Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz k plnění slibů vlády Andreje Babiše

S končícím volebním obdobím zpracoval Demagog.cz unikátní analýzu, nakolik menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD splnila závazky, které si na začátku volebního období sama vytyčila. Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Z něj jsme vybrali padesátku slibů napříč tématy a ty jsme po celé volební období průběžně sledovali.

Nyní si tak můžete přečíst, jak si druhá Babišova vláda vedla v plnění slibů v oblasti hospodářství, životního prostředí, sociálního státu, vzdělanosti, právního státu a bezpečnosti. U každého slibu jsme na základě dohledávání primárních zdrojů informací zkoumali, zda se jej koalici podařilo naplnit. Pro potřeby tohoto výstupu pracujeme s třemi kategoriemi hodnocení — jde o sliby splněné, částečně splněné nebo porušené (více v metodice). Cílem hodnocení není říct, zda vláda byla dobrá, nebo špatná, úspěšná, nebo neúspěšná. To si rozhodne každý volič 8. a 9. října u volební urny. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu namísto impulzivních a zkratkovitých hodnocení, která s sebou nese (nejen) předvolební kampaň.

Z výsledků analýzy vyplývá, že z celkových 50 slibů vláda splnila 22 slibů, 13 splnila částečně a zbývajících 15 slibů porušila.

Druhá polovina funkčního období vlády byla charakterizována probíhající pandemií covidu-19. S ní spojené výzvy se pochopitelně podepsaly i na plnění programového prohlášení. Na naši metodiku hodnocení jednotlivých slibů to vliv nemělo, při čtení naší analýzy ale dopad pandemie na práci vlády mějte na paměti.

Analýzu jsme zpracovali k 17. září 2021, s ohledem na případné legislativní posuny u některých slibů ji budeme do sněmovních voleb aktualizovat.

Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

50 sledovaných slibů

22 splněných
44 %
13 částečně splněných
26 %
15 porušených
30 %
Oblast Hodnocení
Bytová výstavba Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme prosazovat zvýšení objemu finančních prostředků pro bytovou výstavbu v ČR s akcentem na podporu dostupného nájemního bydlení určeného pro seniory, mladé lidi, zdravotně postižené, matky samoživitelky a občany s nižšími příjmy. “

Programové prohlášení vlády, str. 35

Vláda podporovala výstavbu nájemních bytů pro výše uvedené skupiny v rámci programů Státního fondu rozvoje bydlení. Rozpočet na ně byl pro rok 2019 navýšen, a to i díky nově spuštěnému programu Výstavba. Kromě něj funguje i program určený pro mladé.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) spustilo od poloviny května 2019 v rámci Státního fondu pro rozvoj bydlení (SFRB) dotačně-úvěrový program Výstavba. Projekt měl za cíl pomoci obcím s problematickou situací dostupnosti bydlení a částečně nahradit původně zamýšlený zákon o sociálním bydlení. V rámci rozpočtu na něj měla být vydána do konce roku 2019 jedna miliarda Kč. Konkrétně bylo 650 milionů Kč určeno pro sociální byty a 350 milionů Kč na zvýhodněné úvěry. Pro rok 2021 byla alokovaná částka pro program Výstavba stanovena (aktualizovaná výzva.pdf, str. 1) na 430 milionů korun.

Do programu se během léta 2019 přihlásily první obce. Jejich počet byl však až překvapivě nízký. Důvodem byly především přísné podmínky získání dotací nebo úvěru. souvislosti s nedostatečným využíváním programu proběhla jeho novelizace. Nové znění nařízení mělo obcím zajistit větší pružnost. MMR uvádí, že „úpravou podmínek se také významně rozšířila cílová skupina možných příjemců o jedno a dvoučlenné sociálně slabé domácnosti, typicky seniory a matky samoživitelky“. I přes to bylo v roce 2020 využito pouze necelých 100 miliónů korun na výstavbu 70 bytů.

Program Výstavba je na základě později novelizovaného nařízení vlády z 15. dubna 2019 (.docx) určen pro obce na pořízení sociálního domu, smíšeného domu se sociálními nebo dostupnými byty, sociálního bytu, dostupného domu nebo dostupného bytu. Obce k jejich zajištění mohou využít dotace anebo zvýhodněného úvěru. Tento vládní program dlouhodobě naráží na kritiku. Skepse je i na straně opozice. Spolu s odbory a neziskovými organizacemi se domnívají, že zákonná úprava řešící otázku sociálního bydlení je nezbytná. Podle kritiků program Výstavba celkovou situaci nezlepší, protože jsou takové prostředky řešením asi jen pro tisíc bytů.

I z jejich tvrzení je patrné, že tento program zcela nenahradil původně zamýšlený zákon o sociálním bydlení. Od tvorby tohoto zákona vláda nakonec ustoupila. Namísto toho byl ČSSD předložen návrh zákona (.pdf) o veřejně prospěšných společnostech bytových. K tomuto návrhu podal následně poslanec Birke společně s ministryní pro místní rozvoj Dostálovou a dalšími poslanci v březnu 2021 komplexní pozměňovací návrh (.pdf). Po jeho kritice byl v červnu 2021 podán druhý komplexní pozměňovací návrh (.pdf).

Tématice slibu se věnuje také Koncepce sociálního bydlení, o jejímž plnění jednala vláda (.pdf, str. 2) v červenci 2019. Dle Zprávy o plnění koncepce za rok 2018 (.pdf, str. 52–58) byly schvalovány především finanční části plánu, nikoli však systémové. Podle téže Zprávy za rok 2020 (.pdf, str. 3), vydané v červnu 2021 (.pdf, str. 1), bylo z původně deklarovaných 22 cílů plně splněno devět, šest cílů bylo splněno částečně a sedm splněno nebylo. Původní Koncepce sociálního bydlení byla v roce 2021 nahrazena novou Koncepcí 2021+ (.pdf), která se zaměřuje především na cíle, které v původní koncepci nebyly splněny.

Pro dotační a úvěrové programy v roce 2019 bylo v dubnu téhož roku Poslaneckou sněmovnou schváleno zvýšení (.pdf, str. 4) rozpočtu SFRB až na 3,482 miliardy korun. Oproti předchozím schváleným rozpočtům jde o značné navýšení. V roce 2018 (.pdf, str. 3) disponoval SFRB rozpočtem ve výši 2,168 miliardy Kč a v roce 2017 (.pdf, str. 32) to bylo 2,143 miliardy Kč. Pro rok 2020 poslanci odhlasovali rozpočet SFRB ve výši 3,02 mld. Kč. V březnu 2020 pak došlo k navýšení o další 1,1 miliardy (šlo o peníze, které ve fondu zůstaly z předchozího roku). Pro úplnost uveďme, že 1. června 2020 došlo ke změně názvu fondu na Státní fond podpory investic (SFPI). Pro rok 2021 (.pdf, str. 3) je pro SFPI alokováno 3,435 mld. Kč.

Ministerstvo pro místní rozvoj vedle SFPI podporovalo rozvoj bydlení i národními dotacemi. Konkrétně v roce 2019 bylo možné žádat o dotace například v rámci programu Podpora bydlení v oblastech se strategickou průmyslovou zónou. Nejvýznamnějším regionem v tomto smyslu jsou Solnice-Kvasiny. Pro rok 2020 vyčlenilo MMR na tyto programy 666 milionů Kč. Na rok 2021 bylo pro programy Podpory bydlení celkem alokováno 500 milionů Kč, z toho pro podprogram Bytové domy bez bariér 200 milionů korun (.pdf, str. 3), pro Podporované byty 250 milionů Kč (.pdf, str. 4), a pro výzvu Technická infrastruktura 50 milionů Kč (.pdf, str. 2).

Dodejme, že již první vláda Andreje Babiše schválila program, který nabízel možnost zvýhodněného úvěru na pořízení či rekonstrukci bydlení pro mladé lidi do 36 let, kteří pečují o dítě do 15 let. Tento projekt byl v lednu 2021 nahrazen programem Vlastní bydlení, který maximální věk pro poskytnutí zvýšil z 36 na 40 let a navýšil také maximální částky poskytnutých úvěrů. Na jaře 2021 zájem o tento program vzrostl.

Dalším úvěrovým programem je program Nájemní byty, který se nově řídí nařízením vlády z roku 2021. Žadatel o úvěr může být obec či jiná právnická či fyzická osoba. Nájemní smlouvy na byty postavené z úvěru pak lze uzavřít pouze se seniory, mladými lidmi, lidmi handikepovanými či sociálně slabými.

Daně nadnárodních korporací Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme rozšíření oznamovací povinnosti nadnárodních korporací i na osvobozené příjmy, zejména v podobě dividend, které jsou z České republiky vyváděny do zahraničí.“

Programové prohlášení vlády, str. 7

Parlament již v roce 2018 schválil vládní návrh daňového balíčku, který obsahuje rozšíření dosavadní oznamovací povinnosti i na osvobozené příjmy plynoucí do zahraničí.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda již 13. června 2018 (tedy ještě před jmenováním ministrů současné vlády) schválila návrh zákona z dílny Ministerstva financí, tzv. daňový balíček, kterým se mění některé zákony v oblasti daní.

Cílem navrhované (.pdf, str. 113) právní úpravy zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, obsažené v daňovém balíčku, je mimo jiné rozšíření dosavadní oznamovací povinnosti. Ta se nově vztahuje i na osvobozené příjmy právnických osob (a příjmy, jež podle mezinárodní smlouvy nepodléhají zdanění v České republice), které daňovým nerezidentům vyplývají ze zdrojů na území České republiky. Podle ministryně financí Aleny Schillerové jsou „navrhovaná opatření součástí našeho akčního plánu proti agresivnímu daňovému plánování zejména ze strany nadnárodních skupin.

Cílem oznamovací povinnosti je dle Ministerstva financí získání a následné využití relevantních dat pro povinnou automatickou výměnu informací. Důvodem pro její zavedení je pak poměrně vysoký odliv důchodů z přímých zahraničních investic, který je v mezinárodním srovnání ojedinělý. S tím souvisí potřeba exaktněji zmapovat toky zisku plynoucí mimo ČR za účelem lepšího boje proti daňovým únikům.

Součástí daňového balíčku je i transpozice tzv. ATAD směrnice. Ta stanovuje (.pdf, str. 107) opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem právnických osob. Směrnice obsahuje pravidlo pro omezení odpočítatelnosti úroků, zdanění při odchodu, obecné pravidlo proti zneužívání daňového režimu či pravidlo pro ovládané zahraniční společnosti. Balíček zároveň upravuje hybridní nesoulady (důsledky rozdílných právních kvalifikací).

Nově se tedy do zákona o daních z příjmů přidal §38da (.pdf, str. 7): Oznámení o příjmech plynoucích do zahraničí, které určuje povinnost ohlásit správci daně i v těchto případech: „(1) Plátce daně, který je plátcem příjmu plynoucího ze zdrojů na území České republiky daňovému nerezidentovi, ze kterého je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a to i v případě, že je tento příjem od daně osvobozen nebo o němž mezinárodní smlouva stanoví, že nepodléhá zdanění v České republice, je povinen tuto skutečnost oznámit správci daně.“

Vládní návrh daňového balíčku Poslanecká sněmovna schválila (.pdf) 21. prosince 2018 ve znění některých pozměňovacích návrhů, které se však netýkaly oznamovací povinnosti nadnárodních korporací. Pro návrh hlasovali poslanci všech poslaneckých klubů, pouze Piráti se zdrželi. Schválený návrh zákona byl postoupen Senátu, který jej projednal na schůzi 30. ledna 2019. Senát vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které se však také netýkaly oznamovací povinnosti nadnárodních korporací. Poslanecká sněmovna setrvala (.pdf) na původním znění návrhu zákona, a tak byl 12. března 2019 zákon schválen, následně podepsán prezidentem republiky a 27. března 2019 byl ve sbírce zákonů vyhlášen jako zákon č. 80/2019 Sb.

Ustanovení § 38da pak bylo novelizováno zákonem č. 609/2020 Sb. Nově (.pdf, str. 96) tedy např. stačí podávat zmiňované oznámení jen jednou ročně, navýšen byl také limit, do kterého nemusí být oznámení podáváno, a to ze 100 000 na 300 000 korun.

Digitální Česko Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Základem Digitálního Česka bude jedna digitální identita pro každého občana, kde budou všechny služby státu dostupné na jednom místě.“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Na začátku roku 2020 došlo, v duchu koncepce Digitální Česko, ke schválení dvou významných zákonů, které vytvářejí legislativní základ pro jednotnou digitální identitu. Jako zastřešení digitální identity může být chápán Portál občana, který postupně rozšiřuje své dostupné služby.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Plnění tohoto slibu započalo 3. října 2018, kdy vláda přijala usnesením č. 629 tři strategické materiály, které dohromady tvoří koncepci Digitální Česko – Česko v digitální Evropě (v gesci Úřadu vlády, .pdf), Informační koncepce České republiky (v gesci Ministerstva vnitra, .pdf) a Digitální ekonomika a společnost (v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, .pdf).

„Na nejvyšší (první) úrovni se koncepce programu Digitální Česko skládá ze 3 pilířů (dílčích koncepcí). Na druhé úrovni každý pilíř obsahuje několik ‚hlavních cílů‘. Na třetí se pak každý hlavní cíl rozpadá na několik ‚dílčích cílů‘,“ popisuje (.pdf, str. 4) tuto koncepci blíže dokument Metodika řízení programu Digitální Česko.

„Centrálním, koordinačním a řídícím orgánem programu Digitální Česko a těchto tří celků bude Rada vlády pro informační společnost (dále jen ‚RVIS‘), v čele s vládním zmocněncem pro IT a digitalizaci, ve spolupráci s ministerstvy, v souladu s jejich gescí, dle Kompetenčního zákona,“ píše se v úvodním programu Digitální Česko (.pdf, str. 8).

Cíl jednotné elektronické identity je rozvíjen především v rámci Informační koncepce ČR v gesci zejména Ministerstva vnitra (.pdf, str. 20, 25). Vládním zmocněncem pro informační technologie a digitalizaci se stal Vladimír Dzurilla. Činností Rady vlády pro informační společnost (RVIS) je rozvoj veřejné správy a eGovernmentu, především v oblastech vyplývajících ze strategických dokumentů Evropské komise a vlády České republiky.

Usnesení č. 629 ukládá mimo jiné ministru vnitra a dalším členům vlády naplňování cílů, které jsou stanoveny v přijatých dokumentech. V dokumentu Shrnutí implementačních plánů pro 2019 (.pdf) vláda stanovila konkrétní záměry, které chtěla naplnit pro rok 2019. Digitální identitu tento dokument obsahuje v rámci konkrétních priorit Informační koncepce. Jde o následující oblasti: „Uživatelsky přívětivé a efektivní ‚on-line‘ služby pro občany a firmy“, „Digitálně přívětivá legislativa“, „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“, „Zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě“ a „Efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy“. (.pdf, str. 4–7)

Od konce června 2019 se nám podařilo dohledat změny především v oblastech „Digitálně přívětivá legislativa“ a „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“:

  • Vláda podpořila novelu bankovního zákona umožňující využití BankID pro přihlášení do služby eGovernment a návrh tohoto zákona byl následně schválen. Od návrhu zákona si předkladatelé slibovali výrazné zjednodušení fungování eGovernmentu pro občany, protože zmizí například nutnost užívání datové schránky i samotné zřízení elektronické identity. V únoru 2020 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů. Dodejme však, že aby banky mohly službu elektronické identifikace za účelem čerpání jiných než bankovních služeb poskytovat, musí jejich technická řešení projít akreditačním procesem u Ministerstva vnitra ČR. Aktuální seznam akreditovaných poskytovatelů je dostupný na stránkách ministerstva.

