Demagog.cz

Sliby Sobotkovy vlády (2014—2017)

Speciální výstup Demagog.cz sledující plnění slibů vlády Bohuslava Sobotky

S končícím volebním obdobím zpracoval Demagog.cz unikátní analýzu, nakolik koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL splnila závazky, které si na začátku volebního období sama vytyčila. Pečlivě jsme prostudovali programové prohlášení vlády a koaliční smlouvu a identifikovali jsme přesně 156 měřitelných slibů, a to napříč rezorty. Můžete si tak přečíst, jak si vláda vedla v plnění slibů na poli bezpečnosti, zahraniční politiky, zdravotnictví, školství, práva a státní správy, hospodářství a ekonomiky, zemědělství i životního prostředí.

U každého jsme na základě dohledávání primárních zdrojů informací zkoumali, zda se jej koalici podařilo naplnit (kompletní metodika). Pro potřeby tohoto výstupu pracujeme s třemi hodnotícími kategoriemi — jde o sliby splněné, částečně splněné a nesplněné (více v metodice). Cílem hodnocení není říct, zda vláda byla dobrá, nebo špatná. To si rozhodne každý volič 20. a 21. října u volební urny. Naším cílem bylo nabídnout veřejnosti tvrdá data a poctivou analýzu namísto impulsivních a zkratkovitých hodnocení, která s sebou nese rozbíhající se předvolební kampaň. Z výsledků vyplývá, že vláda splnila 51 % verifikovatelných slibů a naopak nesplnila 40 % z toho, co si vytyčila v koaliční smlouvě.

Analýzu jsme zpracovali k 20. srpnu 2017, po proběhnuvší poslední schůzi Poslanecké sněmovny ji budeme s ohledem na legislativní posuny u jednotlivých předloh ještě aktualizovat.

Budeme rádi za vaši zpětnou vazbu. Pište nám na info@demagog.cz.

Poslední aktualizace výstupu: 20. srpna 2017

156 sledovaných slibů

79 splněných
51 %
14 částečně splněných
9 %
63 porušených
40 %
Oblast Hodnocení
Automatická valorizace plateb za státní pojištěnce Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Pravidelně valorizujeme platby za státní pojištěnce vázané na ekonomické parametry (růst inflace, růst průměrné mzdy ve zdravotnictví).“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 37

Platba za státního pojištěnce znamená, že stát je prostřednictvím státního rozpočtu plátcem zdravotního pojištění za studenty, nezaměstnané a důchodce. Za tyto osoby platí stát měsíčně pojistné ve výši 13,5 % z částky rovnající se vyměřovacímu základu pro platbu pojistného státem.

Vyměřovací základ je přitom stanoven v zákoně o pojistném na veřejné zdravotní pojištění. Zde uvedenou částku základu může vláda vždy do 30. června změnit svým nařízením, kterým vždy jednorázově zvyšuje platbu za státní pojištěnce. Pravidelná valorizace by však měla být zajištěna novelou tohoto zákona, která jasně stanoví ekonomické parametry, k nimž bude pravidelné navyšování vázáno.

Pravidelnou valorizaci prosazovalo Ministerstvo zdravotnictví za bývalého ministra Němečka a jeho plán převzal i nynější ministr Ludvík. V lednu 2016 přišlo Ministerstvo zdravotnictví s návrhem na pravidelnou valorizaci. Proti návrhu se postavilo Ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše především kvůli jeho přílišné finanční nákladnosti pro státní rozpočet.

V návrhu zákona byla pravidelná valorizace platby navázána na všeobecný vyměřovací základ pro účely důchodového pojištění. Součástí návrhu zákona měl být anticyklický mechanismus, který by v době ekonomické krize zajistil kompenzaci výpadku prostředků pro systém zdravotního pojištění (viz zde).

Ministerstvo financí s anticyklickým mechanismem nesouhlasilo a chyběla mu v návrhu provázanost se zvýšením výběru pojistného na zdravotní pojištění při ekonomickém růstu a možností snížení plateb státu. Podle Ministerstva financí měla být valorizace plateb navázána na ekonomické parametry jako růst inflace či růst průměrné mzdy ve zdravotnictví.

Valorizace plateb byla ovšem předmětem sporu mezi ministry Němečkem a Babišem již dříve, neboť Andrej Babiš jakékoliv navyšování odmítal.

Sobotkova vláda navýšila platbu za státního pojištěnce několikrát, až na poslední případ vždy pomocí vládního nařízení, což dokazuje následující tabulka, která ukazuje vývoj výše této platby:

Navyšování plateb za státní pojištěnce bylo pro období mezi červencem 2014 a koncem roku 2018 realizováno vládou vždy formou vládního nařízení. Ve všech případech se jednalo o navýšení této platby po domluvě koaličních stran jednorázově, nikoliv na základě automatického mechanismu, podle něhož by docházelo k pravidelnému zvýšení podle stanovených parametrů.

V červnu 2017 schválili poslanci novelu zákona č. 592/1992 Sb., která byla výsledkem dohody ministrů Ludvíka a Babiše. Tato novela znamenala zvýšení vyměřovacího základu a měsíční částky za státního pojištěnce pro roky 2019 a 2020. Stát bude v těchto letech dávat do systému zdravotního pojištění za státní pojištěnce přibližně 3,5 mld. Kč ročně navíc. I když se jedná o novelu zákona zaručující valorizaci platby v obou zmíněných letech o přibližně stejnou částku, nejedná se o pravidelnou valorizaci platby vázanou na ekonomické parametry. Slib proto hodnotíme jako nesplněný.

Elektronický přístup pacientů v účtům Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zavedeme elektronický přístup pacientů k vlastním individuálním účtům s možností poskytnout vybraná data lékaři.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 40

Vládní závazek se týká elektronizace českého zdravotnictví. Během svého mandátu zpracoval kabinet Národní strategii elektronizace zdravotnictví 2016–2020 (.pdf). Vláda schválila tento strategický dokument usnesením č. 1054 v listopadu 2016. Dále uložila ministru zdravotnictví, aby zajistil v souladu se schválenou strategií realizaci rozvoje elektronizace zdravotnictví a do konce března 2017 připravil k projektu akční plán.

Akční plán ke strategii předložil (.pdf, s. 8) ministr zdravotnictví v dubnu 2017, čímž byl dokument schválen.

Zatímco vláda připravovala zmíněnou strategii, vypracovala skupina poslanců v čele s předsedou Výboru pro zdravotnictví Rostislavem Vyzulou z hnutí ANO návrh zákona, který se problematikou elektronizace zdravotnictví zabývá.

Tento poslanecký návrh však neuspěl, v příloze k usnesení č. 204 totiž vláda vyjádřila v březnu 2017 k tomuto návrhu nesouhlasné stanovisko. Ve svém stanovisku vláda mimo jiné uvádí, že: „ [...] se řešením problematiky elektronizace zdravotnictví zabývá, snaží se ji řešit systematicky a komplexně, a to v rámci Národní strategie elektronického zdravotnictvína období 2016 - 2020 [...]Přípravu zcela nové právní úpravy bez jakékoli předchozí analýzy, bez odborné diskuze, a aniž by byly aspoň v základním směru zhodnoceny její předpokládané dopady, nepokládá vláda za vhodné řešení.“

Poslední aktivita vlády se ve věci elektronizace zdravotnictví – jak vyplývá z výše uvedeného – odehrála v dubnu 2017. Závazek z programového prohlášení tedy naplněn nebyl.

Fiskální pakt Bezpečnost Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Jako výraz odpovědné fiskální politiky se vláda připojí k fiskálnímu paktu (Smlouvě o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii).“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 16

Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové uniischválila vláda 24. března 2014 a souhlas s ratifikací vydal 27. srpna také Senát.

