Demagog.cz

Sliby vlády Andreje Babiše

Speciální výstup Demagog.cz k plnění slibů vlády Andreje Babiše

S končícím volebním obdobím zpracoval Demagog.cz unikátní analýzu, nakolik menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD splnila závazky, které si na začátku volebního období sama vytyčila. Vláda Andreje Babiše schválila své programové prohlášení 27. června 2018. Z něj jsme vybrali padesátku slibů napříč tématy a ty jsme po celé volební období průběžně sledovali.

Nyní si tak můžete přečíst, jak si druhá Babišova vláda vedla v plnění slibů v oblasti hospodářství, životního prostředí, sociálního státu, vzdělanosti, právního státu a bezpečnosti. U každého slibu jsme na základě dohledávání primárních zdrojů informací zkoumali, zda se jej koalici podařilo naplnit. Pro potřeby tohoto výstupu pracujeme s třemi kategoriemi hodnocení — jde o sliby splněné, částečně splněné nebo porušené (více v metodice). Cílem hodnocení není říct, zda vláda byla dobrá, nebo špatná, úspěšná, nebo neúspěšná. To si rozhodne každý volič 8. a 9. října u volební urny. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu namísto impulzivních a zkratkovitých hodnocení, která s sebou nese (nejen) předvolební kampaň.

Z výsledků analýzy vyplývá, že z celkových 50 slibů vláda splnila 22 slibů, 13 splnila částečně a zbývajících 15 slibů porušila.

Druhá polovina funkčního období vlády byla charakterizována probíhající pandemií covidu-19. S ní spojené výzvy se pochopitelně podepsaly i na plnění programového prohlášení. Na naši metodiku hodnocení jednotlivých slibů to vliv nemělo, při čtení naší analýzy ale dopad pandemie na práci vlády mějte na paměti.

Analýzu jsme zpracovali k 17. září 2021, s ohledem na případné legislativní posuny u některých slibů ji budeme do sněmovních voleb aktualizovat.

Za podporu děkujeme Nadačnímu fondu pro nezávislou žurnalistiku.

50 sledovaných slibů

22 splněných
44 %
13 částečně splněných
26 %
15 porušených
30 %
Oblast Hodnocení
Kotlíkové dotace Životní prostředí Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Urychlíme projekt Kotlíkových dotací s cílem vyměnit až 100 tisíc nejstarších domácích kotlů na pevná paliva nejpozději do konce roku 2019.“

Programové prohlášení vlády, str. 39

Díky dřívějšímu spuštění 3. vlny kotlíkových dotací a následnému navýšení jejích prostředků na 4,6 mld. Kč bylo do konce roku 2019 namísto původně plánovaných 55 tisíc vyměněno (příp. byla poskytnuta dotace na výměnu) nejméně 85 tisíc kotlů, což byl původní celkový cíl programu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Dotační program tzv. kotlíkových dotací pod správou Ministerstva životního prostředí (MŽP) byl spuštěn v rámci Operačního programu životního prostředí 2014–2020. Program měl celkově proběhnout ve třech etapách a měl být financován částkou 9 miliard korun z prostředků fondů EU. Dle původního plánu měly být jednotlivé výzvy pro kraje vyhlašovány vždy po dvou letech, kraje poté jako administrátoři dotací měly vyhlásit dotační výzvy přímo pro občany. MŽP nicméně již na začátku roku 2016 uvedlo, že v případě zájmu žadatelů „prostředky na další nové kotle uvolní dřív“ než po zmíněných dvou letech.

První etapa dotací pro kraje byla zahájena 15. července 2015. Druhá etapa poté 30. srpna 2017. Ke spuštění třetí vlny kotlíkových dotací však nakonec došlo již 10. ledna 2019 a alokováno na ni bylo 3,125 mld. korun. Došlo tak tedy k posunutí termínu třetí vlny a urychlení celého dotačního programu. Samotné kraje měly dotace pro občany spustit nejpozději do konce října 2019, některé kraje však výzvy vyhlásily již na začátku dubna 2019.

Co se týče úspěšnosti programu, oficiální data Ministerstva životního prostředí (.docx) z roku 2017 uvádí, že v první etapě byla schválena dotace na výměnu kotle u 29 217 žádostí. Doplňme, že cílem bylo vyměnit do roku 2018 nejméně 20 tisíc nevyhovujících kotlů. Ve druhé etapě předpokládal ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO 2011) rozsah dotací až pro 35 tisíc výměn kotlů do konce roku 2019, což bylo v souladu s oficiálním předpokladem MŽP odvozeným z výše alokace pro druhou etapu (.pdf).

Od 15. října 2018 zároveň došlo k rozšíření možností druhé vlny kotlíkových dotací jejich propojením s aktualizovaným dotačním programem Nová zelená úsporám (NZÚ). Ve druhé vlně programu kotlíkových dotací nebylo možné získat dotaci na samostatnou výměnu za nový kotel na tuhá paliva. Propojením s programem NZÚ nově vznikla možnost získat dotaci až 80 000 Kč na výměnu kamen na tuhá paliva za novější na stejné bázi, která jsou však ekologičtější a výkonnější, a to bez nutnosti dalšího zateplení domu. Zároveň bylo nově umožněno kombinovat (.pdf, str. 2) programy dotací NZÚ a kotlíkových dotací. Pokud žadatel provedl výměnu kotle v rámci kotlíkových dotací a zároveň provedl zateplení či instalaci solárního zdroje napájení, získal bonusovou dotaci 20 000 Kč, respektive 10 000 Kč na nákup kotle.

V listopadu 2018 ministr Brabec předestřel některé zvažované podmínky třetí vlny kotlíkových dotací. Například pro sociálně slabé občany v Moravskoslezském kraji se uvažovalo o zavedení speciálních bezúročných půjček, které by jim umožnily splatit zbývající část ceny kotle, kterou nepokryla dotace. Zároveň Brabec uvedl, že se třetí vlna nejspíše nebude vztahovat vůbec na kotle na tuhá paliva (uhlí), což poté opět zopakoval v rozhovoru pro iDNES.cz dne 7. ledna 2019: ,,A ve třetí (etapě kotlíkových dotací, pozn. Demagog.cz), kterou spouštíme letos, jsme se pod tlakem Evropské unie, která jasně řekla, že si přeje podpořit už pouze čisté zdroje, rozhodli pro dotace jen na kotle na biomasu, plynový kondenzační kotel a tepelná čerpadla. Jsem přesvědčen, že toto rozhodnutí bylo správné.“

Konečné podmínky třetí etapy kotlíkových dotací nakonec z programu opravdu vylučují další nové kotle na tuhá paliva. Dotaci je ve třetí etapě možné získat na:

  • „tepelné čerpadlo – až 80 % způsobilých výdajů, nejvýše 120 000 Kč“;
  • „kotel na biomasu (samočinná dodávka paliva) – až 80 % způsobilých výdajů, nejvýše 120 000 Kč“;
  • „kotel na biomasu (ruční dodávka paliva) – až 80 % způsobilých výdajů, nejvýše 100 000 Kč“;
  • „plynový kondenzační kotel – až 75 % způsobilých výdajů, nejvýše 95 000 Kč“.

Zároveň je opět možné získat bonus ve výši 20 tisíc korun při kombinaci s programem Nová zelená úsporám. Dále je nabízen bonus 7 500 korun pro žadatele z prioritních oblastí.

Výše alokace 3,125 mld. korun předpokládá ve třetí vlně provedení kolem 30 tisíc výměn. K jejich realizaci musí dojít nejpozději do konce roku 2023.

