Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz sledující plnění slibů druhé vlády Andreje Babiše

Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Demagog.cz přichází s rozsáhlou analýzou o plnění slibů menšinového kabinetu hnutí ANO a ČSSD. Vybrali jsme padesátku slibů napříč tématy, které budeme kontrolovat po celé volební období. Kompletní metodiku naleznete zde. Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

Je možné, že na některé sliby budete sami nahlížet například jako na nerealizované, zatímco dle naší metodiky znamenají realizované snahy průběžné plnění. Kategorie jsou pouze výchozím bodem pro orientaci v analýze. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu, hlavním přínosem jsou tedy data a informace obsažené v odůvodnění.

Analýzu jsme aktualizovali k 31. srpnu 2020 a v pravidelných intervalech ji budeme souhrnně aktualizovat dále. V mezidobí však může docházet ke změnám, které nemusí být obratem do textu zapracovány. Berte tento limit, prosím, na vědomí.

Budeme rádi za vaši zpětnou vazbu. Pište nám na info@demagog.cz.

50 sledovaných slibů

8 splněných
16 %
23 průběžně plněných
46 %
4 porušené
8 %
15 nerealizovaných
30 %
Oblast Hodnocení
Analýza IT dopadů Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Každý nový návrh jakékoliv právní normy určené k projednání vládou ČR bude muset obsahovat kromě již existujících analýz dopadů i tzv. ITIA (information technology impact analysis).“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Tzv. ITIA není v závazných požadavcích vlády na návrhy právních předpisů obsažena. I proto v praxi analýza dopadů na IT často chybí. Vzhledem k tomu, že se jedná o závazek vlády po celou dobu jejího působení, jedná se v této chvíli již o porušený slib.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Legislativní pravidla vlády (LPV) mají za cíl sjednocení postupu ústředních orgánů státní správy při přípravě právních předpisů, a to mj. stanovením jejich formy a obsahu. Podle čl. 2 odst. 1 aktuálních LPV patří mezi tyto požadavky i předem vypracovaná analýza právního a skutkového stavu. Analýza by měla u každého navrhovaného právního předpisu obsahovat „zhodnocení dopadů předpokládané změny právního stavu nebo dopadů právní regulace, která má být rozšířena na právní vztahy dosud právem neupravené“. Seznam dopadů a postup pro jejich hodnocení upravují Obecné zásady pro hodnocení dopadů právní regulace (RIA).

Aktuální obecné zásady RIA (.pdf) obsahují v příloze č. 1 přehled dopadů (.pdf, str. 29–31) návrhu právního předpisu, zde však analýza dopadů do IT sféry obsažena není. Tento požadavek nenajdeme v žádném ze závazných dokumentů upravujících legislativní postupy. K institucionálnímu zakotvení této podmínky se však vláda ani nezavázala.

Důležitější je, že ani v praxi není v návrzích právních předpisů tzv. ITIA vždy obsažena. Příkladem může být návrh zákona o náhradě újmy způsobené očkováním, vládou projednávaný 25. března 2019, v němž ITIA není ani v důvodové zprávě (.doc), ani ve zprávě RIA (.doc). Zhodnocení IT dopadů chybí i pro novelu zákona o rostlinolékařské péči. Nenajdeme ji ani u návrhu zákona o dani z vybraných digitálních služeb. Z aktuálnějších legislativních návrhů lze zmínit například zákon o metrologii nebo zákon o náhradním výživném.

Za vlády Bohuslava Sobotky došlo k vypracování Akčního plánu pro společnost 4.0, který počítal (.pdf, str. 13) s vypracováním Zásad (.pdf) pro tvorbu digitálně přívětivé legislativy. Tyto Zásady jsou dle sdělení Odboru koordinace hospodářských politik EU překládány pro účely zahraniční spolupráce jako Information Technology Impact Analysis neboli tzv. ITIA. Zásady však nejsou v nynější podobě závazné a slouží pouze jako doporučení.

Na základě Akčního plánu mělo dojít k předložení Zásad vládě, ta se s nimi 25. září 2017 seznámila. O rok později, v říjnu 2018, vydala již Babišova vláda Zprávu o plnění programu: Digitální Česko (.pdf). V ní je uvedeno hodnocení práce Pracovního výboru pro digitálně přívětivou legislativu (str. 19–20), který měl za rok 2018 prvních 6 jednání. Pracovní skupina pracovala na vytvoření metodické instrukce pro sebehodnocení návrhu právní úpravy se zásadami pro digitálně přívětivé legislativy, která byla v říjnu 2018 zveřejněna. Dopad do IT sféry však neřeší.

V současnosti stále platí, že Zásady nejsou závazné pro všechny předkladatele z řad orgánů státní správy, jako je tomu u LPV. Zároveň není zahrnutí dopadů do IT sektoru v doprovodných dokumentech vládních návrhů právních předpisů nijak Legislativními pravidly vlády stanoveno, proto k tomu často vůbec nedochází. I vzhledem k významnému počtu takových případů hodnotíme slib jako porušený.

Celostátní referendum Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme ústavní zákon o celostátním referendu. Respektujeme však zastupitelskou demokracii zakotvenou v Ústavě, a proto neumožníme ve funkčním období této vlády referendem schvalovat zákony a rozhodovat o mezinárodních závazcích.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

V Poslanecké sněmovně jsou v tuto chvíli 3 různé návrhy o celostátním referendu. Současná vláda však žádný z nich nepředložila ani svým usnesením nepodpořila. Během dvou let působení této vlády uvedené návrhy leží v Poslanecké sněmovně, na plénu Sněmovny se jedná o jednom z nich.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Zákon o celostátním referendu se opírá o čl. 2 odst. 2 Ústavy. Ten stanovuje možnost ústavním zákonem vymezit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Dle plánu legislativních prací vlády pro rok 2018 měl být návrh zákona předložen Ministerstvem spravedlnosti již v dubnu 2018 (tedy za první vlády Andreje Babiše), k tomu však nedošlo. Od června 2018 jsou ve Sněmovně tři návrhy ústavního zákona o celostátním referendu, všechny projednané v prvním čtení na 16. schůzi Sněmovny v červnu 2018.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že všechny tyto návrhy byly podány v období první vlády Andreje Babiše. Stanoviska vlády k příslušným návrhům vydala také minulá vláda (zde, zdezde). Současná vláda, jejíž slib hodnotíme, s žádným vlastním návrhem nepřišla, ani žádný z uvedených návrhů svým usnesením nepodpořila.

Současný stav projednávání uvedených návrhů je takový, že návrh předložený skupinou poslanců ČSSD byl podpořen minulou vládou. Ta však doporučila ze zákona vyjmout možnost rozhodovat otázky ratifikace nebo výpovědi mezinárodních smluv (.pdf, bod 1). Tento návrh byl Ústavně právním výborem doporučen (.pdf) ke schválení Sněmovně. Projednávání ostatních dvou návrhů SPD (.pdf) a KSČM (.pdf) bylo garančním Ústavně právním výborem přerušeno do doby, než se projedná vládou podpořený návrh ČSSD.

Návrh poslanců ČSSD prošel 27. listopadu 2019 obecnou a podrobnou rozpravou ve druhém čtení. Ústavně právní výbor pak ve svém usnesení (.pdf) přerušil projednávání tisku do 5. února 2020. Třetí čtení návrhu se konalo 6. května na 45. schůzi Sněmovny, kde poslanci prohlasovali navrácení návrhu zpět do druhého čtení. Zde můžeme také poznamenat, že vzhledem k preventivním důvodům kvůli koronaviru byla ve Sněmovně přítomna necelá polovina poslanců, a proto by ani návrh zákona nemohl být přijat, neboť pro přijetí ústavního zákona je nutná 3/5 podpora poslanců.

Dle serveru Seznam Zprávy poslanecké kluby ANO, ČSSD a Pirátů sepsaly formou pozměňovacího návrhu sjednocující verzi všech tří výše zmíněných návrhů zákona o referendu (.docx). Pro zahájení referenda by se tak muselo vyslovit nejméně 450 tisíc občanů (.docx, str. 8) a referendum by bylo předem posuzováno Ústavním soudem (.docx, str. 9). Tento pozměňovací návrh byl předložen 28. února 2019 poslancem Pirátů Vojtěchem Pikalem.

Dalším pozměňovacím návrhem k návrhu zákona sociálních demokratů je pozměňovací návrh (.docx) poslankyně ANO Heleny Válkové. Válková navrhuje z interpretačních důvodů rozšířit vyloučené předměty referenda o rozhodování o postavení, činnosti a působnosti České národní banky.

Pozměňovací návrh poslance SPD Tomia Okamury (.docx) ze 7. listopadu 2019 počítá s rozšířením předmětu referenda a snížením hranice počtu podpisů nutných pro zahájení referenda (buď 100 tisíc, nebo 250 tisíc).

Poslanec Pikal dále předložil další dva pozměňovací návrhy (zde zde, oba .docx), a to 26. listopadu 2019. V prvním zejména odstraňuje nejasnosti v procesu sbírání podpisů, ve druhém pouze navrhuje upravit znění jednoho článku z důvodu duplicity.

27. listopadu 2019 předložil pozměňovací návrh také poslanec KSČM Stanislav Grospič (.docx). Jeho návrh snižuje hranici počtu podpisů nutných pro zahájení referenda na 250 tisíc (.docx, str. 7) a také do procesu posouzení ústavnosti návrhu na konání referenda přidává osobu prezidenta (.docx, str. 8).

Digitální Česko Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Základem Digitálního Česka bude jedna digitální identita pro každého občana, kde budou všechny služby státu dostupné na jednom místě.“

Programové prohlášení vlády, str. 12

Plnění tohoto slibu bylo započato v říjnu 2018, kdy vláda přijala koncepci Digitální Česko. Na začátku roku 2020 došlo ke schválení dvou významných zákonů, které vytváří legislativní základ pro jednotnou digitální identitu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Plnění tohoto slibu započalo 3. října 2018, kdy vláda přijala usnesením č. 629 tři strategické materiály, které dohromady tvoří koncepci Digitální Česko – Česko v digitální Evropě (v gesci Úřadu vlády, .pdf), Informační koncepce České republiky (v gesci Ministerstva vnitra, .pdf) a Digitální ekonomika a společnost (v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu, .pdf).

