Přehled ověřených výroků

Lídryně pražské kandidátky SPD Markéta Šichtařová (Svobodní) v rámci diskuze o dostupnosti bydlení zdůrazňuje roli deregulace ve výstavbě nového bydlení. Tvrdí také, že čtvrtina lidí žijících v Praze jsou cizinci, kteří „zvyšují neúměrně poptávku po bytech“. Šichtařová proto navrhuje provést „revizi těchto pobytů těchto nelegálních cizinců a část z nich bude muset odejít do svých domovských zemí“. Zřejmě tak naznačuje, že pokud by se na trh dostalo větší množství pražských bytů, ve kterých nyní žijí cizinci, snížilo by to ceny bydlení.

Markéta Šichtařová nezmiňuje, zda má na mysli ceny bytů jako takových, nebo ceny nájmů. Jako příklad uvádí případ Argentiny, který považuje za ukázku správného přístupu. Dodává, že v této zemi během šesti měsíců došlo ke snížení cen bytů o 30 %. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, jak se v Argentině vyvíjely ceny nájmů bytů i bytů jako takových.

Případ Argentiny – ceny nájmů

Argentina měla od roku 2020 podle deníku Wall Street Journal jedny z nejpřísnějších regulací nájmů na světě. Zákon vyžadoval nejméně tříleté nájemní smlouvy a umožňoval jen regulovaný roční růst nájmů. Navíc platila povinnost stanovit výši nájmu v národní měně pesos, která byla značně nestabilní – na jaře 2024, krátce po nástupu nového prezidenta Javiera Mileie do úřadu, činila meziroční míra inflace téměř 300 % (.xls, list Var. interanual IPC Nacional). V důsledku restriktivních opatření předchozí vlády nechalo mnoho vlastníků své byty prázdné a došlo ke 45% poklesu dostupnosti nájemních bytů.

Nově zvolený prezident, libertariánský ekonom Javier Milei, slíbil voličům „šokovou terapii“, v rámci které zrušil i restriktivní regulace nájmů z roku 2020. Zrušení na konci roku 2023 vedlo k okamžitému nárůstu nabídky, zejména v Buenos Aires, kde majitelé své původně prázdné byty znovu poskytli k pronájmu. V hlavním městě se dostupnost nájemního bydlení zvýšila o 170 % a reálné ceny klesly podle různých odhadů o 30 až 40 %. Wall Street Journal ve svém článku ze září 2024 zmiňuje právě pokles o 40 % oproti říjnu 2023. Vzhledem k tomu, že deregulaci nájmů Javier Milei zavedl až na konci roku 2023, ke 40% poklesu cen reálně došlo až v prvních přibližně osmi měsících roku 2024.

Případ Argentiny – ceny bytů

Na rozdíl od cen nájmů začaly po zahájení Mileiovy „šokové terapie“ a s ní související deregulace nájmů ceny bytů růst – od konce roku 2023 do poloviny roku 2025 přibližně o 10–15 %. Následující graf ukazuje vývoj cen různých typů bytů v Buenos Aires. Ceny jsou vyjádřeny v amerických dolarech.

Do vývoje cen bytů vstupuje více faktorů a je tak pochopitelné, že se ceny pohybují jinak než ceny nájmů. Snížení cen nájmů v důsledku deregulace totiž vedlo mj. k nižšímu výnosu pro pronajímatele, což činí investici do nemovitosti méně atraktivní (alespoň v krátkém období). Na druhou stranu oživení argentinské ekonomiky posílilo trh s hypotékami, což vytváří tlak na zvyšování cen nemovitostí. Vliv argentinské ekonomické reformy na ceny bytů tedy není tak jednoznačný jako v případě deregulace nájmů.