Navrhovaná právní úprava vytváří podmínky pro vznik tzv. bankovní identity. Bankovní identita představuje jednoduchou a bezplatnou formu přístupu ke službám e-Governmentu i on-line službám soukromého sektoru pro přibližně 5 milionů občanů, kteří používají internetové bankovnictví.“ (.pdf, str. 8)

Shrnutí implementačních plánů 2020 pak k BankID uvádí:

„Projekt BankID umožní do jednoho roku přístup ke službám státu prostřednictvím stejných přihlašovacích údajů, které využíváme do svého internetového bankovnictví. Jednoduchá dostupnost pro 5,5 milionu lidí.“ (.pdf, str. 2)

  • V březnu 2019 do Sněmovny zamířil poslanecký návrh zákona o právu na digitální službu. Ten získal podporu napříč všemi poslaneckými kluby a podepsalo se pod něj celkem 137 poslanců. Vláda k návrhu vydala souhlasné stanovisko (.pdf), nicméně vytýká mu např. příliš optimisticky nastavené termíny pro jeho realizaci či absenci důkladné analýzy dopadů a doporučuje ho během projednávání upravit. Podle důvodové zprávy má zákon posílit práva občanů a firem na to, aby jim státní správa poskytovala své služby elektronicky (.pdf, str. 14). Zákon byl vyhlášen v lednu 2020 ve Sbírce zákonů. Tento zákon pak má být legislativním základem jednotné digitální identity.

Základním nosnou myšlenkou návrhu zákona je vložit do rukou každého uživatel služby právo na digitální službu, a tedy na využití skutečně elektronické veřejné správy. Základním cílem, a zároveň i důvodem předložení návrhu zákona, je stanovit obecné právo pro fyzické a právnické osoby týkající se poskytování digitálních služeb jako rovnocenných forem jinak nedigitální (avšak objektivně digitalizovatelné) služby a zároveň ustanovení odpovídají povinnosti orgánů veřejné moci takové digitální služby za podmínek stanovených návrhem zákona poskytnout.“ (.pdf, str. 16, gramatické chyby původní)

Schválené zákony jednak vytvářejí prostředí pro přístup k eGovermentu a zároveň garantují nárok občanů na eGovernment jako rovnocenný k službám nedigitálním.

Jako zastřešení digitálních služeb pak lze chápat Ministerstvem vnitra budovaný Portál občana. Ministerstvo vnitra o portálu uvádí:

„Portál občana je personalizovaným místem pro poskytování služeb občanovi. Jde o poskytování přímé, tedy přímo z prostředí portálu, nebo přenesené, tedy odkázáním občana na portály dalších úřadů bez nutnosti opětovného přihlašování a ověřování identity. Aby občan mohl začít využívat služby na Portálu občana, musí nejdříve v přihlášení prokázat svou totožnost.“

V současnosti existuje celkem 8 možností přihlášení se do systému, například:

Rozvoj Portálu občana není ani zdaleka u konce. V dokumentu Shrnutí implementačních plánů spadá Portál občana pod Ministerstvo vnitra. Rozvoj projektu pokračuje i nadále, pro roky 2021 a 2022 jsou předpokládány investice ve výši 3,8 mld. Kč a pro další období další investice ve výši 1,5 mld. Kč (.pdf, str. 13). Seznam (.pdf) služeb, které portál ovládá, se neustále rozšiřuje, v současné době skýtá již přes 230 úkonů. Pro mnoho z nich je však nutné zřízení datové schránky. V některých případech, jak je ze seznamu patrné, figuruje Portál občana jako prostředník; tj. skrze něj se dostaneme na příslušné portály, které danou funkci vykonávají. Mezi dostupné služby patří například: 

  • Výpis bodového hodnocení řidiče
  • Podání daňového přiznání
  • Výpis z Rejstříku trestů
  • Výpis z živnostenského rejstříku
  • Vyřízení živnostenského oprávnění
  • Požádání o potvrzení bezdlužnosti
  • Informace z katastru nemovitostí
  • Přístup k eReceptu
  • Informace o pracovní neschopnosti
  • Přehled o důchodovém pojištění
  • Notifikace platnosti dokladů
  • Portály obcí a měst

Nicméně stále platí, že k mnoha službám se občan dostane pouze zprostředkovaně. Nutnost zřízení datové schránky platí u mnoha úkonů. Jak uvádí web Lupa.cz, „ovšem pokud nemáte svou vlastní datovou schránku (fyzické osoby), jsou pro vás ony výpisy z rejstříků veřejné správy i nadále (elektronicky, přes portál) nedostupné". Zmiňme však, že nejběžnější služby, jako například výpis z bodového hodnocení řidiče nebo výpis z Rejstříku trestů, mohou proběhnout i bez datové schránky. Zda je daná služba dostupná bez datové schránky, můžeme najít v aktualizovaném seznamu (.pdf). Uveďme, že pro právnické osoby je datová schránka povinná a momentálně se spekuluje nad tím, že od roku 2023 bude povinná i pro podnikající fyzické osoby (OSVČ). Jako jiný příklad zprostředkovaných služeb můžeme uvést případy, kdy Portál občana funguje jen jako křižovatka, která uživatele odkáže na příslušné servery (.pdf, od str. 3) jako Českou správu sociálního zabezpečení, Daňový portál Finanční správy ČR, Ministerstvo práce a sociálních věcí/Úřad práce, Celní správu a službu eRecept.

Elektronický dálniční kupon Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Místo dálničních známek zavedeme elektronický dálniční kupon, který bude možné koupit prostřednictvím mobilní aplikace či internetu.“

Programové prohlášení vlády, str. 17

Vládní novela, která umožňuje zavedení elektronických dálničních kuponů, byla přijata v roce 2019. Od prosince 2020 si řidiči mohou kupovat elektronické dálniční známky s platností na rok 2021. Papírové známky se již nevyužívají.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Vláda v únoru 2019 předložila Poslanecké sněmovně novelu (.pdf) zákona o pozemních komunikacích, jež umožnila zavedení elektronických dálničních kuponů. Ve třetím čtení, které proběhlo 12. července 2019, byl návrh zákona schválen. Senát návrh následně projednal a schválil ve znění postoupeném Sněmovnou dne 14. srpna 2019. Zákon byl poté 5. září 2019 vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 98 pod číslem 227/2019 Sb.

V listopadu 2019 vyhlásil Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) soutěž na dodavatele elektronických dálničních známek na obchodních místech. V lednu 2020 poté SFDI uzavřel smlouvu s dodavatelem systému elektronických dálničních známek. Hodnota této zakázky byla 480 milionů Kč vč. DPH. Ročně pak mají elektronické dálniční známky uspořit až 120 milionů Kč. I přesto vyvolala nejen cena, ale i jiné části zakázky značnou diskuzi. Ta vedla až k výměně na postu ministra dopravy. Vladimír Kremlík (za ANO) byl odvolán a ve funkci jej v lednu 2020 nahradil Karel Havlíček (za ANO).

Ihned po nástupu Karla Havlíčka do čela ministerstva byla původní zakázka zrušena. „Začíná nové kolo, nová zakázka bude lépe strukturovaná, jednodušší, poučili jsme se,“ řekl Havlíček. Ve stejnou chvíli se také ozval podnikatel v IT Tomáš Vondráček s návrhem vytvoření systému zdarma. Koncem ledna 2020 tak začal tzv. hackathon, kterého se zúčastnilo šest desítek dobrovolníků za účelem vytvoření systému pro elektronické dálniční známky. V rámci projektu pak vznikl návrh systému na prodej elektronických dálničních známek. Úsilí programátorů však nebylo využito a Ministerstvo dopravy v březnu 2020 oznámilo uzavření smlouvy se státním podnikem CENDIS za 128 milionů Kč. Podnik nicméně oznámil, že využil jisté myšlenky vzniklé právě z hackathonu.

Zavedení elektronických kuponů je platné od ledna roku 2021, kdy zákon nabyl účinnosti. Podle nového zákona se již nepočítá s vydáváním papírových dálničních kuponů a s jejich vylepováním na čelní sklo vozidla. Elektronickou dálniční známku lze v současné době zakoupit přes e-shop, v síti obchodních míst (Česká pošta a EuroOil) nebo v samoobslužném kiosku. Tyto kiosky jsou umístěny (.pdf) zejména v příhraničních oblastech před vjezdy na zpoplatněný úsek. Mobilní aplikace, v níž by motoristé mohli elektronickou dálniční známku zakoupit, však k dispozici není.

Ceny ani jednotlivé druhy dálničních známek se nemění. Řidiči si stále mohou zakoupit roční, třicetidenní nebo desetidenní známku. Nově má roční známka klouzavou platnost, a platí tedy 365 dní od vybraného data.

Spuštění prodeje v prosinci 2020 provázely problémy. Web edalnice.cz, na němž se elektronické dálniční známky prodávají, několik hodin nefungoval z důvodu přetížení systému. Později během dne byl přístup k webu obnoven. I přes potíže bylo dle Ministerstva dopravy hned první den prodáno celkem 2861 elektronických dálničních známek.

Další problémy se objevily později. Systém totiž nevracel peníze, pokud lidé špatně vyplnili registrační značku. To se však změnilo v dubnu 2021, kdy Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) připravil způsob, jak si řidiči, kteří při nákupu dálniční známky omylem zadali neexistující SPZ, mohou zažádat o vrácení úhrady. „Nárok (na vrácení úhrady, pozn. Demagog.cz) lze uplatnit na elektronické dálniční známky prodané kdykoliv v minulosti, které obsahují prokazatelně neexistující SPZ, zakoupené jak v e-shopu, tak na fyzickém obchodním místě. Pokud si však řidič zakoupil dálniční známku na SPZ vozidla, které existuje, ale patří někomu jinému, v takovém případě peníze vrátit nelze. Chráníme se tak před zneužitím systému,uvedla Lucie Bartáková, ředitelka sekce pro správu finančních zdrojů SFDI.

Poplatky motoristé hradí v hotovosti v síti obchodních míst nebo elektronicky platební kartou či bezhotovostním převodem na určený účet. Elektronický kupon je vázán na poznávací značku auta a podle ní je také prováděna kontrola. Koncem února 2021 Ministerstvo dopravy v tiskové zprávě informovalo, že za první měsíc kontrol Policie ČR odhalila téměř dva tisíce řidičů bez platné dálniční známky. „Kontrola je prováděna přímo na zpoplatněném úseku dálnice prostřednictvím hlídkových vozidel vybavených kamerovým systémem pro rozpoznávání SPZ nebo za pomoci vzdáleného připojení ke kontrolním branám nebo kontrolou na odpočívkách a parkovištích,uvádí web edalnice.cz.

Elektronické dálniční kupony lze koupit skrze webové rozhraní uzpůsobené pro mobilní telefony, nikoli však prostřednictvím mobilní aplikace. Jelikož jde o jednu z možností uvedených ve vládním prohlášení a vláda skutečně zavedla elektronické známky, hodnotíme slib jako splněný.

Elektronický recept Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Upravíme legislativu tak, aby bylo možné využívat elektronický recept v plném rozsahu, včetně kontroly lékových interakcí a celkové preskripce pacienta.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

Novela zákona, která umožňuje přístup k lékovému záznamu ze strany lékařů, farmaceutů i pacientů samotných, nabyla účinnosti od 1. prosince 2019.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Druhá vláda Andreje Babiše předložila Poslanecké sněmovně 10. října 2018 návrh (.pdf) novely zákona o léčivech. Návrh novely zákona (.pdf, str. 9) přidává do zákona o léčivech § 81d o lékovém záznamu, který „umožňuje pacientovi, lékaři, farmaceutovi a klinickému farmaceutovi nahlížení na údaje o léčivých přípravcích předepsaných a vydaných konkrétnímu pacientovi, které jsou obsažené v centrálním úložišti elektronických receptů, včetně jejich dalšího zpracování“. To by mělo vést k omezení nežádoucích interakcí léčivých přípravků, jejich duplicitnímu používání (.pdf, str. 3) a dále také k zajištění vyšší míry bezpečí pacienta (.pdf, str. 7).

Díky přístupu k lékovému záznamu budou mít lékaři, lékárníci a kliničtí farmaceuti možnost kontrolovat lékovou interakci a celkovou preskripci pacienta. Nebudou tak odkázáni pouze na slovní vyjádření pacienta, které může být nepřesné. Do svého lékového záznamu bude mít rovněž přístup pacient.

Senát tuto novelu vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které ztěžovaly přístup k údajům o předepsaných lécích ze strany farmaceutů. Senát chtěl zavést tzv. opt-in systém, kdy by pacient musel nejprve vyslovit souhlas s přístupem k údajům (návrh, změny pro § 81e, odst. 7 a dále). Sněmovna však setrvala na původním znění návrhu a novelu schválila v září 2019 (.pdf). Novela zákona o léčivech byla 18. října 2019 vyhlášena ve Sbírce zákonů pod číslem 262/2019 Sb. a účinnosti nabyla 1. prosince 2019.

Přijetím novely zákona došlo k legislativnímu uvedení výše zmíněných bodů programu elektronické preskripce do praktického užívání. Stav schopností systému, naposledy aktualizovaný k srpnu 2020, je k nahlédnutí zde (pdf.). Dodejme, že k 17. září 2021 bylo tento rok předepsáno přibližně 53,3 milionu eReceptů.

Investiční plán země Hospodářství Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme strategický investiční plán země – zajistíme inventuru připravovaných investic a syntézu analytických materiálů jednotlivých ministerstev tak, aby byl plán pro zásadní investice závazný včetně zajištění zdrojů a jejich udržitelnosti.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Detailní znění Národního investičního plánu bylo zveřejněno v prosinci 2019. Dokument se nicméně podobá spíše seznamu možných investic než závaznému investičnímu plánu. Jedním z podstatných problémů je absence podrobnějšího plánu zajištění financí.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Premiér Andrej Babiš představil 26. listopadu 2018 po několikerém odkladu Národní investiční plán ČR na období let 2019–2030. Plán podle Andreje Babiše obsahoval více než 17 tisíc projektů za 3,45 bilionu Kč, přičemž 1,23 bilionu mělo být vyčleněno na investice do roku 2022. V rámci příprav dle vyjádření premiéra Babiše proběhl rozsáhlý sběr dat provedený Ministerstvem pro místní rozvoj, při němž měly být osloveny nejen všechny resorty, ale i obce, města a kraje. Za tímto účelem Andrej Babiš vyjížděl na jaře roku 2018 spolu se svou první vládou do regionů, kde obcím a krajům sliboval investice ve výši přesahující 100 miliard Kč. Výsledkem sběru dat mělo být dle Babiše „vytvoření mapy investičních preferencí, která bude nyní konfrontována s kapitálovými možnostmi České republiky“. Detailní znění Národního investičního plánu však dlouhou dobu nebylo dostupné. Po většinu roku 2019 vláda interní materiál odmítala zveřejnit.

V Poslanecké sněmovně se v březnu 2019 premiér k tématu například vyjádřil takto: „Můj nápad – Národní investiční plán. Tady je. Už ho mám asi dva měsíce. Ale není připraven.“ (video, 1:05:59) Na dotaz (video, 1:11:50) Víta Rakušana v rámci poslaneckých interpelací, který se týkal termínu představení Národního investičního plánu poslancům, Babiš reagoval: „My to připravujeme. Řešíme rozpočet 2020. Ano. A není kam spěchat.“ (video, 1:12:45)

Podobně se premiér Babiš vyjadřoval i v dubnu 2019. V květnu poté uvedl (video, 25:51), že Národní investiční plán bude zveřejněn nejpozději do konce roku 2019. Zpřístupnění se mimo jiné domáhali také Piráti. Předseda pirátského poslaneckého klubu Jakub Michálek dokonce kvůli tomu v srpnu 2019 podal na premiéra žalobu. Ta však nebyla úspěšná, jelikož soud dokument označil za politický materiál.

V září 2019 oznámili premiér Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček podepsání memoranda o spolupráci vlády a čtyř největších komerčních bank – ČSOB, Komerční banky, České spořitelny a UniCredit Bank. Dohodli se na vzniku Národního rozvojového fondu, který by měl zajistit částečné financování investičních projektů obsažených v Národním investičním plánu. Na začátek byla fondu přislíbena investice 7 miliard korun.