„Na nejvyšší (první) úrovni se koncepce programu Digitální Česko skládá ze 3 pilířů (dílčích koncepcí). Na druhé úrovni každý pilíř obsahuje několik ‚hlavních cílů‘. Na třetí se pak každý hlavní cíl rozpadá na několik ‚dílčích cílů‘,“ popisuje (.pdf, str. 4) blíže tuto koncepci dokument Metodika řízení programu Digitální Česko.

„Centrálním, koordinačním a řídícím orgánem programu Digitální Česko a těchto tří celků bude Rada vlády pro informační společnost (dále jen ‚RVIS‘), v čele s vládním zmocněncem pro IT a digitalizaci, ve spolupráci s ministerstvy, v souladu s jejich gescí, dle Kompetenčního zákona,“ píše se v úvodním programu Digitální Česko (.pdf, str. 8).

Cíl jednotné elektronické identity je rozvíjen především v rámci Informační koncepce ČR 2018 v gesci MV ČR (.pdf, str. 8). Vládním zmocněncem pro informační technologie a digitalizaci se stal Vladimír Dzurilla. Činností Rady vlády pro informační společnost (RVIS) je rozvoj veřejné správy a eGovernmentu, především v oblastech vyplývajících ze strategických dokumentů Evropské komise a vlády České republiky.

Usnesení č. 629 ukládá mimo jiné ministru vnitra a dalším členům vlády naplňování cílů, které jsou stanoveny v přijatých dokumentech. Pro rok 2019 vláda v dokumentu Shrnutí implementačních plánů pro 2019 stanovuje konkrétní záměry, které chce naplnit pro rok 2019. Digitální identita je v tomto dokumentu obsažena v rámci konkrétních priorit Informační koncepce. Jde o následující oblasti: „Uživatelsky přívětivé a efektivní ‚on-line‘ služby pro občany a firmy“, „Digitálně přívětivá legislativa“, „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“, „Zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě“ a „Efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy“ (.pdf, str. 4–7).

Od konce června 2019 se nám podařilo dohledat změny především v oblastech „Digitálně přívětivá legislativa“ a „Rozvoj celkového prostředí podporující digitální technologie“:

  • Vláda podpořila novelu bankovního zákona umožňující využití BankID pro přihlášení do služby eGovernment a návrh tohoto zákona byl následně schválen. Od návrhu zákona si předkladatelé slibovali výrazné zjednodušení fungování eGovernmentu pro občany, protože zmizí například nutnost užívání datové schránky a zřízení si elektronické identity. V únoru 2020 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Navrhovaná právní úprava vytváří podmínky pro vznik tzv. bankovní identity. Bankovní identita představuje jednoduchou a bezplatnou formu přístupu ke službám e-Governmentu i online službám soukromého sektoru pro přibližně 5 milionů občanů, kteří používají internetové bankovnictví.“ (.pdf, str. 8)

Shrnutí implementačních plánů 2020 pak k BankID uvádí:

„Projekt BankID umožní do jednoho roku přístup ke službám státu prostřednictvím stejných přihlašovacích údajů, které využíváme do svého internetového bankovnictví. Jednoduchá dostupnost pro 5,5 milionu lidí.“ (.pdf, str. 2)

  • V březnu 2019 do Sněmovny zamířil poslanecký návrh zákona o právu na digitální službu. Ten získal podporu napříč všemi poslaneckými kluby a podepsalo se pod něj celkem 137 poslanců. Původní návrh (.doc) postoje vlády, který pro vládu připravili její legislativci, počítal s vyslovením neutrálního stanoviska. Nakonec se ale vláda rozhodla (.pdf) s návrhem souhlasit (.pdf), nicméně vytýká mu např. příliš optimisticky nastavené termíny pro jeho realizaci či absenci důkladné analýzy dopadů a doporučuje ho během projednávání upravit. Podle důvodové zprávy má zákon posílit práva občanů a firem na to, aby jim státní správa poskytovala své služby elektronicky (.pdf, str. 14). Zákon byl vyhlášen v lednu 2020 ve Sbírce zákonů. Tento zákon pak má být legislativním základem jednotné digitální identity.

Základním nosnou myšlenkou návrhu zákona je vložit do rukou každého uživatel služby právo na digitální službu, a tedy na využití skutečně elektronické veřejné správy. Základním cílem, a zároveň i důvodem předložení návrhu zákona, je stanovit obecné právo pro fyzické a právnické osoby týkající se poskytování digitálních služeb jako rovnocenných forem jinak nedigitální (avšak objektivně digitalizovatelné) služby a zároveň ustanovení odpovídají povinnosti orgánů veřejné moci takové digitální služby za podmínek stanovených návrhem zákona poskytnout.“ (.pdf, str. 16, pravopisné chyby původní)

Schválené zákony jednak vytváří prostředí pro přístup k eGovermentu a zároveň garantují nárok občanů na eGovernment jako rovnocenný k službám nedigitálním.

Jako zastřešení digitálních služeb pak lze chápat Ministerstvem vnitra budovaný Portál občana. Ministerstvo vnitra o portálu uvádí:

„Portál občana je personalizovaným místem pro poskytování služeb občanovi. Jde o poskytování přímé, tedy přímo z prostředí portálu, nebo přenesené, tedy odkázáním občana na portály dalších úřadů bez nutnosti opětovného přihlašování a ověřování identity. Aby občan mohl začít využívat služby na Portálu občana, musí nejdříve v přihlášení prokázat svou totožnost.“

V současnosti existují celkem 4 možnosti přihlášení se do systému:

Rozvoj portálu občana není ani zdaleka u konce. V dokumentu Shrnutí implementačních plánů spadá Portál občana pod Ministerstvo vnitra. Rozvoj projektu pokračuje i nadále, pro roky 2020 a 2021 jsou předpokládány investice ve výši 4 mld. Kč a pro další období další investice ve výši 1,5 miliardy Kč (.pdf, str. 13). V současnosti portál umí asi 150 různých služeb (str. 2), mezi něž například patří:

  • Výpis bodového hodnocení řidiče
  • Podání daňového přiznání
  • Výpis z Rejstříku trestů
  • Výpis z živnostenského rejstříku
  • Vyřídit živnostenské oprávnění
  • Požádat o potvrzení bezdlužnosti
  • Informace z katastru nemovitostí
  • Přístup k eReceptu
  • Informace o pracovní neschopnosti
  • Přehled o důchodovém pojištění
  • Notifikace platnosti dokladů
  • Portály obcí a měst

Nicméně stále platí, že k dalším službám se občan dostane pouze zprostředkovaně.

Elektronický recept Právní stát Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Upravíme legislativu tak, aby bylo možné využívat elektronický recept v plném rozsahu, včetně kontroly lékových interakcí a celkové preskripce pacienta.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

Poslanecká sněmovna v září 2019 setrvala na původní verzi vládního návrhu novely zákona o léčivech, který upravuje sdílený lékový záznam pacienta, poté, co jí návrh vrátil Senát s připomínkami. Novela nabyla účinnosti od 1. prosince 2019.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Druhá vláda Andreje Babiše předložila Poslanecké sněmovně 10. října 2018 návrh novely zákona o léčivech. Návrh novely zákona (.pdf, str. 9) přidává do zákona o léčivech § 81d o lékovém záznamu, který „umožňuje pacientovi, lékaři, farmaceutovi a klinickému farmaceutovi nahlížení na údaje o léčivých přípravcích předepsaných a vydaných konkrétnímu pacientovi, které jsou obsažené v centrálním úložišti elektronických receptů, včetně jejich dalšího zpracování“. To by mělo vést k omezení nežádoucích interakcí léčivých přípravků, jejich duplicitnímu používání a dále také k zajištění vyšší míry bezpečí pacienta. Díky přístupu k lékovému záznamu budou mít dané osoby (pacienti, lékaři, farmaceuti, kliničtí farmaceuti atd.) možnost kontrolovat lékovou interakci a celkovou preskripci pacienta, a nebudou odkázáni pouze na slovní vyjádření pacienta, které může být nepřesné.

V září 2019 byla tato novela schválena a byl tedy zaveden sdílený lékový záznam pacienta. I přesto, že Senát vrátil novelu Poslanecké sněmovně s pozměňujícími návrhy, ta setrvala na původním znění návrhu. Novela zákona o léčivech byla 18. října 2019 vyhlášena ve Sbírce zákonů pod číslem č. 262/2019 Sb. a účinnost nabyla 1. prosince 2019.

Přijetím novely zákona došlo k legislativnímu potvrzení výše zmíněných bodů programu elektronické preskripce do praktického užívání. Aktuální stav schopností systému k srpnu 2020 k nahlédnutí zde (pdf.).

Povinnost předepisovat recept elektronicky měla být zavedena v roce 2015, termín byl nakonec posunut na 1. ledna 2018. Podle tiskové zprávy Ministerstva zdravotnictví bylo během roku 2018 předepsáno 58,5 mil. eReceptů, z nichž 56 milionů bylo nakonec vydáno. Do konce roku se do systému aktivně zapojilo 17 083 zdravotnických zařízení, 2 894 lékáren a 41 864 lékařů. Tisková zpráva vylučuje zavírání lékařských praxí kvůli povinnosti vypisovat eRecepty.

Menší veřejné zakázky Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Dále zjednodušíme proces zadávání veřejných zakázek malého rozsahu příkladně zvýšením zákonných limitů tak, aby zadavatelé v území mohli zahrnout i další kritéria pro hodnocení nabídek vedle kritéria ceny.“

Programové prohlášení vlády, str. 34

Novela zákona, která by zvyšovala zákonné limity veřejných zakázek malého rozsahu nebo by proces zadávání veřejných zakázek jiným způsobem významně zjednodušila, zatím nebyla předložena.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V souvislosti s implementací tří směrnic EU byl v roce 2016 přijat nový zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Tento zákon byl dále také několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 277/2019 Sb., změny však měly spíše technický ráz, popřípadě se netýkaly veřejných zakázek malého rozsahu.  

Podle zákona č. 134/2016 Sb. se určí režim veřejné zakázky podle její předpokládané hodnoty s výjimkou zakázek zadávaných ve zjednodušeném režimu (§ 129 zákona). Zákon tak rozlišuje tři režimy veřejných zakázek, konkrétně nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.

Podle § 27 zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu „veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky

  • na dodávky nebo na služby částce 2000000 Kč, nebo
  • na stavební práce částce 6000000 Kč.