Závěr

Od roku 2020 měla Argentina jeden z nejpřísnějších přístupů k regulaci nájmů na světě. To se změnilo na konci roku 2023, kdy nově zvolený prezident Javier Milei tyto regulace zrušil. Vlastníci, kteří předtím kvůli regulaci radši své byty nechali prázdné, je vrátili na trh a dostupnost nájemního bydlení se okamžitě zvýšila o 170 %. Reálné ceny klesly podle různých odhadů o 30 % až 40 % za cca osm měsíců. Naopak ceny samotných bytů se mírně zvýšily. Vzhledem k tomu, že výrok Markéty Šichtařové je možné interpretovat i tak, že mluví pouze o nájmech, jej hodnotíme jako pravdivý.

V prvním pololetí roku 2025 žilo v Praze dle předběžných údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) celkem 1 396 886 osob. Počet cizinců úřad také sleduje, nejnovější údaje se ovšem týkají konce roku 2023, kdy jich v Praze pobývalo 342 175. Jak lze vyčíst z údajů Ministerstva vnitra, k 1. červenci 2025 toto číslo vzrostlo na 357 819 lidí (.xlsx).

V Praze tedy ke konci letošního června žilo 1,4 milionu obyvatel, podle Ministerstva vnitra činil počet cizinců v Praze zhruba 360 tisíc. Skutečně je to tedy „něco přes“ 300 tisíc cizinců. Markéta Šichtařová nicméně uvádí poměrně nepřesný údaj, a to i s ohledem na naši standardní 10% toleranci. Její výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) srovnává tuzemské ceny energií s okolními státy. Informace o cenách energií pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie (Eurostat). Nejnovější údaje zveřejněné k datu ověření se vztahují k druhému pololetí roku 2024. 

Cena plynu

Cena plynu byla v druhém pololetí roku 2024 v České republice 11. nejvyšší ze států, jejichž data Eurostat eviduje. Čeští spotřebitelé platili v průměru 0,0849 EUR/kWh, zatímco maďarští 0,0248 EUR/kWh, tedy asi 3,5× méně.

Vzhledem k různým cenovým hladinám v jednotlivých státech lze ceny energií také porovnávat pomocí uměle vytvořené jednotky PPS – standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly (PPP), která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.

Přepočteno na PPS a se zahrnutými daněmi a poplatky pak cena vycházela na 12,8 PPS na 100 kWh v Česku a 4,7 PPS na 100 kWh v Maďarsku, rozdíl byl tedy přibližně 2,7násobný.

Parita kupní síly (PPP) je ekonomický koncept, který umožňuje měřit rozdíly v cenových hladinách různých států. Parita (či rovnost) kupní síly konkrétně představuje poměr cen v národních měnách „za stejné výrobky a služby v různých zemích“. Na základě tohoto poměru se pak vytváří umělá měnová jednotka vyjadřující kurz mezi dvěma měnami, při kterém si lze v obou zemích nakoupit stejné množství zboží.

Závěr

Podle Eurostatu Češi za plyn ve druhém pololetí roku 2024, tedy v posledním měřeném období, platili asi 3,5× méně než Maďaři. Při započítání parity kupní síly byly ceny jen zhruba 2,7× vyšší než v Maďarsku, nikoliv sedmkrát. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.

Kandidát za SPD Miroslav Ševčík v kontextu výroku říká, že za Fialovy vlády poklesly reálné mzdy devět čtvrtletí po sobě. Následně tvrdí, že tak dlouhý kontinuální propad dříve v historii Česka nenastal a v současné době se neobjevil ani v ostatních evropských státech.

Reálné mzdy

Reálná mzda je nominální mzda upravená o míru inflace, díky čemuž odráží skutečnou kupní sílu – tedy množství zboží, které lze za nominální mzdu skutečně koupit. Její vývoj pravidelně sleduje Český statistický úřad (ČSÚ), který vydává čtvrtletní zprávy o vývoji mezd. Reálná mzda od konce roku 2021 do začátku roku 2024 klesala v devíti po sobě následujících čtvrtletích, ačkoli první pokles nastal už během Babišovy vlády.

V posledních třiceti letech reálné mzdy v Česku klesly pouze v několika případech, a to v roce 1997 a 1998 (.pdf, str. 7), dále pak v letech 2000, 2012 a 2013. Nikdy se ale nejednalo o tak dlouhou souvislou sérii poklesů jako mezi koncem let 2021 až 2023 (.xlsx).