Přesto zůstává smlouva stále neschválená, chybí ratifikace poslanci a také prezidentem. Koalice má v Poslanecké sněmovně většinu, smlouvu mohla schválit během celého volebního období. Prozatím prošel dokument pouze prvním čtením, které proběhlo již v roce 2014. Vláda měla tedy fakticky tři roky času prohlasovat smlouvu ve druhém čtení.

U mezinárodních smluv jsou v Poslanecké sněmovně pouze dvě čtení a čistě teoreticky je možné, že se smlouva stihne projednat ještě během září. Prozatím se tak ovšem nestalo, závazek tak hodnotíme jako nesplněný. Vláda sice danou smlouvu schválila, bez proběhnuvší ratifikace jde ovšem pouze o deklaratorní postoj.

Účelem smlouvy je posílit hospodářský pilíř Hospodářské a měnové unie. K tomu má dojít prostřednictvím třech opatření: zpřísnění rozpočtové kázně, posílení koordinace hospodářských politik a zlepšení správy eurozóny. Jedná se například o zajištění vyrovnaného nebo přebytkového veřejného rozpočtu.

Fiskální pakt v současnosti znamená hlavně možnost České republiky účastnit se na vybraných jednáních summitů eurozóny. Závaznost plnit fiskální pak však mají jenom státy platící eurem.

Hlášení volných míst Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Také obnovíme povinnost zaměstnavatelů hlásit na úřady práce volná místa.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 36

Oznamování volných pracovních míst úřadům práce ze strany zaměstnavatelů specifikuje § 35 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti v aktuálním znění. V § 35 (1) se výslovně uvádí:

(1) Zaměstnavatel může oznámit příslušné krajské pobočce Úřadu práce volná pracovní místa a jejich charakteristiku (§ 37). Volnými pracovními místy se rozumí nově vytvořená nebo uvolněná pracovní místa, na která zaměstnavatel zamýšlí získat zaměstnance nebo je hodlá obsadit dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce. Podle výše citovaného paragrafu zákona o zaměstnanosti mají tedy zaměstnavatelé možnost, nikoliv povinnost, hlásit úřadům práce volná pracovní místa. Povinnost zaměstnavatelů hlásit volná místa úřadům práce byla zakotvena v původním znění tohoto zákona, který začal být účinný od října 2004. V původním znění § 35 byla vymezena povinnost zaměstnavatelů následovně: Zaměstnavatel je povinen do 10 kalendářních dnů oznámit příslušnému úřadu práce volná pracovní místa a jejich charakteristiku (§ 37) a neprodleně, nejpozději do 10 kalendářních dnů, oznámit obsazení těchto míst. Volnými pracovními místy se rozumí nově vytvořená nebo uvolněná pracovní místa, na která zaměstnavatel zamýšlí získat zaměstnance. Lhůta pro oznámení počíná běžet dnem následujícím po vytvoření, uvolnění nebo obsazení pracovního místa.Novela zákona o zaměstnanosti s účinností od ledna 2012 ovšem tuto povinnost zaměstnavatelů zrušila a namísto ní zavedla pro zaměstnavatele pouze možnost dobrovolně hlásit volná místa.

Sobotkova vláda výslovně slíbila obnovení a nikoliv zavedení této povinnosti právě kvůli skutečnosti, že původně zákon o zaměstnanosti stanovil pro zaměstnavatele povinnost oznamovat volná místa úřadům práce. Vláda za dobu svého fungování neprosadila znovuzavedení povinnosti zaměstnavatelů hlásit úřadům práce volná pracovní místa, zaměstnavatelé mohou volná místa i nadále oznamovat pouze dobrovolně, proto hodnotíme tento slib vlády jako nesplněný.

Justiční samospráva Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme návrhy na zřízení samosprávy justice za účelem zajištění co nejvyšší nezávislosti, efektivnosti a odpovědnosti soudního rozhodování.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 44

Vládní koalice během svého mandátu justiční samosprávu nezřídila. Dokládá to přehled tisků (zadat vláda, do kolonky zástupce pak „spravedlnost“), které byly a jsou projednávány od začátku volebního období v Poslanecké sněmovně. Ani jeden z nich příslušné úpravy neobsahuje.

Během pracovní cesty do Brna v únoru letošního roku ministr Chvojka uvedl, že ani nepředpokládá, že by se zřízení justiční samosprávy v tomto období podařilo. Vzhledem k blízkému termínu voleb a faktu, že žádný návrh není ani projednáván, je naprosto vyloučeno, aby vláda tento svůj slib splnila.

Konec anonymity příjemců dotací Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme konec anonymity příjemců dotací a společností obchodujících se subjekty veřejné správy. Právnické osoby s anonymními vlastníky, které nerozkryjí kompletní vlastnickou strukturu, nebudou mít přístup k veřejným zakázkám, drobným nákupům, dotacím, návratné finanční výpomoci, úvěru z veřejného rozpočtu a majetku státu, obce nebo kraje. Stejný požadavek bude uplatňován i na jejich subdodavatele. Informace o vlastnické struktuře budou zpřístupněny veřejnosti s výjimkou zákonem stanovených omezení.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 47

Problematiku rozkrývání nejasné vlastnické struktury zčásti řeší zákon o zadávání veřejných zakázek a novela zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Podle zákona o zadávání veřejných zakázek, účinného od října 2016, musí vítězný uchazeč vždy doložit vlastnickou strukturu. Pokud na základě předložených dokladů zadavatel zjistí existenci střetu zájmů, vítězného uchazeče ze zakázky vyloučí. Zákon uvádí výčet dokladů nutných k prokázání skutečného majitele uchazeče.

V novele zákona o opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti s účinností od roku 2017 jsou uvedeny definice a řešení rozkrývání vlastnické struktury. Novela zákona definuje skutečného majitele, jehož totožnost je v některých případech povinna zjistit povinná osoba.

Novela zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob zavádí od roku 2018 evidenci údajů o skutečných majitelích. Stanovuje údaje o skutečném majiteli právnické osoby, jež mají být povinně zapisovány do evidence skutečných majitelů. Zavedení evidence znamená konec anonymity vlastníků společností. Evidence nebude veřejná, dálkový přístup do ní bude mít vymezený okruh státních orgánů.

Problematika samotného zákazu obchodování státu se společnostmi s nejasnými vlastníky bude podle Akčního plánu boje s korupcí na rok 2016 (.pdf, str. 12) řešena až ve spojitosti se společnou úpravou v rámci Evropské unie, u níž se předpokládá přijetí v roce 2018. Akční plán boje s korupcí 2017 v této souvislosti nepřinesl žádné nové informace.

Slib hodnotíme jako nesplněný. Zavedením evidence skutečných majitelů sice skončí anonymita vlastníků společností, ve věci zákazu obchodování státu se společnostmi s nejasnými vlastníky však – s výjimkou zákona o zadávání veřejných zakázek, který takové korporace z veřejných zakázek vylučuje – nebylo přijato žádné opatření, jež by tyto společnosti z obchodování se státem vyloučily. Evidence skutečných majitelů navíc nebude – v rozporu s vládním prohlášením – veřejně dostupná.

Neziskové nemocnice Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Přijmeme zákon o veřejných neziskových (veřejnoprávních) ZZ pro páteřní síť nemocnic, u fakultních nemocnic se spoluúčastí univerzit na jejich řízení.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 39

Ministerstvo zdravotnictví předložilo návrh zákona o veřejné neziskové zdravotnické organizaci do připomínkového řízení 1. října 2015. Hlavním účelem bylo vytvořit veřejnou neziskovou zdravotnickou organizaci jako novou právní formu nemocnic. Nová právní forma měla (.docx, str. 7–8) zjednodušit řízení nemocnic a možnosti jejich financování. Dále pak měly nemocnice mít ze zákona nárok (.docx, str. 10–11) na uzavření smlouvy se zdravotní pojišťovnou, na základě které by pak mohly poskytovat služby pojištěncům dané zdravotní pojišťovny.

