Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz k plnění slibů vlády Andreje Babiše

S končícím volebním obdobím zpracoval Demagog.cz unikátní analýzu, nakolik menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD splnila závazky, které si na začátku volebního období sama vytyčila. Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Z něj jsme vybrali padesátku slibů napříč tématy a ty jsme po celé volební období průběžně sledovali.

Nyní si tak můžete přečíst, jak si druhá Babišova vláda vedla v plnění slibů v oblasti hospodářství, životního prostředí, sociálního státu, vzdělanosti, právního státu a bezpečnosti. U každého slibu jsme na základě dohledávání primárních zdrojů informací zkoumali, zda se jej koalici podařilo naplnit. Pro potřeby tohoto výstupu pracujeme s třemi kategoriemi hodnocení — jde o sliby splněné, částečně splněné nebo porušené (více v metodice). Cílem hodnocení není říct, zda vláda byla dobrá, nebo špatná, úspěšná, nebo neúspěšná. To si rozhodne každý volič 8. a 9. října u volební urny. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu namísto impulzivních a zkratkovitých hodnocení, která s sebou nese (nejen) předvolební kampaň.

Z výsledků analýzy vyplývá, že z celkových 50 slibů vláda splnila 22 slibů, 13 splnila částečně a zbývajících 15 slibů porušila.

Druhá polovina funkčního období vlády byla charakterizována probíhající pandemií covidu-19. S ní spojené výzvy se pochopitelně podepsaly i na plnění programového prohlášení. Na naši metodiku hodnocení jednotlivých slibů to vliv nemělo, při čtení naší analýzy ale dopad pandemie na práci vlády mějte na paměti.

Analýzu jsme zpracovali k 17. září 2021, s ohledem na případné legislativní posuny u některých slibů ji budeme do sněmovních voleb aktualizovat.

Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

50 sledovaných slibů

22 splněných
44 %
13 částečně splněných
26 %
15 porušených
30 %
Oblast Hodnocení
Investiční plán země Hospodářství Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme strategický investiční plán země – zajistíme inventuru připravovaných investic a syntézu analytických materiálů jednotlivých ministerstev tak, aby byl plán pro zásadní investice závazný včetně zajištění zdrojů a jejich udržitelnosti.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Detailní znění Národního investičního plánu bylo zveřejněno v prosinci 2019. Dokument se nicméně podobá spíše seznamu možných investic než závaznému investičnímu plánu. Jedním z podstatných problémů je absence podrobnějšího plánu zajištění financí.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Premiér Andrej Babiš představil 26. listopadu 2018 po několikerém odkladu Národní investiční plán ČR na období let 2019–2030. Plán podle Andreje Babiše obsahoval více než 17 tisíc projektů za 3,45 bilionu Kč, přičemž 1,23 bilionu mělo být vyčleněno na investice do roku 2022. V rámci příprav dle vyjádření premiéra Babiše proběhl rozsáhlý sběr dat provedený Ministerstvem pro místní rozvoj, při němž měly být osloveny nejen všechny resorty, ale i obce, města a kraje. Za tímto účelem Andrej Babiš vyjížděl na jaře roku 2018 spolu se svou první vládou do regionů, kde obcím a krajům sliboval investice ve výši přesahující 100 miliard Kč. Výsledkem sběru dat mělo být dle Babiše „vytvoření mapy investičních preferencí, která bude nyní konfrontována s kapitálovými možnostmi České republiky“. Detailní znění Národního investičního plánu však dlouhou dobu nebylo dostupné. Po většinu roku 2019 vláda interní materiál odmítala zveřejnit.

V Poslanecké sněmovně se v březnu 2019 premiér k tématu například vyjádřil takto: „Můj nápad – Národní investiční plán. Tady je. Už ho mám asi dva měsíce. Ale není připraven.“ (video, 1:05:59) Na dotaz (video, 1:11:50) Víta Rakušana v rámci poslaneckých interpelací, který se týkal termínu představení Národního investičního plánu poslancům, Babiš reagoval: „My to připravujeme. Řešíme rozpočet 2020. Ano. A není kam spěchat.“ (video, 1:12:45)

Podobně se premiér Babiš vyjadřoval i v dubnu 2019. V květnu poté uvedl (video, 25:51), že Národní investiční plán bude zveřejněn nejpozději do konce roku 2019. Zpřístupnění se mimo jiné domáhali také Piráti. Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek dokonce kvůli tomu v srpnu 2019 podal na premiéra žalobu. Ta však nebyla úspěšná, jelikož soud dokument označil za politický materiál.

V září 2019 oznámili premiér Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček podepsání memoranda o spolupráci vlády a čtyř největších komerčních bank – ČSOB, Komerční banky, České spořitelny a UniCredit Bank. Dohodli se na vzniku Národního rozvojového fondu, který by měl zajistit částečné financování investičních projektů obsažených v Národním investičním plánu. Na začátek byla fondu přislíbena investice 7 miliard korun.

Ke zveřejnění (.pdf) Národního investičního plánu následně došlo až v prosinci 2019. Prezentován byl pod názvem Země budoucnosti pro 11 milionů lidí. Plán je určen pro období let 2020–2050. Počítá (.pdf, str. 7) se zhruba 20 000 investičními projekty v celkové výši kolem 8 bilionů korun. Největší prioritou mají být investiční akce v dopravě, na které je vyčleněno 77 % z celkové částky. Co se týče samotné podoby dokumentu, už první strany uvádí (.pdf, str. 8): „Smyslem Národního investičního plánu rozhodně není diktovat konkrétní investice (…). Jde o živý dokument. Předpokládá, že v průběhu času dojde k jeho postupnému upravování a zpřesňování. Projekty budou muset projít prioritizací, evaluací.“ Na povahu materiálu upozorňuje ve své reakci také veřejnost. Největší problémy představuje absence časového harmonogramu, zajištění financování či nesprávné odhady ekonomických nákladů.

Zajištění zdrojů, které slib vlády výslovně předpokládá, lépe řečeno jejich absenci, kritizovali mimo jiné poslanec Vojtěch Munzar (ODS), Miroslav Kalousek (TOP 09), Pirátská strana nebo ekonom Michal Skořepa. Tento nedostatek v prosinci 2019 připustil i vicepremiér Jan Hamáček: „Teď začíná ta zajímavější část, kdy musíme vést diskusi o tom, jaké jsou priority, časový horizont a kde na to investoři vezmou peníze. Ale to je fáze dvě a tři. Fází jedna bylo plán sestavit.Stejně tak učinil i sám Andrej Babiš: „Stěžejní je to, aby se projekty připravovaly. Ne že se bude čekat, až bude vyřešené celé financování, ministr musí vědět, co má popohnat a začít chystat, i když ještě nemá peníze.“

Správnost a přesnost finančních odhadů pak zpochybňovali například poslanci Petr Beitl (ODS), Petr Fiala (ODS) a Jakub Michálek (Piráti) či Jan Pavel z Národní rozpočtové rady.

Zveřejněný Národní investiční plán byl bez pochyb významným krokem ke splnění slibu, vzhledem k jeho podobě a podstatným nedostatkům jej však nelze považovat za konečnou a úplnou realizaci předvolebního závazku vlády. Za definitivní jej, jak naznačují jednotlivé výroky, nepovažovali sami tvůrci dokumentu, opozice, vláda ani odborníci. Chybějící časový a finanční harmonogram pak vylučují i slibovanou závaznost. Chybí také přehled či potenciál zajištění zdrojů, což je jeden z aspektů vládního slibu. Dokument se totiž podobá spíše seznamu možných investic než závaznému investičnímu plánu. Nicméně vláda skutečně určitý Národní investiční plán připravila, a slib tak hodnotíme jako částečně splněný.

