druhé části.

Poplatky za těžbu Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zajistíme, aby do regionů postižených těžbou směřoval vyšší podíl z těžebních poplatků.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

V červnu 2019 byla vládou předložena novela horního zákona, na základě které stát může snadněji zvyšovat těžební poplatky a nebude již poskytovat další moratoria na stabilizaci těžebních poplatků. Podíl, který z poplatků získají obce postižené těžbou, však tato novela nemění.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

30. července 2019 vláda ustanovila (.pdf) Uhelnou komisi. Jejím cílem je poskytnout vládě České republiky objektivní výstupy s ohledem na budoucí využití hnědého uhlí (.pdf, str. 1) v ČR. Činnost Uhelné komise však spočívá ve zhodnocení budoucích potřeb hnědého uhlí a v analýze možností budoucího odklonu od využití uhlí ve spalovacích zdrojích. Komise se tedy nezabývá těžebními poplatky, jak vyplývá také ze zápisů jejích zasedání.

Na začátku roku 2018 předložil novelu horního zákona č. 44/1988 Sb. tehdejší první vládě Andreje Babiše Český báňský úřad. 17. června 2019 byl návrh novely horního zákona schválen (.pdf) již druhou vládou Andreje Babiše. Následně byl návrh 25. června 2019 předložen Poslanecké sněmovně. První čtení zde mělo proběhnout už v říjnu a listopadu 2019, nakonec se však konalo až v lednu 2020, kdy Sněmovna přikázala tento návrh k projednání výborům. Nyní (k datu 4. srpna 2020) čeká návrh novely na zahájení druhého čtení v Poslanecké sněmovně.

Podle vládou schváleného znění novely (.doc, str. 17, § 33k) horního zákona se ruší pravidlo, které říká, že výše sazeb úhrad může být zvyšována na základě vývoje tržních cen, a to ve lhůtách nejméně pěti let. „Vláda rozhodla o tom, že nebude poskytovat další moratoria. Na konci roku 2021 bude ukončeno moratorium pro těžaře, které bylo nastaveno v roce 2017 a to garantovalo, že se nebudou zvedat poplatky. Bez pětiletých moratorií se budou moci zvedat poplatky za těžbu,“ vysvětlil ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Vláda tak podnikla praktické kroky vedoucí ke změně těžebních poplatků.

V důvodové zprávě vládního návrhu (.doc, str. 11) novely horního zákona je pak pětiletému moratoriu na zvyšování sazeb úhrady z vydobytých nerostů vytýkána jeho nefunkčnost v praxi. Dále je zde uvedeno, že zachování tohoto moratoria neumožňuje státu v případě příznivého vývoje cen pružně zvyšovat sazby úhrady.

Na základě informací Ministerstva průmyslu a obchodu novela počítá se zvyšováním poplatků z vydobytých nerostů. Stát také bude moci pružně reagovat na vývoj tržních cen nerostů.

Novela v části zákona, která se týká úhrad z vydobytých nerostů, nově místo pojmu „tržní cena“ zavádí pojem „referenční cena“ (str. 17) a do zákona přidává odstavec ve znění (str. 5): „Referenční cenu (...) určí Ministerstvo průmyslu a obchodu pro dané úhradové období do 31. května tohoto úhradového období; přitom vychází z tržních cen vypočtených váženým průměrem z cen za minulé úhradové období zjištěných na základě údajů z báňsko-technické evidence. V případě nerostu, který nebyl těžen v minulém úhradovém období na území České republiky, určí Ministerstvo průmyslu a obchodu referenční cenu na základě cen daného nerostu na světových trzích.“

Rozpočtové určení úhrady – tedy jak velká část úhrady doputuje do rozpočtu obcí a jak velká část do rozpočtu státu – novela zákona nemění (.pdf, str. 18–19). Rozdělení úhrad tedy zůstává stejné jako v současném znění § 33n horního zákona (viz tabulka). Na základě tohoto návrhu se pouze zvýší flexibilita určení výše vybíraných těžebních poplatků, nikoliv podíl, který z těchto poplatků získají postižené regiony, jak je uvedeno ve slibu.

Pro doplnění kontextu dodejme, že vláda Bohuslava Sobotky schválila v roce 2016 společně s tehdejším zvýšením daně z nerostů moratorium, ve kterém se zavazuje po dobu pěti let neměnit výši úhrad z těžby nerostů. Podle Deníku Referendum tak těžaři do roku 2021 nebudou muset platit více peněz za dobytí uhlí, vápence či lithia. Deníku Referendum to v září 2018 potvrdil také mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Milan Řepka, podle kterého „zůstane současná výše poplatků z těžby platná až do roku 2021 (...) Do návrhu jsme přidali přechodné ustanovení v souladu s doporučením Legislativní rady vlády. V současnosti nemáme za úkol zvyšovat sazby za těžbu nerostů ani od roku 2022“.

Tento slib tedy hodnotíme jako prozatím nerealizovaný. Ačkoliv totiž dochází k novelizaci způsobu či procesu určení výše těžebních poplatků, nijak se nemění podíl, který připadne obcím, které jsou těžbou zasaženy.

Posílení zastoupení v EU Bezpečnost Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme usilovat o posílení zastoupení českých představitelů a občanů v institucích a orgánech Evropské unie.“

Programové prohlášení vlády, str. 25

Změnit systém zastoupení v orgánech EU, který často vyplývá už ze zakládajících smluv, je velice složité, zejména u poradních orgánů to však není nemožné. Zatím však k žádné změně nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V dubnu 2018 první vláda Andreje Babiše schválila Koncepci pro období 2018–2020, podle níž plánovala „nominovat nové experty na volná místa v institucích EU a soustředit se na obsazení vysokých postů v Evropské komisi“. Tento dokument navazuje na Strategii podpory Čechů v institucích EU z roku 2015. V červnu 2019 pak současná vláda schválila (.pdf) „zajištění financování aktivit vyplývajících ze Strategie podpory Čechů v institucích Evropské unie v letech 2020–2022“. Nynější vláda také pokračuje ve školeníchpřednáškách, které českým uchazečům mají pomoci zvládnout výběrové řízení a získat místo v institucích a orgánech EU. 