Toto ustanovení přitom nedoznalo od účinnosti zákona žádných změn.

Podle plánu legislativních prací na rok 2019 měl být předložen návrh nařízení vlády, který by změnil nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek. Návrh byl skutečně předložen Ministerstvem pro místní rozvoj, posléze schválen a nabyl tak účinnosti 1. ledna 2020. Tento návrh nicméně snižuje finanční limity pro určení nadlimitní veřejné zakázky, čímž se dotýká rovněž podlimitních veřejných zakázek. Nařízení však nijak neupravuje hodnoty veřejných zakázek malého rozsahu.

Dále dle výhledu legislativních prací na rok 2020 mělo Ministerstvo pro místní rozvoj v červnu předložit návrh novely zákona č. 134/2016 Sb. První návrh novely (.docx) vznikl začátkem letošního roku a prošel již připomínkovým řízením. Podle předkládací zprávy (.docx) reaguje návrh zejména na stanoviska Evropské komise, která se týkají nedostatečné transpozice některých pravidel stanovených v zadávacích směrnicích, a to především ve vztahu ke stanovení předpokládané hodnoty veřejných zakázek pravidelné povahy. Zároveň zpráva označuje návrh za především technický, který se práv a povinností jednotlivých subjektů nijak významně nedotkne. Ani dle důvodové zprávy pak nedochází ke změnám, které by mohly znamenat splnění či naopak porušení slibu.

Druhý návrh, jenž byl vložen do informačního systému eKLEP v květnu, pak reagoval na aktuální potřeby v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu, krizovými opatřeními vlády a mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví s ohledem na pandemii koronaviru. V současné době je již novela projednávána ve Sněmovně. Návrh (.pdf, str. 3) se však týká pouze jednacího řízení bez uveřejnění, které je možné použít jen ve výjimečných případech, a v obecné rovině se tedy zakázek malého rozsahu nedotkne.

Ani poslanecké návrhy, které se stále nacházejí v legislativním procesu, se vládního slibu nijak významně nedotýkají. První (.pdf, str. 4) z návrhů zavádí do zákona povinnost vést stavební deník v elektronické formě. Druhý (.pdf, str. 3) návrh ruší povinnost uzavřít smlouvu mezi centrálním zadavatelem a přidruženými zadavateli. Poslední (.pdf, str. 2) z trojice poslaneckých návrhů míří především na možnost doplnění hmotných rezerv, a má tak časově omezenou účinnost.

Vládní slib tedy hodnotíme jako nerealizovaný, neboť zatím nebyla předložena žádná novela zákona o zadávání veřejných zakázek, která by zjednodušovala výběrová řízení malého rozsahu či alespoň navýšila jejich limity.

Nábor vojáků Bezpečnost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme pokračovat v rekrutační politice minulých let, kdy se zvyšuje počet vojáků z povolání z 21 tisíc na 24 tisíc. Cílem je dosáhnout nejpozději do roku 2025 minimálně 30 tisíc vojáků z povolání, doplnění a dozbrojení dvou stávajících brigád a návazně budování dalších jednotek.“

Programové prohlášení vlády, str. 19

Všechny dostupné strategické materiály a vyjádření vrcholných představitelů počítají s navyšováním počtu vojáků z povolání. Počet 24 tisíc vojáků z povolání již AČR naplnila. Novými vozidly, zbraněmi, ale i výstrojí jsou pak vybavovány 4. i 7. brigáda.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle údajů Ministerstva obrany (MO) počet vojáků z povolání (.xls) začal růst po roce 2014, kdy jich Armáda České republiky (AČR) měla 20 864. Tento růst pokračuje dodnes – k 1. lednu 2020 počet vojáků z povolání činil 25 899. Tyto počty, tedy přes 24 tisíc vojáků z povolání, reflektuje MO i ve svém rozpočtu na rok 2018 (.pdf, str. 23). V rozpočtu na rok 2019 MO udává počet nad rámec Vládního prohlášení v počtu 25 603 vojáků z povolání (.pdf, str. 23–24).

O cíli navýšit počet vojáků z povolání do roku 2026 na 30 tisíc informoval jak ministr obrany Lubomír Metnar, tak i Generální štáb AČR slovy prvního zástupce náčelníka generálního štábu Jiřího Balouna.

Pokud jde o vyzbrojování a budování nových jednotek, hovoří o nich obecně hlavní strategické materiály AČR, které schvaluje vláda, tedy především dosud platná Koncepce výstavby Armády České republiky (KVAČR) do roku 2025. Ta ve svých prioritních cílech zmiňuje jak doplnění tabulkových počtů současných jednotek, tak výměnu a doplnění techniky (.pdf, str. 19–20). Na ni přímo navázala (.pdf, str. 5) KVAČR do roku 2030 schválená vládou 30. 10. 2019 (.pdf, str. 2). Mezi podmínky pro plnění koncepcí stanovených cílů patří 27 245 vojáků (.pdf, str. 37) z povolání v roce 2025, tedy nikoliv slibovaných 30 tisíc. Jedná se však jen o minimální požadavek a není tím vyloučen růst počtu vojáků z povolání na 30 tisíc. Podobně i vedení AČR počítá s podporou vlády se svým posledním plánem modernizace a rozvoje AČR do roku 2027 dle KVAČR.

Během prosince 2018 ministr obrany Lubomír Metnar na jednání vlády představil plán nákupu části vojenského materiálu – radiolokátorů MADR (.doc), nových bojových vozidel pěchoty (.doc), vozidel TITUS a nákup malých ručních palných zbraní. Pokračující práce na tomto plánu opětovně potvrdil 13. června 2019 ve svém projevu na Žofínském fóru. Nákup nové výzbroje by pak neměla výrazně ohrozit ani koronavirová krize. Tyto nákupy mají mimo jiné za cíl přezbrojit 7. mechanizovanou brigádu tak, aby odpovídala představám NATO o moderní těžké brigádě. Nová výzbroj, výstroj, ale i vojáci pak míří i k 4. brigádě rychlého nasazení.

Navýšíme rozpočet na obranu Bezpečnost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Postupně navýšíme rozpočet na obranu s cílem dosáhnout podílu 1,4 % na HDP do konce volebního období, tedy do roku 2021.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Jak schválené rozpočty, tak jejich návrhy potvrzují zvyšování podílu financí na obranu z rozpočtu ČR. V roce 2019 ve výši 1,2 % HDP, v roce 2020 ve výši 1,26 %. Návrhy počítají s rozpočtem obrany kolem 1,4 % HDP v roce 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V září 2018 vláda oznámila první návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2019. V tomto návrhu mělo Ministerstvo obrany (MO) plánované výdaje pro rok 2019 ve výši 66,7 miliardy korun (.pdf, str. 6). V přidruženém dokumentu Střednědobý výhled státního rozpočtu ČR na léta 2020 a 2021 pak vláda uvádí, že výdaje Ministerstva obrany plánuje „ve výši 76,3 mld. Kč v roce 2020 (podíl na HDP 1,3 %) a ve výši 85,3 mld. Kč v roce 2021 (podíl na HDP 1,4 %)“ (.pdf, str. 40).

Uvedený rozpočet byl nakonec schválen a armáda tak v roce 2019 disponuje sumou 66,7 mld. Kč, což činí 1,2 % HDP. Pro srovnání, Ministerstvo obrany (.pdf, str. 3–4) pro rok 2018 hospodařilo s rozpočtem ve výši 58,9 mld. Kč (cca 1,1 % HDP).

V říjnu 2019 představilo Ministerstvo financí první návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2020. Výdaje kapitoly Ministerstva obrany jsou zde navrženy ve výši 75,5 mld. Kč (.zip, soubor D01, str. 27). Tento návrh byl následně schválen. Státní rozpočet na rok 2020 však nepočítal s vypuknutím pandemie COVID-19, na kterou vláda reagovala novelizací rozpočtu pro tento rok. Novelou zákona, předloženou 23. března 2020 a přijatou 26. března 2020, byl rozpočet MO zkrácen (.pdf, str. 16) o 2,9 mld. Kč na 72,6 mld. Kč. V důvodové části novely se k rozpočtu MO uvádí, že „úspora vznikne především odložením některých nákupů vojenské techniky, které vzhledem k současné situaci nejsou naprosto zásadní pro obranyschopnost České republiky (str. 8).”

HDP České republiky v roce 2019 dosáhlo (.xlxs) 5,7 bilionu korun, v současné době tedy dosahuje rozpočet Ministerstva obrany 1,26 % HDP. Toto číslo se však ke konci roku pravděpodobně navýší, neboť dle predikcí kvůli koronavirové krizi HDP Česka v roce 2020 poklesne.

Změny rozpočtu již byly reflektovány v aplikaci Monitor Státní pokladny, kde lze přehledně vidět současné i minulé výše příjmů a výdajů rozpočtu MO. Podle Koncepce výstavby AČR 2030 (.pdf, str. 38) se se splněním závazku NATO, tedy aby výdaje na obranu dosahovaly alespoň 2 % HDP, počítá optimálně s rokem 2024, pokud však dojde ke snížení HDP státu, je možné, že procentuální poměr k HDP bude vyšší než plánovaný.

Odpolitizování státní správy Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Tato vláda nebude do státní správy dosazovat politické nominanty, naopak státní správu otevře a odpolitizuje.“

Programové prohlášení vlády, str. 4

Vláda prosadila novelu služebního zákona, která podle kritiků i Evropské komise umožňuje další politizaci státní správy. Podobně mluví opozice i o vládním návrhu nominačního zákona, který schválila Sněmovna. Zatím však nemáme dostatečné doklady o tom, že k politizaci dochází.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V prosinci 2019 byl přijat nominační zákon, který byl vládou předložen Poslanecké sněmovně v červnu 2019. Zákon se týká společností, v nichž má stát majetkovou účast, státních podniků, národního podniku Budějovický Budvar a Správy železnic. Podle zákona by měli uchazeči o funkce v řídících orgánech těchto společností až na výjimky procházet ministerským výběrovým řízením. Všichni budou také hodnoceni vládním výborem, jehož postavení je ovšem pouze poradní. Ministr tedy ve výsledku bude moci rozhodnout odlišně od stanoviska výboru, pokud svůj postoj zdůvodní. Návrh zákona kritizovala opozice:

„Pokud máme dneska výbor, který má celý nominační proces iniciovat a má dávat nějaké doporučení, a pak ve finále si ministr může stejně rozhodnout sám, jak chce, tak si myslím, že je to naprosto bezzubá věc,“ uvedl poslanec Jan Bauer (ODS). Z tohoto důvodu označili návrh za problematický také Piráti.