Srovnání s Evropou

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli statistiku o čtvrtletním růstu reálných mezd v jednotlivých státech Evropy či EU v posledních letech. S dotazem ohledně toho, z jakých zdrojů Miroslav Ševčík čerpal, jsme se proto obrátili na mluvčí SPD. K datu publikace analýzy jsme ale odpověď neobdrželi.

Například data OECD uvádí, že z 22 evropských zemí, které jsou členy EU i OECD zároveň, zaznamenalo Česko a Švédsko největší pokles reálných mezd od konce roku 2019 do začátku roku 2024. Rozpis za jednotlivá čtvrtletí ale publikace neobsahuje. Evropská centrální banka uvádí čtvrtletní vývoj pouze v celé eurozóně. O čtvrtletních rozdílech pojednává web Trading Economics, vedle dat pro ČR ale poskytuje údaje pouze v případě několika dalších evropských zemí, jako je Německo nebo Slovensko. V obou státech sice došlo k souvislému poklesu reálných mezd, ani v jednom případě ovšem netrval tak dlouho jako v Česku.

Závěr

Devět čtvrtletí kontinuálního poklesu reálných mezd od konce roku 2021 do začátku roku 2024 skutečně představuje nejdelší sérii snižování reálné mzdy v historii České republiky. Srovnání s ostatními evropskými zeměmi za jednotlivá čtvrtletí se nám ale z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. S dotazem jsme se proto obrátili na mluvčí hnutí SPD, odpověď jsme ale nedostali. Výrok Miroslava Ševčíka proto hodnotíme jako neověřitelný.

Data o počtech ukrajinských studentů na českých školách vydává a pravidelně aktualizuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT). Statistiky ministerstva mapují jak počet ukrajinských studentů, kteří mají v ČR trvalý pobyt a mohli tak do ČR přijít ještě před válkou, tak azylanty, z nichž většina nabyla statusu „osoby s dočasnou ochranou v ČR“ jakožto váleční uprchlíci (.xlsx, list T1).

Podle nejnovějších dat MŠMT bylo na Praze 14, kam spadá sídliště Černý Most, k 31. březnu 2025 na 1. stupních ZŠ přibližně 13,9 % studentů Ukrajinců (.xlsx, list T3.1). Statistika zahrnovala všechny Ukrajince, nejen válečné uprchlíky. Zároveň se na Praze 14 nenacházela žádná třída, ve které by ukrajinští žáci tvořili více než polovinu všech žáků (list T3.4).

Data k prvním třídám ZŠ, o kterých Okamura mluví, se nám však nepodařilo dohledat. S dotazem na počet ukrajinských žáků v těchto třídách jsme proto kontaktovali základní školy na Praze 14. K datu vydání analýzy jsme však neobdrželi odpovědi, výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku tvrdí, že chce nulovou toleranci nelegální migrace, tedy přestat poskytovat sociální dávky uprchlíkům. Poté dodává, že v Singapuru, Japonsku a Austrálii nulová tolerance existuje, a upřesňuje, že tyto státy ilegálním migrantům neposkytují „sociální nabídky“ a neakceptují žádosti o azyl. V našem odůvodnění tedy rozebereme, zda dané země poskytují sociální či humanitární dávky uprchlíkům a zda udělují azyl.

Singapur

Singapurský zákon o přistěhovalectví stanovuje, že legální vstup do země je možný pouze po schválených trasách a s platnými cestovními doklady, a to včetně singapurského víza, je-li požadováno (.pdf, str. 5). Země nemá právní rámec pro status žadatele o azyl či uprchlíka. Nelegální vstup nebo pobyt jsou považovány za porušení zákona, za které hrozí pokuty, ale i odnětí svobody nebo rány ratanovou holí (str. 5–6). Mezi „zakázané přistěhovalce“ podle zákona o přistěhovalectví patří i osoby, které nemají platné cestovní doklady nebo je mají padělané. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mohou být žadatelé o azyl často zadržováni a podrobeni tělesným trestům, protože jsou považováni za osoby, které porušily zákon (.pdf, str. 6).

