Sliby vlády Petra Fialy

Vláda Petra Fialy se ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 33) zavázala do konce roku 2023 vytvořit nový zákon, který by upravoval fungování soukromých bezpečnostních agentur. V aktualizované verzi prohlášení (.pdf, str. 33) poté Fialův kabinet vynechal zmínku o zhotovení návrhu do konce roku 2023. Tak jako ostatní sliby nicméně i tento závazek budeme hodnotit v jeho původní podobě z ledna 2022.

Situace v České republice

V České republice jako v jedné z posledních zemí v Evropě chybí zákon, který by upravoval činnost soukromých bezpečnostních agentur. Dosud je jejich činnost upravována pouze živnostenským zákonem, který stanovuje pouze obecné podmínky pro vstup do podnikání v této oblasti.

V současné době ani není zmapováno, kolik přesně bezpečnostních agentur na českém trhu operuje. Údaje Ministerstva průmyslu a obchodu hovoří o přibližně 14 000 subjektech, kdežto Český statistický úřad (ČSÚ) uvádí, že v oblasti podniká 6 500 agentur. Podle ČSÚ je navíc ke květnu 2023 pouze 3 200 subjektů stále aktivních. Naopak důvodová zpráva návrhu zákona o bezpečnostní činnosti z roku 2022 zmiňuje (.docx, str. 8) téměř 15 000 subjektů.

Dodejme, že v minulosti proběhlo několik pokusů o přijetí zákona upravujícího bezpečnostní činnost soukromých agentur. Jedním z nich byl např. návrh zákona za vlády Petra Nečase v roce 2011. V programovém prohlášení (.pdf, str. 48) ho měla i následná vláda Bohuslava Sobotky (2014–2017), ovšem tehdejší návrh zákona se do konce vládního období nestihl projednat. Poslední z pokusů učinila vláda Andreje Babiše, která návrh zákona schválila v roce 2020. Tento návrh rozlišoval šest typů soukromé bezpečnostní činnosti, na základě kterých by byl přiřazován určitý druh licence. Ani tento návrh však výsledně neuspěl.

Návrh Fialovy vlády

Již zmiňovaný návrh zákona o bezpečnostní činnosti, který činnost soukromých bezpečnostních služeb upravuje, odeslalo Ministerstvo vnitra do připomínkového řízení v červenci 2022. To již bylo ukončeno, Fialův kabinet však návrh ke 30. listopadu neprojednal a ani jej tedy nepředložil Poslanecké sněmovně.

Návrh (.docx) např. předpokládá, že firmy, které budou chtít podnikat v oblasti bezpečnosti, podstoupí bezpečnostní prověrku, aby z působení na trhu byli vyloučeni podnikatelé, kteří mají vazby na český či zahraniční organizovaný zločin nebo jejich podnikání probíhá v tzv. šedé zóně ekonomiky (.docx, str. 2).

Kromě prověrky budou firmy k podnikání v bezpečnostní činnosti potřebovat i licenci (.docx, str. 4–5), kterou bude vydávat Ministerstvo vnitra. Návrh ministerstva navrhuje zavést sedm druhů licencí, které se liší podle druhu vykonávané činnosti – jedná se např. o ochranu osoby či majetku, službu soukromého detektiva, převoz hotovosti, či bezpečnostní poradenství (str. 4).

Dokončení návrhu se nicméně v roce 2023 zaseklo. Hana Malá z tiskového oddělení resortu vnitra serveru iDNES.cz v dubnu 2023 řekla, že „Ministerstvo vnitra bude na přípravě příslušného zákona nadále pracovat. V případě samostatného oddělení soukromých bezpečnostních služeb se jedná pouze o organizační změnu s cílem zefektivnění agend ministerstva.“ Oddělení, které mělo přípravu návrhu zákona na starosti, ze kterého se měl podle iDNES.cz v případě přijetí zákona stát úřad, a jenž by udělovalo zmíněné licence, bylo navíc ze strany ministerstva zrušeno.

Koncem května 2023 pak ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) návrh zákona odložil, a to až na konec roku 2024, byť byl podle informací Práva k uvedenému datu zákon „prakticky hotový" a už „zbývá vypořádat několik připomínek k ekonomickým dopadům jeho přijetí.“

Shrnutí

Ministerstvo vnitra tedy návrh zákona o bezpečnostní činnosti, který legislativně upravuje fungování soukromých bezpečnostních agentur, odeslalo do připomínkového řízení v létě 2022. K 30. listopadu 2023 jej však Fialova vláda stále neprojednala a k úplnému dokončení předpisu zatím nedošlo. Slib proto hodnotíme jako rozpracovaný.

Kabinet Petra Fialy ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 nejdříve zmiňoval (.pdf, str. 39), že do konce roku 2023 představí záměr „zákona o cestovním ruchu“. Aktualizovaná verze prohlášení pak upřesňuje, že se bude jednat o „zákon o řízení a rozvoji cestovního ruchu“, který bude definovat systém řízení, financování a úkoly destinačního managementu.

Jako zákon o cestovním ruchu se sice někdy označuje zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu (.pdf, str. 28), ten nicméně neupravuje problematiku v celé šíři. Kvůli poměrně složité struktuře legislativy v této oblasti se tak již v minulosti mluvilo o možném vytvoření jednotného zákona o cestovním ruchu (.pdf, str. 138), který by právní úpravu zpřehlednil a zjednodušil (.pdf, str. 69).

V březnu 2022 poradce ministra pro místní rozvoj Martin Jiránek uvedl, že by mohla vláda předložit poslancům návrh zákona o cestovním ruchu do konce roku 2023. Předpokládal, že Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) má zhruba rok na to, aby veškeré záležitosti kolem legislativy vyjednalo a připravilo základní návrh zákona.

V květnu 2022 následně MMR uspořádalo první kulatý stůl věnovaný zákonu o cestovním ruchu, kde diskutovali zástupci ministerstev s představiteli asociací cestovního ruchu a dalšími odborníky. Druhé takové setkání proběhlo na konci ledna 2023. Šéf resortu Ivan Bartoš (Piráti) tehdy uvedl, že v létě 2022 při MMR vznikla „interní pracovní skupina zabývající se přípravou zákona“. Ministerstvo v tiskové zprávě tehdy zároveň zmiňovalo, že připravuje zprávu hodnocení dopadů regulace (RIA), která analyzuje očekávané dopady navrhované právní úpravy.

Zmíněná zpráva RIA měla být (.pdf, str. 3) součástí věcného záměru zákona o cestovním ruchu, který vláda plánovala zveřejnit v listopadu 2023. MMR o dokončení této závěrečné zprávy (.pdf) informovalo v červnu 2023. V srpnu 2023 ale uvedlo, že zákon o cestovním ruchu nebude, protože ze zprávy RIA vyplynulo, že pro regulaci odvětví je nejlepší tzv. nelegislativní cesta. Mluvčí resortu postup hájila s tím, že se chce úřad řídit daty, a proto hodlají následovat doporučení zprávy.

Závěr

Ministerstvo pro místní rozvoj tedy od záměru vypracovat nový zákon o cestovním ruchu ustoupilo. Své rozhodnutí zdůvodnilo závěry ze zprávy RIA, ze kterých vyplynulo, že je lepší jít nelegislativní cestou. Slib proto hodnotíme jako porušený.

Částečné úvazky v ČR a v Evropě

Pro kontext nejprve srovnáme míru využívání částečných úvazků v Evropě. Přehled Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (Cedefop) z roku 2021 ukazuje, že průměrná míra využívání tohoto typu úvazku je v Evropské unii přibližně 18,6 % z celkové zaměstnanosti. Česká republika s hodnotou 7,6 % za tímto průměrem zaostává, v žebříčku 29 sledovaných zemí by jí patřilo až 21. místo. Nejméně se tento typ úvazku využívá v Bulharsku (kde je míra absolutně nejnižší, a to 1,6 %), na Slovensku, v Rumunsku, Maďarsku a Chorvatsku.

Na druhém pólu pomyslného žebříčku je pak Nizozemí, kde využívá částečné úvazky téměř 43 % zaměstnaných lidí. Mezi země, kde se tento typ úvazků těší velké oblibě, patří také např. Německo, Rakousko či Norsko.

Zákonná úprava

V rámci svého cíle na „ozdravení veřejných financí“ se vláda Petra Fialy v obou verzích svého programového prohlášení (.pdf, str. 6) zavázala k podpoře částečných úvazků, a to snížením odvodů na sociální pojištění. Dle tiskové zprávy (.pdf) vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí se vláda tímto krokem snaží podporovat „vytváření pracovních pozic využívajících zkrácené úvazky a flexibilní pracovní dobu. Cílem je usnadnit pozici na trhu všem, kteří obtížně hledají uplatnění nebo nemohou pracovat na plný úvazek“.

Připomeňme, že za standardních podmínek v současné době zaměstnavatel odvádí z vyměřovacího základu (tj. základního výdělku) zaměstnance: na důchodové pojištění 21,5 %, na nemocenské pojištění 2,1 % a na politiku zaměstnanosti 1,2 %, celkem tedy 24,8 %. Zaměstnanec pak ze základu platí dalších 6,5 %.

Návrh (.pdf) novely zákona o pojistném na sociální zabezpečení předložila vláda Petra Fialy Poslanecké sněmovně v červnu 2022. Ta návrh, stejně jako Senát, schválila (.pdf), díky čemuž je od února 2023 možné uplatnit pro vybrané skupiny zaměstnanců slevu na sociálním pojistném, a to ve výši 5 % z vyměřovacího základu. Zaměstnavatelé tedy pro účely sociálního zabezpečení platí v určitých případech za zaměstnance odvody ve výši 19,8 % namísto 24,8 %.

Zmiňme, že tato sleva je určena pro zaměstnance starší 55 let; osoby pečující o dítě do 10 let; osoby pečující o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby; zdravotně postižené; studenty připravující se na budoucí povolání; osoby mladší 21 let a pro osoby, které nastoupily jako uchazeč o zaměstnání na rekvalifikaci.

Další podmínkou pro uplatnění této slevy na odvodech je sjednaná pracovní nebo služební doba v rozsahu 8–30 hodin týdně. Za zmínku také stojí, že sleva na pojistném za zaměstnance nenáleží, pokud úhrn vyměřovacích základů zaměstnance (jeho výdělek) ze všech zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele je za kalendářní měsíc vyšší než 1,5násobek průměrné mzdy.

Pro doplnění uveďme, že tato zákonná úprava na podporu rozšíření částečných úvazků je v souladu (.pdf, str. 11–12) s požadavky směrnice EU 2019/1158 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Článek 9 této směrnice uvádí, že členské státy měly přijmout „nezbytná opatření k zajištění toho, aby pracovníci s dětmi do určitého věku, který činí nejméně osm let, a pečující osoby měli právo žádat o pružné uspořádání práce za účelem péče“ (.pdf, str. 10).

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy návrh novely zákona o pojistném na sociální zabezpečení předložila Poslanecké sněmovně v červnu 2022. Obě komory Parlamentu návrh následně schválily, novela tak 1. února 2023 nabyla účinnosti. Od tohoto data mohou zaměstnavatelé pro vybrané skupiny zaměstnanců, u kterých sjednaný rozsah práce činí 8–30 hodin týdně, uplatnit slevu na sociálním pojistném ve výši 5 procentních bodů z vyměřovacího základu. Namísto standardních 24,8 % tak v tomto případě odvod sociálního pojistného činí jen 19,8 % z vyměřovacího základu. Od 1. ledna 2024 dojde k novelizaci zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Princip a výše slevy na sociálním pojistném však zůstanou stejné. Slib tedy hodnotíme jako splněný.

Původní slib

Vláda své původní programové prohlášení schválila 6. ledna 2022. V něm se Fialův kabinet zavázal k vytvoření pravidla daňové brzdy, které by znemožňovalo zvýšení celkového daňového zatížení nad tzv. složenou daňovou kvótu (.pdf, str. 5). Složená daňová kvóta představuje„poměr výnosu daní, cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení k HDP v běžných cenách.“

V praxi by to znamenalo, že „jakmile složená daňová kvóta dosáhne tohoto stropu, automaticky už nebude možné další zvýšení daní bez jejich úměrného snížení jinde.“

Výši tohoto daňového stropu však koalice v programu nespecifikovala (.pdf). Zmiňme, že stejný slib učinil Petr Fiala (ODS) již před volbami do Poslanecké sněmovny uskutečněnými v říjnu 2021. V prosinci 2021 (ještě před nástupem Fialovy vlády) poté nynější ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) na otázku, v jaké výši by daňová brzda měla být, odpověděl: „Máme to prodiskutované uvnitř ODS, diskutovali jsme to, když jsme tvořili předvolební program koalice Spolu. Ale teď vám to neřeknu. Samozřejmě to není nad těmi 36 procenty (hodnota složené daňové kvóty v roce 2021, pozn. Demagog.cz), ale o něco pod tím. A je to ještě věc politického jednání.“

Aktualizace programového prohlášení

Vláda v březnu 2023 schválila aktualizaci svého programového prohlášení (.pdf), které již pravidlo o daňové brzdě neobsahuje. Kabinet Petra Fialy změnu prohlášení zdůvodnil především válkou na Ukrajině a jejími ekonomickými dopady.

Bývalá ministryně financí Alena Schillerová (ANO) se poté v březnu 2023 (.pdf, str. 4), v návaznosti na zrušení záměru zavést daňovou brzdu, ptala premiéra Fialy, zda vláda připravuje zvýšení celkové daňové zátěže. To však předseda vlády vyloučil. Zrušení slibu tehdy vysvětloval tím, že by podle něj toto opatření muselo být zavedeno ve formě ústavního zákona, k jehož prosazení nemá vládní pětikoalice dostatek hlasů, a dohoda s opozičními subjekty je dle jeho slov „v podstatě nemožná“ (.pdf, str. 5). Upřesněme, že ústavní zákon musí schválit 3/5 všech poslanců (tedy 120), zatímco vládní strany mají poslanců pouze 108.

Závěr

Vláda tedy ve svém aktualizovaném programovém prohlášení slib zavést pravidlo daňové brzdy vypustila. Premiér Petr Fiala tuto změnu zdůvodňoval tím, že přijetí tohoto opatření ve formě ústavního zákona by podle něj v dolní komoře nezískalo dostatečnou podporu. Slib z těchto důvodů hodnotíme jako porušený.

Kabinet Petra Fialy se k tomu, aby obce získaly větší manévrovací prostor při určování daně z nemovitosti na svém území, zavázal ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 6) z ledna 2022 i v jeho pozdější verzi z března 2023.

Původní možnosti obcí

Předně uveďme, že pravidla pro stanovení daně z nemovitosti popisuje zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Podle jeho znění se daň z nemovitosti dělí na daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek. Předmětem daně nemovitých majetků jsou například rodinné domy, byty, rekreační zařízení, stavební parcely, zahrady či ovocné sady. Ke zdanění nemovitých majetků dochází pravidelně každý rok.

Základní sazba daně z nemovitosti se určuje na základě výměry (v Kč/m²), poté se násobí koeficientem, který je přiřazen jednotlivým obcím podle počtu obyvatel při posledním sčítání lidu. Zákon konkrétně rozlišuje sedm kategorií velikosti obcí. Obec přitom může obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni takto stanoven, snížit o jednu až tři kategorie nebo zvýšit o jednu kategorii. Nejvyšší koeficient připadá na území hlavního města Prahy, a to ve výši 4,5. V tomto případě jej lze zvýšit už jen na hodnotu 5,0.

Obce mají k navyšování daně z nemovitosti ještě další nástroj, tzv. místní koeficienty pro jednotlivé části obce (.pdf, str. 81–82). Tímto místním koeficientem, v rozmezí od 1,1 do 5, se násobí „daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek, popřípadě jejich souhrny“ s výjimkou některých zemědělských pozemků (.pdf, str. 39, 81–82).

U některých druhů staveb také může obec prostřednictvím vyhlášky stanovit navýšení daně z nemovitosti koeficientem 1,5; který se někdy označuje jako tzv. podnikatelský koeficient (.pdf, str. 24).

Konsolidační balíček

Fialův kabinet 11. května 2023 na tiskové konferencipředstavil svůj konsolidační balíček (.pdf, str. 12), v jehož rámci zmiňoval i změny týkající se sazby daně z nemovitosti. Vláda jej beze změn schválila 28. června 2023 (.pdf) a Poslanecké sněmovně předložila o dva dny později. Návrh pak ve Sněmovně prošel prvním čtením v červenci 2023.

Ke konci srpna 2023 ale Fialova vláda balíček upravila, přičemž se změny dotkly i daně z nemovitosti. Parlament soubor novel schválil na podzim 2023 (.pdf, .pdf) a 22. listopadu 2023 ho podepsal prezident Petr Pavel. Zákon byl tak následně vyhlášen ve Sbírce zákonů, přičemž změny týkající se daně z nemovitosti nabudou účinnosti od 1. ledna 2024 (.pdf, str. 11–31, 264).

Změny prosazené Fialovou vládou

Původně vláda navrhovala zavést „tzv. státní koeficient ve výši 1“, přičemž tento dodatečný výnos nad rámec dosavadní daně měl směřovat přímo do státního rozpočtu. Koalice se nakonec rozhodla, že si obce ponechají veškeré příjmy z daně z nemovitostí výměnou za snížení příjmů ze sdílených daní. Původní návrh státního koeficientu byl tak nahrazen zvýšením všech sazeb daně z nemovitosti až na 1,8násobek (.pdf, str. 16) těch původních.

Současně Fialův kabinet zavedl tzv. inflační koeficient (.pdf, str. 24), který má předcházet tomu, aby reálná hodnota uvalované daně v průběhu času klesala. Inflační koeficient se pro dané zdaňovací období vypočítá jako podíl spotřebitelského indexu cen (tedy inflace) za květen předchozího roku a čísla 100 (.pdf, str. 24). Jestliže hodnota nového koeficientu vychází alespoň o jednu pětinu vyšší než předchozí, zvyšuje se právě o jednu pětinu, ne více. Výsledný koeficient, který se zaokrouhluje dolů o jedno desetinné místo, bude muset Ministerstvo financí vyhlásit nejpozději šest měsíců před začátkem nového roku. Dodejme, že tuto změnu zahrnoval už původní návrh konsolidačního balíčku (.docx, str. 21).

U místního koeficientu vláda navrhla změnit rozsah místních koeficientů na 0,5 až 5 (.pdf, str. 24–25), a to z původního rozmezí 1,1 až 5. To tak v důsledku obcím umožní snížit daň z nemovitosti pod stávající spodní hranici, horní hranice by přitom zůstala stejná. Nově je také zavedena možnost stanovit místní koeficient nejen pro celou obec či jednotlivou část obce, ale také pro skupiny nemovitých věcí (.pdf, str. 25).

Fialův kabinet už v důvodové zprávě k původnímu návrhu vysvětloval (.docx, str. 242, 294–297), že obce budou mít nově „možnost určit místní koeficient pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí na území obce, pro které je sazba daně vymezena v jednom písmeni, resp. bodě. Bude tak například možné samostatně určit místní koeficient pro všechny pozemky druhu lesní pozemek a jiný místní koeficient pro všechny zpevněné plochy pozemku užívané k podnikání pro zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství“ (.docx, str. 316). Upřesněme, že u skupiny vybraných zemědělských pozemků, trvalých travních porostů nebo nevyužitelných ostatních ploch je stanovení místního koeficientu omezeno jen na rozmezí od 0,5 do 1,5 (.pdf, str. 25).

Závěr

V rámci konsolidačního balíčku se vládě podařilo prosadit změny, které mají obcím dát větší možnosti při stanovení výše místních koeficientů. Nově mohou např. stanovit koeficienty samostatně u skupin nemovitých věcí. Změnil se i rozsah místního koeficientu na 0,5 až 5. Slib tak z těchto důvodů hodnotíme jako splněný. Pro úplnost doplňme, že kabinet současně zvýšil základní sazby pro výpočet daně z nemovitosti a zavedl tzv. inflační koeficient jako automatickou valorizaci daně.

Předně uveďme, že zkratka ICT znamená Information and Communication Technologies, tedy informační a komunikační technologie. V současnosti (ke 30. listopadu 2023) probíhá nákup ICT služeb centrálním zadáváním veřejných zakázek v rámci společného nákupu komodit a služeb pod správou Ministerstva financí a Ministerstva vnitra.

Nákup ICT komodit

Ještě za minulé vlády Andreje Babiše byl zaveden tzv. Dynamický nákupní systém (DNS), jehož předmětem je „realizace veřejných zakázek na centrální dodávky ICT komodit“, jako jsou například stolní nebo přenosné počítače. Nákup softwarových produktů probíhá skrze veřejné zakázky a uzavírání rámcových dohod s dodavateli.

Digitalizaci veřejných zakázek zajišťuje Národní elektronický nástroj (NEN). Ten slouží k „administraci a zadávání veřejných zakázek“, probíhá přes něj zadávání zakázek i uzavírání smluv (.pdf). Od 1. července 2018 je povinný pro většinu ústředních orgánů státní správy.

NEN umožňuje (.pdf, str. 2) jak elektronické, tak listinné podávání nabídek pro zadavatele. Navíc zprostředkovává přístup k více než 100 přednastavených šablon dokumentů s možností úprav. Dodavatelům umožňuje (.pdf, str. 2) vyhledávání veřejných zakázek a sledování jejich průběhu. Uživatelé si mohou také nastavit informační servis, který je informuje o nových obchodních příležitostech.

Digitalizace veřejných zakázek probíhá také přes Rozcestník zakázek neboli platformu ROZZA, kterou vytvořilo Ministerstvo pro místní rozvoj. Je určená pro dodavatele veřejných zakázek. Jejím účelem je především zjednodušení přístupu k zakázkám, aby dodavatelé „byli schopni vyhledat veřejnou zakázku a podat nabídku z jednoho místa a s jedním uživatelským účtem“.

Jednotné státní digitální tržiště pro realizaci veřejných zakázek však dosud (ke 30. listopadu 2023) vytvořeno nebylo. V květnu 2023 kontaktoval Demagog.cz kancelář vicepremiéra pro digitalizaci Ivana Bartoše (Piráti), která v červnu 2023 uvedla, že „jednotné digitální tržiště je pouze ve stadiu záměru“, s odkazem na to, že v budoucnosti ho bude spravovat Digitální a informační agentura (DIA).

Tiskové oddělení DIA nám následně sdělilo, že digitální tržiště bylo především součástí programového prohlášení vlády a agentura jako taková nemá jeho přípravu na starost.

V listopadu 2023 jsme opět kontaktovali kancelář Ivana Bartoše. Její vedoucí komunikace uvedl, že v současnosti je v realizaci především katalog tzv. cloud computingu (CC), tedy systému, který zahrnuje např. provoz programů a ukládání dat skrze internetové připojení.

Kancelář vicepremiéra pro digitalizaci nám dále sdělila, že „zástupci DIA aktivně působí v Member States Cloud Coordination Group, v rámci které se mj. připravuje návrh na jednotný EU Marketplace – digitální tržiště CC“. Z důvodu odlišné legislativy v členských zemích však nedošlo ke shodě na principech fungování jednotného tržiště.

Rakouský e-shop

Rakouský systém pro zadávání veřejných zakázek BBG (Bundesbeschaffung GmbH; .pdf, str. 5), který vládní slib zmiňuje, funguje on-line již od roku 2006. Jejich elektronický nákupní systém umožňuje průběh celého nákupního procesu v rámci e-shopu – od vznesení požadavku na nákup přes schvalovací pracovní postupy a vyplnění nákupní objednávky až po odeslání dodavateli (.pdf, str. 34).

Nákup prostřednictvím BBG je s několika výjimkami povinný pro všechny úřady a instituce Rakouska (.pdf, str. 5). Samotný BBG pak slouží (.pdf, str. 10) jako zadavatel zakázek jménem svých zákazníků, má odpovědnost za správný postup při jejich zadávání a také poskytuje veškeré informace o zakázce.

BBG jako e-shop slouží pro různé skupiny produktů – od energetiky přes kancelářské potřeby až právě po ICT. V oblasti informačních a komunikačních technologií zprostředkovává obchod BBG prodej počítačů, hardwarových a softwarových produktů nebo jiných ICT služeb.

Právě v nákupním procesu se rakouský e-shop BBG liší od českého systému NEN, jelikož zahrnuje elektronickou podporu celého procesu zadávání veřejných zakázek. Český systém funguje především jako nezúčastněný prostředník mezi zadavateli a poskytovateli s případnou poradenskou službou (.pdf, str. 2), zatímco BBG nabízí přímo centrální portál s katalogem produktů, ve kterém si rakouské instituce dohledají žádané zboží (.pdf, str. 27).

Doplňme, že BBG dostává během roku (.pdf, str. 6) požadavky od jednotlivých institucí, poté sestaví seznam zboží a služeb, na které vyhlásí výběrové řízení. Po skončení výběrového řízení uzavře přímo BBG (.pdf, str. 6) s úspěšnými dodavateli rámcovou smlouvu, ve které stanoví např. cenu a předpokládaný počet potřebných služeb či zboží. Následně e-shop sestaví katalog (.pdf, str. 26–27) s požadovaným zbožím a jeho poskytovateli a funguje jako centrální webový informační a nákupní portál.

Závěrečné hodnocení

Na webových stránkách vlády, Digitální a informační agentury ani v dalších veřejně dostupných zdrojích se informace k realizaci nebo přípravám jednotného digitálního tržiště nenacházejí. Demagog.cz kontaktoval kancelář vicepremiéra pro digitalizaci Ivana Bartoše, Digitální a informační agenturu, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí. Všechny uvedené instituce nám potvrdily, že jednotné digitální tržiště je stále (ke 30. listopadu 2023) ve stadiu záměru. Z tohoto důvodu hodnotíme slib jako nerealizovaný.

Programový bod o dobrovolném doplňkovém zdravotním připojištění reaguje na paragraf zákona o veřejném zdravotním pojištění, který neumožňuje doplatit rozdíl v ceně za lepší péči či materiál, pokud je zdravotnické vybavení hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.

Zmiňme, že typ zdravotního materiálu si pacient vybrat nemůže, jelikož o něm rozhoduje lékař (video, čas: 34:27) na základě toho, jakou péči proplácí zdravotní pojišťovna (.pdf). Zavedení dobrovolného doplňkového pojištění by pak lidem tuto volbu umožnilo (video, čas: 0:46). Zároveň by nově existovala možnost, že by se z tohoto doplňkového pojištění hradil pouze rozdíl mezi cenou běžně užívaného a nadstandardního prostředku.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) záměr zavést toto připojištění komentoval již v lednu 2022, kdy upozornil na to, že se nemá jednat o zavedení nadstandardů ve zdravotnictví a že změna nepovede k rozdílné péči pro bohaté a chudé (video, čas: 35:17).

Podle vyjádření člena sněmovního Výboru pro zdravotnictví Bohuslava Svobody (ODS) z ledna 2022 by se dobrovolné připojištění mělo týkat pouze materiálů, u kterých lze cenu objektivně vyčíslit. Péče nutná pro daný zákrok by měla zůstat stejná.

Ministr Válek o tomto opatření mluvil např. v červnu 2022, kdy uvedl, že vláda ještě nemá představu o tom, od kdy konkrétně by doplňkové připojištění fungovalo. Zároveň tehdy řekl, že expertní týmy diskutují s pojišťovnami a legislativci, aby kabinet Petra Fialy mohl některé návrhy Poslanecké sněmovně předložit v roce 2022 a další během roku 2023. Na podzim 2022 poté předseda Výboru pro zdravotnictví Senátu Roman Kraus (ODS) potvrdil, že první návrh na zavedení dobrovolného připojištění např. v oblasti stomatologie nebo dlouhodobé péče byl již rozpracován.

Nutnost debaty o dobrovolném připojištění jako dalším finančním zdroji veřejného zdravotního pojištění připomněl v listopadu 2022 i ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Podle ministra zdravotnictví Válka by toto opatření mohlo částku vybranou na pojistném navýšit přibližně o 3 až 5 %. Zároveň ovšem uvádí, že „odhady se samozřejmě liší, záleží na rozsahu připojištění“.

V červenci 2023 Vlastimil Válek uvedl, že Ministerstvo zdravotnictví zpracovává podklady pracovní skupiny Romana Krause pro novelu zákona o zdravotním pojištění, která by možnost připojištění měla obsahovat. Podle Krause měl jít návrh do vnitřního připomínkového řízení do konce října 2023.

Ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP) se ale ke 30. listopadu 2023 žádný takový návrh nenacházel. Ministerstvo zdravotnictví vládě předložilo pouze novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, který v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady EU přidává paragraf o záležitostech souvisejících se zřízením koordinační skupiny členských států pro hodnocení zdravotnických technologií (.docx, str. 2).

Pro kontext připomeňme, že podobnou reformu – tedy možnost připlácení – se pokusil v roce 2011 zavést tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger. Jeho novela navíc umožňovala i příplatek za lepší péči, čímž rozdělila zdravotnictví na standardní a nadstandardní. Tato právní úprava však byla nálezem (.pdf) Ústavního soudu v roce 2013 zrušena kvůli nejasné definici nadstandardní péče.

Závěr 

Kabinet Petra Fialy tedy svůj záměr zavést dobrovolné doplňkové připojištění neopustil. O možnosti jeho zavedení opakovaně mluvil mj. ministr zdravotnictví Válek. Senátor za ODS Roman Kraus na konci roku 2022 uvedl, že první návrh na zavedení dobrovolného připojištění byl již rozpracovaný. Znovu o jeho přípravě mluvil v říjnu 2023. Vláda ale ke konci listopadu 2023 neschválila, ani nepředstavila žádné znění návrhu zákona, který by toto opatření zaváděl. Proto hodnotíme slib jako nerealizovaný.

Vládní programové prohlášení (.pdf, str. 40) zmiňuje rozsáhlý výčet dopravních staveb, které mají být dokončeny či zahájeny.