Obecné podmínky výběru do státní správy upravuje zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, tzv. služební zákon. Ten v § 24 a násl. například stanoví, že na uvolněné místo se koná výběrové řízení a že výběrová komise má 3 členy. Za úřady, na něž tento postup dopadá, se pak dle § 3 služebního zákona považují mimo jiné úřady zřízené zákonem, které zároveň zákon označuje jako správní. Zaměstnanci ve státní službě tedy budou zejména pracovníci ministerstev a jiných státních úřadů. Služební zákon pak může dopadat i na státní příspěvkové organizace, pokud tak zákon výslovně stanoví.

V průběhu roku 2018 a 2019 pak byla projednávána a schválena novela zákona o státní službě, která byla poté vyhlášena jako zákon č. 35/2019 Sb. Tato novela v čl. I bodech 54 a 55 zavádí možnost vlády odvolat státní tajemníky, např. pokud poruší služební kázeň nebo naruší důstojnost své funkce. Státní tajemníci mají přitom pravomoc dále odvolávat podřízené vedoucí zaměstnance. Opozicíodbory byl tento krok kritizován s tím, že popírá odpolitizování státní správy, což měl být účel služebního zákona. Z tohoto důvodu také novelu odmítl schválit Senát, ten však byl následně přehlasován Poslaneckou sněmovnou. Novela pak byla kritizována i Evropskou komisí: „Novela budí určité obavy, pokud jde o stabilitu a nezávislost státní služby, neboť nabízí větší flexibilitu při propouštění a náboru úředníků a zavádí možnost služebních hodnocení ad hoc.

Jedním z příkladů změny na vedoucím postu jednoho z úřadů je výměna předsedy Energetického regulačního úřadu (ERÚ), do této funkce vláda jmenovala Stanislava Trávníčka namísto Jana Pokorného. Odvoláni byli i členové rady ERÚ Vladimír Vlk a Vladimír Outrata, ty nahradili Martina Krčová a Petr Kusý. Všichni nově jmenovaní členové rady se podle ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (za ANO) zúčastnili veřejného výběrového řízení, nelze tedy říci, že by šlo o politické kandidáty.

„Nejednalo se o náhodný akt,“ uvedl ministr Havlíček s tím, že rozhodnutí odvolat výše zmíněné osoby z postů vzniklo na základě informací bezpečnostních složek a řady dalších prověřených informací. Ty podle něj poukazovaly na to, že Pokorný, Vlk a Outrata hrubě porušovali své povinnosti vzhledem k nestrannosti a nezávislosti.

V červnu 2019 pak došlo k odvolání generálního ředitele Českých drah Miroslava Kupce. V září poté dozorčí rada ČD na toto místo zvolila dosavadního politického náměstka Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) Václava Nebeského. Je důležité podotknout, že generálního ředitele Českých drah odvolává i vybírá dozorčí rada ČD, nikoliv vláda či ministr. Volbu kritizovala opozice, která poukázala na spojení Nebeského manželky Olgy s dotační kauzou Agrofertu, jelikož právě ona měla na starost odpověď České republiky na návrh auditní zprávy Evropské komise k údajnému střetu zájmů premiéra.

Další ze změn, ke které ve státní správě od jmenování druhé vlády Andreje Babiše došlo, je jmenování nového ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. Tím byl zvolen okresní státní zástupce Radim Dragoun, který byl vybrán odbornou komisí ve výběrovém řízení z celkového počtu 12 uchazečů. V tomto případě byla tedy naplněna slibovaná apolitičnost a otevřenost státní správy (a dalších úřadů). Na základě otevřeného výběrového řízení byl také jmenován nový ředitel Státního zdravotního ústavu.

Bez výběrového řízení byl pak jmenován nový ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace, tzv. civilní rozvědky, Marek Šimandl, který do této doby působil např. jako bezpečnostní expert Národního bezpečnostního úřadu či jako náměstek Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost. Ani v tomto případě se však v médiích nevyskytly informace, že by měl být „politickým“ kandidátem. Na tuto pozici se v souladu s § 2 zákona o státní službě nemusí konat výběrové řízení, protože Úřad pro zahraniční styky a informace je bezpečnostním sborem.

Kontroverzní je pak odvolání ředitele Národní galerie v Praze (NGP) Jiřího Fajta. Tento krok byl kritizován domácízahraniční odbornou veřejností. Pověřen vedením NGP byl někdejší ředitel pekáren Penam a bývalý ekonomický náměstek Národní knihovny Ivan Morávek. Bez výběrového řízení byl pak jmenován i nový ředitel Ředitelství silnic a dálnic Pavol Kováčik. Ani v jednom z těchto dvou případů se však pozice ředitele neřídí služebním zákonem, výběrové řízení tak nebylo dle zákona nutné. Premiér Babiš se k tomu vyjádřil (video, čas 52:50) takto: „Nemáme čas na transparentní výběrové řízení.

V budoucnu by pak měl být vybrán a jmenován nový vedoucí Úřadu vlády, v jehož čele od června 2018 stojí dočasně Tünde Bartha. Ani po více než dvou letech se však vláda ke jmenování nového vedoucího Úřadu vlády nechystá, vedením úřadu, jak se uvádí na stránkách vlády, je stále „pověřena“ Tünde Bartha.

Na přelomu roků 2019–2020 došlo k odvolání tehdejšího ředitele Národního ústavu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Dušana Navrátila. Vláda své rozhodnutí dle stejného zdroje zdůvodnila nízkými manažerskými a komunikačními schopnostmi. Navrátil na svoji obranu poukazuje na respekt, který si úřad pod jeho vedením vysloužil v zahraničí. Jeho odvolání pak bývá spojováno s poukazováním NÚKIBu na bezpečnostní rizika spojená se státními zakázkami pro čínské firmy Huawei a ZTE. Vzhledem ke snaze české zahraniční politiky orientovat se na čínský trh mohla být tato kritika považována za nepohodlnou. Na místo odvolaného Navrátila pak na počátku roku 2020 nastoupil Karel Řehka. Demagog.cz však od nástupu Karla Řehky nedohledal informace o odklonu úřadu od kritiky čínských firem. Dokladem o zachování politické linie úřadu pak může být deklarace o rozvoji 5G sítí ve spolupráci s USA. 

Na počátku roku 2020 byla do funkce šéfky Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) jmenována Hana Továrková. Její předchůdce Jaromír Novák odstoupil ze své funkce kvůli tlaku na změnu podmínek aukce kmitočtů sítí 5G. Továrková sama byla po nástupu do funkce obviněna ze střetu zájmů, kvůli svému angažmá v soukromém sektoru. Mimo střet zájmů jsme však nenašli žádné zmínky, které by mohly doložit, že Hana Továrková je politickým nominantem.

Jako o politickém nominantovi se v řadách opozice začíná hovořit o Romanu Prymulovi, bývalém náměstkovi Ministerstva zdravotnictví a současném zmocněnci pro vědu a výzkum ve zdravotnictví na Úřadu vlády. Funkce Vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví totiž vznikla v krátké době po ohlášení odchodu Romana Prymuly z Ministerstva zdravotnictví. Post zmocněnce vznikl konkrétně 25. května 2020 (.pdf, str. 1). Navíc se ve veřejném prostoru hovoří jednak o politických ambicích Romana Prymuly, jeho jméno ale také figurovalo na stránkách hnutí ANO v sekci „Naši lidé“, ač Roman Prymula sám se proti takovému označení ohradil. Manažer hnutí Jan Richter k tomu uvádí následující:

Pan Prymula je náměstkem ministra zdravotnictví nominovaným za hnutí ANO a stal se teď ústřední postavou v boji s koronavirem. Chtěli jsme ho proto i na našem webu představit a vybrali jsme k tomuto účelu sekci obecně nazvanou ‚Naši lidé‘, kde jsou ministři, hejtmani, europoslanci či primátoři, někteří z nich nestraníci.

Výše uváděná citace však před nás staví otázku, zda nenaznačuje porušení vládního slibu. Čili jestli uvedený citát manažera hnutí ANO nepopírá ideu nezávislé a odpolitizované státní správy, kterou vláda včele s hnutím ANO slibuje.

Jak vidíme, vláda podnikla v této oblasti několik kontroverzních kroků, které vedou k obavám, že se vydává spíše opačným směrem, než slíbila. Aktuálně však není možné konstatovat porušení slibu, protože nenastala situace, která by jednoznačně dokládala politicky motivované dosazování nebo odvolávání lidí ze státní správy. Na druhou stranu se však také nedá říci, že se státní správa otevřela.

Ochrana dlužníků Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zavedeme chráněné účty nebo jiné účinné řešení zajišťující, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Zákon zavádějící chráněné účty nebo jiné účinné řešení nezabavitelné částky zatím není ze strany vlády připraven.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Novela insolvenčního zákona, kterou předložila ještě první vláda Andreje Babiše, by dle důvodové zprávy (.pdf, str. 9) měla upravit podmínky pro oddlužení a pomoci dlužníkům dostat se z dluhové pasti. Proces oddlužení by měl být podle nové úpravy zpřístupněn co největšímu počtu poctivě splácejících dlužníků. Účelem této novely však není zavedení chráněných účtů a zároveň neposkytuje ani žádné jiné řešení, které by zajišťovalo, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stižena exekucí na bankovním účtu povinného. Účinnosti zákon nabyl 1. června 2019.

S touto problematikou souvisí také novela exekučního řádu navržená poslanci Pirátů, SPD a ČSSD, která má mj. zajistit, že po provedení exekuce srážkami ze mzdy nebude nezabavitelná částka podruhé stržena exekucí na bankovním účtu povinného. Vláda však zaslala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 1–2) 1. listopadu 2018 s odůvodněním, že Ministerstvo spravedlnosti dopracovává vládě návrh zákona, který bude v návaznosti na Programové prohlášení vlády řešit nejpalčivější problémy exekucí.