Pro úplnost doplňme, že z Národního investičního plánu částečně vychází také tzv. Národní plán obnovy (.pdf, str. 7), který má mimo jiné pomoci „vyvést českou ekonomiku z krize vyvolané pandemií“ covidu-19 (.pdf, str. 10). Jedná se o plán reforem a investic umožňující České republice čerpat finanční prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost v rámci unijního plánu obnovy Next Generation EU. Národní plán obnovy, který vláda schválila 17. května 2021, počítá s investicemi ve výši téměř 200 miliard Kč (.pdf). Z toho cca 172 miliard má pocházet z grantů EU, 28 miliard pak z národních zdrojů. Musíme nicméně zdůraznit, že se tento materiál vztahuje pouze k období let 2021–2023. Ačkoli bude možné prostředky z fondů EU čerpat až do roku 2026 (.pdf, str. 4), nejedná se o dokument, který by byl dlouhodobým strategickým investičním plánem České republiky.

Nové dálnice Hospodářství Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Do roku 2021 zprovozníme 210 kilometrů dálnic, z toho 110 kilometrů dálnic nových a 100 kilometrů modernizované D1. Do roku 2021 rozestavíme dalších 180 km dálnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 16

Do konce roku 2021 má být dle dat Ředitelství silnic a dálnic zprovozněno již 202,1 km dálnic, z toho 97,4 km modernizované D1 a 104,7 km dálnic nových. Rozestavěno však bylo pouze 141,7 km dálnic.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Podle dat dostupných na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) bylo od nástupu současné vlády, tedy od června 2018, do září 2021 zprovozněno celkem 126,7 km dálnic (včetně modernizace D1). Výstavba všech těchto dálnic, kromě D46 (.pdf, str. 4) a D6 (.pdf, str. 4), byla zahájena již před rokem 2018. Ve výstavbě, s plánovaným zprovozněním ještě v roce 2021, je dále podle ŘSD 75,4 km dálnic (včetně modernizace D1). To znamená, že koncem roku 2021 by mělo být zprovozněno celkem 202,1 km dálnic (včetně modernizace D1).

Samotná délka modernizované D1 činí ve sledovaném období 97,4 km (z toho 63,6 km hotových a 33,8 má být dokončeno do konce roku 2021). Nově postavených dálnic je pak 104,7 km (z toho 63,1 km hotových a 41,6 km má být dokončeno do konce roku 2021).

Co se týká zahájení výstavby nových dálnic, bez modernizace dálnice D1, byla v roce 2018 (od června) zahájena výstavba 33 km, v roce 2019 pak 40,2 km, v roce 2020 14,6 km a v roce 2021 53,9 km. Celkově za období vlády Andreje Babiše došlo k zahájení výstavby 141,7 km nových dálnic.

V této věci (výstavby dálnic) se na resort Ministerstva dopravy snesla vlna kritiky. Bývalý ministr dopravy Dan Ťok, člen vlády Bohuslava Sobotky a později prvnídruhé vlády Andreje Babiše, byl často kritizován opozicí, a dokonce i Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ). Výhrady k rychlosti přípravy staveb ze strany opozice i odborníků pak na resort dopravy směřovaly i za působení Ťokova nástupce Vladimíra Kremlíka i současného ministra Karla Havlíčka.

Zmiňme, že za problematický byl například považován úsek dálnice D1 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem na Vysočině, který byl nakonec modernizován více firmami. Opravy tohoto úseku dálnice přitom začaly již v březnu 2018. Stavba ale nabrala zpoždění a stát nakonec stavebním firmám Geosan Group, Toto Costruzioni Generali a SP Sine Midas Stroy vypověděl smlouvu. Oprava tak nanovo započala v květnu 2019 již pod taktovkou firmy Skanska. Rekonstrukcí další části tohoto dálničního úseku byla nakonec v lednu 2020 pověřena opět Skanska, která stavbu dokončila až v dubnu 2021 (.pdf).

Pomalost plánování a výstavby nových dopravních staveb si dle vyjádření uvědomuje i samotné Ministerstvo dopravy. Navrhlo tedy novelu zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, a stavebního zákona č. 183/2006 Sb., která by umožňovala povolit dopravní stavbu v jednom jediném řízení. „A to na základě méně podrobné dokumentace“, přičemž je s řízením „spojen také pouze jediný přezkum“. Tento tzv. liniový zákon, který předkládalo Ministerstvo dopravy společně s Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem obchodu a průmyslu, úspěšně prošel legislativním procesem během roku 2020 a 13. října 2020 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Celkově tedy slib hodnotíme jako částečně splněný, neboť jak v případě dokončených nových dálnic, tak u modernizace D1 se skutečné číslo neliší od slíbeného o více než 10 %. Pouze u zahájených nových staveb je tato odchylka podstatně vyšší, a to 27 %.

Nový zákon o odpadech Životní prostředí Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Do konce roku 2018 předložíme nový zákon o odpadech směřující k zásadnímu snížení objemu odpadů končících na skládkách.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Nový zákon o odpadech, jehož cílem je zvýšit míru třídění a využití odpadů, vláda nepředložila do konce roku 2018, jak původně plánovala. Předložen však byl v prosinci 2019. Účinnosti poté nabyl 1. ledna 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Komplexní novela zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech v roce 2018 vládou předložena nebyla. Řešily se pouze drobné úpravy znění tohoto zákona v souvislosti s nařízením Evropského parlamentu a Rady týkajícím  se rtuti. Uvedený návrh na konci roku 2018 schválila Sněmovna a následně i Senát, jako zákon č. 45/2019 Sb. poté vešel v účinnost v březnu 2019.

Podle plánu legislativních prací vlády pro rok 2019 měl být vládní návrh zákona o odpadech předložen v červnu 2019. Uveďme, že tento termín byl v rozporu se zněním vládního slibu. Ministerstvo životního prostředí nicméně nakonec návrh zákona o odpadech předložilo k meziresortním připomínkám na začátku dubna 2019 a vláda jej poté schválila v prosinci téhož roku.

Ve Sněmovně byl následně tento vládní návrh (.pdf) předložen 18. prosince 2019, tedy skoro rok po vládou slíbeném termínu. Jako zákon č. 541/2020 Sb. pak vyšel ve Sbírce zákonů na konci roku 2020 a účinnosti nabyl 1. ledna 2021. Upřesněme, že zákon byl přijat na základě právních předpisů (.pdf, str. 146) Evropské unie z tzv. balíčku k oběhovému hospodářství, jehož hlavním cílem je předcházení vzniku odpadů a zvýšení jejich recyklace.

Nový zákon o odpadech má tedy zvýšit míru třídění a využití odpadů. Do roku 2025 musí Česká republika například nově recyklovat komunální odpad nejméně z 55 % a o 10 let později až z 65 %. Kromě toho zákon navyšuje poplatek za využitelný odpad ukládaný na skládku, a to postupně z 800 korun za tunu v roce 2021 na 1 850 korun v letech 2029 a dále. Mírné navýšení se týká i poplatku např. za zbytkový (směsný) odpad.

Dalším z cílů zákona bylo také omezení samotného vzniku odpadu, například díky umožnění zavedení systému PAYT (.pdf, str. 227, 228) – z angl. pay as you throw, česky zaplať, kolik vyhodíš. Pomocí tohoto systému pak občané platí za směsný odpad v závislosti na tom, kolik jej vyprodukují. Obce tedy mají nově na výběr, zda budou nadále využívat dosavadní systém poplatků za odpad, v němž každý obyvatel platí pevnou částku, nebo přejdou na systém PAYT

Na závěr uveďme, že vláda nedodržela svůj závazek předložit návrh zákona o odpadech do konce roku 2018, a kvůli nesplnění tohoto termínu jsme slib původně hodnotili jako porušený. Protože však k předložení návrhu zákona, který „směřuje ke snížení objemu odpadů končících na skládkách“, později skutečně došlo, hodnotíme vládní slib jako částečně splněný.

