Přehled ověřených výroků

Podle statistiky Ministerstva vnitra v roce 2021 Ukrajinci v Česku spáchali 1 705 trestných činů (.pdf, str. 77; .pdf, str. 298–299). Loňský přehled Policie ČR uvádí, že v roce 2024 to bylo 3 944 skutků (.pdf, str. 86). Statistiky kriminality obvykle obsahují také informace o počtu trestně stíhaných. Člověka, který je stíhán za více trestných činů, tyto statistiky přitom započítávají jen jednou. Podle údajů Nejvyššího státního zastupitelství (.pdf, str. 64) tak bylo v roce 2021 trestně stíháno 1 653 Ukrajinců. Tisková zpráva Policie ČR pak ukazuje, že v roce 2024 počet trestně stíhaných Ukrajinců narostl na 3 842 (.pptx, str. 14), tedy na více než dvojnásobek.

Mezi lety 2021 a 2024 se ale zároveň ztrojnásobil počet Ukrajinců v Česku, konkrétně se zvýšil ze 197 tisíc (.xlsx) na 589 tisíc lidí (.pdf, str. 4–5). Kvůli ruské invazi na Ukrajinu totiž do ČR po 24. únoru 2022 přišlo velké množství uprchlíků. Pokud množství trestných činů spáchaných Ukrajinci v roce 2021 vyjádříme v poměru k tehdejšímu počtu Ukrajinců v Česku, dostaneme podíl (tzv. kriminální zatíženost) dosahující 0,87 % (.pdf, str. 299). Loni ale bylo toto číslo nižší, a to o 0,2 procentního bodu. Stejně tak se snížil podíl trestně stíhaných Ukrajinců v ČR, který loni dosáhl 0,65 %. Zvýšil se tedy počet trestných činů spáchaných Ukrajinci, míra kriminality mezi Ukrajinci ale naopak klesla.

Podíl 0,65 % stíhaných byl v roce 2024 zaznamenán i u českých občanů. Následující graf pro srovnání vyčísluje kriminalitu Ukrajinců a cizinců jiných státních příslušností na území ČR za rok 2024.

Závěrečné hodnocení

Ukrajinci v roce 2021 v Česku spáchali 1 705 trestných činů, v roce 2024 počet narostl na 3 944. Počty trestných činů uváděné Tomiem Okamurou se tak pohybují v rámci naší 10% tolerance. Tomio Okamura tato čísla používá k ilustraci toho, že podle něj v Česku „stoupá kriminalita Ukrajinců“. Opomíjí ovšem skutečnost, že se mezi lety 2021 a 2024 ztrojnásobil počet Ukrajinců v ČR, zejména v důsledku ruské invaze na Ukrajinu. V přepočtu na obyvatele se míra kriminality mezi Ukrajinci v Česku ve stejném období naopak snížila. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako zavádějící.

Poslanci hnutí SPD v čele s Tomiem Okamurou a Radkem Kotenem předložili v květnu 2025 návrh novely trestního zákoníku. Cílem návrhu bylo umožnit automatické vyhoštění cizinců v případě, že spáchají úmyslný trestný čin. Vyhoštění by hrozilo všem cizincům s výjimkou občanů členských států EU a rodičů nezletilého dítěte, které má české občanství (.pdf, str. 3, 4 z 8). Vláda k návrhu zaujala nesouhlasné stanovisko (.pdf) a Poslanecká sněmovna jej ke dni námi ověřované debaty neprojednala.

Z právního hlediska je vhodné rozlišovat mezi vyhoštěním, které ukládá soud v trestním řízení, a zrušením pobytu, o němž rozhoduje Ministerstvo vnitra.

Tomio Okamura skutečně předložil návrh, který by umožnil vyhoštění cizinců, pokud by spáchali úmyslný trestný čin. Netýkal by se všech cizinců, jelikož by výjimku měli rodiče nezletilého dítěte s českým občanstvím a občané EU. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na debatu o nedostatku odborných i praktických lékařů a dodává, že podle něj ve zdravotnictví chybí také zdravotní sestry. Kritizuje, že k výkonu tohoto povolání je potřeba vyšší vzdělání, a navrhuje umožnit nástup do praxe již po absolvování střední zdravotnické školy. Z jeho dalších slov vyplývá, že mluví o pozici všeobecné zdravotní sestry.