V neposlední řadě návrh obsahuje novou úpravu spolupráce fakultních nemocnic s univerzitami, která by měla (.docx, str. 12–13) zpřesnit podmínky jejich spolupráce, zefektivnit jejich společnou činnost a stanovit podmínky jmenování a odpovědnost vedoucích pracovníků společných pracovišť. Stejně jako u veřejné neziskové zdravotnické organizace se počítá s vytvořením nové právní formy těchto nemocnic, tzv. univerzitních nemocnic (.docx, str. 17). Celkem by podle návrhu mělo změnit svou právní formu devět státních nemocnic (.docx, str. 31–32).

Co se týče postupu návrhu ve vládě, Ministerstvo zdravotnictví jej po vypořádání připomínek předložilo Legislativní radě vlády – ta jej však v listopadu 2016 doporučila vládě neschválit. Vláda o návrhu doposud nejednala a vzhledem k předložení návrhu zákona o univerzitních nemocnicích ani s největší pravděpodobností jednat nebude.

Vláda se po neúspěchu rozhodla pokračovat pouze v oblasti univerzitních nemocnic a v březnu 2017 předložila sněmovně návrh zákona o univerzitních nemocnicích, jehož hlavní body kopírují předchozí legislativní návrh. Návrh však již od června leží ve sněmovním výboru pro zdravotnictví, který nařídil (.pdf, str. 2) přerušení jeho projednávání do 30. září.

Nová tvorba rozpočtu MO Bezpečnost Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Chceme zavést nový způsob tvorby rozpočtového rámce resortu obrany v podobě víceletých rozpočtových výhledů, schvalovaných vládou a Poslaneckou sněmovnou. To umožní navázat alokaci zdrojů na systém střednědobého obranného plánování, a tím nastavit stabilnější a předvídatelnější prostředí pro rozvoj vojenských schopností a pořizování vojenské techniky, což povede ke zvýšení efektivity.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 50

Tvorba státního rozpočtu se řídí zákonem 218/2000, o rozpočtových pravidlech. Stejně tak je v této legislativě upravena tvorba střednědobých výdajových rámců. Ministerstvo obrany (MO) se stejně jako další resorty řídí těmito pravidly – během mandátu této vlády nedošlo v dané věci ke změně, kdy by resort měl nový (zvláštní, Sněmovnou schvalovaný) způsob přijímání rozpočtových výhledů.

Víceleté výhledy se standardně schvalují při tvorbě státního rozpočtu. Zpravidla se tvoří na období dvou let, podle aktuálního znění rozpočtových pravidel jde o minimální výhled. Že v rámci resortu obrany nejde o novinku, dokládá např. tvorba rozpočtu na rok 2013, který sestavovala vláda Petra Nečase v roce 2012, tedy před vznikem současné koalice (pro srovnání návrh rozpočtu MO na rok 2012). Současná vláda v tomto modelu pokračovala a tyto dvouleté výhledy pro rozpočtovou kapitolu ministerstva obrany schvalovala spolu se státním rozpočtem na daný rok (2014, 2015, 2016, 2017). Postupovala tedy podle platného zákona. V těchto výhledech vláda představuje určitý odhadovaný minimální limit výše prostředků pro danou oblast – tedy MO.

Pokud jde o schvalování, ani zde vláda nepředvedla onu novinku, kdy by tyto rozpočtové výhledy pro MO schvalovala sama vláda i Poslanecká sněmovna. Jak uvádí zákon:

„Vláda projedná návrh střednědobého výhledu současně s návrhem státního rozpočtu. Schválený střednědobý výhled předkládá vláda samostatně na vědomí Poslanecké sněmovně současně s návrhem zákona o státním rozpočtu.“

Jednání o výhledech jsou součástí jednání o státním rozpočtu, který stejně jako v předchozích obdobích schvaluje nejprve vláda a dále Poslanecká sněmovna (jde o zákon, který neschvaluje horní komora Parlamentu).

Vzhledem k tomu, že současná vláda nepřinesla do tvroby rozpočtu nový systém tzv. střednědobých výhledů, ale jen převzala již fungující systém, je slib hodnocen jako nesplněný.

Obecné referendum Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme návrh ústavního zákona o obecném referendu na základě lidové iniciativy, který umožní občanům konání referenda o zásadních otázkách fungování státu. Ústavním zákonem bude zároveň stanoven výčet otázek, k nimž nelze referendum vyhlásit.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 44

Vláda zákon do Sněmovny poslala v červenci 2015, přičemž zástupcem předkladatele byl ministr pro lidská práva. V návrhu bylo opravdu zakotveno právo občanů republiky navrhnout referendum, pokud získá pro návrh 250 tisíc podpisů. Podle návrhu by nicméně referendum nemohlo proběhnout o základních právech a svobodách, státním rozpočtu, porušení závazku mezinárodních smluv, ustanovování osob do funkcí nebo jejich odvolávání, o individuálních právech a povinnostech a ani by jím nebylo možné schvalovat právní předpisy (Návrh zákona vč. důvodové zprávy, .pdf, s. 1).

V březnu 2016 se pak zákon začal projednávat, a to za účasti prezidenta Zemana, který před Sněmovnou vystoupil s projevem na podporu tohoto zákona. První čtení bylo přerušeno a od té doby ho již sněmovní vládní většina nezařadila na pořad schůze.

O jeho zařazení se snažil poslanec Tomio Okamura (psali jsme o tom podrobněji ve výroku dne). Okamura opakovaně navrhuje, aby se projednával právě vládní návrh zákona, proti čemuž opakovaně hlasuje vládní koalice.

Z tohoto důvodu jde o porušený slib, protože ačkoliv vláda zákon předložila, dále blokovala jeho přijetí, resp. projednání.

Obecní a městská policie Bezpečnost Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Provedeme komplexní novelu zákona o obecní a městské policii. Obecní a městská policie by fakticky neměla nahrazovat funkci Policie ČR a měla by se více zaměřovat na bezpečnostní specifika měst a obcí.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 48

Vláda předložila návrh novely zákona o obecné policii v prosinci 2015. O komplexní novelu zásadně upravující postavení obecní a městské policie a jejich postavení vůči Policii ČR se však nejedná. To potvrzuje i důvodová zpráva k samotné novele, podle které (.pdf, str. 27 poslední odstavec) nebyla „identifikována potřeba provedení zásadních koncepčních změn v dosavadním modelu fungování obecních policií.“ Dalším argumentem pro toto tvrzení je pak výběr předkládané varianty zákona, kdy pouhá dílčí varianta novely dostala přednost před variantou nově upravující celou koncepci obecní policie (.pdf, str. 29–30 a 34–35). Vládní návrh novely tak obsahuje pouze dílčí úpravy sloužící ke zpřehlednění postavení a pravomocí obecní policie. Obecní policie by podle vládního návrhu mohla nově vyžadovat poskytnutí údajů o spáchaných přestupcích z většího počtu evidencí než doposud (.pdf, § 11a) či předvést osobu na služebnu Policie ČR i mimo území své obce (.pdf, § 13a). Další ustanovení se týkají nové úpravy předpokladů k výkonu funkce strážníka, přičemž jednou z novinek je snížení věku z 21 na 18 let (.pdf, § 4 odst. 1 písm. c)), a také přestupků souvisejících s užitím stejnokroje nebo označení vozidla obecní policie (.pdf, § 27a). Žádné komplexní úpravy postavení obecní policie ve vládním návrhu však nenalezneme.

Návrh prošel Poslaneckou sněmovnou, přičemž původní vládní návrh doznal ve Sněmovně značných změn, neboť se zúžil (.docx) pouze na úpravu předpokladů k výkonu funkce strážníka a úpravu veřejnoprávních smluv, na základě nichž jedna obec propůjčuje druhé obci, která obecní policii nezřídila, vlastní obecní policii k provedení určitých úkolů (např. kontroly pořádání koncertů či fotbalových zápasů). 19. července pak návrh schválil Senát.