V rámci zmiňované snahy o „obsazení vysokých postů v Evropské komisi“ se na podzim 2019 podařilo člence hnutí ANO Věře Jourové stát se jedním z osmi místopředsedů Evropské komise. Již podruhé se také stala eurokomisařkou, v Komisi zvolené 27. listopadu 2019 má nyní na starosti „hodnoty a transparentnost“.

Nejsnadnější cestou ke splnění slibu je pravděpodobně navýšení počtu českých úředníků v Evropské unii (přehled institucí, orgánů a agentur EU lze nalézt například zde). V dubnu 2018, tedy ještě před nástupem druhé vlády Andreje Babiše, totiž například podle bývalého státního tajemníka pro evropské záležitosti Aleše Chmelaře měla Česká republika nedostatečné zastoupení na úřednických pozicích v orgánech EU. Dle jeho slov zde chyběly stovky českých úředníků. Podle vyjádření velvyslance a vedoucího Stálého zastoupení České republiky při EU Jakuba Dürra z května 2019 pak v poslední době přibývali čeští úředníci především na nižších pozicích; tito však vzhledem k jejich menšímu vlivu problém s nedostatkem Čechů v Bruselu příliš neřeší. Podobně se také vyjadřovala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

K datu 14. srpna 2020 je již k dispozici většina výročních zpráv orgánů a institucí EU za rok 2019, z nichž některé obsahují také data o národnostním složení svých zaměstnanců. Tyto informace lze pak porovnat s předchozími lety, tedy před a po nástupu druhé vlády Andreje Babiše. Například pro Evropskou komisi k 1. lednu 2018 pracovalo (.pdf, str. 2) 505 Čechů, kteří tvořili 1,6 % zaměstnanců. K 1. lednu 2020 se pak ale toto číslo výrazně nezměnilo (.pdf, str. 2), počet českých pracovníků se sice mírně navýšil na 527, toto číslo ale stále odpovídá přibližně 1,6 % vzhledem k nárůstu celkového počtu zaměstnanců Komise. Tyto údaje se nicméně týkají běžných zaměstnanců, nikoliv například samotných eurokomisařů.

Co se týče významných postů v evropských agenturách, můžeme zmínit např. Jiřího Šedivého, který byl zvolen ředitelem Evropské obranné agentury.

Dále je nutné uvést, že jakákoliv systémová změna zastoupení jednotlivých států v orgánech a institucích EU musí být často jednomyslně schválena ostatními členskými státy a souvisí s ní tedy řada diplomatických vyjednávání, tento slib je tedy během na dlouhou trať. Další možností, jak posílit české zastoupení, je samozřejmě posilování politického vlivu.

Výčet základních orgánů Evropské unie obsahuje čl. 13 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 10, dále jen „SEU“). Poměr zastoupení členských států v těchto orgánech je pak často dán přímo tzv. zakládajícími smlouvami (Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU) a změnit ho tak prakticky není možné (změna by si vyžádala složitý proces změny mezinárodní smlouvy ve všech členských státech, u nás by například muselo změnu schválit 120 poslanců a 3/5 z přítomných senátorů).

Přímo ve smlouvách je upraveno složení Evropské rady (čl. 15 SEU), kterou tvoří nejvyšší představitelé členských států a předseda, Rady (čl. 16 SEU), kterou tvoří příslušní ministři členských států, Komise (.pdf, str. 1), která je tvořena jedním zástupcem z každého členského státu, a Účetního dvora (čl. 285 Smlouvy o fungování EU, dále jen „SFEU,“ (.pdf, str. 123)), který je tvořen opět jedním zástupcem z každého státu.

Evropský parlament má pak podle čl. 14 SEU maximálně 751 členů, přičemž státy zde jsou zastoupeny na základě tzv. degresivní proporcionality, tedy systému, ve kterém větší státy mají méně zástupců, než na kolik by měly nárok při spravedlivém rozdělení vycházejícím z počtu obyvatel, menší státy mají zástupců naopak více. Například Česká republika má 21 europoslanců na 10,5 milionu obyvatel, tedy cca 0,5 milionu obyvatel na jednoho europoslance, v Německu však mají 96 europoslanců na 82 milionů obyvatel, přičemž kdyby se uplatnil stejný poměr jako v případě České republiky, tedy 0,5 milionu obyvatel na jednoho europoslance, mělo by Německo 164 zástupců v Evropském parlamentu.

Kvůli brexitu bylo na konci června 2018 (tedy v době jmenování druhé Babišovy vlády) přijato rozhodnutí o změně rozdělení křesel mezi jednotlivými státy. I po vystoupení Spojeného království na konci ledna 2020 se však pro Českou republiku situace nijak nezměnila a zůstalo jí stávajících 21 křesel.

Posílit by mohla vláda české zastoupení v hlavním rozhodovacím orgánu Evropské centrální banky (ECB), a to mimo jiné i vstupem do eurozóny. Hlavní rozhodovací orgán, Rada guvernérů, je totiž tvořena guvernéry národních bank států eurozóny. Dále by mohl být český zástupce prosazen do Výkonné rady ECB, koncem roku 2020 totiž končí funkční období členu této rady Yvesi Merschovi. Důležité je zde však zmínit, že za dobu druhé vlády Andreje Babiše skončil mandát čtyřem z šesti členů Výkonné rady ECB, ani jedno z těchto míst nicméně nezískal zástupce České republiky.