Ochrana turistů Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Za prioritu považujeme stanovení zákonných pravidel pro bezpečný pohyb a pobyt návštěvníků na horách v letním i zimním období, jejichž součástí bude také jasná definice postavení Horské služby ČR jakožto další složky IZS včetně odborného vzdělávání pro její pracovníky.“

Programové prohlášení vlády, str. 35

Současný status horské služby se nadále řídí dohodou a pravidly z roku 2004, kdy vznikla obecně prospěšná společnost Horská služba ČR. Postavení horské služby v integrovaném záchranném systému se nijak nezměnilo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Status Horské služby ČR (HS ČR) se od 90. let vyvíjel takto:

Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR, kdy jednotlivé oblasti (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) měly svoji právní subjektivitu. V roce 2001 vznikl jeden právní subjekt – občanské sdružení Horská služba České republiky. Občanské sdružení bylo financováno převážně z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.

V průběhu roku 2004 došlo k dohodě jednotlivých ministerstev, pro které HS vykonávala činnost, že nadále bude HS zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj jako podpora cestovního ruchu.

Na základě rozhodnutí vlády dochází k vytvoření obecně prospěšné společnosti – Horská služba ČR, o. p. s., která od 1. 1. 2005 přebírá odpovědnost za činnost Horské služby v České republice. Dále s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je občanské sdružení považováno za spolek, který je zapsán ve spolkovém rejstříku jako Horská služba České republiky, z. s.

V současnosti tedy HS ČR zastřešují dvě organizace – původní občanský spolek Horská služba České republiky, z. s., a obecně prospěšná společnost Horská služba ČR, o. p. s., založená na základě vládního rozhodnutí Ministerstvem pro místní rozvoj.

V rámci zákona o integrovaném záchranném systému (IZS) není role HS ČR specificky definována, je však upravena v položce „ostatní složky“ IZS v § 4 odst. 2 zákona č. 239/2000 Sb. jako ostatní záchranné sbory. Toto postavení měla již před nástupem vlády Andreje Babiše. Vláda do konce svého funkčního období neučinila žádný krok k integraci HS ČR do IZS. Ostatně ještě na konci roku 2020 ředitel Horské služby René Mašín mluvil o plánu na tuto změnu zákona v horizontu roku 2025.

HS ČR v rámci svého zákona nemá samostatnou definici. Její základní zákonné vymezení je ale legislativně vymezeno jen v zákonu o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu č. 159/1999 Sb., a to v jeho druhé části.

Ochrana zemědělské půdy Životní prostředí Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme opatření proti dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy, včetně podpory přednostní výstavby na brownfieldech nebo povinnosti náhradních rekultivací.“

Programové prohlášení vlády, str. 37

Vládou nebyly podniknuty žádné legislativní kroky zabraňující dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy. Je však pravdou, že ministerstva vytvořila podpůrný program pro vybrané obce, které mají zájem o revitalizaci brownfieldů, tj. například nevyužívaných průmyslových areálů apod.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně začněme dané hodnocení tím, zda došlo k zavedení přímých opatření proti záboru zemědělské půdy. V současné době upravuje problematiku záboru zemědělské půdy zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Tato legislativa v § 4 říká, že „pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu“. Pokud je odnětí zemědělské půdy nutné, potom je přednostně zabrána zemědělská půda méně kvalitní, přičemž kritériem kvality půdy jsou třídy ochrany. V takovém případě je pak na základě § 9 zákona nutný souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Doplňme, že tento paragraf dále upravuje výjimky, kdy je zábor půdy možný bez vydání souhlasu patřičných orgánů.

Při žádosti o vyjmutí pozemku z půdního fondu je také nutné zaplatit související odvody. Určení výše odvodu dále upřesňují vyhláška k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška) č. 441/2013 Sb. a vyhláška o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků č. 298/2014 Sb. Obě vyhlášky byly v současném volebním období několikrát novelizovány, změny se nicméně netýkají záboru kvalitní zemědělské půdy.

19. června 2019 předložila skupina poslanců KSČM Poslanecké sněmovně novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, jejímž cílem je dle důvodové zprávy (.pdf, str. 4) zpřísnit ochranu tohoto fondu maximálním omezením možnosti z něj půdu odejmout. Podle návrhu novely by například k odnětí zemědělské půdy mohlo dojít jen v nezbytném případě a pouze ve veřejném zájmu, který převyšuje veřejný zájem ochrany zemědělského půdního fondu. Vláda k návrhu vydala (.pdf, str. 2) neutrální stanovisko. Novela zákona byla 8. srpna 2019 přikázána k projednání v Zemědělském výboru, k jejímu projednání v Poslanecké sněmovně však k 17. září 2021 nedošlo.

Mezi další návrhy, které se ochrany půdy dotýkají, patří i návrh (.pdf, str. 1, 4) KDU-ČSL o zvýšené ochraně půdy I. a II. kategorie. Vláda k němu v srpnu 2020 vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 1). Také v tomto případě měl návrh projednat Zemědělský výbor a k 17. září 2021 poslanci návrh neprojednali.

Uveďme, že na konci roku 2019 vláda Poslanecké sněmovně předložila návrh novely zákona o urychlení staveb dopravní infrastruktury, jenž ochranu půdy uvedených dvou kategorií do určité míry snižuje. A to tím, že v případě staveb dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, které splní dané podmínky, nebude (.pdf, str. 8) třeba posuzovat, zda veřejný zájem na postavení těchto staveb výrazně převažuje nad veřejným zájmem na uchování půdy. Návrh novely prošel legislativním procesem a byl vyhlášen jako zákon č. 403/2020 Sb.

Přímá opatření proti záboru zemědělské půdy tedy vláda nepřipravila, resp. nepředložila.

Výstavba na brownfieldech

Stát také podporuje výstavbu na brownfieldech, tedy na plochách a v areálech, které dříve sloužily například pro průmyslové či zemědělské účely a jež nelze bez předchozí revitalizace vhodně využívat. V roce 2021 tak mohly vybrané obce ze strukturálně postižených krajů (nebo samotné kraje – Moravskoslezský, Ústecký, Karlovarský) požádat o dotaci na regeneraci zanedbaných areálů a na jejich přeměnu na průmyslové a podnikatelské plochy. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s agenturou CzechInvest na tuto výzvu alokovalo 210 milionů korun.

Jednalo se už o pátou z výzev vyhlášených v rámci programu Regenerace a podnikatelské využití brownfieldů, který v roce 2016 (.pdf) schválila vláda Bohuslava Sobotky. K vypsání první výzvy došlo ještě za jejího působení v roce 2017, druhou již vyhlašovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu za první vlády Andreje Babišekvětnu 2018. Zbývající výzvy byly vyhlášeny již za současného vládního kabinetu. Doplňme, že podle dostupných informací získalo více než 20 měst a obcí (.xlsx) v rámci prvních čtyř výzev dotace v celkové hodnotě přes 383 milionů korun.

Pro roky 20192020 zveřejnilo Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) také výzvy, jejichž prostřednictvím mohly obce a kraje celé České republiky požádat o dotace na regeneraci brownfieldů pro nepodnikatelské využití. V listopadu 2020 MMR uvedlo, že v těchto letech podpořilo projekty částkou přesahující jednu miliardu korun.

Brownfieldů se týká i program Státního fondu podpory investic, který od roku 2021 poskytuje územním samosprávným celkům dotace či úvěry na revitalizaci těchto tzv. území se starou stavební zátěží pro jiné než hospodářské využití. Doplňme, že podmínky použití této podpory poskytované Státním fondem podpory investic upravuje nařízení vlády č. 496/2020 Sb. účinné od 1. ledna 2021.

