KSČM po volbách

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť KSČM jako jediná strana navýšila počet svých zástupců v Poslanecké sněmovně ČR po předčasných volbách v roce 2013.

V roce 2010 měla KSČM 26 poslanců a nyní jich má 33, což je skutečně o 7 více.

Rozdíl v počtu povolebních mandátů mezi roky 2010 a 2013 pro jednotlivé strany je následující:

Strana

2010

2013Rozdíl

ČSSD56

50

- 6

KSČM

26

33

+ 7

ODS

53

16

- 37

TOP 09

41

26

- 15

VV24

0

- 24

Výrok poslankyně Konečné hodnotíme vzhledem ke zjištěným informacím o věku poslaneckých nováčků KSČM jako zavádějící.

V rámci zjišťování informací k tomuto výroku jsem vyšli z personálního obsazení poslaneckého klubu KSČM po volbách v roce 2010 a po předčasných volbách 2013. Nováčků v klubu je oproti minulému volebnímu období 12. U nich jsme porovnávali ročník narození vzhledem k roku 1981, kdy se narodila poslankyně Konečná.

V parlamentních volbách 2010 získala KSČM celkem 26 mandátů, v letošních volbách pak posílila na 33 křesel.

Porovnáme-li personální složení poslaneckého klubu strany vzešlého z voleb, zjistíme, že se zde oproti roku 2010 nyní objevují noví poslanci, u nichž je v tomto výroku důležitý především jejich věk.

1. 1. Hana Aulická-Jírovcová (ročník 81)
2. 2. Jaroslav Borka (ročník 52)
3. 3. René Číp (ročník 74)
4. 4. Stanislav Mackovík (ročník 67)
5. 5. Alena Nohavová (ročník 60)
6. 6. Zdeněk Ondráček (ročník 69)
7. 7. Marie Pěnčíková (ročník 79)
8. 8. Ivo Pojezný (ročník 61)
9. 9. Václav Snopek (ročník 51)
10. 10. Jiří Valenta (ročník 65)
11. 11. Josef Vondrášek (ročník 50)
12. 12. Josef Zahradníček (ročník 57)

Je tedy patrné, že Kateřina Konečná má pravdu, když tvrdí, že z nováčků v klubu KSČM je několik takových, kteří jsou zhruba stejně staří, jako poslankyně sama. Jde konkrétně o 3 osoby - Hanu Aulickou-Jírovcovou, René Čípa a Marii Pěničkovou. Není však už pravda, že mladších kolegů poslankyně Konečně přišlo více, než nových poslanců, kteří jsou dříve narození.

Hlasování o " Vládním zákonu o podpoře výroby elektřiny a tepelné energie z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů)" a jeho pozměňovacích návrzích (txt. str. 22 - návrhy Ladislava Urbana - KSČM a Ivy Šedivé - ČSSD) proběhlo 23.února 2005 a klíčový pozměňovací návrh E2 měnil znění zákona takto:

původní § 6 odst.4 zní následovně:

"Výkupní ceny stanovené Úřadem pro následující kalendářní rok nesmí být nižší než 90 % hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém stanovení rozhoduje. Toto ustanovení se poprvé použije pro ceny stanovené pro rok 2007."

pozměňovací návrh E2:

V § 6 odst. 4 se číslo „90“ nahrazuje číslem „95“.

Reálný dopad tohoto návrhu byl takový, že regulátor byl omezen v možnosti snížit výkupní cenu ze solární energie. Nově byla schváleným návrhem Šedivé stanovena hranice snížení ceny energie z fotovoltaiky na maximálně 5 % ročně. Tento návrh popisuje například časopis Ekonom.

Pokud se podíváme na stenozáznam z jednání o tomto návrhu zákona, zjistíme, že hlasování o tomto konkrétním pozměňovacích návrhu mělo pořadové číslo 492.

V hlasování o tomto pozměňovacím návrhu pak hlasovala Kateřina Konečná pro přijetí. Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť žádný návrh zákona pouze z dílny KSČM nebyl přijat. Vycházíme přitom z předkládaných návrhů komunistických poslanců. Stačí jednotlivě rozkliknout zde.