Tento návrh zákona vláda předložila 9. července 2019, avšak s absencí zavedení chráněných účtů. Projednání novely v 1. čtení bylo zařazeno na 35. schůzi PSP. Původně přitom návrh úpravu chráněných účtů obsahoval; poté, co byl odmítnut Legislativní radou vlády a přepracován, úprava chráněných účtů vypadla. V současné době návrh prošel prvním čtením a je projednáván v Ústavně právním výboru.

Vláda mimo jiné schválila také nařízení zvyšující hranici, nad kterou se příjmy dlužníka sráží bez omezení. S účinností od 1. června roku 2019 tak dochází ke zvýšení z 16 072 korun na 25 715 korun. Toto opatření má za účel motivovat pracující dlužníky.

V současné době se o zavedení chráněných účtů opět hovoří, poslanci Patrik Nacher (ANO) a Kateřina Valachová (ČSSD), kteří připravují novelu Občanského soudního řádu, slibují je do ní obsáhnout. Zákon však dosud předložen nebyl.

Vzhledem k tomu, že vláda zatím ale přímo nepřipravila ani nepodpořila návrh zákona zabývající se problematikou chráněných účtů nebo jiným řešením zamezující dvojímu sražení z příjmů povinného, považujeme tento slib za zatím nerealizovaný.

Ochrana veřejnoprávních médií Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zachováme stávající úpravu postavení veřejnoprávních médií. Budeme důsledně podporovat jejich nezávislost.“

Programové prohlášení vlády, str. 28

V oblasti legislativy upravující činnost veřejnoprávních médií neproběhla od nástupu vlády žádná výrazná změna. Z tohoto důvodu jsou nejzajímavějším tématem volby do jednotlivých rad; ani zde nedošlo k takovým změnám, které by zavdávaly důvod hodnotit slib jako porušený.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Pod pojem veřejnoprávní média neboli média veřejné služby lze zařadit Českou televizi (ČT), Český rozhlas (ČRo) a také, s jistými odlišnostmi od prvních dvou, Českou tiskovou kancelář (ČTK). Vzhledem k tomu, že od vzniku vlády neproběhl žádný návrh na novelu některého ze zákonů, které upravují fungování jednotlivých veřejnoprávních služeb, nelze říci, že by vláda nějak podporovala nebo limitovala fungování jednotlivých médií. Žádné významné změny se neodehrávají ani v oblasti koncesionářských poplatků, které jsou upraveny zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích.

Z tohoto důvodu je jediným možným faktorem vlivu vlády v této oblasti volba členů dozorčích rad těchto médií.

Dozorčí rady

V Radě ČRo proběhla volba tří členů od doby, kdy současná vláda obdržela důvěru (v noci z 11. na 12. července 2018). Členy jsou od 13. března 2019 Tomáš Kňourek (znovuzvolen), od 27. března 2019 Jan Krůta a od 27. března 2020 také Marek Pokorný. Jedno místo v Radě zůstává neobsazené.

Tomáš Kňourek, navržen vládním hnutím ANO, obdržel v tajné volbě v Poslanecké sněmovně 95 hlasů a překročil tak hranici 88 hlasů nutnou ke zvolení v 1. kole volby. To znamená, že Tomáš Kňourek zůstal ve své funkci i přes svoji kontroverzní kritiku stanice Vltava za vysílání úryvku z románu Linie krásy britského spisovatele Alana Hollinghursta (v úryvku na stanici zazněly v dopoledních hodinách slova jako „penis“, což Kňourek kritizuje jako „oplzlosti“ a daného spisovatele označuje za „chlípníka“).

Jan Krůta, který v roce 2013 neúspěšně kandidoval za hnutí Úsvit, byl zvolen ve druhém kole. Jeho zvolení je kritizováno především z důvodu Krůtova spoluautorství článku „Případ Magor“, který vyšel v časopise Mladý svět v 70. letech.

Galeristu Marka Pokorného do Rady ČRo navrhla Společnost Jindřicha Chalupeckého a v debatách před volbou do Rady se hlásil k důležitosti zachování nezávislosti veřejnoprávních médií a posílení regionálního zpravodajství. Jeho zvolení do Rady kontroverze neprovázely, byl zvolen i s velikou převahou hlasů - získal jich 135, ke zvolení je třeba 88.

V Radě ČTK proběhly za poslední vládní období hned tři změny. V pátek 26. dubna 2019 byla zvolena bývalá ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová, když porazila kandidáta Pirátské strany Josefa Šlerku. Ta byla poté v červenci 2020 nahrazena Alešem Marečkem. Marksová se dobrovolně přesunula na post poradkyně ministra zahraničí. Na poslední dvě místa sedmičlenné rady byli v září a říjnu 2019 zvoleni David Soukup (navržený ANO) a Angelika Bazalová (navržená Piráty).

V neposlední řadě zvolili poslanci do tzv. velké vysílací rady (Rady pro rozhlasové a televizní vysílání) Ladislava Jakla. Tento bývalý spolupracovník Václava Klause kandidoval také za hnutí SPD, které jej rovněž do rady navrhlo. Jakl přitom veřejně uváděl, že by se měla veřejnoprávní média zrušit. V březnu 2019 byl do RRTV zvolen také Vadim Petrov.

V Radě ČT proběhlo šest změn v roce 2020. Nejdříve proběhla v prvním kole volba tří nových členů, a to bývalého šéfa televizního zpravodajství Romana Bradáče, ekonoma Pavla Kysilky a poslance Jiřího Šlégra. Další změny přišly po volbě v druhém kole v květnu 2020. Za nové členy Rady byli zvoleni ekonomka Hana Lipovská, moderátor Lubomír Veselý a novinář Pavel Matocha. Opoziční poslanci volbu nových členů poměrně silně kritizovali a hovořili o ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize. Rada v novém složení zatím ale nepřišla s žádnými návrhy či kroky, které by ke snížení nezávislosti České televize vedly.

Výroční zprávy ČT

Za ohrožení České televize se také často považuje možnost, že by nebyly schváleny dvě po sobě jdoucí výroční zprávy a zprávy o hospodaření. Ty schvaluje Poslanecká sněmovna. Podle zákona o České televizi může být v případě neschválení dvou po sobě následujících výročních zpráv odvolána kompletně celá Rada ČT a navolena znovu. Ta by pak potenciálně mohla nahradit současného ředitele ČT. O této alternativě dlouhodobě veřejně mluví prezident republiky.

V Poslanecké sněmovně čekaly výroční zprávy o činnosti a hospodaření za roky 2016 a 2017 na schválení až do 24. října 2019, kdy je poslanci všechny (zprávu o činnosti za roky 20162017 i zprávu o hospodaření za rok 2016 a 2017) schválili. Tomu předcházela dlouhá debata (video, čas 0:28–1:38), odložení projednávání výročních zpráv i hrozba vyvolání mimořádné schůze v případě jejich neschválení.

Projednávání výročních zpráv České televize za rok 2018 bylo ve stejný den přerušeno a Sněmovna je musí ještě v budoucnu schválit. Zatím je projednával pouze poslanecký Volební výbor, který je schválil.

Na základě provedených změn je možné konstatovat, že vláda výrazně nezasahuje do nezávislosti veřejnoprávních medií. Nedošlo k úpravě legislativy a zároveň nebylo změněno složení rad médií takovým způsobem, ze kterého by jednoznačně vyplývala snaha veřejnoprávní média ovlivnit.

Online platby u státních institucí Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Samozřejmostí bude on-line platba u všech státních institucí České republiky.“

Programové prohlášení vlády, str. 13

Plošné zavedení on-line plateb je součástí záměru „Platební brána“ implementačního plánu Informační koncepce ČR (IKČR). Tento záměr měl být realizován do 1. září 2019. V roce 2019 však byla platební brána realizována asi z 50 %. Ukončení záměru lze předpokládat do roku 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Usnesením vlády č. 629 (.pdf) byl 3. října 2018 přijat úvodní dokument programu Digitální Česko. Součástí tohoto programu je kromě strategických materiálů Česko v digitální Evropě (.pdf), Digitální ekonomika a společnost (.pdf) i Informační koncepce České republiky (.pdf). Právě poslední zmíněný materiál nás bude zajímat. „IKČR navazuje na strategický cíl SC3: Dobudování eGovernmentu, aktuálně platného strategického materiálu veřejné správy Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro období 2014–2020 (SRR VS) a dále jej rozpracovává tak, aby se mohl uplatnit při dlouhodobém řízení rozvoje IS jednotlivých OVS (orgánů veřejné správy),“ píše se v dokumentu (.pdf, str. 1).

Naplnění cíle Informační koncepce ČR bude řízeno ve struktuře pěti (str. 2) hlavních cílů:

  1. uživatelsky přívětivé a efektivní on-line služby pro občany a firmy,
  2. digitálně přívětivá legislativa,
  3. rozvoj prostředí podporujícího digitální technologie v oblasti eGovernmentu,
  4. zvýšení kapacit a kompetencí zaměstnanců ve veřejné správě,
  5. efektivní a centrálně koordinované ICT veřejné správy.

Zavedení on-line plateb je blíže specifikováno v implementačním plánu (.pdf), který byl schválen na jednání vlády 15. dubna 2019. Vládní slib je v dokumentu nazván jako záměr „Platební brána“ a je součástí dílčího cíle IKČR 1.03. Tento záměr je pak popsán (.pdf, str. 24) jako „centrální platební brána, umožňující platbu za poplatky, pokuty, služby státní správy a samosprávy v jednotném rozhraní, pomocí platební karty, převodu z účtu a dalšími způsoby“. Realizace záměru měla probíhat od 1. září 2018 do 1. září 2019, gesčním úřadem je Ministerstvo vnitra ČR. Externí náklady realizace se pohybují od 3 do 6 mil. Kč (.pdf, str. 9).

Podle poslední aktualizace dokumentu Informační koncepce (květen 2020) je záměr „Platební brána“ řazen do kategorie „A“ (.pdf, str. 35), jež označuje projekty, které jsou „v běhu“, jsou tedy připravené a schválené se zajištěným financováním (str. 4). Dále v dokumentu nacházíme, že platební brány v roce 2019 byly hotovy z 50 %, přičemž v roce 2021 si budou žádat investici 2,5 milionu Kč (str. 8). Zároveň ale pro rok 2022 prostředky přidělené nejsou. Z těchto údajů pak můžeme dovozovat, že jako rok ukončení je plánován rok 2021.