Uveďme, že tyto výzvy a programy jsou v souladu s Národní strategií regenerace brownfieldů 2019–2024 (.pdf), kterou vypracovala ministerstva ve spolupráci s agenturou CzechInvest a jíž se vláda zabývala v červenci 2019. Tato strategie měla za cíl nastavení vize (.pdf, str. 1) pro zmíněné pětileté období a dala si za úkol zlepšení ve čtyřech zásadních bodech – organizace; finanční podpora; územní opatření; vzdělání, výzkum a osvěta (str. 14–24). Tato iniciativa společně s výše zmíněnými výzvami znamená jistou míru snahy současné vlády o zlepšení situace brownfieldů.

Náhradní rekultivace

Tzv. náhradní rekultivace, tedy povinnost při záborech zemědělské půdy naopak jiné pozemky rekultivovat k zemědělským účelům, zavedena nebyla. Mimo jiné se o zavedení náhradních rekultivací pokoušel dříve zmíněný poslanecký návrh (.pdf, str. 5) KSČM z června 2019. Vláda k návrhu zaujala neutrální stanovisko, konkrétně zavedení náhradních rekultivací však kritizovala (.pdf, str. 2) jako problematické opatření, které se v minulosti neosvědčilo.

Závěrem tedy uveďme, že z opatření uvedených ve vládním slibu vláda podnikla podstatné kroky pouze v podpoře výstavby na brownfieldech. Došlo tak k částečnému splnění slibu.

Podpora zemědělců Životní prostředí Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Snížíme administrativní zátěž pro všechny zemědělce a potravináře.“

Programové prohlášení vlády, str. 36

Vláda prosadila některé dílčí změny, které snižují administrativní zátěž zemědělců, například v oblasti dřevařství či při zpracování masa. Plošně však ke snížení administrativní zátěže u zemědělců a potravinářů nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo průmyslu a obchodu představilo v březnu 2019 plán, jak zjednodušit byrokratický proces v různých resortech. Tento plán (.docx) obsahuje přehled opatření, která by měla dopomoci ke snížení administrativní zátěže podnikatelů až do roku 2022. Plán byl schválen v červenci 2019. Jedním z bodů je třeba novela zákona o obchodních korporacích (.docx, str. 9), která byla schválena v lednu 2020. Novela umožňuje splácet peněžité vklady i jinak než vkladem na bankovní účet a zjednodušuje rozhodování mimo valné hromady.

Dalších plánovaných změn mělo být dle výše uvedeného plánu dosaženo novelou zákona o silniční dopravě č. 111/1994 (.pdf, str. 8). Novela měla odstranit povinnost příjemce uchovat při dopravě nebezpečných věcí doklady po dobu 2 let (str. 8). Ke zrušení této povinnosti došlo novelou č. 115/2020 Sb. s účinností od 1. července 2020.

Ministerstvo zemědělství předložilo v listopadu 2018 novelu (.pdf) zákona o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh. Ta má zamezit dvojitým kontrolám (.pdf, str. 17) firem hospodařících v tomto odvětví. Toto opatření je v souladu s harmonogramem plánu (.docx, str. 10). Novela zákona byla vyhlášena v srpnu 2019 a je účinná od 1. října 2019.

Plán na zjednodušení byrokracie poté například hovoří i o změně vinařského zákona (.doc, str. 43), která by měla přispět k elektronizaci formulářů spojených s registrací v této podnikatelské oblasti a která byla naplánována na rok 2020. V roce 2019 proběhla analýza zákona. Novela však zatím představena nebyla.

V účinnosti je od 1. září 2019 také vyhláška o způsobu provádění klasifikace jatečně upravených těl jatečných zvířat a podmínkách vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob k této činnosti. Vyhláška upravuje způsob klasifikace zvířat a označení jatečně upravených těl a zjednodušuje administrativu pro vydání osvědčení o odborné způsobilosti, tj. žadatel nemusí na rozdíl od předchozí úpravy přikládat potvrzení o zdravotní způsobilosti.

Bývalá ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková pak v únoru 2019 představila podnikatelské desatero, které by mělo dopomoci ke snížení administrativní zátěže. Jedná se však zatím pouze o prohlášení, na jehož plnění se dle Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) postupně pracuje. Jedním z bodů je například digitalizace formulářů. V této souvislosti je důležité zmínit zákon o právu na digitální službu, který zavádí rovnocennost papírových a digitálních formulářů a také právo na elektronickou komunikaci se státem. Ten byl schválen Parlamentem ČR na konci roku 2019. Doplňme také, že mezi předkladateli zákona byli i poslanci vládního hnutí ANO a ČSSD. 

Dalším bodem podnikatelského desatera MPO je i vytvoření tzv. kontrolního webu, tedy Jednotného portálu evidence kontrol (.pdf, str. 2). Jeho cílem je sdílení informací o kontrolní činnosti a snížení počtu kontrol zejména u malých podnikatelů na max. jednu kontrolu ročně. Tu provede Česká obchodní inspekce nebo Živnostenský úřad. Uveďme, že podle původního plánu ministerstva měl být tento kontrolní web v provozu od 1. července 2021. Část prostředků na jeho realizaci však stát použil na vývoj „digitálních řešení pro zvládání pandemie“ covidu-19 (.pdf, str. 7), a nyní tak MPO počítá se spuštěním portálu do konce roku 2022 (.pdf, str. 2).

V dlouhodobém měřítku se celková byrokratická zátěž podnikatelů postupně snižuje. V roce 2018 byl Index byrokracie, tedy ukazatel toho, kolik hodin ročně stráví průměrná malá firma papírováním, 233 hodin za rok. V roce 2020 to bylo o deset hodin méně. 

Zdůrazněme, že Index byrokracie popisuje průměrnou firmu, není tedy zaměřen na administrativu zemědělců a potravinářů. Právě představitelé zemědělských a potravinářských svazů upozorňují na to, že v posledních letech ve svých odvětvích nezaznamenali žádné snížení byrokracie. Předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek uvedl, že současná vláda „žádnou byrokracii, přes pár drobností, celkově nesnížila, ale naopak se situace významně zhoršila“.

Vláda nicméně určité dílčí kroky, které snižují administrativní zátěž zemědělců, například v oblasti dřevařství či při zpracování masa, udělala. To, že by se plošně snížila administrativní zátěž všech zemědělců, však z vyjádření představitelů zemědělských svazů ani z Indexu byrokracie nevyplývá. Slib proto hodnotíme jako částečně splněný.

Poplatky za těžbu Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zajistíme, aby do regionů postižených těžbou směřoval vyšší podíl z těžebních poplatků.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

V červnu 2019 vláda předložila novelu horního zákona, při jejím projednávání ve Sněmovně však vládní poslanci nepodpořili pozměňovací návrhy na změnu rozdělování těžebních poplatků mezi stát a obce. Podíl, který z poplatků získávají regiony, přijatá vládní novela nezvýšila.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Rozdělení výnosů z tzv. těžebních poplatků mezi stát a obce upravuje zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, tedy tzv. horní zákon. Návrh novely tohoto zákona předložila Poslanecké sněmovně současná vláda v červnu 2019. K jejímu konečnému schválení v Parlamentu došlo v únoru 2021, v březnu pak byla vyhlášena jako zákon č. 88/2021 Sb.

Vládní návrh novely se týkal například změny (.pdf, str. 17, § 33k odst. 3) části horního zákona o tzv. moratoriu na zvyšování úhrad z vydobytých nerostů, tedy zmiňovaných těžebních poplatků (.pdf, str. 18). Podle tohoto pravidla mohla vláda zvyšovat poplatky, které těžařské společnosti každý rok platí státu za vytěžené suroviny, pouze jednou za pět let. Toto moratorium vláda navrhla zrušit (.pdf, str. 17), k čemuž přijetím novely také došlo. Dle důvodové zprávy (.pdf, str. 18) k návrhu novely tak nyní stát bude moci pružněji reagovat na vývoj tržních cen nerostných surovin a těžební poplatky zvyšovat častěji.