V roce 2004 vstoupil v účinnost zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, který stanovil, že k získání způsobilosti k výkonu povolání všeobecné sestry je nutné absolvovat tříleté studium bakalářského zdravotnického oboru nebo oboru diplomovaná všeobecná sestra na vyšší odborné škole (.pdf, str. 1).

Od roku 2017 existuje díky novele zmíněného zákona také rychlejší varianta 4+1, kdy všeobecným zdravotním sestrám pro získání kvalifikace stačí absolvování čtyřletého studia střední zdravotnické školy a následně pouze jeden rok navazujícího studia na vyšší odborné škole.

Závěr

Pro výkon povolání zdravotní sestry je nutné vystudovat tříletý bakalářský zdravotnický obor nebo vyšší zdravotnickou školu. Další možností je absolvovat střední zdravotnickou školu s navazujícím jednoletým studiem na vyšší odborné škole. Výrok Jindřicha Rajchla tedy hodnotíme jako pravdivý

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na debatu o nedostatku odborných i praktických lékařů. Jako jedno z řešení uvádí zvýšit jejich platové ohodnocení, což by podle něj mělo zabránit odchodu českých absolventů do zahraničí.

Podle dat z registru lékařů, která publikovala Česká lékařská komora (ČLK), se mezi lety 2019–2024 z celkového počtu 10 637 absolventů lékařských fakult do ČLK přihlásilo pouze 7 868 nových lékařů (tj. 74 %). Členem lékařské komory přitom lékař být musí, aby v Česku mohl vykonávat své povolání. Zbylých 2 769 absolventů, tedy 26 %, se z českého zdravotnického systému „ztratilo“, a odešli tedy do zahraničí, případně mimo obor. Statistiky ČLK ovšem zahrnují i absolventy lékařských programů vyučovaných v angličtině, které si studenti musejí platit. Jedná se většinou o cizince, u nichž se nepředpokládá, že by v Česku zůstali, mj. právě kvůli nedostatečné znalosti českého jazyka.

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) dříve také zveřejnil podrobnější data o absolventech, kteří mezi lety 2018–2023 studovali v češtině. Sem patří kromě Čechů také slovenští občané, kteří za studium v ČR platit nemusí, a dále malá skupina (česky mluvících) občanů jiných zemí. Z celkového počtu absolventů, kteří lékařství vystudovali v češtině, 85 % lidí zůstalo dle ÚZIS v Česku. O 15 % absolventů ÚZIS informace nemá. V případě samotných českých občanů zůstalo v Česku 92 % absolventů oboru všeobecného lékařství. O 8 % českých absolventů ÚZIS nemá přesné informace. Podle ředitele ÚZIS Ladislava Duška mohou být právě v zahraničí nebo být na mateřské dovolené.

Závěr

Statistika České lékařské komory (ČLK) ukazuje, že ze všech absolventů českých lékařských fakult zůstává v ČR zhruba 74 % lidí a 26 % naopak odchází do zahraničí, případně mimo obor. Tato statistika ovšem zahrnuje i data o zahraničních studentech, kteří v Česku studují v angličtině za poplatek, a nepředpokládá se, že by se stali součástí českého zdravotnického systému. Podle podrobnějších dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky zůstává v Česku 85 % absolventů všeobecného lékařství, kteří studovali v českém jazyce. V případě samotných českých občanů podíl přesahuje 90 %. Výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako zavádějící.

Norská ústava právo na stejnou úroveň zdravotní péče nezmiňuje, zakotvuje ji pouze zákon o právech pacientů, jehož cílem je zajistit rovný přístup ke kvalitní zdravotní péči. Podle oficiálního výkladu rovný přístup znamená, že norští obyvatelé mají právo na odpovídající péči bez ohledu na věk, pohlaví, ekonomické, kulturní a jazykové zázemí, společenské postavení a také místo bydliště. Ohledně kvality říká to, že poskytnuté služby musí být kvalitní „z hlediska obsahu a načasování“ a že její hodnocení „musí být prováděno z pohledu pacienta“.