Již krátce po spuštění třetí vlny dorazilo více než 40 tisíc žádostí o kotlíkové dotace. MŽP tak uvolnilo z programu Nová zelená úsporám dalších 1,5 mld. Kč. Celková alokace třetí vlny se tak vyšplhala na 4,625 mld. Kč. Vyměněno by mělo být až dalších 15 tisíc kotlů. „Aktuálně není vyčerpáno pouze v Praze a v Kraji Vysočina, druhé kolo se chystá ještě Královéhradeckém kraji,“ uvedl ministr Brabec v listopadu 2019. Zatímco v Kraji Vysočina tak měli lidé možnost podat žádost o dotace až do 13. listopadu 2020, v Praze měli žadatelé tuto možnost do konce října 2020. V Královéhradeckém kraji pak z důvodu navýšení třetí výzvy noví zájemci žádali od září 2020.

3. vlna probíhá i v roce 2021 a není dokončena k datu, kdy hodnotíme slib. Přestože dochází k výměně tisíců kotlů, nedokážeme přímo hodnotit, ke kolika výměnám už došlo a které jsou teprve předfinancovány, jelikož pravidla pro proplacení dotací se v jednotlivých krajích liší. Zatímco většina krajů dotace proplácí zpětně, Ústecký kraj například výměnu zaplatí přímo dodavateli kotle.

Doplňme, že na začátku roku 2021 přidalo MŽP na výměnu starých topenišť dalších 600 milionů korun. Dodatečné finance mohli čerpat ti, kteří si již o dotaci zažádali, ale prostředky na ně nezbyly. V rámci dosud vyhlášených výzev by mělo být dle ministra Brabce nakonec vyměněno 105 tisíc kotlů. V dalších letech hodlá stát ve vyměňování neekologických kotlů pokračovat. Podle odhadů v Česku nesplňuje emisní normy stále ještě zhruba 360 tisíc kotlů. V programovém období 2021–2027 MŽP usiluje až o 14 miliard z různých evropských fondů na výměnu dalších 150 tisíc kotlů.

Vzhledem k tomu, že v 1. a 2. vlně bylo ke konci roku 2019 podpořeno přes 55 tisíc výměn a ve 3. vlně bylo díky urychlení projektu do konce roku vyhověno okolo 30 tisícům žádostí, byl splněn celkový cíl programu, tedy vyměnit nejméně 85 tisíc kotlů. Celkově tak hodnotíme slib jako splněný, neboť díky krokům vlády se skutečně podařilo urychlit projekt kotlíkových dotací, takže ke konci roku 2019 bylo na místo původně plánovaných 55 tisíc vyměněno (příp. byla poskytnuta dotace na výměnu) o polovinu více kotlů – cca 85 tisíc.

Nový zákon o odpadech Životní prostředí Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Do konce roku 2018 předložíme nový zákon o odpadech směřující k zásadnímu snížení objemu odpadů končících na skládkách.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Nový zákon o odpadech, jehož cílem je zvýšit míru třídění a využití odpadů, vláda nepředložila do konce roku 2018, jak původně plánovala. Předložen však byl v prosinci 2019. Účinnosti poté nabyl 1. ledna 2021.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Komplexní novela zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech v roce 2018 vládou předložena nebyla. Řešily se pouze drobné úpravy znění tohoto zákona v souvislosti s nařízením Evropského parlamentu a Rady týkajícím  se rtuti. Uvedený návrh na konci roku 2018 schválila Sněmovna a následně i Senát, jako zákon č. 45/2019 Sb. poté vešel v účinnost v březnu 2019.

Podle plánu legislativních prací vlády pro rok 2019 měl být vládní návrh zákona o odpadech předložen v červnu 2019. Uveďme, že tento termín byl v rozporu se zněním vládního slibu. Ministerstvo životního prostředí nicméně nakonec návrh zákona o odpadech předložilo k meziresortním připomínkám na začátku dubna 2019 a vláda jej poté schválila v prosinci téhož roku.

Ve Sněmovně byl následně tento vládní návrh (.pdf) předložen 18. prosince 2019, tedy skoro rok po vládou slíbeném termínu. Jako zákon č. 541/2020 Sb. pak vyšel ve Sbírce zákonů na konci roku 2020 a účinnosti nabyl 1. ledna 2021. Upřesněme, že zákon byl přijat na základě právních předpisů (.pdf, str. 146) Evropské unie z tzv. balíčku k oběhovému hospodářství, jehož hlavním cílem je předcházení vzniku odpadů a zvýšení jejich recyklace.

Nový zákon o odpadech má tedy zvýšit míru třídění a využití odpadů. Do roku 2025 musí Česká republika například nově recyklovat komunální odpad nejméně z 55 % a o 10 let později až z 65 %. Kromě toho zákon navyšuje poplatek za využitelný odpad ukládaný na skládku, a to postupně z 800 korun za tunu v roce 2021 na 1 850 korun v letech 2029 a dále. Mírné navýšení se týká i poplatku např. za zbytkový (směsný) odpad.

Dalším z cílů zákona bylo také omezení samotného vzniku odpadu, například díky umožnění zavedení systému PAYT (.pdf, str. 227, 228) – z angl. pay as you throw, česky zaplať, kolik vyhodíš. Pomocí tohoto systému pak občané platí za směsný odpad v závislosti na tom, kolik jej vyprodukují. Obce tedy mají nově na výběr, zda budou nadále využívat dosavadní systém poplatků za odpad, v němž každý obyvatel platí pevnou částku, nebo přejdou na systém PAYT

Na závěr uveďme, že vláda nedodržela svůj závazek předložit návrh zákona o odpadech do konce roku 2018, a kvůli nesplnění tohoto termínu jsme slib původně hodnotili jako porušený. Protože však k předložení návrhu zákona, který „směřuje ke snížení objemu odpadů končících na skládkách“, později skutečně došlo, hodnotíme vládní slib jako částečně splněný.

Ochrana turistů Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Za prioritu považujeme stanovení zákonných pravidel pro bezpečný pohyb a pobyt návštěvníků na horách v letním i zimním období, jejichž součástí bude také jasná definice postavení Horské služby ČR jakožto další složky IZS včetně odborného vzdělávání pro její pracovníky.“

Programové prohlášení vlády, str. 35

Současný status horské služby se nadále řídí dohodou a pravidly z roku 2004, kdy vznikla obecně prospěšná společnost Horská služba ČR. Postavení horské služby v integrovaném záchranném systému se nijak nezměnilo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Status Horské služby ČR (HS ČR) se od 90. let vyvíjel takto:

Od roku 1990 existovalo Sdružení horských služeb ČR, kdy jednotlivé oblasti (Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy) měly svoji právní subjektivitu. V roce 2001 vznikl jeden právní subjekt – občanské sdružení Horská služba České republiky. Občanské sdružení bylo financováno převážně z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví.

V průběhu roku 2004 došlo k dohodě jednotlivých ministerstev, pro které HS vykonávala činnost, že nadále bude HS zastřešována Ministerstvem pro místní rozvoj jako podpora cestovního ruchu.

Na základě rozhodnutí vlády dochází k vytvoření obecně prospěšné společnosti – Horská služba ČR, o. p. s., která od 1. 1. 2005 přebírá odpovědnost za činnost Horské služby v České republice. Dále s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je občanské sdružení považováno za spolek, který je zapsán ve spolkovém rejstříku jako Horská služba České republiky, z. s.