Kateřina Konečná navrhovala či spolunavrhovala celkem 12 novel zákonů: Sedm z nich bylo zamítnuto, jedna byla přijata a u čtyř nebyl dokončen proces projednávání.

Ze zamítnutých návrhů bylo všech sedm předloženo pouze poslanci KSČM. Ve dvou případech však hlasoval Zbyněk Stanjura (ODS) a Stanislav Polčák (TOP 09 STAN) společně s navrhovateli z KSČM.

Naopak podíváme-li se na předložené návrhy zákonů Stanjurem společně s jeho kolegy z poslaneckého klubu či koalice, zjistíme, že například zde hlasovali poslanci KSČM spolu s koalicí, přestože nebyli předkladateli zákona. V tomto případě byli předkladateli návrhu zákona poslanci ODS a KSČM také hlasovala stejně. Při novelizaci zákona o návykových látkách byla dokonce Soňa Marková z KSČM jako spolupředkladatelka a poslanci KSČM hlasovali opět s koalicí.

Žádná iniciativa poslanců KSČM, která nebyla spojen s některými koaličními poslanci, však nezaznamenala úspěch.

KSČM se ve svém aktuálním volebním programu věnuje daňové politice státu a jednotlivým pásmům. V rozhovoru pro server Podnikatel.cz uvedl místopředseda strany Jiří Dolejš, že strana podporuje v případě dané z příjmu fyzický osob znovuzavedení progrese – aktuálně zavést po zrušení superhrubé mzdy tři pásma (19 %, 25 % a 32 %) a časem pak návrat k pěti pásmům.

Předseda strany KSČM Vojtěch Filip v Interview Daniely Drtinové uvedl, že chápe, že vzhledem k české politické situaci nevyhraje nikdy jedna politická strana, takže ta částka 10 milionu korun je vyjednávací pozice KSČM, a tedy její výše může být předmětem vyjednávání.

Vzhledem k výše uvedeným informacím, hodnotíme výrok jako pravdivý.

KSČM ve svém programu skutečně deklarovala, že budou prosazovat “vytvoření rovných podmínek pro domácí a zahraniční kapitál a zabránění odčerpávání v ČR vytvořeného zisku do zahraničí – pro lepší šance českých investorů a výrobců i posílení příjmů rozpočtu”.

Na 7. zasedání ústředního výboru strany, které proběhlo necelý měsíc před volbami, byl schválen materiál „Přístupy KSČM k zabránění zvýhodňování zahraničního kapitálu a odčerpávání v ČR vytvořeného zisku do zahraničí“, na základě kterého se formovaly návrhy, které KSČM hodlá po volbách prosazovat, například vyšší sazba daně z příjmu právnických osob pro firmy nad 10 milionů Kč ročního zisku, zavedení tzv. Tobinovy daně na spekulativní kapitál či dodatečná srážková daň z příjmu nerezidentů v případě nežádoucích nelegálních transferů do zahraničí.

Nepodařilo se nám dohledat kokrétní návrhy KSČM, které by se tomuto tématu věnovaly již v minulosti, tento bod nicméně ani nebyl v programu KSČM z roku 2010 a pokud Kateřina Konečná mluví o prosazování této věci, má patrně na mysli výše zmíněné návrhy, které se chystají předložit nové sněmovně.

Výrok poslankyně Konečné hodnotíme jako zavádějící, protože program hnutí Úsvit není zaměřen pouze a jen na přímou demokracii a prosazení referenda.

Témata "přímé demokracie" a "referenda" jsou skutečně jedněmi z klíčových programových bodů (bod 1) hnutí Úsvit Přímé Demokracie Tomia Okamury. Programatika hnutí je však přeci jen širší (Osobní, hmotná a trestní odpovědnost politiků, zákon o prokázání původu majetku, snižování některých daní atp.).

Samotní představitelé hnutí, kteří byli v minulém volebním období poslanci PSP ČR (David Kádner, Radim Fiala), navrhli novely zákonů, které se "prvků přímé demokracie" netýkají vůbec - Zákon o pomoci v hmotné nouzi a Zákon o spotřebitelském úvěru.