Ke zveřejnění (.pdf) Národního investičního plánu následně došlo až v prosinci 2019. Prezentován byl pod názvem Země budoucnosti pro 11 milionů lidí. Plán je určen pro období let 2020–2050. Počítá (.pdf, str. 7) se zhruba 20 000 investičními projekty v celkové výši kolem 8 bilionů korun. Největší prioritou mají být investiční akce v dopravě, na které je vyčleněno 77 % z celkové částky. Co se týče samotné podoby dokumentu, už první strany uvádí (.pdf, str. 8): „Smyslem Národního investičního plánu rozhodně není diktovat konkrétní investice (…). Jde o živý dokument. Předpokládá, že v průběhu času dojde k jeho postupnému upravování a zpřesňování. Projekty budou muset projít prioritizací, evaluací.“ Na povahu materiálu upozorňuje ve své reakci také veřejnost. Největší problémy představuje absence časového harmonogramu, zajištění financování či nesprávné odhady ekonomických nákladů.

Zajištění zdrojů, které slib vlády výslovně předpokládá, lépe řečeno jejich absenci, kritizovali mimo jiné poslanec Vojtěch Munzar (ODS), Miroslav Kalousek (TOP 09), Pirátská strana nebo ekonom Michal Skořepa. Tento nedostatek v prosinci 2019 připustil i vicepremiér Jan Hamáček: „Teď začíná ta zajímavější část, kdy musíme vést diskusi o tom, jaké jsou priority, časový horizont a kde na to investoři vezmou peníze. Ale to je fáze dvě a tři. Fází jedna bylo plán sestavit.Stejně tak učinil i sám Andrej Babiš: „Stěžejní je to, aby se projekty připravovaly. Ne že se bude čekat, až bude vyřešené celé financování, ministr musí vědět, co má popohnat a začít chystat, i když ještě nemá peníze.“

Správnost a přesnost finančních odhadů pak zpochybňovali například poslanci Petr Beitl (ODS), Petr Fiala (ODS) a Jakub Michálek (Piráti) či Jan Pavel z Národní rozpočtové rady.

Zveřejněný Národní investiční plán byl bez pochyb významným krokem ke splnění slibu, vzhledem k jeho podobě a podstatným nedostatkům jej však nelze považovat za konečnou a úplnou realizaci předvolebního závazku vlády. Za definitivní jej, jak naznačují jednotlivé výroky, nepovažovali sami tvůrci dokumentu, opozice, vláda ani odborníci. Chybějící časový a finanční harmonogram pak vylučují i slibovanou závaznost. Chybí také přehled či potenciál zajištění zdrojů, což je jeden z aspektů vládního slibu. Dokument se totiž podobá spíše seznamu možných investic než závaznému investičnímu plánu. Nicméně vláda skutečně určitý Národní investiční plán připravila, a slib tak hodnotíme jako částečně splněný.

Pro úplnost doplňme, že z Národního investičního plánu částečně vychází také tzv. Národní plán obnovy (.pdf, str. 7), který má mimo jiné pomoci „vyvést českou ekonomiku z krize vyvolané pandemií“ covidu-19 (.pdf, str. 10). Jedná se o plán reforem a investic umožňující České republice čerpat finanční prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost v rámci unijního plánu obnovy Next Generation EU. Národní plán obnovy, který vláda schválila 17. května 2021, počítá s investicemi ve výši téměř 200 miliard Kč (.pdf). Z toho cca 172 miliard má pocházet z grantů EU, 28 miliard pak z národních zdrojů. Musíme nicméně zdůraznit, že se tento materiál vztahuje pouze k období let 2021–2023. Ačkoli bude možné prostředky z fondů EU čerpat až do roku 2026 (.pdf, str. 4), nejedná se o dokument, který by byl dlouhodobým strategickým investičním plánem České republiky.

Nábor vojáků Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme pokračovat v rekrutační politice minulých let, kdy se zvyšuje počet vojáků z povolání z 21 tisíc na 24 tisíc. Cílem je dosáhnout nejpozději do roku 2025 minimálně 30 tisíc vojáků z povolání, doplnění a dozbrojení dvou stávajících brigád a návazně budování dalších jednotek.“

Programové prohlášení vlády, str. 19

Všechny dostupné strategické materiály a vyjádření vrcholných představitelů počítají s navyšováním počtu vojáků z povolání. Počet 24 tisíc vojáků z povolání již Armáda ČR naplnila. Novou výzbrojí jsou pak vybavovány 4. i 7. brigáda. V říjnu 2020 vznikl také 43. výsadkový pluk.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle údajů Ministerstva obrany (MO) počet vojáků z povolání (.xls) začal růst po roce 2014, kdy jich Armáda České republiky (AČR) měla 20 864. Tento růst pokračuje dodnes – podle posledních dostupných dat z 20. ledna 2021 činil počet vojáků z povolání 26 621. Tyto počty, tedy přes 24 tisíc vojáků z povolání, reflektovalo MO i ve svých rozpočtech na rok 2018 (.pdf, str. 23) a 2019 (.pdf, str. 23–24). V rozpočtu na rok 2020 Ministerstvo obrany udávalo číslo nad rámec vládního prohlášení, a to tehdy schválený počet 26 599 vojáků z povolání (.pdf, str. 19–20).

O cíli navýšit počet vojáků z povolání do roku 2026 na 30 tisíc informoval v létě 2018 jak ministr obrany Lubomír Metnar, tak i Generální štáb AČR slovy tehdejšího prvního zástupce náčelníka generálního štábu Jiřího Balouna.

Pokud jde o vyzbrojování a budování nových jednotek, hovoří o nich obecně hlavní strategické materiály AČR, které schvaluje vláda, tedy především dosud platná Koncepce výstavby Armády České republiky (KVAČR) do roku 2025. Ta ve svých prioritních cílech zmiňuje jak doplnění tabulkových počtů současných jednotek, tak výměnu a doplnění techniky (.pdf, str. 19–20). Na ni přímo navázala (.pdf, str. 5) KVAČR do roku 2030 schválená (.pdf) vládou 30. října 2019.

Doplňme, že mezi podmínky pro plnění cílů, které tato koncepce stanovuje, patří doplnění počtu vojáků z povolání v roce 2025 na celkem 27 245 (.pdf, str. 37), tedy nikoliv slibovaných 30 tisíc. Jedná se však jen o minimální požadavek a není tím vyloučen růst počtu vojáků z povolání na 30 tisíc.

Během prosince 2018 ministr obrany Lubomír Metnar na jednání vlády představil plán nákupu části vojenského materiálu – radiolokátorů MADR (.doc), nových bojových vozidel pěchoty (.doc), vozidel TITUS a ručních palných zbraní. V červnu 2020 poté premiér Andrej Babiš uvedl, že nákup nové techniky a výzbroje by neměla výrazně ohrozit ani koronavirová krize.

Uveďme, že smlouvu o pořízení osmi 3D mobilních radiolokátorů MADR uzavřelo Ministerstvo obrany s Izraelem v prosinci 2019. První kusy této techniky by do České republiky měly dorazit v průběhu roku 2021. V červnu 2019 poté MO podepsalo také smlouvu na dodávku 62 vozidel TITUS za více než 6 miliard Kč, které by armáda měla dostat v letech 2022 a 2023. Podle náčelníka Generálního štábu AČR Aleše Opaty by tato vozidla měla směřovat ke 4. brigádnímu úkolovému uskupení, jehož jádro tvoří 4. brigáda rychlého nasazení.

Smlouvu na dodávky nových ručních palných zbraní, především útočných pušek BREN (.pdf, str. 2–5), od České zbrojovky v celkové hodnotě 2 853 mil. Kč, uzavřela Armáda ČR v dubnu 2020. Prvními útvary, které pušky měly dostat, byly zmíněná 4. brigáda rychlého nasazení v Žatci a 7. mechanizovaná brigáda v Hranicích.

Dále můžeme zmínit například pořízení 16 kompletů protiletadlového raketového systému RBS-70NG (nové generace). Smlouvu na jejich nákup Ministerstvo obrany uzavřelo se švédskou společností Saab Dynamics AB na konci roku 2018. První kusy této protiletadlové techniky čeští vojáci převzali v říjnu 2020. Na konci roku 2019 také například ministr obrany Lubomír Metnar podepsal smlouvu na dodání dvanácti nových vrtulníků z USA za více než 14,5 miliardy Kč, které by v roce 2023 měly nahradit starší ruské bitevní vrtulníky Mi-24/35.

K plánovanému pořízení bojových vozidel pěchoty, které by měly putovat k 7. mechanizované brigádě, nicméně stále nedošlo. V červnu 2021 Ministerstvo obrany prodloužilo termín, do kterého mohou firmy podávat své nabídky na dodání 210 vozů v hodnotě 52 miliard korun, a to do 1. září. Nákup nových pásových bojových vozidel pěchoty byl přitom součástí plánu na přezbrojení 7. mechanizované brigády tak, aby odpovídala představám NATO o moderní těžké brigádě.

Ve spojitosti s budováním nových jednotek pak můžeme zmínit vznik 43. výsadkového pluku v Chrudimi dne 1. října 2020. Náčelník Generálního štábu AČR Aleš Opata k tomu tehdy uvedl: „Dnešním dnem získává velitel pozemních sil další manévrovou jednotku do své organizační struktury a Armáda České republiky bude mít lehké jednotky v podobě 43. výsadkového pluku, jednotku středního typu, tedy 4. brigádu rychlého nasazení, a jednotku těžkého typu v podobě 7. mechanizované brigády.” Upřesněme, že před vznikem tohoto pluku v Armádě ČR existoval pouze 43. výsadkový prapor podřízený 4. brigádě rychlého nasazení. Cíl, který stanovil, že „výsadkové vojsko bude tvořeno výsadkovým plukem“, obsahuje (.pdf, str. 17) výše zmiňovaná Koncepce výstavby AČR do roku 2030.

Doplňme také, že vládní koalice snížila (na žádost KSČM) rozpočet Ministerstva obrany pro rok 2021 o 10 miliard korun z plánovaných 85,4 mld. Kč (.pdf, str. 14) na 75,4 mld. Kč. To by podle ministra obrany Metnara i sněmovního Výboru pro obranu znamenalo (.pdf) zásadní ohrožení modernizace Armády ČR. Vláda však postupně chybějících 10 miliard Ministerstvu obrany vrátila z rozpočtové rezervy (.pdf, .pdf).

Navýšíme rozpočet na obranu Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout podílu 1,4 % na HDP do konce volebního období, tedy do roku 2021.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Výše rozpočtu Ministerstva obrany skutečně od roku 2018 roste, a to jak v případě absolutních hodnot, tak v případě podílu na HDP. Pro rok 2021 odpovídá rozpočet resortu obrany 85,4 mld. Kč, dle předběžných odhadů tedy zhruba 1,4 % HDP.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

září 2018 vláda oznámila první návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2019. V tomto návrhu mělo Ministerstvo obrany (MO) plánované výdaje pro rok 2019 ve výši 66,7 miliardy korun (.pdf, str. 6). V přidruženém dokumentu Střednědobý výhled státního rozpočtu ČR na léta 2020 a 2021 pak vláda uvedla, že výdaje Ministerstva obrany plánuje „ve výši 76,3 mld. Kč v roce 2020 (podíl na HDP 1,3 %) a ve výši 85,3 mld. Kč v roce 2021 (podíl na HDP 1,4 %)“ (.pdf, str. 40).

Uvedený rozpočet byl nakonec schválen a armáda tak v roce 2019 disponovala sumou 66,7 mld. Kč, což činí cca 1,2 % HDP. Pro srovnání Ministerstvo obrany (.pdf, str. 3–4) pro rok 2018 hospodařilo s rozpočtem ve výši 58,9 mld. Kč (cca 1,1 % HDP).

V říjnu 2019 představilo Ministerstvo financí první návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020. Výdaje kapitoly Ministerstva obrany jsou zde navrženy ve výši 75,5 mld. Kč (.zip, soubor D01.pdf, str. 27). Tento návrh byl následně schválen. Státní rozpočet na rok 2020 však nepočítal s vypuknutím pandemie covidu-19. Vláda tak v reakci na ni 23. března 2020 předložila návrh novelizace rozpočtu, který Sněmovna přijala následující den. Prostřednictvím této novely s účinností od 26. března 2020 byl rozpočet MO zkrácen o 2,9 mld. Kč na 72,6 mld. Kč. V důvodové zprávě k návrhu novely vláda k rozpočtu MO uvedla (.pdf, str. 7), že „úspora vznikne především odložením některých nákupů vojenské techniky, které vzhledem k současné situaci nejsou naprosto zásadní pro obranyschopnost České republiky“.

V září 2020 poté vláda předložila návrh rozpočtu pro rok 2021, v jehož rámci se původně počítalo s tím, že rozpočet na obranu bude navýšen o 10 mld. Kč oproti roku minulému, tedy na 85,4 mld. Kč. Miloslava Vostrá (KSČM), předsedkyně sněmovního rozpočtového výboru, nicméně v říjnu 2020 uvedla, že komunisté návrh podpoří, jen pokud se výdaje na obranu sníží o 10 mld. Kč. Ty dle KSČM měly být ponechány jako rezerva pro boj s pandemií.

Ministr obrany Lubomír Metnar v reakci na návrh komunistů řekl, že pokud budou v rozpočtu na obranu tak velké škrty, odstoupí. I přes jeho výhrady však premiér Andrej Babiš na podmínku KSČM přistoupil, aby rozpočet v Poslanecké sněmovně získal dostatečnou podporu. Zároveň však premiér Babiš slíbil, že začátkem roku 2021 bude do rozpočtu zmíněných 10 mld. Kč vráceno. V prosinci byl tedy schválen rozpočet na rok 2021, podle něhož mělo Ministerstvo obrany hospodařit s 75,4 mld. Kč.

Prvních 5 mld. Kč bylo do rozpočtu Ministerstva obrany vráceno z rozpočtové rezervy koncem ledna 2021. Druhá polovina byla pak navrácena až po výzvě sněmovního výboru pro obranu, a to koncem března 2021. Ministerstvo obrany tedy po navrácení 10 mld. Kč disponuje v roce 2021 85,4 mld. Kč.

V následující tabulce jsou pro přehlednost uvedeny zmíněné proměnné. 

Uveďme, že pro rok 2021 pak musíme pracovat pouze s predikcemi (v tabulce jsme použili odhad Ministerstva financí ze srpna 2021). Přesto je však vysoce pravděpodobné, že na konci roku 2021 rozpočet na obranu přesáhne podíl 1,4 % na HDP. Proto hodnotíme slib jako splněný.

Na závěr zmiňme, že změny rozpočtu již byly reflektovány v aplikaci Monitor Státní pokladny, kde lze přehledně vidět současné i minulé výše příjmů a výdajů rozpočtu MO. Doplňme také, že podle Koncepce výstavby AČR 2030 (.pdf, str. 38) z října 2019 vláda se splněním závazku vůči NATO (tedy závazku vydávat na obranu alespoň 2 % HDP) počítala v roce 2024. Ministryně financí Alena Schillerová v červnu 2021 uvedla, že splnění závazku vůči NATO do roku 2024 považuje za nereálné.

Nebudeme zvyšovat daňovou zátěž Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Nebudeme zvyšovat daňovou zátěž.“

Programové prohlášení vlády, str. 5

V roce 2020 ke zvýšení daňové zátěže nedošlo nebo došlo ke zvýšení pouze nepatrnému. Naopak v roce 2021 došlo k výraznému snížení.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předestřeme, že otázka daní byla předmětem sporu mezi vládními stranami už od vzniku koalice. ČSSD chtěla zavést řadu opatření včetně sektorové daně pro banky, na nichž však nebyla shoda uvnitř koalice. Pro účely hodnocení tohoto slibu pak bereme v potaz pouze realizované kroky. Zároveň dodejme, že daňový balíček pro rok 2019 schvalovala ještě první vláda Andreje Babiše, tudíž jí zavedené změny nelze přikládat vládě stávající. Sledujeme tedy roky 2020 a 2021.