Vidíme tedy, že sice nedošlo k úplné realizaci záměru „Platební brány“ již v září minulého roku, jak předpokládal implementační plán z března 2019 (.pdf, str. 9). Nicméně k určitému posunu došlo a vláda může slib splnit ještě v roce 2021. 

Otevřená data ministerstva zdravotnictví Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Začneme otevřeně zveřejňovat data o hospodaření rezortu a jím přímo řízených nemocnic.“

Programové prohlášení vlády, str. 29

Na oficiálních webových stránkách Ministerstva zdravotnictví vznikla záložka s názvem „Otevřená data“. Data jsou pravidelně aktualizována, nejnovějším údajem jsou data týkající se nákazy virem COVID-19. Zatím však nejsou zveřejněna data od nemocnic. Zprovozněn byl web NZIP.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Na oficiálních webových stránkách MZ lze v záložce „Ministerstvo zdravotnictví“ najít odkaz „Otevřená data“. Ten návštěvníka přesměruje na samostatnou webovou stránku, která je spravována Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR). Jde oorganizační složku státu, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR a je správcem Národního zdravotnického informačního systému (NZIS) podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) v platném znění (dále jen zákon o zdravotních službách)“.

Aktuálně (údaje jsou platné k první polovině srpna 2020) na stránce Portálu otevřených dat nalezneme celkem 135 663 datových sad, z toho 64 datových sad poskytuje Ministerstvo zdravotnictví (MZ). Tyto sady jsou totožné s těmi, které jsou zveřejněny na stránce Ministerstva zdravotnictví. Je zde připravené prostředí pro zveřejňování dat nemocnicemi, od poslední revize zde ale data od nemocnic stále nebyla přidána. Že faktury nemocnic prozatím nejsou v tomto systému zveřejňovány, potvrzuje i Český rozhlas. Některé ze smluv jsou sice zveřejňovány v registru smluv, ten však funguje již od roku 2016, a současné vládě jej tedy nelze nijak přičítat.

Data jsou pravidelně aktualizována, nejnovějším údajem jsou data týkající se nákazy virem COVID-19, např. celkový (kumulativní) počet provedených testů. Datových sad, které obsahují údaje o nákaze virem, je k začátku srpna 2020 celkem 14, další větší položkou jsou faktury některých krajských hygienických stanic a dalších organizací za roky 2018 či 2019, těch je 22.

Mezi organizacemi, které zveřejňují svá data, jsou Ministerstvo zdravotnictví, Agentura pro zdravotnický výzkum České republiky, BALMED Praha, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Koordinační středisko transplantací, Referenční laboratoře přírodních léčivých zdrojů nebo Národní ústav duševního zdraví. Jsou mezi nimi také fakultní a psychiatrické nemocnice, ale například i krajské hygienické stanice a Hygienická stanice hlavního města Prahy. Soupis všech organizací, které jsou v přímé působnosti Ministerstva zdravotnictví, se nachází na oficiálních stránkách ministerstva a je shodný se seznamem organizací zveřejněným na Otevřených datech. 

V říjnu 2019 pak ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek v rozhovoru (čas 3:45–5:40) pro Český rozhlas uvedl, že analytici MZ už od roku 2014 pracují na spojení klíčových zdravotnických informací v jediném systému. Tento systém má název Národní zdravotnický informační portál a byl představen na tiskové konferenci 23. července 2020. Jedná se o samostatnou webovou stránku, kde se mohou lidé např. dozvědět základní fakta o nemocech, najít podle mapy nejbližšího lékaře nebo se seznámit s hlavními zásadami prevence a zdravého životního stylu. Veškerý obsah je dle informací o projektu před zveřejněním kontrolován odborníky, a to primárně z České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně a Státního zdravotního ústavu.

Posílení zastoupení v EU Bezpečnost Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Budeme usilovat o posílení zastoupení českých představitelů a občanů v institucích a orgánech Evropské unie.“

Programové prohlášení vlády, str. 25

Změnit systém zastoupení v orgánech EU, který často vyplývá už ze zakládajících smluv, je velice složité, zejména u poradních orgánů to však není nemožné. Zatím však k žádné změně nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

V dubnu 2018 první vláda Andreje Babiše schválila Koncepci pro období 2018–2020, podle níž plánovala „nominovat nové experty na volná místa v institucích EU a soustředit se na obsazení vysokých postů v Evropské komisi“. Tento dokument navazuje na Strategii podpory Čechů v institucích EU z roku 2015. V červnu 2019 pak současná vláda schválila (.pdf) „zajištění financování aktivit vyplývajících ze Strategie podpory Čechů v institucích Evropské unie v letech 2020–2022“. Nynější vláda také pokračuje ve školeníchpřednáškách, které českým uchazečům mají pomoci zvládnout výběrové řízení a získat místo v institucích a orgánech EU. 

V rámci zmiňované snahy o „obsazení vysokých postů v Evropské komisi“ se na podzim 2019 podařilo člence hnutí ANO Věře Jourové stát se jedním z osmi místopředsedů Evropské komise. Již podruhé se také stala eurokomisařkou, v Komisi zvolené 27. listopadu 2019 má nyní na starosti „hodnoty a transparentnost“.

Nejsnadnější cestou ke splnění slibu je pravděpodobně navýšení počtu českých úředníků v Evropské unii (přehled institucí, orgánů a agentur EU lze nalézt například zde). V dubnu 2018, tedy ještě před nástupem druhé vlády Andreje Babiše, totiž například podle bývalého státního tajemníka pro evropské záležitosti Aleše Chmelaře měla Česká republika nedostatečné zastoupení na úřednických pozicích v orgánech EU. Dle jeho slov zde chyběly stovky českých úředníků. Podle vyjádření velvyslance a vedoucího Stálého zastoupení České republiky při EU Jakuba Dürra z května 2019 pak v poslední době přibývali čeští úředníci především na nižších pozicích; tito však vzhledem k jejich menšímu vlivu problém s nedostatkem Čechů v Bruselu příliš neřeší. Podobně se také vyjadřovala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).

K datu 14. srpna 2020 je již k dispozici většina výročních zpráv orgánů a institucí EU za rok 2019, z nichž některé obsahují také data o národnostním složení svých zaměstnanců. Tyto informace lze pak porovnat s předchozími lety, tedy před a po nástupu druhé vlády Andreje Babiše. Například pro Evropskou komisi k 1. lednu 2018 pracovalo (.pdf, str. 2) 505 Čechů, kteří tvořili 1,6 % zaměstnanců. K 1. lednu 2020 se pak ale toto číslo výrazně nezměnilo (.pdf, str. 2), počet českých pracovníků se sice mírně navýšil na 527, toto číslo ale stále odpovídá přibližně 1,6 % vzhledem k nárůstu celkového počtu zaměstnanců Komise. Tyto údaje se nicméně týkají běžných zaměstnanců, nikoliv například samotných eurokomisařů.

Co se týče významných postů v evropských agenturách, můžeme zmínit např. Jiřího Šedivého, který byl zvolen ředitelem Evropské obranné agentury.

Dále je nutné uvést, že jakákoliv systémová změna zastoupení jednotlivých států v orgánech a institucích EU musí být často jednomyslně schválena ostatními členskými státy a souvisí s ní tedy řada diplomatických vyjednávání, tento slib je tedy během na dlouhou trať. Další možností, jak posílit české zastoupení, je samozřejmě posilování politického vlivu.

Výčet základních orgánů Evropské unie obsahuje čl. 13 Smlouvy o Evropské unii (.pdf, str. 10, dále jen „SEU“). Poměr zastoupení členských států v těchto orgánech je pak často dán přímo tzv. zakládajícími smlouvami (Smlouva o EU a Smlouva o fungování EU) a změnit ho tak prakticky není možné (změna by si vyžádala složitý proces změny mezinárodní smlouvy ve všech členských státech, u nás by například muselo změnu schválit 120 poslanců a 3/5 z přítomných senátorů).

Přímo ve smlouvách je upraveno složení Evropské rady (čl. 15 SEU), kterou tvoří nejvyšší představitelé členských států a předseda, Rady (čl. 16 SEU), kterou tvoří příslušní ministři členských států, Komise (.pdf, str. 1), která je tvořena jedním zástupcem z každého členského státu, a Účetního dvora (čl. 285 Smlouvy o fungování EU, dále jen „SFEU,“ (.pdf, str. 123)), který je tvořen opět jedním zástupcem z každého státu.

Evropský parlament má pak podle čl. 14 SEU maximálně 751 členů, přičemž státy zde jsou zastoupeny na základě tzv. degresivní proporcionality, tedy systému, ve kterém větší státy mají méně zástupců, než na kolik by měly nárok při spravedlivém rozdělení vycházejícím z počtu obyvatel, menší státy mají zástupců naopak více. Například Česká republika má 21 europoslanců na 10,5 milionu obyvatel, tedy cca 0,5 milionu obyvatel na jednoho europoslance, v Německu však mají 96 europoslanců na 82 milionů obyvatel, přičemž kdyby se uplatnil stejný poměr jako v případě České republiky, tedy 0,5 milionu obyvatel na jednoho europoslance, mělo by Německo 164 zástupců v Evropském parlamentu.

Kvůli brexitu bylo na konci června 2018 (tedy v době jmenování druhé Babišovy vlády) přijato rozhodnutí o změně rozdělení křesel mezi jednotlivými státy. I po vystoupení Spojeného království na konci ledna 2020 se však pro Českou republiku situace nijak nezměnila a zůstalo jí stávajících 21 křesel.

Posílit by mohla vláda české zastoupení v hlavním rozhodovacím orgánu Evropské centrální banky (ECB), a to mimo jiné i vstupem do eurozóny. Hlavní rozhodovací orgán, Rada guvernérů, je totiž tvořena guvernéry národních bank států eurozóny. Dále by mohl být český zástupce prosazen do Výkonné rady ECB, koncem roku 2020 totiž končí funkční období členu této rady Yvesi Merschovi. Důležité je zde však zmínit, že za dobu druhé vlády Andreje Babiše skončil mandát čtyřem z šesti členů Výkonné rady ECB, ani jedno z těchto míst nicméně nezískal zástupce České republiky.