Další orgán zmíněný v zakládajících smlouvách je Soudní dvůr Evropské unie. Ten je tvořen tzv. Soudním dvorem a Tribunálem. Soudní dvůr tvoří dle čl. 19 SEU 1 soudce za každý členský stát, ke změně tohoto počtu by tedy opět byla třeba novelizace Smlouvy o EU. Dále je Soudní dvůr tvořen generálními advokáty, těch je celkově 11, přičemž šest náleží velkým členským státům (mezi nimi bylo i Spojené království) a pět zbývajících „rotuje“ mezi zbylými státy. S brexitem, a tím spojeným uvolněním místa britského generálního advokáta, se otevřela otázka, jak s tímto místem naložit, či zda počet generálních advokátů nezměnit. Vláda Andreje Babiše měla teoreticky šanci získat České republice místo stálého generálního advokáta Soudního dvora EU. Představitelé členských států se však dohodli, že z místa britského generálního advokáta se stane místo „rotující“, kterých bude nově šest. Novým generálním advokátem by se pak měl stát kandidát Řecka.

Tribunál (.pdf, čl. 48, str. 13) pak prošel rozšířením nedávno, kdy z původních 28 soudců byl jejich počet postupně zvýšen na 56, dva soudci za každý stát (po brexitu tedy 54 soudců). Není tedy pravděpodobné, že by se do roku 2021 jejich počet dále měnil, možné to však je, a to dle čl. 281 SFEU řádným legislativním procesem, změnou statutu Soudního dvora EU. Dne 27. září 2019 došlo k navýšení soudců o 14, z toho i Česko má už dva zástupce: Petru Škvařilovou-Pelzl a Jana Passera, který funkci zastává již od roku 2016.

Zastoupení v poradních institucích, Hospodářském a sociálním výboruVýboru regionů, je momentálně založené na počtu obyvatel členských států, opět se však uplatňuje degresivní proporcionalita, a to v silnější míře než u Evropského parlamentu, např. Malta má zástupců 5, Česko 12 a Německo 24. Andrej Babiš by však mohl prosadit, aby se jednomyslným rozhodnutím Rady (čl. 301 a 305 SFEU) pozměnil způsob zastoupení.

Seznam Čechů na významných pozicích v orgánech a institucích EU je pak k dispozici na stránkách Ministerstva zahraničních věcí.

Právo na internet Vzdělanost Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme zákon o právu každého občana mít přístup k internetu.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Vláda se příslušnou problematikou doposud v žádném legislativním návrhu nezabývala.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda zatím nezveřejnila žádný legislativní návrh, který by se týkal práva občanů na přístup k internetu. Z návrhů, které se týkají dané problematiky alespoň okrajově, lze uvést vládní návrh zákona o přístupnosti internetových stránek a mobilních aplikací, který Parlamentem prošel březnu 2019.

Tento zákon definuje tzv. povinné subjekty (tedy hlavně subjekty financované z veřejných rozpočtů, naplňující veřejný zájem, vysoké školy atd.) a stanovuje, že „povinný subjekt zajistí, aby jím spravované internetové stránky a mobilní aplikace byly přístupné, a to tím, že je pro jejich uživatele, zejména pro osoby se zdravotním postižením, učiní vnímatelnými, ovladatelnými, srozumitelnými a stabilními“. Zákon tedy neřeší obecné právo občana na přístup k internetu, ale to, že má-li veřejná instituce své webové stránky a aplikace, musí být ovladatelné pro všechny občany včetně zdravotně postižených.

Obdobně předpis, který se tématu týká spíše okrajově, je zákon o právu na digitální služby. V § 3 odst. 1 se stanoví, že „uživatel služby má právo využívat digitální službu a orgán veřejné moci má povinnost poskytovat digitální službu“. Digitální službou se pak rozumíúkon vykonávaný orgánem veřejné moci vůči uživateli služby v rámci agendy a vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě; úkon vykonávaný vůči uživateli služby kontaktním místem veřejné správy v rámci agendy“.

Poslanecký návrh tohoto zákona byl rozeslán poslancům jako tisk 447/0 (.pdf) dne 9. dubna 2019. Vláda vůči němu zaujala (.pdf) souhlasné stanovisko (.pdf, str. 1). Platnosti zákon nabyl vyhlášením (.pdf) ve Sbírce zákonů 17. ledna 2020. Ani tato digitální ústava, tedy zákon č. 12/2020 Sb., jenž si tuto přezdívku během přípravy získal, právo na přístup k internetu do právního řádu nezakotvuje. Úprava se týká především digitalizace veřejné správy a zavedení elektronické komunikace s úřady. Pro tento účel běží vládě roční lhůta ke zveřejnění katalogu poskytovaných služeb. Postup plnění této povinnosti je patrný z rozhovoru s Romanem Vrbou, ředitelem odboru eGovernment MV ČR. 

Přístup k internetu byl v nezávazné rezoluci (.pdf) Rady OSN pro lidská práva z 27. června 2016 označen za základní lidské právo v souvislosti s tím, že se jedná mj. o katalyzátor pro uplatňování práva na svobodu projevu (.pdf, str. 3): „(...) the same rights that people have offline must also be protected online, in particular freedom of expression, which is applicable regardless of frontiers and through any media of one’s choice, in accordance with articles 19 of the Universal Declaration of Human Rights and the International Covenant on Civil and Political Rights.

Překlad Demagog.cz: „(...) stejná práva, jaká mají lidé offline, musí být chráněna i online, především svoboda vyjadřování, bez ohledu na hranice a prostřednictvím jakéhokoliv média, v souladu s články 19 Všeobecné deklarace lidských práv a Mezinárodním paktem o občanských a politických právech.