V roce 2020 došlo ke zvýšení sazeb spotřební daně z tabákových výrobků, lihu a hazardu. Naopak ke snížení daně došlo u vybraného zboží a služeb. Do druhé snížené sazby 10 % se zařadila oblast stravování, některé řemeslné a odborné služby nebo vodné a stočné. V neposlední řadě také došlo ke zrušení daně z nabytí nemovitých věcí.

V roce 2021 bylo nejvýraznější daňovou změnou zrušení takzvané superhrubé mzdy, tedy metody, kdy se daň z příjmu vypočítávala ze základu daně tvořeného hrubou mzdou navýšenou o odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem. Nově bylo zavedeno zdanění o sazbách 15 a 23 % a byla zvýšena základní sleva na poplatníka o 3 tisíce korun na 27 840 Kč. Novinkou pro rok 2021 je také tzv. paušální daň pro živnostníky s ročním příjmem do 1 milionu korun.

Pro určení daňové zátěže však nepracujeme s jednotlivými sazbami daně, nýbrž s obecnými ukazateli. To, že vláda zvýší některé sazby daní, totiž nemusí nutně znamenat zvýšení celkového daňového zatížení. Navíc na různé skupiny daňových subjektů dopadá tato zátěž nerovnoměrně. Celkovou úroveň daňové zátěže v zemi nejlépe vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální a zdravotní zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mimo jiné OECD.

Složená daňová kvóta je nejpoužívanějším ukazatelem, její zvýšení či snížení však nemusí vždy implikovat zvýšení či snížení daňového zatížení. Hodnota kvóty může být ovlivněna také efektivitou výběru daní. Pokud se zlepšuje výběr daní, zvyšuje se hodnota čitatele (vybraných daní), zatímco jmenovatel (HDP) zůstává stejný. Složená daňová kvóta tak stoupne. Naopak pokud množství vybraných daní klesá, snižuje se i složená daňová kvóta.

Na grafu vidíme data o složené daňové kvótě publikované v lednovém Fiskálním výhledu ČR (.pdf, str. 17) a březnové příručce Státní rozpočet 2021 v kostce (.pdf, str. 17). Při výpočtu kvóty v těchto případech použilo Ministerstvo financí odlišné metodiky, trend se však shoduje.

Dle námi získaného vyjádření Ministerstva financí je daňová kvóta ve Fiskálním výhledu ČR počítána jako poměr aktuálních daňových příjmů včetně příspěvků na sociální zabezpečení (sociální, důchodové a úrazové pojistné) a hrubého domácího produktu v metodice ESA 2010.

Daňová kvóta pro Rozpočet v kostce se vypočítává jako poměr daňových příjmů na hotovostním základě (včetně příjmů z povinného pojistného na sociální zabezpečení, příspěvků na státní politiku zaměstnanosti a příjmů z povinného zdravotního pojištění) a hrubého domácího produktu. Tento výpočet je založen na položkách rozpočtové skladby státního rozpočtu.

Podle odhadu v lednovém výhledu se daňová kvóta z roku 2019 na rok 2020 zvýšila o desetinu procentního bodu, zatímco výpočet kvóty v březnové příručce navýšení nesleduje. V roce 2020 ale mohou být data zkreslena vlivy vyplývajícími z koronavirové pandemie. Hrubý domácí produkt, který je jmenovatelem výpočtu kvóty, poklesl podle Českého statistického úřadu v roce 2020 o 5,6 %. Příjmy státu z daní a odvodů na sociálním a zdravotním pojištění, jež tvoří ve výpočtu stranu čitatele, podle údajů z březnové příručky nominálně klesly (.pdf, str. 16) oproti roku 2019 o 2 %, ačkoli od roku 2012 tyto příjmy v běžných cenách narůstaly. Pokles zaznamenaly i běžné daňové příjmy.

V predikcích pro rok 2021 na grafu vidíme výrazné snížení hodnoty složené daňové kvóty, které je zřejmě zapříčiněné především změnami výpočtu a sazby daně z příjmů fyzických osob. Dopady této změny na příjmovou stranu rozpočtu odhaduje (.pdf, str. 5) Národní rozpočtová rada jen v roce 2021 na téměř 90 miliard korun. Tato změna má tedy přímý a výrazný vliv na čitatel složené daňové kvóty, a tedy hodnotu kvóty jako takové.

Jak jsme již předestřeli v úvodu, druhá vláda Andreje Babiše, jež nastoupila v červnu 2018, ovlivňovala daňovou zátěž pouze pro roky 2020 a 2021. V roce 2020 ke zvýšení daňové zátěže nedošlo nebo došlo ke zvýšení pouze nepatrnému. Naopak v roce 2021 došlo k výraznému snížení. Proto slib hodnotíme jako splněný.

Nové dálnice Hospodářství Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Do roku 2021 zprovozníme 210 kilometrů dálnic, z toho 110 kilometrů dálnic nových a 100 kilometrů modernizované D1. Do roku 2021 rozestavíme dalších 180 km dálnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 16

Do konce roku 2021 má být dle dat Ředitelství silnic a dálnic zprovozněno již 202,1 km dálnic, z toho 97,4 km modernizované D1 a 104,7 km dálnic nových. Rozestavěno však bylo pouze 141,7 km dálnic.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Podle dat dostupných na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) bylo od nástupu současné vlády, tedy od června 2018, do září 2021 zprovozněno celkem 126,7 km dálnic (včetně modernizace D1). Výstavba všech těchto dálnic, kromě D46 (.pdf, str. 4) a D6 (.pdf, str. 4), byla zahájena již před rokem 2018. Ve výstavbě, s plánovaným zprovozněním ještě v roce 2021, je dále podle ŘSD 75,4 km dálnic (včetně modernizace D1). To znamená, že koncem roku 2021 by mělo být zprovozněno celkem 202,1 km dálnic (včetně modernizace D1).

Samotná délka modernizované D1 činí ve sledovaném období 97,4 km (z toho 63,6 km hotových a 33,8 má být dokončeno do konce roku 2021). Nově postavených dálnic je pak 104,7 km (z toho 63,1 km hotových a 41,6 km má být dokončeno do konce roku 2021).

Co se týká zahájení výstavby nových dálnic, bez modernizace dálnice D1, byla v roce 2018 (od června) zahájena výstavba 33 km, v roce 2019 pak 40,2 km, v roce 2020 14,6 km a v roce 2021 53,9 km. Celkově za období vlády Andreje Babiše došlo k zahájení výstavby 141,7 km nových dálnic.

V této věci (výstavby dálnic) se na resort Ministerstva dopravy snesla vlna kritiky. Bývalý ministr dopravy Dan Ťok, člen vlády Bohuslava Sobotky a později prvnídruhé vlády Andreje Babiše, byl často kritizován opozicí, a dokonce i Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ). Výhrady k rychlosti přípravy staveb ze strany opozice i odborníků pak na resort dopravy směřovaly i za působení Ťokova nástupce Vladimíra Kremlíka i současného ministra Karla Havlíčka.

Zmiňme, že za problematický byl například považován úsek dálnice D1 mezi Humpolcem a Větrným Jeníkovem na Vysočině, který byl nakonec modernizován více firmami. Opravy tohoto úseku dálnice přitom začaly již v březnu 2018. Stavba ale nabrala zpoždění a stát nakonec stavebním firmám Geosan Group, Toto Costruzioni Generali a SP Sine Midas Stroy vypověděl smlouvu. Oprava tak nanovo započala v květnu 2019 již pod taktovkou firmy Skanska. Rekonstrukcí další části tohoto dálničního úseku byla nakonec v lednu 2020 pověřena opět Skanska, která stavbu dokončila až v dubnu 2021 (.pdf).

Pomalost plánování a výstavby nových dopravních staveb si dle vyjádření uvědomuje i samotné Ministerstvo dopravy. Navrhlo tedy novelu zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, a stavebního zákona č. 183/2006 Sb., která by umožňovala povolit dopravní stavbu v jednom jediném řízení. „A to na základě méně podrobné dokumentace“, přičemž je s řízením „spojen také pouze jediný přezkum“. Tento tzv. liniový zákon, který předkládalo Ministerstvo dopravy společně s Ministerstvem pro místní rozvoj a Ministerstvem obchodu a průmyslu, úspěšně prošel legislativním procesem během roku 2020 a 13. října 2020 byl vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Celkově tedy slib hodnotíme jako částečně splněný, neboť jak v případě dokončených nových dálnic, tak u modernizace D1 se skutečné číslo neliší od slíbeného o více než 10 %. Pouze u zahájených nových staveb je tato odchylka podstatně vyšší, a to 27 %.

Ochrana dlužníků Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zavedeme chráněné účty nebo jiné účinné řešení zajišťující, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Vláda podpořila novelu občanského soudního řádu, který zavádí chráněné účty, kde dlužníci mohou mít nezabavitelné finanční prostředky.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Velkou novelu exekucí, resp. vykonávacího řízení, předložila vláda 9. července 2019, avšak s absencí (.pdf) zavedení chráněných účtů. Původně přitom návrh úpravu chráněných účtů obsahoval; poté co byl odmítnut Legislativní radou vlády a přepracován, úprava chráněných účtů vypadla.

Chráněné účty však obsahuje návrh (.pdf, str. 5) předložený poslanci Patrikem Nacherem (ANO) a Kateřinou Valachovou (ČSSD) 28. srpna 2020. Vláda k poslaneckému návrhu vyjádřila souhlasné stanovisko (.pdf, str. 1). Pro návrh pak vládní poslanci hlasovali, a to jak ve třetím čtení, tak po vrácení návrhu Senátem.

Navrhovaný chráněný účet by měl zabránit neoprávněné exekuci finanční částky, která slouží k „uspokojování životních potřeb“ dlužníka a jeho rodiny (.pdf, str. 10). Novela zákona prošla legislativním procesem a 3. února 2021 byla vyhlášena ve Sbírce zákonů s původní účinností od 1. dubna 2021. Ta byla poté odložena o tři měsíce na 1. července 2021, aby se banky dostatečně připravily na zavedení tohoto speciálního bankovního účtu, jak uvádí důvodová zpráva návrhu odkladu (.pdf, str. 5).

Slib hodnotíme jako splněný, neboť vláda podpořila poslanecký návrh novely občanského soudního řádu, který obsahuje zavedení chráněného účtu, na kterém dlužník bude mít nezabavitelnou část platu či jiného příjmu.

Ochrana veřejnoprávních médií Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií. Budeme důsledně podporovat jejich nezávislost.“

Programové prohlášení vlády, str. 28

Legislativní postavení veřejnoprávních médií nebylo změněno. Připravovaná změna zákona o DPH, nevalorizování televizních a rozhlasových poplatků či podpora kandidátů spojených s politickými subjekty při volbách do mediálních rad, vyvolává pochyby o „důslednosti“ vládní podpory.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Pod pojem veřejnoprávní média neboli média veřejné služby lze zařadit Českou televizi (ČT), Český rozhlas (ČRo) a také, s jistými odlišnostmi od prvních dvou, Českou tiskovou kancelář (ČTK). V rámci našeho hodnocení se nejdříve zaměříme na to, zda byly provedeny či navrženy změny legislativy v této oblasti, dále na změny v dozorčích radách a následně na stav projednávání výročních zpráv České televize.

Změny právní úpravy

Současná vláda během svého působení nevypracovala ani nepředložila žádný návrh novely zákona o ČTK, ani zákona o České televizi. Vládní návrh, který se týkal mimo jiné změny zákona o Českém rozhlase, byl předložen v listopadu 2020, vztahoval se nicméně především k využívání rádiových kmitočtů (.pdf, str. 210).

Připomeňme, že návrh novely zákona o ČT v říjnu 2020 předložil Sněmovně poslanec KSČM Zdeněk Ondráček. Vláda však k tomuto návrhu, který chtěl „umožnit Radě České televize rozhodovat o stížnostech směřujících na jiné zaměstnance České televize než jen na jejího generálního ředitele“ (.pdf, str. 2), vydala nesouhlasné stanovisko a zmíněnou změnu označila za nesystémovou (.pdf, str. 3).

Uveďme, že návrh Zdeňka Ondráčka se týkal také změny zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Jedním z jeho cílů bylo umožnit (.pdf, str. 1–2) domácnostem vyvázat se z povinnosti tyto poplatky platit, pokud „rozhlasové nebo televizní vysílání nesledují“. Vláda ve zmíněném stanovisku nesouhlasila ani s touto změnou a uvedla (.pdf, str. 1), že by přijetím novely „došlo k nezanedbatelnému snížení objemu finančních prostředků určených na plnění úkolů veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání“.

Podle vlády je nutné jakékoli změny systému výběru těchto poplatků pečlivě posuzovat s ohledem na to, jaký dopad budou mít na plnění veřejné služby. „Jen tak bude možno se vyvarovat zásadním, negativním a nevratným dopadům na činnost Českého rozhlasu a České televize, které by mohly znamenat bezprostřední ohrožení plnění úkolů, které mají zajišťovat podle zákona,“ uvádí dále vládní stanovisko z listopadu 2020 (.pdf, str. 1). Podobné vyjádření pak obsahuje (.pdf, str. 1) také stanovisko vlády k dřívějšímu návrhu SPD, který chtěl od koncesionářských poplatků osvobodit některé skupiny osob s nízkými příjmy (.pdf, str. 2). Upřesněme, že návrh SPD ani návrh Zdeňka Ondráčka Sněmovna zatím neprojednala.

Ve spojitosti se snížením objemu finančních prostředků pro média veřejné služby je dobré zmínit, že na začátku června 2021 Poslanecká sněmovna neschválila prodloužení výjimky z DPH pro ČT a Český rozhlas. Ty tak měly přijít o možnost uplatňovat nárok na odpočet DPH, a ročně tak dohromady měly přijít o zhruba 420 milionů Kč. Návrh prodloužit současnou výjimku podal v rámci pozměňovacího návrhu k projednávané novele zákona o dani z přidané hodnoty poslanec Zbyněk Stanjura (ODS). Při hlasování o jeho návrhu (.pdf) se však kromě poslanců SPD zdržela velká většina poslanců hnutí ANO, a návrh tak byl zamítnut. Zmiňme, že poslanci dalších stran včetně vládní ČSSD hlasovali pro prodloužení výjimky. Vládní poslanci ale při tomto hlasování jako celek zachování stávající výjimky nepodpořili.

V červenci 2021 však Senát vrátil novelu zákona o DPH Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy a Sněmovna následně na pozměňovací návrh Senátu přistoupila přes neutrální stanovisko ministryně Schillerové k tomuto bodu. Díky tomu mohou veřejnoprávní média využívat širší nároky na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) až do konce roku 2024.

Dozorčí rady

Dále zmiňme, že možným faktorem vlivu vlády v oblasti veřejnoprávních médií je volba členů jejich dozorčích rad. Ti jsou voleni Poslaneckou sněmovnou. Tato volba je nicméně obvykle tajná.

Změny nastaly například v tzv. velké vysílací radě, tedy Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která má ze zákona třináct členů volených na 6 let. Od nástupu současné vlády zde došlo k výměně jedenácti členů. Zmínit můžeme například zvolení Ladislava Jakla v dubnu 2019. Tento bývalý spolupracovník Václava Klause dříve kandidoval také za hnutí SPD, které jej rovněž do rady navrhlo. Jakl přitom veřejně uváděl, že by se měla veřejnoprávní média zrušit. V březnu 2019 byl do RRTV zvolen také Vadim Petrov za hnutí ANO, který dlouhodobě kritizuje například Českou televizi, jež podle něj „není nestranná“ a „dělá vlastní politiku“. Rozruch způsobil radní Českého rozhlasu Josef Nerušil, který oznámil svoji kandidaturu ve volbách do Poslanecké sněmovny na podzim 2021. Josef Nerušil, který bude na kandidátce SPD, přitom Radu opustit neplánuje

Radě ČT, která má podle zákona 15 členů volených na 6 let, proběhlo od nástupu současné vlády celkem šest změn. V březnu 2020 byli do této rady zvoleni bývalý šéf televizního zpravodajství Roman Bradáč, ekonom Pavel Kysilka a bývalý poslanec za ČSSD Jiří Šlégr. V květnu 2020 se poté novými radními stali ekonomka Hana Lipovská, moderátor Lubomír Veselý a novinář Pavel Matocha. Opoziční poslanci květnovou volbu nových členů poměrně silně kritizovali a hovořili o ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize.