V současnosti tedy HS ČR zastřešují dvě organizace – původní občanský spolek Horská služba České republiky, z. s., a obecně prospěšná společnost Horská služba ČR, o. p. s., založená na základě vládního rozhodnutí Ministerstvem pro místní rozvoj.

V rámci zákona o integrovaném záchranném systému (IZS) není role HS ČR specificky definována, je však upravena v položce „ostatní složky“ IZS v § 4 odst. 2 zákona č. 239/2000 Sb. jako ostatní záchranné sbory. Toto postavení měla již před nástupem vlády Andreje Babiše. Vláda do konce svého funkčního období neučinila žádný krok k integraci HS ČR do IZS. Ostatně ještě na konci roku 2020 ředitel Horské služby René Mašín mluvil o plánu na tuto změnu zákona v horizontu roku 2025.

HS ČR v rámci svého zákona nemá samostatnou definici. Její základní zákonné vymezení je ale legislativně vymezeno jen v zákonu o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu č. 159/1999 Sb., a to v jeho druhé části.

Ochrana zemědělské půdy Životní prostředí Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Připravíme opatření proti dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy, včetně podpory přednostní výstavby na brownfieldech nebo povinnosti náhradních rekultivací.“

Programové prohlášení vlády, str. 37

Vládou nebyly podniknuty žádné legislativní kroky zabraňující dalšímu záboru kvalitní zemědělské půdy. Je však pravdou, že ministerstva vytvořila podpůrný program pro vybrané obce, které mají zájem o revitalizaci brownfieldů, tj. například nevyužívaných průmyslových areálů apod.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně začněme dané hodnocení tím, zda došlo k zavedení přímých opatření proti záboru zemědělské půdy. V současné době upravuje problematiku záboru zemědělské půdy zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Tato legislativa v § 4 říká, že „pro nezemědělské účely je nutno použít především nezemědělskou půdu“. Pokud je odnětí zemědělské půdy nutné, potom je přednostně zabrána zemědělská půda méně kvalitní, přičemž kritériem kvality půdy jsou třídy ochrany. V takovém případě je pak na základě § 9 zákona nutný souhlas orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Doplňme, že tento paragraf dále upravuje výjimky, kdy je zábor půdy možný bez vydání souhlasu patřičných orgánů.

Při žádosti o vyjmutí pozemku z půdního fondu je také nutné zaplatit související odvody. Určení výše odvodu dále upřesňují vyhláška k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška) č. 441/2013 Sb. a vyhláška o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků č. 298/2014 Sb. Obě vyhlášky byly v současném volebním období několikrát novelizovány, změny se nicméně netýkají záboru kvalitní zemědělské půdy.

19. června 2019 předložila skupina poslanců KSČM Poslanecké sněmovně novelu zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, jejímž cílem je dle důvodové zprávy (.pdf, str. 4) zpřísnit ochranu tohoto fondu maximálním omezením možnosti z něj půdu odejmout. Podle návrhu novely by například k odnětí zemědělské půdy mohlo dojít jen v nezbytném případě a pouze ve veřejném zájmu, který převyšuje veřejný zájem ochrany zemědělského půdního fondu. Vláda k návrhu vydala (.pdf, str. 2) neutrální stanovisko. Novela zákona byla 8. srpna 2019 přikázána k projednání v Zemědělském výboru, k jejímu projednání v Poslanecké sněmovně však k 17. září 2021 nedošlo.

Mezi další návrhy, které se ochrany půdy dotýkají, patří i návrh (.pdf, str. 1, 4) KDU-ČSL o zvýšené ochraně půdy I. a II. kategorie. Vláda k němu v srpnu 2020 vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 1). Také v tomto případě měl návrh projednat Zemědělský výbor a k 17. září 2021 poslanci návrh neprojednali.

Uveďme, že na konci roku 2019 vláda Poslanecké sněmovně předložila návrh novely zákona o urychlení staveb dopravní infrastruktury, jenž ochranu půdy uvedených dvou kategorií do určité míry snižuje. A to tím, že v případě staveb dopravní nebo veřejné technické infrastruktury, které splní dané podmínky, nebude (.pdf, str. 8) třeba posuzovat, zda veřejný zájem na postavení těchto staveb výrazně převažuje nad veřejným zájmem na uchování půdy. Návrh novely prošel legislativním procesem a byl vyhlášen jako zákon č. 403/2020 Sb.

Přímá opatření proti záboru zemědělské půdy tedy vláda nepřipravila, resp. nepředložila.

Výstavba na brownfieldech

Stát také podporuje výstavbu na brownfieldech, tedy na plochách a v areálech, které dříve sloužily například pro průmyslové či zemědělské účely a jež nelze bez předchozí revitalizace vhodně využívat. V roce 2021 tak mohly vybrané obce ze strukturálně postižených krajů (nebo samotné kraje – Moravskoslezský, Ústecký, Karlovarský) požádat o dotaci na regeneraci zanedbaných areálů a na jejich přeměnu na průmyslové a podnikatelské plochy. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s agenturou CzechInvest na tuto výzvu alokovalo 210 milionů korun.

Jednalo se už o pátou z výzev vyhlášených v rámci programu Regenerace a podnikatelské využití brownfieldů, který v roce 2016 (.pdf) schválila vláda Bohuslava Sobotky. K vypsání první výzvy došlo ještě za jejího působení v roce 2017, druhou již vyhlašovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu za první vlády Andreje Babišekvětnu 2018. Zbývající výzvy byly vyhlášeny již za současného vládního kabinetu. Doplňme, že podle dostupných informací získalo více než 20 měst a obcí (.xlsx) v rámci prvních čtyř výzev dotace v celkové hodnotě přes 383 milionů korun.

Pro roky 20192020 zveřejnilo Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) také výzvy, jejichž prostřednictvím mohly obce a kraje celé České republiky požádat o dotace na regeneraci brownfieldů pro nepodnikatelské využití. V listopadu 2020 MMR uvedlo, že v těchto letech podpořilo projekty částkou přesahující jednu miliardu korun.

Brownfieldů se týká i program Státního fondu podpory investic, který od roku 2021 poskytuje územním samosprávným celkům dotace či úvěry na revitalizaci těchto tzv. území se starou stavební zátěží pro jiné než hospodářské využití. Doplňme, že podmínky použití této podpory poskytované Státním fondem podpory investic upravuje nařízení vlády č. 496/2020 Sb. účinné od 1. ledna 2021.

Uveďme, že tyto výzvy a programy jsou v souladu s Národní strategií regenerace brownfieldů 2019–2024 (.pdf), kterou vypracovala ministerstva ve spolupráci s agenturou CzechInvest a jíž se vláda zabývala v červenci 2019. Tato strategie měla za cíl nastavení vize (.pdf, str. 1) pro zmíněné pětileté období a dala si za úkol zlepšení ve čtyřech zásadních bodech – organizace; finanční podpora; územní opatření; vzdělání, výzkum a osvěta (str. 14–24). Tato iniciativa společně s výše zmíněnými výzvami znamená jistou míru snahy současné vlády o zlepšení situace brownfieldů.

Náhradní rekultivace

Tzv. náhradní rekultivace, tedy povinnost při záborech zemědělské půdy naopak jiné pozemky rekultivovat k zemědělským účelům, zavedena nebyla. Mimo jiné se o zavedení náhradních rekultivací pokoušel dříve zmíněný poslanecký návrh (.pdf, str. 5) KSČM z června 2019. Vláda k návrhu zaujala neutrální stanovisko, konkrétně zavedení náhradních rekultivací však kritizovala (.pdf, str. 2) jako problematické opatření, které se v minulosti neosvědčilo.