Mezi průkopnické země, které zavedly právo na připojení k internetu, patří Estonsko nebo Finsko. Estonsko přijalo zákon o telekomunikacích již v roce 2000. Finsko uzákonilo právo na připojení k internetu a příslušný zákon přijalo v roce 2010. Na úrovni Evropské unie se zajištění dostupnosti internetu pro všechny potenciálně týká směrnice č. 2002/22/ES, o univerzální službě. Ta má zajistit přístup každého k univerzálním službám nezávisle na poloze a za dostupnou cenu. Z textu směrnice však není jasné (.pdf, str. 8), zda internetové připojení do těchto služeb nutně spadá. Například Španělsko (.pdf, str. 25071) internet do univerzálních služeb v rámci implementace směrnice zařadilo.

V Česku se o transpozici stará zákon o elektronických komunikacích, výslovně ale právo každého občana na přístup k internetu neupravuje. Je však na dobré cestě, jelikož za určitých podmínek ukládá poskytovatelům univerzálních služeb řadu povinností. Do těch může dle vyhlášky č. 327/2006 Sb. spadat i přístup k internetu. Takové připojení je však garantováno jako úzkopásmové (s dnes již realisticky nevyužitelnou rychlostí 128 kb/s) a navíc za předpokladu součinnosti poskytovatelů. Ti mají možnost požadavek odmítnout z důvodů stanovených jak vyhláškou (§ 1 odst. 2, § 1 odst. 3), tak zákonem (§ 40 odst. 6). Navíc, § 3 zmíněné vyhlášky je ve stejném znění již od okamžiku jejího přijetí, tedy od roku 2006, a její znění tedy nelze jakkoliv přičítat současné vládě.

Na závěr dodejme, že přístup k internetu jako základní lidské právo prosazují ve svém dlouhodobém programu Piráti. Ani těm se jeho dostatečné zakotvení však doposud nepodařilo. Slib hodnotíme jako nerealizovaný, a to z důvodu, že vláda k 29. červenci 2020 nepředložila žádný návrh zákona, který by právo občanů na internet zajišťoval.

Regulátor obchodu s vodou Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme centrálního silného a nezávislého regulátora v oblasti vody hájícího zájmy spotřebitelů.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Vláda zatím nepodnikla žádné konkrétní kroky pro zavedení nezávislého regulačního úřadu pro vodu, ale o existenci tohoto orgánu vznikl spor mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství. Dosud nedošlo k rozhodnutí o osudu úřadu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Zákon o vodovodech a kanalizacích nebyl za dobu vlády Andreje Babiše nijak změněn, vládou navrhované úpravy vodního zákona se pak týkají (.pdf, str. 24) zejména boje proti suchu a udržení vody v krajině. Ani v tzv. kompetenčním zákoně č. 2/1969 Sb. nebylo v § 2, který vyjmenovává „další ústřední orgány státní správy“, nic změněno. V průběhu září 2019 byl Sněmovnou schválen návrh skupiny poslanců, který má novelizovat stavební zákon a zákon o vodách. Cílem plánovaných změn by mělo být posílení výskytu vody v krajině. Všechny zákony je možné sledovat také na webu Poslanecké sněmovny (zákon o vodovodech a kanalizacích, vodní zákonkompetenční zákon).

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) přišel na konci srpna 2018 s tím, že by chtěl zřídit nový mezioborový regulační úřad. Přesněji uvedl: „Byl bych rád, kdyby část kompetencí všech resortů v oblasti vody přebral v budoucnu vodní úřad. Máme vzor v Izraeli, kde mají vodní úřad nadán vysokou kompetencí a odpovědností.

Do nového vodního úřadu by přešli úředníci zabývající se vodní agendou na ostatních ministerstvech. „V tomto mám podporu i premiéra. Když úředníky sesadíte k sobě, začnou spolu i lépe komunikovat a může jich být i méně,“ prohlásil v rozhovoru pro Novinky Richard Brabec. Pro Český rozhlas Sever 27. srpna 2019 uvedl, že za stávající situace regulace funguje lépe, když je rozdělena mezi vícero úřadů, nicméně ideu jednoho úřadu stále považuje za dobrou. Prohlásil také, že by chtěl mít do konce roku tuto otázku vyřešenou, podle dostupných informací ovšem v tomto směru nedošlo k žádnému dalšímu vývoji. Další informace viz audio.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) uvedl v rozhovoru pro Právo, že na ceny vody a další záležitosti, které se jí týkají, dohlíží odbor dozoru a regulace vodárenství a že mu stávající situace přijde dostatečná. V září 2019 ministr Toman oznámil svou vizi ústavního zákona na ochranu vody, který mj. hovoří o zájmech spotřebitelů. Nový ústavní zákon by podle něj „mohl zakotvit například právo jednotlivce na přístup k cenově dostupné pitné vodě pro uspokojení základních osobních potřeb“. Nicméně obsah zákona a jeho potenciální dopad jsou předmětem další diskuze.

Pozice obou ministerstev pak shrnuje v Duelu Deníku mluvčí Ministerstva zemědělství (MZe) Vojtěch Bílý a Dominika Pospíšilová, která zastává na Ministerstvu životního prostředí (MŽP) pozici vrchního ministerského rady. Vojtěch Bílý zmiňuje, že vláda „na základě nezávislé studie rozhodla o vzniku odboru s požadovanými kompetencemi a úkoly a zároveň o zřízení meziresortního koordinačního subjektu, Výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Studie zkoumala i možnosti vytvoření nového regulačního úřadu, ale to pak označila v podstatě za velmi rizikové a nákladné i proto, že pod MZe spadá převážná část činností ve vodním hospodářství, včetně vodovodů a kanalizací“.

Oproti tomu Dominika Pospíšilová z MŽP obhajuje názor, že stávající kontrola ze strany státu je nedostatečná. „V minulosti se kvůli rozdělování politické moci kompetence k vodě roztříštila mezi pět ministerstev. Při privatizaci došlo k neuvěřitelnému roztříštění vlastnické struktury oboru vodovodů a kanalizací.“ V kombinaci se snahou snížit vysokou cenu vody tak vidí jako ideální řešení všech problémů vznik centrálního regulačního úřadu.