Regionální rozdíly v péči

I přes zákonnou úpravu se ale úroveň péče mezi norskými regiony liší –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ existují např. rozdíly v počtu nemocničních lůžek (.pdf, str. 3). Podle dostupných statistik jsou také rozdílné čekací doby na různá vyšetření, a to až o několik týdnů. Podle zprávy OECD z roku 2023 se Norsko potýká s nedostatkem zdravotních odborníků v méně obydlených oblastech, a to i přesto, že na počet obyvatel má vysoký počet lékařů a především zdravotních sester (.pdf, str. 10–11).

Správa zdravotní péče je v Norsku rozdělena mezi samosprávy, které zajišťují primární, preventivní a ošetřovatelskou péči, a vládu, která prostřednictvím čtyř regionálních úřadů zřizuje nemocnice a zajišťuje specializovanou péči.

Závěr

Obyvatelé Norska mají právo na stejnou úroveň zdravotní péče. Právo na stejnou péči nehledě na místo bydliště však vychází pouze z výkladu zákona o právech pacientů, který garantuje přístup k péči také bez ohledu např. na věk, pohlaví nebo ekonomické, kulturní a jazykové zázemí. Nejedná se tak o ústavou zaručené právo. Podle dat OECD se navíc dostupnost zdravotní péče mezi norskými regiony liší. Výrok Jindřicha Rajchla proto hodnotíme jako nepravdivý.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl reaguje na kritiku cen potravin na předvolebních jarmarcích SPD, které Michaela Šebelová (STAN) označila za dumpingové. Rajchl za cenami stojí a tvrdí, že jde o výkupní ceny potravin, za které zemědělci prodávají potraviny obchodním řetězcům. Dodává, že se o situaci v zemědělství baví s Jaroslavem Ládem, který podle něj inicioval petici. Tu Rajchl dále nekonkretizuje.

Předseda Zemědělského družstva Ostaš na Náchodsku Jaroslav Lád stojí za „Peticí za odstranění nerovných podmínek vlastníků půdy sdružených v zemědělských družstvech“. Petice (.pdf), která měla v listopadu 2024 14 920 podpisů, požadovala, aby vláda změnila pravidla zemědělských dotací, která podle autorů znevýhodňují farmáře hospodařící v družstvech. Kritizovali hlavně omezení tzv. redistributivních plateb jen na prvních 150 hektarů (.pdf) na jedno hospodářství a navýšení části rozpočtu určené na tyto platby na 23 %, což podle nich zhoršuje postavení družstev (.pdf). Podle analýzy Ústavu zemědělské ekonomiky a informací však tato změna vedla k vyrovnání příjmové nerovnosti mezi různými velikostmi zemědělských podniků.

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) reaguje na tvrzení poslankyně Michaely Šebelové (STAN), podle které jsou ceny na předvolebních jarmarcích SPD dumpingové – tedy nižší, než jaké jsou náklady na výrobu zboží. Podle Rajchla jde o běžné výkupní ceny, které nejsou nijak dotované. 

Jarmarky SPD

Na jarmarcích SPD se prodává například cibule za 8 Kč/kg, máslo za 39 Kč/250 g, brambory za 8 Kč/kg, mrkev za 9 Kč/kg nebo mléko za 15,60 Kč. Podle Státního zemědělského intervenčního fondu byla na začátku září u zemědělských výrobců průměrná cena žluté cibule 12 Kč/kg, mrkve 10,80 Kč/kg, a u nejlevnější odrůdy brambor byla průměrná cena 7,18 Kč/kg (.pdf, str. 2–⁠⁠⁠⁠⁠⁠3). U mléka podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) činí průměrná cena od zemědělců 13,38 Kč a másla od průmyslových výrobců 203,56 Kč/kg.

Ceny potravin u výrobců uváděné ČSÚ však nezahrnují např. dopravní náklady spojené s přepravou k odběrateli (.pdf, str. 4). Podle agrárního analytika Petra Havla zemědělci často prodávají potraviny za vyšší než zemědělskou cenu, kterou uvádí ČSÚ. 