Závěrem tedy uveďme, že z opatření uvedených ve vládním slibu vláda podnikla podstatné kroky pouze v podpoře výstavby na brownfieldech. Došlo tak k částečnému splnění slibu.

Podpora zemědělců Životní prostředí Část. splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Snížíme administrativní zátěž pro všechny zemědělce a potravináře.“

Programové prohlášení vlády, str. 36

Vláda prosadila některé dílčí změny, které snižují administrativní zátěž zemědělců, například v oblasti dřevařství či při zpracování masa. Plošně však ke snížení administrativní zátěže u zemědělců a potravinářů nedošlo.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo průmyslu a obchodu představilo v březnu 2019 plán, jak zjednodušit byrokratický proces v různých resortech. Tento plán (.docx) obsahuje přehled opatření, která by měla dopomoci ke snížení administrativní zátěže podnikatelů až do roku 2022. Plán byl schválen v červenci 2019. Jedním z bodů je třeba novela zákona o obchodních korporacích (.docx, str. 9), která byla schválena v lednu 2020. Novela umožňuje splácet peněžité vklady i jinak než vkladem na bankovní účet a zjednodušuje rozhodování mimo valné hromady.

Dalších plánovaných změn mělo být dle výše uvedeného plánu dosaženo novelou zákona o silniční dopravě č. 111/1994 (.pdf, str. 8). Novela měla odstranit povinnost příjemce uchovat při dopravě nebezpečných věcí doklady po dobu 2 let (str. 8). Ke zrušení této povinnosti došlo novelou č. 115/2020 Sb. s účinností od 1. července 2020.

Ministerstvo zemědělství předložilo v listopadu 2018 novelu (.pdf) zákona o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh. Ta má zamezit dvojitým kontrolám (.pdf, str. 17) firem hospodařících v tomto odvětví. Toto opatření je v souladu s harmonogramem plánu (.docx, str. 10). Novela zákona byla vyhlášena v srpnu 2019 a je účinná od 1. října 2019.

Plán na zjednodušení byrokracie poté například hovoří i o změně vinařského zákona (.doc, str. 43), která by měla přispět k elektronizaci formulářů spojených s registrací v této podnikatelské oblasti a která byla naplánována na rok 2020. V roce 2019 proběhla analýza zákona. Novela však zatím představena nebyla.

V účinnosti je od 1. září 2019 také vyhláška o způsobu provádění klasifikace jatečně upravených těl jatečných zvířat a podmínkách vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob k této činnosti. Vyhláška upravuje způsob klasifikace zvířat a označení jatečně upravených těl a zjednodušuje administrativu pro vydání osvědčení o odborné způsobilosti, tj. žadatel nemusí na rozdíl od předchozí úpravy přikládat potvrzení o zdravotní způsobilosti.

Bývalá ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková pak v únoru 2019 představila podnikatelské desatero, které by mělo dopomoci ke snížení administrativní zátěže. Jedná se však zatím pouze o prohlášení, na jehož plnění se dle Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) postupně pracuje. Jedním z bodů je například digitalizace formulářů. V této souvislosti je důležité zmínit zákon o právu na digitální službu, který zavádí rovnocennost papírových a digitálních formulářů a také právo na elektronickou komunikaci se státem. Ten byl schválen Parlamentem ČR na konci roku 2019. Doplňme také, že mezi předkladateli zákona byli i poslanci vládního hnutí ANO a ČSSD. 

Dalším bodem podnikatelského desatera MPO je i vytvoření tzv. kontrolního webu, tedy Jednotného portálu evidence kontrol (.pdf, str. 2). Jeho cílem je sdílení informací o kontrolní činnosti a snížení počtu kontrol zejména u malých podnikatelů na max. jednu kontrolu ročně. Tu provede Česká obchodní inspekce nebo Živnostenský úřad. Uveďme, že podle původního plánu ministerstva měl být tento kontrolní web v provozu od 1. července 2021. Část prostředků na jeho realizaci však stát použil na vývoj „digitálních řešení pro zvládání pandemie“ covidu-19 (.pdf, str. 7), a nyní tak MPO počítá se spuštěním portálu do konce roku 2022 (.pdf, str. 2).

V dlouhodobém měřítku se celková byrokratická zátěž podnikatelů postupně snižuje. V roce 2018 byl Index byrokracie, tedy ukazatel toho, kolik hodin ročně stráví průměrná malá firma papírováním, 233 hodin za rok. V roce 2020 to bylo o deset hodin méně. 

Zdůrazněme, že Index byrokracie popisuje průměrnou firmu, není tedy zaměřen na administrativu zemědělců a potravinářů. Právě představitelé zemědělských a potravinářských svazů upozorňují na to, že v posledních letech ve svých odvětvích nezaznamenali žádné snížení byrokracie. Předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek uvedl, že současná vláda „žádnou byrokracii, přes pár drobností, celkově nesnížila, ale naopak se situace významně zhoršila“.

Vláda nicméně určité dílčí kroky, které snižují administrativní zátěž zemědělců, například v oblasti dřevařství či při zpracování masa, udělala. To, že by se plošně snížila administrativní zátěž všech zemědělců, však z vyjádření představitelů zemědělských svazů ani z Indexu byrokracie nevyplývá. Slib proto hodnotíme jako částečně splněný.

Poplatky za těžbu Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zajistíme, aby do regionů postižených těžbou směřoval vyšší podíl z těžebních poplatků.“

Programové prohlášení vlády, str. 33

V červnu 2019 vláda předložila novelu horního zákona, při jejím projednávání ve Sněmovně však vládní poslanci nepodpořili pozměňovací návrhy na změnu rozdělování těžebních poplatků mezi stát a obce. Podíl, který z poplatků získávají regiony, přijatá vládní novela nezvýšila.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Rozdělení výnosů z tzv. těžebních poplatků mezi stát a obce upravuje zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství, tedy tzv. horní zákon. Návrh novely tohoto zákona předložila Poslanecké sněmovně současná vláda v červnu 2019. K jejímu konečnému schválení v Parlamentu došlo v únoru 2021, v březnu pak byla vyhlášena jako zákon č. 88/2021 Sb.

Vládní návrh novely se týkal například změny (.pdf, str. 17, § 33k odst. 3) části horního zákona o tzv. moratoriu na zvyšování úhrad z vydobytých nerostů, tedy zmiňovaných těžebních poplatků (.pdf, str. 18). Podle tohoto pravidla mohla vláda zvyšovat poplatky, které těžařské společnosti každý rok platí státu za vytěžené suroviny, pouze jednou za pět let. Toto moratorium vláda navrhla zrušit (.pdf, str. 17), k čemuž přijetím novely také došlo. Dle důvodové zprávy (.pdf, str. 18) k návrhu novely tak nyní stát bude moci pružněji reagovat na vývoj tržních cen nerostných surovin a těžební poplatky zvyšovat častěji.

Doplňme však, že výše sazeb úhrady z vydobytých nerostů dle horního zákona nesmí překročit částku, která odpovídá 10 % tzv. referenční ceny těžených surovin. Referenční cena je přitom stanovena jako vážený průměr tržních cen daného nerostu za předcházející rok. Uveďme, že tento pojem do horního zákona zavedla zmiňovaná novela, a to místo dříve používaného, dle vlády nejasného pojmu cena tržní (.pdf, str. 17). Ke změně 10% hranice nicméně novelizací nedošlo (.pdf, str. 17).