Tyto 2 legislativní návrhy podával přes poslance Fialu a Kádnera tehdejší senátor Okamura. V den podání návrhů zákonů prezentovali zmínění tato opatření také na brífinku, který přenášela ČT24 (studio ČT24 - 30.5. - video 02:00 a dále).

V případě KSČM se návrhy na prosazení "přímé demokracie" a "referenda" objevují ve volebním programu strany již pro volby v roce 1996 (.pdf - str. 4) ale i 1998 (.pdf - str. 12), 2002 (.doc - str. 12) atd. Co se týká legislativní činnosti, tak např. studie Petry Bartákové z Parlamentního institutu Referenda ve vybraných zemích (.pdf - str. 6) z roku 2006 zmiňuje návrhy různých podob referenda ze strany představitelů KSČM již z roku 1996 či 1997 atd.

KSČM např. také iniciovala referenda k různým dílčím otázkám např. " o případné americké základně v ČR " či aktuálně " referendum k zákonu o církevních restitucích ".

Výrok Kateřiny Konečné (na základě níže uvedeného) označujeme jako zavádějící, a to vzhledem k různosti postojů (přímá volba starostů), ale i podpoře některých návrhů oběma či jednou ze sledovaných stran (přímá volba prezidenta), které lze bez pochybností označit jako prvky přímo demokracie. Dále je nutné zdůraznit, že liknavě se obě strany stavěly především k návrhům na uzákonění obecného referenda.

Je poměrně obtížné určit to, co přesně považujeme za "prvky přímé demokracie". V následující analýze popíšeme různé návrhy se vztahem k této problematice a zaměříme se na postoje sledovaných subjektů TOP 09 a ODS.

Zaměříme se tedy na období společného působení obou stran TOP 09 i ODS tj. po volbách 2010. Můžeme pozorovat, že během jejich vlády došlo k implementaci přímé volby prezidenta. Hlasování o této změně ukazuje, že pro byli poslanci ODS i TOP 09, poslanci KSČM se naopak zdrželi hlasování. Rozpory vyvolalo zavedení přímé volby starostů, kterou navrhovala právě TOP 09 (především její partner hnutí STAN) a naopak "odmítala a blokovala" ODS.

Samostatnou kapitolou je pak schválení zákona o obecném referendu. Ten byl v minulosti (před společným působením obou stran od roku 2010) vždy trnem v oku ODS. Naposledy v roce 2012 obě strany TOP 09 i ODS smetly návrh o obecném referendu z dílny ČSSD. Obdobně za koaličního působení obou stran byl smeten např. také návrh z roku 2010. Vláda, jejíchž členy byly ODS i TOP 09, však v roce 2012 přijala svoji verzi zákona o obecném referendu. Zákon však přijat nebyl.

ODS dále např. navrhovala jednorázové referendum osmlouvě členských států EU o tzv. fiskální odpovědnosti. Proti se naopak stavěla TOP 09.Je tedy nutné konstatovat, že poměrně odmítavý postoj představitelů ODS ve vztahu k "referendům" není zase tak konzistentní. A případě "třeskutých" politických otázek se jej "nebojí navrhovat".

Legislativa upravující referenda na nižší úrovni samosprávy (krajská i místní) byla schválena, již před společným působením obou sledovaných subjektů. Je nutné dodat, že zákon o krajském referendu byl přijat přes odpor sledované ODS (TOP 09 na půdě PSP ČR ještě nebyla).

Uveďme také pro doplnění, že programy ODS i TOP 09 z roku 2010 mají k prvkům přímé demokracie rozdílný postoj.

TOP 09 konkrétně uváděla: " Vláda (myšlena je TOP 09 - pozn. Demagog.cz) je přesvědčena, že posílení prvků přímé demokracie zvýší zájem občana o veřejný život, zejména o účast ve volbách. Navrhne proto přímou volbu starostů, primátorů a přímou volbu prezidenta republiky."

ODS (.pdf - část Politický systém) se ve svém programu z roku 2010 k prvkům přímé demokracie nehlásila.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť ODS a TOP 09 a priori neodmítaly všechny prvky přímé demokracie. Za jejich vlády došlo k zavedení přímé volby prezidenta, TOP 09 usilovala také např. o zavedení přímé volby starostů.