Snížíme počet oborů středního vzdělávání Vzdělanost Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Snížíme počet oborů středního vzdělávání.“

Programové prohlášení vlády, str. 14

Během působení této vlády nedošlo k žádné redukci počtu oborů středního vzdělávání.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Podle Programového prohlášení vlády je důvodem tohoto snížení počtu oborů „zvýšení prestiže, odborné úrovně a uplatnitelnosti absolventů učňovských oborů a technických oborů středních škol“. Přeloženo do běžného jazyka, pokud se některé obory sloučí, budou mít absolventi širší spektrum znalostí a dovedností, a tím lepší uplatnitelnost na trhu práce a s tím spojenou prestiž.

V současnosti existuje celkem 283 oborů, které lze na našich středních školách studovat. Obory, které mohou být vyučovány na SŠ, jsou určeny nařízením vlády o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání (č. 211/2010 Sb.). Během působení této vlády nedošlo k aktualizaci tohoto předpisu.

Poslední novelizace proběhla nařízením z června 2018, tedy ještě tzv. první vládou Andreje Babiše, která vydala nařízení vlády č. 144/2018 Sb. Ani tento předpis však nesnižuje počet oborů. Naopak došlo k navýšení o další 2 (na aktuálních 283 oborů).

Superhrubá mzda Hospodářství Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zrušíme „superhrubou“ mzdu u daně z příjmů fyzických osob a navrhneme novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy. Stávající solidární zvýšení daně zachováme zavedením sazby 23 % z hrubé mzdy.“

Programové prohlášení vlády, str. 5

Vláda by podle posledních prohlášení měla předložit návrh novely zákona o daních z příjmů na podzim 2020. K projednání ani předložení takového návrhu však zatím nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Úvodem připomínáme, že superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítají odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Superhrubá mzda byla zavedena během daňové reformy českých veřejných financí v létě 2007. Právně je zakotvena v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

V současné době podléhají mzdy a platy zaměstnanců 15procentní dani z příjmu, která je počítána právě z navýšeného základu. Efektivní příjmové zdanění tedy činí, jak uvádí daňoví poradci nebo finanční weby, po odečtení slevy na poplatníka přibližně 20,1 % z hrubé mzdy. Vládní slib by měl toto zatížení snížit na 19 %, avšak pouze v případech příjmů nižších než čtyřnásobek průměrné měsíční mzdy. Po překročení této výše (48násobek průměrné měsíční mzdy za uplynulý rok) by zaměstnanec nově podléhal sazbě 23 %. Stávající solidární přirážka vysokopříjmových osob, která by zmíněnou vyšší sazbou měla být nahrazena, nyní činí 7 % z částky nad limitem pro solidární daň.

ODS předložila Poslanecké sněmovně dne 6. srpna 2018 návrh novely zákona o daních z příjmů, kterým by došlo ke zrušení (.pdf) tzv. superhrubé mzdy a jejímu nahrazení jednou sazbou daně z příjmu z hrubé mzdy ve výši 15 % (str. 3). Tento návrh však v plénu nebyl projednán. Možnost vyjádřit se k němu nicméně měla  vláda, která novelu zákona o daních z příjmů projednala na svém zasedání dne 4. září 2018. Zaujala k ní nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Současně vláda uvedla, že tento návrh sice představuje pozitivní krok ke zjednodušení systému zdaňování příjmů ze závislé činnosti, ale řeší jenom dílčí změnu (str. 1). Dále sdělila, že finanční dopady novely byly v důvodové zprávě podhodnoceny (str. 2). Ministerstvo financí totiž odhadlo, že po zrušení superhrubé mzdy by stát přišel o 75 miliard korun (str. 2), zatímco návrh ODS zmiňuje pokles výběru daně z příjmu ve výši 55 miliard korun (.pdf, str. 4). Dalším zmíněným problémem byly údajné technické nedostatky novely ODS (.pdf, str. 2). Na závěr vláda upozornila na fakt, že solidární zvýšení daně je v předloženém návrhu zrušeno bez náhrady, s čímž také nesouhlasí a předpokládá zavedení druhého daňového pásma ve výši 23 %.

I přes nesouhlasné stanovisko došlo k ujištění, že vláda zrušení superhrubé mzdy stále plánuje splnit. Šlo především o vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové:

„Zrušení superhrubé mzdy určitě prosazujeme, měli jsme to už v daňovém balíčku na rok 2019. To jsme ale neměli vládu s důvěrou a nebylo jisté, zda by opatření prošlo sněmovnou. Náš návrh je komplexní, řešíme i kompenzace lidem samostatně výdělečně činným a navrhujeme také snížení daňové zátěže o jeden procentní bod.“

Začátkem roku 2019 však premiér Andrej Babiš řekl České televizi, že zrušení superhrubé mzdy se odkládá až na rok 2021. Jako příčiny byly označeny jiné priority vlády a zhruba 22miliardový výpadek příjmů do veřejného rozpočtu, který si podle Andreje Babiše nebylo v dané chvíli možné dovolit. Další projev úmyslu slib dodržet přišel po nezdařeném pokusu navázat daňové změny na zvýšení zdravotního pojištění a zrušení plateb za státní pojištěnce. Došlo k tomu vyjádřením ministryně financí v dubnu 2019. Záměr byl zopakován v červenci téhož roku.

Zrušení superhrubé mzdy bylo jako pozměňovací návrh také připojeno k projednávání daňového balíčku v září 2019. Změnu prosazoval předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Balíček byl však přijat bez ustanovení týkajících se superhrubé mzdy či solidární přirážky.