Dne 11. listopadu 2020 byla Radou ČT odvolána dozorčí komise na návrh radní Hany Lipovské. Následně 18. listopadu 2020 oznámili rezignaci na svou funkci předseda Rady ČT René Kühn a tehdejší místopředseda Jaroslav Dědič. Při hlasování o odvolání dozorčí komise se Kühn hlasování zdržel a Dědič se schůze neúčastnil. Uveďme, že Senát Parlamentu ČR dalšího dne přijal usnesení, dle kterého odvolání dozorčí komise nebylo v souladu se zákonem.

Právní posudek zpracovaný pro Stálou komisi Senátu pro sdělovací prostředky například označil (.pdf, str. 4) jednání Rady ČT za netransparentní a proti smyslu základních ustanovení zákona o České televizi. Volební výbor následně doporučil (.pdf) Poslanecké sněmovně zabývat se neprodleně situací v Radě ČT. Doplňme, že volba nových členů dozorčí komise proběhla 25. listopadu 2020.

Mediální pozornost přitáhla také žádost Rady ČT o zpracování posudku, zda je ředitel České televize Petr Dvořák ve střetu zájmů. Posudek by měl vyhodnotit, zda Dvořák svým spoluvlastnictvím společnosti Gopas porušuje zákon o České televizi. Radní Hana Lipovská, která Dvořáka vyzvala, aby možný střet zájmů vysvětlil, dorazila do budovy televize za doprovodu dvou neuniformovaných policistů. Dvořák počínání Lipovské označil za manipulativní a upozornil na to, že kdyby byl na jednání Rady ČT přítomen, k celé záležitosti by se mohl vyjádřit rovnou.

Poslanec za KDU-ČSL Jan Bartošek v květnu 2021 navrhl, aby Sněmovna jednala o odvolání Hany Lipovské z Rady ČT. Poslanecká sněmovna ale rozhodla, že tento bod projednávat nebude. Kontroverzním krokem radní Lipovské bylo také oznámení její kandidatury za Volný blok ve volbách do Poslanecké sněmovny na podzim 2021. V Radě ČT přitom chtěla zůstat.

Dne 7. září 2021 však sněmovní volební výbor doporučil (.pdf) Poslanecké sněmovně odvolání Hany Lipovské z Rady České televize z důvodu politické angažovanosti a ztráty nezávislosti a Lipovská tak byla nakonec 17. září odvolána. Pro její odvolání z Rady ČT hlasovali i přítomní poslanci ANO a ČSSD.

Dodejme, že vyostřenou debatu způsobila také projednávaná volba čtyř neobsazených míst v Radě ČT, kterou Poslanecká sněmovna doposud neprovedla. Předmětem sporů jsou jména některých kandidátů. Mezi nimi je například advokát Michael Mann, který čelí kárné žalobě advokátní komory za kontroverzní výroky v souvislosti s kauzou nenávistných komentářů pod fotografií teplických prvňáčků. Podle kritiků někteří kandidáti do Rady ČT představují ohrožení nezávislosti České televize. Pirátský poslanec Tomáš Martínek například ve Sněmovně uvedl, že „z vyjádření vybraných kandidátů (…) lze očekávat, že posílí hlasovací většinu v Radě ČT, která usiluje o odvolání generálního ředitele ČT Petra Dvořáka a o likvidaci kritických pořadů Otázky Václava Moravce, Reportéři ČT, 168 hodin a dalších“.

Výroční zprávy ČT

Za ohrožení České televize se také často považuje možnost, že by nebyly schváleny dvě po sobě jdoucí výroční zprávy a zprávy o hospodaření. Ty schvaluje Poslanecká sněmovna. Podle zákona o České televizi může být v případě neschválení dvou po sobě následujících výročních zpráv odvolána kompletně celá Rada ČT a navolena znovu. Ta by pak potenciálně mohla zvolit nového ředitele ČT. O této alternativě dlouhodobě a veřejně mluví prezident Miloš Zeman.

V Poslanecké sněmovně čekaly výroční zprávy o činnosti a hospodaření za roky 2016 a 2017 na schválení až do 24. října 2019, kdy poslanci všechny tyto zprávy (zprávu o činnosti za roky 20162017 i zprávu o hospodaření za rok 20162017) schválili. Tomu předcházela dlouhá debata (video, čas 0:28–1:38), odložení projednávání výročních zpráv i hrozba vyvolání mimořádné schůze v případě jejich neschválení.

Projednávání výročních zpráv České televize za rok 2018 bylo ve stejný den přerušeno a Sněmovna je musí ještě v budoucnu schválit. Zatím je projednával pouze sněmovní volební výbor, který je doporučil ke schválení. Volební výbor projednal a doporučil ke schválení také výroční zprávu o hospodaření České televize v roce 2019, obdobná výroční zpráva za rok 2020 čeká na své projednání ve výboru.

Souhrnně tak lze říct, že vláda dodržela svůj slib zachování stávající úpravy postavení veřejnoprávních médií. Legislativní zakotvení těchto médií se nezměnilo. Nicméně vláda se svým slibem zavázala také „důsledně podporovat“ nezávislost veřejnoprávních médií. Postoj vlády a jejích poslanců lze však z hlediska této důslednosti považovat v některých případech za problematický.

Jako příklad můžeme uvést připravovanou změnu zákona o dani z přidané hodnoty, která měla připravit ČT a ČRo o část financí. Tato úprava, stejně jako skutečnost, že se výše televizních poplatků přes postupující inflaci nezměnila od roku 2008 (rozhlasových ještě déle), vyvolává pochyby o zachování finanční nezávislosti veřejnoprávních médií. Problematická je v tomto ohledu také podpora některých kandidátů do mediálních rad, kteří jsou spojeni s některými politickými subjekty do té míry, že lze legitimně pochybovat o jejich nezávislosti. Obdobně opakované a dlouhodobé odkládání schválení výročních zpráv o hospodaření ČT lze legitimně vnímat jako jistou formu nátlaku na toto médium.

Vzhledem k charakteru slibu, kdy se vláda zavázala „důsledně podporovat“ nezávislost veřejnoprávních médií, tak daný výrok hodnotíme jako pouze částečně splněný. 

Online platby u státních institucí Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Samozřejmostí bude on-line platba u všech státních institucí České republiky.“

Programové prohlášení vlády, str. 13

Plošné zavedení on-line plateb je součástí záměru „Platební brána“ implementačního plánu Informační koncepce ČR. V roce 2019, kdy měl být realizován, byl dokončen jen asi z 50 %. Od března 2021 se mohou do projektu přihlašovat orgány veřejné moci i poskytovatelé platebních bran.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Usnesením vlády č. 629 (.pdf) byl dne 3. října 2018 přijat úvodní dokument programu Digitální Česko. Součástí tohoto programu je kromě strategických materiálů Česko v digitální Evropě (.pdf) a Digitální ekonomika a společnost (.pdf) i Informační koncepce České republiky (IKČR) (.pdf). Právě poslední zmíněný materiál nás bude zajímat. „IKČR navazuje na strategický cíl SC3: Dobudování eGovernmentu, aktuálně platného strategického materiálu veřejné správy Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro období 2014–2020 (SRR VS) a dále jej rozpracovává tak, aby se mohl uplatnit při dlouhodobém řízení rozvoje IS jednotlivých OVS (orgánů veřejné správy, pozn. Demagog.cz),“ uvádí dokument (.pdf, str. 1).

Naplnění cíle Informační koncepce ČR má být řízeno ve struktuře pěti (str. 2) hlavních cílů:

  1. uživatelsky přívětivé a efektivní on-line služby pro občany a firmy,
  2. digitálně přívětivá legislativa,
  3. rozvoj prostředí podporujícího digitální technologie v oblasti eGovernmentu,
  4. zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě,
  5. efektivní a centrálně koordinované ICT (informační a komunikační technologie) veřejné správy.

Zavedení on-line plateb je blíže specifikováno v implementačním plánu (.pdf), který byl schválen na jednání vlády dne 15. dubna 2019. Vládní slib je v dokumentu nazván jako záměr „Platební brána“ a je součástí dílčího cíle IKČR 1.03. Tento záměr je pak popsán (.pdf, str. 24) jako „centrální platební brána, umožňující platbu za poplatky, pokuty, služby státní správy a samosprávy v jednotném rozhraní, pomocí platební karty, převodu z účtu a dalšími způsoby“. Realizace záměru měla probíhat od 1. září 2018 do 1. září 2019; jako gesční úřad je v materiálu uvedeno Ministerstvo vnitra ČR. Plánované externí náklady realizace byly vyčísleny v rozmezí od 3 do 6 mil. Kč (.pdf, str. 9).

Podle poslední aktualizace dokumentu (.pdf) Informační koncepce z května 2020 je záměr „Platební brána“ řazen do kategorie „A“ (.pdf, str. 34–35), která označuje projekty „v běhu“, tedy připravené a schválené se zajištěným financováním (str. 4). Dále v dokumentu nacházíme, že byly platební brány v roce 2019 hotovy z 50 %, přičemž v roce 2021 si budou žádat investici 2,5 milionu Kč (str. 8). Zároveň ale pro rok 2022 prostředky přidělené nejsou. Z těchto údajů pak můžeme dovozovat, že jako rok ukončení je plánován rok 2021. 

Projekt Platební brány pro veřejnou správu spustilo Ministerstvo vnitra na začátku března 2021. V této souvislosti ministerstvo připravilo tzv. dynamický nákupní systém (DNS), tedy elektronický systém veřejných zakázek, přes který v tomto případě mohou „orgány veřejné moci ve zjednodušeném režimu podat veřejnou zakázku na platební bránu“. Orgány veřejné moci si v rámci veřejné zakázky mohou zvolit například i platební metodu, kterou si přejí používat (platbu kartou, převodem, SMS platbou atd.). Poskytovatelé služeb platebních bran se tak do soutěže v rámci DNS mohou přihlašovat právě od března 2021.

Ministerstvo vnitra uvádí, že projekt Platebních bran pro veřejnou správu je v současnosti plánován na čtyři roky. Vytvořen byl také nový web zaměřený pouze na platební brány. Popisuje mimo jiné pravidla, kterými je třeba se řídit při zřizování platební brány ze strany státních orgánů, a podává přehled o jednotlivých způsobech platby.

Vidíme tedy, že sice nedošlo k úplné realizaci záměru „Platební brány“ v září 2019, jak předpokládal implementační plán z března 2019 (.pdf, str. 9), ale ke konci srpna 2021 již určité kroky ke splnění vládního slibu byly vykonány. Uveďme však, že skutečná, plná realizace je pravděpodobně velmi vzdálená, neboť neznáme datum ukončení jednotlivých výběrových řízení.

Otevřená data ministerstva zdravotnictví Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Začneme otevřeně zveřejňovat data o hospodaření rezortu a jím přímo řízených nemocnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

V roce 2018 byl spuštěn web faktury.mzcr.cz, na němž následně Ministerstvo zdravotnictví začalo zveřejňovat seznamy svých faktur i faktur některých jím přímo řízených organizací. Data většiny nemocnic spadajících pod Ministerstvo zdravotnictví zde však stále nejsou k dispozici.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo zdravotnictví v době současné vlády Andreje Babiše začalo nejdříve zveřejňovat informace o fakturách prostřednictvím internetového Katalogu otevřených dat MZČR. Stejná data lze pak také nalézt v tzv. Národním katalogu otevřených dat, k jehož spuštění došlo ještě za vlády Bohuslava Sobotky v roce 2015 (.pdf, str. 10). 

Upřesněme, že přímo faktur, tedy údajů týkajících se hospodaření MZČR a organizací v jeho přímé působnosti, se týká 25 datových sad, které obsahují pouze informace za rok 2018 a neúplná data za rok 2019. Samotné ministerstvo zde přestalo zveřejňovat faktury v červnu 2019. Některé krajské hygienické stanice, které jako jedny z mála začaly faktury zveřejňovat v roce 2018, s touto praxí přestaly hned v lednu 2019. Informace o fakturách nemocnic spadajících pod Ministerstvo zdravotnictví zde pak zcela chybí.

Kromě Katalogu otevřených dat MZČR nicméně resort zdravotnictví provozuje také web Faktury MZČR (faktury.mzcr.cz), který byl dle informací ministerstva spuštěn již v roce 2018 (.pdf, str. 31). Kdy přesně zde začaly být seznamy faktur dostupné k nahlédnutí, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Jak však napovídají záznamy internetového archivu Wayback Machine, došlo k tomu pravděpodobně až ve druhé polovině roku 2020.

Podstatné nicméně je, že Ministerstvo zdravotnictví na webu Faktury MZČR skutečně zveřejňuje přehledy faktur, které se v některých případech týkají také let 2020 a 2021. Jedná se tedy o aktuálnější data, než která poskytuje Katalog otevřených dat MZČR. K 31. srpnu web Faktury MZČR obsahuje data vztahující se k Ministerstvu zdravotnictví, 11 z celkových 14 krajských hygienických stanic, k 5psychiatrickým nemocnicím a dalším 10 organizacím v působnosti ministerstva. Informace o fakturách pro zbývajících 41 organizací v gesci MZČR, včetně více než dvacítky nemocnic, zde však stále k dispozici nejsou. 

Uveďme také, že ani na tomto webu nejsou data u všech organizací úplná. Zatímco například Ministerstvo zdravotnictví zveřejnilo přehled faktur za roky 2018, 2019, 2020 a částečně také za letošní rok, v případě některých krajských hygienických stanic zde chybí přehledy i za celé poslední dva roky.

Na závěr tedy shrňme, že Ministerstvo zdravotnictví sice začalo zveřejňovat data o hospodaření na webu Katalog otevřených dat MZČR a následně na webu Faktury MZČR, ale tato data se nevztahují ke všem organizacím v jeho působnosti. Chybí také data pro většinu jím řízených nemocnic. Z těchto důvodů proto vládní slib hodnotíme pouze jako částečně splněný.

Posílení zastoupení v EU Bezpečnost Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme usilovat o posílení zastoupení českých představitelů a občanů v institucích a orgánech Evropské unie.“

Programové prohlášení vlády, str. 25

Změnit systém zastoupení v orgánech EU, který často vyplývá už ze zakládajících smluv, je velice složité. Česko získalo post místopředsedkyně Evropské komise a ředitele Evropské obranné agentury, počet řadových zaměstnanců Komise ale vzrostl jen nepatrně.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V dubnu 2018 první vláda Andreje Babiše schválila Koncepci pro období 2018–2020, podle níž plánovala „nominovat nové experty na volná místa v institucích EU a soustředit se na obsazení vysokých postů v Evropské komisi“. Tento dokument navazuje na Strategii podpory Čechů v institucích EU z roku 2015. V červnu 2019 pak současná vláda schválila (.pdf) „zajištění financování aktivit vyplývajících ze Strategie podpory Čechů v institucích Evropské unie v letech 2020–2022“. Nynější vláda také pokračuje ve školeníchpřednáškách, které mají českým uchazečům pomoci zvládnout výběrové řízení a získat místo v institucích a orgánech EU.

V následujících odstavcích se budeme věnovat stavu a vývoji českého zastoupení v orgánech a institucích Evropské unie. Zaměříme se na ta místa, jejichž obsazení nominanty daných členských států nevyplývá přímo ze zakládajících smluv, ale může být ovlivněno bez změny smluv. Nebudeme se tedy zabývat orgány, kde má například každý členský stát jednoho zástupce, nebo je stanoven přesný počet zástupců daného členského státu.