Rozpočtové určení úhrady – tedy jak velká část úhrady doputuje do rozpočtu obcí a jak velká část do rozpočtu státu – novela zákona nezměnila (.pdf, str. 18–19). Rozdělení úhrad dle § 33n horního zákona (viz tabulka) tak zůstává i po schválení novely stejné. Na základě tohoto návrhu se pouze zvýšila flexibilita určení výše vybíraných těžebních poplatků, nikoliv podíl, který z těchto poplatků získávají postižené regiony, jak je uvedeno ve slibu.

Změnu rozdělování výnosů z těžebních poplatků mezi stát a regiony se při projednávání uvedené novely v Poslanecké sněmovně snažily zavést některé pozměňovací návrhy. Jednalo se například o celkem sedm návrhů tehdejšího poslance TOP 09 Dominika Feriho (.pdf, str. 2–8), které v několika variantách navrhovaly vyčlenit podíl z těžebních poplatků samostatně také pro kraje či pro Státní fond životního prostředí. Ani jeden z těchto pozměňovacích návrhů však poslanci neschválili (hlasování č. 50 až 57). Vláda jako navrhovatel novely ve všech sedmi případech vyjádřila nesouhlasné stanovisko.

Stejně tomu bylo i v případě pozměňovacího návrhu (.pdf, str. 9) Heleny Langšádlové (TOP 09) či Mikuláše Ferjenčíka (Piráti) (.pdf, str. 11). Upřesněme, že návrh Pirátů zamýšlel sjednotit rozdělení výnosů z těžebních poplatků, které by tak z 50 % připadly státu, 25 % by získávaly kraje a 25 % obce. Pozměňovací návrh Heleny Langšádlové chtěl poté například u úhrad z hnědého uhlí dobývaného povrchovým způsobem současný podíl, který připadá státu ve výši 67 %, rozdělit mezi stát (30 %) a kraje (37 %). 

Svůj pozměňovací návrh, který byl v podstatě totožný s návrhem Heleny Langšádlové, předložil také Senát (.pdf, str. 4), když Poslanecké sněmovně celou novelu vrátil k dalšímu projednání. Sněmovna však i tento návrh zamítla. Při hlasování jej nepodpořil žádný z poslanců vládního hnutí ANO, v případě ČSSD byl pro přijetí pouze poslanec Ondřej Veselý.

Ačkoliv tedy došlo k novelizaci způsobu či procesu určení výše těžebních poplatků, nijak se nezměnil podíl, který připadne regionům, jež jsou těžbou zasaženy. Vzhledem ke skutečnosti, že vláda nepodpořila ani jeden z pozměňovacích návrhů, kterým by došlo ke zvýšení podílu těžebních poplatků pro obce či kraje, hodnotíme slib jako porušený.

Regulátor obchodu s vodou Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme centrálního silného a nezávislého regulátora v oblasti vody hájícího zájmy spotřebitelů.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Vláda zatím nepodnikla žádné konkrétní kroky pro zavedení nezávislého regulačního úřadu pro oblast vodního hospodářství. O existenci tohoto orgánu vznikl spor mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství. Dosud nedošlo k rozhodnutí o osudu úřadu.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Během vlády Andreje Babiše došlo k několika úpravám zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Žádná z nich se však netýkala centrálního regulátora v oblasti vody, hájícího zájmy spotřebitelů. To pak platí také pro úpravy zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, tedy tzv. vodního zákona.

Můžeme však zmínit, že na konci roku 2020 byla schválena novela zákona o vodách, která se vztahovala především k řešení problému (.pdf, str. 27) sucha a nedostatku vody na území České republiky. Nově například stanovila orgány pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody a jejich hierarchii (.pdf, str. 32–33). Nejedná se však o zavedení centrálního nezávislého regulátora ve smyslu slibu. Již na podzim 2019 pak došlo ke schválení novely stavebního a vodního zákona. Ta se nicméně opět týká především problému sucha a věnuje se zadržování vody v krajině a pravidlům pro výstavbu vodních děl (.pdf, str. 5).

Ani v tzv. kompetenčním zákoně č. 2/1969 Sb. nedošlo v § 2, který vyjmenovává „další ústřední orgány státní správy“, ke změně, jež by zavedla centrálního a nezávislého regulátora v oblasti vody.

O záměru vytvořit „superúřad“, který by měl dohlížet například na fungování trhu s energiemi, na telekomunikační firmy a vedle jiného také na správné nastavení cen ve vodárenství, uvažovala již vláda Bohuslava Sobotky v roce 2016. Tuto myšlenku v té době podpořil i někdejší ministr financí Andrej Babiš či ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Na konci srpna 2018 poté Richard Brabec (ANO) přišel s plánem na zřízení nového mezioborového regulačního úřadu jen pro oblast vody. Přesněji uvedl: „Byl bych rád, kdyby část kompetencí všech resortů v oblasti vody přebral v budoucnu vodní úřad. Máme vzor v Izraeli, kde mají vodní úřad nadán vysokou kompetencí a odpovědností.“ Do nového vodního úřadu by přešli úředníci zabývající se vodní agendou na ostatních ministerstvech. „V tomto mám podporu i premiéra. Když úředníky sesadíte k sobě, začnou spolu i lépe komunikovat a může jich být i méně,“ prohlásil v rozhovoru pro Novinky.cz Richard Brabec. Dle ČRo chtěl mít do konce roku 2019 tuto otázku vyřešenou (audio, čas 0:18), podle dostupných informací ovšem v tomto směru nedošlo k žádnému dalšímu vývoji.

Ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) v roce 2018 uvedl v rozhovoru pro Právo, že na ceny vody a další záležitosti, které se jí týkají, dohlíží odbor dozoru a regulace vodárenství a že mu stávající situace přijde dostatečná. V září 2019 poté ministr Toman oznámil svou vizi ústavního zákona na ochranu vody, který mj. hovoří o zájmech spotřebitelů. Nový ústavní zákon by podle něj „mohl zakotvit například právo jednotlivce na přístup k cenově dostupné pitné vodě pro uspokojení základních osobních potřeb“. Nicméně obsah zákona a jeho potenciální dopad jsou předmětem další diskuze.

Podle dostupných zdrojů Miroslav Toman se svým ústavním zákonem o ochraně vody nijak nepokročil. 16. září 2020 nicméně návrh ústavního zákona o ochraně vody a vodních zdrojů (.pdf) předložila skupina poslanců ČSSD, KSČM, ANO s SPD. Vláda k tomuto návrhu zaujala neutrální stanovisko (.pdf) s tím, že si je vědoma důležitosti ochrany vodních zdrojů, ale má pochybnosti, že je nutné přijmout kvůli tomuto problému zákon, který má „nejvyšší právní sílu, tedy ústavní zákon“. Návrh tohoto ústavního zákona prozatím projednáván nebyl.

Pozice obou ministerstev pak shrnují v Duelu Deníku Vojtěch Bílý, mluvčí Ministerstva zemědělství (MZe), a Dominika Pospíšilová, která zastává na Ministerstvu životního prostředí (MŽP) pozici vrchního ministerského rady. Vojtěch Bílý zmiňuje, že vláda „na základě nezávislé studie rozhodla o vzniku odboru s požadovanými kompetencemi a úkoly a zároveň o zřízení meziresortního koordinačního subjektu, Výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Studie zkoumala i možnosti vytvoření nového regulačního úřadu, ale to pak označila v podstatě za velmi rizikové a nákladné i proto, že pod MZe spadá převážná část činností ve vodním hospodářství, včetně vodovodů a kanalizací“.