Na své prohlášení z úvodu roku 2019 pak v listopadu téhož roku navázal předseda vlády Babiš v rozhovoru pro Právo, když uvedl: „Volební období nám končí v roce 2021, takže do té doby to musíme nějak udělat. Dost ale záleží na Sněmovně, jestli zase nebude obstruovat, a také s jakými pozměňovacími návrhy přijdou poslanci a co z toho všeho nakonec vznikne.“

Skepsi vůči řádnému splnění slibu však za ČSSD, která je vládním koaličním partnerem ANO, vyjádřil ve stejné době poslanec Roman Onderka: „Snížení daňové zátěže zaměstnanců není tak adekvátní oproti těm dalším prioritním projektům.“

V lednu 2020 pak sdělil svůj názor na danou problematiku ministr vnitra a předseda ČSSD Jan Hamáček. Učinil tak v pořadu Partie televize Prima: „Paní ministryně financí to předložila, ale neměl jsem při jednání dojem, že by to chtěla opravdu zrušit. Zrušit by se superhrubá mzda mohla, ale bude to mít dopad na rozpočty ministerstva. Pokud vnitru seberou dvě miliardy, tak to můžeme zabalit.“

V souladu s těmito a obdobnými projevy došlo k odložení debaty o zrušení superhrubé mzdy do projednávání rozpočtu pro rok 2021. Koncem února 2020 se k tématu opět vyslovila Alena Schillerová v rozhovoru pro Novinky.cz. Tentokrát byl její postoj ke splnění slibu podstatně pesimističtější: „Abych vám neuhýbala z té odpovědi, jsem velmi skeptická k tomu, že bychom ji zrušili.“

V červencovém rozhovoru pro Českou televizi Andrej Babiš uvedl, že vláda se shodla na plánu zrušení superhrubé mzdy. Dokonce avizoval, že bude „prosazovat, aby zrušení superhrubé mzdy nebylo jen podle programového prohlášení vlády, ale aby to bylo ambicióznější“. Podle plánu má detaily probrat koaliční rada během léta, přičemž k předložení návrhu by pak mohlo dojít v září a daň by podle ministryně Schillerové měla být zrušena k 1. lednu 2021. Tento harmonogram tak přibližně odpovídá projednání spolu se státním rozpočtem pro rok 2021, jehož příprava byla v souvislosti s koronavirovou krizí o měsíc posunuta. Stalo se tak zákonem č. 288/2020 Sb.

28. srpna 2020 pak vláda oznámila zrušení superhrubé mzdy a zavedení 15% daně z příjmu od 1. ledna 2021. Zároveň má vzniknout 23% sazba pro lidi s vyššími příjmy, na které se doposud vztahuje tzv. solidární zvýšení daně.

Slib hodnotíme jako nerealizovaný, jelikož vláda sice oznámila svůj záměr slíbenou změnu realizovat, příslušnou legislativu však zatím (k 28. srpnu 2020) nepřipravila. Vzhledem k dříve vyjádřeným pochybám některých členů vlády, dosavadnímu průběhu i absenci konkrétních návrhů nelze slib hodnotit jako průběžně plněný navzdory vládním plánům.

Tvorba zákonů Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Pro zákony, jejichž příprava a implementace přesahuje funkční období jedné vlády, zavedeme zvláštní způsob expertní přípravy s podporou Legislativní rady vlády s přesným harmonogramem projednávání, schvalování a zavádění do praxe. Příkladem mohou být změny Ústavy, změny v kompetencích ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, změny důchodového zabezpečení a zjednodušení dávkových systémů, změny v soudnictví a státním zastupitelství nebo příprava nových soudních procesních předpisů.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Slibovaná změna vládou zavedena nebyla a k červenci 2020 nebyly provedeny žádné kroky k realizaci slibu. Informace o tom, zda se plánuje, se nám dohledat nepodařilo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Slibovanou změnu vláda patrně nehodlá prosazovat prostřednictvím zákonné úpravy, neboť není předmětem plánu legislativních prací vlády až do roku 2021. Záměr zavedení expertní přípravy nepředpokládá ani plán legislativních prací pro rok 2019.

Zvláštní způsob expertní přípravy by se dal zavést skrze úpravu Legislativních pravidel vlády (LPV) (.pdf). Jedná se o usnesení vlády č. 188 ze dne 19. března 1998, ve znění pozdějších usnesení, které upravuje postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při tvorbě a projednávání připravovaných právních předpisů a jejich obsah a formu.

LPV byla naposledy změněna ještě za první vlády Andreje Babiše, a to usnesením vlády ze dne 17. ledna 2018 č. 47 (.pdf), ze kterého však nevyplývá žádná změna ohledně uvedení přesného harmonogramu projednávání, schvalování a zavádění zákonů, které přesahují funkční období jedné vlády. Zároveň v současné době nejsou známy žádné informace o přípravě takových změn LPV.

Zdroje elektřiny Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Výroba elektrické energie bude zajištěna mixem zdrojů založeným na rostoucím podílu jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, a naopak postupném poklesu výroby v uhelných elektrárnách.“

Programové prohlášení vlády, str. 32

Byl schválen model financování stavby nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Podíl jaderných elektráren na výrobě elektřiny sice mírně vzrostl, ovšem podíl obnovitelných zdrojů klesl.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda měla podle bývalé ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové původně již do konce roku 2018 rozhodnout o finančním modelu stavby nového tuzemského jaderného bloku. V lednu 2019 však bývalá ministryně mluvila o tom, že o modelu bude jasno v dubnu 2019. Vláda nicméně model financování bloku v Dukovanech schválila až 20. července 2020.

V první fázi má jít o výstavbu bloku u jaderné elektrárny Dukovany. Jeden takový blok pak podle Jaroslava Míla, státního zmocněnce pro jadernou energetiku, má stát 125 až 145 miliard korun. Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš ovšem uvedl, že očekávaná cena stavby by měla být přibližně 6 miliard eur, tedy 162 miliard korun. Stavba bude placena skupinou ČEZ, a to jak vlastními, tak vnějšími financemi. Dokončení je plánováno na rok 2040.