Doplňme však, že výše sazeb úhrady z vydobytých nerostů dle horního zákona nesmí překročit částku, která odpovídá 10 % tzv. referenční ceny těžených surovin. Referenční cena je přitom stanovena jako vážený průměr tržních cen daného nerostu za předcházející rok. Uveďme, že tento pojem do horního zákona zavedla zmiňovaná novela, a to místo dříve používaného, dle vlády nejasného pojmu cena tržní (.pdf, str. 17). Ke změně 10% hranice nicméně novelizací nedošlo (.pdf, str. 17).

Rozpočtové určení úhrady – tedy jak velká část úhrady doputuje do rozpočtu obcí a jak velká část do rozpočtu státu – novela zákona nezměnila (.pdf, str. 18–19). Rozdělení úhrad dle § 33n horního zákona (viz tabulka) tak zůstává i po schválení novely stejné. Na základě tohoto návrhu se pouze zvýšila flexibilita určení výše vybíraných těžebních poplatků, nikoliv podíl, který z těchto poplatků získávají postižené regiony, jak je uvedeno ve slibu.

Změnu rozdělování výnosů z těžebních poplatků mezi stát a regiony se při projednávání uvedené novely v Poslanecké sněmovně snažily zavést některé pozměňovací návrhy. Jednalo se například o celkem sedm návrhů tehdejšího poslance TOP 09 Dominika Feriho (.pdf, str. 2–8), které v několika variantách navrhovaly vyčlenit podíl z těžebních poplatků samostatně také pro kraje či pro Státní fond životního prostředí. Ani jeden z těchto pozměňovacích návrhů však poslanci neschválili (hlasování č. 50 až 57). Vláda jako navrhovatel novely ve všech sedmi případech vyjádřila nesouhlasné stanovisko.

Stejně tomu bylo i v případě pozměňovacího návrhu (.pdf, str. 9) Heleny Langšádlové (TOP 09) či Mikuláše Ferjenčíka (Piráti) (.pdf, str. 11). Upřesněme, že návrh Pirátů zamýšlel sjednotit rozdělení výnosů z těžebních poplatků, které by tak z 50 % připadly státu, 25 % by získávaly kraje a 25 % obce. Pozměňovací návrh Heleny Langšádlové chtěl poté například u úhrad z hnědého uhlí dobývaného povrchovým způsobem současný podíl, který připadá státu ve výši 67 %, rozdělit mezi stát (30 %) a kraje (37 %). 

Svůj pozměňovací návrh, který byl v podstatě totožný s návrhem Heleny Langšádlové, předložil také Senát (.pdf, str. 4), když Poslanecké sněmovně celou novelu vrátil k dalšímu projednání. Sněmovna však i tento návrh zamítla. Při hlasování jej nepodpořil žádný z poslanců vládního hnutí ANO, v případě ČSSD byl pro přijetí pouze poslanec Ondřej Veselý.

Ačkoliv tedy došlo k novelizaci způsobu či procesu určení výše těžebních poplatků, nijak se nezměnil podíl, který připadne regionům, jež jsou těžbou zasaženy. Vzhledem ke skutečnosti, že vláda nepodpořila ani jeden z pozměňovacích návrhů, kterým by došlo ke zvýšení podílu těžebních poplatků pro obce či kraje, hodnotíme slib jako porušený.

Posílení zastoupení v EU Bezpečnost Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme usilovat o posílení zastoupení českých představitelů a občanů v institucích a orgánech Evropské unie.“

Programové prohlášení vlády, str. 25

Změnit systém zastoupení v orgánech EU, který často vyplývá už ze zakládajících smluv, je velice složité. Česko získalo post místopředsedkyně Evropské komise a ředitele Evropské obranné agentury, počet řadových zaměstnanců Komise ale vzrostl jen nepatrně.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V dubnu 2018 první vláda Andreje Babiše schválila Koncepci pro období 2018–2020, podle níž plánovala „nominovat nové experty na volná místa v institucích EU a soustředit se na obsazení vysokých postů v Evropské komisi“. Tento dokument navazuje na Strategii podpory Čechů v institucích EU z roku 2015. V červnu 2019 pak současná vláda schválila (.pdf) „zajištění financování aktivit vyplývajících ze Strategie podpory Čechů v institucích Evropské unie v letech 2020–2022“. Nynější vláda také pokračuje ve školeníchpřednáškách, které mají českým uchazečům pomoci zvládnout výběrové řízení a získat místo v institucích a orgánech EU.

V následujících odstavcích se budeme věnovat stavu a vývoji českého zastoupení v orgánech a institucích Evropské unie. Zaměříme se na ta místa, jejichž obsazení nominanty daných členských států nevyplývá přímo ze zakládajících smluv, ale může být ovlivněno bez změny smluv. Nebudeme se tedy zabývat orgány, kde má například každý členský stát jednoho zástupce, nebo je stanoven přesný počet zástupců daného členského státu.

Výčet základních orgánů Evropské unie obsahuje čl. 13 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 10, dále jen „SEU“). Poměr zastoupení členských států v těchto orgánech je pak často dán přímo tzv. zakládajícími smlouvami (Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU) a změnit ho tak prakticky není možné (změna by si vyžádala složitý proces změny mezinárodní smlouvy ve všech členských státech, u nás by například muselo změnu schválit 120 poslanců a 3/5 přítomných senátorů).

Přímo ve smlouvách je upraveno složení Evropské rady (čl. 15 SEU), kterou tvoří nejvyšší představitelé členských států a předseda, Rady (čl. 16 SEU), kterou tvoří příslušní ministři členských států, Komise (.pdf, str. 1), která je tvořena jedním zástupcem z každého členského státu, a Účetního dvora (čl. 285 Smlouvy o fungování EU, dále jen „SFEU“, (.pdf, str. 169)), který je tvořen opět jedním zástupcem z každého státu. Další orgán zmíněný v zakládajících smlouvách je Soudní dvůr Evropské unie. Ten je tvořen tzv. Soudním dvorem a Tribunálem. Soudní dvůr tvoří dle čl. 19 SEU jeden soudce za každý členský stát. Tribunál (.pdf, čl. 48, str. 13) má od roku 2009 dva soudce za každý stát. Po této změně tedy Tribunál tvořilo 56 soudců, po Brexitu se pak jejich počet snížil na 54.

Evropský parlament má podle čl. 14 SEU maximálně 751 členů, přičemž jsou státy zastoupeny na základě tzv. degresivní proporcionality, tedy systému, ve kterém mají větší státy méně zástupců, než na kolik by měly nárok při spravedlivém rozdělení vycházejícím z počtu obyvatel, menší státy mají zástupců naopak více. Česká republika má 21 europoslanců.

Těmito orgány se tedy zabývat nebudeme a podíváme se na zastoupení českých „úředníků“, na úvod ale uděláme výjimku u Evropské komise. Její místopředsedkyní se totiž na podzim 2019 stala členka hnutí ANO Věra Jourová. Již podruhé se také stala eurokomisařkou, v Komisi zvolené 27. listopadu 2019 má nyní na starost „hodnoty a transparentnost“.

Nejsnadnější cestou ke splnění slibu mohlo pravděpodobně být navýšení počtu českých úředníků v Evropské unii (přehled institucí, orgánů a agentur EU lze nalézt například zde). V dubnu 2018, tedy ještě před nástupem druhé vlády Andreje Babiše, měla totiž Česká republika například podle bývalého státního tajemníka pro evropské záležitosti Aleše Chmelaře nedostatečné zastoupení na úřednických pozicích v orgánech EU. Dle jeho slov zde chyběly stovky českých úředníků. Podle vyjádření bývalého vedoucího Stálého zastoupení České republiky při EU Jakuba Dürra z května 2019 pak v poslední době přibývali čeští úředníci především na nižších pozicích.