Japonsko

Japonsko má přísnou imigrační politiku a nejnižší poměr přijatých žadatelů o azyl z vyspělých zemí. Jednou z překážek pro žadatele o azyl je, že potřebné dokumenty musí předložit osobně na japonském území. Podle Japonské asociace pro uprchlíky existuje řada dávek, které mohou lidé po podání žádosti za určitých podmínek pobírat. Jedná se například o příspěvek na životní náklady, ubytování nebo výdaje na zdravotní péči (.pdf, str. 4–5). Na přidělení dávek jsou ale časté dlouhé čekací doby.

Austrálie

Austrálie poskytuje azyl uprchlíkům a podle vnitrostátního práva má povinnost nevracet žadatele do zemí, kde by byl ohrožen jejich život či svoboda. Austrálie je jednou ze zemí, které přijímají nejvíce uprchlíků přesídlených prostřednictvím UNHCR (.pdf, str. 1). Od roku 2025 Austrálie rovněž uděluje klimatická víza občanům tichomořského státu Tuvalu, kterému kvůli změně klimatu hrozí zaplavení. Země poskytuje omezenou finanční podporu žadatelům o azyl a uprchlíkům poskytuje několik sociálních dávek, jako například podporu v nezaměstnanosti nebo rodičovský příspěvek.

Austrálie přijímá osoby, které o mezinárodní ochranu žádají mimo Austrálii (offshore) nebo přímo v Austrálii s platným vízem (onshore). Řada žadatelů je ale umístěna v detenčních zařízeních napříč Austrálií i ve třetích zemích, kde pro délku jejich zadržení není žádný limit. Podmínky v těchto centrech byly občanskými i mezinárodními organizacemi kritizovány jako nevhodné a udržování žadatelů o azyl v nich bylo podle mezinárodního práva považováno za svévolné zadržování.

Závěr

Singapur na svém území neposkytuje status uprchlíka a vstup do země bez dokumentů považuje za porušení zákona i v případě žadatelů o azyl. Japonsko má sice přísnou imigrační politiku, ale žadatele o azyl přijímá a uprchlíkům poskytuje řadu dávek. Austrálie taktéž poskytuje azyl a finanční podporu jak žadatelům o azyl, tak uprchlíkům na svém území. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura se ohrazuje proti tvrzení, že uprchlíci z Ukrajiny představují přínos pro státní rozpočet. Odvolává se přitom na čísla Kielského institutu pro světovou ekonomiku, který pravidelně monitoruje zahraniční pomoc Ukrajině, a tvrdí, že česká pomoc vyšla celkem na 232 miliard. Na stejná čísla poukázal ekonom Lukáš Kovanda v letošním únoru a Okamura je později prezentoval např. na svém facebookovém profilu.

Výdaje podle institutu

Čísla, která uvádí Tomio Okamura, odpovídají starším údajům Kielského institutu. Podle nich ČR na podporu uprchlíků od února 2022 do konce roku 2024 vydala 7,96 mld. eur a na vojenskou pomoc 1,25 mld. eur, což podle průměrného kurzu představuje přibližně 226,3 mld. korun.

Podle nejnovějších dat institutu z letošního srpna Česko poskytlo na ukrajinské uprchlíky za celou dobu trvání konfliktu do konce června 2025 celkem 8,95 mld. eur, na humanitární pomoc Ukrajině vyčlenilo 0,05 mld. eur a na vojenskou pak 0,34 mld. eur (.xlsx, list „Fig 6. With Refugee Support“). Celkem tedy jde o 9,35 mld. eur. Podle průměrného kurzu za stejné období se dohromady jedná o necelých 231 mld. korun. Ke snížení částky u vojenské pomoci došlo proto, že byla přepočítaná na základě seznamu darovaných zbraní od české vlády tak, aby se zamezilo počítání položek dvakrát (.xlsx, list „Updates and Corrections“).