Výstavba temelínské i dukovanské části bude pod taktovkou dceřiných firem ČEZ – EDU II pro Dukovany a ETE II pro Temelín. Ve smlouvě je vytyčeno několik milníků (.pdf, str. 7) až do kolaudace jaderného zařízení, není zde ovšem uveden čas, kdy by se milníku mělo dosáhnout. Stejně tak v harmonogramu (.pdf, str. 64) je pouze řečeno, že EDU II připraví smlouvu s dodavatelem do 30. června 2024.

Plán dostavby jaderných bloků v českých jaderných elektrárnách je v souladu se Státní energetickou koncepcí (.pdf, str. 46) a Národním akčním plánem rozvoje jaderné energetiky v ČR (.pdf, str. 46, 48), které schválila vláda Bohuslava Sobotky v květnu (.pdf) a červnu 2015.

V posledních letech dochází k nárůstu podílu energie z jaderných zdrojů v energetickém mixu ČR. V roce 2019 české jaderné elektrárny vyprodukovaly více než 39 % celkové elektrické energie a dostaly se tak nad úroveň roků 2013 a 2014.

Zdroj: OTE

Podíl výroby elektrické energie z hnědého uhlí v posledních několika letech stoupal, a to na úkor uhlí černého a zemního plynu. Nárůst vykazují i absolutní čísla ve výroční zprávě (.pdf, str. 9) Energetického regulačního úřadu o provozu elektrizační soustavy za rok 2018.

Co se týče vládou slibovaného poklesu výroby elektrické energie z uhlí, jediným dosavadním vývojem v této oblasti je zveřejněný záměr Ministerstva průmyslu a obchodu na zvýšení poplatků za dobývání uhlí v Česku. Memorandum uzavřené v roce 2017, které zajišťovalo nezvyšování ceny za těžbu uhlí, bude končit v roce 2021 a vláda rozhodla, že nevydá další, aby mohla snáze měnit poplatky za těžbu.

V březnu 2019 uvedl (video, 6:38) ministr životního prostředí Richard Brabec, že by rád založil nebo přispěl k založení takzvané Uhelné komise po německém vzoru. Tato komise byla následně skutečně ustanovena a při jejím prvním zasedání padlo, že by se mohlo skončit se spalováním a těžbou uhlí v roce 2040. Celá komise se však na konkrétním roce zatím neshodla. Richard Brabec také uvedl, že podle něj „doba uhelná“ v České republice skončí (video, 17:33) v roce 2040. Ze zápisu (.pdf, str. 5) posledního setkání Uhelné komise 5. června 2020 vyplývá, že ucelené výstupy budou po odložení předány Sněmovně v listopadu či prosinci tohoto roku.

Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš pak uvedl, že ČEZ bude od poloviny roku 2020 postupně ukončovat výrobu elektrické energie v některých hnědouhelných elektrárnách. Důvodem je podle Beneše ekonomická nevýhodnost další rekonstrukce a ekologizace dle nových zpřísněných limitů (stanovených státní energetickou koncepcí) u některých bloků.

Složka energie z obnovitelných zdrojů v energetickém mixu ČR pak v posledních letech nerostla, spíše naopak. V roce 2015 tvořily obnovitelné zdroje 11,77 % celkové produkce elektrické energie v ČR, v roce 2019 to bylo pouze 3,90 %. I přes několik let trvající pokles podílu obnovitelných zdrojů energie však ministr životního prostředí Richard Brabec v dubnu 2019 v souvislosti s obnovitelnými zdroji uvedl: „Je ale nesporné, že se energetický mix mění a měnit se bude. Konec doby uhelné nastává.

Co se týče státního příspěvku na energii z podporovaných zdrojů, ten je pro rok 2020 mírně navýšen. Dle nařízení vlády jsou na podporované zdroje energie pro rok 2020 vyhrazeny prostředky ve výši 27 miliard korun. V roce 2019 přitom příspěvek činil 26,2 miliardy korun. Výše příspěvku pro rok 2021 by měla být stanovena v průběhu srpna 2020.

Dále by se dle návrhu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) mělo změnit také znění (.doc, str. 40 a násl.) zákona č. 165/2012 Sb., především se zde objevuje systém takzvaných aukcí. Stát by měl vždy na tři roky dopředu stanovit zejména poptávané množství a původ soutěženého výkonu a výrobci energie z obnovitelných zdrojů by soutěžili, kdo dokáže dodat energii s nejnižší podporou. Tento systém by měl podle bývalé ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové vést ke snížení ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů. Návrh zákona byl vládou 20. května 2020 předložen Poslanecké sněmovně.

Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce se také bude navyšovat dotační podpora malým fotovoltaickým elektrárnám na střechách domů v rámci programu Nová zelená úsporám (NZÚ). Ministryně financí Alena Schillerová nicméně navrhla snížení objemu peněz na program Nová zelená úsporám o 40 %.

Ministr Brabec se však nechal slyšet, že za Novou zelenou úsporám bude bojovat „jako eskymácký pes“ (audio, 17:34). V roce 2019 (.pdf, část E, str. 180) byl rozpočet NZÚ 2 773 milionů korun, na rok 2020 (.zip, dokument D10.pdf, str. 175) pak byl schválen rozpočet, ve kterém dostal program NZÚ 2 142 milionů. Nedošlo tedy ke snížení o 40 %, ale o zhruba 23 %. Kromě toho se o 1,5 miliardy korun zvýšila podpora kotlíkových dotací a od 18. listopadu 2019 jsou v programu Nová zelená úsporám přijímány žádosti o dotace.