KSČM vládne, jak říká Kateřina Konečná, v 10 krajích ze 13. Na Vysočině potom podporuje menšinovou vládu ČSSD.

Hejtmanem za KSČM je Oldřich Bubeníček, který úřaduje v Ústeckém kraji. Náměstky hejtmana má tato strana například ve zmíněném Ústeckém kraji (Stanislav Rybák), v Moravskoslezském kraji (Josef Babka), v Plzeňském kraji (Zdeňka Lišková) atp.

Je také pravda, že KSČM vládla s ČSSD v Moravskoslezském kraji po volbách v roce 2008. Bylo to tehdy vůbec poprvé, kdy ČSSD vytvořila koalici s komunisty. Kateřina Konečná ovšem uvedla nesprávnou informaci ohledně volebního výsledku její strany v Moravskoslezském kraji: v roce 2008 získala KSČM 60 672 hlasů, což přepočteno na procenta bylo 15,92 %; v roce 2012 pro komunisty hlasovalo 72 912 voličů, což představovalo 22,78 % hlasů. Není to tedy jednou tolik hlasů, jak tvrdila Kateřina Konečná. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Komunistická strana Kypru je nejsilnější komunistickou stranou v Evropě, komunisté stáli v čele kyperské vlády mezi lety 2008 - 2012. V roce 2006 získali 31,1 % hlasů, v roce 2011 32,7 %.

Ve volbách v roce 2012 získali řečtí komunisté v květnu 8,5 %, v červnu pak 4,5 %. Komunisté v Itálii (.pdf, str. 13) byli součástí levostředové koalice Olivovníku.

Kateřina Konečná se narodila 20.1.1981, v samotném vedení ÚV KSČM není nikdo, kdo by byl mladší než ona, nicméně vzhledem ke skutečnosti, že se nám nepodařilo dohledat seznam členů celého ÚV KSČM (na stránkách KSČM nejsou tito členové uvedeni), hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Pro představu níže uvádíme přehled roků narození jednotlivých členů vedení ÚV KSČM:

1. JUDr. Vojtěch Filip: narozen 1955
2. Petr Šimůnek: narozen 1965
3. Ing. Miloslava Vostrá: narozena 1965
4. Ing. Jiří Dolejš: narozen 1961
5. Zdeněk Levý: narozen 1951
6. JUDr. Zdeňka Lišková: narozena 1954
7. Ing. Pavel Kováčik: narozen 1955

V programové kapitole "Budoucnost mládí, jistoty stáří" KSČM uvádí, že se bude soustředit mimo jiné na:

• Prosazení referenda o dalším osudu zákona o tzv. církevních restitucích a urychlené zrušení příspěvku státu na činnost církví.

O různých způsobech majetkového vyrovnání s církvemi zpracovalo publikaci (.pdf). Ministerstvo kultury ČR. Církevních restitucí v Maďarsku se týkal zákon č. XXXII/1991 o vypořádání stavu státního vlastnictví bývalých církevních nemovitostí (s. 6). Tento zákon umožnil církvím navrátit budovy, které byly zestátněny bez náhrady po 1. lednu 1948.

Jak tvrdí Kateřina Konečná, z restitučního procesu byly vyloučeny pozemky. Zákon se týká pouze budov, které církve a náboženské společnosti používaly pro účely jako k životu z víry, ke vzdělání a výchově nebo k sociálním službám.

Kateřina Konečná uvedla jen jednu nepřesnost - maďarský zákon kombinuje metody obecného restitučního zákona s prvky výčtového restitučního zákona. Toto však neovlivňuje hlavní sdělení, a proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Výrok jako celek hodnotíme jako neověřitelný, neboť jsme nenašli relevantní informace o zmíněném upozorňování v roce 2008 ze strany klub KSČM, který měl být v této činnosti osamocen.

Státní podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie zavedl v roce 2005 speciální zákon č. 180/2005 Sb. (pdf.), ve kterém byly také vyhlášeny dotační podmínky a garantované výkupní ceny pro solární elektrárny.