Částka uváděná u nákladů na uprchlíky z Ukrajiny je nicméně založena na velmi hrubých a neaktuálních odhadech nákladů na podporu uprchlíků. Samotný Kielský institut uvádí, že náklady vychází ze zprávy o migraci z roku 2022 (.xlsx, list „Refugee Cost Calculations“), kterou zpracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle tohoto dokumentu celkové náklady na uprchlíka činily 5 028 eur ročně (.pdf, str. 105). Institut toto číslo zpřesňuje na 5 637 eur a dodává, že odhady navýšil na základě průměrného měsíčního počtu uprchlíků podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky.

Výpočet nákladů tak předpokládá, že všichni uprchlíci stojí stát pořád stejné peníze a pracuje se všemi uprchlíky, a to i těmi, kteří do rozpočtu naopak přispívají. Tento závěr potvrdil jeden z autorů výzkumu Taro Nišikawa, který pro Deník N uvedl: „Naše čísla odpovídají počtu uprchlíků a odhadovaným nákladům na uprchlíka za měsíc. Jinými slovy odrážejí sumu, kterou by daná země musela vydat, kdyby platila dávky a potřebnou podporu pro daný počet uprchlíků.“

Kielský institut tedy nadhodnocuje výdaje a nezohledňuje příjmy ukrajinských uprchlíků v Česku, kteří prostřednictvím daní a odvodů přispívají do státního rozpočtu. Podle Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) vydalo Česko od začátku ruské invaze na Ukrajinu do konce roku 2024 62,5 mld. Kč a naopak od nich vybralo 55,5 mld. Kč. Pokud k těmto číslům přičteme částky za první pololetí letošního roku, dostaneme se na výdaje ve výši 70,1 mld. Kč a příjmy 70,5 mld. Kč.

Závěr

Česko podle Kielského institutu pro světovou ekonomiku poskytlo na podporu uprchlíků od začátku ruské agrese na Ukrajině do konce roku 2024 7,96 mld. eur a na vojenskou pomoc podle starších dat 1,25 mld. eur, dohromady tedy šlo o cca 226,3 mld. korun. Institut později publikoval novější údaje a částku u vojenské pomoci opravil a snížil na 0,34 mld. eur, jedná se přitom o sumu až do konce června 2025.

Institut u výpočtu na pomoc uprchlíkům ovšem předpokládá, že všichni uprchlíci stojí stát stále stejné peníze a nikdo z nich nepracuje, a ignoruje tak jejich přínos do státního rozpočtu v podobě placení daní a odvodů. Náklady na uprchlíky od začátku invaze na Ukrajinu do konce prvního pololetí roku 2025 ve skutečnosti podle MPSV představují 70,1 mld. Kč. Jejich přínos do rozpočtu přitom za celé období vyčíslilo na 70,5 mld. Kč. Výrok Tomia Okamury z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Předseda SPD Tomio Okamura reaguje na výrok o vlivu uprchlíků z Ukrajiny na státní rozpočet a tvrdí, že Česko na pomoc uprchlíkům vydává více peněz, než kolik představuje jejich přínos. Odvolává se přitom na čísla z Kielského institutu pro světovou ekonomiku, který podle něj vyhrál ocenění pro jeden z deseti nejlepších ekonomických institutů na světě. Okamurovu výroku o dopadu uprchlíků na rozpočet jsme se podrobněji věnovali zde.

Institut pro světovou ekonomiku v německém Kielu je výzkumná instituce, která se zaměřuje na problematiku globalizace. Žebříčky think-thanků zveřejňuje např. projekt Think Thank Alert, který je ale hodnotí pouze na základě citací. Pořadí podle kvality sestavovala např. Pensylvánská univerzita do roku 2020, než jejich tvůrce zemřel. Nejlepší umístění v jejím globálním indexu institut zaznamenal za rok 2017, kdy se umístil na 59. místě (.pdf, str. 62–63). Zároveň skončil na 14. místě v žebříčku think-tanků zaměřených na mezinárodní ekonomii (.pdf, str. 121). V první desítce institut skončil jen v případě Evropy. Ani v novějším seznamu nejlepších think-thanků se instituce neobjevuje a v letech 2018, 2019 a 2020 ve zmíněném indexu skončila na nižších příčkách (.pdf, str. 61–63, 147; .pdf, str. 68–70, 150; .pdf, str. 64–67, 190–191).