Obchvat Českých Budějovic a další části dálnice D3

Nejdříve prohlášení zmiňuje zprovoznění obchvatu Českých Budějovic, které má proběhnout do konce roku 2025. Podle Ministerstva dopravy se tato stavba, jež je součástí dálnice D3, skládá ze dvou částí: úseku Úsilné–Hodějovice (.pdf) a úseku Hodějovice–Třebonín (.pdf). Výstavba obou těchto částí byla zahájena na jaře 2019 (.pdf, .pdf, vše str. 4), dokumenty Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) uvádějí, že by k uvedení do provozu mělo dojít v průběhu roku 2024. Doplňme, že ŘSD v roce 2019 předpokládalo, že řidiči budou moci úseky využívat už v roce 2022 (.pdf, .pdf, vše str. 5).

V srpnu 2022 ministr dopravy Martin Kupka (ODS) a hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba (ODS) uvedli, že stát počítá s tím, že obchvat bude fungovat od ledna 2025. O stavbě obchvatu tehdy mluvili ve spojitosti s nárůstem ceny, která se podle jejich vyjádření navýšila o 100 milionů korun. Na začátku června 2023 zástupci ŘSD zmiňovali, že by se stavba mohla prodražit až o jednu miliardu korun, především kvůli rostoucí ceně materiálů. Stále se však počítá s tím, že k dokončení stavby dojde koncem roku 2024, ke zprovoznění pak v lednu 2025.

S obchvatem Českých Budějovic souvisí také zprovoznění dalších úseků dálnice D3. Těch je od Českých Budějovic na jih do Dolního Dvořiště hned několik. K listopadu 2023 jsou ve výstavbě dva výše zmíněné úseky (mezi Úsilným a Třebonínem) a také navazující úsek Třebonín–Kaplice (.pdf, str. 4). V jeho případě začalo výběrové řízení v roce 2020, stavba poté začala za vlády Petra Fialy v únoru 2022 (.pdf, str. 4). Podle ŘSD by mělo ke zprovoznění dojít v průběhu roku 2024 (.pdf, str. 4). Jedinou částí dálnice D3, která se dočkala uvedení do provozu za Fialova kabinetu, je prozatím (ke 30. listopadu 2023) odpočívka v Chotýčanech, která byla dokončená v září 2023 (.pdf, str. 4).

Další části dálnice D3 byly k listopadu 2023 ve fázi přípravy. V Jihočeském kraji se jedná o tři stavby mezi Kaplicí a Dolním Dvořištěm, u nichž bylo v roce 2023 zahájeno výběrové řízení (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4). Uvedení do provozu je plánováno na roky 2025 a 2026.

Doplňme, že v přípravě je také sedm dalších úseků dálnice D3 ve Středočeském kraji a v hl. m. Praze. Měly by propojit Jesenici u Prahy (.pdf) a obec Nová Hospoda u Tábora (.pdf). V jejich případě nicméně Ministerstvo dopravy počítá se zahájením výstavby výhledově až po roce 2026, dokončení se předpokládá po roce 2029 (.pdf, .pdf, str. 4).

Prodloužení dálnic D4, D6, D7, D49 a D55

Dále programové prohlášení zmiňuje prodloužení dálnic D4, D6, D49 a D55. Aktualizované prohlášení pak obsahuje také zmínku o prodloužení dálnice D7.

• Dálnice D4
  
  Dálnice D4, jejíž trasa se line z Prahy na jihozápad (.pdf, str. 4–5), momentálně (k listopadu 2023) prochází velkou výstavbou v úseku vedoucím z Příbrami směrem na Písek. Web zdopravy.cz v dubnu 2023 uvedl, že celý nově stavěný úsek dálnice bude obsahovat 40 nových mostů, z nichž většina bude ještě v roce 2023 dotažena do fáze hrubé stavby. Podle smlouvy českého státu a sdružení Via Salis má být stavba dokončena v prosinci 2024.
  
  V současnosti (v listopadu 2023) probíhá stavba pěti úseků dálnice mezi Příbramí a Pískem v celkové délce 31,9 km. Úseky Háje–Milín, Milín–Lety, Lety–Čimelice, Čimelice–Mirotice (vše .pdf, str. 4) i rozšíření u Mirotic (.pdf, str. 4) byly zahájeny v roce 2021 a dokončeny by podle ŘSD měly být v roce 2024.
  
  Doplňme, že stavbu dálnice D4 financuje zmíněné sdružení Via Salis, které sdružuje francouzské firmy Vinci Highways a Meridiam. Později bude mít toto sdružení na starosti také údržbu a provoz. Jedná se o první projekt stavby dálnice za peníze soukromých investorů, který v České republice probíhá.
   
• Dálnice D6
  
  Prodloužení dálnice D6, vedoucí z Prahy přes Karlovy Vary a Cheb směrem k německé hranici, také probíhá. Stavba nejnovějšího úseku, tedy obchvatu obce Hořovičky (.pdf, str. 4), začala 28. března 2023. V listopadu 2023 probíhá také stavba dvou přeložek dálniční trasy u obcí Krupá (.pdf) a Hořesedly (.pdf) a stavba odpočívadla Kolešov (.pdf). K uvedení do provozu tří z těchto rozestavěných úseků by podle ŘSD mělo dojít v roce 2025, v případě přeložky u obce Krupá v roce 2024 (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4).
  
  Dalších pět úseků bylo v listopadu 2023 ve fázi příprav. V případě úseku Petrohrad–Lubenec (.pdf, str. 4) bylo v květnu 2023 spuštěno výběrové řízení na zhotovitele stavby, Ředitelství silnic a dálnic ale později prodloužilo (.pdf, str. 4) termín pro podávání nabídek a posunulo začátek výstavby na rok 2024. Ve stejném roce by se podle ŘSD měla začít stavět i jedna z dalších částí D6 (.pdf, str. 4). U zbývajících tří připravovaných úseků D6 se počítá se zahájením prací až v letech 2025–2026 (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4). Většina částí D6, které jsou nyní v přípravě, se podle ŘSD řidičům otevře až v letech 2027 a 2028, jeden v roce 2026.
   
• Dálnice D7
  
  Trasa dálnice D7 vede z Prahy do Chomutova. V dubnu 2023 získalo Ředitelství silnic a dálnic hned čtyři pravomocná stavební povolení na jeden z úseků dálnice. V současné době (k listopadu 2023) jsou v realizaci dva úseky dálnice, přesněji výstavba přídatných pruhů u Kněževsi a Chlumčan (vše .pdf, str. 4). Ke zprovoznění těchto částí D7 by dle ŘSD mělo dojít v roce 2024. Jediným úsekem uvedeným do provozu v době vlády Petra Fialy je zatím přídatný pruh u Loun (.pdf, str. 4). Ten byl otevřen v září 2023.
  
  Dalších 7 úseků je v přípravě a jejich zahájení se plánuje v letech 2024 (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4), 2025 (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4) a 2026 (.pdf, str. 4).
   
• Dálnice D49
  
  Na dálnici D49, vedoucí z Hulína kolem Zlína směrem na Slovensko, probíhají práce od prosince 2021. Jedná se o 17,3 km dlouhý úsek mezi Hulínem a Fryštákem (.pdf, str. 4), jehož zprovoznění se plánuje na rok 2024. Doplňme, že v případě této části došlo v prosinci 2021 ke znovuzahájení stavby, která původně začala už v roce 2008. V roce 2010 ji ale Ministerstvo dopravy, tehdy vedené Vítem Bártou, pozastavilo z důvodu úspor. Později se výstavba pozdržela kvůli stížnostem některých ekologických spolků.
  
  Kromě tohoto prvního úseku se zatím na žádné části budoucí D49 nepracuje. Čtyři úseky jsou v současné době (k listopadu 2023) v přípravě. U jedné stavby byla v lednu 2022 podána žádost o vydání územního rozhodnutí (.pdf, str. 4), ukončení územního řízení ŘSD předpokládá v průběhu roku 2024. Podobně je tomu i v případě jedné z dalších částí D49 (.pdf, str. 4). K zahájení výstavby těchto dvou úseků by mělo dojít v roce 2028. U zbývajících dvou připravovaných úseků D49 ŘSD počítá se začátkem výstavby výhledově v letech 2029 až 2031 (.pdf, .pdf, str. 4).
  
  Pro úplnost doplňme, že ŘSD na svém webu dříve uvádělo, že součástí dálnice D49 budou i tři plánované úseky od Vizovic směrem ke slovenské hranici. V listopadu 2023 ale tyto části, které by se měly začít stavět v roce 2031 (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4), ŘSD označuje už jen jako silnici I. třídy, nikoliv tedy jako dálnici.
   
• Dálnice D55 a slib zprovoznění tří úseků
  
  Trasa dálnice D55 spojuje Olomouc a Břeclav. K otevření zatím posledního zprovozněného úseku došlo v listopadu 2021 (.pdf, str. 4), tedy ještě za vlády Andreje Babiše.
  
  K listopadu 2023 se pracuje na celkem šesti úsecích, odpočívadlech a mostech. U dvou z nich se s výstavbou začalo už v letech 2020 (.pdf, str. 4) a 2021 (.pdf, str. 4). Další část se začala stavět v září 2022 (.pdf, str. 4). Zprovoznění těchto tří úseků, které dohromady měří 21,4 km, je plánováno na rok 2024. V dubnu 2023 pak došlo k zahájení stavby mostu u Napajedel, nového dálničního úseku mezi Olomoucí a Kokory a odpočívky u Majetína (.pdf, str. 4). Most i nový úsek by měly být zprovozněny v roce 2025 (.pdf, .pdf, vše str. 4), odpočívka pak v roce 2028 (.pdf, str. 4).
  
  Dalších šest částí D55 je k listopadu 2023 zatím v přípravě. U dvou úseků ŘSD přepokládá zahájení stavby v roce 2025 (.pdf, str. 4) a 2026 (.pdf, str. 4). U úseků od Bzence směrem na jih na Břeclav se předpokládaný termín zahájení stavby pohybuje dokonce až mezi lety 2028 a 2030 (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4).
  
   

Obchvat Frýdku-Místku a dálnice D48

Obchvat Frýdku-Místku se skládá ze tří dálničních staveb. Dvě z nich, přesněji první etapa obchvatu (.pdf, str. 4) a připojení dálnice D56 na dálnici D48 (.pdf, str. 4), jsou plně v provozu od září 2022. Druhá etapa obchvatu (.pdf, str. 4), která se začala stavět v září 2019, je v plném provozu od července 2023.

V rámci výstavby dálnice D48, jejíž trasa vede z Bělotína právě kolem Frýdku-Místku až do Českého Těšína, jsou dále ve výstavbě tři další úseky. Jedná se o úseky Palačov – Šenov u Nového Jičína (.pdf, str. 4) a Bělotín–Dub (.pdf, str. 4), které se staví od června 2021, plně v provozu by pak měly být v letech 2023 a 2024. Úsek Dub–Palačov (.pdf, str. 4) se začal stavět na začátku června 2023, dle dokumentů ŘSD by po něm řidiči měli začít jezdit až v roce 2026.

V procesu přípravy jsou i dvě další stavby, a to II. etapa části Bělotín–Rybí (.pdf, str. 4) a mimoúrovňová křižovatka u Nošovic (.pdf, str. 4). Dle informací ŘSD by měly být uvedeny do provozu až v letech 2027 a 2028.

Brněnský velký městský okruh

V rámci brněnského velkého městského okruhu, který tvoří velkou část silnice I. třídy I/42 (.pdf), došlo ke zprovoznění prozatím posledního dokončeného úseku v roce 2020 (.pdf, str. 4). Podle přehledu ŘSD probíhají v listopadu 2023 práce na pěti stavbách, z nichž tři byly zahájeny ještě v letech 2020 a 2021 (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4), další pak už za současné vlády v listopadu 2022 (.pdf, str. 4) a v dubnu 2023 (.pdf, str. 4). U všech ŘSD předpokládá uvedení do provozu v roce 2024.

Tři úseky velkého městského okruhu Brno jsou k listopadu 2023 ve fázi příprav. Se zahájením stavby se počítá v letech 2027 až 2029 (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4). V případě posledních dvou úseků okruhu (.pdf, .pdf, vše str. 4) ještě nebyly k listopadu 2023 dokončeny technicko-ekonomické studie. Ředitelství silnic a dálnic uvádí, že výstavbu těchto staveb lze očekávat až po roce 2033.

Závěr

Obchvat Českých Budějovic k listopadu 2023 prozatím zprovozněn nebyl. ŘSD předpokládá, že k tomu dojde během roku 2024. Podobně je tomu i u dalších plánovaných částí dálnice D3 v Jihočeském kraji, které by měly být dle dokumentů ŘSD zprovozněny v letech 2025 a 2026.

Co se týče prodloužení dálnice D4, všech pět zbývajících úseků je ve výstavbě a zprovoznění je dle ŘSD plánováno na rok 2024. V případě dálnice D6 jsou v realizaci čtyři úseky, jejichž uvedení do provozu se plánuje na roky 2024 a 2025. Na dálnici D49 je rozestavěný jeden úsek, po kterém by dle ŘSD měli řidiči začít jezdit v roce 2024.

V případě dálnice D55 probíhá výstavba tří úseků, které dohromady měří 21,4 km. Jejich zprovoznění je plánováno rovněž na rok 2024.

O něco složitější je situace s „dokončením dálnice D48“, o kterém vládní slib mluví. K dokončení obchvatu Frýdku-Místku, který je součástí D48, došlo v červenci 2023. Ve výstavbě jsou další tři úseky dálnice D48, které by měly být postupně zprovozněny v letech 2023, 2024 a 2026. Poslední dvě části D48 jsou nyní jen ve fázi přípravy, ŘSD přitom počítá s jejich zprovozněním až v letech 2027 a 2028, tedy po roce 2025, kdy Fialově kabinetu skončí funkční období.

Pět staveb velkého městského okruhu v Brně je nyní (k listopadu 2023) v realizaci, s jejich zprovozněním se počítá v roce 2024. Tři další stavby jsou pouze ve fázi příprav, ŘSD uvádí, že by se měly začít stavět až v roce 2027 a později. U dvou zbývajících prozatím probíhají technicko-ekonomické studie.

Na závěr tedy shrňme, že v řadě bodů, které vládní slib vyjmenovává, výstavba nyní probíhá. Celý slib tak hodnotíme jako rozpracovaný.

Pro začátek zmiňme, že o nutnosti změnit důchodový systém se mluví už od 90. let (.pdf). V průběhu let docházelo k některým úpravám parametrů důchodového systému (.pdf, str. 95–98), zvláště co se týče valorizací penzí. Kromě Nečasovy vlády, jejíž reforma byla ale později zrušena, se však žádnému kabinetu ucelenou reformu financování důchodového systému prosadit nepodařilo. První i druhá vláda Andreje Babiše se ve svých programových prohlášeních zavázaly k tomu, že o důchodovou reformu budou usilovat. Ani Babišova vláda ji ovšem nevypracovala.

O důchodovou reformu se snaží rovněž nynější kabinet Petra Fialy. Legislativní návrhy, které by se týkaly změn obsažených ve vládním slibu, jeho vláda v prvním roce svého působení nepředložila. K úpravě zákona o důchodovém pojištění sice došlo např. novelou, která byla představena v říjnu 2022, tu ale vláda popisovala jen jako „technickou novelu“ předpisů z oblasti důchodového pojištění. Daný dokument tak úpravy popisované ve vládním slibu nijak nezmiňuje (.doc). Stejně tomu je mj. i v případě pozdější novely schválené v březnu 2023, která snížila valorizaci důchodů při navyšování penzí v mimořádném termínu v červnu 2023.

Až později, v květnu 2023 Fialův kabinet veřejnosti představil ozdravný plán pro veřejné finance, jehož součástí je návrh konsolidačního balíčku (.docx) a návrh důchodové reformy. Následně vláda předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o důchodovém pojištění (.pdf, str. 8), který se týká úprav valorizace penzí a předčasného odchodu do důchodu. Dolní komora i Senát návrh následně schválily, a novela tak nakonec vstoupila v účinnost 1. října 2023. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka pak 15. listopadu 2023 představil návrh (.docx) novely zákona o důchodovém pojištění, která zpracovává další body plánované důchodové reformy. Ke 30. listopadu 2023 byl návrh v připomínkovém řízení.

Základní a zásluhová složka

Starobní důchod se v současnosti skládá ze dvou složek – základní výměry a procentní výměry (neboli zásluhového dílu). Základní výměra je pro všechny stejná a od roku 2019 činí 10 % průměrné mzdy měsíčně (.pdf, str. 10). Procentní výměra se na výchozí výši důchodu rovněž podepisuje a závisí na době pojištění a příjmech jednotlivce. Může být nejméně 770 Kč měsíčně.

Podle návrhu (.docx, str. 6) Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) by se uvedená minimální procentní výměra měla zvýšit na 10 % průměrné mzdy (což by např. v roce 2023 odpovídalo částce 4 040 Kč). Samotná základní výměra přitom zůstane zachována. Každý důchodce by tak měl mít garantovanou minimální penzi ve výši 20 % průměrné mzdy (.docx, str. 37). To by při použití uvedeného výpočtu v roce 2023 odpovídalo 8 080 Kč namísto dosavadních 4 810 Kč. Podle MPSV má toto opatření pomoci důchodcům s nízkými penzemi, kteří většinu života pečovali o jinou osobu či pracovali, ale měli nízké příjmy.

Kromě toho ovšem vláda navrhuje také snížit základ, ze kterého se vypočítává celková výše procentní výměry. Podle současné právní úpravy se do tohoto základu zahrnuje mj. celá část průměrného hrubého příjmu daného člověka, která nepřesahuje hranici 44 % průměrné mzdy (v roce 2023 17 743 Kč). MPSV ale v návrhu plánuje, že to místo plné částky bude po roce 2034 už jen 90 % (.docx, str. 2; .docx, str. 76–77).

Vláda chce zároveň do roku 2034 postupně snížit (.docx, str. 6–7) i přímo procentní sazbu, kterou se na konci základ násobí. Za každý rok účasti na důchodovém pojištění se tak podle návrhu nebude započítávat 1,5 % základu, ale jen 1,45 % (.docx, str. 81).

Co se týče vlivu počtu vychovaných dětí, zavedení tzv. výchovného prosadila ve Sněmovně ještě v roce 2021 (tedy před nástupem Fialovy vlády) ČSSD (.pdf, str. 27–28) při schvalování novely zákona o důchodovém pojištění. Podle současného znění zákona se částka 500 Kč za jedno vychované dítě valorizuje vždy od 1. ledna. Konkrétně se navyšuje o tolik procent, o kolik se dle zákonných pravidel na začátku daného roku zvýší zásluhová část důchodů, což se odvíjí od růstu indexu spotřebitelských cen (inflace) a růstu mezd.

Fialův kabinet v návrhu plánuje výchovné zachovat, ale s úpravami. Pro první a druhé dítě by se tak výchovné mělo postupně snižovat, až by se u důchodů přiznaných po roce 2029 zcela zrušilo a zůstalo by jen pro třetí a každé další dítě v dosavadní výši 500 Kč (.docx, str. 7–8; .docx, str. 16–18).

Návrh nově také upouští od valorizace výchovného (.docx, str. 15–18). Výchovné za první dvě děti má nahradit tzv. rodinný vyměřovací základ. Jeho zavedení by znamenalo, že během péče o děti nebo blízkou osobu by se pro účely důchodového systému počítalo s tím, že pojištěnec odvádí pojistné z průměrné mzdy v daném roce (.docx, str. 19). Zůstala by ovšem možnost zvolit si i současný výpočet, který je postaven na individuálním průměrném výdělku za dobu pracovní aktivity, a je proto výhodnější pro rodiče s vysokými příjmy (.docx, str. 5).

Dobrovolná složka

Vládní závazek dále slibuje zavést dobrovolnou složku důchodového pojištění ve formě státního či veřejnoprávního fondu. V současné době se mohou lidé dobrovolně účastnit třetího pilíře (.pdf) penzijního systému, který se skládá z penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření. Podle toho, kolik si jejich účastníci takto spoří, jim určitou částkou přispívá i stát, který také umožňuje odečíst část zaplacených příspěvků ze základu daně z příjmů. Za účastníka může příspěvek nebo jeho část platit i zaměstnavatel. Na jím hrazenou část příspěvku už stát nicméně finanční podporu neposkytuje.

Vláda 14. června 2023 schválila (.pdf) návrh zákona, který navrhuje změny ve státní podpoře penzijního spoření (.pdf). Konkrétně navrhuje zavedení tzv. dlouhodobého investičního produktu, který má být alternativou k již zavedeným finančním produktům zabezpečení na stáří, jež jsou i dnes daňově podporovány. Dále návrh například upravuje státní podporu penzijního připojištění (.pdf, str. 30, 79–80 z 316) a navrhuje zavést také alternativní účastnický fond (.pdf, str. 32–33 z 316), jehož cílem je umožnit penzijním společnostem „investovat dynamičtěji a dosáhnout pro účastníky vyššího zhodnocení“.

Návrh tohoto zákona vláda ve Sněmovně předložila 15. června 2023. Poslanci ho následně schválili v polovině listopadu 2023. Senát se jím nicméně k datu 30. listopadu 2023 ještě nezabýval.

Závěr

Vláda v květnu 2023 představila návrh důchodové reformy a následně Sněmovně předložila návrh novely zákona o důchodovém pojištění, který se týká úprav valorizace penzí a předčasného odchodu do důchodu. Uvedený návrh novely byl schválen a vešel v účinnost 1. října 2023.

O měsíc a půl později MPSV představilo návrh novely zákona o důchodovém pojištění, který mimo jiné upravuje změny ve výpočtu zásluhové složky a její minimální výše, výchovné i rodinný vyměřovací základ. Ke 30. listopadu je návrh v připomínkovém řízení.

Návrh zákona, který plánuje zavést fond pro podporu dobrovolné účasti na důchodovém systému, předložil Fialův kabinet Poslanecké sněmovně v červnu 2023. Ta jej poté schválila 15. listopadu 2023. Senát návrh ke 30. listopadu 2023 ještě neprojednal. Slib tedy hodnotíme jako rozpracovaný.

Pozůstalostní důchod

Podmínky nároku na vdovský a vdovecký důchod jsou ukotveny v zákonu o důchodovém pojištění. V současnosti platí, že pozůstalostní důchod náleží vdově nebo vdovci po dobu jednoho roku od smrti partnera či partnerky. Po uplynutí této doby má pozůstalý nárok na vdovský či vdovecký důchod jen ve vymezených případech, pokud např. pečuje o nezaopatřené dítě nebo má sám invalidní postižení třetího stupně.

Výše vdovského a vdoveckého důchodu se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra pozůstalostního důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně a je pro všechny penze stejná. V roce 2023 tato částka dosahuje 4 040 Kč, o rok dříve byla ve výši 3 900 Kč. Výše procentní výměry se poté rovná 50 % procentní výměry starobního důchodu, který pobíral nebo by pobíral manžel či manželka v době smrti. 

Valorizace důchodů

Výši důchodů v České republice ovlivňuje valorizace, která je ukotvena ve zmíněném zákoně o důchodovém pojištění. Na základě něj se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, přičemž jejich zvýšení se odvíjí od růstu spotřebitelských cen (tedy inflace) a růstu mezd.

Zákon také stanovuje podmínky pro mimořádnou valorizaci penzí. K té se přistupuje v případě, kdy růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem, případně domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn předchozí valorizací. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se pak navyšuje o tolik procent, o kolik ve sledovaném období vzrostly ceny.

Valorizace během Fialovy vlády

Během vlády Petra Fialy byly důchody zvýšeny hned několikrát, přičemž poprvé se tak stalo pravidelnou valorizací 1. ledna 2022. Toto zvýšení ovšem schválila ještě předchozí vláda Andreje Babiše v září 2021. Výše důchodu se zvedla v průměru o 805 korun, z toho 505 Kč představovala zákonná valorizace a 300 korun Babišův kabinet přidal důchodcům navíc.

Druhé, tentokrát mimořádné, zvýšení důchodů nastalo 1. června 2022. Tato mimořádná valorizace vycházela z nařízení vlády z února 2022. Procentní výměra důchodů (tedy i vdovských) se úměrně s růstem cen zvýšila o 8,2 %.

Třetí, a znovu mimořádná, valorizace se v roce 2022 odvíjela od nařízení vlády z května 2022. Zásluhový procentní díl důchodů vzrostl o 5,2 %, „tedy o výši růstu cen domácností důchodců v rozhodném období únor až duben 2022“.

V září 2022 pak Fialova vláda stanovila nařízením další zvýšení od 1. ledna 2023, tedy v pravidelném termínu zvýšení. Od roku 2023 se tak procentní výměra důchodů zvedla o 5,1 % a penze v průměru vzrostly o 825 korun. Na růstu důchodů se ovšem podílelo i tzv. výchovné, tedy příplatek ve výši 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě. Výchovné nicméně zavedla (.pdf, str. 1) novela zákona o důchodovém pojištění, kterou Poslanecké sněmovně předložila již vláda Andreje Babiše v květnu 2021. Poslanci pak tento příplatek za vychované děti schválili v létě 2021.

V pravidelném termínu se budou důchody zvedat i od 1. ledna 2024, kdy se vyplácené částky zvýší o 360 korun (.pdf, str. 2).

Mimořádná valorizace v červnu 2023

Dle původního znění zákona o důchodovém pojištění mělo po pěti měsících, tj. v červnu 2023, dojít k mimořádné valorizaci o 11,5 % (.doc, str. 1). Pro stanovení mimořádné červnové valorizace byl rozhodující vývoj inflace od července 2022, zmíněnou hranici 5 % přitom míra inflace přesáhla v lednu 2023, a to dokonce, i kdyby byl posuzován jen růst za samotný leden. Vláda se ale v únoru kvůli snížení deficitu veřejných financí shodla (.pdf, str. 1) na úpravě parametrů valorizace důchodů (.docx), která se promítla právě v červnové valorizaci. 

Změna způsobu výměry důchodů se skládá ze dvou složek: zvýšení o pevnou částku náležící každému důchodci a procentuální zvýšení (.doc, str. 3). Podle upravených parametrů se konkrétně každý důchod zvýší o pevnou částku 400 Kč a procentní výměra všech penzí vzroste o 2,3 %. Tímto krokem chce vláda zajistit, že příjemcům nejnižších důchodů porostou penze o částku, která bude plně kompenzovat vysokou inflaci (.doc, str. 3).

Poslanci po několikadenním jednání omezení červnového růstu důchodů nakonec v březnu 2023 schválili a po prezidentově podpisu novela 20. března nabyla účinnosti. Upřesněme, že toto zvýšení se týkalo i pozůstalostních důchodů (.pdf, str. 1). Nepromítlo se však u těch, kteří pobírají dva důchody zároveň (typicky starobní a vdovský), u těchto lidí dojde k navýšení pouze u jednoho z důchodů (.pdf, str. 1).

Dodejme, že hnutí ANO se kvůli této změně obrátilo na Ústavní soud, přičemž uvádí hlavní dva důvody pro zrušení této novely. Jako první je tzv. retroaktivita (.pdf, str. 2–3), neboli zpětná účinnost. Toto opoziční hnutí tvrdí, že v případě novely byla změna právního předpisu schválena až po spuštění mechanismu valorizace. „Domníváme se, že vznikl 31. ledna,“ odůvodňuje předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová retroaktivitu jako jeden z pilířů připravovaného návrhu, protože novela vstoupila v účinnost až po zmíněném datu, konkrétně 20. března 2023.

Jako druhý důvod pro podání návrhu na zrušení novely hnutí ANO uvádí vládou vyhlášený stav legislativní nouze, díky kterému se předložený vládní návrh projednával ve zkráceném jednání. Doplňme, že kvůli přijetí ve stavu legislativní nouze se na Ústavní soud obrátila také skupina senátorů.

Ústavní soud začal toto zpomalení valorizace penzí projednávat v listopadu 2023. Jeho předseda Josef Baxa k tomu uvedl, že do konce roku se tuto otázku pravděpodobně nepodaří vyřešit. Ve druhé půlce listopadu 2023 Ústavní soud nařídil, že v této záležitosti proběhne veřejné jednání, které se uskuteční v lednu 2024.

Změny v důchodovém systému v roce 2023

Kabinet Petra Fialy v květnu 2023 představil úsporný konsolidační balíček a také chystané změny v systému důchodovém pojištění. Tyto změny zahrnovaly např. nastavení odchodu do důchodu podle aktuální doby dožití tak, aby lidé v důchodu strávili průměrně 21,5 roku. Tato důchodová reforma pak zmírňuje podmínku pro znovunabytí vdovského a vdoveckého důchodu, jelikož se po ztrátě nároku na vdovský důchod prodlouží doba, kdy je možné jej znovu získat. V současnosti je dvouletá, vláda ji chce změnit na pět let.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka představil 15. listopadu 2023 konkrétní podobu reformy penzí (.doc), která zahrnuje 12 opatření pro udržitelné důchody. Následující den poslalo Ministerstvo práce a sociálních věcí návrh novely zákona o důchodovém pojištění do legislativního procesu. Tato novela zahrnuje mj. zmíněné prodloužení doby pro znovuzískání nároku na pozůstalostní důchod na pět let (.doc, str. 9; .docx, str. 8–9). Zvýšení pozůstalostních důchodů ovšem nenavrhuje.

Závěr

Průměrná výše vdovských a vdoveckých důchodů tedy během Fialovy vlády roste a zvýšila se i v případě upravené valorizace v červnu 2023. Toto zvyšování důchodů se však váže na inflaci, přičemž jak pravidelná, tak mimořádná valorizace vychází ze zákonné povinnosti. Vláda je tedy musí zvýšit. Prozatím (ke 30. listopadu 2023) se pouze chystá zmírnit podmínky pro znovunabytí pozůstalostních důchodů.