Výčet základních orgánů Evropské unie obsahuje čl. 13 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 10, dále jen „SEU“). Poměr zastoupení členských států v těchto orgánech je pak často dán přímo tzv. zakládajícími smlouvami (Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU) a změnit ho tak prakticky není možné (změna by si vyžádala složitý proces změny mezinárodní smlouvy ve všech členských státech, u nás by například muselo změnu schválit 120 poslanců a 3/5 přítomných senátorů).

Přímo ve smlouvách je upraveno složení Evropské rady (čl. 15 SEU), kterou tvoří nejvyšší představitelé členských států a předseda, Rady (čl. 16 SEU), kterou tvoří příslušní ministři členských států, Komise (.pdf, str. 1), která je tvořena jedním zástupcem z každého členského státu, a Účetního dvora (čl. 285 Smlouvy o fungování EU, dále jen „SFEU“, (.pdf, str. 169)), který je tvořen opět jedním zástupcem z každého státu. Další orgán zmíněný v zakládajících smlouvách je Soudní dvůr Evropské unie. Ten je tvořen tzv. Soudním dvorem a Tribunálem. Soudní dvůr tvoří dle čl. 19 SEU jeden soudce za každý členský stát. Tribunál (.pdf, čl. 48, str. 13) má od roku 2009 dva soudce za každý stát. Po této změně tedy Tribunál tvořilo 56 soudců, po Brexitu se pak jejich počet snížil na 54.

Evropský parlament má podle čl. 14 SEU maximálně 751 členů, přičemž jsou státy zastoupeny na základě tzv. degresivní proporcionality, tedy systému, ve kterém mají větší státy méně zástupců, než na kolik by měly nárok při spravedlivém rozdělení vycházejícím z počtu obyvatel, menší státy mají zástupců naopak více. Česká republika má 21 europoslanců.

Těmito orgány se tedy zabývat nebudeme a podíváme se na zastoupení českých „úředníků“, na úvod ale uděláme výjimku u Evropské komise. Její místopředsedkyní se totiž na podzim 2019 stala členka hnutí ANO Věra Jourová. Již podruhé se také stala eurokomisařkou, v Komisi zvolené 27. listopadu 2019 má nyní na starost „hodnoty a transparentnost“.

Nejsnadnější cestou ke splnění slibu mohlo pravděpodobně být navýšení počtu českých úředníků v Evropské unii (přehled institucí, orgánů a agentur EU lze nalézt například zde). V dubnu 2018, tedy ještě před nástupem druhé vlády Andreje Babiše, měla totiž Česká republika například podle bývalého státního tajemníka pro evropské záležitosti Aleše Chmelaře nedostatečné zastoupení na úřednických pozicích v orgánech EU. Dle jeho slov zde chyběly stovky českých úředníků. Podle vyjádření bývalého vedoucího Stálého zastoupení České republiky při EU Jakuba Dürra z května 2019 pak v poslední době přibývali čeští úředníci především na nižších pozicích.

V září 2021 je již k dispozici většina výročních zpráv orgánů a institucí EU za rok 2020 a 2021, z nichž některé obsahují také data o národnostním složení zaměstnanců. Tyto informace lze pak porovnat s předchozími lety, tedy před nástupem druhé vlády Andreje Babiše a po něm. Například pro Evropskou komisi k 1. lednu 2018 pracovalo (.pdf, str. 2) 505 Čechů, kteří tvořili 1,6 % zaměstnanců. K 1. lednu 2020 se toto číslo výrazně nezměnilo (.pdf, str. 2). Počet českých pracovníků se sice mírně navýšil na 527, toto číslo ale stále odpovídá přibližně 1,6 % vzhledem k nárůstu celkového počtu zaměstnanců Komise. K lednu 2021 bylo (.pdf, str. 2) českých pracovníků 533, respektive 1,7 %. Tyto údaje se nicméně týkají běžných zaměstnanců.

Co se týče významných postů v evropských agenturách, můžeme zmínit např. Jiřího Šedivého, který byl zvolen ředitelem Evropské obranné agentury. Od roku 2021 je Češka Zuzana Malůšková vedoucí oddělení pro právní aspekty půjčky NextGenerationEU Generálního ředitelství pro rozpočet. Seznam Čechů na významných pozicích v orgánech a institucích EU je pak k dispozici na stránkách Ministerstva zahraničních věcí.

Pro kontext zmiňme, že Českou republiku čeká od 1. července 2022 předsednictví v Radě EU. Bude to teprve podruhé v historii, kdy se Česká republika ujme vedení, poprvé tomu tak bylo v roce 2009. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) přitom provedla analýzu, podle které se čeští ministři účastní zasedání Rady EU nejméně ze zemí, které se připravují na předsednictví. Pokud se za členský stát nedostaví ministr, zastupuje ho náměstek či velvyslanec při unii, z analýzy pak vyplývá, že čeští ministři a ministryně chyběli za sledovaný rok na 57 z celkem 97 zasedání Rady EU. Dodejme, že do analýzy nebylo zahrnuto jednání Evropské rady, neboť se jedná o jiný orgán než Rada EU. Analýza docházky českých ministrů tedy nezahrnuje premiéra Babiše, který se schůzek Evropské rady účastní pravidelně.

Slib vlády hodnotíme jako částečně splněný, neboť za dobu vlády Andreje Babiše došlo k obsazení některých významných pozic v unijních institucích Čechy. Jmenujme například Věru Jourovou, která se stala místopředsedkyní Evropské komise, nebo Jiřího Šedivého, který byl zvolen ředitelem Evropské obranné agentury. Pouze nepatrně se navýšil počet českých zaměstnanců Evropské komise.

První tři dny nemocenské Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Od 1. 7. 2019 obnovíme náhradu mzdy v prvních třech dnech pracovní neschopnosti ve výši 60 procent denního vyměřovacího základu a projednáme možnosti, jak tento krok kompenzovat zaměstnavatelům.“

Programové prohlášení vlády, str. 10

Původní návrh poslanců ČSSD z února 2018 na zrušení třídenní karenční doby byl již s podporou vlády přijat v lednu 2019, a to s účinností od prvního července 2019.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Tzv. třídenní karenční doba byla zavedena vládou Mirka Topolánka. Kvůli ní nebyla zaměstnancům v prvních třech dnech pracovní neschopnosti poskytována náhrada mzdy.

Skupina poslanců ČSSD (Jan Hamáček, Jan Birke, Kateřina Valachová, Petr Dolínek) navrhla novelu (.pdf, str. 9) zákoníku práce (a dalších zákonů), která ruší karenční dobu, již v únoru 2018. Tento bod programového prohlášení vlády byl podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové jedním ze zásadních motivů, proč jsme (ČSSD, pozn. Demagog.cz) vstoupili do vlády.

Zrušení karenční doby se následně stalo součástí programového prohlášení vlády a při projednávání jej podpořila ministryně práce a sociálních věcí Maláčová. Prosazovat jej začali také poslanci hnutí ANO.

Proplácení prvních 3 dnů nemocenské spustíme od 1.července 2019, tedy v původním termínu! Dnes jsem se s premiérem Babišem domluvila, že příslušná novela půjde příští týden do dalšího čtení a poslanci ANO budou hlasovat v souladu s programovým prohlášením vlády.

— Jana Maláčová (@JMalacova) 24. září 2018

Návrh novely zákoníku práce prošel v Poslanecké sněmovně druhým a třetím čtením již s vládní podporou a 31. října 2018 byl ve znění pozměňovacích návrhů schválen. Pro návrh poslanců ČSSD hlasovali kromě vládních stran také poslanci KSČM, Pirátů a někteří poslanci KDU-ČSL.

Senát se novelou zákoníku práce zabýval na schůzi 20. prosince 2018, přičemž návrh zamítl většinou 37 hlasů z přítomných 62 senátorů. Následně se novelou zabývala Poslanecká sněmovna na schůzi 22. ledna 2019, kde byla tato novela přijata většinou 129 hlasů v původním znění schváleném v říjnu 2018. Prezident zákon podepsal 30. ledna a účinnosti (.pdf, str. 8) nabyla novela 1. července 2019 v souladu s programovým prohlášením vlády.

Zrušení karenční doby by mělo podle odhadů Hospodářské komory představovat pro zaměstnavatele dodatečné náklady až ve výši pěti miliard korun ročně, což se pro první rok po zrušení karenční doby potvrdilo. Proto byla součástí návrhu zákona i změna zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zaměstnavatelům se tak snížily (.pdf, str. 26) odvody na nemocenském pojištění o 0,2 procentního bodu na 2,1 %. Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 11) mělo být efektem snížení pojistného, dle výpočtů České správy sociálního zabezpečení, snížení příjmů státního rozpočtu (respektive snížení nákladů zaměstnavatelů spojených se zrušením karenční doby) o necelých 2,6 mld. Kč.

Rekodifikace stavebního práva Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme rekodifikaci veřejného stavebního práva a zjednodušíme a zkrátíme přípravy staveb pro zvýšení konkurenceschopnosti.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

Nový stavební zákon byl schválen a začne platit od poloviny roku 2023.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Lhůta k vyřízení stavebního povolení je v ČR dlouhodobě terčem kritiky, jelikož se na povolení čeká až roky. Dle databáze Světové banky trvá v České republice vyřízení stavebního povolení průměrně 246 dní a umisťuje se tak v žebříčku na 157. místě. Naopak v ostatních státech Evropy stačí k vyřízení povolení průměrně 170 dní.

Jak uvádí předkládací zpráva k věcnému záměru stavebního zákona (.docx, str. 1–2), mezi nejvýznamnější problémy stávající úpravy stavebního práva patří rozdrobená soustava stavebních úřadů (obecné, speciální a jiné stavební úřady), velké množství povolovacích procesů, na něž se mohou vázat až desítky závazných stanovisek, která opatřuje stavebník, či nedostatečná digitalizace. Stručné shrnutí a základní principy rekodifikace stavebního práva pak prezentuje (.pdf) Hospodářská komora ČR.

Dne 25. listopadu 2019 bylo v aplikaci eKLEP zveřejněno navrhované paragrafové znění (.docx) nového stavebního zákona. Tento návrh byl pozměněn 27. července 2020 novou verzí paragrafového znění (.docx).

Zveřejněný návrh paragrafového znění nového stavebního zákona má přinést zásadní změny v oblasti povolování staveb i územního plánování. Cílem návrhu je zejména usnadnit a zrychlit povolovací řízení. Zrychlení se snaží dosáhnout zavedením jednotného řízení o povolení stavby, které má zjednodušit dnes užívané územní a stavební řízení, a zavedením jednotně řízeného systému státních stavebních úřadů. Podstatnou součástí je také digitalizace procesu, jednotné kolaudační řízení či přísnější pravidla pro dodatečné schválení černých staveb.

Další změny se týkají územně plánovací dokumentace (nově bude vydávána formou právního předpisu), zavedení dvou typů plánovacích smluv, sjednocení kolaudací, zavedení přísnějších podmínek pro získání dodatečného povolení u černých staveb a v neposlední řadě digitalizace sloužící ke zjednodušení komunikace s úřady.

Dne 6. a 7. srpna 2020 se konala schůze Legislativní rady vlády, která projednala upravené znění návrhu stavebního zákona a upravené znění návrhu zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. Vláda následně návrh zákona schválila 24. srpna 2020.

Návrh stavebního zákona vláda Poslanecké sněmovně předložila 10. září 2020. Sněmovna návrh ve třetím čtení schválila (.pdf). Pro zákon hlasovalo hnutí ANO, SPD a tři poslanci z vládní ČSSD. Sněmovnou schválený návrh zákona (.docx) např. zavádí jednotnou soustavu stavebních úřadů v čele s Nejvyšším stavebním úřadem (.docx, str. 8). 

Návrh zákona byl postoupen Senátu 4. června 2021. Dne 23. června 2021 přijal Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu usnesení, které senátorům doporučilo zamítnutí návrhu nového stavebního zákona. Zamítavé usnesení přijal ve stejný den i Ústavně-právní výbor Senátu. 1. července 2021 Senát jednomyslně zamítl návrh stavebního zákona.

13. července 2021 však Senát přehlasovala Poslanecká sněmovna, která návrh nového stavebního zákona schválila. Na rozdíl od prvního hlasování o tomto zákonu, které proběhlo na půdě dolní komory, se pro přijetí stavebního zákona vyslovila i část členů KSČM. Tyto hlasy byly pro uzákonění tohoto legislativního aktu rozhodující.

Prezident Miloš Zeman stavební zákon podepsal 15. července 2021. Zákon bude účinný od 1. července 2023, některé změny ovšem začnou platit již od začátku roku 2022.

Dodejme, že nesouhlasný názor k novému stavebnímu zákona zaujala například Rada asociace krajů. Dlouhodobě se kriticky k novému stavebnímu zákona staví i Česká komora architektů, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků nebo Asociace ekologických organizací Zelený kruh. Naopak pozitivní postoj ke schválenému návrhu stavebního zákona zaujala Asociace developerů či Hospodářská komora.

Superhrubá mzda Hospodářství Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zrušíme „superhrubou“ mzdu u daně z příjmů fyzických osob a navrhneme novou sníženou sazbu 19 % z hrubé mzdy. Stávající solidární zvýšení daně zachováme zavedením sazby 23 % z hrubé mzdy.“

Programové prohlášení vlády, str. 5

Tzv. superhrubá mzda je zrušena od roku 2021. Daňová sazba však zůstala 15%, nebyla tedy zvýšena na 19 %. Vysoké příjmy jsou zdaněny 23 %.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Úvodem připomínáme, že superhrubou mzdou rozumíme základ pro výpočet daně z příjmu fyzických osob. Ke standardní hrubé mzdě se pro tento účel přičítají odvody zaměstnavatele dotyčné osoby na sociální a zdravotní pojištění. Superhrubá mzda byla zavedena během daňové reformy českých veřejných financí v létě 2007.

Původně mzdy a platy zaměstnanců podléhaly 15procentní dani z příjmu, která byla počítána právě z navýšeného základu. Efektivní příjmové zdanění tedy činilo, jak uvádí daňoví poradci nebo finanční weby, po odečtení slevy na poplatníka přibližně 20,1 % z hrubé mzdy. Pro příjmy nad čtyřnásobek průměrné mzdy měsíčně (resp. 48násobek ročně) se uplatňovala také tzv. solidární přirážka. Takto vysoké příjmy byly tedy kromě standardních 15 % navíc zdaněny 7% přirážkou.

V červenci 2020 v rozhovoru pro Českou televizi Andrej Babiš uvedl, že se vláda shodla na zrušení superhrubé mzdy. 28. srpna 2020 pak vláda oznámila svůj plán a v návaznosti na to Andrej Babiš předložil ve Sněmovně 26. října 2020 pozměňovací návrh (.pdf) vládního návrhu zákona upravující daňový systém. Dne 22. prosince 2020 poté Parlament schválil senátní podobu vládního daňového balíčku, která mimo jiné přinesla zrušení superhrubé mzdy. Účinnosti nabyl zákon 1. ledna 2021.

Od roku 2021 je tedy superhrubá mzda zrušena. Ponechána však byla 15% sazba daně z příjmů. Namísto solidární přirážky již dnes zákon hovoří přímo o dani 23 %, která se uplatní pro příjmy nad 48násobek průměrné mzdy ročně. Daňový balíček přináší dle Ministerstva financí snížení zdanění pro cca 4,3 milionu zaměstnanců. Ti díky tomu od ledna 2021 odvedou na dani z příjmů přibližně o čtvrtinu méně. „Jedná se o revoluční snížení daní a lidem zůstanou v peněženkách tisíce korun měsíčně navíc. Jsem přesvědčena, že právě v krizi je k tomu správná doba. Že lidé peníze dají do spotřeby, nebo je investují, a přispějí tak k rychlejšímu zotavení naší ekonomiky,“ uvedla k tomuto kroku ministryně financí Alena Schillerová.