Kielský institut v první desítce žebříčku nejlepších ekonomických institutů tedy nebyl. Bibliografická databáze IDEAS/RePEc zaměřená na ekonomiku ho pouze eviduje jako 10. nejvíce citovaný ekonomický think-tank. Institut v roce 2017 například obdržel ocenění od výzkumné agentury Consensus Economics za nejpřesnější ekonomickou predikci v Německu. Samotný institut každoročně oceňuje inovativní řešení týkající se problematiky globalizace. Každé dva roky také uděluje Cenu Bernharda Harmse za výzkum v oblasti mezinárodní ekonomie.

Závěr

Institut pro světovou ekonomiku v Kielu nedostal cenu pro jeden z deseti nejlepších ekonomických institutů na světě. Na desáté místo ho řadí jen bibliografická databáze, která zohledňuje pouze citace autorů z různých ekonomických organizací. V žebříčku think-tanků zaměřených na mezinárodní ekonomii skončil nejlépe za rok 2017, a to až na 14. místě. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Migrační pakt, neboli Pakt o migraci a azylu je soubor pravidel, která sjednocují postup pro zacházení s žadateli o azyl v Evropské unii. Počítá např. s efektivnějšími kontrolami migrantů i s rychlejším vracením neúspěšných žadatelů o azyl do zemí původu. 

Jedním z prvků paktu je také snaha o spravedlivější rozdělení zátěže mezi členské státy v době krizí. Nahrazuje dosavadní tzv. Dublinský systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili. Migrační pakt zavádí systém, ve kterém jiné státy pomohou ostatním zemím tím, že buď převezmou část migrantů, nebo přispějí finančně či materiálně.

Migrační pakt má skutečně nabýt účinnosti v červnu 2026. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

V prosinci 2016 předložila skupina poslanců v čele s Tomiem Okamurou, tehdy zvoleným za Úsvit přímé demokracie, Poslanecké sněmovně návrh novely trestního zákoníku. Cílem novely bylo rozšířit trestný čin propagace hnutí hlásajícího potlačování lidských práv či nenávist vůči skupině obyvatel o propagaci nenávistné ideologie (.pdf, str. 2).

Důvodem návrhu zákona byl soudní proces s bývalým předsedou pražské muslimské obce Vladimírem Sáňkou, který byl obviněný za vydání knihy šířící islámský extremismus (.pdf, str. 3). Sáňka byl posléze zproštěn obžaloby, protože podle soudu nepropagoval konkrétní hnutí, ale ideologii.

Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky k návrhu Tomia Okamury vydala nesouhlasné stanovisko (.pdf, str. 3) a Sněmovna ho před koncem volebního období nestihla projednat. Okamura předložil stejný návrh v novém volebním období v prosinci 2017, tentokrát už jako člen SPD (.pdf, str. 2). Návrh však stihl projít pouze prvním čtením.

Naposledy předložil Tomio Okamura s poslanci SPD tentýž návrh Sněmovně v říjnu 2021 (.pdf). Dosluhující druhá vláda Andreje Babiše k němu zaujala negativní stanovisko, které odůvodnila tím, že šíření nenávistné ideologie lze stíhat na základě jiných trestných činů (.pdf, str. 1). Sněmovna návrh z dílny SPD dosud neprojednala.

Závěr

Návrh novely trestního zákoníku, který by změnil definici trestného činu propagace nenávistného hnutí, předložil Tomio Okamura spolu s dalšími poslanci Sněmovně celkem třikrát. Návrh sice reagoval na soudní proces s bývalým předsedou pražské muslimské obce, ale jeho samotné znění pouze kriminalizuje šíření ideologie směřující k potlačení lidských práv a islám přímo nezmiňuje. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.