Obchod s chudobou Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zamezíme obchodu s chudobou, který spočívá v pronajímání předražených ubytoven hrazených ze sociálních dávek na bydlení.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 37

Vláda sice udělala několik kroků ke zlepšení situace lidí na ubytovnách a ke ztížení provozování tohoto byznysu, problém však přetrvává. Konkrétní podobu života na ubytovnách ukazuje reportáž Reportérů ČT z dubna 2017. Komplexněji měl být problém řešen přijetím zákona o sociálním bydlení, projednávání vládního návrhu však bylo v Poslanecké sněmovně přerušeno v prvním čtení a není pravděpodobné, že by byl do konce volebního období přijat.

Návrh zákona o sociálním bydlení (Návrh zákona včetně důvodové zprávy, .pdf) počítá s tím, že by osoba v bytové nouzi nebo osoba vynakládající nepřiměřeně vysoké náklady na bydlení měla nárok na sociální bydlení. Bytový fond by zajišťovala primárně obec, a to s regulovanou cenou nájmu. Tím by v podstatě vymizela potřeba těchto lidí hledat si bydlení jiným způsobem – tedy v ubytovnách – a zamezilo by se tzv. „obchodu s chudobou“.

Na podzim 2014 ovšem prošla první ze dvou novel, které se „obchodu s chudobou“ týkají. Jde o novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi, která definuje vhodné bydlení a určuje, jak musí vypadat byt, na který dostane žadatel v hmotné nouzi dávky – jedná se hlavně o zakotvení stavebních a hygienických standardů. Navíc zavádí, že místo doplatku na bydlení poskytovaného na jednu osobu je doplatek poskytnut na jednu místnost ubytovny (jeden byt), bez ohledu na to, kolik lidí v ní žije.

V březnu 2017 prošla Parlamentem druhá novela zákona o pomoci v hmotné nouzi. Ta podle důvodové zprávy (.pdf, s. 5–9) cílí přímo proti byznysu s ubytovnami, respektive upravuje a zpřísňuje podmínky, za kterých může žadatel získat doplatek na bydlení umožňující mu bydlet v „substandardních formách bydlení“ (tedy takových, které neodpovídají stavebně-technickým standardům). Žadatel musí mít důvod v takových prostorách bydlet (např. jedná se o místo blízké k jeho zaměstnání) a musí spolupracovat na motivačním plánu. Zároveň se novelou snížila výše dávky, kterou mohou žadatelé pro bydlení na ubytovnách získat (z 90 % pokrytých nákladů na bydlení na 80 %).

Odpovědnost právnických osob Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zpřesníme a zpřísníme zákon o trestněprávní odpovědnosti právnických osob, aby obsahoval všechny hospodářské trestné činy.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 45

Novela zákona o trestní odpovědnosti rozšířila počet trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit, na všechny hospodářské trestné činy s výjimkou trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, kde je trestní odpovědnost právnické osoby za určitých podmínek vyloučena.

Trestní odpovědnost právnických osob je upravena v zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob, který obsahuje seznam trestných činů, které právnická osoba nesmí spáchat. Zbylých trestných činů se tak dopustit může.

O jaké trestné činy jde a jejich definici však nenalezneme v tomto zákoně, nýbrž v trestním zákoníku, který obsahuje úplný seznam trestných činů. Výčet hospodářských trestných činů pak nalezneme v § 233–271 trestního zákoníku.

Před nástupem Sobotkovy vlády se právnická osoba nesměla dopustit mnoha hospodářských trestných činů. Tento stav změnila až novela zákona z roku 2016, která rozšířila trestní odpovědnost právnických osob na všechny hospodářské trestné činy s výjimkou trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, kde je jejich trestní odpovědnost za určitých podmínek vyloučena.

Vládní návrh (.pdf, str. 4, bod č. 2) přitom nepočítal ani s tímto omezením, omezení trestní odpovědnosti právnické osoby v tomto případě přinesl totiž pozměňovací návrh (.pdf, str. 2, bod A.2) poslance Laudáta schválený sněmovnou.

Ohrožení na trhu práce Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Vláda navrhne dočasné osvobození od plateb na sociální pojištění po dobu 12 měsíců u těch zaměstnavatelů, kteří zaměstnají občany zvláště ohrožené na trhu práce. Za tyto zaměstnance bude pojistné hradit stát.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 7

Sociální pojištění je založené na pravidelných příspěvcích, které jsou příjmem státního rozpočtu. Občan se připravuje na událost (např. důchod nebo nemoc), která nastane, nebo by mohla nastat. V sociálním pojištění jsou zahrnuty platby za nemocenské pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Sociální pojištění jsou povinni platit zaměstnavatelé ve výši 25 % vyměřovacího základu. Odvádí poplatek za nemocenské pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Zaměstnanci jsou povinni platit 6,5 % z vyměřovacího základu. Platí důchodové a nemocenské pojištění, které jim zaměstnavatel přímo strhává z platu. Dohromady je státu v rámci sociálního pojištění odváděno 31,5 % z vyměřovacího základu za jednoho zaměstnance. Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinné platit 28 % z vyměřovacího základu na důchodové pojištění a 1,2 % na nemocenské pojištění.

V koncepci Ministerstva práce a sociálních věcí pro období 2015 až 2017 s dopadem až do roku 2020 byla vytyčena úloha vypracovat návrh dočasného osvobození od plateb na sociální pojištění na dobu 12 měsíců pro ty zaměstnavatele, kteří zaměstnávají občany zvlášť ohrožené na trhu práce. Tato úloha vyplývala z programového prohlášení vlády (.pdf). Ohroženými občany na trhu práce jsou myšleni vysokoškolští absolventi, osoby starší 50 let a rodiče po návratu z mateřské dovolené, kteří byli před nástupem do práce vedeni v evidenci nezaměstnaných.

Tento slib hodnotíme jako nesplněný. Za dobu funkčního období této vládní koalice nedošlo k předložení žádného takového vládního návrhu. Zůstává zachovaný původní stav.

Ochrana zdravotníků ve službě Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zlepšíme právní ochranu zdravotníků včetně obrany před fyzickými útoky při výkonu zdravotnického povolání.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 39

Právní úprava ochrany zdravotnických pracovníků zůstává zachována tak. jak byla vymezena v novém trestním zákoníku přijatém v roce 2009. Zdravotní pracovníci nejsou zahrnuti v § 127 odst. 1, který taxativně jmenuje úřední osoby.

Je jim však přiznaná vyšší ochrana při výkonu jejich povolání, prostřednictvím přísnějších trestů pro pachatele násilných trestných činů vůči zdravotníkům vykonávajícím svou činnost. Ty jsou definovány v paragrafech § 140 Vražda odst. 3 f), §145 Těžké ublížení na zdraví odst. 2 e), §146 Ublížení na zdraví odst. 2 d) a § 353 Nebezpečné vyhrožování odst. 2 e).

Slib je nesplněný. Téma zařazení zdravotnických pracovníků mezi úřední osoby je dlouho diskutované, avšak zatím nedošlo ke změně. Jedním z důvodů je, že úřední osoba má sice větší ochranu, ale při překročení svých kompetencí jí hrozí vyšší tresty.

Ombudsman/diskriminace Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Vláda posílí právní možnosti obrany proti diskriminaci a pravomoc veřejného ochránce práv navrhovat rušení protiústavních zákonů.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 14

Vláda, jmenovitě tehdejší ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD), skutečně podala návrh zákona, který by rozšiřoval pravomoci ombudsmana, a to včetně možnosti navrhovat rušení protiústavních zákonů. Tento by znamenal také posílení pravomocí ombudsmana v oblasti právní ochrany proti diskriminaci. Novela byla podána do Poslanecké sněmovny už v lednu roku 2015, od té doby však bylo prosazení zákona provázeno řadou komplikací - návrh totiž nebyl příliš populární nejen mezi opozicí, nýbrž ani mezi koaličními poslanci.