Ceny z jarmarků SPD rovněž neodpovídají realistickým tržním cenám za potraviny v obchodech, které ovlivňuje i cena obalu, dopravy, náklady obchodu na sklad či nájmy a mzdy personálu. Za nereálné je označil např. Tomáš Maier z České zemědělské univerzity, podle kterého lze dosáhnout zemědělských cen maximálně při samosběru. Jindřich Rajchl však ve svém výroku mluví pouze o výkupních cenách a nezmiňuje ceny pro konečné spotřebitele.

České jarmarky pořádalo SPD již před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021. Podle předsedy Asociace soukromého zemědělství Jaroslava Šebeka tehdy ceny na jarmarcích SPD nebyly pro většinu zemědělců výnosné, jelikož by za ně nedokázali vyrobit kvalitní potraviny.

Závěr

Ceny na jarmarcích SPD se podobají cenám zemědělských výrobců, které uvádí ČSÚ a Státní zemědělský intervenční fond. Ceny v přehledu ČSÚ podle metodologie ale nezahrnují náklady na dopravu k odběratelům, výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Kandidát za SPD Jindřich Rajchl ve výroku upozorňuje na vysoký podíl lidí ohrožených „energetickou chudobou“ v Ostravě. Odkazuje se při tom na výzkum Ostravské univerzity, který podle něj říká, že energetickou chudobou je v Ostravě ohroženo 82 tisíc lidí, tedy „každý třetí“ obyvatel města.

Výzkum Ostravské univerzity

Výzkumná skupina URSA z Ostravské univerzity zveřejnila v srpnu předběžné výsledky analýzy, podle kterých bylo v roce 2021 mezi obyvateli Ostravy až 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí. Autoři projektu vycházeli z dat vyplývajících ze sčítání lidu v roce 2021. Kompletní data z celého projektu by měla být dostupná v roce 2028.

O výsledcích analýzy informovala URSA na svém profilu na síti LinkedIn. Ve svém příspěvku ovšem neuváděla, že by číslo 83 tisíc lidí popisovalo počet osob trpících energetickou chudobou. Podle běžné definice se v energetické chudobě nacházejí nízkopříjmové domácnosti, které si nemohou dovolit dostatečně vytápět byt, mají dluhy za energie nebo vydávají na energie více než 20 % svého čistého měsíčního příjmu, a zároveň se nacházejí v chudobě (.pdf, str. 2).

URSA v příspěvku naopak upřesňovala definici pojmu „energetická zranitelnost“. Tento termín URSA chápe „šířeji jako náchylnost obyvatel k negativním dopadům, které může přinést energetická tranzice“. Těmito dopady mohou být energetická chudoba a vystěhování z bydlení po energeticky úsporné renovaci. V reakci na dotaz Demagog.cz zástupci URSA uvedli, že v případě 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí nejde o domácnosti s prokazatelnými dluhy nebo výdaji na energie nad 20 % příjmů, ale „o skupinu ohroženou energetickou chudobou“. To znamená, že tyto domácnosti žijí v podmínkách zvyšujících riziko energetické chudoby, například žijí ve starém domě, v nájemním bydlení, mají nízké příjmy, jejich členové jsou nezaměstnaní atp. 

Ve veřejně dostupných zdrojích lze najít např. informaci o tom, kolik lidí se v energetické chudobě nacházelo v roce 2023 v celé České republice (.pdf, str. 19). Data o tom, kolik lidí trpí energetickou chudobou v Ostravě, se nám nepodařilo dohledat.

„Každý třetí“ Ostravan

Ostrava měla podle informací na webu města k červenci 2025 přibližně 293 tisíc obyvatel (.pdf), na konci roku 2021 to bylo 292 tisíc (.pdf). To znamená, že 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných“ lidí představuje 28 % místní populace. Do této skupiny tedy patří každý „třiapůltý“ Ostravan. Jindřich Rajchl tedy toto číselné vyjádření nezaokrouhluje zcela přesně.