Hlasování o výše zmíněném návrhu zákona proběhlo následovně:

Výsledky 513. hlasování podle politických klubů:

Politický klub

PRO

PROTI

zdržel se

celkem

ČSSD

57

0

2

59

ODS

0

42

6

48

KSČM

22

1

10

33

KDU-ČSL

17

1

0

18

US-DEU

6

0

17

nezařazení

1

00

1

celkem

103

4419

166

Na základě výsledků hlasování je vidět, že schválení tohoto zákona bylo v režii ČSSD, KSČM a KDU-ČSL. Všichni přítomní poslanci za ODS (mimo těch, co se zdrželi) hlasovali proti tomuto návrhu.

Vyhlášené dotační podmínky vedly zejména v letech 2009 a 2010 k prudkému nárůstu výstavby solárních elektráren od malých až po velkoplošné, který způsobil hrozbu zdražení elektrické energie pro odběratele ve státě o desítky procent. Kritická situace vedla vládu k tomu, že nechala v režimu legislativní nouze v září 2010 schválit novelu zákona, která pro další nově postavené solární elektrárny, zejména velkoplošné, podporu značně omezuje. Pro tento návrh hlasovaly strany napříč politickým spektrem. Elektrárny postavené do konce roku 2010 však mají zaručeny extrémně zvýhodněné výkupní ceny elektřiny na dobu 20 let. Zákon pak byl od 1. ledna 2013 nahrazen zákonem č. 165/2012 Sb. (pdf.), o podporovaných zdrojích energie.

Nepodařilo se nám dohledat informace, které by potvrzovaly či vyvracely, že KSČM byla jediným politickým klubem, který (od r.2008) upozrňoval na tento zákon, jakožto špatně nastavený. Podíváme-li se např. na vystoupení samotné poslankyně Konečné v Poslanecké sněmovně za rok 2008, zjistíme, že ona osobně tuto problematiku ve svých vystoupeních neřešila. Nicméně nelze vyloučit, že zmíněnou otázku neotevřen jiný poslanec KSČM a to jak ve Sněmovně, tak i mimo ni.

Mediální zmínku o této problematice lze dohledat v Parlamentních listech z 18. března 2010 ze článku samotné poslankyně Konečné. Ta upozorňuje na to, že " Již při projednávání zákona v roce 2005 byli poslanci upozorňováni na rizika spojená s nastavením nepřiměřeně vysokých výkupních cen. Tehdejší oponenti byli automaticky označováni za antiekology a díky tomuto tlaku byly jejich hlasy úspěšně umlčeny."

Je však otázkou, když již při schvalování byli poslanci na tato rizika upozorňováni, proč pro zákon hlasovalo 22 poslanců KSČM a proti byl jen 1.

Nicméně ani tato zmínka nedokládá, že klub KSČM jako jediný na problém již v roce 2008 upozorňoval. Výrok jako celek je tedy hodnocen jako neověřitelný a to právě z toho důvodů, že jsme nedohledali fakta o postojích klubů v PSP k této věci v roce 2008.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě volebních programů a mediálních výroků představitelů KSČM a dalších dvou stran, ČSSD a hnutí ANO, které se také přiklánějí k revizi zákona o tzv. církevních restitucích.

V programu KSČM pro předčasné volby 2013 jsme se mohli dočíst, že KSČM bude podporovat „prosazení referenda o dalším osudu zákona o tzv. církevních restitucích a urychlené zrušení příspěvku státu na činnost církví”. Již v srpnu podobný názor vyjádřil předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, snížení finančích komenzací pak měla sociální demokracie v i programu.

Postoj hnutí ANO k této otázce není úplně jasný, v programu se o restitucích nehovoří a výroky představitelů strany před volbami nebyly jednoznačné. Místopředsedkyně Věra Jourová řekla serveru Christnet.cz k současné podobně zákona: “Souhlasíme, zákon nezpochybňujeme a nechceme revidovat, ostatně je "posvěcen" i Ústavním soudem.“, zatímco Martin Stropnický se v debatě Radiožurnálu vyjádřil mimojiné tak, že „objem toho majetku a jeho správa ve mě budí určité pochybnosti, proč se s tím tak spěchalo a proč zrovna teď se to muselo udělat“ a že by se snažil dál vyjednávat s církvemi. Sám zakladatel hnutí Andrej Babiš pak v online chatu na blesk.cz řekl, že není dobře, že se církevní restituce řeší právě v této době, ale že zákon platí a je nutné ho respektovat.