Tento návrh zákona prošel prvním i druhým čtením (ke kterému však došlo až o více než rok později, a to v dubnu 2016) s pozměňovacími návrhy. Jeho třetí čtení 27. 5. 2016 bylo přerušeno a návrh byl při dalším hlasování vrácen k opakovanému druhému čtení, kde k němu byly přidány další pozměňovací návrhy, načež se na začátku roku 2017 vláda rozhodla zákon vzít zpět.

Ke stažení zákona došlo dle ministra pro lidská práva Jana Chvojky kvůli nesouhlasu poslanců s klíčovými pasážemi zákona a také kvůli tomu, že naopak hrozilo schválení pozměňovacích návrhů, které podle něj byly nesmyslné. Návrh byl tedy na základě usnesení vlády vzat zpět.

Místo tohoto zákona rozhodla vláda o podání návrhu zákona, který by řešil jen práva zdravotně postižených.

Probační a mediační služba Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Posílíme roli mediační a probační služby při využívání alternativních forem trestání a přísné kontrole plnění podmínek podmíněného propuštění, pomoc vězňům před propuštěním i při návratu do běžného života v zájmu předcházení recidivy trestné činnosti.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 45

Ministerstvo spravedlnosti neposílilo roli Probační a mediační služby při využívání alternativních trestů, slib vlády proto hodnotíme jako nesplněný.

Pokud se podíváme na zákonné postavení Probační a mediační služby, tak to je vymezeno v zákonu 257/2000 Sb. Za dobu fungování této vlády nebyl zákon nijak významně novelizován (jediná drobná změna byla provedena v roce 2015, na pravomoce a postavení probačních úředníků však neměla žádný vliv).

Dalším zákonem, který upravuje postavení probačních úředníků, je trestní zákoník. Konkrétně pak jeho 3. oddíl, který se zabývá dohledem. Ten (stejně jako § 77 stejného zákona, který se dotýká dané problematiky) nebyl během tohoto volebního období vůbec novelizován. K posílení postavení probačních úředníků tak nedošlo.

Jedním ze základních úkolů Probační a mediační služby je kontrola odsouzených při vykonávání tzv. alternativních trestů, tj. všech trestů s výjimkou trestu nepodmíněného odnětí svobody. Alternativní jsou proto, že se na rozdíl od nepodmíněného trestu odnětí svobody nevykonávají ve věznicích a odsouzený tak stráví svůj trest na svobodě. Počet udělených alternativních trestů rok od roku roste, což ukazují i statistiky Probační a mediační služby.

RokPočet udělených alternativních trestů 2013 13 553 2014 17 362 2015 17 868 2016 18 024Zdroj: Statistiky Probační a mediační služby za jednotlivé roky, tabulka č. 5.

Mezi alternativní tresty patří od schválení nového trestního zákoníku nově i trest domácího vězení, jehož kontrola může být zajišťována také prostřednictvím tzv. elektronických náramků, které umožňují kontrolu pohybu odsouzeného. Vláda Bohuslava Sobotky rozšířila možnost užití elektronických náramků i na vazebně stíhané, kontrolu plnění jejich povinností by pak mělo vykonávat Ministerstvo spravedlnosti společně s Probační a mediační službou. Přestože podle zákonů lze elektronické náramky použít, v praxi se až doposud neužívaly, neboť Ministerstvo spravedlnosti vybralo jejich dodavatele až v červenci 2017 po opakovaném výběrovém řízení.

Vzhledem k tomu, že Probační a mediační služba již předtím kontrolovala plnění povinností obviněných propuštěných z vazby na svobodu, vláda Bohuslava Sobotky její roli při využívání alternativních trestů žádným opatřením neposílila.

Co se týče druhé části výroku, vláda spustila pilotní projekt Probační dům (.pdf, str. 14), který by měl pomoci v budoucnu propuštěným vězňům vrátit se do běžného života. Tento program je cílen na pachatele s vyšším rizikem opakování trestné činnosti po propuštění z věznice. První probační dům byl zřízen v roce 2015 v Ostravě, do programu se v roce 2016 zapojilo celkem 78 vězňů. V loňském roce zároveň Ministerstvo spravedlnosti oznámilo společně s Probační a mediační službou plán zbudovat v následujících devíti letech na území České republiky další čtyři probační domy.

Na počátku roku 2016 představilo Ministerstvo spravedlnosti také novou Koncepci vězeňství do roku 2025 (.docx), ve které je jedna kapitola věnována resocializaci propuštěných vězňů. Mezi nástroje sloužící k dosažení cíle patří (.docx, str. 130) např. rozšíření dluhového poradenství ve věznicích či rekvalifikace vězňů.

Reforma důchodového systému Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Dáme podnět k sestavení odborné komise v gesci ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva financí složené z delegovaných zástupců koaličních stran, opozice, zástupců tripartity a odborníků z řad ekonomů, demografů a sociologů, která připraví úpravy zdanění práce a důchodového systému s účinností od roku 2017 tak, abychom zajistili výplaty důstojných penzí, posílení principu zásluhovosti, narovnání transferu mezi rodinou a společností a zastropování věku odchodu do důchodu.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 36

Vládní koalice skutečně zřídila takovou komisi, její výstupy však zcela neaplikovala, některé jí navrhované body neprosadila (ani neprosazovala) vůbec. Vláda sice zavedla některé parametrické úpravy důchodového systému, ty však vycházely spíše (zejména jde o druhý pilíř) z přímé dohody mezi stranami než z práce důchodové komise. Vládní závazek rovněž uvádí snahy o úpravy zdanění práce od roku 2017, přičemž v dané věci se nestalo nic.

Koaliční smlouva (čl. 5.1) vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL stanovila mandát pro tzv. Odbornou komisi pro důchodovou reformu, která se opravdu poprvé v plné sestavě sešla na konci května roku 2014. Zatím žádnou velkou reformu penzijního systému nedohodla a nepředložila, v zákonech vešlo v účinnost pouze pár návrhů komise (str. 11).

Především od ledna 2016 zrušila tzv. důchodové spoření ukotvené v druhém penzijním pilíři. Ten zavedl systém, kdy si lidé mohli dobrovolně spořit na důchod, po jeho zrušení se jim ale peníze vrátily. Ač danou věc navrhovala rovněž zřízená komise, šlo primárně o závazek vyplývající z koaliční smlouvy.

Dále vešly v platnost návrhy komise týkající se třetího penzijního pilíře (3.1 – 3.5) neboli penzijního připojištění (také dobrovolné). Rozšířilo se osvobození od daně z příjmů na výplaty penzí, snížil se minimální věk pro účast v doplňkovém penzijním pojištění, zvýšil se limit pro investování do standardních fondů kolektivního investování, změnil se způsob správy doplňkových fondů, které pojištění kryjí, a změnily se pravomoci České národní banky k udělování povolení, pokud nejsou splněny zákonné požadavky.

Prošel i návrh změnit hranici důchodového věku, která do té doby neměla limit a počítala s automatickým zvyšováním podle zvyšující se hranice naděje na dožití. Konkrétní číslo jako hranici tato změna nenastavila, ale nastavila nové parametry pro výpočet hranice důchodového věku. Ten se může dále posouvat každých 5 let, a to v závislosti na vzrůstajícím věku dožití. Vláda tedy zcela důchodový věk nazastropovala. Nové opatření bude navíc platit až od roku 2030, kdy se reálně důchodový věk dostane na 65 let. Jde tedy spíše o odložení rozhodnutí v této věci na další vlády.

V neposlední řadě komise upravila systém valorizace důchodů, který upravuje důchody tak, aby reagovaly na zvyšující se úroveň životních nákladů domácností, a tím se omezil počet domácností důchodců, které žijí na hranici chudoby. Dodejme, že nehodnotíme, zda tyto změny znamenají to, že penze jsou důstojné.