V září 2021 je již k dispozici většina výročních zpráv orgánů a institucí EU za rok 2020 a 2021, z nichž některé obsahují také data o národnostním složení zaměstnanců. Tyto informace lze pak porovnat s předchozími lety, tedy před nástupem druhé vlády Andreje Babiše a po něm. Například pro Evropskou komisi k 1. lednu 2018 pracovalo (.pdf, str. 2) 505 Čechů, kteří tvořili 1,6 % zaměstnanců. K 1. lednu 2020 se toto číslo výrazně nezměnilo (.pdf, str. 2). Počet českých pracovníků se sice mírně navýšil na 527, toto číslo ale stále odpovídá přibližně 1,6 % vzhledem k nárůstu celkového počtu zaměstnanců Komise. K lednu 2021 bylo (.pdf, str. 2) českých pracovníků 533, respektive 1,7 %. Tyto údaje se nicméně týkají běžných zaměstnanců.

Co se týče významných postů v evropských agenturách, můžeme zmínit např. Jiřího Šedivého, který byl zvolen ředitelem Evropské obranné agentury. Od roku 2021 je Češka Zuzana Malůšková vedoucí oddělení pro právní aspekty půjčky NextGenerationEU Generálního ředitelství pro rozpočet. Seznam Čechů na významných pozicích v orgánech a institucích EU je pak k dispozici na stránkách Ministerstva zahraničních věcí.

Pro kontext zmiňme, že Českou republiku čeká od 1. července 2022 předsednictví v Radě EU. Bude to teprve podruhé v historii, kdy se Česká republika ujme vedení, poprvé tomu tak bylo v roce 2009. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) přitom provedla analýzu, podle které se čeští ministři účastní zasedání Rady EU nejméně ze zemí, které se připravují na předsednictví. Pokud se za členský stát nedostaví ministr, zastupuje ho náměstek či velvyslanec při unii, z analýzy pak vyplývá, že čeští ministři a ministryně chyběli za sledovaný rok na 57 z celkem 97 zasedání Rady EU. Dodejme, že do analýzy nebylo zahrnuto jednání Evropské rady, neboť se jedná o jiný orgán než Rada EU. Analýza docházky českých ministrů tedy nezahrnuje premiéra Babiše, který se schůzek Evropské rady účastní pravidelně.

Slib vlády hodnotíme jako částečně splněný, neboť za dobu vlády Andreje Babiše došlo k obsazení některých významných pozic v unijních institucích Čechy. Jmenujme například Věru Jourovou, která se stala místopředsedkyní Evropské komise, nebo Jiřího Šedivého, který byl zvolen ředitelem Evropské obranné agentury. Pouze nepatrně se navýšil počet českých zaměstnanců Evropské komise.

Privatizace Hospodářství Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Nepřipustíme privatizaci veřejných služeb ani podniků se státní účastí.“

Programové prohlášení vlády, str. 3

V únoru 2020 vláda schválila Strategii vlastnické politiky státu, ve které určila k privatizaci několik podniků, v nichž měl stát významný vlastnický podíl. Mezi nimi byly i společnosti s obratem či majetkem nezanedbatelného rozsahu, např. KORADO či VIPAP VIDEM Krško.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V prvním roce druhé vlády Andreje Babiše tehdejší ministr dopravy Dan Ťok podle Lidových novin zvažoval privatizaci nákladního železničního dopravce ČD Cargo. Ťok byl přesvědčený, že ČD Cargo nutně potřebuje silného investora, přestože v posledních letech odvádělo stovky milionů zisku do rozpočtu Českých drah, které jsou mateřskou společností ČD Cargo. Proti tomuto záměru se postavil koaliční partner ČSSD, dále KSČM, která umožnila vznik vlády, i premiér Babiš (video, 56:30). Nakonec bývalý ministr dopravy Ťok od svého záměru ustoupil se slovy: „Prodej ať už menšinového nebo většinového podílu v ČD Cargo nebudu nikomu navrhovat.

V dubnu 2019 vláda souhlasila (.pdf) s prodejem regionální železnice Čejč – Uhřice u Kyjova. Na této dráze však podle jízdních řádů nejezdily žádné vlaky, proto tento odkup nepovažujeme za problematický pro hodnocení vládního slibu, že nebude docházet k privatizaci státních podniků a veřejných služeb.

Na konci roku 2019 se však problematiky privatizace veřejných služeb a podniků se státní účastí dotkla Strategie vlastnické politiky státu představená ministryní financí Schillerovou. Tento dokument byl následně schválen (.pdf) vládou v únoru 2020 a státní podniky dělí do několika skupin podle toho, zda jsou strategické, nezbytné pro činnost jednotlivých rezortů či určené k privatizaci (.docx, str. 32–40). Strategie uvádí celkem 10 podniků, které určuje k privatizaci:

Podle Strategie také stát opakovaně nabízí k prodeji své (drobné) podíly ve společnostech LINETA Severočeská dřevařská společnost a.s., a Slovácké vodárny a kanalizace, a.s. (str. 34)

Ministerstvo financí později také zpracovalo a 10. května 2021 vládě předložilo Zprávu o plnění opatření vyplývajících ze Strategie vlastnické politiky státu k 31. prosinci 2020 (.pdf). Zpráva přináší nové informace o průběhu plnění jednotlivých opatření, například že některé předpokládané termíny privatizace byly posunuty na rok 2022. Dále že byl podnik ČSAD ÚAN PRAHA FLORENC, s.p. určen k likvidaci (.pdf, str. 30). Přibyl také další podnik určený k privatizaci, a to ČSAD Hradec Králové, s.p. (.pdf, str. 30), kde je stát 100% držitelem.

Dodejme, že například akciová společnost KORADO měla v roce 2020 obrat přesahující 1,6 miliardy Kč (.pdf, str. 54) a papírny VIPAP VIDEM Krško d.d. měla v roce 2018 majetek ve hodnotě téměř 100 milionů € (.pdf, str. 7). Nejedná se tedy pouze o majetkové podíly zanedbatelné hodnoty.

Ministerstvo financí v tiskové zprávě uvedlo, že „veškeré strategické a významné společnosti a podniky zůstanou i nadále a v souladu s programovým prohlášením vlády v rukou státu“. V programovém prohlášení se však vláda zavázala udržet si podíly v podnicích obecně, nikoli pouze v těch strategických. Jelikož dochází i k privatizaci podniků s nezanedbatelným obratem a majetkem, hodnotíme slib jako porušený.

Regulátor obchodu s vodou Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme centrálního silného a nezávislého regulátora v oblasti vody hájícího zájmy spotřebitelů.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Vláda zatím nepodnikla žádné konkrétní kroky pro zavedení nezávislého regulačního úřadu pro oblast vodního hospodářství. O existenci tohoto orgánu vznikl spor mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství. Dosud nedošlo k rozhodnutí o osudu úřadu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Během vlády Andreje Babiše došlo k několika úpravám zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Žádná z nich se však netýkala centrálního regulátora v oblasti vody, hájícího zájmy spotřebitelů. To pak platí také pro úpravy zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, tedy tzv. vodního zákona.

Můžeme však zmínit, že na konci roku 2020 byla schválena novela zákona o vodách, která se vztahovala především k řešení problému (.pdf, str. 27) sucha a nedostatku vody na území České republiky. Nově například stanovila orgány pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody a jejich hierarchii (.pdf, str. 32–33). Nejedná se však o zavedení centrálního nezávislého regulátora ve smyslu slibu. Již na podzim 2019 pak došlo ke schválení novely stavebního a vodního zákona. Ta se nicméně opět týká především problému sucha a věnuje se zadržování vody v krajině a pravidlům pro výstavbu vodních děl (.pdf, str. 5).

Ani v tzv. kompetenčním zákoně č. 2/1969 Sb. nedošlo v § 2, který vyjmenovává „další ústřední orgány státní správy“, ke změně, jež by zavedla centrálního a nezávislého regulátora v oblasti vody.