Do konce roku 2018 měla Česká republika (respektive MPO) povinnost předložit Evropské komisi Národní klimaticko-energetický plán obsahující závazky ČR k environmentálním cílům EU. MPO sice zahájilo vnější připomínkové řízení, ale do konce roku 2018 plán Evropské komisi nepředložilo. K tomu došlo až na konci ledna 2019.

Vláda na svém zasedání 28. ledna 2019 vzala na vědomí návrh (.doc) Národního klimaticko-energetického plánu a uložila teď již tehdejší ministryni průmyslu a obchodu Martě Novákové jej předat Evropské komisi. Členové vlády dostali za úkol nadále spolupracovat při finalizaci návrhu. Podle Richarda Brabce plán „rozhodně ještě dozná nějakých změn a vláda ho ve finální podobě bude schvalovat pravděpodobně až někdy v polovině roku (2019, pozn. Demagog.cz)“. Bývalá ministryně Nováková v březnu 2019 k procesu přijímání Národního klimaticko-energetického plánu uvedla: „Tento plán byl poslán do Evropské komise, ale zároveň není ještě ani uzavřena naše interní národní diskuse nad tím plánem. Diskutujeme jednotlivé položky se všemi zainteresovanými subjekty, kterých se jednotlivé oblasti dotýkají.

Podle Evropské komise byl návrh českého klimaticko-energetického plánu málo ambiciózní, co se týče podílu obnovitelných zdrojů energie. Česká republika tak musela plán přepracovat a navrhnout náročnější cíl. Podle kritiky se měl zvýšit podíl obnovitelných zdrojů o 2,2 procentního bodu. Nakonec došlo ke zvýšení o 1,2 na 22 % (.docx, str. 28).

Zestátňování vodohospodářského majetku Životní prostředí Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Podpoříme v rámci existujícího právního rámce možnost získání vodohospodářského majetku zpět do rukou obcí, krajů a státu.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Andrej Babiš již dříve hovořil o možnosti státních půjček pro obce, které by díky nim mohly odkoupit podíly v soukromých vodárenských společnostech. Nepodařilo se nám však dohledat žádné konkrétní kroky, které by vláda k řešení tohoto problému podnikla.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Premiér Andrej Babiš (toho času v demisi) se již v květnu 2018 nechal slyšet, že vláda řeší možnost půjček pro obce, aby mohly odkoupit zpět podíly v privatizovaných vodárenských společnostech. Tuto myšlenku tehdy podpořili poslanci z většiny sněmovních stran.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám však k datu 4. srpna 2020 nepodařilo dohledat, že by vláda k zavedení možnosti těchto půjček podnikla nějaké konkrétní kroky. Zmínky o půjčkách na tyto účely se neobjevují například na stránkách vlády, Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí ani na stránkách Státního fondu životního prostředí České republiky.

Většina vodohospodářské infrastruktury v České republice se nachází, jak uvádí server iDNES, ve vlastnictví měst a obcí. Zhruba tři čtvrtiny z nich pak ale tuto infrastrukturu dlouhodobě pronajímají provozním společnostem, které na distribuci vody vydělávají nemalé částky. Právě skutečnost, že velká část těchto zisků následně putuje k zahraničním vlastníkům zmiňovaných provozních společností, je předmětem kritiky.

V červnu a červenci 2019 byly Poslanecké sněmovně předloženy celkem tři návrhy, jejichž cílem bylo upravit stávající právní rámec, co se týče ústavní ochrany vody. Prvním z těchto návrhů byl návrh KSČM, který by chtěl čl. 7 Ústavy ČR doplnit (.pdf, str. 1) takto: „Voda, jakož i ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství je ve vlastnictví České republiky. Česká republika chrání a zvelebuje toto bohatství a je povinna zajistit ochranu a šetrné využívání vody jako základní životní potřeby i ostatních přírodních zdrojů a přírodního bohatství ve prospěch svých občanů a následujících generací.“

Další návrh Sněmovně předložila KDU-ČSL, podle které by stát měl dbát „o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vodních zdrojů a půdy, a ochranu přírodního bohatství“ (.pdf, str. 1). Se svým vlastním návrhem přišlo také hnutí STAN, které by do Listiny práv a svobod chtělo doplnit kromě jiného i následující formulaci (.pdf, str. 1): „Vodní zdroje jsou statkem veřejného užívání a jsou ve správě státu. (…) Zásobování pitnou vodou zajišťují obce na neziskovém základě.“

Ke všem třem návrhům nicméně vláda vydala nesouhlasná stanoviska. První čtení všech těchto návrhů bylo v Poslanecké sněmovně zahájeno zhruba o rok později, na 51. schůzi dne 18. června 2020. Na stejné schůzi však bylo projednávání přerušeno a odročeno (.docx) do 15. září 2020. Důvodem odložení byla skutečnost, že Poslanecká sněmovna chce nejdříve vyčkat na vládní návrh ústavního zákona, který v den schůze slíbil předložit ministr zemědělství Miroslav Toman. Ten také uvedl, že jednání o tomto připravovaném návrhu budou pokračovat s důrazem na hledání shody všech parlamentních stran.

Připomeňme, že ministerstva zemědělství a životního prostředí se tématem ochrany vody zabývala například v září 2019. Namísto změny Ústavy se však debatovalo právě o vytvoření samostatného ústavního zákona. Toto stanovisko ministerstva zaujala na základě doporučení expertů z Právnické fakulty UK, jejich podrobnou analýzu (.pdf) poté získala v říjnu 2019.

Jelikož však k předložení tohoto návrhu ústavního zákona ještě nedošlo (k datu 4. srpna 2020) a nepodařilo se nám dohledat, že by vláda například obcím či krajům poskytla možnost půjček na „získání vodohospodářského majetku“, hodnotíme slib jako prozatím nerealizovaný.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.