Komise ovšem vládě navrhla i další body. Např. šlo o diferenciace sazeb pojistných odvodů pro rodiny s dětmi. Obecně se jedná o to, že by rodiny s více dětmi platily nižší sociální pojištění. Koalice letos v dubnu tuto předlohu poslala do Poslanecké sněmovny, nezačala se ovšem ani projednávat. Je tedy jisté, že tento bod doporučovaný komisí nebude ve stávajícím období prosazen. Dalším nenaplněným návrhem komise je společný důchodový vyměřovací základ manželů. To ovšem odmítla ministryně práce.

Kromě toho vláda ve svém závazku psala rovněž o úpravách zdanění práce. V této věci se během jejího mandátu fakticky nic nestalo. Byly zachovány jak sazby daní z příjmu, tak výše odvodů.

Revize civilního řízení Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Provedeme revizi civilního řízení a v návaznosti předložíme právní úpravu zajišťující zrychlení soudního řízení.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 46

Občanský soudní řád, který upravuje postup před soudy v případě sporů vyplývajících ze soukromého práva, byl v současném volebním období prozatím osmkrát novelizován, žádná z jeho novel však nepřinesla novou komplexní úpravu civilního řízení.

Na vládní úrovni pak ministryně spravedlnosti Válková v březnu 2014 pro účel vytvoření nového občanského řádu ustavila komisi pro rekodifikaci civilního práva procesního a jmenovala soudce Nejvyššího soudu Fialu jejím předsedou. Její nástupce Robert Pelikán však přestal s touto komisí spolupracovat a v dubnu 2016 zřídil pro rekodifikaci civilního procesního práva pracovní skupinu novou. Ta doposud nepublikovala žádné výsledky své činnosti.

Co se týče rychlosti soudního řízení, ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo 17. srpna statistickou zprávu o českém soudnictví, která mj. obsahuje i údaje o rychlosti soudního řízení. U civilního řízení okresní soudy ve vyřizování záležitostí zrychlily podle statistiky v průměru o dvacet procent, délka řízení se pak zkrátila (.pdf, str. 15, graf č. 5) z 427 na 344 dní.

Doplnění na základě podnětu Ministerstva spravedlnosti:

V srpnu 2017 byla schválena novela Občanského soudního řádu, která mj. rozšiřuje okruh věcí (.docx, str. 4, bod č. 14), vůči kterým není dovolání k Nejvyššímu soudu přípustné. Podle důvodové zprávy (.pdf, str. 39) by tato změna měla odlehčit práci Nejvyššímu soudu přibližně o 4 %. Novela dále zavádí možnost využití (.docx, str. 3, § 102a) videokonferenčního zařízení pro jednání s účastníky či výslech svědka.

Další novinkou je zavedení generátoru přidělování, který měl být podle původního návrhu (.pdf, str. 14, § 42b) vlády zaveden pro všechna civilní řízení, avšak po schválení pozměňovacích návrhů se bude týkat pouze řízení insolvenčního (.docx, str. 17, § 42b).

I přes tyto změny však hodnotíme slib vlády jako nesplněný, neboť se změny týkají pouze velice malé části civilního řízení a jejich dopad na zrychlení civilního řízení jako celku je nepatrný. K revizi civilního řízení jako celku za vlády Bohuslava Sobotky tak nedošlo.

Rozšíření pravomocí NKÚ Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Předložíme návrh na rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby mohl kontrolovat veškeré výdaje veřejných rozpočtů při současném odstranění duplicit kontrolních systémů.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 46

Vláda ve zmiňované oblasti předložila hned několik legislativních návrhů. Tyto návrhy pro přehlednost rozdělme na dvě skupiny: první skupina návrhů se týká rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, druhá pak kontroly nakládání s veřejnými prostředky. Obě skupiny se pak společně doplňují, což dokládají i důvodové zprávy (.pdf, str. 8) některých návrhů.

Co se týče rozšíření působnosti NKÚ, vláda předložila sněmovně celkem tři legislativní návrhy. Všechny tři mají stejný cíl: oproti dosavadní úpravě by se kontrolní působnost NKÚ měla rozšířit (.pdf, str. 14) z majetku státu a státního rozpočtu i na majetek veřejných institucí, územně samosprávných celků a právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územně samosprávných celků.

Prvním z návrhů byla novela zákona o NKÚ, provádějící již o rok a půl dříve poslanci navrženou novelu Ústavy ČR. Oba návrhy prošly Poslaneckou sněmovnou, jejich cestu však zastavil v květnu 2016 Senát, který novelu Ústavy neprojednal (čímž ji vzhledem k procesu (.pdf) schvalování ústavních zákonů de facto zamítl) a novelu zákona o NKÚ zamítl. Vzhledem k provázanosti obou návrhů pak Poslanecká sněmovna Senátem vrácenou novelu zákona o NKÚ nepřijala.

Proces předložení zbylých dvou návrhů je pak podobný předchozí situaci, neboť vláda na konci října 2016 předložila jak novelu Ústavy rozšiřující působnost NKÚ, tak i novelu zákona o NKÚ. Obě novely se předchozím návrhům podobají i obsahově, hlavní změna spočívá (.pdf, str. 3, bod č. 2) ve vynětí z kontroly obcí s počtem obyvatel do 10 000. Ani v tomto případě však obě novely nebudou úspěšně přijaty, neboť se v současnosti nachází v prvním čtení v Poslanecké sněmovně a vzhledem k nedostatku času je jejich schválení vyloučeno.

Druhou skupinu legislativních návrhů tvoří návrhy týkající se kontroly nakládání s veřejnými prostředky, konkrétně návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí a návrh zákona měnící některé další zákony v souvislosti s jeho přijetím – oba předložené vládou v prosinci 2016. Jejich cílem (.pdf, str. 29) je zjednodušení, sjednocení a rozvoj stávajícího systému kontroly veřejných financí a zakotvení principu jednotného auditu.

Princip jednotného auditu spočívá (.pdf, str. 53) v odstranění zbytečných opakovaných kontrol, a to prostřednictvím koordinace kontrolních orgánů. Kontrolní orgány by tak nově měly vědět o plánovaných a již provedených kontrolách určitého subjektu a o jejich výsledcích, na základě čehož by se měla duplicita kontrol značně omezit.

Návrh dále definuje (.pdf, str. 29) zodpovědnost konkrétních orgánů a osob za zavedení, udržování a zdokonalování kontrolních mechanismů a také zajišťuje nezávislost interního auditu posílením jeho role a zřízením nových výborů pro interní audit (.pdf, str. 30–31).

Jak již bylo výše zmíněno, obě skupiny legislativních návrhů spolu vzájemně souvisí a doplňují se. Právě častá duplicita kontrol měst a obcí totiž vedla senátory k zamítnutí novely Ústavy a zákona o NKÚ rozšiřující působnost NKÚ, neboť se obávali dalšího navýšení administrativní zátěže. Ministerstvo financí přitom zákon řešící tuto problematiku vložilo do vnějšího připomínkového řízení již v listopadu 2014, po nedoporučujícím stanovisku Legislativní rady vlády však muselo návrh zákona přepracovat. Současné znění návrhu zákona o řízení a kontrole veřejných financí se momentálně nachází v Senátu.

Slib vlády Bohuslava Sobotky pokládáme za nesplněný, neboť sice předložila návrhy předpisů rozšiřující pravomoc NKÚ, žádný z nich však nebyl přijat.

Soukromé bezpečnostní služby Bezpečnost Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Soukromé bezpečnostní služby nemohou a nesmí nahrazovat činnost policie a policistů. Základem pro kvalitní a profesionální činnost těchto agentur je stanovení legislativních podmínek pro jejich činnost v novém zákoně.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 48

Vládní návrh příslušného zákona byl Sněmovně předložen v květnu 2015. Poslanci o něm jednali v prvním čtení v březnu 2016 a propustili jej k jednání do výborů. Zde se však projednávání zaseklo a dále již tento návrh nebyl na plénu projednáván. Právě proto je slib hodnocen jako nesplněný, zákonem totiž vláda soukromé bezpečnostní agentury během svého mandátu již nestihne upravit.