O záměru vytvořit „superúřad“, který by měl dohlížet například na fungování trhu s energiemi, na telekomunikační firmy a vedle jiného také na správné nastavení cen ve vodárenství, uvažovala již vláda Bohuslava Sobotky v roce 2016. Tuto myšlenku v té době podpořil i někdejší ministr financí Andrej Babiš či ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Na konci srpna 2018 poté Richard Brabec (ANO) přišel s plánem na zřízení nového mezioborového regulačního úřadu jen pro oblast vody. Přesněji uvedl: „Byl bych rád, kdyby část kompetencí všech resortů v oblasti vody přebral v budoucnu vodní úřad. Máme vzor v Izraeli, kde mají vodní úřad nadán vysokou kompetencí a odpovědností.“ Do nového vodního úřadu by přešli úředníci zabývající se vodní agendou na ostatních ministerstvech. „V tomto mám podporu i premiéra. Když úředníky sesadíte k sobě, začnou spolu i lépe komunikovat a může jich být i méně,“ prohlásil v rozhovoru pro Novinky.cz Richard Brabec. Dle ČRo chtěl mít do konce roku 2019 tuto otázku vyřešenou (audio, čas 0:18), podle dostupných informací ovšem v tomto směru nedošlo k žádnému dalšímu vývoji.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) v roce 2018 uvedl v rozhovoru pro Právo, že na ceny vody a další záležitosti, které se jí týkají, dohlíží odbor dozoru a regulace vodárenství a že mu stávající situace přijde dostatečná. V září 2019 poté ministr Toman oznámil svou vizi ústavního zákona na ochranu vody, který mj. hovoří o zájmech spotřebitelů. Nový ústavní zákon by podle něj „mohl zakotvit například právo jednotlivce na přístup k cenově dostupné pitné vodě pro uspokojení základních osobních potřeb“. Nicméně obsah zákona a jeho potenciální dopad jsou předmětem další diskuze.

Podle dostupných zdrojů Miroslav Toman se svým ústavním zákonem o ochraně vody nijak nepokročil. 16. září 2020 nicméně návrh ústavního zákona o ochraně vody a vodních zdrojů (.pdf) předložila skupina poslanců ČSSD, KSČM, ANO s SPD. Vláda k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko (.pdf) s tím, že si je vědoma důležitosti ochrany vodních zdrojů, ale má pochybnosti, že je nutné přijmout kvůli tomuto problému zákon, který má „nejvyšší právní sílu, tedy ústavní zákon“. Návrh tohoto ústavního zákona prozatím projednáván nebyl.

Pozice obou ministerstev pak shrnují v Duelu Deníku Vojtěch Bílý, mluvčí Ministerstva zemědělství (MZe), a Dominika Pospíšilová, která zastává na Ministerstvu životního prostředí (MŽP) pozici vrchního ministerského rady. Vojtěch Bílý zmiňuje, že vláda „na základě nezávislé studie rozhodla o vzniku odboru s požadovanými kompetencemi a úkoly a zároveň o zřízení meziresortního koordinačního subjektu, Výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Studie zkoumala i možnosti vytvoření nového regulačního úřadu, ale to pak označila v podstatě za velmi rizikové a nákladné i proto, že pod MZe spadá převážná část činností ve vodním hospodářství, včetně vodovodů a kanalizací“.

Oproti tomu Dominika Pospíšilová z MŽP obhajuje názor, že stávající kontrola ze strany státu je nedostatečná. „V minulosti se kvůli rozdělování politické moci kompetence k vodě roztříštila mezi pět ministerstev. Při privatizaci došlo k neuvěřitelnému roztříštění vlastnické struktury oboru vodovodů a kanalizací.“ V kombinaci se snahou snížit vysokou cenu vody tak vidí jako řešení těchto problémů vznik centrálního regulačního úřadu.

Doplňme, že nový regulační úřad by měl dohlížet vedle jiného také na vznik ceny vody. V současnosti je cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství Ministerstvo financí (.pdf, str. 3). Zmiňme proto, že v polovině července 2021 ministerstvo zveřejnilo nový výměr o regulaci cen v oboru vodovodů a kanalizací pro období 2022–2026 (.pdf), kterým má od roku 2022 dojít k zavedení tzv. vyrovnání. To znamená, že pokud společnost na vodném a stočném vybere od odběratelů více peněz, než podle pravidel státní regulace měla, „bude tyto prostředky v následujících letech vracet spotřebitelům formou nižší ceny“. Podle Ministerstva financí tak má dojít ke zlevnění předraženého vodného.

K vytvoření centrálního nezávislého regulátora v oblasti vody nicméně stále nedošlo, a vládní slib proto hodnotíme jako porušený.

Strategie nakládání s vodou Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme vytvoření národní strategie nakládání s vodou a vodními zdroji, včetně zadržování vody v krajině a ochraně před povodněmi.“

Programové prohlášení vlády, str. 37

Vláda podnikla některé konkrétní kroky pro zlepšení hospodaření s vodou. Od února 2021 začala platit novela vodního zákona. Různé projekty pro zlepšení hospodaření s vodou rovněž vytvářejí jednotlivá ministerstva. Nebyla ovšem prosazena žádná jednotná národní strategie.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Od 1. února 2021 je účinná novela vodního zákona. Vláda Poslanecké sněmovně předložila návrh novely (.pdf) 26. července 2019. Legislativní proces byl ukončen 23. prosince 2020, kdy byla prezidentem podepsaná novela vyhlášena ve Sbírce zákonů jako zákon č. 544/2020 Sb. Novela má za cíl zlepšení situace s dlouhodobým nedostatkem vody. V § 87a nově definuje pojem sucha a v § 87b až § 87d pojednává o koncepci plánů na zvládnutí nedostatečného množství vody v krajině. Ustanovuje také orgány, které se mají této problematice věnovat (např. obecní úřady, komise pro sucho nebo Ministerstva zemědělství a životního prostředí).

Podle Národního programu reforem na rok 2021 (.pdf), který vláda schválila v květnu 2021, vláda pokračuje „v plnění vládou přijaté Koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR" (.pdf, str. 57). Tuto Koncepci schválila (.pdf, str. 1) již vláda Bohuslava Sobotky v červenci 2017. V programu se také například píše, že „jsou realizována opatření v rámci programů Podpora retence vody v krajině – rybníky a vodní nádrže, Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích“ (str. 57).

Ministerstvo zemědělství mělo v úmyslu zavést ústavní ochranu vody. Podle ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) to bylo zapotřebí, protože: „Zdroje pitné vody jsou natolik cenné, že je musíme chránit mnohem více než v minulosti. Chceme to zakotvit do Ústavy České republiky. Právě proto jsme se už před časem spojili s odborníky z Univerzity Karlovy, abychom měli k dispozici podrobný právní posudek, ze kterého pak budeme vycházet při správném nastavení zásad pro ochranu vody.“ 

Právní analýza k této ústavní ochraně byla dokončena v září 2019. Ministerstvo se s experty shodlo, že nejlepším postupem bude vytvoření samostatného ústavního zákona. O podobě zákona probíhala od přelomu let 2019 a 2020 jednání u kulatých stolů s odborníky na ochranu životního prostředí, zástupci ministerstev a právními experty. Ti připravili základní kostru zákona.

O problémech sucha a nedostatku vody se pak následně jednalo i na mimořádné 51. schůzi Poslanecké sněmovny, která se uskutečnila 18. června 2020. Na schůzi, kterou vyvolali opoziční poslanci, byla projednávána jak novela vodního zákona, tak návrh ústavní ochrany vody. Diskuzi o nové ústavní normě Sněmovna ale odložila na září, kdy ministr Toman slíbil předložit vládní návrh daného zákona.