Oproti tomu Dominika Pospíšilová z MŽP obhajuje názor, že stávající kontrola ze strany státu je nedostatečná. „V minulosti se kvůli rozdělování politické moci kompetence k vodě roztříštila mezi pět ministerstev. Při privatizaci došlo k neuvěřitelnému roztříštění vlastnické struktury oboru vodovodů a kanalizací.“ V kombinaci se snahou snížit vysokou cenu vody tak vidí jako řešení těchto problémů vznik centrálního regulačního úřadu.

Doplňme, že nový regulační úřad by měl dohlížet vedle jiného také na vznik ceny vody. V současnosti je cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství Ministerstvo financí (.pdf, str. 3). Zmiňme proto, že v polovině července 2021 ministerstvo zveřejnilo nový výměr o regulaci cen v oboru vodovodů a kanalizací pro období 2022–2026 (.pdf), kterým má od roku 2022 dojít k zavedení tzv. vyrovnání. To znamená, že pokud společnost na vodném a stočném vybere od odběratelů více peněz, než podle pravidel státní regulace měla, „bude tyto prostředky v následujících letech vracet spotřebitelům formou nižší ceny“. Podle Ministerstva financí tak má dojít ke zlevnění předraženého vodného.

K vytvoření centrálního nezávislého regulátora v oblasti vody nicméně stále nedošlo, a vládní slib proto hodnotíme jako porušený.

Strategie nakládání s vodou Životní prostředí Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme vytvoření národní strategie nakládání s vodou a vodními zdroji, včetně zadržování vody v krajině a ochraně před povodněmi.“

Programové prohlášení vlády, str. 37

Vláda podnikla některé konkrétní kroky pro zlepšení hospodaření s vodou. Od února 2021 začala platit novela vodního zákona. Různé projekty pro zlepšení hospodaření s vodou rovněž vytvářejí jednotlivá ministerstva. Nebyla ovšem prosazena žádná jednotná národní strategie.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Od 1. února 2021 je účinná novela vodního zákona. Vláda Poslanecké sněmovně předložila návrh novely (.pdf) 26. července 2019. Legislativní proces byl ukončen 23. prosince 2020, kdy byla prezidentem podepsaná novela vyhlášena ve Sbírce zákonů jako zákon č. 544/2020 Sb. Novela má za cíl zlepšení situace s dlouhodobým nedostatkem vody. V § 87a nově definuje pojem sucha a v § 87b až § 87d pojednává o koncepci plánů na zvládnutí nedostatečného množství vody v krajině. Ustanovuje také orgány, které se mají této problematice věnovat (např. obecní úřady, komise pro sucho nebo Ministerstva zemědělství a životního prostředí).

Podle Národního programu reforem na rok 2021 (.pdf), který vláda schválila v květnu 2021, vláda pokračuje „v plnění vládou přijaté Koncepce ochrany před následky sucha pro území ČR" (.pdf, str. 57). Tuto Koncepci schválila (.pdf, str. 1) již vláda Bohuslava Sobotky v červenci 2017. V programu se také například píše, že „jsou realizována opatření v rámci programů Podpora retence vody v krajině – rybníky a vodní nádrže, Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích“ (str. 57).

Ministerstvo zemědělství mělo v úmyslu zavést ústavní ochranu vody. Podle ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) to bylo zapotřebí, protože: „Zdroje pitné vody jsou natolik cenné, že je musíme chránit mnohem více než v minulosti. Chceme to zakotvit do Ústavy České republiky. Právě proto jsme se už před časem spojili s odborníky z Univerzity Karlovy, abychom měli k dispozici podrobný právní posudek, ze kterého pak budeme vycházet při správném nastavení zásad pro ochranu vody.“ 

Právní analýza k této ústavní ochraně byla dokončena v září 2019. Ministerstvo se s experty shodlo, že nejlepším postupem bude vytvoření samostatného ústavního zákona. O podobě zákona probíhala od přelomu let 2019 a 2020 jednání u kulatých stolů s odborníky na ochranu životního prostředí, zástupci ministerstev a právními experty. Ti připravili základní kostru zákona.

O problémech sucha a nedostatku vody se pak následně jednalo i na mimořádné 51. schůzi Poslanecké sněmovny, která se uskutečnila 18. června 2020. Na schůzi, kterou vyvolali opoziční poslanci, byla projednávána jak novela vodního zákona, tak návrh ústavní ochrany vody. Diskuzi o nové ústavní normě Sněmovna ale odložila na září, kdy ministr Toman slíbil předložit vládní návrh daného zákona.

Návrh (.pdf) na ústavní ochranu vody nakonec nepředložilo Ministerstvo zemědělství, ale poslanci za vládní strany ANO a ČSSD s poslanci z KSČM a SPD, přičemž tento poslanecký návrh vychází i z návrhu připravovaného na Ministerstvu zemědělství. Návrh ústavního zákona obsahuje devět článků, ve kterých je ukotvena například povinnost každého zdržet se ohrožování vodních zdrojů škodlivými zásahy do životního prostředí, nebo právo každého mít v místě svého bydliště přístup k pitné vodě pro zajištění základních potřeb (.pdf, str. 1). Vláda k návrhu zaujala neutrální stanovisko (.pdf), ve kterém vyjádřila pochybnosti, zda je k dosažení ochrany vody zapotřebí přijmout právní předpis s nejvyšší právní silou, tedy ústavní zákon. Návrh tohoto ústavního zákona byl předložen Sněmovně 16. září 2020, následně byl určen k projednání v rámci Ústavně právního výboru. Výbor ani poslanci na plénu Sněmovny se nicméně dosud (k 31. srpnu 2021) návrhem nezabývali.

Ministerstvo životního prostředí rovněž podniklo některé konkrétní kroky pro lepší hospodaření s vodou a zadržování vody v krajině. V únoru 2020 například v rámci Programu péče o krajinu, který se soustředí na adaptaci na změnu klimatu a sucho, zdvojnásobilo finanční prostředky na 80 milionů korun. Dále opět pokračovalo ve svém programu Dešťovka, skrze který se snaží zmírnit dopady sucha, a pomohlo obcím a městům lépe se adaptovat na změny klimatu. Ministerstvo životního prostředí dále vyhradilo 60 milionů korun i na zadržení vody v krajině pomocí výsadby stromů či tvorby tůní a mokřadů. Již v roce 2018 svolal ministr životního prostředí Brabec skupinu „odborníků, vizionářů, vědců a vedoucích státních i nestátních institucí“ nazvanou Národní koalice pro boj se suchem (.pdf, str. 1), která se věnuje novým způsobům využívání dešťové vody či udržování vody v krajině.

Konkrétní kroky v oblasti účinného hospodaření s vodou podniklo i Ministerstvo zemědělství, které navýšilo svůj rozpočet na rok 2021 o 3 miliardy korun za účelem obnovy rybníků či propojování vodárenských soustav. Ministerstvo zemědělství v roce 2020 rovněž rozšířilo seznam území, která jsou chráněná za účelem akumulace povrchových vod, o 21 lokalit.