Při zrušení superhrubé mzdy se tak vláda podstatně odchýlila od programového prohlášení, když nedošlo ke zvýšení sazby daně na 19 % a tedy k vyrovnání rozpočtových dopadů tohoto opatření. Do srpna 2021 tak došlo ke snížení příjmů veřejných rozpočtů o přibližně 40 mld. korun, přičemž roční dopad má být dle studie Národní rozpočtové rady více než dvojnásobný. Daňový balíček pak kritizovala i vládní ČSSD, která poukazovala na to, že stát přijde o významnou část peněz z daní. „No ale když není kde brát a ten stát je slabý a nemá žádné peníze, no, tak asi moc pomáhat nemůže,prohlásil Jan Hamáček pro Českou televizi.

Nejvýznamnější změnu daňového balíčku představuje zrušení superhrubé mzdy, ale balíček se nezabývá jen tímto. Zaměstnavatelům od ledna 2021 poskytuje také daňově zvýhodněný tzv. stravenkový paušál, tedy příspěvek na stravování a alternativu ke stravenkám. Rovněž proběhlo navýšení slevy na poplatníka. Výše slevy je pro rok 2021 stanovena na 27 840 Kč a v roce 2022 na 30 840 Kč.

Došlo tedy ke zrušení tzv. superhrubé mzdy a solidární přirážka byla nahrazena sazbou daně ve výši 23 %. Nedošlo však k zavedení 19% sazby z hrubé mzdy, a slib proto hodnotíme jako částečně splněný.

Účast na vojenských misích Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V souladu se schváleným mandátem budeme pokračovat v účasti na mírových a výcvikových misích v Afghánistánu (Resolute Support), Iráku a Mali. Budeme přispívat do Předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí, Sil rychlé reakce NATO (NRF) včetně Sil velmi vysoké pohotovosti (VJTF), ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) a budeme přispívat do vystavění robustních následných sil (Follow-On Forces).“

Programové prohlášení vlády, str. 20

Vláda rozhodla o prodloužení trvání vojenských misí minimálně do roku 2022, schválila také další účast České republiky na vytváření společných sil NATO.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle čl. 43 Ústavy ČR je schvalování použití Armády České republiky (AČR) rozdělené mezi Parlament a vládu. Působení AČR v zahraničních misích do roku 2020 schválila předchozí vláda Andreje Babiše v demisi dne 11. dubna 2018 (.pdf). Senát následně potvrdil předkládané mise 17. května 2018, Poslanecká sněmovna poté 1. června 2018.

Většina schválených zahraničních misí Armády České republiky byla prodloužena do prosince 2020 (.pdf, str. 2–3), a to včetně zmíněných misí v Afghánistánu, Iráku a Mali a tzv. Posílené předsunuté přítomnosti v Pobaltí. V případě ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) pobaltských zemí se poté jednalo o prodloužení do konce roku 2019 (str. 2). Aktuální seznam misí AČR lze najít zde. Česká republika také přispívá (.pdf, str. 2, 20) k vytvoření Sil rychlé reakce NATO (NRF), jejichž součástí je i Response Force Pool, tedy zmiňované následné síly. Česko se také podílí na vytváření Sil velmi rychlé reakce (VJTF). V období 2019 až 2021 je do těchto sil zařazen 71. mechanizovaný prapor „Sibiřský“ z Hranic.

V květnu 2020 vláda schválila návrh zahraničních misí českých vojáků pro roky 2021 až 2022 s výhledem na rok 2023. Vojáci tak mají pokračovat v misích v Mali, v Iráku a v Pobaltí. Vláda také počítala s prodloužením mise v Afghánistánu. Uveďme, že dle schváleného návrhu mělo také dojít ke snížení počtu vojáků na těchto misích – v roce 2020 na ně mohla AČR vyslat až 1 096 vojáků, v roce 2021 to má být až 851 vojáků a v roce 2022 946 vojáků. 

K největšímu snižování počtu vojáků v letech 2021 a 2022 mělo podle plánu vlády docházet v Afghánistánu (pokles z 390 vojáků na 205). Uveďme však, že v únoru 2020 došlo k uzavření mírové dohody mezi Spojenými státy a hnutím Tálibán. Ve spojitosti s touto dohodou měly počty svých vojáků v Afghánistánu snižovat nejen USA, ale i další státy NATO. Český ministr obrany Lubomír Metnar již v roce 2019 avizoval, že v případě stahování amerických vojáků bude Česká republika Spojené státy v adekvátní míře následovat. Toto stahování mělo původně proběhnout do 1. května 2021, v únoru NATO nicméně odložilo konečné rozhodnutí, zejména protože hnutí Tálibán neuzavřelo s afghánskou vládou příměří. K zahájení odchodu jednotek USA a NATO následně došlo až na přelomu dubna a května 2021. Česká armáda toto stahování dokončila již na konci června 2021.

Doplňme, že v květnu 2021 zahájilo islamistické hnutí Tálibán ofenzívu, během níž do poloviny srpna dobylo většinu afghánského území. Rychlý postup Tálibánu, při kterém se jednotky afghánské armády často vzdávaly bez boje, byl urychlen právě stahováním vojsk NATO z Afghánistánu. 15. srpna 2021 Tálibové ovládli i hlavní město Kábul. České úřady následně z bezpečnostních důvodů vypravily z afghánské metropole celkem tři evakuační lety. Poslední zahraniční vojáci měli Afghánistán dle plánu opustit v polovině září, americký prezident Joe Biden nicméně uvedl, že v Kábulu ponechá vojáky tak dlouho, dokud ze země nebudou evakuováni všichni američtí občané.

Co se týče ostatních misí, v únoru 2021 generální tajemník NATO Jens Stoltenberg oznámil posílení výcvikové mise v Iráku. Z původních pětiset by se měl počet vojáků navýšit až na 4 tisíce. Z České republiky zde může působit dle stávajícího mandátu až 80 vojáků. 

Do Pobaltí by pak měly být v rámci zmíněné mise Air Policing v roce 2022 vyslány české letouny Gripen. V srpnu 2020 schválil Senát na návrh vlády vyslání (.pdf, str. 2) až šesti desítek vojáků do Mali, Nigeru a Čadu. Návrh této protiteroristické mise 27. října 2020 schválila také Poslanecká sněmovna. V případě mise EU v Mali bylo 12. ledna 2021 ukončeno české velení, aktuálně zde působí 120 vojáků, přičemž s tímto počtem se dle návrhu počítá také v následujících letech.

Ve spojitosti s vysláním českých vojáků do Mali, Nigeru a Čadu také můžeme zmínit, že 19. března 2021 vystoupil tehdejší ministr zahraničí Tomáš Petříček na konferenci Koalice pro Sahel. Zde uvedl, že stabilizace a rozvoj Sahelu, tedy pásma zahrnujícího území uvedených afrických států, „zůstává jednou ze zahraničněpolitických priorit České republiky a bude součástí programu našeho předsednictví v Evropské Unii v roce 2022“. Cílem této konference bylo přijetí plánu, dle kterého má být realizována pomoc státům Sahelu při vypořádávání se s džihádistickými a kriminálními ozbrojenými skupinami. 

Výše zmíněný návrh (.pdf) vlády o zahraničních misích českých vojáků v letech 2021 a 2022 již projednaly a schválily obě komory Parlamentu. Usnesení (.pdf) počítá i s pokračováním zapojení České republiky do Sil rychlé reakce (NRF) v počtu až 1  400 osob na rok 2021 a až 400 osob na rok 2022. Dodejme, že Ministerstvo obrany České republiky plánuje pořízení šestnácti vozidel Tatra pro přepravu protiletadlových zbraní, které budou využity v rámci NFR v letech 2024 až 2026. Dokončení smlouvy o nákupu tater se očekává do prosince 2022.

Podle vládního usnesení (.pdf, str. 2) má také dojít k vyčlenění finančních prostředků na zahraniční mise ve výši 1,73 mld. korun v roce 2021 a 1,8 mld. korun v roce 2022. V tomto ohledu se jedná o snížení vynakládané částky oproti rokům 2019 a 2020, kdy bylo na zahraniční mise použito 2,4 miliardy, respektive 2,34 miliardy korun.

Vzhledem k tomu, že po dobu celého svého mandátu jednala vláda v souladu se slibem, schválila účast českých vojáků na zahraničních misích a podílela se na vytváření společných sil NATO, hodnotíme slib jako splněný.

Vlaková doprava Hospodářství Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Státem garantovaná veřejná železniční přeprava pro cestující bude nadále zajištěna v rozsahu minimálně 7,4 mld. Kč ročně, což představuje téměř 37 milionů vlakových kilometrů ročně na 28 linkách dálkové dopravy.“

Programové prohlášení vlády, str. 17

Součástí oněch 7,4 miliard korun je podle mluvčí Ministerstva dopravy i příspěvek na krajskou železniční dopravu. Spolu s dálkovou železniční dopravou, kterou obstarává stát, bylo v letech 2018 až 2021 vynaložené v každém roce více než 7,4 mld. Kč.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že data o výdajích státu na železniční dopravu nejsou dohledatelná v ucelené podobě, a částka 7,4 mld. je tedy součtem několika různých výdajů. Obrátili jsme se tak na mluvčí Ministerstva dopravy (MD), abychom zjistili, z čeho se uvedená částka 7,4 mld. Kč skládá. Mluvčí Lenka Rezková sdělila následující: „V případě dálkové dopravy objednávané státem, v roce 2018 byla na: · linku R14 Pardubice – Liberec poskytnuta kompenzace cca 131 mil. Kč · na linku R13 Brno – Břeclav – Olomouc kompenzace cca 104 mil. Kč · na linku R25 Plzeň – Most kompenzace cca 35 mil. Kč · na ‚velkou‘ smlouvu pokrývající zbylé výkony v dálkové dopravě kompenzace cca 4 524 mil. Kč. Dále pak byly státem v souladu s usnesením vlády ČR ze dne 31. srpna 2009 č. 1132 poskytovány krajům účelové dotace ke krytí nákladů na úhradu prokazatelné ztráty ze závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě ve výši cca 2 814 mil. Kč. Souhrnně tedy byl překročen rozsah 7,4 mld. Kč ročně.“

Ministerstvo dopravy tedy do částky zahrnuje jak státem hrazenou kompenzaci dopravcům za provoz ztrátových linek, tak i dotace pro kraje na provoz železniční dopravy. Znění slibu je tak mírně zavádějící, jelikož uvedených 7,4 mld. Kč se nevztahuje pouze na 28 linek dálkové dopravy. Slib jsme přesto ověřovali v takto nastavených mezích.

Nejprve jsme se věnovali kompenzacím dle smluv státu s dopravci a dotacím pro kraje za poslední ukončené období, tedy období jízdního řádu 2019/2020.

Situace na dálkových spojích je složitá: stát tyto spoje (28 linek, z nichž 22 stát přidělil Českým drahám) periodicky objednává v rámci zajišťování tzv. veřejné služby a linky jsou přidělovány na různá období. Např. mezinárodní spojení z Prahy do Berlína, Vídně a Budapešti či český úsek trasy Vídeň – Varšava budou České dráhy (ČD) provozovat po dobu 10 let. V současnosti operují na dálkových linkách objednávaných MD čtyři společnosti – ČD, RegioJet, Arriva a GW Train Regio.

Na základě smluv na vlaky dálkové dopravy zveřejněných na webu MD a vyhledaných přes portál Hlídač státu jsme sestavili tabulku kompenzací a objednaných vlakokilometrů (vlkm) podle jednotlivých dálkových linek na období jízdního řádu (JŘ) 2019/2020, tedy období od prosince 2019 do prosince 2020:

Celkem tedy stát prostřednictvím MD nasmlouval na zmíněný rok přepravní výkon o výši 38 950 516 vlkm za 4 810 575 664 Kč na 28 dálkových linkách (.pdf). V roce 2020 došlo podle závěrečného účtu rozpočtu k uhrazení 4 835 882 000 Kč (.zip, Pruvodni_zpráva.docx, str. 57).

Na dotace krajům a obcím, tedy na úhradu ztráty ze závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě, uhradilo MD podle závěrečného účtu rozpočtu pro rok 2020 (.zip, Pruvodni_zpráva.docx,, str. 63) částku 3 110 760 000 Kč. Částka určená krajům a obcím oproti roku 2019 narostla o více než 242 mil. Kč. Stát tedy drážní dopravu podpořil v období JŘ 19/20 (dálkové linky) a období 2020 (kraje a obce) částkou 7 946 642 000 Kč.

Od prosince 2020 došlo ke změně dopravce na lince R14, kdy České dráhy vystřídala Arriva, která získala sedmiletou smlouvu. Celková hodnota nové vysoutěžené smlouvy (.pdf, str. 36) je 176 858 931,0 Kč na 1 788 360,2 vlkm ročně.

V tabulce níže můžeme vidět celkové vynaložené částky na úhradu ztrát veřejné dopravy v závazku veřejné služby v letech vlády Andreje Babiše. Hodnoty vychází ze závěrečných účtů rozpočtů Ministerstva dopravy v letech 2018 (.zip, Pruvodni_zprava.docx, str. 15–16), 2019 (.zip, Pruvodni_zprava.docx, str. 16) a 2020 (.zip, Pruvodni_zpráva.docx,, str. 17).

V textové části návrhu rozpočtu Ministerstva dopravy na rok 2021 (.zip) pak nalezneme také plánované výdaje v kapitole 501 – Drážní a kombinovaná doprava. Zpráva pak uvádí (01-Zprava_SR-2021.docx, str. 8): „Finanční prostředky jsou v roce 2021 rozpočtovány na dva okruhy: Úhrada ztráty ze závazku veřejné služby ve veřejné drážní osobní dopravě (8 497 235 tis. Kč) a Ostatní výdaje spojené s drážní dopravou (1 601 018 tis. Kč).“ Pro rok 2021 tedy předpokládáme úhradu přibližně 8,5 mld. Kč.

Jelikož dle závěrečných účtů jednotlivých rozpočtů a rozpočtu na rok 2021 Ministerstvo dopravy v každém roce vynaložilo částku vyšší než 7,4 mld. Kč, hodnotíme tento slib jako splněný.

Výběr soudců Právní stát Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme kariérní řád soudců a zákonem stanovené podmínky výběru soudců jako záruky udržení profesní motivace a protikorupční opatření.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Kariérní řád soudců prosazen nebyl. Nicméně 1. ledna 2022 nabyde účinnosti vládou navrhnutá novela zákona o soudech a soudcích, která zavádí jednotná pravidla pro výběr soudců a soudních funkcionářů.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo spravedlnosti naplánovalo na červen 2019 předložit návrhy na změnu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. U soudců i státních zástupců by se tak zavedla pravidelná hodnocení, od kterých by se mohlo odvíjet i případné povýšení. Jak uvedl tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kněžínek v rozhovoru pro Českou justici: „V zásadě by soudci prováděli pravidelné hodnocení soudců, od něj by se pak odvíjely další věci, jako třeba splnění podmínek pro postup na vyšší instanci, nebo případně i nějaký finanční postih. Protože všichni soudci mají stejný plat, ale určitě všichni nesoudí stejně kvalitně.

O konkrétní podobě novely již Ministerstvo spravedlnosti uspořádalo odbornou debatu. Zástupci krajských soudů, Nejvyššího soudu, Soudcovské unie ČR, Nejvyššího státního zastupitelství a Kanceláře veřejného ochránce práv, včetně tehdejšího ministra Jana Kněžínka, jednali o právní úpravě pro výběr soudců a soudních funkcionářů či o dopadu zavedení kariérního řádu.

Koncem července 2019 poslalo Ministerstvo spravedlnosti, již vedené Marií Benešovou, na vládu návrh novely zákona o soudech a soudcích. V tomto návrhu měli zůstat zachováni laičtí přísedící, i když pouze u některých soudních procesů. Měli být přítomni u soudů týkajících se některých těžkých zločinů a pracovněprávních sporů. V původním návrhu bývalého ministra spravedlnosti Kněžínka neměli být zachováni vůbec.

8. října 2019 vláda schválila navrženou novelu zákona, která byla následně předložena Poslanecké sněmovně k projednání jako tisk č. 630.