Tento zákon by měl za cíl kontrolu soukromých bezpečnostních agentur, soukromých detektivů, převoz hotovosti, cenin a cenných předmětů v hodnotě převyšující 5 000 000 Kč, technickou službu k ochraně osob a majetku a bezpečnostní poradenství - pro jejich fungování by byla nutná licence.

Ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) prohlásil pro iRozhlas.cz, že si od zákona sliboval: „...zkvalitnění poskytovaných služeb pro zákazníky soukromých bezpečnostních agentur ve všech ohledech, a to i díky značným požadavkům kladeným na kvalifikaci podnikatelů a jejich zaměstnanců, které budou nezbytně nutné pro získání licence.“

Oproti většině ostatních zemí Evropské unie nemá dosud Česká republika zákon, který by fungování soukromých bezpečnostních agentur upravoval. Podle Unie soukromých bezpečnostních agentur ČR bylo za rok 2016 v ČR 6754 subjektů zabývajících se bezpečnostními službami. Ty čítají 45 055 zaměstnanců, kterých by se nový zákon týkal.

Standardy pro nominace Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Zasadíme se o vytvoření závazných standardů pro nominaci zástupců státu do obchodních společností a státních podniků včetně stanovení zásad pro odměňování jejich managementu.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 46

Dne 17. března 2014 byl zřízen Vládní výbor pro personální nominace jako poradní orgán vlády pro posuzování personálních nominací osob, které mají zastupovat stát v dozorčích radách obchodních společností s majetkovou účastí státu, státních podniků nebo národního podniku.

Článek 3 statutu tohoto výboru uvádí:

„Členové Vládního výboru se navrhují tak, že 1 člena navrhuje předseda vlády, 1 člena 1. místopředseda vlády a ministr financí a 1 člena místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace (...) Předsedou Vládního výboru je ten člen, který byl jmenován na návrh předsedy vlády.“

Reálně zde tedy má každá koaliční strana svého zástupce, neboť předsedou vlády je Bohuslav Sobotka z ČSSD, místopředsedou vlády a ministrem financí byl donedávna Andrej Babiš z ANO a místopředsedou vlády pro vědu, výzkum a inovace je Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL. Nelze tedy říci, že se jedná o nezávislý expertní orgán – jde o skupinu vybranou vládními stranami.

Doporučení vládního výboru navíc není závazné – ministr se od něj může odklonit, ačkoliv musí své odlišné stanovisko zdůvodnit. Vládní výbor byl zřízen jako dočasný poradní orgán, jež má být v budoucnu nahrazen tzv. nominačním zákonem.

V roce 2016 byl podán věcný záměr zmíněného zákona ministrem financí. Ten vláda schválila na svém jednání s tím, že uložila Babišovi, aby do konce roku zpracoval a předložil vládě finální návrh zákona. Babiš návrh předložil na jednání vlády v březnu 2017, projednávání bylo odloženo (.doc, bod 4) na duben. Během zasedání vlády 5. dubna 2017 pak kabinet návrh zamítl. Podpořilo jej (.doc, bod 3) pouhých šest členů vlády, dalších devět se zdrželo. Návrh tedy neprošel vládou a „spadl pod stůl“; nová vládní předloha již předložena nebyla.

V únoru 2017 navrhli poslanci napříč spektrem, zastoupeni místopředsedou sněmovny za ANO Radkem Vondráčkem, zákonnou předlohu, která vycházela z Babišova vládního návrhu. Vláda k němu vyjádřila neutrální stanovisko, a to ve stejný den v březnu, kdy schválila odložení Babišova návrhu na dubnové jednání (viz výše).

Poslanecký návrh se od svého předložení nedostal vůbec na pořad schůze, nebylo započato ani první čtení. Je tedy jisté, že do konce období neprojde žádná legislativa, která by řešila závazné standardy pro nominaci zástupců státu do obchodních společností a podniků. Závazek tedy hodnotíme jako nesplněný.

Výhrada svědomí pro zdravotníky Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Přijmeme novou právní úpravu pro případy výhrady svědomí pro všechny pracovníky ve zdravotnictví.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 39

Výhrada svědomí je právní a etický institut, který umožňuje např. zdravotnickým pracovníkům odmítnout poskytnout zdravotnickou službu pacientovi, pokud by její poskytnutí odporovalo jejich svědomí nebo náboženskému vyznání.

V českém právním řádu je tento institut zakotven v zákoně o zdravotních službách. Na výhradu svědomí má nárok každý zdravotnický pracovník. Zdravotnické zařízení pak pacientovi zajistí jiného zdravotnického pracovníka.

Odmítnutí zdravotnické služby není možné, pokud by jím došlo k vážnému ohrožení zdraví nebo života pacienta.

Zákon o zdravotních službách byl od roku 2011 čtrnáctkrát novelizován. Žádná novela se však nedotkla ustanovení o výhradě svědomí.

Whistlebloweři Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Smluvní strany se zavazují přijmout legislativní řešení ochrany oznamovatelů korupce (whistleblowerů).“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 46

Návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů (whistleblowerů) předložil jako poslanecký návrh Andrej Babiš 29. 4. 2016. Vláda vyjádřila k návrhu neutrální stanovisko a Organizační výbor ho doporučil projednat 1. 6. 2016. Stav k dnešnímu dni (20. 7. 2017) je, že ještě neproběhlo ani první čtení zákona.

Dalším pokusem o přijetí právní úpravy na ochranu oznamovatelů korupce byl vládní návrh zákona novelizující občanský soudní řád, který vláda předložila Sněmovně 17. 2. 2017. Předpoklad ministra pro lidská práva Chvojky byl, že tato novela by mohla být platná už začátkem roku 2018, pokud by prošla Sněmovnou, Senátem a podepsal by ji prezident. První čtení proběhlo koncem května tohoto roku, ale bylo přerušené, dokud se nezačne jednat o zákoně, který předložil Andrej Babiš.

Slib hodnotíme jako nesplněný, protože už není časově možné, aby byly návrh zákona o ochraně oznamovatelů trestných činů a návrh novely občanského soudního řádu projednané.

Zákon o sociálním bydlení Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme zákon o sociálním bydlení, který definuje standard sociálního bytu a vymezí osoby, které na něj mají při plnění stanovených podmínek nárok.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 14

V březnu 2017 vláda tento zákon po dlouhých diskuzích schválila, nicméně s ním nikdo příliš spokojen nebyl – vedly se spory například o tom, na koho by se měl zákon vztahovat.

ČSSD měla v plánu zákon aplikovat na široké spektrum lidí v nouzi, včetně seniorů, samoživitelů nebo postižených. Naopak ANO požadovalo zúžení skupiny obyvatel, na které by se zákon měl vztahovat, a také bylo proti zřizování nového úřadu, který by přidělování bytů řídil místo obcí. Místo toho měly být do programu dobrovolně zapojeny obce, které by tyto byty přidělovaly.

V případě, že by obce spolupráci odmítly, měl byty přidělovat nově zřízený Státní fond rozvoje bydlení. Opoziční strany pak kritizovaly zákon kvůli obavám o vytvoření sociálně vyloučených lokalit a také kvůli finanční náročnosti.

Po schválení ve vládě byl zákon poslán do Poslanecké sněmovny. Zde byl projednáván 17. 5. 2017, nicméně jednání bylo přerušeno a od té doby se o zákonu nejednalo. Jelikož je stále v prvním čtení, je fakticky jisté, že se již projednat nestihne a spadne tak pod stůl.

Zákon o státním zastupitelství Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme nový zákon o státním zastupitelství, který zajistí nezávislost státních zástupců při vyšetřování trestných činů, mj. stanovením pevného funkčního období pro vedoucí státní zástupce a omezením možnosti jejich odvolání na přesně stanovené důvody a na rozhodnutí nezávislého kárného senátu. Součástí nové legislativy bude i vytvoření systémových a organizačních předpokladů pro specializaci v boji se závažnou hospodářskou a finanční kriminalitou a všemi podobami organizovaného zločinu včetně korupce.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 13

Tento slib vlády je hodnocen jako nesplněný, vláda sice předložila poslancům návrh, kterým dané úpravy hodlala zavést, ten ovšem za více než rok a čtvrt neposunula ani do prvního čtení v Poslanecké sněmovně.