V povolební vyjednávání podle Deníku představitelé hnutí ANO stejně jako sociální demokraté „rozsah již schválených církevních restitucí zpochybňují, chtějí je zastavit a výši plnění církvím přehodnotit“. Andrej Babiš se takto vyjádřil v povolební debatě České televize.

Výrok označujeme jako nepravdivý na základě Nálezu Ústavního soudu (TZ 33/13) (.pdf) z 3. června 2013, kterým ÚS posoudil návrh na zrušení zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi). ÚS především upozorňuje na "zcestnost chápání Svatého stolce" (nikoliv Vatikánský městský stát) jako "cizí mocnosti".

Předmětem navrhovatelů stížnosti na zrušení zákona bylo i tvrzení ("o nabytí majetku Vatikánem"), které zmiňuje Kateřina Konečná. Ústavní soud toto posuzuje následovně (s. 66):

"193. Pokud se jedná o tvrzení navrhovatelů, že se v případě realizace naturální restituce bude jednat o „majetek Vatikánu“ (odst. 45), odhlédne-li Ústavní soud zároveň od zjevné záměny Vatikánu se Svatým stolcem, jakožto subjektem mezinárodního práva reprezentujícím katolickou církev celosvětově, odkazuje Ústavní soud na charakter církví a náboženských společností inkorporovaných podle českého práva, které jedině má ustanovení § 3 písm. a) na mysli. K charakteru a důsledkům registrace podle zákona č. 3/2002 Sb. viz např. Kříž, J. Zákon o církvích a náboženských společnostech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, 384 s. Totéž platí i v případě, pokud snad námitka směřovala k údajným obavám o jurisdikci České republiky nad majetkem ve vlastnictví církevních právnických osob katolické církve. Účelovost těchto úvah je zjevná již jen z faktu, že se objevují pouze v souvislosti s nyní napadeným zákonem č. 428/2012 Sb., ačkoliv v podmínkách současného demokratického právního státu zmíněné subjekty běžně vstupují do právních vztahů, včetně práv vlastnických, což se týká jak majetku ponechaného ve vlastnictví i po 25. 2. 1948, tak majetku který byl nabyt později (zákon č. 298/1990 Sb., běžné majetkové převody apod.), a to aniž by kdy bylo vlastnictví „Vatikánu“ vážně tvrzeno. Hodnocení katolické církve jako „cizí moci“ (navrhovatelé, část 5.7) postrádá jakoukoliv věcnou argumentaci."

V úplnost musíme dodat, že jsme v této otázce také kontaktovali poslankyni KSČM Kateřinu Konečnou, která nám poskytla následující stanovisko a komentář:

"Citovaný nález Ústavního soudu se, při vší úctě, omezil pouze na konstatování, že z hlediska mezinárodního práva jsou Vatikánský městský stát a Svatý stolec dvě odlišné právnické osoby. To je z hlediska právní teorie nepochybně pravda. Pravdou ale také je, že Vatikán je stát církevní nebo duchovně monarchistický, kterému vládne Římský biskup, neboli papež. Nejvyšší státní činitelé jsou všichni katoličtí duchovní různého národního původu. Je to výsostné území Svatého stolce a místo trvalého pobytu papeže, sídlícího v papežském paláci. Svatý stolec je úřad Římského biskupa (papeže). Svatý stolec tak provádí svou mezinárodní politiku mimo jiné také prostřednictvím diplomatických aktivit Vatikánského městského státu. Prakticky nelze fungování Vatikánského městského státu oddělit od fungování Svatého stolce. A Vatikánský městský stát je zcela nepochybně mocností celosvětového významu a prostřednictvím této mocnosti prosazuje své mocenské zájmy právě
Svatý stolec.


De facto je tedy nezpochybnitelnou pravdou, že předání části území ČR Svaté mu stolci v praxi znamená předání tohoto území cizí státní mocnosti!"