Závěr

Podle výzkumné skupiny URSA z Ostravské univerzity bylo v roce 2021 v Ostravě až 83 tisíc „vysoce energeticky zranitelných obyvatel“, což představuje přibližně 28 % místní populace. Uvedené číslo vyjadřuje počet Ostravanů žijících v podmínkách, které zvyšují riziko energetické chudoby. Výzkum tedy nepopisoval počet lidí trpících energetickou chudobou, ale širší skupinu lidí zahrnující i osoby, které se v energetické chudobě nenachází. Výzkum, podle kterého by se více než 80 tisíc Ostravanů nacházelo v energetické chudobě, se ve veřejně dostupných zdrojích neobjevuje. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako nepravdivý. 

Server Novinky.cz se v lednu letošního roku zabýval rozdílnými maržemi řetězců s potravinami v Německu a v Česku. Čísla uvedená v článku vycházejí z databáze Orbis společnosti Moody’s, která není veřejně dostupná. Podle Novinek dosahovala v roce 2023 marže řetězce Kaufland v Německu zhruba 1,9 %, zatímco v ČR přibližně 3,9 %, tedy asi dvakrát tolik.

V případě Lidlu činila marže v ČR za rok 2023 přibližně 6,3 %, o rok dříve dokonce téměř 7,8 %. Německá marže za rok 2023 není v databázi dostupná, v roce 2022 ale dosahovala necelých 2,7 %. Ve srovnání marží Lidlu za rok 2022 tak byla česká oproti německé téměř trojnásobná.

Ve výroční zprávě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže za rok 2023 je uvedeno, že od roku 2014 dosahují z řetězců nejvyšších marží Kaufland a Lidl (.pdf, str. 7). Dokument ale neobsahuje konkrétní údaje ani srovnání s Německem. 

Žádná novější data jsme ve veřejných zdrojích nenašli. Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) tedy podle posledních veřejně dostupných údajů správně popisuje poměr marží potravinových řetězců v ČR a Německu, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Jindřich Rajchl (kandidující za SPD) srovnává tuzemské ceny energií s okolními státy. Informace o cenách energií pravidelně zveřejňuje statistický úřad Evropské unie (Eurostat). Nejnovější údaje zveřejněné k datu ověření se vztahují k druhému pololetí roku 2024. 

Cena elektřiny

Pokud se zaměříme na cenu elektřiny bez daní, v ČR byla v druhé polovině roku 2024 sedmá nejdražší ze 33 evropských států, jejichž data Eurostat eviduje. Vyšší cena byla pouze v Irsku, Lucembursku, Německu, Lichtenštejnsku, Rakousku a Nizozemsku. Konkrétně stála v ČR elektřina 0,251 EUR/kWh, zatímco na Slovensku 0,122 EUR/kWh a v Maďarsku 0,081 EUR/kWh.

Vzhledem k různým cenovým hladinám v jednotlivých státech lze ceny energií také porovnávat pomocí uměle vytvořené jednotky PPS – standardu kupní síly. Ten totiž pracuje s paritou kupní síly (PPP), která poměřuje ceny za stejné výrobky a služby v různých národních měnách a zemích. Není tak ovlivněn poptávkou a nabídkou na devizovém trhu.

Při vyjádření v jednotce PPS a započtení daní a poplatků byla ČR na prvním místě s 41 PPS na 100 kWh. Na Slovensku dosahovala cena 22,12 PPS na 100 kWh a v Maďarsku 15,45 PPS na 100 kWh. Takto vyjádřená cena elektřiny tak v ČR v tomto vyjádření převyšuje cenu na Slovensku asi 1,9násobně, ve srovnání s Maďarskem je přibližně 2,7násobná.

Parita kupní síly (PPP) je ekonomický koncept, který umožňuje měřit rozdíly v cenových hladinách různých států. Parita (či rovnost) kupní síly konkrétně představuje poměr cen v národních měnách „za stejné výrobky a služby v různých zemích“. Na základě tohoto poměru se pak vytváří umělá měnová jednotka vyjadřující kurz mezi dvěma měnami, při kterém si lze v obou zemích nakoupit stejné množství zboží.

Závěr

Ceny elektřiny při započítání parity kupní síly byly ve druhé polovině roku 2024 přibližně dvakrát vyšší než na Slovensku a asi třikrát vyšší než v Maďarsku. Výrok Jindřicha Rajchla tak hodnotíme jako pravdivý.