Další orgán zmíněný v zakládajících smlouvách je Soudní dvůr Evropské unie. Ten je tvořen tzv. Soudním dvorem a Tribunálem. Soudní dvůr tvoří dle čl. 19 SEU 1 soudce za každý členský stát, ke změně tohoto počtu by tedy opět byla třeba novelizace Smlouvy o EU. Dále je Soudní dvůr tvořen generálními advokáty, těch je celkově 11, přičemž šest náleží velkým členským státům (mezi nimi bylo i Spojené království) a pět zbývajících „rotuje“ mezi zbylými státy. S brexitem, a tím spojeným uvolněním místa britského generálního advokáta, se otevřela otázka, jak s tímto místem naložit, či zda počet generálních advokátů nezměnit. Vláda Andreje Babiše měla teoreticky šanci získat České republice místo stálého generálního advokáta Soudního dvora EU. Představitelé členských států se však dohodli, že z místa britského generálního advokáta se stane místo „rotující“, kterých bude nově šest. Novým generálním advokátem by se pak měl stát kandidát Řecka.

Tribunál (.pdf, čl. 48, str. 13) pak prošel rozšířením nedávno, kdy z původních 28 soudců byl jejich počet postupně zvýšen na 56, dva soudci za každý stát (po brexitu tedy 54 soudců). Není tedy pravděpodobné, že by se do roku 2021 jejich počet dále měnil, možné to však je, a to dle čl. 281 SFEU řádným legislativním procesem, změnou statutu Soudního dvora EU. Dne 27. září 2019 došlo k navýšení soudců o 14, z toho i Česko má už dva zástupce: Petru Škvařilovou-Pelzl a Jana Passera, který funkci zastává již od roku 2016.

Zastoupení v poradních institucích, Hospodářském a sociálním výboruVýboru regionů, je momentálně založené na počtu obyvatel členských států, opět se však uplatňuje degresivní proporcionalita, a to v silnější míře než u Evropského parlamentu, např. Malta má zástupců 5, Česko 12 a Německo 24. Andrej Babiš by však mohl prosadit, aby se jednomyslným rozhodnutím Rady (čl. 301 a 305 SFEU) pozměnil způsob zastoupení.

Seznam Čechů na významných pozicích v orgánech a institucích EU je pak k dispozici na stránkách Ministerstva zahraničních věcí.

Tvorba zákonů Právní stát Nerealizovaný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Pro zákony, jejichž příprava a implementace přesahuje funkční období jedné vlády, zavedeme zvláštní způsob expertní přípravy s podporou Legislativní rady vlády s přesným harmonogramem projednávání, schvalování a zavádění do praxe. Příkladem mohou být změny Ústavy, změny v kompetencích ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, změny důchodového zabezpečení a zjednodušení dávkových systémů, změny v soudnictví a státním zastupitelství nebo příprava nových soudních procesních předpisů.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Slibovaná změna vládou zavedena nebyla a k červenci 2020 nebyly provedeny žádné kroky k realizaci slibu. Informace o tom, zda se plánuje, se nám dohledat nepodařilo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Slibovanou změnu vláda patrně nehodlá prosazovat prostřednictvím zákonné úpravy, neboť není předmětem plánu legislativních prací vlády až do roku 2021. Záměr zavedení expertní přípravy nepředpokládá ani plán legislativních prací pro rok 2019.

Zvláštní způsob expertní přípravy by se dal zavést skrze úpravu Legislativních pravidel vlády (LPV) (.pdf). Jedná se o usnesení vlády č. 188 ze dne 19. března 1998, ve znění pozdějších usnesení, které upravuje postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při tvorbě a projednávání připravovaných právních předpisů a jejich obsah a formu.

LPV byla naposledy změněna ještě za první vlády Andreje Babiše, a to usnesením vlády ze dne 17. ledna 2018 č. 47 (.pdf), ze kterého však nevyplývá žádná změna ohledně uvedení přesného harmonogramu projednávání, schvalování a zavádění zákonů, které přesahují funkční období jedné vlády. Zároveň v současné době nejsou známy žádné informace o přípravě takových změn LPV.

Účast na vojenských misích Bezpečnost Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V souladu se schváleným mandátem budeme pokračovat v účasti na mírových a výcvikových misích v Afghánistánu (Resolute Support), Iráku a Mali. Budeme přispívat do Předsunuté vojenské přítomnosti v Pobaltí, Sil rychlé reakce NATO (NRF) včetně Sil velmi vysoké pohotovosti (VJTF), ochrany vzdušného prostoru (Air Policing) a budeme přispívat do vystavění robustních následných sil (Follow-On Forces).“

Programové prohlášení vlády, str. 20

V současnosti je vláda vázána mandátem zahraničních misí, který byl schválen Poslaneckou sněmovnou 1. června 2018. Podle něj by většina misí měla trvat do konce roku 2020. V současnosti vláda navrhuje prodloužení daných misí do roku 2022.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dle čl. 43 Ústavy ČR je schvalování použití Armády České republiky (AČR) rozdělené mezi Parlament a vládu. Současné působení AČR v zahraničních misích do roku 2020 schválila Poslanecká sněmovna a předchozí vláda Andreje Babiše v demisi dne 1. června 2018. Senát potvrdil předkládané mise již 17. května 2018.

Většina schválených zahraničních misí Armády České republiky byla prodloužena do prosince 2020, a to včetně všech zmíněných misí – v Afghánistánu, Iráku, Mali a Pobaltí, včetně ochrany tamního vzdušného prostoru (Air Policing). Aktuální seznam misí AČR lze najít zde. Česká republika také přispívá k vytvoření Sil rychlé reakce NATO (NRF) a jednotek Sil velmi rychlé reakce (VJTF). V období 2019 až 2021 je do těchto sil zařazen 71. mechanizovaný prapor „Sibiřský“ z Hranic.

V květnu 2020 vláda schválila návrh zahraničních misí českých vojáků pro další dva roky s výhledem na rok 2023. Vojáci tak budou pokračovat v misích v Afghánistánu, v Mali, v Iráku i v Pobaltí. Dojde ale ke snížení počtu vojáků na těchto misích - v současnosti na těchto misích působí až 1 096 vojáků, v roce 2021 to bude až 851 vojáků, v roce 2022 946 vojáků. K největšímu snižování počtu vojáků bude docházet v Afghánistánu (z 390 vojáků na 205), kde ale v únoru 2020 došlo k uzavření mírových dohod Spojených států s hnutím Tálibán. V reakci na ně budou v oblasti snižovat počty vojáků i Spojené státy a další státy NATO. Ministr obrany již v roce 2019 avizoval, že v případě stahování amerických vojáků bude Česká republika Spojené státy v adekvátní míře následovat. Do Pobaltí by pak v rámci zmíněné ochrany vzdušného prostoru měly být vyslány české letouny Gripen na šestiměsíční misi v roce 2022. V srpnu 2020 schválil Senát na návrh vlády vyslání až šesti desítek vojáků do Mali, Nigeru a Čadu. Návrh protiteroristické mise ještě musí schválit Sněmovna.

Návrh (.pdf) vlády již projednal a schválil Senát, v Poslanecké sněmovně zprávu již doporučil ke schválení (.pdf) Výbor pro obranu a nyní se čeká na vyslovení souhlasu poslanci. Návrh usnesení počítá i s pokračováním zapojení České republiky do sil NRF v počtu až 1 400 osob na rok 2021 a až 400 osob na rok 2022.

Podle návrhu (.pdf, str. 2) usnesení vláda žádá o vyčlenění finančních prostředků na zahraniční mise ve výši 1,73 mld. korun v roce 2021 a 1,8 mld. korun v roce 2022. V tomto ohledu se jedná o snížení vynakládané částky oproti rokům 2019 a 2020, kdy na zahraniční mise bylo použito 2,4 miliardy, respektive 2,34 miliardy korun.

Otázka projektu, který se týká robustních následných sil (Follow-On Forces) v rámci iniciativy NATO pod názvem Framework Nations Concept (FNC), byla již dříve deklaratorně slíbena předchozími vládami v letech 2014–2016. V současnosti se ke spolupráci v rámci FNC vláda zavazuje schválenou Koncepcí výstavby Armády České republiky 2030 (.pdf, str. 7), ve které slibuje, že „v rámci výstavby a rozvoje sil bude dále rozvíjena spolupráce zejména v rámci iniciativy Framework Nations Concept (FNC) se zeměmi Visegrádské skupiny, SRN a USA.“

Výběr soudců Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme kariérní řád soudců a zákonem stanovené podmínky výběru soudců jako záruky udržení profesní motivace a protikorupční opatření.“

Programové prohlášení vlády, str. 23

Kariérní řád soudců ještě prosazen nebyl. Nicméně vláda již schválila novelu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, kterou předložila Poslanecké sněmovně PČR.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo spravedlnosti naplánovalo na červen 2019 předložit návrhy na změnu zákona o soudech. U soudců i státních zástupců by se tak zavedla pravidelná hodnocení, od kterých by se mohlo odvíjet i případné povýšení. Jak uvedl tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kněžínek v rozhovoru pro Českou justici: „V zásadě by soudci prováděli pravidelné hodnocení soudců, od něj by se pak odvíjely další věci, jako třeba splnění podmínek pro postup na vyšší instanci, nebo případně i nějaký finanční postih. Protože všichni soudci mají stejný plat, ale určitě všichni nesoudí stejně kvalitně.

O konkrétní podobě novely již Ministerstvo spravedlnosti uspořádalo odbornou debatu. Zástupci krajských soudů, Nejvyššího soudu, Soudcovské unie ČR, Nejvyššího státního zastupitelství a Kanceláře veřejného ochránce práv, včetně ministra Jana Kněžínka, jednali o právní úpravě pro výběr soudců a soudních funkcionářů či o dopadu zavedení kariérního řádu.

Koncem července 2019 poslalo Ministerstvo spravedlnosti na vládu návrh novely zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. V tomto návrhu by měli zůstat zachováni laičtí přísedící, i když pouze u některých soudních procesů. Budou zachováni u soudů týkajících se těžkých zločinů a pracovněprávních sporů. V původním návrhu bývalého ministra spravedlnosti Kněžínka měli být zrušeni.

8. října 2019 vláda schválila novelu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, která byla následně předložena Poslanecké sněmovně k projednání jako tisk č. 630. Tisk nyní čeká na projednání Ústavně právním výborem. 