11. ledna 2021 vláda schválila „Státní politiku životního prostředí 2030 s výhledem do 2050“ (.pdf), kterou zpracovalo Ministerstvo životního prostředí. Jedním z deseti témat tohoto dokumentu je právě i nakládání s vodou (str. 25). Tato strategie si klade za cíl například zlepšení kvality povrchových i podzemních vod, či zefektivnění využívání vody, přičemž zároveň předkládá konkrétní opatření, která mají vést k dosažení stanovených cílů. Nicméně slíbená strategie či koncepce, která by se dopodrobna zabývala nakládáním s vodou, však dosud přijata nebyla.

Vláda tedy podnikla v oblasti nakládání s vodou a vodními zdroji některé konkrétní kroky. Zejména navrhla již schválenou novelu vodního zákona, která má za cíl zlepšení situace s dlouhodobým nedostatkem vody. Rovněž i v rámci jednotlivých ministerstev jsou vytvářeny projekty, které mají pomoci udržet vodu v krajině a zefektivnit nakládání s ní. Naopak nedošlo k uzákonění ústavní ochrany vody. Obdobně nebyla vytvořena ani slíbená národní strategie, která je hlavním bodem tohoto slibu. Proto hodnotíme slib jako porušený.

Zdroje elektřiny Životní prostředí Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Výroba elektrické energie bude zajištěna mixem zdrojů založeným na rostoucím podílu jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, a naopak postupném poklesu výroby v uhelných elektrárnách.“

Programové prohlášení vlády, str. 32

Byl schválen model financování stavby nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Podíl jaderných elektráren na výrobě elektřiny mírně vzrostl a zastavil se propad podílu obnovitelných zdrojů. Podíl uhlí naopak klesl cca o 5 procentních bodů.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Jaderná energetika

Vláda měla podle bývalé ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové původně již do konce roku 2018 rozhodnout o finančním modelu stavby nového tuzemského jaderného bloku. V lednu 2019 však bývalá ministryně mluvila o tom, že o modelu bude jasno v dubnu 2019. Vláda nakonec model financování, podle kterého měly výstavbu bloku v Dukovanech financovat ze 70 % stát a ze 30 % společnost ČEZ, schválila až 20. července 2020. Uveďme však, že dle informací z března 2021 by měl nový jaderný blok plně financovat stát.

V první fázi má jít o výstavbu bloku u jaderné elektrárny Dukovany, v další pak u jaderné elektrárny v Temelíně. Jeden takový blok pak podle Jaroslava Míla, někdejšího státního zmocněnce pro jadernou energetiku, má stát 125 až 145 miliard korun. Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš ovšem uvedl, že očekávaná cena stavby by měla být přibližně 6 miliard eur, tedy 162 miliard korun. Dokončení je v případě Dukovan odhadováno na rok 2040.

Výstavba temelínské i dukovanské části bude pod taktovkou dceřiných firem ČEZ – EDU II pro Dukovany a ETE II pro Temelín. Ve smlouvě je vytyčeno několik milníků (.pdf, str. 6–7), posledním z nich je kolaudace jaderného zařízení. Čas dosažení těchto milníků však ve smlouvě uveden není. Stejně tak harmonogram (.pdf, str. 64) pouze zmiňuje, že EDU II připraví smlouvu s dodavatelem nejpozději do 30. června 2024.

Plán dostavby jaderných bloků v českých jaderných elektrárnách je v souladu se Státní energetickou koncepcí (.pdf, str. 46) a Národním akčním plánem rozvoje jaderné energetiky v ČR (.pdf, str. 46, 48), které schválila vláda Bohuslava Sobotky v květnu (.pdf) a červnu 2015.

V posledních letech dochází k nárůstu podílu energie z jaderných zdrojů v energetickém mixu ČR. V roce 2020 české jaderné elektrárny vyprodukovaly téměř 41 % celkové elektrické energie.

Elektřina z uhlí

Podíl výroby elektrické energie z hnědého uhlí v posledních několika letech stoupal, a to na úkor černého uhlí a zemního plynu. Nárůst vykazují i absolutní čísla ve výroční zprávě (.pdf, str. 9) Energetického regulačního úřadu o provozu elektrizační soustavy za rok 2018.

Co se týče vládou slibovaného poklesu výroby elektrické energie z uhlí, v tabulce výše můžeme vidět, že podíl uhlí na výrobě elektřiny skutečně klesá. Ministerstvo průmyslu a obchodu navíc zveřejnilo záměr na zvýšení poplatků za dobývání uhlí v Česku. Moratorium nastavené v roce 2017, které zajišťovalo nezvyšování ceny za těžbu uhlí, bude končit na konci roku 2021 a vláda rozhodla, že nevydá další, aby mohla snáze měnit poplatky za těžbu.

V březnu 2019 ministr životního prostředí Richard Brabec uvedl (video, 6:38), že by rád založil (nebo přispěl k založení) takzvané Uhelné komise po německém vzoru. Tato komise byla následně skutečně ustanovena a při jejím prvním zasedání padlo, že by se mohlo skončit se spalováním a těžbou uhlí v roce 2040. Následně však byla přijata kompromisní varianta, podle které by se mělo uhlí přestat masivně spalovat v roce 2038. Tyto závěry pak vláda vzala na vědomí.

Generální ředitel ČEZ Daniel Beneš již v březnu 2019 uvedl, že ČEZ bude od poloviny roku 2020 postupně ukončovat výrobu elektrické energie v některých hnědouhelných elektrárnách. Důvodem je podle Beneše ekonomická nevýhodnost další rekonstrukce a ekologizace dle nových zpřísněných limitů (stanovených státní energetickou koncepcí) u některých bloků.

Obnovitelné zdroje energie

Složka energie z obnovitelných zdrojů v energetickém mixu ČR pak v posledních letech nerostla, spíše naopak. V roce 2015 tvořily obnovitelné zdroje 11,77 % celkové produkce elektrické energie v ČR, v roce 2019 to bylo pouze 3,90 %. Až v roce 2020 začal podíl obnovitelných zdrojů opět růst, obnovitelné zdroje tvořily 6,75 % celkové produkce. I přes několik let trvající pokles podílu obnovitelných zdrojů energie však ministr životního prostředí Richard Brabec v dubnu 2019 v souvislosti s obnovitelnými zdroji uvedl: „Je ale nesporné, že se energetický mix mění a měnit se bude. Konec doby uhelné nastává.“ Za první (.pdf) a druhé čtvrtletí 2021 (.pdf) je pak podíl obnovitelných zdrojů přibližně stejný jako za první (.pdf) a druhé čtvrtletí 2020 (.pdf). Můžeme tedy říci, že po nástupu druhé vlády Andreje Babiše se podařilo zastavit propad podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie a navíc tento podíl lehce navýšit.

Pro úplnost doplňme, že v roce 2020 byl zaznamenán pokles celkové spotřeby elektrické energie, konkrétně o 3,3 %. Největší změna se odehrála ve druhém kvartálu roku 2020, kdy pokles činil 10,7 %. Tato skutečnost souvisí s koronavirovou krizí.

Současná vláda Andreje Babiše také mírně navýšila státní příspěvek na energii z podporovaných zdrojů, tedy obnovitelných zdrojů energie, druhotných zdrojů a vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla. Zatímco v letech 2018 i 2019 odpovídala výše tohoto příspěvku cca 26,2 miliardy korun, pro rok 2020 byly vyhrazeny prostředky ve výši 27 miliard korun. Stejná částka poté zůstala i pro rok 2021 (.docx, str. 4). 