Vláda na svém jednání v dubnu 2016 schválila návrh zákona o státním zastupitelství. Tento návrh v sobě, budeme-li vycházet z důvodové zprávy (.pdf, str. 63), upravuje několik základních oblastí. Jednou z nich je zrušení vrchních státních zastupitelství a zřízení specializovaného útvaru zaměřujícího se na nejtěžší majetkovou a hospodářskou trestnou činnost a korupci.

Kromě této změny struktury pak má novela přinést i změny pro samotné státní zástupce. Citujme důvodovou zprávu:

„[ ...]postavení vedoucích státních zástupců, u kterých je s ohledem na snahu o zvýšení jejich nezávislosti, na snahu eliminovat riziko možného vnějšího ovlivňování zejména ze strany exekutivy a na snahu o zajištění transparentnosti jejich výběru zaváděno funkční období vedoucích státních zástupců, povinná výběrová řízení a odvolatelnost vedoucích státních zástupců pouze v rámci kárného řízení; zároveň dochází i k zavedení jejich kárné odpovědnosti pro kárné provinění vedoucího státníhozástupce (odlišné od kárného provinění státního zástupce).

Obsahově tedy návrh vychází ze závazku vlády. Problém nastává v okamžiku jeho prosazení. Jak jsme již uvedli výše, vláda jej projednala v dubnu 2016. V ten samý měsíc novela doputovala i do Poslanecké sněmovny, kde měl pokračovat legislativní proces. Od té doby se však nestalo vůbec nic. Zákon je zaparkován ve Sněmovně a čeká na zahájení prvního čtení. Je tedy zcela jasné, že návrh spadne s končícím volebním obdobím pod stůl, fakticky již není možné jej dojednat. Závazek vlády v této věci tedy hodnotíme jako nesplněný.

Zálohové výživné Sociální stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Pro případy, kdy druhý rodič neplatí řádně výživné, prosadíme zákonnou úpravu řešící zálohované výživné, poskytované za jasných podmínek státem.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 37

Tento návrh zákona byl vládou schválen a předložen do Poslanecké sněmovny v březnu 2017. Tam však jeho cesta prozatím skončila – zákon byl doporučen na projednání 5. dubna 2017, od té doby však nebylo zahájeno ani první čtení. Je tedy zjevné, že se již nestihne do konce volebního období projednat. Zákon o zálohovaném výživném by zaručoval „poskytování zálohovaného výživného nezaopatřeným dětem v případě, že fyzická osoba, která má k nezaopatřenému dítěti soudem uloženou povinnost hradit výživné, tuto svou povinnost řádně a včas neplní.“

Tyto dávky by dostávaly děti z domácností s příjmem pod 2,7 násobku životního minima a dětem by byla vyplácena částka do 1,2 násobku dětského životního minima, a to pokud povinná osoba neuhradila výživné po dobu delší než tři měsíce.

Opozice kritizuje nízkou vymahatelnost – ta by měla údajně dosahovat asi 10 %. TOP 09 také navrhuje, aby bylo možné dávku vymáhat po dlužnících už po dvou, ne třech měsících.

Změny v exekucích Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme pravidla, která posílí dozor soudu nad činností exekutorů a znemožní zneužívání exekucí a vymáhání dluhů.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 45

Soudy podle exekučního řádu vykonávají dva základní druhy dohledu nad činností exekutorů. Prvním z nich je dohled obecný, vykonávaný předsedou okresního soudu, do jehož obvodu je exekutor jmenován, spočívající v provádění pravidelných kontrol exekutorů a kontrol souladu jejich činnosti se zákony a dalšími právními předpisy.

Druhým typem dohledu je pak dohled prováděný tzv. exekučním soudem, nebo-li soudem určeným k dohledu v konkrétní probíhající věci. Exekuční soud se většinou nebude shodovat se soudem vykonávající obecný dohled, neboť je na rozdíl od prvního případu určen místem pobytu dlužníka.

Exekuční soud hraje při exekuci několik rolí. Zaprvé na žádost exekutora nařizuje exekuci a pověřuje jej vedením exekuce, dále rozhoduje o případném vyloučení exekutora, zatřetí pak v případě nečinnosti exekutora může rozhodovat o odkladu či zastavení exekuce.

Co se týče slibu vlády spočívajícím v posílení dozoru soudů nad činností exekutorů, současná vláda doposud nepředložila žádnou novelu exekučního řádu řešící tuto problematiku. Vyjádřila pouze souhlas k senátnímu návrhu novely exekučního řádu, která by zavedla teritorialitu exekutorů, podle které by si věřitelé nemohli jako doposud k vymožení své pohledávky vybrat jakéhokoliv exekutora se sídlem v ČR nezávisle na sídle exekutora, nýbrž pouze takového, jehož sídlo se nachází v soudním obvodu dlužníka (§ 28). Senátní návrh však již přes dva roky leží v Poslanecké sněmovně.

Co se týče druhé části výroku, vláda ani v tomto případě prozatím nepředložila Sněmovně žádný legislativní návrh. Ministerstvo spravedlnosti jako orgán zabývající se touto problematikou předložilo na vládní úrovni dvě předlohy do připomínkového řízení, ani jedna z nich se však prozatím nedostala na jednání vlády.

Návrh ministerstva spravedlnosti spočívá v několika úpravách postupu při vedení exekuce, které posilují postavení dlužníků. Mezi tyto kroky patří automatické spojení dvou a více exekucí vedených proti dlužníkovi u jednoho exekutora (.docx, str. 24, § 35) či povinnost exekutora zastavit exekuci v případě, že bude alespoň dva roky bezvýsledná (.docx, str. 37, § 55 odst. 7).

Zpřesnění ústavy kvůli přímé volbě Právní stát Porušený slib + zobrazit detail – skrýt detail

„Prosadíme novelizaci Ústavy ČR, která v návaznosti na zavedení přímé volby prezidenta zpřesní práva a povinnosti jednotlivých ústavních aktérů v zájmu uchování parlamentního charakteru české demokracie založené na svobodné soutěži politických stran.“

Programové prohlášení vlády, únor 2014, str. 44

Během funkčního období Sobotkovy vlády nebyla prosazena žádná novelizace Ústavy ČR, tedy ani ta, která se týká zpřesnění práv a povinností jednotlivých ústavních aktérů v návaznosti na zavedení přímé volby prezidenta.

Diskuze o novelizaci Ústavy ČR byly započaty na základě změny způsobu volby prezidenta ČR, který byl až do roku 2012, resp. 2013 (první přímá volba prezidenta) volen nepřímo oběma komorami Parlamentu ČR. Novela Ústavy, zahrnující přímou volbu prezidenta, řešila právě jen způsob volby a možnosti kandidatury, nikoliv změnu pravomocí apod., což postupně otevřelo diskuze o jejich posílení (např. návrh Davida Ratha o učinění prezidenta vrcholným orgánem výkonné moci, sněmovní tisk č. 907/0) či oslabení (návrh Karoliny Peake o zrušení prezidentovy pravomoci udělit amnestii, sněmovní tisk č. 1075).

V roce 2015 byl podán návrh na novelu ústavního zákona (.pdf) týkající se neslučitelnosti některých funkcí (např. poslanec a člen vlády), tzv. klouzavého mandátu, a některých pravomocí prezidenta. Návrh ovšem čeká na první čtení v Poslanecké sněmovně. Doposud proběhly jen tzv. kulaté stoly s odborníky o revizi Ústavy ČR.

Sliby vlády Andreje Babiše ověřujeme díky grantové podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.