V novele se mění (.doc, str. 9–14.) pojem justiční čekatel a je nahrazen pojmem justiční kandidát. S tím souvisí změny v odborné justiční zkoušce i samotné definice justičního kandidáta. Přípravná služba justičního čekatele se mění na odbornou přípravu justičního kandidáta. Mimo jiné se mění jejich délka. V případě přípravné služby (.doc, str. 9) se jednalo o 36 měsíců, odborná příprava nyní trvá 1 rok (.doc, str. 15). Byly přidány paragrafy 105a–105e (.doc, str. 7–8), které přesněji vymezují jmenování soudce do funkce předsedy a místopředsedy soudu, jeho výběrového řízení a možnost jeho znovujmenování do funkce předsedy. Dále se zde mění odborné zkoušky soudců, výběrové řízení na funkci soudce a výběr soudců na funkci soudců nejvyšších soudů.

Whistleblowing, lobbing Právní stát Průběžně plněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„V této souvislosti předložíme zejména účinné právní nástroje k ochraně oznamovatelů korupce (whistleblowing) a zákon o regulaci lobbingu vycházející z mezinárodních doporučení.“

Programové prohlášení vlády, str. 24

Připravovaný návrh zákona o ochraně oznamovatelů korupce vláda Poslanecké sněmovně dosud nepředložila, 29. července 2020 nicméně skončilo jeho připomínkové řízení. Návrh zákona o regulaci lobbingu vláda Sněmovně předložila v srpnu 2019, k jeho projednávání zde však stále nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Nejprve se zaměříme na zákon o ochraně oznamovatelů korupce (tzv. whistleblowing). Vláda Andreje Babiše na návrhu tohoto zákona pracovala například již na podzim roku 2018 či na začátku roku 2019. Dosud se jí však nepodařilo navázat na premiérovu práci z předešlého volebního období či na návrh vlády minulé. Žádný z připravovaných návrhů, jejichž zavedením by došlo k ochraně oznamovatelů korupce, tak současná vláda k datu 31. července 2020 Poslanecké sněmovně nepředložila.

Prozatím posledním návrhem tohoto zákona, který vláda Andreje Babiše připravuje, je návrh Ministerstva spravedlnosti z června 2020. Dne 29. července 2020 bylo ukončeno jeho připomínkové řízení, v němž byly podány tři desítky zásadních připomínek – a to například od Ministerstva vnitra, BIS či od Ministerstva obrany, v jehož čele stojí nestraník za ANO Lubomír Metnar.

Později by pak tento návrh měla projednávat vláda. Podle dat informačního systému ODok ovšem není jasné, kdy by k tomu mělo dojít. V Plánu legislativních prací vlády na rok 2020 se nicméně návrh zákona na ochranu oznamovatelů i návrh na změnu souvisejících zákonů objevuje v rozpisu na září 2020.

Dle důvodové zprávy (.docx, str. 2) bylo jedním z důvodů pro vypracování návrhu zákona o ochraně oznamovatelů také schválení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Podle této směrnice (čl. 26 odst. 1) totiž musí členské státy EU uvést „v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 17. prosince 2021“.

Vládní návrh zákona o lobbování, který podle důvodové zprávy (.pdf, str. 13) bere v úvahu i některá mezinárodní doporučení adresovaná ČR, byl pak po projednání vládou předložen Poslanecké sněmovně 21. srpna 2019. Organizační výbor 3. října 2019 navrhl (.docx, str. 3) Sněmovně, aby přikázala jeho projednání, a zpravodajem pro prvé čtení určil poslance Chvojku.

Ačkoliv ale bylo projednání návrhu zařazeno na program 35. schůze Poslanecké sněmovny, která se konala od 15. října do 8. listopadu 2019, k projednání tohoto návrhu zákona zde nedošlo. Návrh měl být projednáván již na nejméně čtyřech schůzích – kromě 35. schůze také na začátku roku 2020, dále v dubnu a naposledy na začátku července. Na žádné z nich však návrh zákona projednán nakonec nebyl. Prozatím (k 31. červenci 2020) se také neobjevuje na pořadech schůzí dalších.

Snaha ANO a ČSSD o nastavení zákonných limitů pro lobbing byla dříve pozdržena kvůli kritice ze strany České národní banky, která se obávala, že by zákon mohl umožnit narušení nezávislosti ČNB, a kvůli následnému předložení žádosti o stanovisko Evropské centrální banky (ECB) tehdejším ministrem spravedlnosti Kněžínkem. Obavy ČNB však byly v dubnu 2019 vyvráceny (.pdf, str. 3). Konkrétně ECB uvedla, že „(...) zvýšení transparentnosti v kontextu lobbingu v legislativním procesu v České republice nenaruší nezávislé plnění úkolů ČNB (...)“. Stanovisko ECB umožnilo posun v přípravě tohoto zákona, tedy schválení tohoto návrhu vládou.

Lobbování je v návrhu zákona (.pdf) definováno jako soustavná činnost s cílem ovlivnit přípravu či schvalování právního předpisu nebo dokumentu koncepce rozvoje (str. 1). Lobbista pak může být pouze bezúhonná osoba, která se registruje ve speciálním registru (str. 3). V tomto registru pak mají být registrovaní i ti, vůči kterým může lobbování směřovat – např. členové Parlamentu či vlády, prezident republiky nebo náměstci na ministerstvech, ale i členové rady ČNB (str. 3). Lobbisté pak mají mít povinnost čtvrtletně vyhotovovat zprávy o svém lobbování (str. 6).

Zákon o Vojenském zpravodajství Bezpečnost Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelu zákona o Vojenském zpravodajství.“

Programové prohlášení vlády, str. 18

Vláda v létě 2018 zahájila legislativní proces s cílem novelizovat zákon č. 289/2005 Sb., o Vojenském zpravodajství. Tato novela byla schválena v obou komorách parlamentu a následně podepsána prezidentem. Vešla v účinnost v září 2019. Ve Sněmovně je od března 2020 další novela.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dne 12. srpna 2019 byla novela zákona o Vojenském zpravodajství podepsána prezidentem a vešla v účinnost ke dni 6. září 2019.

Na základě informací obsažených v důvodové zprávě (.pdf, str. 7–8) je cílem novely rozšíření pravomocí Vojenského zpravodajství především v oblasti kybernetického prostoru. Prioritou je včasné zjištění bezpečnostních hrozeb a jejich případné odvrácení. Legislativní proces v Parlamentu byl zahájen 13. července 2018, pouhých několik desítek hodin od momentu, kdy vláda získala důvěru poslanců. K procesu přípravy návrhu tak došlo ještě za předchozí vlády. První čtení návrhu zákona proběhlo 25. ledna 2019, kdy byl tento návrh přikázán k projednání výborům.

Ústavně právní výbor následně svým usnesením z března 2019 doporučil (.pdf) Poslanecké sněmovně návrh schválit, doporučil také přijmout určité změny tohoto návrhu. Schválit návrh, a to včetně změn navržených Ústavně právním výborem, pak dne 5. dubna 2019 doporučil (.pdf) i Bezpečnostní výbor. V souladu s doporučením prošel návrh zákona druhým čtením dne 17. dubna 2019 a byl opět zařazen na agendu schůze Bezpečnostního výboru. Zákon byl ve třetím čtení schválen Sněmovnou a následně byl přijat i v Senátu. Po podpisu prezidenta vešel zákon v účinnost pod číslem 205/2019 Sb.

V březnu roku 2020 vláda Poslanecké sněmovně předložila další novelu zákona o Vojenském zpravodajství. Ve Sněmovně zatím pouze Organizační výbor doporučil projednání a určil zpravodajem poslance Josefa Bělicu.

Tato novela (.pdf, str. 1) má zavést do zákona o Vojenském zpravodajství část, kterou návrh zákona nazývá „Činnosti vojenského zpravodajství při zajišťování obrany České republiky“. Důvodová zpráva komentuje (str. 33) účel této části takto:

Částí čtvrtou jsou nově upravovány povinnosti Vojenského zpravodajství, jimiž se podílí na zajišťování obrany v kybernetickém prostoru; vzhledem k specifické povaze tohoto prostoru i aktivitám, které v něm probíhají, včetně nemožnosti určit jeho hranice a předpokládané možné lokalizaci zdrojů jednotlivých kybernetických útoků a hrozeb také mimo území České republiky, je Vojenskému zpravodajství přiznána možnost využívat výsledků analýzy jeho vlastní zpravodajské činnosti nikoliv pouze pro určení hrozby, ale také k přímému výkonu jejího odvrácení nebo omezení jejích účinků tam, kde by jinak byly příslušné ozbrojené síly České republiky.“

Ministerstvo obrany uvádí, že novela „výrazně napomůže omezit či zcela zabránit útokům na počítačové systémy nejen kritické infrastruktury“. Jako jeden z aktuálních příkladů kybernetické hrozby uvádí březnový útok na Fakultní nemocnici Brno. Tato novela (.pdf) již oproti novele z roku 2016, která se setkala se značným odporem, neobsahuje plošné, neadresné monitorování českých sítí, ale mluví o tzv. detekci. Co je myšlenou detekcí uvádí § 16a odst. 2 zmíněné novely: 

„Detekce je Vojenským zpravodajstvím prováděna na základě jím stanovených ukazatelů kybernetických útoků a hrozeb umožňujících odhalit v kybernetickém prostoru definované jevy, které v daném čase byly vyhodnoceny jako skutečnosti ohrožující důležité zájmy státu v kybernetickém prostoru.“ 

Další ustanovení části čtvrté specifikují pojem detekce. § 16c vymezuje nástroje detekce a podmínky jejich používání, tedy co v praxi nástroje detekce znamenají a k čemu a jak je může používat Vojenské zpravodajství. Například to, že nástroje detekce mohou zaznamenávat metadata o provozu veřejných komunikačních sítí pouze v rozsahu souvisejícím s kybernetickým útokem nebo že Vojenské zpravodajství je nesmí využívat pro záznam odposlechů.

Skeptický komentář ke zmíněné novele pak podává článek na serveru Lupa.cz, který ji komentuje jako další pokus Vojenského zpravodajství o možnost sledování provozu na českých sítích a popisuje například abstraktnost pojmu detekce.

Jedna novela zákona o Vojenském zpravodajství byla vyhlášena již pod číslem 205/2019 Sb. a druhá v březnu tohoto roku doputovala do Poslanecké sněmovny. Vláda Andreje Babiše tedy nepochybně splnila svůj slib, že prosadí novelu zákona o Vojenském zpravodajství.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.