Ministr životního prostředí Richard Brabec v lednu 2019 také uvedl, že se bude navyšovat dotační podpora malým fotovoltaickým elektrárnám na střechách domů v rámci programu Nová zelená úsporám (NZÚ). V roce 2019 (.pdf, část E, str. 180) byl rozpočet NZÚ 2 773 milionů korun, na rok 2020 (.zip, dokument D10.pdf, str. 175) byl schválen rozpočet, ve kterém dostal program NZÚ 2 142 milionů. Nedošlo tedy ke snížení o 40 %, ale o zhruba 23 %. Kromě toho se o 1,5 miliardy korun zvýšila podpora kotlíkových dotací, žádosti o ně jsou v rámci programu Nová zelená úsporám přijímány od 18. listopadu 2019. Pro rok 2021 má poté tento program rozpočet (.pdf, str. 169, 176) 1,3 mld. Kč.

Do konce roku 2018 měla Česká republika (respektive MPO) povinnost předložit Evropské komisi Národní klimaticko-energetický plán obsahující závazky ČR k environmentálním cílům EU do roku 2030. K tomu došlo až na konci ledna 2019. Podle Evropské komise byl návrh českého klimaticko-energetického plánu málo ambiciózní, co se týče podílu obnovitelných zdrojů energie. Česká republika tak musela plán přepracovat a navrhnout náročnější cíl. Podle kritiky se měl podíl obnovitelných zdrojů energie (na hrubé konečné spotřebě energie) zvýšit z původně plánovaných 20,8 % o 2,2 procentního bodu na 23 %. Nakonec došlo ke zvýšení o 1,2 p. b. na 22 % (.docx, str. 28).

Dále můžeme zmínit, že Ministerstvo životního prostředí představilo na jaře 2021 plán na výstavbu fotovoltaických parků, které budou financovány skrze tzv. Modernizační fond, který čerpá prostředky z prodeje emisních povolenek v EU. Dle informací z května 2021 Ministerstvo životního prostředí na výstavbu nových fotovoltaických elektráren v rámci zmíněného fondu vyčlenilo přibližně 4,5 miliardy Kč.

Celkově tedy slib hodnotíme jako splněný. Od nástupu vlády Andreje Babiše podíl uhlí na výrobě elektrické energie skutečně klesl, naopak podíl jaderných zdrojů se zvýšil. U obnovitelných zdrojů se podařilo zastavit postupný propad jejich podílu a navýšit jej nad úroveň roku 2018. Národní klimaticko-energetický plán navíc počítá s dalším nárůstem podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie.

Zestátňování vodohospodářského majetku Životní prostředí Splněný slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Podpoříme v rámci existujícího právního rámce možnost získání vodohospodářského majetku zpět do rukou obcí, krajů a státu.“

Programové prohlášení vlády, str. 38

Od února 2021 mohou města a obce požádat skrze Ministerstvo zemědělství o dotaci na nákup vlastnických práv k vodohospodářské infrastruktuře.

zobrazit celé odůvodnění skrýt celé odůvodnění

Předně uveďme, že vlastnictví někdejších státních vodohospodářských společností v roce 1993 převedl stát do rukou měst a obcí (.pdf, str. 5), nikoliv například samotných krajů. Většina vodohospodářské infrastruktury v České republice se tak nyní nachází, jak uvádí server iDNES, právě ve vlastnictví měst a obcí. Zhruba tři čtvrtiny z nich ale tuto infrastrukturu dlouhodobě pronajímají provozním společnostem, které na distribuci vody vydělávají nemalé částky. Právě skutečnost, že velká část těchto zisků následně putuje k zahraničním vlastníkům zmiňovaných provozních společností, je předmětem kritiky.

V červnu a červenci 2019 byly Poslanecké sněmovně předloženy celkem tři návrhy, jejichž cílem bylo upravit stávající právní rámec, co se týče ústavní ochrany vody. Předkladateli těchto návrhů byly postupně KSČM, KDU-ČSLSTAN. Každý návrh navrhoval změnu nebo doplnění ústavního pořádku. V případě KSČM (.pdf, str. 1) a KDU-ČSL (.pdf, str. 1) se jednalo o úpravu Ústavy, hnutí STAN (.pdf, str. 1) pak plánovalo pozměnit Listinu základních práv a svobod.

Ke všem návrhům nicméně vláda vydala nesouhlasná stanoviska (zde, zde zde, vše .pdf). První čtení těchto tří návrhů bylo v Poslanecké sněmovně zahájeno 18. června 2020. Ve stejný den však bylo projednávání přerušeno a odročeno (.docx) do 15. září 2020, jelikož poslanci chtěli vyčkat na vládní návrh ústavního zákona, který v té době slíbil předložit ministr zemědělství Miroslav Toman. Uveďme, že od června 2020 již další projednávání zmíněných návrhů, kromě krátké diskuze v listopadu 2020, na plénu Poslanecké sněmovny neproběhlo.

Dne 16. září 2020 předložili svůj vlastní návrh ústavního zákona o ochraně vody a vodních zdrojů poslanci ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Vláda k němu však zaujala neutrální stanovisko (.pdf). Ústavní zákon by v případě přijetí mimo jiné zakotvil zákaz zcizení (tedy zákaz převedení na jiného vlastníka) strategické vodohospodářské infrastruktury ve vlastnictví státu nebo samospráv (.pdf, str. 2).

Tento návrh nedoputoval ani do prvního čtení. Ani jeho schválení by však nedalo státu a samosprávám konkrétní nástroje k odkupu jimi nevlastněného vodohospodářského majetku.

Již v květnu 2018 se nicméně premiér Andrej Babiš (toho času v demisi) nechal slyšet, že vláda řeší možnost půjček pro obce, aby mohly odkoupit zpět podíly v privatizovaných vodárenských společnostech. Tuto myšlenku tehdy podpořili poslanci z většiny sněmovních stran.

Na podzim 2019 při projednávání státního rozpočtu na rok 2020 předložil poslanec Pavel Kováčik (KSČM) pozměňovací návrh (.pdf, str. 2), na základě kterého bylo v rozpočtu Ministerstva zemědělství vyčleněno 300 milionů Kč „na nákup vlastnických práv ke kanalizacím a vodovodům“. Ministerstvo financí k tomuto návrhu (.pdf, str. 10) zaujalo souhlasné stanovisko, uvedená změna tak byla přijata především díky hlasům hnutí ANO, ČSSD a KSČM.

Na přelomu roku 2020 a 2021 následně Ministerstvo zemědělství vytvořilo samostatný program „Podpora odkupu a scelování infrastruktury vodovodů a kanalizací“. Právě jeho prostřednictvím (.pdf, str. 1) mohou obce a vodohospodářské společnosti, v nichž mají města a obce více než 90% podíl, čerpat finanční podporu na odkup vlastnických práv k vodohospodářské infrastruktuře.

První výzvu v rámci tohoto programu vyhlásilo Ministerstvo zemědělství 5. ledna 2021 s termínem podávání žádostí od 15. února 2021 do 30. září 2022 nebo do vyčerpání vyčleněných prostředků ve výši zmiňovaných 300 milionů Kč. 

Na závěr tedy shrňme, že vláda podpořila návrh Pavla Kováčika (KSČM), k jehož schválení došlo zejména díky hlasům vládních poslanců. Implementací tohoto návrhu ze strany vlády poté v rámci existujícího právního rámce skutečně vznikla možnost se státní podporou získat vodohospodářský majetek zpět do rukou územních samospráv, konkrétně obcí a jejich společností. Jelikož právě v majetku obecních samospráv se vodohospodářské soustavy dříve nacházely, považujeme slib za splněný nehledě na zmínku o krajích a státu v textu vládního prohlášení.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.