Zmiňme, že nad rámec zákonné valorizace důchody zvýšil např. minulý kabinet Andreje Babiše, Fialova vláda však obdobný krok prozatím neučinila a nepředstavila žádný konkrétní návrh týkající se zvyšování pozůstalostních důchodů nad rámec zákonné valorizace. Slib proto hodnotíme jako nerealizovaný.

V rámci zefektivnění a většího využití moderních technologií na poli státní správy se vláda Petra Fialy zavázala k vytvoření tzv. eDokladovky (.pdf, str. 34)

Co je to eDokladovka

Pro úplnost je vhodné celý koncept více přiblížit. EDokladovka je mobilní aplikace, jejíž prototyp vytváří Státní tiskárna cenin, a do níž bude v budoucnu možné nahrát jednotlivé doklady, které občanům vydává stát. Dle Ivana Bartoše (Piráti), ministra pro místní rozvoj a místopředsedy vlády pro digitalizaci, by měl být v první fázi obsahem této aplikace občanský průkaz. Podle Bartoše by mohly být v dalších fázích v aplikaci také informace o dětech, řidičské oprávnění, potvrzení o statusu studenta nebo například kartička zdravotní pojišťovny a eRecept.

Dle Bartošových dřívějších slov by mělo být použití aplikace jednoduché a mělo by být obdobné jako použití aplikace Tečka, kterou občané České republiky používali během pandemie covidu-19 při prokazování, že byli očkováni nebo testováni. Lidé by se v budoucnu mohli prokazovat prostřednictvím QR kódu z mobilní aplikace namísto plastové kartičky. Kód by přitom sloužil jako klíč k přenosu dat, který by následně proběhl pomocí technologie Bluetooth.

Je dobré zdůraznit, že občan si bude moci nastavit, jaké konkrétní informace si přeje sdílet, a také to, že tato mobilní aplikace nebude nahrazovat fyzické doklady, ale bude sloužit pouze jako jejich digitální kopie.

Jako jeden ze svých prvních projektů si vzala v současné době eDokladovku pod křídla nově vzniklá Digitální a informační agentura (.pdf, str. 1). Ta začala fungovat 1. dubna 2023 na základě novely zákona o právu na digitální služby. Dle této novely je agentura „ústředním správním úřadem pro elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a pro informační systémy veřejné správy“ a její hlavní agendou by tedy měla být digitalizace veřejné správy (.pdf, str. 1).

Pro doplnění uveďme, že obdobná koncepce vzniká i na půdě Evropské unie. V červnu 2021 Evropská komise zveřejnila návrh (.pdf, str. 1–2) revize nařízení eIDAS (č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu EU), zjednodušeně eIDAS 2.0. Jedná se o balíček změn v oblasti elektronické identifikace, který zavádí tzv. evropské peněženky digitální identity.

Dle původního evropského návrhu by měl každý členský stát vydat svým občanům elektronickou peněženku do 12 měsíců ode dne, kdy schválený návrh eIDAS 2.0 vstoupí v platnost (.pdf, str. 24). V listopadu 2023 se již počítalo s 24měsíční lhůtou, která by měla běžet od okamžiku přijetí prováděcího právního předpisu, který by měl být k dispozici půl roku po přijetí nařízení. Návrh nařízení nebyl na půdě Evropské unie dosud schválen, v červnu 2023 nicméně došlo mezi Radou EU a Evropským parlamentem k předběžné dohodě na jeho klíčových prvcích a v listopadu 2023 pak Rada EU informovala o shodě na dalších úpravách jeho znění. Digitální a informační agentura tento záměr EU zmiňuje také ve své tiskové zprávě. Konkrétně deklaruje, že v roce 2026 bude pilotní projekt eDokladovky aktualizován do evropské digitální peněženky, která bude platná v rámci Evropské unie (.pdf, str. 2).

Plnění slibu

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) spolu s ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem 17. dubna 2023 oznámil, že předložili společný návrh na úpravu stávajícího zákona, kterým by mělo dojít k zavedení eDokladovky, do meziresortního připomínkového řízení. V elektronické knihovně, v níž jsou zveřejňovány vládní dokumenty, se daný návrh (.doc) objevil 20. dubna 2023.

V dubnu a květnu 2023 probíhalo zmíněné meziresortní připomínkové řízení, které bylo ukončeno k 22. květnu 2023. Vláda Petra Fialy návrh schválila 13. září 2023 (.pdf) a následně ho předložila Poslanecké sněmovně. Ta jej schválila 29. listopadu 2023. Poté novela zamířila do Senátu, který ji k 30. listopadu 2023 ještě neprojednal.

Podle novely by měli lidé k prokazování digitálním dokladem potřebovat mobilní aplikaci, která má v prosinci 2023 zahájit zkušební provoz. Občané prostřednictvím aplikace pošlou požadavek na identifikaci, prokážou se přitom bankovní identitou nebo jiným způsobem elektronického ověření totožnosti. Aplikace poté vygeneruje kód, který si ověřující úřad zkontroluje ve vlastní čtecí aplikaci. Jak již bylo avizováno dříve, digitální podoba dokladů bude dobrovolná. Zároveň se jimi bude možné prokázat pouze u českých úřadů, pro cesty do zahraničí bude i nadále potřeba fyzický doklad.

Závěr

Poslanecká sněmovna tedy schválila vládou navržený návrh novely zákona o právu na digitální služby, který zavádí eDokladovku, pomocí které se lidé budou moci prokazovat digitální podobou svých dokladů. K 30. listopadu 2023 ale návrh zatím neschválil Senát ani nepodepsal prezident, a nebyl tudíž vyhlášen ve Sbírce zákonů. Slib tak hodnotíme jako rozpracovaný.

Jedním z vládních slibů obsažených v původním programovém prohlášení (.pdf, str. 9) je i příprava nového energetického zákona do konce roku 2022. Nový zákon by měl zavést komunitní energetiku a zjednodušit vlastníkům instalaci energetických zařízení na domech, přičemž energii z nich získanou by pak lidé mohli mezi sebou sdílet.

Podle Ministerstva životního prostředí je účelem komunitní energetiky „podpora decentralizace a demokratizace (zvýšeného zapojení menších hráčů) energetiky, zvyšování zapojení obnovitelných zdrojů energie, zvyšování energetické účinnosti a opatření proti energetické chudobě, a to zejména na úrovni domácností a malých a středních podniků“.

Novelizace energetického zákona

Ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP) přibylo od nástupu vlády Petra Fialy několik novel energetického zákona. Jednou takovou novelizací je např. návrh z podzimu 2022, který stanovuje maximální výkupní ceny energií a ruší již nepoužívané (ale tehdy stále platné) vyhlášky a nařízení. Tento návrh však kroky k zavedení komunitní energetiky neobsahuje (.pdf) a jeho cílem je zejména „zastropovat nepřiměřeně vysoké tržní příjmy z prodeje elektřiny“ kvůli vysokým cenám energií (pdf, str. 7).

Další návrh novely energetického zákona (.docx) předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vládě 4. listopadu 2022. Jedním z cílů tohoto návrhu je mj. „umožnit občanům, obcím a malým podnikatelům zapojit se do komunitní energetiky“. MPO na svém webu uvádí, že principem této komunitní energetiky bude sdílení vlastní vyrobené elektřiny. Návrh proto zavádí institut aktivního zákazníka, který umožní sdílet vyrobenou elektřinu na jiné předávací místo, např. z chalupy do bytu. Budou jej moci využít fyzické a právnické osoby, obce i neziskové organizace.

Druhým institutem, jehož účelem je napomoci sdílení elektřiny, jsou tzv. energetická společenství. Jejich základem by měla být společná výroba energie např. v solárních nebo větrných elektrárnách a její následné sdílení mezi členy. V jedné takové skupině si bude moci posílat energii až 1000 členů, a to na území až tří sousedících obcí s rozšířenou působností, případně Prahy. Dodejme, že MPO spustilo k zavedení komunitní energetiky rovněž informační web.

Fialův kabinet tento návrh novely schválil 21. června 2023 (.pdf). Následně jej 30. června 2023 předložil Poslanecké sněmovně. Návrh prošel v polovině listopadu 2023 druhým čtením, poté byl postoupen garančnímu výboru, který zaujal stanoviska k pozměňovacím návrhům (.pdf). Třetím čtením však návrh zatím (k 30. listopadu 2023) neprošel, a tudíž nebyl schválen.

Závěr

Ministerstvo průmyslu a obchodu dokončilo návrh novely energetického zákona, který zavádí principy komunitní energetiky a má lidem, firmám či obcím usnadnit sdílení elektřiny, již v listopadu 2022. Vláda Petra Fialy jej schválila a předložila Poslanecké sněmovně v červnu 2023. Návrh novely MPO nicméně připravilo do konce roku 2022, a slib proto hodnotíme jako splněný. Dodejme však, že konkrétní návrh, který Fialův kabinet projednával, byl zcela dokončen až v únoru 2023.

Snahy o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) se v české politice objevují opakovaně, docházelo k nim i během vlád Petra Nečase, Bohuslava Sobotky či Andreje Babiše. Zahrnutí České televize (ČT) a Českého rozhlasu jakožto veřejnoprávní média mezi kontrolované subjekty bylo součástí všech těchto návrhů (vše .pdf, str. 2), žádný z nich se však prosadit nepodařilo. 

Působnost NKÚ

Zmiňme, že na základě Ústavy ČR NKÚ vykonává dohled nad hospodařením se státním majetkem. Česká televize je přitom ze zákona právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem. Stát tak neodpovídá za závazky ČT a NKÚ Českou televizi nemůže kontrolovat. Stejná situace pak platí rovněž u Českého rozhlasu. Kromě nich NKÚ nemůže dohlížet na hospodaření např. obcí, krajů nebo vysokých škol.

Dle zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu tak v současnosti úřad vykonává kontrolu:

1. hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemi nebo kraji v jejich samostatné působnosti,
2. státního závěrečného účtu,
3. plnění státního rozpočtu,
4. hospodaření s prostředky, poskytnutými České republice ze zahraničí, a s prostředky, za něž převzal stát záruky,
5. vydávání a umořování státních cenných papírů,
6. zadávání státních zakázek.

Na konci října 2022 společným prohlášením vyzvaly zákonodárce k rozšíření působnosti NKÚ na veřejnoprávní média i organizace s expertizou v mediální oblasti – jmenovitě šlo o Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu, Rekonstrukci státu a Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Dodejme, že tyto organizace také ocenily předloženou – a později i úspěšně prosazenou – vládní novelu zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlase, ve které se mimo jiné navrhovalo (.pdf, str. 2 a 5 z 48), aby se Senát zapojil do voleb mediálních rad. Tímto krokem měla být podpořena reprezentativnost navrhovaných kandidátů (.pdf, str. 9 z 48).

Ministr kultury Martin Baxa (ODS) v květnu 2023 na půdě Poslanecké sněmovny potvrdil, že vláda svůj závazek ohledně prosazení návrhu novely zákona o rozšiřování působnosti NKÚ na veřejnoprávní média stále plánuje dodržet.

Mediální novela

5. září 2023 vládní koalice představila tzv. velkou mediální novelu, která od roku 2025 navrhuje zvýšit poplatky za veřejnoprávní média. Předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek v souvislosti s touto novelou na tiskové konferenci zmínil i téma rozšíření pravomocí NKÚ: „Za Piráty považuji za důležité, že se nám podařilo vyjednat, že hospodaření České televize a Českého rozhlasu bude kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad, což posílí transparentnost veřejnoprávních médií (…). Věřím, že i opozice toto jednoznačné posíleni transparentnosti veřejných prostředků podpoří, jelikož se jedná o změnu Ústavy, kde bude nutná shoda napříč opozicí a koalicí.“ Doplňme, že dle Ústavy České republiky může být Ústava „měněna pouze ústavními zákony“. K její změně je přitom zapotřebí souhlasu 3/5 všech poslanců a 3/5 všech přítomných senátorů.

To, že by novela měla možnost kontroly hospodaření veřejnoprávních médií ze strany NKÚ obsahovat, uvedl v září i Martin Baxa. Součástí návrhu nicméně takové opatření není (.docx) a ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP) se nenachází ani návrh novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, který by rozšíření působnosti NKÚ zaváděl.

Závěr

Podle vyjádření vládních politiků by měla možnost kontroly hospodaření veřejnoprávních médií ze strany NKÚ zavést připravovaná mediální novela, její návrh ale dané opatření neobsahuje. Vzhledem k tomu, že vláda ke 30. listopadu 2023 nepředložila ani žádnou jinou právní úpravu, která by pravomoc NKÚ rozšiřovala, slib hodnotíme jako nerealizovaný.

Na začátek uveďme, že daný slib obsahuje původní programové prohlášení vlády z ledna 2022 (.pdf, str. 22) i jeho aktualizovaná verze z března letošního roku.

Vláda Petra Fialy nastoupila do úřadu v prosinci 2021. Prvním rokem, kdy měla vliv na sestavování státního rozpočtu, byl tak rok 2022.

Informace o výdajích na výzkum, vývoj a inovace (VaVaI) lze nalézt v dokumentu Státní rozpočet v kostce (.pdf, str. 30), který za daný rok vždy zveřejňuje Ministerstvo financí. Podrobnější data obsahují např. i státní závěrečné účty (.pdf, str. 36 z 52).

Podporu výzkumu, vývoje a inovací stát financuje ze dvou zdrojů: přímo ze státních prostředků a ze zahraničních zdrojů (.pdf), tedy z rozpočtu EU a z finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska. Dokumenty Ministerstva financí tak uvádějí vždy celkové výdaje na VaVaI a poté jednotlivě i národní a zahraniční zdroje.

Celkové výdaje

V roce 2021 odpovídala suma skutečných celkových výdajů na VaVaI 46,6 mld. Kč (.pdf, str. 36 z 52). V roce 2022 to bylo 46,2 mld. Kč, tedy o přibližně 400 milionů méně.

Pokud se podíváme na prostředky, které na výzkum, vývoj a inovace směřují z národních zdrojů, ty kabinet Petra Fialy lehce navýšil. Podle Ministerstva financí šlo v roce 2021 na podporu VaVaI přímo ze státního rozpočtu 38,3 mld. Kč (viz graf níže), zatímco v roce 2022 to bylo 38,6 mld. Kč (.pdf, str. 36 z 52).

Doplňme ovšem, že ve vyjádření v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) výdaje na výzkum, vývoj a inovace od roku 2021 klesají. Tento pokles lze přitom pozorovat jak u celkových výdajů, kde došlo mezi lety 2021 a 2022 k poklesu z 0,76 % na 0,68 % HDP, tak i u samotných národních zdrojů, kde došlo mezi zmíněnými roky k poklesu z 0,63 % na 0,57 % HDP.

Zdroje dat: MFČR (.pdf, str. 30), Český statistický úřad

Rozpočet na rok 2023

Na letošní rok je v rozpočtu vyčleněno na VaVaI 49,5 mld. Kč (.pdf, str. 30), z toho 40,2 mld. Kč z národních zdrojů. Jedná se o vyšší částku, než se kterou počítala vláda Andreje Babiše v roce 2021 (.pdf, str. 36 z 64), nelze však určit, jaké budou skutečné celkové výdaje na konci roku a jestli tak vláda tyto prostředky opravdu využije. Například rozpočet na rok 2022 totiž původně počítal s tím, že celkové výdaje na výzkum, vývoj a inovace přesáhnou 48 mld. Kč. Skutečná částka ale nakonec byla ve srovnání s tou rozpočtovanou nižší, podobně jako v roce 2021 (.pdf, str. 36 z 64). V letech 2020, 2019 a 2018 (vše .pdf, str. 38) byly skutečné výdaje naopak vyšší než původní plán.

Pokud bychom částku 49,5 mld. Kč, kterou vláda pro rok 2023 vyhradila na VaVaI, vyjádřili jako poměr k HDP odhadovanému Ministerstvem financí pro letošní rok, dostaneme se na 0,67 % HDP, tedy méně než v roce 2022. Také část výdajů vyhrazených z národních zdrojů by podle odhadu byla nižší než v minulém roce: 0,55 % místo loňských 0,57 % HDP.

Závěr

V absolutních číslech celkové výdaje na podporu výzkumu, vývoje a inovací v roce 2022 meziročně mírně poklesly ze 46,6 na 46,2 mld. Kč. U národních zdrojů došlo v případě absolutních hodnot k mírnému navýšení ze 38,3 mld. Kč v roce 2021 na 38,6 mld. Kč v roce 2022. Ve vyjádření v poměru k HDP ale výdaje na výzkum, vývoj a inovace z národních zdrojů meziročně klesly, podobně jako u celkových výdajů. Výsledné hodnoty výdajů na VaVaI za letošní rok zatím dostupné nejsou. Vzhledem k tomu, že se v minulosti reálné výdaje od plánovaných rozpočtů lišily, není možné předvídat, zda letos dojde k navýšení nebo dalšímu snížení celkových výdajů. Z těchto důvodů hodnotíme slib jako nerealizovaný.

Jednotné inkasní místo, jehož prostřednictvím by lidé platili jak daně, tak sociální a zdravotní pojištění, mělo být v rámci daňové reformy zavedeno již během vlády Petra Nečase, kdy stál v čele Ministerstva financí Miroslav Kalousek. Zákon o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa byl schválen v roce 2011, ovšem s účinností až od roku 2015. V roce 2014 nicméně Ministerstvo financí, tentokrát v čele s Andrejem Babišem, prosadilo novelu, která zrušila velkou část bodů původního zákona i souvisejících změn a jednotné inkasní místo tak dosud nebylo zavedeno.

Hospodářská komora v květnu 2022 vyzvala vládu Petra Fialy, aby jednotné inkasní místo kvůli zjednodušení administrativy vzniklo. Tehdejší prezident komory Vladimír Dlouhý navrhoval, aby zaměstnavatel jednou měsíčně odváděl na účet finančního úřadu částku, která by zahrnovala daň z mezd jeho zaměstnanců, povinné sociální a zdravotní pojistné za tyto zaměstnance a také pojistné odvody.

Fialův kabinet si závazek zavést jednotné inkasní místo a sjednotit poplatkové a odvodové povinnosti vytyčil v programovém prohlášení (.pdf, str. 31). K 30. listopadu 2023 však nepodnikl žádné kroky k jeho naplnění. K uvedenému datu se ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP) nenachází žádný návrh zákona, který by takové opatření zaváděl.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v květnu 2023 v rozhovoru pro Hospodářské noviny pouze zmínil, že vliv zvýšení limitu u dohod o provedení práce „je vlastně předstupeň tomu, abychom měli jednotné inkasní místo“. V listopadu 2023 pak Stanjura řekl, že jednotné inkasní místo bude připraveno poté, co vznikne nový daňový informační systém. Na ten ale dle jeho slov tehdy ještě nebyla zahájena veřejná zakázka.

Fialova vláda tedy k 30. listopadu 2023 neuskutečnila žádné kroky ke splnění tohoto závazku, a proto jej hodnotíme jako nerealizovaný.

Biopaliva

Pro kontext nejprve uveďme, že biopaliva 1. generace se vyrábí z plodin potravinářského charakteru, přičemž u nás se jedná především o řepku. Původním záměrem podpory biopaliv bylo omezit dovoz ropy a snížit emise u pohonných hmot. Výroba biopaliv 1. generace, která se v Česku začala přidávat do pohonných hmot od roku 2007, však není zcela bezproblémová.

Pěstování plodin pro tyto účely totiž zabírá ornou půdu, kterou pak třeba nelze využít k produkci jiných důležitých plodin, jež se poté musí pěstovat jinde. Podle některých studií tak při započítání emisí, které souvisí s tzv. nepřímou změnou ve využívaní půdy (označováno jako ILUC; .pdf, str. 6), produkují biopaliva 1. generace větší či srovnatelné množství emisí skleníkových plynů jako fosilní paliva (.pdf, str. 233–234).

Výroba tohoto typu biopaliv má také negativní dopad na lokální biodiverzitu (.pdf). Například řepka vyžaduje velké množství chemických postřiků, které kontaminují vodu v krajině. Doplňme, že podle analýzy Asociace pro mezinárodní otázky z roku 2022 (.pdf, str. 28) se v roce 2021 k pěstování biopaliv 1. generace využívalo 12 % obhospodařované orné půdy v Česku. 

Zrušení povinných biosložek

Povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot bylo v Česku zavedeno v září 2007. Tehdy museli prodejci začít přidávat biopaliva do motorové nafty a od roku 2008 se povinnost začala vztahovat i na motorový benzin. Minimální podíl biosložek byl tehdy stanoven na 2 %. Později se zmíněný podíl navýšil, od roku 2010 tak činil 4,1 % u benzinu a 6 % v případě nafty. Tyto poměry následně zachoval i nový zákon o ochraně ovzduší z roku 2012.

Vláda Petra Fialy se v lednu 2022 ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 45) zavázala podporu biopaliv první generace ukončit a v dubnu 2022 předložila Sněmovně návrh novely, který tuto povinnost ruší (.pdf, str. 19). V květnu 2022 novelu schválil Parlament a podle aktuálního znění zákona tak od 1. července 2022 už dodavatelé nemusí biopaliva do pohonných hmot přidávat.

Vláda rozhodnutí poprvé prezentovala na tiskové konferenci 9. března 2022 v reakci na rostoucí ceny energií v souvislosti s válkou na Ukrajině. Petr Fiala k biopalivům řekl: „Naši občané i firmy už léta platí tady ty peníze za věc, jejíž ekologický dopad už je dnes sporný a asi překonaný. Stojí to peníze stát, stojí to peníze naše občany, vydělává na tom pár firem. Rušíme to. Zároveň to umožní našim zemědělcům, aby na polích pěstovali více obilí, což vzhledem k situaci, jaká je na Ukrajině, bude určitě i v dalších letech potřeba.“

Distributoři pohonných hmot se však nadále musí řídit povinností snižovat emise v benzinu a naftě (.pdf, str. 20), přičemž přimíchávání biopaliv je stále nejlevnější alternativou. „I když nám stát řekne, že biosložku nemusíme přimíchávat, tak ji přimíchávat budeme,“ uvedl předseda Unie nezávislých petrolejářů ČR Ivan Indráček. Přesto rozhodnutí vlády hodnotí jako správné: „K tomu, abychom snižovali CO₂, může v budoucnu vést celá řada cest. Ve chvíli, kdy nemáte povinnost přidávat biosložky, máte motivaci hledat jiné, lepší, efektivnější a rychlejší cesty.“ 

Bioplynové stanice 

Součástí vládního slibu je také ukončení podpory bioplynových stanic, které zpracovávají technické plodiny. Konkrétní kroky, které by vláda v tomto směru podnikla, se nám však ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. 

Upřesněme, že bioplynové stanice fungují na principu přeměny biomasy na bioplyn, tedy směs metanu, CO₂ a dalších plynů (.pdf, str. 10, 14), ze kterého poté stanice vyrábí elektrickou energii, teplo, případně biometan (který se řadí mezi paliva 2. generace). Biomasu lze rozdělit do několika kategorií (.pdf, str. 103), především na biomasu ze zemědělství, z lesnictví a biomasu z průmyslových a komunálních odpadů. Bioplynové stanice používají z velké části jako vstupní surovinu cíleně pěstované plodiny (.pdf, str. 14), jednou z nejvíce využívaných rostlin je v současnosti především kukuřice.

Nutné je zde zmínit, že není zcela jasné, co má vláda ve svém slibu „technickými plodinami“ přesně na mysli. Český statistický úřad (.pdf) i Ministerstvo zemědělství (.pdf, str. 11) ve svých přehledech řadí mezi technické plodiny např. řepku či konopí, nikoli však kukuřici. Ministerstvo životního prostředí naopak v některých dokumentech o kukuřici jako o technické plodině mluví (.pdf, str. 33). Někdejší ministr zemědělství Zdeněk Nekula v únoru 2022 pro Hospodářské noviny řekl, že mu vadí, kolik ploch orné půdy slouží k pěstování kukuřice, která pak směřuje do bioplynových stanic. Více podrobností o tomto tématu však nedodal.

Na základě zákona o podporovaných zdrojích energie se na bioplynové stanice vztahuje několik druhů podpory. Bioplynové stanice uvedené do provozu do konce roku 2021 si mohou v případě elektřiny zvolit podporu formou garantovaných výkupních cen (.pdf, str. 5). Dále mohou u elektřiny bioplynové stanice využít tzv. aukční bonus. Pravděpodobně nejvýznamnější formou podpory je zelený bonus, který se vztahuje jak na vyrobenou elektřinu, tak i na vyrobené teplo a biometan. 

Zelený bonus na biometan lze získat, jen když je vyráběn z biomasy „splňující kritéria udržitelnosti“ a „úspory emisí skleníkových plynů“, která stanovují další právní předpisy. Daná kritéria musí splňovat i větší bioplynové stanice, pokud chtějí získat podporu na elektřinu a teplo. Zmíněnými právními předpisy jsou především vyhláška č. 110/2022 Sb. a dále také nařízení vlády č. 189/2018 Sb., které se nicméně vztahuje spíše jen k tomu, na jakých typech ploch se biomasa může pěstovat.

Vyhláška č. 110/2022 Sb. z května 2022 říká, že v případě výroben elektřiny nebo tepla uvedených do provozu od ledna 2021 musí při použití paliva z biomasy úspora emisí v porovnání s fosilními palivy činit nejméně 70 %. U stanic uvedených do provozu po roce 2025 to pak bude 80 %. V přílohách k této vyhlášce se sice uvádí, že při použití samotné kukuřice činí standardizovaná hodnota úspory nejvýše 53 %, při použití směsi mrvy a kukuřice v poměru 60 : 40 to nicméně může být pořád až 82 %. To je více, než činí požadovaná úspora po roce 2025. Další konkrétní příklady plodin už vyhláška neuvádí – zmiňuje jen pravidla, podle nichž se úspora vypočítává. 

Z dané vyhlášky tak nevyplývá, že by vláda podnikla kroky k ukončení podpory elektřiny, tepla či biometanu, k jejichž výrobě se používá kukuřice. Ve veřejně dostupných zdrojích nelze dohledat ani informace o tom, že by k ukončení podpory došlo např. u řepky či dalších rostlin, které by mohly spadat do kategorie technických plodin.

Pro více informací jsme se v červnu 2023 obrátili na i Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Odbor komunikace MPO pro Demagog.cz uvedl, že podpůrná opatření „směřují k tomu“, že se při produkci pokročilého bioplynu a biometanu budou využívat suroviny, které jsou uvedené v evropské směrnici 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (.pdf, str. 123). Dále podle ministerstva na úrovni EU probíhala jednání o vymezení surovin pro výrobu zmíněných pokročilých biopaliv, bioplynu a biometanu. 

Doplňme, že Petr Fiala např. v červnu 2022 uvedl, že chce objem domácího bioplynu v rámci dosažení energetické suverenity zvýšit. Nezmiňoval však tehdy, z jakých surovin by se dle něj měl bioplyn přednostně vyrábět. Vláda od té doby svoji politiku ohledně bioplynových stanic blíže nespecifikovala, v programovém prohlášení pouze zmiňuje, že vhodným doplňkem energetického mixu je bioplyn z odpadu.

Ministerstvo životního prostředí zároveň v červenci 2023 otevřelo dotační výzvu na podporu cirkulární ekonomiky. Část z prostředků ve výši jedné miliardy korun je vyhrazená i na modernizaci nebo výstavbu kompostáren a bioplynových stanic, ze kterých putuje kompost na zemědělskou půdu.

V srpnu 2023 pak MPO zahájilo jinou dotační výzvu, v rámci které je na budování nových bioplynových stanic vyčleněna také 1 miliarda korun (.pdf, str. 2). Cílem tohoto dotačního programu je, kromě podpory šetrného využívání obnovitelných zdrojů energie a výstavby nových bioplynek, také podpora modernizace stávajících bioplynových stanic.

V říjnu 2023 Evropská komise schválila český program v hodnotě 2,4 miliardy eur na výrobu udržitelného biometanu. Podle ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) tento program pomůže s transformací bioplynových stanic na biometanové.

Závěr

Vláda Petra Fialy v roce 2022 zrušila povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot. V otázce bioplynových stanic zatím Fialův kabinet nepřistoupil k žádným výrazným krokům, které by ukončily podporu výroby energie či biometanu z cíleně pěstovaných nebo „technických“ plodin. Slib proto hodnotíme jako rozpracovaný pouze na základě aktivity k ukončení podpory biopaliv 1. generace.

Návrh novely (.pdf) zákona o volbách do Parlamentu, která by korespondenční volbu pro české občany v zahraničí umožnila, předložil Senát Poslanecké sněmovně 15. listopadu 2021. Bylo to přibližně měsíc po volbách do Poslanecké sněmovny, tedy ještě za vlády Andreje Babiše. Upřesněme, že podle jednacího řádu „v novém volebním období Sněmovny nelze projednat návrhy, které nebyly projednány a rozhodnuty v minulém volebním období.“ Poslancům nicméně jejich čtyřletý mandát běží již od konce voleb, v tomto případě od 9. října 2021. Horní komora tak svůj návrh sice předložila ještě za vlády Babišova kabinetu, ovšem už nové Sněmovně, která ho tedy může projednat. Doplňme, že Babišův kabinet k návrhu v prosinci 2021 zaujal nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Podle znění tohoto návrhu by občané České republiky mohli ve volbách prezidenta a do Poslanecké sněmovny hlasovat ze zahraničí korespondenčně (.pdf, str. 3–8 z 38). Nemuseli by tak absolvovat cesty na zastupitelské úřady, kde volby probíhají. K volbám ze zahraničí by volič nově potřeboval pouze podat žádost o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování, následně by byl zapsán ve zvláštním seznamu voličů.

Jak lze vidět ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP), vláda Petra Fialy vlastní návrh zákona nepřipravila a dříve pracovala právě se zmíněným senátním návrhem. Korespondenční hlasování měla Sněmovna projednávat již např. v únoru 2023, kdy k tomu ale kvůli nesouhlasu opozice nedošlo. Opoziční hnutí ANO a SPD projednávání návrhu zbrzdily i v rámci 63. schůze dolní komory na začátku května 2023. Návrh tak ke 30. listopadu neprošel ani prvním čtením.

Fialův kabinet přitom některé hlasy z opozičního tábora potřebuje, jelikož organizaci voleb upravuje také ústavní zákon, k jehož změně je zapotřebí podpory 120 poslanců. Vládní koalice jich přitom má 108.

Už na konci října 2023 předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) uvedla, že korespondenční volba je pro TOP 09 dlouhodobě priorita. Vyjádřila se také v tom smyslu, že vláda ji v roce 2024 prosadí. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) na Twitteru (nově X) napsal, že korespondenční volbu vláda předloží jako samostatný návrh. Na začátku listopadu 2023 pak poslankyně Barbora Urbanová (STAN) a předseda poslaneckého klubu TOP 09 Jan Jakob deníku Echo24 řekli, že ministr vnitra Sněmovně takový návrh předloží nejpozději na začátku roku 2024.

Vláda tedy dříve pracovala se senátním návrhem na zavedení korespondenčního hlasování, ten ale neprošel ve Sněmovně ani prvním čtením. Ministr vnitra pak na konci října 2023 tvrdil, že vláda představí vlastní návrh, což potvrdili i vládní poslanci s plánem předložení návrhu ve Sněmovně nejpozději na začátku roku 2024. Ke 30. listopadu 2023 ale vláda Petra Fialy svůj vlastní návrh na zavedení korespondenčního hlasování nepředložila, proto hodnotíme tento slib jako nerealizovaný.

Vláda Petra Fialy se v programovém prohlášení zavázala připravit zákon o veřejných kulturních institucích, který by mohl příspěvkovým organizacím, jako jsou např. Národní divadlo, Česká filharmonie nebo Národní galerie, umožnit pružnější hospodaření. Ministerstvo kultury si dalo již na začátku Fialova vládnutí za cíl zlepšit podmínky financování národních kulturních institucí, podpořit kreativní průmysl a dění v regionech či daňově zvýhodnit mecenášství.

O probíhající přípravě zákona o veřejných kulturních institucích informovalo Ministerstvo kultury na konci roku 2022. Tehdy uvedlo, že návrh zákona připravuje s využitím podkladů od Asociace profesionálních divadel a Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Později došlo i ke spolupráci s Ministerstvem financí. Resort zároveň dodal, že na základě plánu legislativních prací by měl být návrh předložen vládě (.pdf, str. 19, 54 ze 72) v polovině roku 2023.

V lednu 2023 se v Poslanecké sněmovně konal seminář s názvem „Veřejná kulturní instituce – modernizace správy a financování kulturních institucí“ (.pdf), na kterém se debatovalo o klíčových bodech připravované legislativy. Jejím hlavním cílem je zajistit stabilitu kulturních institucí. Navržená právní úprava by měla zavést možnost jejich spoluzaložení městy a kraji nebo státem a umožnit víceleté financování tak, aby bylo hospodaření kulturních institucí předvídatelné a efektivní.

V dubnu 2023 proběhlo na půdě Ministerstva kultury jednání tripartity. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) a expertní tým resortu projednali pracovní verzi paragrafového znění návrhu zákona s představiteli Unie zaměstnavatelských svazů ČR a zástupci odborových organizací kulturního sektoru. Resort také zopakoval svůj cíl předložit vládě návrh zákona do konce června 2023.

Podle informací z 18. května 2023 Ministerstvo kultury návrh zákona připravilo a vládě jej předložilo na začátku téhož měsíce. Účinnosti má zákon nabýt 1. července 2024 (.docx, str. 27). Aby umožnil pružnější financování (.docx, str. 3), zavádí nový druh právnické osoby, kterou je právě veřejná kulturní instituce (.docx, str. 1–23). Transformace stávajících příspěvkových organizací na veřejné kulturní instituce bude nicméně dle ministra Baxy dobrovolná.

Návrh zákona o veřejných kulturních institucích tedy Ministerstvo kultury v první polovině roku 2023 připravilo a v květnu 2023 jej odeslalo do připomínkového řízení. To v září 2023 skončilo, Fialův kabinet ale návrh ke 30. listopadu 2023 stále neprojednal. Vzhledem k tomu, že se vláda zavázala zákon připravit, ovšem hodnotíme slib jako splněný.

Tento slib ve vládním programovém prohlášení (.pdf, str. 6) se týká změn v oblasti daně z přidané hodnoty. Konkrétně se vláda zavázala zvýšit hranici obratu, při jejímž překročení má fyzická nebo právnická osoba povinnost stát se plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), a to na dva miliony korun. Zároveň vláda slíbila zvednout na stejnou částku i maximální výši ročních příjmů pro přihlášení podnikatele k režimu paušální daně.

Zvýšení limitu pro povinnou registraci k DPH

V době nástupu vlády Petra Fialy do úřadu byl limit ročního obratu pro povinnou registraci k DPH 1 milion Kč (.pdf, str. 22). Uvedená hranice platila od května 2004. Dříve, od října 2003 (.pdf, str. 57), odpovídala 2 milionům korun, ještě na počátku 90. let to bylo např. 6 milionů korun československých.

Novelu zákona o DPH, v rámci níž vláda navrhla limit posunout na nynější 2 miliony Kč (.pdf, str. 1), kabinet Petra Fialy předložil ve Sněmovně v červnu 2022. Parlament tuto změnu schválil v listopadu téhož roku, 1. ledna 2023 úpravy vstoupily v účinnost.

Doplňme, že podle pravidel EU by měl limit pro registraci k DPH v ČR odpovídat jednomu milionu korun, Česko ale dříve Unii požádalo o možnost tuto hranici zvýšit (.pdf, str. 26, 34). Tomu EU v polovině roku 2022 vyhověla, ačkoli novela evropské směrnice počítá s navyšováním těchto limitů až na 85 000 eur až od roku 2025.

Zvýšení hranice příjmů pro využití režimu paušální daně

Ruku v ruce s výše zmíněným zvýšením limitu pro registraci k DPH jde i zvýšení hranice pro možnost využití režimu paušální daně. Ta se také navýšila až na 2 miliony Kč, a to z původní hranice 1 milionu Kč (.pdf, str. 24). Stejně jako v předchozím případě nabyla daná úprava zákona o daních z příjmů účinnosti 1. ledna 2023, došlo k ní totiž v rámci stejné novely.

Upřesněme, že v této oblasti se nejedná o navýšení jednotné příjmové hranice, kterou podnikatelé nesmí překročit, aby mohli využívat režim paušální daně, ale nově se zde zavádí tři pásma (.pdf, str. 25). Ta jsou odvozena jednak od samotné výše příjmů, jednak od toho, do jaké kategorie výdajového paušálu spadá činnost, z níž má podnikatel příjmy. 

Vhodné je doplnit, že výdajový paušál znamená, že podnikatel v daňovém přiznání neuvádí reálné náklady, ale místo nich své výdaje vyčísluje jen procentem z dosaženého příjmu – nemusí tak vést účetnictví. Nejvyšší, 80% výdajový paušál přitom mohou uplatňovat podnikatelé u příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a příjmů z řemeslných živností, pro příjmy z dalších živností je možné používat 60% výdajový paušál. 30% paušál lze uplatnit např. u příjmů z pronájmů.

Pokud podnikatel vstoupil do režimu paušální daně, je administrace jednodušší. Odpadá mu totiž povinnost podávat daňové přiznání, na jehož základě se jinak určuje výše daně, a podnikatel platí jen předem stanovenou paušální částku (zálohu). Ta zahrnuje jak daň z příjmů, tak i pojistné na důchodové a zdravotní pojištění.

K novým pravidlům paušální daně ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v roce 2022 uvedl, že „paušalisté budou podle ročních příjmů rozděleni do tří pásem, které určují výši jejich měsíčních paušálních záloh. Většina bude zařazena v prvním pásmu a nic se pro ně nemění“. Dále doplnil, že první pásmo je určeno „pro živnostníky s ročními příjmy do 1 mil. Kč a pro živnostníky s vyššími příjmy v 60 či 80% výdajovém paušálu“.

Nová pásma režimu paušální daně a jejich podmínky uvádíme v tabulce níže. Ve všech třech pásmech je horní hranice stanovena právě na vládou slibované 2 miliony Kč.

Zdroje dat: zákon č. 586/1992 Sb., Ministerstvo financí

Oba závazky, které si vláda Petra Fialy určila v oblasti DPH a paušálních odvodů, byly tedy splněny k 1. lednu 2023. Ke 30. listopadu 2023 přitom žádné změny v tomto opatření nenastaly. Slib tak hodnotíme jako splněný.

Limity těžby uhlí v České republice existují od roku 1991, kdy je zavedla vláda Petra Pitharta, a týkají se hnědouhelných lomů v severních Čechách – konkrétně se jedná o lomy ČSA, Bílina, Vršany a lom Nástup-Tušimice. Původně byly těmito omezeními dotčeny i lom Ležáky a lom Chabařovice, v nich však těžba již skončila. Zmiňme, že důvodem pro zavedení limitů byly ochrana krajiny a životního prostředí a také zajištění existence obcí v oblasti. V 70. a 80. letech minulého století totiž kvůli těžbě zaniklo 106 obcí.

Za dobu existence limitů těžby došlo k několika pokusům o prolomení. První pokus o překročení limitu přišel ze strany Českého báňského úřadu už v roce 1998, ovšem neúspěšně. Následně se o částečné prolomení či zrušení pokoušeli také bývalý premiér Jiří Paroubek a bývalí ministři průmyslu a obchodu Martin Říman a Martin Kocourek. Ve všech třech případech však byly pokusy neúspěšné.

V roce 2008 pak vláda Mirka Topolánka potvrdila (.pdf) usnesení Pithartova kabinetu z roku 1991, zároveň ale upravila hranice v případě lomu Bílina. Tohoto lomu se týkalo i usnesení (.pdf) Sobotkovy vlády v roce 2015, kdy rozhodla o zrušení územně ekologických limitů ve prospěch budoucí těžby. Důvodem, jak tehdy uváděla vláda, byly vysoká nezaměstnanost v regionu a také „potřeby českého teplárenství a s tím spojená energetická bezpečnost země“.

Dodejme, že tento návrh na prolomení limitů počítal s tím, že nová hranice bude minimálně 500 metrů od hranic obcí. Česká televize tehdy informovala také o tom, že prolomení automaticky neznamená začátek těžby, ale otevírá jen byrokratický proces, který k němu směřuje. Nicméně ani v roce 2020 těžba v lomu Bílina nepřesáhla původně stanovené limity z roku 1991.

Lomu Bílina se týká také další jednání o limitech těžby. Společnost Severočeské doly, která lom spravuje, požádala v prosinci 2022 o prodloužení těžby v dole do roku 2035. V současnosti povolení umožňuje těžbu o pět let kratší, tedy do roku 2030. Záměr prodloužení těžby schválil v březnu 2023 Obvodní báňský úřad v Mostě, avšak rozhodnutí není pravomocné.

Doplňme, že už v dubnu 2022 se tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) k prolomení limitů těžby stavěla odmítavě, když uvedla: „Takováto situace nesmí být návratem uhlí a já rozhodně odmítám jakékoli snahy o prolomení limitů těžby. Desítky let jsme si ničili životní prostředí, desítky let jsme si ničili svou krajinu, pálením fosilních paliv oteplovali naši krajinu, a skutečně chceme-li žít ve zdravém prostředí, není cesta návratu uhlí.“

Výše zmíněné prodloužení těžby v dole Bílina do roku 2035 vychází z usnesení Sobotkovy vlády, přičemž jej schválil pouze Obvodní báňský úřad. V elektronické knihovně legislativního procesu se žádný návrh k úpravě či prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách nenachází, Fialův kabinet k němu tedy nepřistoupil. Slib proto hodnotíme jako rozpracovaný.

Dohody o provedení práce (DPP) a dohody o pracovní činnosti (DPČ) jsou v České republice využívány např. v případě přivýdělků, typicky u brigád nebo zkrácených úvazků.

Mezi výhody obou konceptů patří jednoduchost uzavření dohod a především jejich ukončení – pokud není sjednáno jinak, lze dohodu ukončit s patnáctidenní výpovědní lhůtou bez udání důvodu. V tomto ohledu se práce na dohodu liší od pracovního poměru, v jehož případě výpovědní doba podle zákoníku práce činí dva měsíce. U pracovního poměru navíc může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď jen za jasně vymezených situací, nikoli bez udání důvodu. Doplňme, že klasický pracovní poměr i práci na dohodu lze v některých případech ukončit okamžitě, např. když dojde k hrubému porušení právních předpisů.

Na rozdíl od zaměstnanců v klasickém pracovním poměru také u lidí pracujících na dohodu automaticky nevzniká povinnost platit důchodové pojištění. Ta u DPP a DPČ nastává až tehdy, pokud výdělek člověka u některého ze zaměstnavatelů překročí stanovenou hranici.

Dohoda o provedení práce

Podle pravidel stanovených zákoníkem práce může člověk na DPP pro jednoho zaměstnavatele odpracovat nanejvýš 300 hodin v kalendářním roce, a to i v případě, že s ním má uzavřeno více dohod o provedení práce. Zákon nicméně nijak neomezuje počet DPP, které lze celkově uzavřít, např. u více zaměstnavatelů.

Povinnost platit důchodové pojištění se přitom podle dosavadních pravidel vztahovala jen na zaměstnance, kteří z dohod o provedení práce měli u některého ze zaměstnavatelů příjem vyšší než 10 000 Kč za měsíc. Důchodové pojištění tak mj. nemusel platit člověk, který měl např. uzavřené čtyři DPP po 9 000 Kč měsíčně, a jeho celkový příjem tak dosahoval 36 000 Kč.

Podobná byla situace i u zdravotního pojištění. Pokud příjem z DPP u jednoho zaměstnavatele nepřekročil 10 000 Kč, neodvádělo se zdravotní pojištění jako procento z příjmu, ale jen základní částka stanovená pro osoby bez zdanitelných příjmů. Ani v tomto případě se výdělky u více zaměstnavatelů nesčítaly (.pdf, str. 12).

Skutečnost, že část lidí pracujících na DPP neodváděla důchodové pojištění, podle Ministerstva financí (.pdf, str. 12) vedla k tomu, že v důchodovém věku mají nárok jen na velmi malý důchod. Případně nemají nárok na důchod vůbec, protože nesplňují nutnou dobu pojištění. To se poté dle ministerstva odráží také ve zvýšené potřebě čerpání dávek státní sociální podpory (.pdf, str. 12).

V této spojitosti problematiku DPP zmiňuje i ozdravný plán pro veřejné finance s názvem Česko ve formě, který vláda představila 11. května 2023. Zveřejněný návrh u DPP počítá se zavedením dvou limitů pro vznik účasti na důchodovém (i zdravotním) pojištění (.pdf, str. 12).

• Zaprvé vláda stanovila limit pro dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele „ve výši 25 % průměrné mzdy“ (.pdf, str. 12). To by při průměrné mzdě 46 265 Kč, kterou pro rok 2024 predikuje Ministerstvo financí (.pdf, str. 35), znamenalo změnu z 10 000 Kč na přibližně 11 500 Kč.
• Zadruhé vláda navrhla stanovit i druhý limit „pro vznik účasti na pojištění při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů, a to ve výši 40 % průměrné mzdy“ (.pdf, str. 12). To by v roce 2024 odpovídalo přibližně 18 500 Kč.

S tímto se také pojí nutnost vzniku evidence všech DPP a příjmů, které z nich plynou (.pdf, str. 12). V minulosti totiž platilo, že zaměstnavatelé sledovali jen to, zda u nich výdělek jednoho zaměstnance v rámci všech jeho DPP nepřekročil 10 000 Kč měsíčně, což museli oznámit České správě sociálního zabezpečení (.pdf, str. 2, 4). To, zda měl zaměstnanec další DPP u jiných zaměstnavatelů, už ale neevidovali.

Ozdravný balíček, včetně části týkající se DPP (.docx, str. 113–117), Ministerstvo financí předložilo vládě 22. května 2023. Vláda balíček schválila 28. června 2023 (.pdf). Návrh následně schválily obě komory Parlamentu a podepsal prezident. Balíček tak může být vyhlášen ve Sbírce zákonů, k tomu ovšem ke 30. listopadu 2023 zatím nedošlo.

Dodejme, že v průběhu schvalovacího procesu koaliční strany předložily pozměňovací návrhy, které se mj. dotkly i oblasti evidence DPP. Konkrétně šlo o odbourání některých administrativních povinností, které podle Ministerstva financí povedou ke zjednodušení navrhovaného systému.

Dohoda o pracovní činnosti

DPČ se od DPP zásadně liší především ve specifikaci rozsahu práce. U dohody o pracovní činnosti není stanoveno pravidlo, že zaměstnanec na DPČ nemůže za rok odpracovat více než 300 hodin za rok (v přepočtu zhruba 6 hodin týdně). Zákoník práce nicméně říká, že rozsah práce u DPČ nesmí v průměru překročit „polovinu stanovené týdenní pracovní doby“. Standardně se tedy jedná o hranici 20 hodin týdně. Upřesněme, že daný rozsah se posuzuje za období jednoho kalendářního roku, případně za dobu trvání dohody, pokud je kratší než rok.

Osoby zaměstnané na dohodu o pracovní činnosti mají povinnost účastnit se důchodového pojištění, jestliže u nich rozhodný příjem v rámci práce pro jednoho zaměstnavatele přesáhl zákonem stanovenou hranici. Ta pro rok 2023 dosahuje 4 000 Kč.

Tato částka je pravidelně navyšována, pro roky 2019 a 2020 byla její výše 3 000 Kč, pro roky 2021 a 2022 pak stoupla na 3 500 Kč. Důležité je zmínit, že navyšování se řídí mechanismem stanoveným v zákoně o nemocenském pojištění. Roli v něm hraje výše všeobecného vyměřovacího základu za předminulý rok, který se odvozuje z průměrné mzdy v Česku. Podle tohoto způsobu výpočtu, který obsahoval zákon o nemocenském pojištění už v roce 2006, tak v roce 2023 muselo dojít ke zvýšení z původních 3 500 Kč právě na 4 000 Kč. Pro rok 2024 vláda všeobecný vyměřovací základ nastavila tak, že by nemělo dojít k zákonnému navýšení limitu nad 4 000 Kč.

Doplňme, že výsledná částka rozhodného příjmu, vypočtená daným mechanismem, se v zákoně aktualizuje prostřednictvím sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů (.pdf, str. 3, 61).

Závěr

V případě dohod o pracovní činnosti probíhá navyšování hranice, od níž musí zaměstnanec platit důchodové pojištění, na základě mechanismu stanoveného zákonem. Nad rámec tohoto mechanismu se limity u DPČ v době vlády Petra Fialy nenavýšily, vláda ani nepředstavila žádné konkrétní kroky, podle nichž by k tomu mělo v budoucnu dojít.

Co se týče dohod o provedení práce, Ministerstvo financí v květnu 2023 vládě předložilo tzv. ozdravný balíček, jehož součástí je i navýšení limitů u DPP. Návrh zároveň stanovuje strop v případě více DPP uzavřených u několika zaměstnavatelů najednou (.docx, str. 113–114) a jeho pozměňovací návrh odbourává některé administrativní povinnosti. Vláda tento balíček schválila v červnu 2023. Návrh následně prošel legislativním procesem, včetně podpisu prezidenta.

Vláda Petra Fialy tedy úspěšně prosadila tzv. ozdravný balíček, který upravuje limity u DPP. V případě DPČ ovšem žádné změny dosud nepředstavila. Proto slib hodnotíme jako rozpracovaný.

Vláda Petra Fialy jak ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 51), tak i v jeho aktualizované verzi (.pdf, str. 52) slíbila, že docílí rozšíření platnosti lustračního zákona i na členy vlády. Samotný lustrační zákon byl přijat v roce 1991 s cílem, aby bývalí vysocí funkcionáři KSČ, spolupracovníci StB nebo příslušníci Lidových milicí nemohli zastávat vysoké posty ve státní správě, justici, armádě, bezpečnostních složkách státu či veřejnoprávních médiích (.pdf, str. 1–4).

Lidé ve funkcích, na které se zákon vztahuje, musí k jejich vykonávání obdržet negativní lustrační osvědčení. Tímto dokumentem dokazují, že nepracovali pro StB a že s ní ani nespolupracovali. 

Do roku 2013 bylo zvykem, že lustrační osvědčení předložil prezidentovi každý ministr před svým jmenováním do funkce, a tento postup do té doby nebyl nijak rozporován. Před jmenováním vlády Bohuslava Sobotky se však začala vést debata o tom, zda lustrační zákon či na něj navázané právní předpisy skutečně takovou povinnost pro ministry přímo ukládají. Někteří ústavní právníci tehdy uváděli, že legislativa sice v tomto ohledu není zcela jednoznačná, ale povinnost se na ministry vztahuje, další odborníci naopak s takovou interpretací zákona nesouhlasili.

Novelizace služebního zákona v roce 2014

Důvodem, proč se o lustračním zákoně v roce 2013 začaly vést spory, byl především fakt, že se měl ministrem stát Andrej Babiš, kterého slovenský Ústav paměti národa stále eviduje v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti.

Přestože někdejší prezident Miloš Zeman v listopadu 2013 nejdříve řekl, že žádného ministra bez negativního lustračního osvědčení nejmenuje, později změnil názor. Jmenování Andreje Babiše, který osvědčení získat nemohl, tehdy podmiňoval tím, že ve Sněmovně projde prvním čtením nový zákon o státní službě. Ten následně prošel celým legislativním procesem a v lednu 2015 vstoupil v účinnost. Spolu s ním Sobotkova vláda prosadila doprovodnou normu, kterou došlo i k novelizaci lustračního zákona a k upřesnění (.pdf, str. 5–6) dříve nejednoznačných ustanovení. Kvůli této změně tak bylo jasně stanoveno, že se nutnost předložení lustračního osvědčení na členy vlády nevztahuje. 

Návrh vlády Petra Fialy

Ministerstvo vnitra během roku 2022 připravilo novelu lustračního zákona, která by povinnost předložení negativního lustračního osvědčení rozšířila i na ministry a jejich náměstky (.doc, str. 1). Kabinet Petra Fialy poté návrh schválil (.pdf) v říjnu 2022. Na začátku listopadu 2022 pak návrh novely (.pdf) předložil Poslanecké sněmovně. 

Dolní komora se jím měla zabývat v únoru 2023, k tomu ale nakonec nedošlo a stejně dopadl i záměr projednávat novelu na schůzi Sněmovny v létě 2023. Následně bylo projednání návrhu zařazeno i na program 82. schůze, která začala 14. listopadu 2023. K 30. listopadu 2023 ale zatím Sněmovna první čtení této novely stále nezahájila.

Doplňme, že navrhovanou novelu kritizovali nejen zástupci opozičního hnutí ANO, ale v říjnu 2022 i Legislativní rada vlády, tedy poradní orgán vlády pro legislativní otázky. Rada tehdy vládě doporučila návrh přepracovat, neboť v něm nalezla několik sporných bodů – návrhu vytkla např. to, že chce povinnost předložení negativního lustračního osvědčení rozšiřovat pouze na ministry a jejich náměstky. Návrh naopak nevyžaduje předložení tohoto osvědčení od prezidenta, členů parlamentu, hejtmanů či starostů navzdory tomu, že ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) úpravu zdůvodnil snahou napravit nerovný systém.

Rada se rovněž domnívá, že by se navrhovaná novela mohla přijetím dostat do konfliktu s právem EU. Ta zákony o neúčasti na komunistickém režimu ve státech EU toleruje, ale žádá, aby se míra selhání každého jedince posuzovala zvlášť. Navrhovaná novela však s individuálním posuzováním případů nepočítá a zároveň nepočítá ani se zpětným přezkoumáním soudem (.pdf). Kromě toho rada upozornila na nález Ústavního soudu z roku 2001, kdy soud shledal, že potřeba lustračního zákona se v demokratickém prostředí rok od roku snižuje.

K novele se staví kriticky například i ústavní právník Jan Kysela, který se domnívá, že návrh neobstojí před Ústavním soudem. Pro úplnost doplňme, že kritice se nevyhnula ani původní verze lustračního zákona z roku 1991. Tehdejší prezident Václav Havel se například domníval, že je zákon sice nutný, ale problematický. Původní verze zákona měla platit jen dočasně, poslanci jeho platnost i přes veta Václava Havla nicméně prodloužili.

Závěr

Ministerstvo vnitra pod vedením Víta Rakušana v roce 2022 připravilo novelu lustračního zákona, která by rozšířila působnost lustračního zákona i na ministry a jejich náměstky. V říjnu 2022 tento návrh schválila vláda, která jej následně předložila Poslanecké sněmovně. V dolní komoře se však návrh zatím (k 30. listopadu 2023) nedostal do prvního čtení. Tento slib proto hodnotíme jako rozpracovaný.

Počátky Magnitského zákona

Tzv. Magnitského zákon jako první přijaly Spojené státy americké v prosinci 2012. Zákon byl namířený vůči ruským občanům, kteří byli podle USA zodpovědní za porušování lidských práv. Těmto osobám byl zakázán vstup na americkou půdu a na území USA jim byl rovněž zmrazen majetek. O čtyři roky později pak USA tuto legislativu rozšířily (.pdf, str. 1), když schválily tzv. globální Magnitského zákon, který za porušování lidských práv umožnil trestat činitele i z jiných států (.pdf, str. 2). Na rozdíl od běžných sankčních zákonů se tedy neuvalují sankce na celý stát, ale pouze na jednotlivce.

Svou verzi Magnitského zákona v roce 2017 schválila i Kanada a později také např. Velká Británie, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Kosovo a Austrálie. V roce 2020 se na podobně postaveném sankčním režimu shodla i Evropská unie.

Tzv. Magnitského zákon byl pojmenován podle ruského právníka a auditora Sergeje Magnitského, kterého si v Rusku najal britsko-americký finančník a zahraniční investor Bill Browder. Magnitskij v roce 2008 vypracoval podrobnou zprávu, ve které popsal, jak moskevští daňoví úředníci ovládli Browderovu firmu a pak skrze ni připravili ruský státní rozpočet o peníze. Krátce poté, co zprávu ruským vládním úřadům odeslal, byl sám zatčen za údajné daňové úniky. Ve vězení pak o rok později za nevyjasněných okolností zemřel. Podle ochránců lidských práv jej ubili vězeňští dozorci, podle ruských soudních lékařů mu selhalo srdce bez cizího zavinění. V roce 2018 pak ruská generální prokuratura přišla s verzí, podle které měl být Magnitskij otráven a z jeho smrti obvinila Browdera.

Magnitského zákon v Česku

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) se přípravě zákona věnoval již v předchozím volebním období coby poslanec. Současný kabinet Petra Fialy poté počítal s předložením zákona do konce roku 2023, ministr Lipavský nicméně začátkem května 2022 uvedl, že ruská invaze na Ukrajině byla podnětem pro urychlení přípravy předlohy.

Návrh zákona (.pdf) poté v červnu 2022 schválila vláda (.pdf), která jej následně předložila Poslanecké sněmovně. Ta návrh schválila v říjnu 2022 (.pdf), když se pro přijetí vyslovilo 112 poslanců. Poslanecký klub hnutí SPD a dva poslanci z hnutí ANO se hlasování zdrželi.

Senát následně návrh legislativy schválil na začátku prosince 2022 a o několik dní později jej podepsal i tehdejší prezident Miloš Zeman. Sankční zákon poté ve sbírce zákonů vyšel s účinností od 3. ledna 2023. Od tohoto data tedy česká vláda může zařazovat jednotlivé osoby na vnitrostátní sankční seznam.

Vnitrostátní sankční seznam

Prvním jednotlivcem, kterého vláda Petra Fialy na tento seznam (.xlsx) 26. dubna 2023 zařadila, byl ruský patriarcha Kirill. Podle dokumentů Ministerstva zahraničí k jeho zařazení došlo z důvodu jeho dlouholetého spojenectví s Vladimirem Putinem a kvůli jeho aktivní podpoře ruské agrese na Ukrajině (.xlsx). Podle ministerstva je pak patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení případného majetku v zemi.

Další dvě osoby, vlivného ruského oligarchu Vladimira Jevtušenka a jeho syna Felixe, pak Česko na seznam přidalo 28. června 2023. Podle dokumentu (.pdf) má Vladimir Jevtušenko dlouhodobě úzké vztahy s vysokými ruskými představiteli, kvůli svému napojení na firmy vyrábějící zbraňové systémy pro ruské ozbrojené složky a poskytování značných zdrojů ruské vládě, „nese odpovědnost za podporu činností a politik narušujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny“. Felix Jevtušenko pak podle Ministerstva zahraničí těží (.pdf) z vazby na svého otce, který na něj v roce 2022 pod hrozbou sankcí převedl část majetku. Dodejme, že Seznam Zprávy 29. června informovaly, že byl Jevtušenkovi zmrazen majetek, který v Česku vlastní. 

Seznam Zprávy v září 2023 upozornily na to, že právě Jevtušenkův hotel Savoy Westend (který kvůli sankcím nemohl přijímat nové hosty) získal výjimku, díky které může opět fungovat. Pohyb peněz na účtech zařízení je nicméně pod dohledem Finančního analytického úřadu (FAÚ) a zisky z něj Jevtušenkovovi nejdou. Mluvčí Ministerstva financí, pod které FAÚ spadá, k postupu úřadu uvedla, že se „FAÚ vždy pokouší postupovat tak, aby mezinárodní i vnitrostátní sankce byly důsledně uplatňovány, ale zároveň aby jimi česká ekonomika a veřejný zájem byly poškozovány v nejnižší možné míře.“ Cílem úřadu je podle ní ochrana pracovních míst, regionální ekonomiky i veřejných rozpočtů.

O další tři jména se seznam (.pdf) rozrostl 16. srpna 2023 poté, co se na něj vláda přidala ruského zbrojaře Borise Obnosova, jeho dceru Olgu Zorikovovou a zetě Rostislava Zorikova. Generální ředitel státního holdingu KTRV Obnosov vyrábějícího zbraňové systémy byl na seznam zařazen nejen kvůli odpovědnosti za výrobu raket používaných ve válce na Ukrajině, ale také na základě napojení na Vladimira Putina (.pdf). Jeho rodinní příslušníci pak na seznam přibyli kvůli vzájemným vazbám, ze kterých těžili.

V listopadu 2023 na sankční seznam přibyl podnik pro správu ruského majetku v zahraničí, čímž Česko, jako první země na světě zmrazilo ruské nemovitosti. Ministr zahraničí rozhodnutí zdůvodnil tím, že „finanční prostředky z jeho komerčních aktivit včetně pronájmů plynou přímo do rozpočtu Ruské federace, která jimi sponzoruje vraždění civilistů na Ukrajině.“ Přijaté opatření se nevztahuje na objekty diplomatické mise.

Dodejme, že pomalé tempo, jakým jména na seznamu přibývají, vzbudilo kritiku. Náměstek ministra zahraničí Jan Marian (STAN) postup nicméně hájil s tím, že je celý proces složitý, a že je nutné získat velké množství podkladů, aby se nestalo, že některé rozhodnutí v budoucnu neobstojí před soudy.

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy Poslanecké sněmovně předložila tzv. Magnitského zákon, který umožňuje uvalovat sankce na jednotlivce porušující lidská práva, již v červnu 2022. Ve druhé polovině roku 2022 jej schválila jak dolní komora, tak Senát, a zákon tak nabyl účinnosti na začátku roku 2023. Slib proto hodnotíme jako splněný.

O záměru zavést systém, ve kterém by lidé měli možnost platit část svého výdělku na důchody svým rodičům nebo prarodičům, mluvili členové vlády v minulosti opakovaně. Detailněji se v lednu 2022 k vládnímu slibu vyjádřil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU‑ČSL), který uvedl, že smyslem tohoto opatření je podpořit mezigenerační solidaritu. Dodal, že kvůli rozpočtovým dopadům bude tento slib nejspíše realizován na konci vládního období kabinetu Petra Fialy a že si chce vláda nechat dostatek času na zpracování studie proveditelnosti, která by se věnovala praktické stránce zavedení této možnosti. 

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) pak zmínil úmysl vlády zavést podobné opatření v březnu 2022. Konkrétně tehdy mluvil o záměru zavést možnost, aby lidé pro své rodiče v penzi mohli odvádět 1 % z hrubé mzdy, ne přímo 1 % až z důchodového pojištění. 

Hospodářské noviny v březnu 2023 informovaly, že Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje návrh, podle něhož by lidé mohli státu odvádět 1 % ze své hrubé mzdy, v případě podnikatelů 1 % z daňového základu. O danou částku by se pak jejich rodičům navýšil důchod. Jednalo by se tedy o podobný model, který dříve zmiňoval Zbyněk Stanjura. Podle Hospodářských novin Ministerstvo práce a sociálních věcí nicméně počítalo s tím, že by se takto přispívajícím lidem snížily odvody na sociální pojištění. Takový návrh, který by v důsledku vedl k výpadku části příjmů státního rozpočtu, tak nakonec neměl podporu ve vládní koalici.

Důchodová reforma

V květnu 2023 pak vláda představila úsporný konsolidační balíček a také chystané změny v systému důchodového pojištění. Tyto změny zahrnovaly např. nastavení odchodu do důchodu podle aktuální doby dožití tak, aby lidé v důchodu strávili průměrně 21,5 roku. Co naopak v důchodové reformě chybělo, je možnost platit 1 % svého důchodového pojištění či hrubé mzdy rodičům nebo prarodičům. 

Dodejme, že ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka 15. listopadu 2023 představil konkrétní podobu reformy penzí (.doc), která zahrnuje 12 opatření pro udržitelné důchody. Následující den Ministerstvo práce a sociálních věcí poslalo návrh novely zákona o důchodovém pojištění do legislativního procesu. Opatření zahrnují např. již zmiňovanou změnu odchodu do penze podle aktuální doby dožití (.doc, str. 6) či společný vyměřovací základ manželů (str. 3–4). Ani v tomto případě ovšem resort nenavrhl možnost platit 1 % svého důchodového pojištění rodičům (.pdf).

Rezignace na splnění slibu

Ministr Jurečka už v květnu 2023 uvedl, že od tohoto svého slibu vláda ustoupila. Důvodem je, že podle něj by zavedení této možnosti ovlivnilo vztahy v rodinách, pokud by děti nechtěly rodičům nebo prarodičům 1 % platit. Jako další důvod Marian Jurečka zmínil, že by opatření bylo diskriminační vůči rodinám, jejichž děti jsou handicapované, nedožily se dospělosti nebo pracují v zahraničí a neodvádí důchodové pojištění v České republice. 

Další důvod pro nesplnění tohoto vládního slibu popsal ministr financí Stanjura v říjnu 2023 (video, čas 8:53). Podle něj vláda ustoupila od zavedení možnosti platit 1 % penzijního pojištění rodičům kvůli tomu, že plošné opatření pro podporu rodičů v důchodovém věku již existuje v podobě tzv. výchovného (tedy měsíčního příplatku k důchodu). To zavedla už minulá vláda Andreje Babiše, současný Fialův kabinet jej zachoval a prosadil změnu způsobu výpočtu zvýšení tohoto příspěvku.

Závěr

Jelikož vláda nakonec ustoupila od svého úmyslu zavést systém, ve kterém by lidé mohli odvádět 1 % svého důchodového pojištění (případně 1 % hrubé mzdy) na důchod svým rodičům či prarodičům, hodnotíme slib jako porušený. 

Současná právní úprava

Podle současného znění zákona o důchodovém pojištění se hranice odchodu do penze liší v závislosti na roku narození, pohlaví, u žen i na počtu dětí. Jednotnou hranici 65 let zákon stanovuje pro lidi narozené po roce 1971.

Při odchodu do důchodu hraje roli také doba pojištění daného člověka – tedy počet odpracovaných let, případně doba tzv. náhradní doby pojištění, kam spadá např. doba rodičovské dovolené nebo doba podpory v nezaměstnanosti.

Nárok na penzi vzniká tomu, kdo dosáhl důchodového věku a splnil podmínku, že u něj doba pojištění trvala nejméně 35 let. Dále může člověk odejít do penze, pokud dosáhl důchodového věku a pojištění u něj trvalo nejméně 30 let bez započítání náhradní doby (zjednodušeně řečeno odpracoval 30 let).

Pokud někdo tyto podmínky nesplnil, může získat nárok na důchod o pět let později, než je standardní důchodový věk stanovený pro muže. Doba pojištění musí v takovém případě odpovídat nejméně 20 rokům, případně 15 letům bez započítání náhradní doby.

„Dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod“, o které mluví vládní programové prohlášení, tak chápeme jako potřebnou dobu pojištění.

Změny v důchodech z května 2023

O nutnosti změnit důchodový systém se mluví už od 90. let (.pdf). Postupně docházelo k úpravám některých parametrů důchodového systému (.pdf, str. 95–98), zvláště co se týče valorizace penzí. Kromě Nečasovy vlády, jejíž reforma byla později zrušena, se však ucelenou reformu financování důchodového systému žádnému kabinetu prosadit nepodařilo. První i druhá vláda Andreje Babiše se ve svých programových prohlášeních zavázaly k tomu, že o důchodovou reformu budou usilovat. Ani jedna Babišova vláda ji ovšem nevypracovala.

O důchodovou reformu se snaží rovněž nynější vláda Petra Fialy. Změn zákona o důchodovém pojištění se týká např. novela představená v roce 2022, tu ale vláda popisovala jen jako „technickou novelu“ předpisů z oblasti důchodového pojištění. Uvedený dokument, který v říjnu 2023 prošel Parlamentem, důchodový věk nebo nutnou dobu důchodového pojištění nikterak neupravuje (.doc).

V květnu 2023 Fialův kabinet představil ozdravný plán pro veřejné finance, jehož součástí je návrh konsolidačního balíčku (.docx) a návrh důchodové reformy. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) 11. května 2023 ve svém komentáři k této plánované reformě např. uvedl (.pdf), že vláda navrhne, aby nutná doba pojištění pro odchod do předčasného důchodu byla 40 let. To je přitom o pětlet více oproti předchozí právní úpravě.

Návrh novely zákona o důchodovém pojištění (.pdf), který přinesl mj. i tuto změnu, odsouhlasila v červenci 2023 Poslanecká sněmovna. Následně ji schválil také Senát a podepsal prezident Petr Pavel. Část novely, která prodlužuje nutnou dobu pojištění pro odchod do předčasného důchodu, nabude účinnosti až v říjnu 2024.

Dodejme, že Jurečka už na konci května 2023 pro web České důchody řekl, že součástí reformy není snížení potřebné doby pojištění u řádných důchodů z 35 na 25 let, o kterém se ve vládě diskutovalo v roce 2022. „U tohoto opatření bohužel nedošlo v rámci koalice ke shodě,“ uvedl.

Změny v důchodech z listopadu 2023

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy (.doc). Následně jej poslalo do meziresortního připomínkového řízení. Vláda by se měla návrhem zabývat začátkem roku 2024.

Ani tento návrh nepočítá se snížením potřebné doby pojištění u řádných důchodů (.doc). Naopak plánuje upravit věk odchodu do důchodu v návaznosti na průměrnou dobu dožití. Vzhledem k současným demografickým predikcím se tak bude věk odchodu do penze zvyšovat. Například muži narození v roce 1971, pro které současný zákon stanovuje standardní důchodový věk 65 let, by měli podle návrhu odcházet do penze až o sedm měsíců později (.doc, str. 11–12).

Tato reforma nicméně navrhuje zmírnit podmínky pro seniory, u nichž doba pojištění neodpovídá požadovaným 35 letům. Ti mají podle současného znění zákona nárok na přidělení penze až pět let po dosažení standardního důchodového věku mužů, pokud u nich pojištění trvalo alespoň 20 let. Dle návrhu by mohli nově čekat místo zmíněných pěti let jen dva roky (.doc, str. 5–6). Pro lidi, kteří nedosáhli nutné doby pojištění, by se tak potřebná doba pro získání nároku na penzi zkrátila o tři roky.

Závěr

Součástí změn v důchodovém systému tedy není zkrácení potřebné doby důchodového pojištění z 35 na 25 let, o čemž vláda diskutovala v roce 2022. Namísto toho MPSV v rámci důchodové reformy navrhlo, aby mohli lidé s dobou pojištění nižší než 35 let získat nárok na penzi (při splnění alespoň 20 let pojištění) nikoli až po 5, ale jen po 2 letech od dosažení standardního důchodového věku. Návrh, který takové opatření hodlá zavést, předložilo MPSV vládě v listopadu 2023, ta jej ovšem ke 30. listopadu 2023 ještě neschválila. Slib tak hodnotíme jako rozpracovaný.

Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) při svém nástupu do funkce na konci roku 2021 uvedl, že chce během čtyřletého mandátu postavit až 200 kilometrů nových dálnic. K rozšíření dálniční sítě o 200 km se poté vláda Petra Fialy zavázala i ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 (.pdf, str. 40) i v jeho pozdější, upravené verzi z března 2023.

Přehled zprovozněných, probíhajících i teprve připravovaných úseků české dálniční sítě lze nalézt na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které spadá pod Ministerstvo dopravy. Podle něj došlo v roce 2022, tedy v prvním roce vládnutí Petra Fialy, ke zprovoznění devíti dálničních staveb o celkové délce 21,2 km. 

Nejdelší z těchto úseků, téměř 15kilometrová část dálnice D35 mezi obcemi Časy a Ostrov v Pardubickém kraji, se začala stavět ještě za předchozí vlády Andreje Babiše v roce 2018 (.pdf, str. 4). Podobně tomu bylo i u zprovozněných úseků D56 a D48 u Frýdku-Místku (.pdf, .pdf, str. 4). Upřesněme, že zbývajících šest staveb uvedených do provozu v roce 2022 byly dálniční odpočívky, mimoúrovňové křižovatky či stavby mostu.

V letošním roce prozatím došlo (k listopadu 2023) ke zprovoznění dvou dálničních úseků v celkové délce 10,4 km, a to na dálnici D7 u Loun a D48 u Frýdku-Místku. Kromě toho se otevření ještě dočkaly i dvě mimoúrovňové křižovatky a jedna odpočívka. Pokud sečteme délku zprovozněných úseků z roku 2022 a 2023, dostaneme celkové číslo 31,6 km.

Zdroj dat: Ředitelství silnic a dálnic

Přehled Ředitelství silnic a dálnic ukazuje, že Ministerstvo dopravy počítá s tím, že v průběhu roku 2023 zprovozní ještě jeden pětikilometrový úsek na dálnici D48. Co se týče dalších úseků, které jsou nyní v realizaci, v roce 2024 plánuje Ministerstvo dopravy otevřít 118,1 km nových dálnic a v roce 2025 dalších 52,2 km. Ve fázi realizace je tedy celkem 175,3 km dálničních úseků, které by se podle plánů ŘSD měly pro řidiče otevřít do konce roku 2025.

ŘSD dále uvádí i informace o stavbách, které sice ještě zahájeny nebyly, ale jsou ve fázi příprav, kdy např. probíhá výběrové řízení. Dle dostupných dokumentů počítá resort dopravy se zprovozněním pěti z těchto připravovaných staveb do konce roku 2025. Jedná se konkrétně o úsek dálnice D3 (.pdf, str. 4) a soubor staveb na dálnici D46 (.pdf, str. 4), které dohromady dávají dalších 3,5 km.

Zdroj dat: Ředitelství silnic a dálnic

Ministerstvo dopravy tedy dle přehledu ŘSD předpokládá, že do konce roku 2025 uvede do provozu celkem 178,8 km dálnic, které jsou nyní ve výstavbě nebo ve fázi příprav. Je ovšem vhodné podotknout, že realizace jednotlivých staveb se může oproti plánům protáhnout.

Od nástupu vlády Petra Fialy tedy došlo ke zprovoznění celkem 31,6 km dálnic (k listopadu 2023). Dalších 178,8 km by podle ŘSD mohli řidiči začít využívat v letech 2023 až 2025, dohromady tak vláda plánuje rozšířit dálniční síť o 210,4 km. Jelikož již došlo ke zprovoznění některých těchto dálničních úseků, hodnotíme vládní slib jako rozpracovaný.

Trestní řád

Současný trestní řád, přesněji zákon o trestním řízení soudním, pochází z roku 1961 a od té doby již prošel velkým počtem novelizací. O vytvoření nového trestního řádu, tj. jeho rekodifikaci, se snažilo už několik předešlých vlád. K vypracování věcného záměru (.pdf, str. 3), na jehož základě by mohl být vytvořen nový zákon, došlo např. v roce 2008. Roku 2014 pak byly založeny dvě komise pro nový trestní řád, jejichž cílem byla právě rekodifikace trestního řádu z důvodu jeho zastaralosti. 

První, velká komise, v níž mají zastoupení odborníci z praxe i z akademické sféry, zahájila činnost v březnu 2014. Jejím cílem je vytvoření takové úpravy trestního řádu, která by vedla např. ke zrychlení trestního řízení, snížení administrativní zátěže či k modernizaci trestního řádu „v návaznosti na technologický vývoj“. Druhá, takzvaná malá komise, která se poprvé sešla v srpnu 2014, má za úkol připravovat podklady pro velkou komisi.

Roku 2020, tedy ještě za vlády Andreje Babiše, předseda malé komise ohlásil záměr představit návrh nového trestního řádu do konce daného roku. K tomu nakonec nedošlo. V průběhu roku 2021 byly postupně zveřejňovány jednotlivé části, ucelený návrh poté komise představila až v roce 2022, tedy již za vlády Petra Fialy. Tento návrh byl předložen jak ústavně‑právním výborům Parlamentu, tak i České advokátní komoře, která tento návrh ovšem kritizovala. 

Ke kritice se následně přidali také nejvyšší státní zástupce Igor Stříž a ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který měl k některým bodům návrhu výtky již dříve. V květnu 2023 konkrétně uvedl, že by poslanci nový trestní řád v připravené podobě neschválili, proto je podle něj zbytečné návrh Sněmovně předložit. Podle Blažkova vyjádření Ministerstvo spravedlnosti místo toho připraví jen novelu stávajícího zákona. V červnu 2023 pak Blažek zopakoval, že nový trestní řád nebude vypracován, ale vznikne „maximálně nějaká velká novela“, která by trestní řád zjednodušila. Podobně se vyjádřil také v září 2023, kdy slíbil předložit novelu do meziresortního připomínkového řízení do konce roku.

Ke 30. listopadu 2023 se novela trestního řádu ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP) ještě nenacházela. V říjnu 2023 nicméně Novinky.cz informovaly o tom, že Ministerstvo spravedlnosti dokončuje pracovní verzi novely. Podle serveru by měla např. zrychlit soudní řízení nebo posílit rozhodovací pravomoci státních zástupců. Náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav (ODS) k tomu uvedl, že kvůli délce legislativního procesu nelze odhadnout, kdy by novela v případě schválení Parlamentem vstoupila v účinnost.

Občanský soudní řád

Civilní soudní řád, podobně jako zákon o trestním řízení soudním, také od svého vzniku v 60. letech prošel více než stovkou novelizací. I v tomto případě se tak postupem času objevily snahy o jeho rekodifikaci. Komise pro rekodifikaci civilního procesu vznikla např. v roce 2013, kdy post ministra spravedlnosti zastával současný šéf resortu Pavel Blažek.

První podklady pro věcný záměr civilního soudního řádu Ministerstvo spravedlnosti předložilo k diskusi v roce 2017. Roku 2020 byla pak předložena druhá verze (.pdf), která reagovala mj. na snižující se důvěru obyvatelstva v civilní soudnictví (str. 17). 

V létě roku 2021, ještě za vlády Andreje Babiše, došlo k vytvoření nové expertní skupiny pod vedením místopředsedy Nejvyššího soudu Petra Šuka, která má pokračovat v úpravách záměru, a to konkrétně za přispění názorů akademiků i odborníků z praxe. 

Od té doby ovšem nedošlo k žádnému zveřejněnému pokroku v přípravách záměru. To se promítlo i v úpravě původního programového prohlášení vlády (.pdf, str. 50) v březnu 2023, kdy vláda ustoupila ze svého původního slibu dokončení věcného záměru a nahradila jej slibem o pokračování v revizích pravidel civilního procesu.

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy návrh nového trestního řádu nedokončila. Podle vyjádření ministra spravedlnosti Pavla Blažka z května 2023 by dříve připravený dokument z let 2021–2022 neprošel Poslaneckou sněmovnou, proto ho vláda nepředložila a podle Blažka ani nepředloží. Co se týče věcného záměru civilního řádu soudního, vláda ustoupila od původního slibu jej dokončit a pokračuje jen v jeho přípravě. Vzhledem k tomu, že vláda ustoupila od obou původních závazků a již je splnit neplánuje, hodnotíme slib jako porušený.

Pro začátek je vhodno uvést, že velkoplošně chráněné území se v České republice dělí (.pdf, str. 9) na národní parky (NP) a chráněné krajinné oblasti (CHKO). V současnosti existují čtyři národní parky – NP Šumava, NP Podyjí, NP České Švýcarsko a Krkonošský národní park.

Chráněné krajinné oblasti i národní parky jsou vymezeny zákonem o ochraně přírody a krajiny, přičemž cílem ochrany národních parků je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů. Zatímco NP se vyhlašují tímto zákonem a jeho případnou novelizací, CHKO vyhlašuje vláda svým nařízením.

Připomeňme, že se v čele Ministerstva životního prostředí za dobu vlády kabinetu Petra Fialy doposud vystřídali tři ministři. V prosinci 2021 prezident Miloš Zeman jmenoval ministryní životního prostředí Annu Hubáčkovou (KDU-ČSL), která však v říjnu 2022 z této pozice ze zdravotních důvodů odstoupila. Nahradit ji měl Petr Hladík (KDU-ČSL), lidovci ale kvůli brněnské bytové kauze jeho nominaci odložili.

Od 1. listopadu 2022 proto do čela resortu dočasně nastoupil Marian Jurečka (KDU-ČSL), strana však na jmenování Hladíka trvala i nadále. Prezident Zeman jej nicméně v lednu 2023 odmítl jmenovat. Hladík následně ministerstvo vedl jako náměstek. Do funkce ministra životního prostředí ho nakonec v březnu 2023 jmenoval prezident Petr Pavel.

NP Křivoklátsko

Křivoklátsko status CHKO získalo už v roce 1978. Proces vyhlášení národního parku měl začít v červnu 2022, starostové místních obcí ale požadovali odklad zahájení, aby se do rozhodování mohlo zapojit nové vedení obcí vzešlé z komunálních voleb, které se uskutečnily v září 2022. Původní termín by totiž znamenal, že devadesátidenní lhůta pro vyjádření připomínek by skončila již před volbami.

Ministryně Hubáčková pak v červnu 2022 oznámila, že proces vyhlášení národního parku Křivoklátsko bude zahájen až v září 2022 (.pdf). Důvodem podle ministryně byly stížnosti starostů, že by se projednávání návrhu muselo uskutečnit během léta, kdy „zastupitelstva fungují jen omezeně“, jak napsala ve svém otevřeném dopise (.pdf), a také před blížícími se komunálními volbami.

Záměr na vyhlášení NP Křivoklátsko (.pdf) pak Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo na konci září 2022, kdy začala běžet devadesátidenní lhůta pro zaslání připomínek (.pdf). Národní park by měl být na 16 % území stávající chráněné krajinné oblasti. Anna Hubáčková poté v říjnu uvedla, že „pokud půjde vše ideálním tempem“, k vyhlášení tohoto národního parku by mohlo dojít do konce roku 2024.

Zmíněná připomínková lhůta skončila v prosinci 2022, ministerstvo mělo o připomínkách rozhodnout do srpna 2023. Petr Hladík coby náměstek v únoru 2023 představil další kroky resortu v procesu vyhlášení národního parku a spolu se starosty dotčených obcí jednal i o přípravě dalších potřebných dokumentů. V dubnu 2023 Hladík řekl, že věří, že se kabinetu Petra Fialy podaří NP Křivoklátsko vyhlásit. V září 2023 potvrdil, že vláda na vyhlášení národního parku v oblasti trvá.

Dodejme, že s vyhlášením národního parku dlouhodobě nesouhlasí místní občané, lesníci i starostové, kteří v říjnu 2022 v otevřeném dopise kritizovali načasování zahájení devadesátidenní připomínkové lhůty. Ta byla podle starostů zkrácena kvůli potřebě ustanovit nová zastupitelstva po komunálních volbách. Konec termínu navíc spadal do období Vánoc. Zástupci obcí také ministerstvu životního prostředí vyčítali nedostatečnou komunikaci a zároveň poukazovali na vysoké ekonomické náklady spojené s vyhlášením NP. V listopadu 2022 pak 30 dotčených obcí založilo (.pdf) Svazek obcí Křivoklátska, který na začátku července 2023 na prvním oficiálním sněmu vznik NP Křivoklátska odmítl.

Proti vyhlášení NP Křivoklátsko vznikla i petice iniciativy Otevřené Křivoklátsko. Její autoři ji v květnu 2023 předali petičnímu výboru Poslanecké sněmovny, který se jí zabýval v říjnu téhož roku (.pdf). Výbor se vznikem parku nevyjádřil nesouhlas. Pouze vyzval Ministerstvo životního prostředí, aby zohlednilo argumenty odpůrců. Podle těch je současná ochrana Křivoklátska jako CHKO dostatečná a také tvrdí, že oblast není nedotčenou přírodou, ale kulturní krajinou, jejíž podobu po staletí ovlivňoval člověk svou činností.

NP Soutok

V případě soutoku Moravy a Dyje ministryně Anna Hubáčková v květnu 2022 připustila, že je možné, že se soutok namísto Národního parku stane jen chráněnou krajinou oblastí. Obdobně se tehdejší ministryně vyjádřila i v červnu 2022, kdy řekla, že vyhlášení CHKO vnímá jako lepší variantu. Nejprve se ale dle ní mělo postupovat cestou vyhlášení maloplošných chráněných území v okolí Hodonína a Lanžhotu. Hubáčková však k červnu 2022 definitivně neoznámila, ke které variantě ochrany se kloní více.

Lepší ochranu oblasti Soutoku požadovali i místní obyvatelé, kteří v polovině roku 2022 sepsali petici, již předali tehdejší ministryni Hubáčkové. Resort na ni reagoval v červnu 2022 s žádostí, aby Agentura ochrany přírody a krajiny připravila návrh záměru pro vyhlášení CHKO Soutok. Tento návrh měl být připraven tak, aby v průběhu roku 2023 mohl být zahájen zákonný proces samotného vyhlášení CHKO.

V aktualizovaném programovém prohlášení z 1. března 2023 kabinet Petra Fialy opustil záměr vyhlásit národní park Soutok a počítá pouze s přípravou podkladů pro jeho budoucí vyhlášení. Ministerstvo životního prostředí v březnu 2023 oznámilo, že se oblast Soutoku stane chráněnou krajinnou oblastí. Nynější ministr Petr Hladík v této souvislosti oznámil, že k vyhlášení CHKO dojde přibližně v polovině roku 2024.

Na konci srpna 2023 resort životního prostředí zahájil oficiální proces vyhlášení CHKO Soutok (.pdf). K 30. listopadu tak už skončila 90denní lhůta pro zaslání připomínek. Ministerstvo má poté všechny připomínky vyhodnotit, přičemž nastane možnost pro odvolání. Až poté bude dle Hladíkových slov návrh předložen vládě.

Závěr

S vyhlášením národního parku Soutok tedy aktualizované programové prohlášení již nepočítá. Vláda se v něm zavázala pouze k přípravě podkladů pro jeho budoucí vyhlášení. Pro vyhlášení národního parku Křivoklátsko však kabinet Petra Fialy již podnikl první kroky, když v září 2022 Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo záměr o jeho vyhlášení. Slib proto hodnotíme jako rozpracovaný.

V oblasti obrany se vláda jak ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 29) z ledna 2022, tak v aktualizovaném prohlášení (.pdf, str. 29) z března 2023 zavázala aktualizovat do roku 2023 strategické dokumenty, jako jsou Obranná strategie, Koncepce výstavby Armády ČR do roku 2030, i některé další dokumenty.

Přehled strategických dokumentů

Zmiňme, že současné i minulé verze všech strategických dokumentů ČR jsou k nalezení na webových stránkách Ministerstva obrany. Dokumenty pak plní různé funkce v oblasti zajišťování a řízení obrany a bezpečnosti země a podle Ministerstva obrany jsou to např. Obranná strategie ČR, Koncepce výstavby Armády ČR, nebo Bezpečnostní strategie ČR.

Obranná strategie ČR (.pdf) byla před nástupem vlády Petra Fialy naposledy aktualizovaná v roce 2017. Tento dokument určuje rozvoj obranyschopnosti země, včetně způsobilosti a kapacit ozbrojených sil. Dále vytváří podmínky pro zlepšení bezpečnosti občanů, samosprávy a orgánů státu (.pdf, str. 3 z 16).

Koncepce výstavby Armády ČR 2030 (.pdf) je dalším strategickým dokumentem, který vláda zmiňuje ve svém programovém prohlášení. Tato desetiletá vize byla naposledy projednána a schválena v roce 2019. Dokument se podle tehdejšího náčelníka Generálního štábu Aleše Opaty soustředí především na armádu a posílení její akceschopnosti, efektivity a flexibility, s čímž souvisí i modernizace armády a příprava na asymetrické a hybridní hrozby (.pdf, str. 5).

Mezi další strategické dokumenty Ministerstvo řadí i Bezpečnostní strategii ČR, která byla před jmenováním Fialova kabinetu naposledy přepracována v roce 2015. Tento strategický dokument je „základním dokumentem bezpečnostní politiky ČR“, jelikož stanovuje „základní hodnoty, zájmy, přístupy, ambice a nástroje“ státu pro zabezpečení republiky (.pdf, str. 5). Dodejme, že Bezpečnostní strategie je ústředním strategickým dokumentem Ministerstva zahraničí, na nějž navazují ostatní zmiňované dokumenty, které zhotovuje Ministerstvo obrany.

V roce 2019 byl naposledy aktualizován také Dlouhodobý výhled pro obranu (.pdf). Tento dokument, jak již název napovídá, se soustředí na dlouholetý plán Ministerstva obrany, který „stanovuje základní směry pro rozvoj vojenských schopností a vytváří rámec pro aktualizaci Koncepce výstavby AČR (…) a další koncepční materiály“ (.pdf, str. 5).

Kroky vlády k naplnění slibu

Práce na strategických dokumentech začala na podzim 2022. Vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany Jan Jireš označil změny ve strategických dokumentech za „národní strategickou revizi“, která má mimo jiné navazovat na novou strategickou koncepci NATO (.pdf) přijatou v červnu 2022 v Madridu. Dodejme, že změny ve strategických dokumentech týkajících se bezpečnosti země urychlila také válka na Ukrajině.

Nová Bezpečnostní strategie (.pdf) ČR byla vládou Petra Fialy schválena 28. června 2023. Aktualizovaný dokument podle tiskové zprávy Ministerstva zahraničí především zdůrazňuje význam členství v NATO a EU pro bezpečnost Česka. Strategie také poukazuje na bezpečnostní hrozby spojené s Ruskem a Čínou – v dokumentu např. stojí, že „Rusko a Čínu spojuje zájem oslabit vliv a jednotu demokratických zemí“ (.pdf, str. 4). Dokument také označuje Rusko za „největší bezprostřední i dlouhodobou přímou hrozbou evropské bezpečnosti a mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech“ (.pdf, str. 12).

4. října 2023 Fialova vláda schválila novou Obrannou strategii ČR (.pdf). Ministerstvo obrany k tomu uvedlo, že hlavním důvodem vzniku nové Obranné strategie bylo „zásadní zhoršení bezpečnostního prostředí, na nějž musí Česká republika i její ozbrojené síly reagovat“. Dokument navazuje na Bezpečnostní strategii mj. v tom, že Rusko zdůrazňuje jako nejzávažnější hrozbu pro bezpečnost Česka a jeho spojenců (.pdf, str. 3). Za hlavní úkol obranné politiky pak nová strategie považuje přípravu na dlouhotrvající obrannou válku vysoké intenzity s technologicky vyspělým protivníkem (.pdf, str. 3, 7).

Na obě aktualizované strategie má v budoucnosti podle slov Jana Jireše z března 2023 navazovat ještě přepracování Dlouhodobého výhledu pro obranu a Koncepce výstavby Armády České republiky. Nová Koncepce by podle jejího spoluautora generála Miroslava Feixe měla být již vypracována. Dokument je nyní v procesu schvalování na Ministerstvu obrany.

Závěrečné hodnocení

Vláda v červnu 2023 schválila novou Bezpečnostní strategii ČR a v říjnu 2023 i novou Obrannou strategii. Na ně by měly navázat úpravy dalších strategických dokumentů, jako je Dlouhodobý výhled pro obranu a Koncepce výstavby Armády České republiky. Práce na jejich aktualizaci přitom probíhají už od podzimu 2022. Nová verze posledních dvou jmenovaných dokumentů však ke 30. listopadu 2023 zatím nebyla představena. Slib proto hodnotíme jako rozpracovaný.

Alianční závazek 

Závazek států NATO přispívat na obranu nejméně 2 % hrubého domácího produktu (HDP) na obranu pochází z roku 2006, kdy jej odsouhlasili ministři obrany členských zemí Aliance. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 nicméně řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6).

V roce 2014 na summitu NATO ve Walesu poté čelní představitelé členských zemí Severoatlantické aliance platnost a aktuálnost zmíněného závazku potvrdili. Dohodli se tehdy také na třech bodech, kterými se mají řídit státy, které ještě závazek neplní. Konkrétně dané země přislíbily, že zastaví případný další pokles výdajů na obranu, budou usilovat o reálné navyšování obranných výdajů v poměru k HDP a budou usilovat o naplnění závazku do deseti let, tedy roku 2024. 

V červnu 2021 vláda Andreje Babiše ovšem avizovala, že tento příslib nebude schopna splnit. V tehdejším návrhu rozpočtu na rok 2022 a v předběžném plánu na další roky konkrétně počítala s tím, že výdaje na obranu v roce 2024 nepřekročí 1,5 % HDP.

Navyšování výdajů

Zmíněný návrh rozpočtu na rok 2022, který připravila Babišova vláda, počítal s výdaji na obranu ve výši přibližně 93,5 miliard korun (.pdf, str. 8, 159 z 530), což představovalo 1,45 % HDP. Sněmovna, tehdy již v novém složení vzešlém z voleb z října 2021, nicméně daný návrh rozpočtu neschválila. 

Současný kabinet Petra Fialy na začátku února 2022 schválil svůj návrh státního rozpočtu na rok 2022, a to s nižším celkovým deficitem a nižšími výdaji na obranu ve výši 88,1 mld. Kč (.pdf, str. 8 z 534). Poslanecká sněmovna pak v březnu 2022, tedy už po začátku ruské invaze na Ukrajinu, návrh odsouhlasila v upravené podobě, ve které kvůli tomuto konfliktu nakonec Ministerstvu obrany navýšila finance o miliardu korun na 89,1 mld. Kč. Celkově tak tato rozpočtovaná částka v roce 2022 odpovídala 1,35 % HDP a stejné byly i konečné, skutečné výdaje (.xlsx). Jak ukazuje graf níže, v porovnání se skutečnými výdaji z roku 2021 ve výši 1,39 % HDP se dle dat ministerstva jednalo se o meziroční pokles.

Pro úplnost doplňme, že data o výši výdajů na obranu v poměru k HDP, které uvádí Ministerstvo obrany ČR, se drobně liší od dat Severoatlantické aliance. Rozdíl je zde zřejmě způsoben jednak odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1), jednak tím, že české ministerstvo při výpočtu používá nominální hodnoty výdajů (.xlsx), ale Aliance (.xlsx) vychází z reálné výše výdajů (přepočtených na stálé ceny roku 2015).

Premiér Petr Fiala (ODS) už v březnu 2022 na summitu EU ve francouzském Versailles označil alianční závazek za „absolutní nezbytnost“. V září stejného roku pak vláda ve Sněmovně předložila návrh státního rozpočtu na rok 2023, podle jehož schváleného znění mají výdaje Ministerstva obrany odpovídat 111,8 mld. Kč (.pdf, str. 7, 154 z 516), tedy 1,53 % HDP (.xlsx).

Legislativní ukotvení 

Vláda Petra Fialy na začátku roku 2023 schválila návrh (.pdf) zákona, který dle tiskové zprávy Ministerstva financí „garantuje minimální výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP“, přičemž této hranice se mělo dosáhnout od roku 2024 (.pdf, str. 23). 

Poslanecké sněmovně vláda tento návrh předložila 20. ledna 2023. Poslanci jej ve třetím čtení schválili v dubnu 2023 (.pdf), kdy se proti jeho přijetí vymezilo pouze hnutí SPD. Poté návrh schválil i Senát a v červnu 2023 jej podepsal prezident Petr Pavel, a celý zákon tak byl vyhlášen ve Sbírce zákonů s účinností od 1. července 2023.

V praxi pak toto legislativní ukotvení 2% závazku má fungovat tak, že vláda při přípravě rozpočtu bude muset na obranu vyčlenit částku odpovídající minimálně 2 % HDP. Podle vyjádření Ministerstva obrany poté poslanci při projednávání a schvalování rozpočtu ve Sněmovně nebudou moct výdaje pod tato 2 % snížit. 

Zde je nicméně nutné uvést, že toto pravidlo, které by se vztahovalo přímo na Sněmovnu, vládní návrh do zákona výslovně nevložil (.pdf). To dříve kritizoval např. Nejvyšší kontrolní úřad (.docx, str. 1), který uvedl, že „návrh zákona představuje pouze nevymahatelný politický závazek“, protože nezaručuje, že obranný rozpočet bude skutečně nakonec dosahovat 2 % HDP. Podle úřadu totiž bude záležet na dolní komoře, jestli rozpočet schválí ve verzi navržené vládou. Ústavní právník Jan Kudrna k tomu v odborném časopise Vojenské rozhledy, který vydává Ministerstvo obrany, naopak napsal, že porušení tohoto pravidla ze strany Sněmovny by znamenalo porušení ústavnosti.

V září 2023 Fialův kabinet schválil návrh rozpočtu na rok 2024, ve kterém pro Ministerstvo obrany vyčlenil výdaje ve výši 151,2 miliard korun (.pdf). V součtu s výdaji na obranu v jiných kapitolách rozpočtu (např. Správě státních hmotných rezerv, Ministerstva zahraničních věcí, nebo Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost) se jedná o 159,8 mld. Kč. Tato celková částka sice dosahuje hranice 2 % HDP, ke kterým se Česká republika zavázala, právě kvůli výdajům určeným na ostatní instituce než je Ministerstvo obrany ale není jisté, že se tento závazek podaří splnit. Česko tak bude muset Severoatlantické alianci prokázat, že tyto výdaje souvisejí s obranou státu.

Poslanecká sněmovna návrh rozpočtu na rok 2024 schválila 29. listopadu 2023 a k 30. listopadu 2023 čekal na prezidentův podpis.

Závěr

V porovnání s rokem 2021, kdy ještě vládl kabinet Andreje Babiše, vláda Petra Fialy v roce 2022 výdaje na obranu meziročně snížila z 1,39 % HDP na 1,35 %. Schválený rozpočet na rok 2023 nicméně výdaje navýšil na 1,53 % HDP. 

Fialův kabinet následně v lednu 2023 schválil zákon, který legislativně ukotvil, aby vláda v návrhu státního rozpočtu vždy musela stanovit výdaje na obranu nejméně ve výši 2 % HDP, což odpovídá závazku států NATO. Návrh poté schválila i Poslanecká sněmovna a po podpisu prezidentem byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. Vláda tak již od roku 2024 musí na obranu alokovat nejméně 2 % HDP. 

To vláda potvrdila při návrhu rozpočtu na rok 2024. Alokováním necelých 160 mld. Kč na obranu státu se v roce 2024 mají výdaje vyšplhat na hranici 2 % HDP. K 30. listopadu 2023 zákon o státním rozpočtu na rok 2024 čeká na odsouhlasení prezidentem. Podíl státních výdajů na obranu na rok 2025, o kterém hovoří vládní závazek, bude ovšem definitivně znám až ve schváleném rozpočtu. Slib proto zatím hodnotíme pouze jako rozpracovaný.

Podmínky nároku na dřívější odchod do důchodu pro některé profese jsou ukotveny v zákonu o důchodovém pojištění. Podle něj se dřívější odchod do penze vztahuje na zaměstnance pracující v hornictví a od začátku roku 2023 také pro zdravotnické záchranáře a členy jednotek hasičského sboru.

Právě návrh, který zaváděl dřívější odchod do penze pro záchranáře a hasiče (.docx), schválila Fialova vláda v září 2022 (.pdf). Krátce poté prošel i Poslaneckou sněmovnou. Senát pak návrh novely dolní komoře vrátil se svými pozměňovacími návrhy, se kterými poslanci v prosinci 2022 souhlasili (.pdf).

Důchodová reforma

Kabinet Petra Fialy představil v květnu 2023 úsporný konsolidační balíček a také chystané změny v systému důchodového pojištění. Součástípřipravovanédůchodové reformy má být také návrh na dřívější odchod do penze pro osoby pracující v náročných profesích. Podle koncepce zveřejněné na webu Ministerstva práce a sociálních věcí (MSPV) by měl nabýt účinnosti v lednu 2025.

Snížení důchodového věku za dobu odpracovanou v náročné profesi se mělo podle informací z května 2023 týkat osob ze třetí a čtvrté kategorie podle zákona o ochraně veřejného zdraví, tedy těch „vystavených na pracovišti vybraným rizikům, u kterých nelze vliv rizik eliminovat ochrannými pomůckami“. Zákon stanovuje čtyři kategorie profesí podle míry výskytu rizika pro zdraví, přičemž konkrétní podmínky pro dělení upravuje vyhláška z roku 2003. Do prvních dvou kategorií, kterých se opatření týkat nemělo, se řadí profese s pouze nepravděpodobným – případně výjimečným – nepříznivým vlivem na zdraví.

Do třetí kategorie již spadají zaměstnání, ve kterých jsou např. překračovány hygienické limity, nebo takové práce, u kterých se častěji vyskytují nemoci z povolání. Čtvrtá kategorie zahrnuje profese, kde jsou lidé vystaveni vysokému riziku ohrožení zdraví, přičemž toto riziko nelze zcela eliminovat ani používáním ochranných pomůcek. O zařazení zaměstnání do třetí a čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, typicky tedy Ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice.

Okruh lidí, kterých by se opatření mělo týkat, se na webu MPSV mírně změnil, když z něj vypadla zmínka o zákoně o ochraně veřejného zdraví. Podle informací uváděných k 30. listopadu 2023 jde nyní „o osoby, u kterých nelze vliv rizik eliminovat ochrannými pomůckami“.

Konkrétní seznam náročných profesí, kterých se má dřívější odchod do důchodu týkat, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) v květnu 2023 nepředstavil. 11. května 2023 při prezentaci změn pouze uvedl, že jej chce v budoucnu upřesnit ve spolupráci s resortem zdravotnictví. O více než týden později pak řekl, že podmínky pro dřívější penzi u náročných profesí vyhodnotí odborná komise.

Na začátku července 2023 Jurečka zmínil, že dřívější odchod do penze pro náročné profese bude „alespoň pro určitý okruh osob“ připraven do konce roku 2023. Vrchní ředitelka Sekce sociálního pojištění a nepojistných dávek MPSV Iva Merhautová ve stejné době uvedla, že se s resortem zdravotnictví jedná o kategorizaci prací tak, aby mohly být rozděleny do tří skupin dle míry rizika.

V srpnu 2023 Marian Jurečka prohlásil, že úprava týkající se dřívějšího odchodu do penze pro lidi v náročných zaměstnáních v tehdy chystaném návrhu novely s reformními změnami důchodů nebude. Důvodem podle něj byla složitost nastavení náročných profesí, kvůli které by se toto opatření nestihlo do návrhu vepsat. Zároveň dodal, že tato část by se měla do celkového návrhu doplnit při projednávání na vládě nebo v Poslanecké sněmovně.

Další body reformy penzí (.doc), která zahrnuje 12 opatření pro udržitelné důchody, ministr Jurečka představil 15. listopadu 2023. Následující den poslalo MPSV návrh novely zákona o důchodovém pojištění do legislativního procesu. Ministr během představování reformy opět uvedl, že se do ní opatření vloží až během projednávaní, a zároveň upřesnil, že tento bod by měl být vypracován přibližně do konce roku 2023. Podobně se vyjádřil i o pár dní později.

Větší odpovědnost zaměstnavatelů

Ve druhé části slibu se vláda v souvislosti s dřívější penzí u náročných profesí zavázala zavést vyšší odpovědnost zaměstnavatelů. Ti v souvislosti s chystanou důchodovou reformou mají za zaměstnance v náročných profesích odvádět vyšší pojištění, a to konkrétně o pět procent. O tom Marian Jurečka mluvil např. v listopadu 2023, kdy zmínil, že dřívější odchod do důchodu pro lidi v náročných profesích bude vyrovnán vyššími odvody zaměstnavatelů.

Závěr

V prosinci 2022 se kabinetu Petra Fialy podařilo prosadit dřívější odchod do důchodu pro záchranáře a hasiče. Se zavedením dřívější penze pro náročné profese vláda počítá ve své koncepci důchodové reformy. V návrhu předloženém v listopadu 2023 toto opatření sice chybí, má být ale hotové do konce roku 2023. Slib tak hodnotíme jako rozpracovaný.

Jedním z vládních slibů je i závazek poskytovat ze státního rozpočtu minimálně šest miliard korun ročně na silnice II. a III. třídy, a to od roku 2023 (.pdf, str. 43).

Na začátek je vhodné upřesnit, že silnice II. a III. třídy v České republice vlastní kraje, ne samotný stát. Prostředky na financování výstavby, modernizaci a opravy těchto silnic kraje nezískávají přímo ze státního rozpočtu, ale poskytuje (.pdf, str. 1) jim je Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI). Ten spadá do kategorie tzv. mimorozpočtových fondů, jejichž hospodaření je od rozpočtu státu oddělené (.pdf, str. 2).

Příjmy SFDI nicméně kromě výnosů ze silniční daně či výnosů z mýtného tvoří především dotace právě ze státního rozpočtu (.pdf). Návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na daný rok sestavuje sám SFDI. Vláda v něm následně může provést úpravy a po jeho odsouhlasení jej předkládá Poslanecké sněmovně ke schválení. Doplňme, že daný návrh rozpočtu SFDI putuje do Sněmovny spolu s návrhem státního rozpočtu.

V únoru 2022 vláda Petra Fialy schválila rozpočet SFDI na rok 2022 a střednědobý výhled na roky 2023 a 2024 (.pdf). V něm předpokládala (.pdf, str. 1), že v roce 2022 budou příjmy fondu činit 127,6 miliardy korun a přibližně 90 miliard Kč z toho budou tvořit státní dotace. Dle návrhu měly z celkového rozpočtu SFDI směřovat na silnice II. a III. třídy 4 miliardy Kč (.pdf, str. 14). Výroční zpráva SFDI za rok 2022 pak ukazuje (.pdf, str. 42–43), že z fondu bylo nakonec uvolněno 4,7 miliardy Kč.

Rozpočet na rok 2023

Doplňme, že ve zmíněném dokumentu z února 2022 Fialův kabinet plánoval (.pdf, str. 1), že se v roce 2023 a 2024 celkový rozpočet SFDI sníží pod 100 miliard Kč. I přesto ale vláda počítala s tím, že prostředky vyčleněné na financování silnic II. a III. třídy v roce 2023 i 2024 zůstanou na úrovni 4 miliard Kč (.pdf, str. 57 z 58).

Samotný návrh rozpočtu SFDI na rok 2023, spolu se střednědobým výhledem na další dva roky, vláda schválila (.pdf) v září 2022. Podle tohoto dokumentu, který později odsouhlasila i Poslanecká sněmovna (.pdf), budou nakonec celkové příjmy fondu vyšší a dosáhnou 150,9 mld. Kč (.pdf, str. 40 z 56). Z toho více než 92 miliard bude pocházet ze státního rozpočtu.

Na silnice II. a III. tříd je v roce 2023 nakonec vyčleněno 6 miliard korun (.pdf, str. 48 z 56). Financování by mělo pokrýt jak investiční stránku, tak tu neinvestiční s tím, že do obou oblastí bude směřovat vždy 3 mld. Kč (.pdf, str. 22). Stejné částky, tedy 6 miliard ročně, vláda v říjnu 2022 zmiňovala i v novém střednědobém výhledu pro léta 2024 a 2025 (.pdf, str. 53 z 56).

Změna plánu

Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) ovšem v květnu 2023 uvedl, že částku určenou na financování silnic II. a III. třídy vláda plánuje v roce 2024 snížit zpět na 4 miliardy Kč. To se poté potvrdilo v polovině září 2023, když podrobnosti o připravovaném rozpočtu SFDI zveřejnil resort dopravy na svém webu.

Návrh rozpočtu SFDI na rok 2024 a spolu s ním i střednědobý výhled na roky 2025 a 2026 vláda následně schválila na konci září 2023 (.pdf) a v říjnu jej předložila Poslanecké sněmovně. Uvedený dokument (.pdf) pro všechny tři roky 2024, 2025 i 2026 počítá s tím, že na financování silnic II. a III. třídy budou opravdu vyčleněny vždy jen 4 miliardy korun (.pdf, str. 29 z 60), jak avizoval ministr Kupka. Jak do investiční, tak do neinvestiční části přitom mají směřovat 2 mld. Kč.

Závěr

Na financování silnic II. a III. třídy bylo 6 miliard korun vyčleněno zatím jen v roce 2023. Podle návrhu rozpočtu SFDI na rok 2024 by měl tento fond, financovaný převážně ze státního rozpočtu, v letech 2024, 2025 a 2026 krajům na tyto silnice poskytnout pouze 4 miliardy korun. Vláda tedy podle slov ministra dopravy i návrhu rozpočtu SFDI nepočítá s tím, že by svůj závazek v následujících letech dodržela. Proto slib hodnotíme jako porušený.

Na začátek je vhodné upřesnit, že do kategorie pedagogických pracovníků podle zákona patří kromě učitelů například také asistenti pedagoga, školní psychologové atd. Vedle nich se pak rozlišují také nepedagogičtí zaměstnanci ve školství, mezi které se řadí školníci, kuchaři, uklízeči, hospodáři, správci IT apod. 

V rámci našeho odůvodnění se zaměřujeme na pedagogické pracovníky v regionálním školství, tedy v mateřských školách a na základních, středních a vyšších odborných školách, v tomto případě zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), kraji a obcemi (.pdf, str. 1). Naše analýza nezahrnuje vývoj platů pracovníků vysokých škol, kteří tvoří samostatnou kategorii.

Platy pedagogických pracovníků upravuje školský zákon. Podle něj MŠMT stanovuje, jaký objem finančních prostředků daná škola ročně dostane na tarifní část platů pedagogických pracovníků, příplatky a odměny. Dané tarify je možné nalézt ve vládním nařízení o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách.

Původní návrh novely

Vláda Petra Fialy 17. srpna 2022 schválila návrh novelizace školského zákona. Dokument obsahoval ustanovení (.pdf, str. 17–18), podle kterého by se stanovovaly celkové prostředky určené na platy pedagogických pracovníků pro danou školu. Jejich výše přitom měla být taková, aby plat jednoho pedagogického pracovníka v průměru odpovídal „nejméně 1,404násobku“ průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství „za předminulý kalendářní rok“.

To podle důvodové zprávy k návrhu (.pdf, str. 44–45) mělo odpovídat 130 % předpokládané průměrné mzdy v roce, kdy se platy aktuálně vyplácejí. Výpočet vycházel z toho, že v letech 2010–2022 rostla průměrná hrubá mzda v národním hospodářství v průměru o 4 % ročně. Doplňme, že Český statistický úřad údaje o průměrných mzdách zveřejňuje se zpožděním, na začátku roku jsou tak obvykle k dispozici právě jen data za předminulý rok.

Není 130 % jako 130 %

Uvedený vládní návrh prošel v prosinci 2022 prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Ve třetím čtení pak Sněmovna novelu schválila 21. dubna 2023. Součástí schváleného návrhu byl ovšem i pozměňovací návrh (.pdf, str. 6) Marka Výborného, kterým došlo ke dvěma změnám.

Zaprvé se ukotvení platu nově začalo vztahovat jen na učitele, nikoli na všechny pedagogické pracovníky (tato změna reflektuje aktualizaci programového prohlášení, kterou vláda provedla na začátku března 2023). Zároveň se změnila věta, podle níž původně měl plat jednoho učitele odpovídat v průměru 1,404násobku průměrné mzdy za předminulý rok (.pdf, str. 17–18, 44). Místo toho návrh přikazuje ministerstvu nastavit koeficienty tak, aby plat učitelů vyšel na 130 % průměrné mzdy (.pdf, str. 6) – bez určení roku, ze kterého má údaj o průměrné mzdě vycházet.

Jak v této souvislosti později upozornila Pedagogická komora, tato formulace dovoluje ministerstvu použít průměrnou mzdu z jakéhokoliv roku, například z roku předminulého. V takovém případě by už nemusel plat učitele v průměru odpovídat 130 % průměrné mzdy v daném roce, protože ta se každoročně zvyšuje.

Upřesněme, že pro výše zmíněný pozměňovací návrh hlasovaly všechny vládní strany. Proti návrhu se postavila pouze většina poslanců z hnutí ANO, druhé opoziční hnutí, SPD, se hlasování zdrželo.

Návrh novely zákona v této pozměněné podobě putoval do Senátu, který jej následně schválil (.pdf). V doprovodném usnesení ale požadoval (.pdf, str. 1), aby MŠMT zajistilo, že průměrný plat učitele bude dosahovat 130 % průměrné mzdy predikované pro aktuální rok.

Po podpisu prezidentem republiky byla novela 23. června 2023 vyhlášena ve Sbírce zákonů. Popisované ustanovení, které ukotvuje průměrný plat učitele na „130 % průměrné mzdy“, má vstoupit v účinnost od ledna 2024.

Vyjádření ministra školství

Obavy Pedagogické komory, že stát bude chtít při výpočtu použít starší, a tím pádem nižší hodnotu průměrné mzdy, se později naplnily. V září a v říjnu 2023 totiž ministr školství Mikuláš Bek uváděl (STAN), že se platy učitelů pro rok 2024 budou odvozovat z průměrné mzdy roku 2022. Ta tehdy konkrétně dosáhla 40 317 Kč. Podle Beka by se proto průměrný učitelský plat v roce 2024 měl dostat přibližně na 52 400 Kč.

Ministerstvo financí přitom ve své makroekonomické predikci (.pdf, str. 35) z listopadu 2023 předpokládá, že průměrná mzda bude v roce 2024 v ČR odpovídat 46 265 Kč. Mikulášem Bekem zmiňovaných 52 400 Kč tak představuje jen 113 % z této predikované průměrné mzdy.

Dosavadní vývoj platů ve školství

Doplňme, že platové tarify stanovuje vládní nařízení č. 341/2017 Sb., které vláda Petra Fialy od svého nástupu upravila celkem třikrát. Jedna ze změn se přitom týkala i navýšení tarifů pedagogických pracovníků, konkrétně se od ledna 2022 z rozhodnutí vlády zvýšily původní platové tarify o 2 %. Výši platů pedagogických pracovníků tak má vláda možnost ovlivňovat i tímto způsobem, ne jen přímo novelou zákona.

Podívejme se ale nyní na vývoj celkových platů pedagogických pracovníků i učitelů v poměru k průměrné hrubé mzdě. Informace o průměrných platech v regionálním školství lze nalézt na webu MŠMT. Podle těchto dat v roce 2021, tedy na konci vlády Andreje Babiše, průměrný plat pedagogických pracovníků odpovídal 118,91 % průměrné hrubé mzdy za rok 2021. Po nástupu vlády Petra Fialy došlo v roce 2022 k poklesu na 111,92 %. Pokles lze pozorovat i u platů samotných učitelů ze 126,45 % v roce 2021 na 119,5 % v roce 2022.

Zdroje dat: ČSÚ a MŠMT – 2017, 2018, 2019, 2020, 2021 (vše .xlsx, list T2.3.E), 2022 (.xlsx, list 3.2c)

Pro úplnost je vhodné dodat také srovnání s průměrnou hrubou mzdou za předminulý rok. Jak jsme totiž zmínili výše, v lednu každého roku ještě nebývají k dispozici data za aktuální a předcházející rok. V tomto vyjádření odpovídal průměrný plat pedagogických pracovníků v roce 2021 131,85 % průměrné mzdy v národním hospodářství za předminulý rok. To je ve shodě s tím, že vládní slib mluví o „udržení“ platu pedagogických pracovníků na 130 % průměrné mzdy. V roce 2022 poté průměrný plat pedagogických pracovníků činil 126,83 % průměrné hrubé mzdy z roku 2020. I v tomto případě tak došlo ke snížení.

K poklesu vzhledem k průměrné mzdě za předminulý rok došlo i u platů samotných učitelů, a to ze 140,21 % v roce 2021 na 135,42 % v roce 2022.

Podíl nadtarifních složek

Jak jsme uvedli výše, platy pedagogických pracovníků tvoří pevně daná tarifní složka a zčásti také příplatky (např. za třídnictví apod.) a odměny. Poslanci vládních stran v této spojitosti mluvili o tom, že by nadtarifní složka měla tvořit nejméně 20 % prostředků vynaložených na platy. Ředitelé by tak díky tomu měli mít dostatek prostoru, aby mohli ocenit kvalitní pedagogy.

Koncem roku 2022 se tehdejší ministr školství Vladimír Balaš sešel se zástupci školských odborů, se kterými se dohodl, že plánované navýšení platů učitelů v roce 2023 by mělo směřovat z 80 % do tarifní složky platů. Tento návrh odborů se 13. března 2023 po schůzi se školskými odbory MŠMT zavázalo předložit vládě. Odbory tím chtěly zajistit, aby prostředky určené na platy směřovaly skutečně k učitelům a pedagogickým pracovníkům, a školy je nemohly využít na placení jiných výdajů. Podle záznamů v elektronické knihovně dokumentů vlády MŠMT nicméně daný návrh vládě dosud (ke 30. listopadu 2023) nepředložilo.

Doplňme, že v roce 2022 odpovídala tarifní složka 62,3 % průměrného platu pedagogických pracovníků, zbývající nadtarifní část 37,7 % (.xlsx, list 4.2c).

Závěr

Shrňme tedy, že vláda Petra Fialy přijala novelu školského zákona, která ukotvuje platy učitelů na úrovni 130 % průměrné mzdy. Toto ukotvení se však netýká ostatních pedagogických pracovníků, ani nestanovuje rok, ze kterého se má uváděných 130 % odvozovat. Podle vyjádření ministra školství Mikuláše Beka chce vláda k výpočtu pro rok 2024 použít průměrnou mzdu z roku 2022. Podle aktuálních predikcí tak nemá průměrný plat učitelů v roce 2024 dosahovat 130 % průměrné mzdy v daném roce, ale jen 113 %. Co se týče nadtarifní složky platu, ta skutečně dle dostupných dat za vlády Petra Fialy neklesla pod slibovaných 20 %. Z těchto důvodů hodnotíme slib jako částečně splněný.

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení zahrnula také slib zprovoznit Portál podnikatele, který má doplnit online nabídku portálu veřejné správy a přidat se tak např. k Portálu občana. Podle slibu má být celý projekt vytvářen ve spolupráci s podnikatelskými organizacemi a má sloužit podnikatelům ke komunikaci se státem i s dalšími podnikateli.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) pak plánovaný Portál podnikatele popisuje následovně: „Vytvoříme centrální místo zastřešující veškeré elektronické služby veřejné správy vůči podnikatelům (transakční služby). Portál bude sloužit jako rozcestník, odkud může uživatel elektronicky pomocí formulářů komunikovat s jednotlivými institucemi z jednoho místa. Obdobně jako u Portálu občana je záměrem umožnit nejen komunikaci podnikatelů se státní správou, ale i zpřístupnit relevantní informace evidované u podnikatelského subjektu.“

Spuštění portálu

Současný prezident Hospodářské komory a její bývalý viceprezident Zdeněk Zajíček (ODS) již v minulém volebním období zmínil, že by spuštění Portálu podnikatele mohlo být vyhlášeno ve sbírce zákonů 1. dubna 2021 a spuštěn by mohl být 1. září 2021. K ničemu takovému ale tehdy nedošlo.

Zajíček po svém zvolení do čela Hospodářské komory v květnu 2023 uvedl, že spolu s dalšími podnikatelskými organizacemi je Komora připravená ujmout se provozování Portálu podnikatele, více podrobností k této záležitosti nicméně nedodal. Na konci května 2023 pak Portál podnikatele zmínil také premiér Fiala v rámci svého projevu na 35. sněmu Hospodářské komory.

Zmiňme, že doména portalpodnikatele.cz existuje, nejedná se však o oficiální web, který kabinet Petra Fialy ve svém programovém prohlášení sliboval. K 30. listopadu 2023 spuštění oficiálního portálu nenastalo a MPO jej stále uvádí mezi klíčovými digitálními projekty, které zatím nebyly realizovány.

Dodejme, že MPO v srpnu 2022 spustilo web stopbyrokracii.cz. Ten sdružuje informace o schválených opatřeních v různých oborech, o připravovaných krocích nebo o chystaných digitálních projektech. Resort od 1. ledna 2023 také spustil Portál živnostenského podnikání, který mj. rozšiřuje stávající služby registru živnostenského podnikání pro veřejnost, umožňuje poskytování výpisů ze živnostenského rejstříku nebo obsahuje informace pro řešení situací podnikatelů.

Závěr

Portál podnikatele tedy k 30. listopadu 2023 nebyl spuštěn. Ministerstvo průmyslu a obchodu jej stále řadí mezi budoucí klíčové digitální projekty, k jejichž uskutečnění nedošlo. Vláda zároveň nepodnikla žádné kroky, které by ke splnění slibu vedly. Slib proto hodnotíme jako nerealizovaný.

Nejprve zmiňme, že běžnou součástí návrhů zákonů je už od roku 2007 tzv. hodnocení dopadů regulace (RIA – Regulatory Impact Assessment), které analyzuje očekáváné dopady navrhovaných právních předpisů. Ministerstva a ostatní ústřední správní orgány přikládají RIA k návrhům připravovaným podle Legislativních pravidel vlády a při zpracování postupují podle vládou schválených Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (.pdf).

Vláda Petra Fialy na svém jednání v lednu 2023 schválila změnu jak Legislativních pravidel vlády, tak i Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (.pdf). V rámci těchto změn došlo k rozšíření kategorií, pro které se v relevantních případech hodnocení dopadů vypracovává (.pdf, str. 7–9). Analýza se tak nově samostatně provádí (.pdf, str. 1) i u dopadů na rodinu (FIA – Family Impact Assessment). Doplňme, že dřívější verze obecných zásad zmiňovala dopady na rodiny jen v obecnější kategorii „sociálních dopadů“ (.pdf, str. 11).

Zároveň došlo k úpravě obecných zásad, i co se týče hodnocení regionálních dopadů (.pdf, str. 1). To dříve zahrnovalo jen dopady na územní samosprávné celky, tj. kraje a obce (.pdf, str. 10). Podle předchozí metodiky se uvádělo „zejména v těch případech“, kdy byl součástí navrhované legislativy i návrh na přenesení výkonu státní správy na územní samosprávy. Aktualizované obecné zásady z ledna 2023 toto hodnocení pojaly šířeji, v současnosti se tak vyhodnocují „územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky“ (.pdf, str. 1). V rámci tohoto hodnocení TIA (Territorial Impact Assessment) se např. mají nově uvádět „dopady na dynamický, vyvážený a udržitelný rozvoj území v souladu s regionální politikou státu“ (.pdf, str. 1).

Změny nabyly účinnosti 1. února 2023, přičemž zpracovatelé je museli promítnout v návrzích, které byly do připomínkového řízení předloženy po 31. březnu 2023. Zpráva RIA u novely školského zákona (.docx, str. 2–3) ze začátku března 2023 ještě kolonku s dopady na rodinu a kolonku s šířeji pojatými územními dopady nezahrnovala, lze je ale skutečně najít u později zveřejněných návrhů. Zmínit můžeme návrh zákona o podpoře v bydlení (.docx, str. 2–3), návrh konsolidačního balíčku (.docx, str. 2–3) či novelu zákona o obchodování s emisními povolenkami (.docx, str. 5).

Vláda Petra Fialy tedy usnesením z ledna 2023 zavedla změny, podle nichž se (v relevantních případech) u návrhů právních předpisů nově samostatně uvádí i hodnocení očekávaných dopadů na rodinu. Zároveň došlo k rozšíření hodnocení dopadů na regiony, která se nyní vypracovávají šířeji, a zahrnují i dopady na regionální rozvoj. Z těchto důvodů proto slib hodnotíme jako splněný.

O možnosti převedení státem vlastněných pozemků obcím se diskutuje již desítky let. Fialova vláda se nyní ve svém programovém prohlášení zavázala tímto způsobem podpořit obce, aby mohly snáze zahájit výstavbu obecních bytů a další infrastruktury. Vládní slib zjevně vychází z programu koalice SPOLU, která před volbami do Poslanecké sněmovny slibovala uvolnění zbytného majetku státu a jeho převedení obcím.

K 1. září 2022 vláda aktualizovala (.pdf, str. 9) Metodický materiál Ministerstva financí (.pdf), který je zaměřený na převody státního majetku pro obce a kraje. Nová verze přináší rozšíření možností bezplatného převodu a přímého prodeje tohoto majetku a zároveň výrazně snižuje omezující podmínky a sankce spojené s převodem nemovitostí (.pdf, str. 9). Díky tomu dochází k významnému zjednodušení a urychlení procesu převodu nepotřebných nemovitostí a také k odstranění nadbytečné byrokracie.

Inventura státních nemovitostí

Provedení dosud největší inventury státního majetku vláda schválila v lednu 2023 (.pdf). Cílem inventury bylo pomoci zmapovat nepotřebné nemovitosti, které měly být přednostně nabídnuty krajům a obcím. Do února 2023 měl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) zaslat přehled nemovitostí státním institucím, které následně vyhodnotily, jaké nemovitosti jsou pro ně potřebné, a jaké nikoliv (.pdf, str. 8). U nepotřebných nemovitostí se dále zjišťovalo, zda je lze převést na ÚZSVM. 

Výsledky těchto zjištění zveřejnilo ÚZSVM v tiskové zprávě v říjnu 2023. Celkem 28 729 nemovitostí bylo státními institucemi označeno za nepotřebné a z nich by téměř 48 % (13 654 nemovitostí) mělo být převedeno na ÚZSVM. Zbytek plánují převést či prodat státní instituce samy. Ministr financí má do konce března 2024 vládě předložit celkové výsledky této inventury (.pdf, str. 1).

Další kroky vlády

Ministerstvo financí v únoru 2023 spustilo (.pdf) aplikaci Majetek České republiky, zprostředkovanou ÚZSVM, která slouží jako přehled státních pozemků a staveb. Obec s ní může zjistit, které pozemky se nachází právě na jejím území (.pdf, str. 4). Aplikace je také propojená s katastrem nemovitostí a nabízí různé informace o pozemku, včetně jeho rozlohy či využití.

Kromě této možnosti ÚZSVM zprostředkovává také aplikaci Nabídka majetku státu, která slouží k prodeji či pronájmu nepotřebného státního majetku (.pdf, str. 5–6). V aplikaci lze sledovat nabídky pro veřejnost, pro státní instituce a připravované nabídky, jež se týkají státního majetku, o který neprojevila zájem státní instituce, a který se k nakládání teprve připravuje (.pdf, str. 5). Nově aplikace nabízí i odběr novinek u majetku připravovaného k prodeji, ke kterému se mohou přihlásit kraje i obce (.pdf, str. 6).

Při převodu majetku či pozemků obcím by dále mělo pomoci Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), které v rámci Národního plánu obnovy požadovalo investiční podporu v hodnotě 1,6 miliardy korun, a jehož odborníci mají obcím radit při hledání zdrojů financování a přípravě projektů dostupného bydlení.

Tyto kroky jsou dle ministerstva součástí reformy bydlení, v rámci které bude důležitou roli hrát také Státní fond podpory investic (SFPI) spadající pod MMR. Ten v dubnu 2023 spustil program Nájemní bydlení, ve kterém bylo 800 milionů korun vyčleněných na podporu výstavby nájemních bytů, z čehož 500 milionů bylo určeno pro obce. Později byl fond kvůli vysokému zájmu navýšen o dalších 256 milionů korun, celkem tedy na 1,056 miliardy korun. Sběr žádostí do programu byl ukončen v srpnu 2023 a celkově se počítá se vznikem 474 nových bytových jednotek.

Ministr financí pak během roku 2024 plánuje předložit návrh novely zákona o majetku státu (.pdf, str. 10), na základě které budou mít státní instituce povinnost informovat obce a kraje o záměru zcizit nemovitosti (tj. převést svá vlastnická práva k nemovitostem) na jejich území. Obce a kraje by pak měly mít možnost získat pozemky za úplatu či bezúplatně, pakliže se bude jednat o pozemky určené pro veřejně prospěšnou stavbu.

Shrnutí

Vláda Petra Fialy dosud uskutečnila několik kroků, které by měly přispět k uvolnění státních pozemků a jejich převodu na obce. V rámci tohoto plánu byla provedena inventura státního majetku a spuštěny či rozšířeny aplikace pro přehled a nabídku státních pozemků. Ministerstvo pro místní rozvoj pak spustilo program na podporu výstavby nájemních bytů. Z těchto důvodů hodnotíme slib jako rozpracovaný.

Nejprve uveďme, že vláda se jak v původním programovém prohlášení (.pdf, str. 50), tak v jeho upravené verzi z března 2023, zavázala pouze k přípravě novely zákona o státním zastupitelství do konce roku 2022 – tedy nikoli k jejímu schválení a případnému prosazení Parlamentem. V našem hodnocení se tak zaměříme na to, jestli kabinet Petra Fialy novelu do konce roku 2022 dokončil, a také zdali přislíbené změny skutečně obsahuje.

Podle prohlášení je jedním z cílů vlády v oblasti spravedlnosti a práva „předložit opatření, která přinesou změny v postavení vedoucích státních zástupců“ (.pdf, str. 50). Ti např. mohou svou funkci zastávat na neomezeně dlouhou dobu a novela zákona o státním zastupitelství by podle vyjádření z léta 2022 toto období měla omezit. Dodejme, že podle slov ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) byla změna zákona nutná, jelikož má navazovat na dokončení nového trestního řádu, což Fialův kabinet rovněž přislíbil (.pdf, str. 50).

Návrh (.pdf) novely zákona o státním zastupitelství odeslalo Ministerstvo spravedlnosti do připomínkového řízení 25. října 2022. Resort tyto úpravy v zákoně později odůvodnil tím, že chce „změnami vyloučit riziko nepřípustného politického vlivu nebo tlaku na činnost státního zastupitelství a jeho fungování“.

Podle novely (.docx) by se mělo např. zavést sedmileté funkční období pro nejvyššího státního zástupce (.docx, str. 1) stejně jako pro vrchního, krajského a okresního státního zástupce (.docx, str. 3). Nejvyšším státním zástupcem by pak nikdo nemohl být jmenován více než jednou (.docx, str. 2).

Norma dále navrhuje zavést požadavky na odborné znalosti, profesní zkušenosti a morální vlastnosti vedoucích státních zástupců a nejvyšším státním zástupcem se nebude moci stát člověk, kterému bylo pravomocně uloženo kárné opatření. Návrh konkretizuje i podmínky pro jmenování vedoucích státních zástupců (.docx, str. 3–4). Ti pak dle návrhu budou moci být odvolatelní pouze v kárném řízení. Novela také zpřesňuje podmínky pro jmenování a odvolání nejvyššího státního zástupce (.docx, str. 1–2), kterého i nadále může odvolat vláda.

Fialův kabinet novelu schválil 24. května 2023 (.pdf). Dodejme, že Unie státních zástupců novelu přivítala, nicméně měla výhrady k délce funkčního období a podmínkám pro jmenování nejvyššího státního zástupce. K délce funkčního období nejvyššího státního zástupce měly výhrady i Nejvyšší státní zastupitelství a Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí. Obě instituce navrhovaly, aby funkční období Nejvyššího státního zástupce činilo deset let.

Poslanecké sněmovně pak Fialova vláda návrh novely (.pdf) předložila na začátku června 2023. Ačkoliv se předložený návrh od toho výše zmíněného mírně liší, popsané změny v něm zůstaly zachovány (.pdf). Prvním čtením prošel 19. září 2023 a ústavně-právní výbor následně poslancům 1. listopadu doporučil jeho schválení. K 30. listopadu 2023 pak návrh čekal na další projednávání. 

Dodejme, že se návrh při prvním čtení setkal s kritikou některých poslanců za nízkou obsáhlost. Např. opoziční poslankyně Helena Válková (ANO) uvedla, že novela podle ní nepovede ke zmírnění podezření z toho, že by vláda mohla nejvyššího státního zástupce odvolat libovolně. Kriticky se o novele vyjádřil i koaliční poslanec Josef Flek (STAN) podle kterého je vládní návrh „osekanou verzí, která je odsouzena k nefunkčnosti“. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek připustil, že je navrhovaná novela příliš úzká, obhajoval ji nicméně s tím, že široká verze by mohla ve Sněmovně zůstat neprojednaná až do konce volebního období. I proto on sám a také ODS podporují právě útlou variantu novely.

Vláda tedy skutečně do konce roku 2022 dokončila návrh novely zákona o státním zastupitelství, který má zavést funkční období pro vedoucí státní zástupce, upřesnit pravidla pro jejich jmenování i odvolání a konkretizovat podmínky pro odvolání nejvyššího státního zástupce. Slib proto hodnotíme jako splněný.

Nejprve uveďme, že se v současnosti rodičovský příspěvek vyplácí rodiči, který pečuje o nejmladší dítě v rodině, a to do vyčerpání celkové částky 300 tisíc Kč, nejdéle do čtyř let věku dítěte. V případě vícerčat se pak jedná o 1,5násobek této částky. Příjemcem rodičovského příspěvku může být i prarodič, ovšem pouze na základě převzetí dítěte do trvalé péče, která nahrazuje klasickou rodinnou péči. Navýšení příspěvku na 300 tisíc korun prosadila předchozí vláda Andreje Babiše.

Dodejme, že Fialova vláda na konci června 2023 navrhla zvýšit rodičovský příspěvek na 350 tisíc korun, a to od 1. ledna 2024. Doba čerpání by se zároveň měla zkrátit na tři roky (.pdf, str. 4 ze 36). Poslanci uvedené změny schválili ke konci října 2023. Ke 30. listopadu 2023 návrh stále čeká na projednání v Senátu. Upřesněme, že zvýšení se má týkat jen rodičů, kterým se dítě narodí v roce 2024. To kritizovala opozice, podle které by se změna měla dotknout širšího okruhu rodin. Hnutí ANO už tak avizovalo, že se v případě prosazení novely může obrátit na Ústavní soud.

V říjnu 2022 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod vedením Mariana Jurečky (KDU-ČSL) vládě předložilo návrh novely zákona o státní sociální podpoře, který počítá se zavedením rodičovského příspěvku také pro prarodiče (.docx, str. 2). V praxi by to znamenalo, že rodič při žádosti o příspěvek písemně požádá (.docx, str. 5), aby tato dávka byla vyplácena prarodiči namísto něj. 

Kromě změn v zákoně o státní sociální podpoře by vyplácení rodičovského příspěvku pro prarodiče přineslo změny také v zákoníku práce a v zákoně o důchodovém pojištění. V zákoníku práce by nově mezi překážkami v práci na straně zaměstnance přibyla k rodičovské dovolené i prarodičovská dovolená (.docx, str. 22–24). V zákoně o důchodovém pojištění by se pak nově doba, po kterou bude prarodič pobírat prarodičovský příspěvek, započítávala do důchodového pojištění.

Lhůtu pro meziresortní připomínkové řízení MPSV stanovilo na 20 dnů ode dne vložení návrhu do elektronické knihovny (.doc). Od ostatních resortů se návrh dočkal kritiky, ani ke konci listopadu 2023 však nedošlo k vypořádání připomínkového řízení. Například Ministerstvo vnitra mj. navrhlo, aby se termín „rodič“ zaměnil za „příjemce rodičovského příspěvku“ (.docx, str. 1). Dle resortu také může dojít ke zneužívání prarodičovské dovolené, jelikož prarodiče dle návrhu nemusí zaměstnavateli prokazovat, že rodičovský příspěvek čerpají. Návrh novely kritizovalo také např. Ministerstvo obrany (.docx), Ministerstvo spravedlnosti nebo Ministerstvo financí. 

Ministr Jurečka v září 2023 uvedl, že projednávání chystané novely bylo odsunuto kvůli jiným zákonům, např. výše zmíněnému návrhu novely o zvýšení rodičovského příspěvku. Také řekl, že si koalice musí k „prarodičovské“ znovu sednout a současně dodal: „Neumím dát odpověď, jaká bude k tomu finální koaliční dohoda.“

Shrňme, že MPSV návrh, který vyplacení rodičovského příspěvku prarodičům zavádí, předložilo vládě v říjnu 2022. Ke konci listopadu 2023 však zatím nedošlo k vypořádání připomínkového řízení –⁠ slib proto hodnotíme jako rozpracovaný. Dodejme, že ministr Jurečka odsunutí projednávání návrhu odůvodnil nutností projednat jiné návrhy zákonů, např. novelu o zvýšení rodičovského příspěvku.

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení přislíbila (.pdf, str. 48), že přispěje k rehabilitaci fotovoltaiky, neboť ji považuje za klíčový obnovitelný zdroj (str. 9).

Střešní fotovoltaická zařízení pro rodinné a bytové domy jsou podporována formou dotace z dotačního programu Nová zelená úsporám. Jeho hlavním cílem je podle Státního fondu životního prostředí „zlepšit stav životního prostředí snížením produkce emisí znečišťujících látek a skleníkových plynů (především emisí CO2).“ Dodejme, že dotace z tohoto programu nejsou omezeny jen na fotovoltaická zařízení – je možné získat podporu také např. na akumulační nádrže na zachytávání dešťové vody, využívání tepla z odpadní vody nebo pořízení a instalaci dobíjecích stanic pro osobní vozidla.

Podle dat Ministerstva životního prostředí bylo v rámci programu Nová zelená úsporám od ledna do listopadu 2022 podáno 48 377 žádostí (.pdf, str. 11) o dotaci na fotovoltaiku. Z nich bylo 46 897 schváleno, a vláda tak ke konci roku 2022 dosáhla takřka poloviny svého cíle z programového prohlášení. Naposledy ministerstvo vydalo aktualizovaný přehled 30. června (.pdf), kde uvedlo, že v rámci programu Nová zelená úsporám schválilo již 94 178 žádostí o podporu fotovoltaické elektrárny. Slib proto hodnotíme jako rozpracovaný.

Pravidla, která mají zamezovat střetu zájmů veřejných funkcionářů, stanovuje v ČR zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. V průběhu let byl několikrát novelizován, v roce 2017 například Parlament přijal jeho novelu č. 14/2017 Sb., známou spíše pod názvem „lex Babiš“. Právě jméno tehdejšího ministra financí Andreje Babiše nesla ve veřejném prostoru proto, že se jej dotýkala část, která od února 2017 zakazuje veřejným činitelům nebo jimi ovládaným firmám provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat tzv. nenárokové dotace.

Andrej Babiš se proto rozhodl převést své firmy Agrofert a SynBiol do svěřenských fondů AB Private Trust I a II. Novelu mimo to kritizovali poslanci hnutí ANO a prezident Zeman, kteří podali podnět k Ústavnímu soudu. Ten se nakonec zabýval jen stížností prezidenta, kterou po třech letech zamítl.

Novela zákona o střetu zájmů z roku 2022

Ukázalo se, že přijaté změny lze obejít tak, jak to učinil například Andrej Babiš, tj. převedením majetku do svěřenských fondů. I proto usilovaly koaliční strany vlády Petra Fialy o další změnu zákona, který by se nově vztahoval přímo na skutečné majitele firem, tedy nejen na ovládající osoby. Skupina vládních poslanců připravila v lednu 2022 návrh (.pdf, str. 11), který by veřejným funkcionářům bránil vlastnit média či vydělávat na veřejných zakázkách i v případě, že by problematický majetek převedli například na osobu blízkou nebo do svěřenského fondu. Kromě toho návrh sliboval přístup veřejnosti k majetkovým přiznáním politiků.

Vláda návrh jednomyslně přijala (.docx). Když se ale dostal do Poslanecké sněmovny, uchýlili se poslanci hnutí ANO k obstrukcím, neboť by zákon přímo dopadal na předsedu hnutí Andreje Babiše. Sněmovna proto nakonec původní verzi novely neprojednala a namísto toho schválila opoziční verzi (.pdf), která se týkala pouze přístupu k majetkovým přiznáním politiků. Tato novela prošla legislativním procesem v červnu 2022 a vstoupila v účinnost v červenci téhož roku.

Pirátský poslanec a předkladatel původního návrhu Jakub Michálek vysvětloval přistoupení na opoziční návrh tím, že vláda nechtěla, aby se dále prodlužoval stav, kdy veřejnost nemá možnost nahlížet do majetkových přiznání politiků. To tehdy označil za „součást veřejné kontroly“.

Novela zákona o veřejných zakázkách

K dalšímu pokusu zpřísnit pro politiky vlastnictví médií a účast na veřejných zakázkách se vláda Petra Fialy uchýlila na podzim 2022. Poslanec Michálek vložil do tehdy projednávané novely zákona o veřejných zakázkách prostřednictvím pozměňovacího návrhu (.docx, str. 2) část podobnou té, kterou se o rok dříve snažil prosadit do zákona o střetu zájmů (.pdf, str. 3). Konkrétně navrhoval, aby mohli zadavatelé veřejných zakázek už během soutěže vyloučit z výběru členy vlády, vedoucí ústředních správních orgánů nebo firmy, jejichž skutečným majitelem jsou právě tito funkcionáři.

Poslankyně Klára Dostálová (za ANO) ale přišla v březnu 2023 s pozměňovacím návrhem (.docx, str. 3) s odůvodněním, že Michálkem navrhovaná změna zákona by byla v rozporu s právem EU. Podle jejího návrhu by nedošlo k automatickému vyloučení z tendrů v případě firem, které jsou podle evidence skutečných majitelů v rukou politiků. Místo toho by měli politici možnost se proti nařčení ze střetu zájmů bránit.

Poslanec Michálek svůj návrh úpravy nakonec stáhl, a proto se pozměňovací návrh poslankyně Dostálové ani neprojednával. Poslaneckou sněmovnou tak nakonec prošel původní návrh novely zákona o veřejných zakázkách, která z tendrů vyloučila firmy odsouzené za pojistné podvody. Ani v tomto případě se tedy vládě nepovedlo upravit pravidla, která mají zamezovat střetu zájmů politiků.

Novela zákona o sdružování v politických stranách

Zatím k poslednímu pokusu o změnu zákona o střetu zájmů došlo v květnu 2023, kdy byl v Poslanecké sněmovně projednáván pozměňovací návrh (.docx) poslance Michálka k novele zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Poslanec Michálek se tímto návrhem, který upravuje právě i zákon o střetu zájmů, snažil prosadit, aby u politiků došlo ke zpřísnění pravidel pro vlastnictví médií a přijímání dotací a investičních pobídek (.docx, str. 5–7).

Poslanci hnutí ANO se ale znovu uchýlili k obstrukcím kvůli přesvědčení, že je návrh namířen proti předsedovi hnutí Andreji Babišovi. Například poslankyně Schillerová (ANO) se během diskuze k návrhu vyjádřila slovy: „Máme problém s protiústavním přílepkem, který je výsledkem stranické nenávisti Pirátské strany vůči našemu předsedovi.“

Právě obstrukce poslanců hnutí ANO zapříčinily, že se návrh na schůzi Sněmovny 19. května 2023 nestihl projednat. Další projednávání této novely proběhlo 14. a 16. června, kdy poslanci návrh novely včetně pozměňovacího návrhu Jakuba Michálka schválili. Sněmovnou přijatá novela tak upravuje i zákon o střetu zájmů. Zákaz provozování médií se dle tohoto dokumentu nově vztahuje na společnosti, jejichž „skutečným majitelem“ (nikoli jen „ovládající osobou“) je veřejný funkcionář (.pdf, str. 7–9). Novela zakazuje např. také poskytovat dotace a investiční pobídky členům vlády a hlavě státu a společnostem, ve kterých figurují jako skuteční majitelé.

Senát tuto novelu schválil na začátku srpna a poté ji podepsal i prezident Petr Pavel. Od konce srpna 2023 je tak v platnosti jako zákon č. 253/2023 Sb., přičemž účinnosti nabude 1. ledna 2024. Zmiňme, že hnutí ANO předem avizovalo, že v případě platnosti novely je připravené obrátit se na Ústavní soud. Následně tak opravdu učinilo a návrh na zrušení části zákona podalo v září 2023.

Závěr

Současná vládní koalice se v minulosti několikrát pokoušela prosadit novelu, která by zpřísňovala pravidla, která mají zamezovat střetu zájmů veřejných funkcionářů. Usilovala o to prostřednictvím návrhu novely jak zákona o střetu zájmů, tak zákona o veřejných zakázkách. Zpřísnit pravidla pro zamezení střetu zájmů vláda navrhla také v rámci pozměňovacího návrhu k novele zákona o sdružování v politických stranách. Sněmovna tento návrh schválila 16. června 2023. Novela následně prošla i přes Senát a její přijetí svým podpisem stvrdil prezident Pavel. Účinnosti má nabýt 1. ledna 2024. Jelikož se ji vládě podařilo prosadit, hodnotíme tento slib jako splněný.

Vláda se jak ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 32), tak i v jeho aktualizované verzi, zavázala zavést pravidla pro transparentnější fungování médií tak, aby média musela uvádět své vydavatele, majitele, významné sponzory a také zveřejňovat finanční výkazy.

Prosazení právní úpravy transparentnějšího fungování médií se pojí zejména s Evropským aktem o svobodě sdělovacích prostředků (.pdf), jehož návrh Evropská komise (EK) představila v září 2022. Účelem návrhu je snaha omezit vliv státních orgánů na veřejnoprávní média, zajistit transparentnost vlastnictví médií či zamezit sledování komunikace novinářů. Návrh dále počítá s kontrolou financování médií z veřejných peněz.

Postoj Česka k návrhu mělo vypracovat Ministerstvo kultury. To některé části návrhu vítá. „Určitě lze podpořit posílení přeshraniční spolupráce mezi jednotlivými národními regulátory, požadavky na transparentnost vlastnických struktur či záruky proti zásahům do vedení médií veřejné služby,“ popsala v listopadu 2022 mluvčí resortu Jana Malíková.

Rámcová pozice ČR

Právě od Ministerstva kultury jsme získali vypracovanou rámcovou pozici ČR z 11. listopadu 2022, kterou vyhotovila pracovní skupina spadající pod tento resort. „V obecné rovině ČR vnímá potřebu opatření na podporu mediální plurality a nezávislosti médií, posilování postavení médií veřejné služby, posilování spolupráce regulačních orgánů za účelem efektivní aplikace cílů regulace,“ píše se v dokumentu.

Podle Ministerstva kultury je však důležité, aby se nezasahovalo do práv Česka, stejně tak aby Evropská komise ujasnila právní základ návrhu. S transparentností však vláda souhlasí. „Navrhovaný článek 6 odstavec 1 požaduje snadnou a přímou dostupnost informace o jménech přímých a nepřímých vlastníků poskytovatele (…). ČR bude podporovat posílení čl. 6 odst. 1 o transparentnosti vlastnictví médií tak, aby byla povinnost poskytovatelů mediálních služeb snadno a přímo zpřístupnit informace o jménech přímých i nepřímých vlastníků a jménech skutečných vlastníků vymahatelná a její nedodržení postižitelné,“ stojí dále v rámcové pozici.

Mluvčí ministerstva Jana Malíková v červnu 2023 pro Demagog.cz uvedla, že kvůli přímé použitelnosti Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků „není vhodné iniciovat národní opatření, která by případně nebyla s tímto aktem homogenní“.

Postoj orgánů ČR

K Evropskému aktu o svobodě sdělovacích prostředků se v prosinci 2022 pozitivně postavil i sněmovní Výbor pro evropské záležitosti (.pdf, str. 1–2). Poslanci nicméně nedoporučili (.pdf, str. 1) vznik Evropského sboru pro mediální služby (.pdf, str. 4), jelikož dle nich nebyly vyjasněny kompetence a rozsah jeho působnosti (.pdf, str. 1). Dodejme, že usnesení výboru podpořili všichni přítomní poslanci vládních stran, přičemž se zdrželi Vladimír Zlínský a Marie Pošarová z hnutí SPD (.pdf, str. 7).

Usnesení výboru zahrnuje také stanovisko Fialovy vlády (.pdf, str 7), v němž zdůrazňuje, že podporuje kroky ke zlepšení mediálního prostředí, ale je stěžejní, aby kompetence EU nezasahovaly do kompetence států a mediálního trhu.

Dodejme, že tento sbor (původním jménem Evropská rada pro mediální služby) by měl dohlížet na fungování médií napříč členskými státy a měl by se skládat z jednotlivých národních mediálních rad. Vznik tohoto regulátora odmítlo rovněž Ministerstvo kultury. Senát pak podporoval potřebu (.pdf, str. 1) vyjasnění kompetencí sboru

Jednání v EU

Rada EU se na svém postoji k návrhu Evropské komise shodla v červnu 2023, čímž získala mandát pro zahájení jednání s Evropským parlamentem. Ten svou vyjednávací pozici vůči aktu o svobodě sdělovacích prostředků přijal na začátku října 2023, kdy tento právní předpis podpořil. Dodejme, že společným cílem institucí EU je dojít k finální podobě právního předpisu před nadcházejícími volbami do Europarlamentu, které se uskuteční 6.–9. června 2024.

Závěr

Kroky k transparentnosti vlastnictví médií tedy ke 30. listopadu 2023 iniciovala zejména Evropská komise, která v září 2022 představila Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků. K tomuto návrhu následně Ministerstvo kultury vypracovalo rámcovou pozici České republiky, a podpořil jej Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. Samotný Fialův kabinet však ke 30. listopadu 2023 nepřipravil žádný návrh, který by zaváděl transparentnější fungování médií či záležitosti představené ve slibu. Závazek proto hodnotíme jako nerealizovaný.

Vláda Petra Fialy schválila své původní programové prohlášení v lednu 2022, kdy slibovala, že do konce roku 2022 předloží návrh na ústavní ochranu vody (.pdf, str. 47). V březnu 2023 pak Fialův kabinet své prohlášení aktualizoval a termín splnění tohoto závazku posunul až na rok 2023. Vzhledem k zachování rovnosti v ověřování slibů předchozích vlád budeme nicméně hodnotit původní znění slibu z ledna 2022.

Co říká Ústava nyní?

Podle současného znění článku 7 Ústavy „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. Výslovně ochranu vody tak Ústava nezmiňuje. Doplňme, že Listina základních práv a svobod např. stanovuje, že každý má právo na příznivé „životní prostředí“, které zákon č. 17/1992 Sb. definuje jako „vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka (…). Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie“. V minulosti proběhlo několik pokusů o zakotvení ústavní ochrany vody, ovšem vždy neúspěšně.

Návrh Fialovy vlády

Návrh na změnu ústavního článku 7 předložilo vládě Ministerstvo životního prostředí v listopadu 2022 (.docx). V dokumentu do tohoto článku přidalo také ochranu vody a půdy a konkrétně navrhovalo znění, že „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vody a půdy, a o ochranu životního prostředí“. Ministerstvo po úpravách v květnu 2023 (.pdf) z návrhu vypustilo ochranu půdy a ponechalo v textu právě jen ochranu vody (.docx).

Podle důvodové zprávy je stávající podoba článku 7 „z hlediska definování státních cílů v ochraně životního prostředí příliš vágní a zcela nedostatečně reflektuje důležitost ochrany životního prostředí, kterou jí současná společnost přikládá“ (.docx, str. 1).

Dodejme, že navrhovaná změna Ústavy se setkala s řadou kritiky. Při meziresortním připomínkovém řízení se proti ní vymezil např. Nejvyšší soud, podle nějž návrh problematiku nikterak neřeší a nepřináší nic nového. Dle soudu je tak plánovaná změna zbytečná. Podle Ministerstva pro místní rozvoj návrh neobsahuje aktivní přístup k ochraně vody.

Fialův kabinet návrh schválil 21. června 2023 (.pdf). „Voda je strategickou surovinou, jejíž nedostatek, či zhoršená kvalita může mít zásadní dopad na jednotlivce, ale i na celou společnost. Ukotvení ochrany vody do ústavy je nevyhnutelným krokem, ať už kvůli opakujícímu se suchu nebo znečišťování vodních zdrojů,“ uvedl k vládou schválenému návrhu ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Poslanecké sněmovně pak vláda tento návrh (.pdf) předložila 14. července 2023. Ke 30. listopadu 2023 však nedošlo ani k prvnímu čtení.

Závěr

Ministerstvo životního prostředí předložilo vládě návrh na změnu ústavního článku 7, který by zavedl ústavní ochranu vody, v průběhu roku 2022, přesněji v listopadu 2022. V květnu 2023 byl text dokumentu ještě upraven, jeho konečnou podobu tak Fialův kabinet schválil až 21. června 2023, o několik týdnů později jej předložil Poslanecké sněmovně. Vládě se tedy návrh nepodařilo předložit do konce roku 2022, k čemuž se zavázala v původním programovém prohlášení. Návrh na ústavní ochranu vody ale předložila až v roce 2023, tento závazek tak hodnotíme jako částečně splněný.

Minimální mzda

Minimální mzdu zákoník práce popisuje jako „nejnižší přípustnou výši odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu“. Mzda, plat nebo odměna z dohody přitom nesmí být nižší než právě minimální mzda. Základní výši minimální mzdy poté stanovuje vláda nařízením, které zpravidla zvyšuje tuto základní sazbu na začátku roku. K poslednímu navýšení tak došlo 1. ledna 2023, v současnosti základní sazba minimální mzdy činí 103,8 Kč za hodinu a 17 300 Kč za měsíc při 40hodinové týdenní pracovní době.

Výše minimální mzdy se poté propisuje do zaručených mezd. Ty podle zákoníku práce představují nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Rozvržena je do osmi skupin. Nejnižší 1. skupina zaručené mzdy přitom nesmí být nižší než částka, která je stanovena jako základní sazba minimální mzdy. Nejvyšší, tedy 8. skupina zaručené mzdy, zároveň musí představovat alespoň dvojnásobek minimální mzdy. Podle nařízení Fialovy vlády z prosince 2022 je tak pro rok 2023 nejnižší sazba zaručené mzdy (v 1. skupině prací) stanovena na 17 300 Kč, v nejvyšší kategorii se pak jedná o 34 600 Kč.

Automatická valorizace minimální mzdy

Záměr projednat automatickou valorizaci minimální mzdy avizovala vláda již v lednu 2022, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) uvedl, že chce záležitost projednat v první polovině roku, a poté o ní diskutovat se zástupci tripartity. Jakub Augusta z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí k tomu v únoru 2022 uvedl, že „ministerstvo podporuje zavedení automatické valorizace minimální mzdy. Záměrem je zakotvit v zákoníku práce mechanismus umožňující předvídatelný výpočet výše minimální mzdy na základě vývoje průměrné mzdy v národním hospodářství tak, aby byla výše minimální mzdy jednoduše a dostatečně včas odhadnutelná“.

V únoru 2022 o automatické valorizaci minimální mzdy mluvil také ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Ten v rozhovoru pro Blesk uvedl, že by chtěl valorizaci zavést od 1. ledna 2023. Přesné parametry valorizačního mechanismu ale tehdy nebyly známy. Ministr Stanjura řekl, že se valorizace může odvíjet od průměrné mzdy nebo jejího mediánu, tedy střední hodnoty mezd. Nevyloučil také, že se minimální mzda může automaticky zvyšovat i v závislosti na výši inflace.

V květnu 2022 premiér Petr Fiala (ODS) prohlásil, že navýšení minimální mzdy, které tehdy požadovaly odbory, by v dané situaci nebylo rozpočtově odpovědné. Při té příležitosti nicméně zmínil, že automatickou valorizaci minimální mzdy vláda „zvažuje“ a diskutuje o ní.

V prosinci 2022 ministr Jurečka oznámil, že chce návrh automatické valorizace předložit v první polovině roku 2023, přičemž by tento mechanismus měl být účinný nejpozději od 1. ledna 2024. V říjnu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že do meziresortního připomínkového řízení poslalo návrh novely zákoníku práce, který by měl zavést valorizační mechanismus u minimální mzdy (.docx). Účinnost je plánovaná na 1. července 2024, což znamená, že by se minimální mzda od valorizace poprvé odvíjela v roce 2025 (.pdf, str. 1).

Podle návrhu by se minimální mzda měla počítat na základě predikce průměrné mzdy a koeficientu, který určí vláda podle stanovených kritérií (.pdf, str. 1). MPSV přitom navrhlo dvě varianty výpočtu. První počítá s minimální mzdou na úrovni 45 % průměrné mzdy a zároveň snižuje počet tříd zaručené mzdy z osmi na čtyři. Druhá varianta zaručenou mzdu ruší úplně a minimální mzda by podle ní činila 50 % průměrné mzdy.

Směrnice EU

Dodejme, že Evropský parlament (EP) se v červnu 2022 předběžně dohodl s Radou EU na směrnici, která by zavedla nová pravidla pro minimální mzdy zaměstnanců v členských státech EU. V září 2022 pak EP tuto směrnici přijal a v říjnu tak učinila i Rada. Podle orgánů EU by minimální mzda měla mj. dosáhnout 50 % průměrné mzdy a měla by být navázána na kupní sílu a pohyb cen. Zmiňme, že směrnici (.pdf) musejí členské země EU splnit, ovšem rozhodnutí, jak formulovat příslušné vnitrostátní zákony a jak dosáhnout cílů je ponecháno na jednotlivých vládách. Na provedení směrnice pak členské státy mají dva roky.

Pro kontext uveďme, že v rámci zemí EU patří minimální mzda v Česku mezi ty nižší. Nižší mzda je například také na Slovensku, v Chorvatsku, Lotyšsku, Rumunsku, Maďarsku nebo Bulharsku.

Závěr 

Vláda Petra Fialy si dala za cíl zavést automatickou valorizaci minimální mzdy. Tento krok je v souladu se směrnicí EU o minimálních mzdách, kterou orgány EU definitivně přijaly v říjnu 2022. Ministerstvo práce a sociálních věcí v říjnu 2023 do připomínkového řízení odeslalo návrh novely zákoníku práce, který zavádí valorizaci minimální mzdy. K 30. listopadu 2023 však vláda návrh zatím neprojednala. Slib proto hodnotíme jako rozpracovaný.

Nejprve uveďme, že podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je stát plátcem zdravotního pojištění za určité skupiny lidí. Mezi ně se řadí např. důchodci, uchazeči o zaměstnání či rodiče na rodičovské dovolené. 

Výše této státní platby podle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, činí 13,5 % z vyměřovacího základu. Ten je pro státní pojištěnce na rok 2023 stanoven na 14 074 Kč za kalendářní měsíc. Stát tak v roce 2023 odvádí 1 900 Kč měsíčně za každého státního pojištěnce (při zaokrouhlení na celé koruny směrem nahoru, jak ukládá zákon).

Na tuto úroveň se výše platby dostala na začátku roku 2023 prostřednictvím novely č. 260/2022 Sb. schválené v srpnu 2022. Ta stanovila vyměřovací základ i pro období od září do konce roku 2022, a to na 11 014 Kč z předchozích 14 570 Kč. Zmiňme, že toto snížení pro druhou polovinu roku 2022 vláda Petra Fialy zdůvodňovala snahou snížit státní výdaje. 

Do té doby vyměřovací základ, a tím pádem i platby za státní pojištěnce, dlouhodobě rostl. Docházelo k tomu ale vždy změnou (.pdf, str. 2) zákona, případně mohla vláda tyto částky ještě upravit pomocí vládního nařízení.

Výše zmiňovanou novelu Fialův kabinet Poslanecké sněmovně předložil v březnu 2022. Původní návrh obsahoval pouze snížení vyměřovacího základu (.pdf, str. 3) a valorizaci plateb za státní pojištěnce nikterak nezmiňoval (.docx, str. 1). Ta se do výsledné novely dostala až díky pozměňovacímu návrhu (.docx) skupiny koaličních poslanců v čele s Tomem Phillipem (KDU-ČSL).

Návrh automatickou valorizaci zavedl s účinností od 1. ledna 2024 (.docx, str. 2–3). Vláda bude mít povinnost vydat každý rok nařízení, které zvýší vyměřovací základ vždy od ledna v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen (inflace) a reálné mzdy. Konkrétně bude procentuální navýšení odpovídat součtu „růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy“ (.docx, str. 2, 4–5), jedná se tedy o podobný mechanismus, jakým jsou pravidelně valorizovány důchody.

Poslanecká sněmovna návrh této novely včetně pozměňovacího návrhu (.pdf) odsouhlasila v červenci 2022 (.pdf). Pro schválení pozměňovacího návrhu i novely tehdy zvedli ruku všichni přítomní poslanci vládní koalice. Po schválení Senátem sice tehdejší prezident Miloš Zeman návrh vetoval (.pdf), jeho veto však dolní komora přehlasovala (.pdf).

Doplňme, že podle informací ČT chtěl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v březnu 2023 kvůli vysokému růstu cen zpomalit automatické zvyšování státních plateb zdravotního pojištění. Proti tomu se ale postavil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09), podle kterého se valorizace snižovat neměla, a to především kvůli předvídatelnosti plateb.

Fialova vláda schválila (.pdf) na začátku září 2023 návrh nařízení, kterým vyměřovací základ od ledna 2024 naroste na 15 440 Kč (.pdf). Stát tak bude za pojištění dětí, nezaměstnaných či seniorů v roce 2024 platit 2 085 korun měsíčně. Toto zvýšení je prvním, při kterém se valorizace platby mění automaticky, přičemž výpočet bere v potaz inflaci v červnu 2023.

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy prosadila zavedení automatické valorizace plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce. Vyměřovací základ se od 1. ledna 2024 bude zvyšovat podobným způsobem jako důchody, tedy o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy. Přestože původní návrh novely tuto valorizaci neobsahoval, díky schválení pozměňovacího návrhu vládních poslanců se ve výsledné podobě objevil. Slib z těchto důvodů hodnotíme jako splněný.

Nejprve uveďme, že sleva na poplatníka je částka, o kterou si každý zaměstnanec nebo občan, jež podává daňové přiznání, může snížit daň z příjmů. Využít ji lze buď jednorázově jednou za rok, či děleně za každý kalendářní měsíc.

Výši této slevy upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Pro roky 2022 a 2023 její výše činí 30 840 Kč. Na tuto částku se sleva dostala změnou zákona z roku 2020, tedy za vlády Andreje Babiše. Z původních 24 840 Kč byla v roce 2021 zvednuta na 27 840 Kč a stejnou úpravou zákona se o rok později dostala na současnou hodnotu.

Zmiňme, že před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 bylo upravení slevy na poplatníka jedním z programových bodů koalice Pirátů a Starostů, kteří navrhovali automatickou valorizaci této slevy o inflaci. Podobný bod se následně dostal i do programového prohlášení vlády (.pdf, str. 6).

Ve veřejné elektronické knihovně připravované legislativy (VeKLEP) se návrh, který by zaváděl valorizační mechanismus slevy na poplatníka, k 30. listopadu 2023 nenachází. Legislativní návrhy, které souvisely se zákonem o daních z příjmů, vláda v tomto volebním období publikovala v březnu a v dubnu 2022. Ani jeden z nich však valorizaci slevy na poplatníka nikterak nezmiňoval (.doc, str. 1–3; .docx, str. 1–2), a to ani v konečné verzi schválené Parlamentem. V listopadu 2023 ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) zároveň zmínil, že pro zavedení valorizace nevidí prostor kvůli velkým dopadům na rozpočet. Slib tedy hodnotíme jako nerealizovaný.

Před rokem 1993 v Česku vodovody a kanalizace provozovalo celkem 11 státních vodohospodářských podniků (.pdf, str. 5–6). V rámci privatizace na začátku 90. let poté došlo k jejich přetvoření na více menších vodohospodářských společností. Ty z velké většiny začaly vlastnit města a obce, část z nich ale vlastní soukromí majitelé, případně v nich mají vlastnický podíl.

Doplňme, že města a obce svůj vodohospodářský majetek často pronajímají nadnárodním společnostem, které spravují vodovodní potrubí a starají se o úpravu vod. Jejich zisk z distribuce vody tak následně putuje do zahraničí, což bylo v minulosti předmětem kritiky.

V době předchozí vlády Andreje Babiše vznikl na Ministerstvu zemědělství dotační program (.pdf, str. 3, 9) nazvaný „Podpora odkupu a scelování infrastruktury vodovodů a kanalizací“. Konkrétně byl vytvořen s cílem, aby obce a obecní vodohospodářské společnosti mohly čerpat dotace na odkup vlastnických práv k vodohospodářské infrastruktuře (.pdf, str. 1).

K vyhlášení první výzvy pro podávání žádostí o poskytnutí této podpory došlo (.pdf) 6. ledna 2021, tedy ještě v době, kdy resort zemědělství vedl exministr Babišovy vlády Miroslav Toman (ČSSD). Ministerstvo tehdy uvedlo, že žádosti bude možné posílat od 15. února 2021 do 30. září 2022, případně do vyčerpání vyčleněné částky, která odpovídala 300 milionům Kč.

16. listopadu 2022, tedy už za vlády Petra Fialy, poté Ministerstvo zemědělství v rámci zmíněného programu vyhlásilo druhou výzvu (.pdf). Na svém webu k tomu uvádí, že žádosti o tyto dotace bude přijímat od ledna 2023 až do 30. září 2025 a žadatelům poskytne celkem 297 milionů Kč.

Ministerstvo zemědělství v době úřadování Fialova kabinetu tedy pokračuje v dříve vytvořeném dotačním programu, který má za cíl (.pdf) podporovat odkup vlastnických práv k vodovodům a kanalizacím pro veřejnou potřebu, „a to za účelem dosažení scelení majetku a převedení vlastnických práv pod kontrolu měst a obcí České republiky“. Na podzim 2022 ministerstvo na druhou výzvu v tomto programu vyčlenilo 297 milionů Kč. Z těchto důvodů hodnotíme slib jako splněný.

Vládní slib ověřujeme v jeho podobě (.pdf, str. 24) z ledna 2022, v aktualizovaném znění programového prohlášení je ovšem lhůta pro jeho splnění posunutá na rok 2023. Fialův kabinet změny programového prohlášení schválil 1. března 2023, přijaté úpravy tehdy zdůvodňoval hlavně válkou na Ukrajině a jejími ekonomickými dopady.

Dříve rozhodovali o složení patnáctičlenné Rady České televize (ČT) a devítičlenné Rady Českého rozhlasu (ČRo) jen poslanci, a to na základě návrhů organizací a sdružení, které byly charakterizovány pouze tím, že představovaly „kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“. Výběr radních by měl dle zákona probíhat tak, aby byly v obou radách „zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“.

Vláda Petra Fialy předložila Poslanecké sněmovně návrh novely zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu (.pdf) v červnu 2022. Návrh zvýšil (.pdf, str. 4) počet členů Rady ČT na 18, v případě Rady ČRo zachoval počet devíti členů (.pdf, str. 19). V obou případech (.pdf, str. 4–5, 19) Fialův kabinet navrhl, aby třetinu radních vybíral Senát, zatímco složení zbylých dvou třetin zůstalo v gesci Poslanecké sněmovny.

Návrhy na jednotlivé radní mohou nově na základě novely (.pdf, str. 4, 19) podávat pouze právnické osoby, „od jejichž vzniku uplynulo v době podání návrhu alespoň 10 let“. Rady zmíněných veřejnoprávních médií rovněž není možné odvolat jako celek, jako tomu bylo dříve. Každá z komor Parlamentu může navíc z funkce odvolat jen toho radního, kterého sama zvolila (.pdf, str. 7, 21).

Doplňme, že dle vládní koalice by měly změny vést k větší nezávislosti a stabilitě veřejnoprávních médií. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) např. uvedl, že „návrh jednoznačně komplikuje jakékoli politické pokusy o to, aby byli do mediálních rad voleni ti, kteří by byli poslušní příslušným politickým stranám“. Podle poslance TOP 09 Jana Jakoba nebudou rady díky navrhovaným změnám tolik závislé na aktuálním složení Sněmovny.

Opoziční obstrukce

Vůči plánovaným změnám v zákoně se postavila opozice, která vládu opakovaně obviňovala z toho, že se pokouší získat kontrolu nad veřejnoprávními médii a ovlivnit volbu generálního ředitele ČT. Zabránit přijetí předlohy v prvním čtení se jí nicméně nepodařilo.

Na prosazení novely v rámci třetího čtení potřeboval Fialův kabinet několik pokusů. V únoru 2023 se koalici kvůli opozičním obstrukcím nepodařilo uspět ani po debatě trvající 4,5 hodiny, obdobná situace dvakrát nastala i během března 2023. Dolní komora novelu nakonec schválila 17. května 2023 (.pdf) poté, co se vládní koalice domluvila s opozičním hnutím ANO na odkladu účinnosti novely. Dne 25. května 2023 byl návrh doručen Senátu, který jej schválil 21. června 2023. Prezident novelu podepsal 3. července 2023 a 14. července 2023 byla publikována ve Sbírce zákonů, a to s účinností od října 2023.

Závěr

Vláda Petra Fialy v červnu 2022 předložila Poslanecké sněmovně návrh novely, který do volby Rady České televize a Rady Českého rozhlasu zapojuje i Senát. Změnu se jí však během roku 2022 prosadit nepodařilo. Parlament nakonec návrh odsouhlasil až v polovině roku 2023 a novela nabyla účinnosti v říjnu 2023. Vzhledem k tomu, že vládou navrhované změny Parlament schválil až během roku 2023, hodnotíme tento závazek jako částečně splněný.

Nejprve uveďme, že strop na výši výdajů veřejných institucí upravuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který byl přijatý během vlády Bohuslava Sobotky na základě směrnice Evropské unie (.pdf, str. 20). Ta vyžadovala, aby členské státy EU zavedly pravidla fiskální stability (.pdf). Součástí tohoto zákona je například takzvaná dluhová brzda, která přikazuje úpravu státních výdajů při dluhu státu, který by byl vyšší než 55 % HDP. Po překonání tohoto stropu tak vláda musí připravit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu.

Další součástí tohoto zákona je i výdajové pravidlo, které dovoluje mít státní výdaje vyšší než příjmy pouze o jedno procento HDP. Deficit státního rozpočtu tedy nesmí přesáhnout 1 % nominálního HDP. Ministerstvo financí však výdaje veřejných institucí může navýšit při živelních pohromách, zhoršující se bezpečnostní situaci, nebo pokud se očekává propad ekonomiky, tj. meziroční pokles reálného HDP o nejméně 3 %. Vláda Petra Fialy se ve svém programovém prohlášení zavázala toto pravidlo upravit tak, aby při jeho využití bylo nutné zohlednit také rezervy a hospodářskou situaci státu.

Novelizace Babišovy vlády

Vláda Andreje Babiše pak v roce 2020 tento zákon novelizovala (.pdf) tak, aby deficit státního rozpočtu v roce 2021 mohl dosáhnout až 4 % HDP. Každý následující rok se pak měl schodek snižovat o 0,5 procenta (.pdf, str. 1), až by se v roce 2027 dostal pouze k procentnímu schodku HDP. Dodejme, že tato novela byla kritizována Národní rozpočtovou radou, která ve své výroční zprávě uvedla, že uvolnění těchto pravidel ukazuje na „celkové nepochopení logiky institutu fiskálních pravidel“ (.pdf, str. 5). Zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti byl pak vládou Andreje Babiše novelizován ještě jednou.

Novelizace Fialovy vlády

Kabinet Petra Fialy ke konci června 2023 Poslanecké sněmovně předložila návrh tzv. konsolidačního balíčku, který má podle vlády přispět ke snižování schodků státního rozpočtu. Balíček mj. novelizuje také zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (.pdf, str. 215–216 z 1312). Novela pro běžná období sice zachovává maximální hodnotu deficitu státního rozpočtu na úrovni 1 % HDP (.pdf, str. 490), zároveň ale určuje specifickou hodnotu deficitu pro roky 2024–2027 (str. 491). V roce 2024 může schodek státního rozpočtu konkrétně dosáhnout 2,75 % HDP a následně se každým rokem snižovat o půl procentního bodu. Oproti výše zmíněnému návrhu tak Fialova vláda navýšila maximální hodnotu deficitu o 0,25 p.b.

Poslanecká sněmovna soubor těchto opatření schválila 13. října 2023. Senát jej schválil (.pdf) 8. listopadu 2023. O 14 dní později jej podepsal i prezident.

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy změnila výdajové pravidlo tak, že maximální hodnota deficitu státního rozpočtu v poměru k HDP může být do roku 2027 vyšší, než v případě úpravy od předchozí Babišovy vlády. Změnu, díky které by „nebylo možné zvyšovat vládní výdaje bez ohledu na naše rezervy a hospodářskou situaci,“ ale vláda nepředstavila. Proto hodnotíme slib jako nerealizovaný.

Vláda Petra Fialy slíbila posílit své pravomoci při rozhodování o vyslání vojáků do zahraničí např. za účelem osvobození českých občanů nebo účasti na zahraničních operacích v rámci Sil velmi vysoké pohotovosti NATO (v angličtině Very High Readiness Joint Task Force). Tyto mnohonárodnostní speciální jednotky slouží k rychlé reakci na různé druhy bezpečnostních hrozeb pro členské státy Severoatlantické aliance, přičemž jsou schopny reagovat během dvou nebo tří dnů.

Současný článek 43 Ústavy

Podmínky vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území státu (spolu např. s vyhlášením válečného stavu) jsou uvedeny v článku 43 Ústavy ČR. Dosavadní znění neumožňuje vládě rychlé vyslání vojáků do zahraničí například za účelem osvobození českých občanů. To by měla slíbená ústavní novela změnit.

V současné době může vláda vyslat české vojáky do zahraničí bez parlamentního souhlasu na nejvýše 60 dnů ve třech různých případech: při plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně, při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo haváriích. Pokud takovou akci do zmíněných 60 dnů Parlament neodsouhlasí, musí se vojáci vrátit. Parlament ovšem může takové vládní rozhodnutí zrušit ještě před vypršením 60denní lhůty, pakliže se na tom usnese alespoň jedna jeho komora hlasy nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Novela zákona

Kabinet Petra Fialy navrhl současné znění článku 43 upravit (.pdf), přičemž návrh ústavní novely vláda schválila v červnu 2022. Vláda navrhla, aby Parlament nemusel schvalovat vyslání vojáků do zahraničí na nejvýše 60 dnů ani v případě ochrany „života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“ (.pdf, str. 1). V důvodové zprávě mezi argumenty pro doplnění čtvrtého případu vyslání vojáků uvádí (.pdf, str. 4) mj. i evakuaci českých občanů z Afghánistánu v srpnu 2021.

Celkově vládní návrh pozměňuje odstavce 3 až 5 zmíněného článku 43 (.pdf, str. 1) a mění formulace ohledně potřeby souhlasu Parlamentu k vysílání českých ozbrojených sil do zahraničí a k pobytu zahraničních jednotek na území ČR. V navrhovaném znění musí Parlament vždy vyslovit souhlas s dlouhodobým vysláním ozbrojených sil ČR do zahraničí, pokud se nejedná o čtyři výše zmiňované body ve čtvrtém odstavci (.pdf, str. 1).

Pokud se nejedná o dlouhodobý pobyt ozbrojených jednotek jiných států na českém území, vláda může podle pozměněného znění odstavce 5 bez souhlasu Parlamentu povolit zahraničním složkám průjezdy a přelety přes území ČR (.pdf, str. 1). Vláda také bez souhlasů komor Parlamentu rozhoduje o povolení cvičení českých ozbrojených jednotek na vojenském výcviku v zahraničí nebo o účasti zahraničních ozbrojených sil na vojenských cvičeních na území ČR (.pdf, str. 1). Současný návrh tedy rozšiřuje okruh vymezených případů, kdy může vláda na maximálně 60 dní bez předchozího parlamentního souhlasu vyslat vojáky mimo české území.

Legislativní proces

Vláda tedy návrh novely ústavního zákona schválila na svém jednání v červnu 2022 (.pdf) a ve stejný den jej předložila Poslanecké sněmovně. První čtení v dolní komoře proběhlo v lednu 2023, poté byl návrh přikázán k projednání Ústavně-právnímu výboru, Výboru pro obranu a také Stálé komisi Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky (.pdf). Druhé čtení k 30. listopadu 2023 ještě neproběhlo.

Dodejme, že v minulosti byly ve Sněmovně předloženy i další návrhy na úpravu pravomocí vlády ve vysílání vojáků do zahraničí (.pdf, str. 4). První z nich podala v době vlády Bohuslava Sobotky v roce 2016 skupina poslanců, mezi nimiž byl i tehdejší ministr obrany za hnutí ANO Martin Stropnický. Druhým byl návrh z roku 2019, který předložili poslanci ODS, hnutí ANO, ČSSD, KDU-ČSL a STAN. Mezi předkladateli byl tehdy i někdejší premiér Andrej Babiš. Ani jeden návrh však dolní komora neschválila.

Závěr

Kabinet Petra Fialy tedy Poslanecké sněmovně předložil ústavní novelu o vysílání vojáků do zahraničí v červnu 2022. Návrh novely dává české vládě možnost flexibilněji rozhodovat o vyslání vojáků bez souhlasu Parlamentu, a to mj. v případě účasti na operacích NATO nebo nově za účelem osvobození občanů ČR. Slib z těchto důvodů hodnotíme jako splněný.

Zrušení EET

Uveďme, že návrh na zavedení EET vypracovala již vláda Bohuslava Sobotky. Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 (.pdf) s účinností od 1. prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit i pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 pak byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později se rozhodlo, že bude povinnost evidence tržeb pozastavena až do konce roku 2022. Vláda Petra Fialy nicméně v březnu roku 2022 schválila definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Sněmovnou. Návrh poté schválil i Senát a podepsal tehdejší prezident Miloš Zeman. Zrušení EET tak nabylo účinnosti 1. ledna 2023. 

Úprava parametrů kontrolního hlášení

Návrh (.pdf) na zavedení kontrolního hlášení u daně z přidané hodnoty (DPH) rovněž vypracovala Sobotkova vláda. Novelu zákona schválily obě komory během roku 2014. Povinnost plátců DPH podávat kontrolní hlášení vznikla začátkem roku 2016, přičemž toto opatření mělo zabránit daňovým únikům. Dodejme, že tehdejší opozice v čele s ODS se na konci roku 2015 pokoušela odložit platnost změny zákona o jeden rok, projednávání ve Sněmovně však nebylo umožněno, jelikož Poslanecká sněmovna neschválila program schůze.

Vláda Petra Fialy v červnu 2022 schválila (.pdf) úpravu zákona o DPH (.docx), která u kontrolního hlášení obsahovala několik změn. Poslanci i senátoři poté návrh (.pdf) schválili v listopadu 2022 a novela nabyla účinnosti v lednu 2023.

Mezi změny, které novela přinesla, patří povinnost plátců DPH informovat správce daně o případné absenci povinnosti podávat kontrolní hlášení. Dále prodloužila lhůtu na opravu chybně vyplněného kontrolního hlášení a snížila pokutu za nedodržení lhůty pro včasné podání hlášení.

Závěr

Kabinet Petra Fialy tedy v roce 2022 zrušil zákon o EET a ve stejném roce zároveň upravil některé parametry kontrolního hlášení u DPH. Obě novely prošly Poslaneckou sněmovnou i Senátem a účinnosti nabyly 1. ledna 2023. Slib proto hodnotíme jako splněný.