V novele se mění (.doc, str. 9–14) pojem justiční čekatel a je nahrazen pojmem justiční kandidát. S tím souvisejí změny v odborné justiční zkoušce i samotné definice justičního kandidáta. Přípravná služba justičního čekatele se mění na odbornou přípravu justičního kandidáta. Mimo jiné se mění jejich délka. V případě přípravné služby (.doc, str. 9) se jednalo o 36 měsíců, odborná příprava nyní trvá 1 rok (.doc, str. 15). Byly přidány paragrafy 105a–105e (.doc, str. 7–8), které přesněji vymezují jmenování soudce do funkce předsedy a místopředsedy soudu, jeho výběrové řízení a možnost jeho znovujmenování do funkce předsedy. Dále se zde mění odborné zkoušky soudců, výběrové řízení na funkci soudce a výběr soudců na funkci předsedů soudů.

Při schvalování návrhu pak došlo k řadě úprav. Senát např. zmírnil úpravu § 117 odst. 2 písm. b) (.pdf, str. 1), kdy vyjmul podmínku získání docentského nebo profesorského titulu na české vysoké škole pro kandidáty, u nichž nebude vyžadována odborná příprava justičního kandidáta (tzv. boční vstup do justice). Funkce laických přísedících bude nakonec zachována u pracovněprávních a většiny trestních sporů. Konečný text novely zákona o soudech a soudcích podepsal prezident republiky 1. června 2021 a zákon bude v této podobě platit od 1. ledna 2022 (.pdf, str. 16).

Bývalá prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová ve vyjádření pro Advokátní deník uvedla, že „navrhovaná úprava (je) z našeho pohledu dobrým kompromisem a základem, na kterém je možno při dobré vůli všech zúčastněných stran vybudovat funkční systém výběru soudců“. Vyzdvihuje například, že se každý advokát po 5 letech samostatné činnosti může přihlásit do výběrového řízení na funkci soudce, což považuje za „velký průlom z hlediska prostupnosti právnických profesí“.

Schválená novela zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jejímž navrhovatelem byla vláda, tedy obsahuje jednotná pravidla pro výběr soudců a soudních funkcionářů. Nicméně ale neobsahuje právní úpravu kariérního postupu soudců na základě pravidelných hodnocení, jak bylo původně zamýšleno bývalým ministrem spravedlnosti Janem Kněžínkem. Jelikož nebyla splněna část slibu týkající se kariérního řádu soudců, hodnotíme tento vládní slib jako částečně splněný.

Whistleblowing, lobbing Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V této souvislosti předložíme zejména účinné právní nástroje k ochraně oznamovatelů korupce (whistleblowing) a zákon o regulaci lobbingu vycházející z mezinárodních doporučení.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona o ochraně oznamovatelů korupce i návrh zákona o lobbování. Dosud však ani jeden z návrhů Sněmovnou nebyl schválen.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Zákon o ochraně oznamovatelů korupce

Nejprve se zaměříme na zákon o ochraně oznamovatelů korupce (tzv. whistleblowing). Vláda Andreje Babiše na návrhu tohoto zákona pracovala například již na podzim roku 2018 či na začátku roku 2019. Další z návrhů představilo Ministerstvo spravedlnosti v červnu 2020. Dne 29. července 2020 bylo ukončeno jeho připomínkové řízení, v němž byly podány tři desítky zásadních připomínek – a to například od Ministerstva vnitra, BIS či od Ministerstva obrany, v jehož čele stojí nestraník za ANO Lubomír Metnar. Tento návrh byl nakonec schválen na schůzi (.pdf) vlády 1. února 2021.

Vládní návrh zákona byl pak předložen Poslanecké sněmovně 9. února 2021. První čtení proběhlo 12. května 2021, kdy byl také přikázán (.pdf) k projednávání ve výborech. Ústavně právní výbor však návrh neprojednal a Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj nejprve v červnu 2021 projednávání návrhu přerušil (.pdf) a až v červenci jej poslancům doporučil (.pdf) schválit. Od 15. července, kdy Výbor pro veřejnou správu své usnesení zveřejnil, se návrh zákona neprojednával.

Dle důvodové zprávy (.pdf, str. 18) bylo jedním z důvodů pro vypracování návrhu zákona o ochraně oznamovatelů také schválení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Podle této směrnice (čl. 26 odst. 1) totiž musí členské státy EU uvést „v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 17. prosince 2021“.

Zákon o lobbování

Vládní návrh zákona o lobbování, který podle důvodové zprávy (.pdf, str. 13) bere v úvahu i některá mezinárodní doporučení adresovaná ČR, byl po projednání vládou předložen Poslanecké sněmovně 21. srpna 2019. Ačkoliv ale bylo projednání návrhu zařazeno na program 35. schůze Poslanecké sněmovny, která se konala od 15. října do 8. listopadu 2019, k projednání tohoto návrhu zákona zde nedošlo. Návrh měl být projednáván již na nejméně čtyřech schůzích – kromě uvedené schůze v roce 2019 také na začátku roku 2020 a dále i v dubnu a na začátku července. Skutečně projednán byl však až na 75. schůzi 10. prosince 2020 a v prvním čtení přikázán (.pdf) výborům.

Ústavně právní výbor pak 25. května 2021 zaslal poslancům doporučení (.pdf), aby návrh schválili společně s připojenými změnami a doplňky. Ve druhém čtení byl zákon projednán na 111. schůzi Poslanecké sněmovny v červenci. Třetí čtení pak započalo na 115. schůzi 30. července 2021, ale bylo přerušeno a od té doby se o návrhu zákona o lobbování nejednalo.

Snaha ANO a ČSSD o nastavení zákonných limitů pro lobbing byla dříve pozdržena jednak kvůli kritice ze strany České národní banky, která se obávala, že by zákon mohl umožnit narušení nezávislosti ČNB, a jednak kvůli následnému předložení žádosti o stanovisko Evropské centrální banky (ECB) tehdejším ministrem spravedlnosti Kněžínkem. Obavy ČNB však byly v dubnu 2019 vyvráceny (.pdf, str. 3). Konkrétně ECB uvedla, že „(...) zvýšení transparentnosti v kontextu lobbingu v legislativním procesu v České republice nenaruší nezávislé plnění úkolů ČNB (...)“. Stanovisko ECB umožnilo posun v přípravě tohoto zákona, tedy schválení tohoto návrhu vládou.

Lobbování je v návrhu zákona (.pdf) definováno jako soustavná činnost s cílem ovlivnit přípravu či schvalování právního předpisu nebo dokumentu koncepce rozvoje (str. 1). Lobbista pak může být pouze bezúhonná osoba, která se registruje ve speciálním registru (str. 3). V tomto registru pak mají být registrováni i ti, na které může lobbování cílit – např. členové Parlamentu či vlády, prezident republiky nebo náměstci na ministerstvech, ale i členové rady ČNB (str. 3). Lobbisté pak mají mít povinnost čtvrtletně vyhotovovat zprávy o svém lobbování (str. 6).

Závěrem shrňme, že vláda Andreje Babiše skutečně předložila oba návrhy zákonů poslancům k projednání. Nedokázala ale dosud zajistit jejich schválení, což nicméně nebylo předmětem slibu obsaženém v programovém prohlášení. Slib proto hodnotíme jako splněný.

Zákon o Vojenském zpravodajství Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelu zákona o Vojenském zpravodajství.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Vláda úspěšně prosadila dvě novely zákona o Vojenském zpravodajství. První novela nabyla účinnosti v září 2019. Druhá novela byla vyhlášena ve sbírce zákonů v březnu 2021 s účinností od 1. července 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

První zmíněnou novelu, kterou došlo kromě jiného také ke změně zákona o Vojenském zpravodajství, začala připravovat již první vláda Andreje Babiše v průběhu roku 2018. Vládní návrh této novely předložil Poslanecké sněmovně premiér Babiš 13. července 2018, tedy den poté, co současná vláda získala důvěru poslanců.

Na základě informací obsažených v důvodové zprávě (.pdf, str. 7–8) je cílem novely rozšíření pravomocí Vojenského zpravodajství především v oblasti kybernetického prostoru. Novela tajným službám umožňuje například lépe zabezpečit skryté identity zpravodajců (.pdf, str. 18). Změnou bylo také prodloužení maximální doby platnosti povolení k používání zpravodajské techniky (str. 17).

Návrh této novely schválila Poslanecká sněmovna v červnu 2019, na konci července poté i Senát. Po následném podpisu prezidentem vešla novela v účinnost 6. září 2019 jako zákon 205/2019 Sb.

Další návrh novely zákona o Vojenském zpravodajství předložila vláda Poslanecké sněmovně v březnu roku 2020. Zde poslanci návrh schválili (.pdf) 12. února 2021, v březnu 2021 byla novelizace vyhlášena ve Sbírce zákonů, a to s účinností od 1. července 2021.

Uvedená novela (.pdf, str. 1–8) zavádí do zákona o Vojenském zpravodajství část věnovanou kybernetické bezpečnosti, kterou návrh zákona nazývá „Činnosti vojenského zpravodajství při zajišťování obrany České republiky“. Důvodová zpráva komentuje (str. 33) účel této části takto:

Částí čtvrtou jsou nově upravovány povinnosti Vojenského zpravodajství, jimiž se podílí na zajišťování obrany v kybernetickém prostoru; vzhledem k specifické povaze tohoto prostoru i aktivitám, které v něm probíhají, včetně nemožnosti určit jeho hranice a předpokládané možné lokalizaci zdrojů jednotlivých kybernetických útoků a hrozeb také mimo území České republiky, je Vojenskému zpravodajství přiznána možnost využívat výsledků analýzy jeho vlastní zpravodajské činnosti nikoliv pouze pro určení hrozby, ale také k přímému výkonu jejího odvrácení nebo omezení jejích účinků tam, kde by jinak byly příslušné ozbrojené síly České republiky.“

Ministerstvo obrany uvedlo, že novela „výrazně napomůže omezit či zcela zabránit útokům na počítačové systémy nejen kritické infrastruktury“. Jako jeden z příkladů kybernetické hrozby ministerstvo zmínilo útok na Fakultní nemocnici Brno z března 2020.

Uveďme, že větší pravomoce Vojenského zpravodajství v oblasti kybernetické bezpečnosti chtěl do zákona zakotvit dřívější návrh z roku 2016. Setkal se však se značným odporem, především kvůli plošnému, neadresnému monitorování českých sítí. Oproti tomuto staršímu neúspěšnému návrhu mluví návrh novely (.pdf, str. 1, 34) z března 2020 o tzv. detekci. Co je myšleno detekcí, uvádí § 16a odst. 2 zmíněné novely: 

„Detekce je Vojenským zpravodajstvím prováděna na základě jím stanovených ukazatelů kybernetických útoků a hrozeb umožňujících odhalit v kybernetickém prostoru definované jevy, které v daném čase byly vyhodnoceny jako skutečnosti ohrožující důležité zájmy státu v kybernetickém prostoru.“ 

Další ustanovení části čtvrté specifikují pojem detekce. § 16d vymezuje nástroje detekce a podmínky jejich používání, tedy co v praxi nástroje detekce zaznamenávají a k čemu a jak je může používat Vojenské zpravodajství. Novela zákona tak například uvádí, že nástroje detekce mohou zaznamenávat metadata o provozu veřejných komunikačních sítí pouze v rozsahu souvisejícím s detekovaným kybernetickým útokem nebo hrozbou. Vojenské zpravodajství také nesmí nástroje detekce využívat pro záznam odposlechů.

Doplňme, že například server Lupa.cz tuto novelu okomentoval jako další pokus Vojenského zpravodajství o možnost sledování provozu na českých sítích a popisuje abstraktnost pojmu detekce.

Na závěr tedy shrňme, že vláda Andreje Babiše celkem prosadila dvě novely zákona o Vojenském zpravodajství. Obě novely jsou vyhlášeny ve sbírce zákonů, první s účinností od 6. září 2019 a druhá od 1. července 2021, a vládní slib proto hodnotíme jako splněný.

Zvýšení důchodu Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelu zákona o důchodovém pojištění, která zvýší základní výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy.“

Programové prohlášení vlády, str. 8

Novela zákona o důchodovém pojištění, která zvýšila výměru důchodu na 10 % průměrné mzdy, již prošla legislativním procesem a příslušná ustanovení jsou od 1. ledna 2019 účinná.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Důchodová novela byla připravena Ministerstvem práce a sociálních věcí již za bývalé ministryně Jaroslavy Němcové (ANO) a předchozí vláda ji Sněmovně předložila 9. března 2018.

Dle novely zákona o důchodovém pojištění se pevná část důchodů od 1. ledna 2019 zvýšila o jeden procentní bod na 10 % průměrné mzdy.

Poslanecká sněmovna návrh zákona projednala a během třetího čtení, které proběhlo 29. června 2018, tedy dva dny po schválení programového prohlášení vlády, byl návrh poslanci schválen (.pdf). Pro návrh hlasovali poslanci všech klubů, tedy i vládní poslanci.

Zákonem se dále zabýval Senát, který ho vrátil Sněmovně s pozměňovacími návrhy. Poslanecká sněmovna o návrhu zákona vráceném Senátem hlasovala 22. srpna 2018, kdy setrvala (.pdf) na původním návrhu. Návrh, který byl dále podepsán prezidentem republiky, pak vešel v platnost 31. srpna 2018 a v účinnost hned den následující. Některá ustanovení, včetně zvýšení základní výměry důchodů na 10 %, jsou však účinná až od 1. ledna 2019.

Zvýšení rodičovského příspěvku Sociální stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zvýšíme rodičovský příspěvek na 300 000 Kč.“

Programové prohlášení vlády, str. 10

Od 1. ledna 2020 činí výše rodičovského příspěvku 300 000 Kč, pro vícerčata pak 450 000 Kč.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) navrhla v září 2018 zvýšit rodičovský příspěvek na dítě do čtyř let věku. Růst rodičovského příspěvku byl obsažen v návrhu novely zákona o státní sociální podpoře, jenž prošel na podzim roku 2018 meziresortním připomínkovým řízením a 23. května 2019 byl předložen Poslanecké sněmovně.

Návrh zákona byl přijat 17. prosince 2019, o dva dny později ho podepsal prezident republiky a 31. prosince byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. V účinnost vešel 1. ledna 2020. Nárok na rodičovský příspěvek pak definuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Z předchozích 220 000 Kč se rodičovský příspěvek zvýšil na 300 000 Kč při péči o jedno nejmladší dítě v rodině, které nedosáhlo 4 let věku. V případě vícerčat došlo k nárůstu na 450 000 Kč, tedy 1,5násobek částky 300 000 Kč. Tím vláda splnila slib o navýšení rodičovského příspěvku.

V důvodové zprávě k návrhu tohoto zákona je odhadován nárůst výdajů státního rozpočtu v rámci systému státní sociální podpory na cca 8,6 mld. Kč ročně (.pdf, str. 5).

Dodejme, že Senát návrh zákona vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, ale ta setrvala na původním znění. Někteří senátoři považují tento návrh za nespravedlivý a podle serveru iRozhlas uvádějí, že „na příspěvek kvůli přechodnému ustanovení nedosáhne zhruba 70 tisíc rodin, které ho (příspěvek, pozn. Demagog.cz) vyčerpaly před čtvrtými narozeninami dětí“. Proto se skupina senátorů obrátila na Ústavní soud, který se návrhem bude ještě zabývat.

Rovněž návrh (.pdf) poslanců Bauera a Stanjury předpokládá přiznání nároku na zvýšení příspěvku také pro rodiče, kteří pečují o dítě do čtyř let, ale původní výši příspěvku již vyčerpali. Jeho projednání je na pořadu 111. schůze Poslanecké sněmovny, která je přerušena do 14. září 2021. Uveďme, že vláda k návrhu vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 3).

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Abychom mohli měřit návštěvnost webu, potřebujeme Váš souhlas se zpracováním osobních údajů prostřednictvím cookies. Více o zpracování osobních údajů