Návrh (.pdf) na ústavní ochranu vody nakonec nepředložilo Ministerstvo zemědělství, ale poslanci za vládní strany ANO a ČSSD s poslanci z KSČM a SPD, přičemž tento poslanecký návrh vychází i z návrhu připravovaného na Ministerstvu zemědělství. Návrh ústavního zákona obsahuje devět článků, ve kterých je ukotvena například povinnost každého zdržet se ohrožování vodních zdrojů škodlivými zásahy do životního prostředí, nebo právo každého mít v místě svého bydliště přístup k pitné vodě pro zajištění základních potřeb (.pdf, str. 1). Vláda k návrhu zaujala neutrální stanovisko (.pdf), ve kterém vyjádřila pochybnosti, zda je k dosažení ochrany vody zapotřebí přijmout právní předpis s nejvyšší právní silou, tedy ústavní zákon. Návrh tohoto ústavního zákona byl předložen Sněmovně 16. září 2020, následně byl určen k projednání v rámci Ústavně právního výboru. Výbor ani poslanci na plénu Sněmovny se nicméně dosud (k 31. srpnu 2021) návrhem nezabývali.

Ministerstvo životního prostředí rovněž podniklo některé konkrétní kroky pro lepší hospodaření s vodou a zadržování vody v krajině. V únoru 2020 například v rámci Programu péče o krajinu, který se soustředí na adaptaci na změnu klimatu a sucho, zdvojnásobilo finanční prostředky na 80 milionů korun. Dále opět pokračovalo ve svém programu Dešťovka, skrze který se snaží zmírnit dopady sucha, a pomohlo obcím a městům lépe se adaptovat na změny klimatu. Ministerstvo životního prostředí dále vyhradilo 60 milionů korun i na zadržení vody v krajině pomocí výsadby stromů či tvorby tůní a mokřadů. Již v roce 2018 svolal ministr životního prostředí Brabec skupinu „odborníků, vizionářů, vědců a vedoucích státních i nestátních institucí“ nazvanou Národní koalice pro boj se suchem (.pdf, str. 1), která se věnuje novým způsobům využívání dešťové vody či udržování vody v krajině.

Konkrétní kroky v oblasti účinného hospodaření s vodou podniklo i Ministerstvo zemědělství, které navýšilo svůj rozpočet na rok 2021 o 3 miliardy korun za účelem obnovy rybníků či propojování vodárenských soustav. Ministerstvo zemědělství v roce 2020 rovněž rozšířilo seznam území, která jsou chráněná za účelem akumulace povrchových vod, o 21 lokalit.

11. ledna 2021 vláda schválila „Státní politiku životního prostředí 2030 s výhledem do 2050“ (.pdf), kterou zpracovalo Ministerstvo životního prostředí. Jedním z deseti témat tohoto dokumentu je právě i nakládání s vodou (str. 25). Tato strategie si klade za cíl například zlepšení kvality povrchových i podzemních vod, či zefektivnění využívání vody, přičemž zároveň předkládá konkrétní opatření, která mají vést k dosažení stanovených cílů. Nicméně slíbená strategie či koncepce, která by se dopodrobna zabývala nakládáním s vodou, však dosud přijata nebyla.

Vláda tedy podnikla v oblasti nakládání s vodou a vodními zdroji některé konkrétní kroky. Zejména navrhla již schválenou novelu vodního zákona, která má za cíl zlepšení situace s dlouhodobým nedostatkem vody. Rovněž i v rámci jednotlivých ministerstev jsou vytvářeny projekty, které mají pomoci udržet vodu v krajině a zefektivnit nakládání s ní. Naopak nedošlo k uzákonění ústavní ochrany vody. Obdobně nebyla vytvořena ani slíbená národní strategie, která je hlavním bodem tohoto slibu. Proto hodnotíme slib jako porušený.

Superhrubá mzda Hospodářství Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zrušíme „superhrubou“ mzdu u daně z příjmů fyzických osob a navrhneme novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy. Stávající solidární zvýšení daně zachováme zavedením sazby 23 % z hrubé mzdy.“

Programové prohlášení vlády, str. 5

Tzv. superhrubá mzda je zrušena od roku 2021. Daňová sazba však zůstala 15%, nebyla tedy zvýšena na 19 %. Vysoké příjmy jsou zdaněny 23 %.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Úvodem připomínáme, že superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítají odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Superhrubá mzda byla zavedena během daňové reformy českých veřejných financí v létě 2007.

Původně mzdy a platy zaměstnanců podléhaly 15procentní dani z příjmu, která byla počítána právě z navýšeného základu. Efektivní příjmové zdanění tedy činilo, jak uvádí daňoví poradci nebo finanční weby, po odečtení slevy na poplatníka přibližně 20,1 % z hrubé mzdy. Pro příjmy nad čtyřnásobek průměrné mzdy měsíčně (resp. 48násobek ročně) se uplatňovala také tzv. solidární přirážka. Takto vysoké příjmy byly tedy kromě standardních 15 % navíc zdaněny 7% přirážkou.

V červenci 2020 v rozhovoru pro Českou televizi Andrej Babiš uvedl, že se vláda shodla na zrušení superhrubé mzdy. 28. srpna 2020 pak vláda oznámila svůj plán a v návaznosti na to Andrej Babiš předložil ve Sněmovně 26. října 2020 pozměňovací návrh (.pdf) vládního návrhu zákona upravující daňový systém. Dne 22. prosince 2020 poté Parlament schválil senátní podobu vládního daňového balíčku, která mimo jiné přinesla zrušení superhrubé mzdy. Účinnosti nabyl zákon 1. ledna 2021.

Od roku 2021 je tedy superhrubá mzda zrušena. Ponechána však byla 15% sazba daně z příjmů. Namísto solidární přirážky již dnes zákon hovoří přímo o dani 23 %, která se uplatní pro příjmy nad 48násobek průměrné mzdy ročně. Daňový balíček přináší dle Ministerstva financí snížení zdanění pro cca 4,3 milionu zaměstnanců. Ti díky tomu od ledna 2021 odvedou na dani z příjmů přibližně o čtvrtinu méně. „Jedná se o revoluční snížení daní a lidem zůstanou v peněženkách tisíce korun měsíčně navíc. Jsem přesvědčena, že právě v krizi je k tomu správná doba. Že lidé peníze dají do spotřeby, nebo je investují, a přispějí tak k rychlejšímu zotavení naší ekonomiky,“ uvedla k tomuto kroku ministryně financí Alena Schillerová.

Při zrušení superhrubé mzdy se tak vláda podstatně odchýlila od programového prohlášení, když nedošlo ke zvýšení sazby daně na 19 % a tedy k vyrovnání rozpočtových dopadů tohoto opatření. Do srpna 2021 tak došlo ke snížení příjmů veřejných rozpočtů o přibližně 40 mld. korun, přičemž roční dopad má být dle studie Národní rozpočtové rady více než dvojnásobný. Daňový balíček pak kritizovala i vládní ČSSD, která poukazovala na to, že stát přijde o významnou část peněz z daní. „No ale když není kde brát a ten stát je slabý a nemá žádné peníze, no, tak asi moc pomáhat nemůže,prohlásil Jan Hamáček pro Českou televizi.

Nejvýznamnější změnu daňového balíčku představuje zrušení superhrubé mzdy, ale balíček se nezabývá jen tímto. Zaměstnavatelům od ledna 2021 poskytuje také daňově zvýhodněný tzv. stravenkový paušál, tedy příspěvek na stravování a alternativu ke stravenkám. Rovněž proběhlo navýšení slevy na poplatníka. Výše slevy je pro rok 2021 stanovena na 27 840 Kč a v roce 2022 na 30 840 Kč.

Došlo tedy ke zrušení tzv. superhrubé mzdy a solidární přirážka byla nahrazena sazbou daně ve výši 23 %. Nedošlo však k zavedení 19% sazby z hrubé mzdy, a slib proto hodnotíme jako částečně splněný.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů