Sliby vlády Petra Fialy

Vláda Petra Fialy se ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 33) zavázala do konce roku 2023 vytvořit nový zákon, který by upravoval fungování soukromých bezpečnostních agentur. V aktualizované verzi prohlášení (.pdf, str. 33) poté Fialův kabinet vynechal zmínku o zhotovení návrhu do konce roku 2023. Tak jako ostatní sliby nicméně i tento závazek budeme hodnotit v jeho původní podobě z ledna 2022.

Situace v České republice

V České republice jako v jedné z posledních zemí v Evropě chybí zákon, který by upravoval činnost soukromých bezpečnostních agentur. Dosud je jejich činnost upravována pouze živnostenským zákonem, který stanovuje pouze obecné podmínky pro vstup do podnikání v této oblasti.

V současné době ani není zmapováno, kolik přesně bezpečnostních agentur na českém trhu operuje. Údaje Ministerstva průmyslu a obchodu hovoří o přibližně 14 000 subjektech, kdežto Český statistický úřad (ČSÚ) uvádí, že v oblasti podniká 6 500 agentur. Podle ČSÚ je navíc ke květnu 2023 pouze 3 200 subjektů stále aktivních. Naopak důvodová zpráva návrhu zákona o bezpečnostní činnosti z roku 2022 zmiňuje (.docx, str. 8) téměř 15 000 subjektů.

Dodejme, že v minulosti proběhlo několik pokusů o přijetí zákona upravujícího bezpečnostní činnost soukromých agentur. Jedním z nich byl např. návrh zákona za vlády Petra Nečase v roce 2011. V programovém prohlášení (.pdf, str. 48) ho měla i následná vláda Bohuslava Sobotky (2014–2017), ovšem tehdejší návrh zákona se do konce vládního období nestihl projednat. Poslední z pokusů učinila vláda Andreje Babiše, která návrh zákona schválila v roce 2020. Tento návrh rozlišoval šest typů soukromé bezpečnostní činnosti, na základě kterých by byl přiřazován určitý druh licence. Ani tento návrh však výsledně neuspěl.

Návrh Fialovy vlády

Již zmiňovaný návrh zákona o bezpečnostní činnosti, který činnost soukromých bezpečnostních služeb upravuje, odeslalo Ministerstvo vnitra do připomínkového řízení v červenci 2022. To již bylo k 30. červnu 2023 ukončeno, Fialův kabinet však návrh k tomuto datu neprojednal, a ani jej tedy nepředložil Poslanecké sněmovně.

Návrh (.docx) např. předpokládá, že firmy, které budou chtít podnikat v oblasti bezpečnosti, podstoupí bezpečnostní prověrku, aby z působení na trhu byli vyloučeni podnikatelé, kteří mají vazby na český či zahraniční organizovaný zločin nebo jejich podnikání probíhá v tzv. šedé zóně ekonomiky (.docx, str. 2).

Kromě prověrky budou firmy k podnikání v bezpečnostní činnosti potřebovat i licenci (.docx, str. 4–5), kterou bude vydávat Ministerstvo vnitra. Návrh ministerstva navrhuje zavést sedm druhů licencí, které se liší podle druhu vykonávané činnosti – jedná se např. o ochranu osoby či majetku, službu soukromého detektiva, převoz hotovosti, či bezpečnostní poradenství (str. 4).

Dokončení návrhu se nicméně v roce 2023 zaseklo. Hana Malá z tiskového oddělení resortu vnitra serveru iDNES.cz v dubnu 2023 řekla, že „Ministerstvo vnitra bude na přípravě příslušného zákona nadále pracovat. V případě samostatného oddělení soukromých bezpečnostních služeb se jedná pouze o organizační změnu s cílem zefektivnění agend ministerstva.“ Oddělení, které mělo přípravu návrhu zákona na starosti, ze kterého se měl podle iDNES.cz v případě přijetí zákona stát úřad, a jenž by udělovalo zmíněné licence, bylo navíc ze strany ministerstva zrušeno.

Koncem května 2023 pak ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) návrh zákona odložil, a to až na konec roku 2024, byť byl podle informací Práva k uvedenému datu zákon „prakticky hotový" a už „zbývá vypořádat několik připomínek k ekonomickým dopadům jeho přijetí.“

Shrnutí

Ministerstvo vnitra tedy návrh zákona o bezpečnostní činnosti, který legislativně upravuje fungování soukromých bezpečnostních agentur, odeslalo do připomínkového řízení v létě 2022. K 30. červnu 2023 jej však Fialova vláda neprojednala a k úplnému dokončení předpisu zatím nedošlo. Slib proto hodnotíme jako průběžně plněný.

Kabinet Petra Fialy ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 nejdříve zmiňoval (.pdf, str. 39), že do konce roku 2023 představí záměr „zákona o cestovním ruchu“. Aktualizovaná verze prohlášení pak upřesňuje, že se bude jednat o „zákon o řízení a rozvoji cestovního ruchu“, který bude definovat systém řízení, financování a úkoly destinačního managementu.

Jako zákon o cestovním ruchu se sice někdy označuje zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu (.pdf, str. 28), ten nicméně neupravuje problematiku v celé šíři. Kvůli poměrně složité struktuře legislativy v této oblasti se tak již v minulosti mluvilo o možném vytvoření jednotného zákona o cestovním ruchu (.pdf, str. 138), který by právní úpravu zpřehlednil a zjednodušil (.pdf, str. 69).

V březnu 2022 poradce ministra pro místní rozvoj Martin Jiránek uvedl, že by mohla vláda předložit poslancům návrh zákona o cestovním ruchu do konce roku 2023. Předpokládal, že Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) má zhruba rok na to, aby veškeré záležitosti kolem legislativy vyjednalo a připravilo základní návrh zákona.

V květnu 2022 následně MMR uspořádalo první kulatý stůl věnovaný zákonu o cestovním ruchu, kde diskutovali zástupci ministerstev s představiteli asociací cestovního ruchu a dalšími odborníky. Druhé takové setkání proběhlo na konci ledna 2023. Šéf resortu Ivan Bartoš (Piráti) tehdy uvedl, že v létě 2022 vznikla při MMR „interní pracovní skupina zabývající se přípravou zákona“. Ministerstvo v tiskové zprávě zároveň zmiňovalo, že připravuje zprávu hodnocení dopadů regulace (RIA), která analyzuje očekávané dopady navrhované právní úpravy.

Zmíněná zpráva RIA následně bude (.pdf, str. 3) součástí věcného záměru zákona o cestovním ruchu, který vláda plánuje zveřejnit v listopadu 2023. O dokončení této závěrečné zprávy RIA informovalo Ministerstvo pro místní rozvoj 9. června 2023.

Doplňme, že legislativní pravidla vlády stanovují, že věcný záměr zákona předkládají ministerstva k projednání vládě „před vypracováním návrhu zákona“. Samotný návrh zákona o cestovním ruchu, tedy dokument, který následně poputuje do Sněmovny, tak bude moci být představen až po dokončení věcného záměru.

Na závěr tedy shrňme, že vláda prozatím (k 30. červnu 2023) konkrétní podobu návrhu zákona o cestovním ruchu nepředstavila. Vládní slib z tohoto důvodu hodnotíme jako nerealizovaný.

Částečné úvazky v ČR a v Evropě

Pro kontext nejprve uveďme srovnání míry využívání částečných úvazků v Evropě. Přehled Evropského střediska pro rozvoj odborného vzdělávání (CEDEFOP) z roku 2020 ukazuje, že průměrná míra využívání tohoto typu úvazku je v Evropě přibližně 19 % z celkové zaměstnanosti. Česká republika ale se svými 6,4 % patří spolu s Bulharskem (kde je míra absolutně nejnižší, a to 2 %), Slovenskem, Chorvatskem, Maďarskem a Rumunskem mezi země s nejnižší mírou jejich využívání.

Na druhém pólu pomyslného žebříčku je pak Nizozemí, kde je využívání částečných úvazků více než poloviční (více než 52 %). Mezi země, kde se tento typ úvazků těší velké oblibě, dále patří např. také Německo, Rakousko či Norsko.

Zákonná úprava

V rámci svého cíle na „ozdravení veřejných financí“ se vláda Petra Fialy v obou verzích svého programového prohlášení (.pdf, str. 6) zavázala k podpoře částečných úvazků, a to snížením odvodů na sociální pojištění. Dle tiskové zprávy (.pdf) vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí se vláda tímto krokem snaží podporovat „vytváření pracovních pozic využívajících zkrácené úvazky a flexibilní pracovní dobu. Cílem je usnadnit pozici na trhu všem, kteří obtížně hledají uplatnění nebo nemohou pracovat na plný úvazek.“

Připomeňme, že za standardních podmínek v současné době zaměstnavatel odvádí z vyměřovacího základu (tj. základního výdělku) zaměstnance: na důchodové pojištění 21,5 %, na nemocenské pojištění 2,1 % a na politiku zaměstnanosti 1,2 %, celkem tedy 24,8 %. Zaměstnanec pak ze základu platí dalších 6,5 %.

Návrh (.pdf) novely zákona o pojistném na sociální zabezpečení předložila vláda Petra Fialy Poslanecké sněmovně v červnu 2022. Ta návrh, stejně jako Senát, schválila (.pdf), díky čemuž je od února 2023 možné uplatnit pro vybrané skupiny zaměstnanců slevu na sociálním pojistném, a to ve výši 5 % z vyměřovacího základu. Zaměstnavatelé tedy pro účely sociálního zabezpečení platí v určitých případech za zaměstnance odvody ve výši 19,8 % namísto 24,8 %.

Zmiňme, že tato sleva je určena pro zaměstnance starší 55 let; osoby pečující o dítě do 10 let; osoby pečující o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby; zdravotně postižené; studenty připravující se na budoucí povolání; osoby mladší 21 let a pro osoby, které nastoupily jako uchazeč o zaměstnání na rekvalifikaci.

Další podmínkou pro uplatnění této slevy na odvodech je sjednaná pracovní nebo služební doba v rozsahu 8–30 hodin týdně. Za zmínku také stojí, že sleva na pojistném za zaměstnance nenáleží, pokud úhrn vyměřovacích základů zaměstnance (jeho výdělek) ze všech zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele je za kalendářní měsíc vyšší než 1,5násobek průměrné mzdy.

Pro doplnění uveďme, že tato zákonná úprava na podporu rozšíření částečných úvazků je v souladu (.pdf, str. 11–12) s požadavky směrnice EU 2019/1158 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Článek 9 této směrnice uvádí, že členské státy měly přijmout „nezbytná opatření k zajištění toho, aby pracovníci s dětmi do určitého věku, který činí nejméně osm let, a pečující osoby měli právo žádat o pružné uspořádání práce za účelem péče“ (.pdf, str. 10).

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy návrh novely zákona o pojistném na sociální zabezpečení předložila Poslanecké sněmovně v červnu 2022. Obě komory Parlamentu návrh následně schválily, novela tak 1. února 2023 nabyla účinnosti. Od tohoto data mohou zaměstnavatelé pro vybrané skupiny zaměstnanců, u kterých sjednaný rozsah práce činí 8–30 hodin týdně, uplatnit slevu na sociálním pojistném ve výši 5 % z vyměřovacího základu. Namísto standardních 24,8 % tak v tomto případě odvod sociálního pojistného činí jen 19,8 % z vyměřovacího základu. Slib proto hodnotíme jako splněný.

Původní slib

Vláda své původní programové prohlášení schválila 6. ledna 2022. V něm se Fialův kabinet zavázal k vytvoření pravidla daňové brzdy, které by znemožňovalo zvýšení celkového daňového zatížení nad tzv. složenou daňovou kvótu (.pdf, str. 5). Upřesněme, že složená daňová kvóta představuje „poměr výnosu daní, cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení k HDP v běžných cenách.“

V praxi by to tedy znamenalo, že „jakmile složená daňová kvóta dosáhne tohoto stropu, automaticky už nebude možné další zvýšení daní bez jejich úměrného snížení jinde.“

Výši tohoto daňového stropu nicméně koalice v programu nespecifikovala (.pdf). Zmiňme, že stejný slib učinil Petr Fiala (ODS) již před volbami do Poslanecké sněmovny uskutečněnými v říjnu 2021. V prosinci 2021 (ještě před nástupem Fialovy vlády) poté nynější ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) na otázku, v jaké výši by daňová brzda měla být, odpověděl: „Máme to prodiskutované uvnitř ODS, diskutovali jsme to, když jsme tvořili předvolební program koalice Spolu. Ale teď vám to neřeknu. Samozřejmě to není nad těmi 36 procenty (hodnota složené daňové kvóty v roce 2021, pozn. Demagog.cz), ale o něco pod tím. A je to ještě věc politického jednání.“

Aktualizace programového prohlášení

Vláda v březnu 2023 schválila aktualizaci svého programového prohlášení (.pdf), které již pravidlo o daňové brzdě neobsahuje. Kabinet Petra Fialy změnu prohlášení zdůvodnil především válkou na Ukrajině a jejími ekonomickými dopady.

Bývalá ministryně financí Alena Schillerová (ANO) se poté v březnu 2023 (.pdf, str. 4), v návaznosti na zrušení záměru zavést daňovou brzdu, ptala premiéra Fialy, zda vláda připravuje zvýšení celkové daňové zátěže. To však předseda vlády vyloučil. Zrušení slibu tehdy vysvětloval tím, že by podle něj toto opatření muselo být zavedeno ve formě ústavního zákona, k jehož prosazení nemá vládní pětikoalice dostatek hlasů, a dohoda s opozičními subjekty je dle jeho slov „v podstatě nemožná“ (.pdf, str. 5). Upřesněme, že ústavní zákon musí schválit 3/5 všech poslanců (tedy 120), zatímco vládní strany mají poslanců pouze 108.

Závěr

Vláda tedy ve svém aktualizovaném programovém prohlášení slib zavést pravidlo daňové brzdy vypustila. Premiér Petr Fiala tuto změnu zdůvodňoval tím, že přijetí tohoto opatření ve formě ústavního zákona by podle něj v dolní komoře nezískalo dostatečnou podporu. Slib z těchto důvodů hodnotíme jako porušený.

Kabinet Petra Fialy se k tomu, aby obce získaly větší manévrovací prostor při určování daně z nemovitosti na svém území, zavázal ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 6) z ledna 2022 i v jeho pozdější verzi z března 2023.

Předně uveďme, že pravidla pro stanovení daně z nemovitosti popisuje zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. K jeho změně od nástupu vlády Petra Fialy v prosinci 2021 prozatím nedošlo (k datu 30. června 2023). Některé drobné změny v zákoně mají nastat od ledna 2024, ty nicméně byly schváleny už v roce 2021 za vlády Andreje Babiše a nijak nemění pravomoci obcí, co se týče stanovení výše daně.

Jaké možnosti obce mají?

Podle zákona se daň z nemovitosti dělí na daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek. Předmětem daně nemovitých majetků jsou například rodinné domy, byty, rekreační zařízení, stavební parcely, zahrady či ovocné sady. Ke zdanění nemovitých majetků dochází pravidelně každý rok.

Základní sazba daně z nemovitosti se určuje na základě výměry (v Kč/m²), poté se násobí koeficientem, který je přiřazen jednotlivým obcím podle počtu obyvatel při posledním sčítání lidu. Zákon konkrétně rozlišuje sedm kategorií velikosti obcí. Obec přitom může obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni takto stanoven, snížit o jednu až tři kategorie nebo zvýšit o jednu kategorii. Nejvyšší koeficient připadá na území hlavního města Prahy, a to ve výši 4,5. V tomto případě jej lze zvýšit už jen na hodnotu 5,0.

Obce mají k navyšování daně z nemovitosti ještě další nástroj, tzv. místní koeficienty pro jednotlivé části obce (.pdf, str. 81–82). Tímto místním koeficientem, v rozmezí od 1,1 do 5, se násobí „daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek, popřípadě jejich souhrny“ s výjimkou některých zemědělských pozemků (.pdf, str. 39, 81–82).

U některých druhů staveb také může obec prostřednictvím vyhlášky stanovit navýšení daně z nemovitosti koeficientem 1,5; který se někdy označuje jako tzv. podnikatelský koeficient (.pdf, str. 24).

Konsolidační balíček

Fialův kabinet 11. května 2023 na tiskové konferenci představil svůj konsolidační balíček (.pdf, str. 12), v jehož rámci zmiňoval i změny týkající se sazby daně z nemovitosti. Ministerstvo financí k tomu na svém webu napsalo, že chce nově zavést „tzv. státní koeficient ve výši 1“, přičemž tento dodatečný výnos nad rámec dosavadní daně bude směřovat přímo do státního rozpočtu, tedy nikoli obcím.

„V praxi to znamená, že uplatňuje-li obec místní koeficient ve výši 3, inkasuje trojnásobek základní sazby a zavedením státního koeficientu vzroste celková daň o třetinu,“ vysvětlovalo princip ministerstvo. Pokud obec místní koeficient nepoužívá, dojde podle vlády prostřednictvím státního koeficientu ke zdvojnásobení daně.

Resort financí také uvedl, že vláda od roku 2025 „navrhuje zavést podle růstu inflace automatický valorizační mechanismus daně tzv. inflačním koeficientem. Tímto krokem se má předejít situaci, kdy uvalovaná daň v průběhu času reálně klesá.“

Legislativní návrh (.docx, str. 11–30), který Fialův kabinet schválil 28. června 2023, pak zahrnuje jak zmíněný inflační koeficient, tak i státní koeficient, o němž návrh mluví jako o státní části daně (.docx, str. 291–294). Poslanecké sněmovně pak vláda návrh předložila 30. června 2023.

Návrh také upravuje pravidla při stanovování koeficientu podle velikosti obce (.docx, str. 17, 20). Nově by tak obce tento velikostní koeficient nemohly snížit (ani o jednu kategorii místo stávajících tří). Zároveň ale vláda navrhuje (.docx, str. 21) změnit rozsah místních koeficientů na 0,5 až 5, a to z dosavadního rozmezí 1,1 až 5. To by tak v důsledku obcím umožnilo snížit daň z nemovitosti (zdůrazněme, že jde o její část směřující do obecních rozpočtů) pod stávající spodní hranici, horní hranice by přitom zůstala stejná.

Fialův kabinet v důvodové zprávě zmiňuje (.docx, str. 242, 294–297) právě i „rozšíření pravomoci obcí při stanovení místního koeficientu“. V této souvislosti mluví např. o tom, že nově budou mít obce „možnost určit místní koeficient pro jednotlivou skupinu nemovitých věcí na území obce, pro které je sazba daně vymezena v jednom písmeni, resp. bodě. Bude tak například možné samostatně určit místní koeficient pro všechny pozemky druhu lesní pozemek a jiný místní koeficient pro všechny zpevněné plochy pozemku užívané k podnikání pro zemědělskou prvovýrobu, lesní a vodní hospodářství“ (.docx, str. 316).

Závěr

Pravidla, kterými se obce řídí při stanovování výše daně z nemovitých věcí, vláda Petra Fialy doposud nezměnila. V rámci konsolidačního balíčku nicméně skutečně navrhla takové změny, které by obcím daly větší možnosti při stanovení výše místních koeficientů. Pro úplnost doplňme, že kabinet současně navrhl zavést tzv. státní koeficient, který by daň částečně zvýšil.

Zároveň Fialova vláda navrhla i další úpravy, podle nichž by obce mohly jednodušeji vymezit nemovitosti, na které se má jimi zvolený koeficient vztahovat.

Návrh vláda schválila 28. června 2023, Sněmovna jej nicméně k 30. červnu 2023 ještě neschválila. Z uvedených důvodů hodnotíme slib jako průběžně plněný.

Předně uveďme, že zkratka ICT znamená Information and Communication Technologies, tedy Informační a komunikační technologie. V současnosti (ke 30. červnu 2023) probíhá nákup ICT služeb centrálním zadáváním veřejných zakázek v rámci společného nákupu komodit a služeb pod správou Ministerstva financí a Ministerstva vnitra. 

Nákup ICT komodit

Ještě za minulé vlády Andreje Babiše byl zaveden tzv. Dynamický nákupní systém (DNS), jehož předmětem je „realizace veřejných zakázek na centrální dodávky ICT komodit,“ jako jsou například stolní nebo přenosné počítače. Nákup softwarových produktů probíhá v podobě veřejných zakázek a uzavřením rámcových dohod s dodavateli.

Nákup veřejných zakázek je pak digitalizován přes Národní elektronický nástroj (NEN), což je elektronický nástroj pro „administraci a zadávání veřejných zakázek,“ přes který probíhá zadávání zakázek i uzavírání smluv (.pdf). Zmiňme, že od 1. července 2018 je NEN povinný pro většinu ústředních orgánů státní správy.

Tento nástroj umožňuje (.pdf, str. 2) jak elektronické, tak listinné podávání nabídek pro zadavatele. Navíc je zprostředkován přístup k více než 100 přednastaveným šablonám dokumentů s možností úprav. Dodavatelům pak NEN umožňuje (.pdf, str. 2) vyhledávání veřejných zakázek a sledování jejich průběhu, případně si uživatelé mohou nastavit informační servis, který je informuje o nových obchodních příležitostech.

Další platformou, přes kterou probíhá digitalizace veřejných zakázek, je ROZZA, neboli Rozcestník zakázek. Tuto platformu vytvořilo Ministerstvo pro místní rozvoj a je určená pro dodavatele veřejných zakázek. Jejím účelem je především zjednodušení přístupu k zakázkám, aby dodavatelé „byli schopni vyhledat veřejnou zakázku a podat nabídku z jednoho místa a s jedním uživatelským účtem.“

Jednotné státní digitální tržiště pro realizaci veřejných zakázek však dosud (ke 30. červnu 2023) nebylo vytvořeno. Demagog.cz kontaktoval kancelář vicepremiéra pro digitalizaci Ivana Bartoše (Piráti), která upřesnila, že „jednotné digitální tržiště je pouze ve stadiu záměru,“ s odkazem na to, že v budoucnosti ho bude spravovat Digitální a informační agentura (DIA). 

Tiskové oddělení DIA nám následně poskytlo vyjádření, že digitální tržiště bylo především součástí programového prohlášení vlády a agentura jako taková jeho přípravy nemá na starost. 

Rakouský e-shop

Rakouský systém pro zadávání veřejných zakázek BBG (Bundesbeschaffung GmbH; .pdf, str. 5), který vládní slib zmiňuje, funguje online již od roku 2006. Jejich elektronický nákupní systém umožňuje průběh celého nákupního procesu v rámci e-shopu – od vznesení požadavku na nákup, schvalovací pracovní postupy, vyplnění nákupní objednávky až po odeslání dodavateli (.pdf, str. 34). 

Nákup prostřednictvím BBG je s několika výjimkami povinný pro všechny úřady a instituce Rakouska (.pdf, str. 5). Samotný BBG pak slouží (.pdf, str. 10) jako zadavatel zakázek jménem svých zákazníků, má odpovědnost za správný postup při jejich zadávání, a dále také o zakázce poskytuje veškeré informace.

BBG jako e-shop slouží pro různé skupiny produktů – od energetiky, kancelářské potřeby až právě po ICT. V oblasti Informační a komunikační technologie obchod BBG zprostředkovává prodej počítačů, hardware a software produktů nebo jiných IT služeb.

Právě v nákupním procesu se rakouský BBG e-shop liší od českého NEN systému, jelikož rakouský e-shop zahrnuje elektronickou podporu celého procesu zadávání veřejných zakázek. Český systém pak funguje především jako nezúčastněný prostředník mezi zadavateli a poskytovateli s případnou poradenskou službou (.pdf, str. 2), zatímco BBG nabízí přímo centrální portál s katalogem produktů, ve kterém si rakouské instituce dohledají žádané zboží (.pdf, str. 27).

Doplňme, že BBG během roku dostává (.pdf, str. 6) požadavky od jednotlivých institucí, poté sestaví seznam zboží a služeb, na které vyhlásí výběrové řízení. Po skončení výběrového řízení s úspěšnými dodavateli přímo BBG (.pdf, str. 6) uzavře rámcovou smlouvu, ve které stanoví např. cenu a předpokládaný počet potřebných služeb či zboží. Následně e-shop sestaví katalog (.pdf, str. 26–27) s požadovaným zbožím a jeho poskytovateli a funguje jako centrální webový informační a nákupní portál.

Závěrečné hodnocení

Na webových stránkách vlády, Digitální a informační agentury ani v dalších veřejně dostupných zdrojích se informace k realizaci nebo přípravám jednotného digitálního tržiště nenacházejí. Demagog.cz kontaktoval kancelář vicepremiéra pro digitalizaci Ivana Bartoše, Digitální a informační agenturu, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo financí. Všechny uvedené instituce nám potvrdily, že jednotné digitální tržiště je stále (ke 30. červnu 2023) ve stadiu záměru. Z tohoto důvodu hodnotíme slib jako nerealizovaný. 

Programový bod o dobrovolném doplňkovém zdravotním připojištění reaguje na paragraf zákona o veřejném zdravotním pojištění, který neumožňuje doplatit rozdíl v ceně za lepší péči či materiál, pokud je zdravotnické vybavení hrazeno z veřejného zdravotního pojištění.

Zmiňme, že typ zdravotního materiálu si pacient vybrat nemůže, jelikož je rozhodnutí na lékaři (video, čas 34:27). Zavedení dobrovolného doplňkového pojištění by pak lidem tuto volbu umožnilo (video, čas 0:46). Zároveň by pacienti nově měli mít možnost uhradit pouze rozdíl mezi cenou běžně užívaného a nadstandardního prostředku.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) záměr zavést toto připojištění komentoval již v lednu 2022, kdy upozornil na to, že se nemá jednat o zavedení nadstandardů ve zdravotnictví, a že změna nepovede k rozdílné péči pro bohaté a chudé (video, čas 35:17).

Podle vyjádření člena sněmovního Výboru pro zdravotnictví Bohuslava Svobody (ODS) z ledna 2022 by se dobrovolné připojištění mělo týkat pouze materiálů, u kterých lze cenu objektivně vyčíslit. Péče nutná pro daný zákrok by měla zůstat stejná.

Ministr Válek pak o tomto opatření hovořil v červnu 2022, kdy uvedl, že vláda ještě nemá představu o tom, od kdy konkrétně by doplňkové připojištění fungovalo. Zároveň tehdy řekl, že expertní týmy diskutují s pojišťovnami a legislativci, aby kabinet Petra Fialy mohl některé návrhy Poslanecké sněmovně předložit v roce 2022 a další během roku 2023. Ministr dále upřesnil, že „cílem je, aby vše, co je dnes hrazeno z veřejného pojištění, bylo hrazeno i nadále. Aby ti, kteří dodržují doporučení lékařů, hlavně chodí na preventivní prohlídky a screeningy, měli výhodu a naopak, ti, co musí za něco platit, se na to mohli připojistit.“

Doplňkovému připojištění se Vlastimil Válek věnoval i v říjnu 2022 na summitu Ekonomika zdravotnictví, který byl pořádaný Zdravotnickým deníkem nebo na programové konferenci TOP 09 v listopadu 2022. Je třeba zmínit, že předseda Výboru pro zdravotnictví Senátu Roman Kraus (ODS) ke konci roku 2022 potvrdil, že první návrhy na zavedení dobrovolného připojištění např. v oblasti stomatologie nebo dlouhodobé péče byl již rozpracovaný.

Nutnost debaty o dobrovolném připojištění jako dalšího finančního zdroje veřejného zdravotního pojištění připomněl v listopadu 2022 i ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Podle ministra zdravotnictví Válka by toto opatření mohlo částku vybranou na pojistném navýšit přibližně o 3 až 5 %. Zároveň ovšem uvádí, že „odhady se samozřejmě liší, záleží na rozsahu připojištění.“ 

Pro kontext připomeňme, že podobnou reformu – tedy možnost připlácení – se pokusil v roce 2011 zavést tehdejší ministr zdravotnictví Leoš Heger. Jeho novela navíc umožňovala i příplatek za lepší péči, čímž rozdělila zdravotnictví na standardní a nadstandardní. Tato právní úprava však byla nálezem (.pdf) Ústavního soudu v roce 2013 zrušena kvůli nejasné definici nadstandardní péče. 

Závěr 

Kabinet Petra Fialy tedy svůj záměr zavést dobrovolné doplňkové připojištění neopustil. O možnosti jeho zavedení opakovaně mluvil mj. ministr zdravotnictví Válek. Senátor za ODS Roman Kraus na konci roku 2022 uvedl, že první návrh na zavedení dobrovolného připojištění byl již rozpracovaný. Vláda ale ke konci června 2023 neschválila, a ani nepředstavila žádné znění návrhu zákona, který by toto opatření zaváděl. Slib proto hodnotíme jako nerealizovaný.

Vládní programové prohlášení (.pdf, str. 40) zmiňuje rozsáhlý výčet dopravních staveb, které mají být dokončeny či zahájeny.

Obchvat Českých Budějovic a další části dálnice D3

Nejdříve prohlášení zmiňuje zprovoznění obchvatu Českých Budějovic, které má proběhnout do konce roku 2025. Podle Ministerstva dopravy se tato stavba, jež je součástí dálnice D3, skládá ze dvou částí: úseku Úsilné–Hodějovice (.pdf) a úseku Hodějovice–Třebonín (.pdf). Výstavba obou těchto částí byla zahájena na jaře 2019 (.pdf, .pdf, vše str. 4), dokumenty Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) pak uvádějí, že by k uvedení do provozu mělo dojít v průběhu roku 2024. Doplňme, že ŘSD v roce 2019 předpokládalo, že řidiči budou moci úseky využívat už v roce 2022 (.pdf, .pdf, vše str. 5).

V srpnu 2022 ministr dopravy Martin Kupka (ODS) a hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba (ODS) uvedli, že stát počítá s tím, že obchvat bude fungovat od ledna 2025. Stavbu obchvatu tehdy zmiňovali kvůli nárůstu ceny, která se podle jejich vyjádření navýšila o 100 milionů korun. Na začátku června 2023 zástupci ŘSD zmiňovali, že by se stavba mohla prodražit až o jednu miliardu korun, především kvůli rostoucí ceně materiálů. Stále se však počítá s tím, že k dokončení stavby dojde koncem roku 2024 a ke zprovoznění v lednu 2025.

S obchvatem Českých Budějovic souvisí také zprovoznění dalších úseků dálnice D3. Těch je od Českých Budějovic na jih do Dolního Dvořiště hned několik. K červnu 2023 jsou ve výstavbě dva výše zmíněné úseky (mezi Úsilným a Třebonínem) a také navazující úsek Třebonín–Kaplice (.pdf, str. 4). V jeho případě začalo výběrové řízení v roce 2020, stavba poté začala za vlády Petra Fialy v únoru 2022 (.pdf, str. 4). Podle ŘSD by mělo ke zprovoznění dojít v průběhu roku 2024 (.pdf, str. 4). V realizaci je i odpočívka v Chotýčanech, s jejímž dokončením ŘSD počítá ještě v roce 2023 (.pdf, str. 4).

Další části dálnice D3 byly k červnu 2023 ve fázi přípravy. V Jihočeském kraji se jedná o dva úseky mezi Kaplicí a Dolním Dvořištěm, u nichž bylo v roce 2023 zahájeno výběrové řízení (.pdf, .pdf, vše str. 4). Uvedení do provozu je pak plánováno na roky 2025 a 2026.

Doplňme, že v přípravě je také šest dalších úseků dálnice D3 ve Středočeském kraji a v hl. m. Praze. Propojit by konkrétně měly Jesenici u Prahy (.pdf) a obec Nová Hospoda u Tábora (.pdf). V jejich případě nicméně Ministerstvo dopravy počítá se zahájením výstavby výhledově až v roce 2026, dokončení se předpokládá v roce 2029.

Prodloužení dálnic D4, D6, D7, D49 a D55

Dále programové prohlášení zmiňuje prodloužení dálnic D4, D6, D49 a D55. Aktualizované prohlášení pak obsahuje také zmínku o prodloužení dálnice D7.

• Dálnice D4
  
  Dálnice D4, jejíž trasa se line z Prahy na jihozápad (.pdf, str. 4–5), momentálně (k červnu 2023) prochází velkou výstavbou v úseku vedoucím z Příbrami směrem na Písek. Web zdopravy.cz v dubnu 2023 uvedl, že celý nově stavěný úsek dálnice bude obsahovat 40 nových mostů, z nichž většina bude ještě v roce 2023 dotažena do fáze hrubé stavby. Podle smlouvy českého státu a sdružení Via Salis má být stavba dokončena v prosinci 2024.
  
  V současnosti (v červnu 2023) probíhá stavba pěti úseků dálnice mezi Příbramí a Pískem v celkové délce 31,9 km. Úseky Háje–Milín, Milín–Lety, Lety–Čimelice, Čimelice–Mirotice (vše .pdf, str. 4) i rozšíření u Mirotic (.pdf, str. 4) byly zahájeny v roce 2021 a dokončeny by podle ŘSD měly být v roce 2024.
  
  Doplňme, že stavbu dálnice D4 financuje zmíněné sdružení Via Salis, které sdružuje francouzské firmy Vinci Highways a Meridiam. Později bude mít toto sdružení na starosti také údržbu a provoz. Jedná se o první projekt stavby dálnice za peníze soukromých investorů, který v České republice probíhá.
  
   
• Dálnice D6
  
  Prodloužení dálnice D6, vedoucí z Prahy přes Karlovy Vary a Cheb směrem k německé hranici, také probíhá. Stavba nejnovějšího úseku, tedy obchvatu obce Hořovičky (.pdf, str. 4), začala 28. března 2023. V červnu 2023 probíhá také stavba dvou přeložek dálniční trasy u obcí Krupá (.pdf) a Hořesedly (.pdf) a stavba odpočívadla Kolešov (.pdf). K uvedení do provozu tří z těchto rozestavěných úseků by podle ŘSD mělo dojít v roce 2025, v případě přeložky u obce Krupá v roce 2024 (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4).
  
  Dalších pět úseků bylo v červnu 2023 ve fázi příprav. V případě úseku Petrohrad–Lubenec (.pdf, str. 4) bylo v květnu 2023 spuštěno výběrové řízení na zhotovitele stavby, Ředitelství silnic a dálnic přitom počítá se začátkem výstavby ještě v roce 2023. U dalších dvou úseků má stavba začít v roce 2024 (.pdf, .pdf, vše str. 4) a u zbývajících dvou až v roce 2025 (.pdf, .pdf, vše str. 4). Většina z těchto úseků by dle ŘSD měla být v provozu od roku 2027, jeden od roku 2026.
  
   
• Dálnice D7
  
  Trasa dálnice D7 vede z Prahy do Chomutova. V dubnu 2023 získalo Ředitelství silnic a dálnic hned čtyři pravomocná stavební povolení na jeden z úseků dálnice. V současné době jsou v realizaci tři úseky dálnice, přesněji výstavba přídatných pruhů u Kněževsi, Chlumčan a Loun (vše .pdf, str. 4). Ke zprovoznění těchto částí D7 by dle ŘSD mělo dojít ještě v roce 2023.
  
  Dalších 7 úseků je v přípravě a jejich zahájení se plánuje v letech 2024 (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4), 2025 (.pdf, .pdf, vše str. 4) a 2026 (.pdf, str. 4).
  
   
• Dálnice D49
  
  Na dálnici D49, vedoucí z Hulína kolem Zlína směrem na Slovensko, probíhají práce od prosince 2021. Jedná se o 17,3 km dlouhý úsek mezi Hulínem a Fryštákem (.pdf, str. 4), jehož zprovoznění se plánuje na rok 2024. Doplňme, že v případě této části došlo v prosinci 2021 ke znovuzahájení stavby, která původně začala už v roce 2008. V roce 2010 ji ale Ministerstvo dopravy, tehdy vedené Vítem Bártou, pozastavilo z důvodu úspor. Později se výstavba pozdržela kvůli stížnostem některých ekologických spolků.
  
  Kromě tohoto prvního úseku se zatím na žádné části budoucí D49 nepracuje. Sedm úseků je v současné době v přípravě. U jedné stavby byla v lednu 2022 podána žádost o vydání územního rozhodnutí (.pdf, str. 4), ukončení územního řízení ŘSD předpokládá v průběhu roku 2023. Podobně je tomu i v případě jedné z dalších částí D49 (.pdf, str. 4). K zahájení výstavby těchto dvou úseků by mělo dojít v roce 2027.
  
  U zbývajících pěti úseků se počítá s ukončením územního řízení až v letech 2025 až 2026 a se začátkem výstavby výhledově v letech 2029 až 2031 (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, .pdf, str. 4).
  
   
• Dálnice D55 a slib zprovoznění tří úseků
  
  Trasa dálnice D55 spojuje Olomouc a Břeclav. K otevření zatím posledního zprovozněného úseku došlo v listopadu 2021 (.pdf, str. 4), tedy ještě za vlády Andreje Babiše.
  
  K červnu 2023 se pracuje na celkem šesti úsecích, odpočívadlech a mostech. U dvou z nich se s výstavbou začalo už v letech 2020 (.pdf, str. 4) a 2021 (.pdf, str. 4). Další část se začala stavět v září 2022 (.pdf, str. 4). Zprovoznění těchto tří úseků, které dohromady měří 21,38 km, je plánováno na rok 2024. V dubnu 2023 pak došlo k zahájení stavby mostu u Napajedel, nového dálničního úseku mezi Olomoucí a Kokory a odpočívky u Majetína (.pdf, str. 4). Most i nový úsek by měly být zprovozněny v roce 2025 (.pdf, .pdf, vše str. 4), odpočívka pak v roce 2028 (.pdf, str. 4).
  
  Dalších šest částí D55 je k červnu 2023 zatím v přípravě. U dvou úseků ŘSD přepokládá zahájení stavby v roce 2025 (.pdf, .pdf, vše str. 4), u úseků od Bzence směrem na jih na Břeclav se předpokládaný termín zahájení stavby pohybuje dokonce až mezi lety 2028 a 2030 (.pdf, .pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4).

Obchvat Frýdku-Místku a dálnice D48

Obchvat Frýdku-Místku se skládá ze tří dálničních staveb. Dvě z nich, přesněji první etapa obchvatu (.pdf, str. 4) a připojení dálnice D56 na dálnici D48 (.pdf, str. 4), jsou plně v provozu od září 2022. Druhá etapa obchvatu (.pdf, str. 4), která se začala stavět v září 2019, byla na konci roku 2022 otevřena řidičům v omezeném režimu. ŘSD předpokládalo, že by měla být tato část dálnice D48 uvedena do plného provozu na konci července 2023 (.pdf, str. 4).

V rámci výstavby dálnice D48, jejíž trasa vede z Bělotína právě kolem Frýdku-Místku až do Českého Těšína, jsou dále ve výstavbě tři další úseky. Jedná se o úseky Palačov – Šenov u Nového Jičína (.pdf, str. 4) a Bělotín–Dub (.pdf, str. 4), které se staví od června 2021, plně v provozu by pak měly být v letech 2023 a 2024. Úsek Dub–Palačov (.pdf, str. 4) se začal stavět na začátku června 2023, dle dokumentů ŘSD by po něm řidiči měli začít jezdit až v roce 2026.

V procesu přípravy jsou i dvě další stavby, a to II. etapa části Bělotín–Rybí (.pdf, str. 4) a mimoúrovňová křižovatka u Nošovic (.pdf, str. 4). Dle informací ŘSD by měly být uvedeny do provozu až v letech 2027 a 2028.

Brněnský velký městský okruh

V rámci brněnského velkého městského okruhu, který tvoří velkou část silnice I. třídy I/42 (.pdf), došlo ke zprovoznění prozatím posledního dokončeného úseku v roce 2020 (.pdf, str. 4). Podle přehledu ŘSD probíhají v červnu 2023 práce na pěti stavbách, z nichž tři byly zahájeny ještě v letech 2020 a 2021 (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4), další pak už za současné vlády v listopadu 2022 (.pdf, str. 4) a v dubnu 2023 (.pdf, str. 4). U všech ŘSD předpokládá uvedení do provozu v roce 2024.

Tři úseky velkého městského okruhu Brno jsou k červnu 2023 ve fázi příprav. Se zahájením stavby se počítá v letech 2027 až 2029 (.pdf, .pdf, .pdf, vše str. 4). V případě posledních dvou úseků okruhu (.pdf, .pdf, vše str. 4) ještě nebyly k červnu 2023 dokončeny technicko-ekonomické studie. Ředitelství silnic a dálnic uvádí, že výstavbu těchto staveb lze očekávat až po roce 2033.

Závěr

Obchvat Českých Budějovic k červnu 2023 prozatím zprovozněn nebyl. ŘSD předpokládá, že k tomu dojde během roku 2024. Podobně je tomu i u dalších plánovaných částí dálnice D3 v Jihočeském kraji, které by měly být dle dokumentů ŘSD zprovozněny v letech 2025 a 2026.

Co se týče prodloužení dálnice D4, všech pět zbývajících úseků je ve výstavbě a zprovoznění je dle ŘSD plánováno na rok 2024. V případě dálnice D6 jsou v realizaci čtyři úseky, jejichž uvedení do provozu se plánuje na roky 2024 a 2025. Na dálnici D49 je rozestavěný jeden úsek, po kterém by dle ŘSD měli řidiči začít jezdit v roce 2024.

V případě dálnice D55 probíhá výstavba tří úseků, které dohromady měří 21,4 km. Jejich zprovoznění je plánováno rovněž na rok 2024.

O něco složitější je situace s „dokončením dálnice D48“, o kterém vládní slib mluví. Obchvat Frýdku-Místku, který je součástí D48, by měl být podle ŘSD plně dokončen v roce 2023 a ve výstavbě jsou pak i další tři úseky dálnice D48, které by měly být postupně zprovozněny v letech 2023, 2024 a 2026. Poslední dvě části D48 jsou nyní jen ve fázi přípravy, ŘSD přitom počítá s jejich zprovozněním až v letech 2027 a 2028, tedy po roce 2025, kdy Fialově kabinetu skončí funkční období.

Pět staveb velkého městského okruhu v Brně je nyní v realizaci, s jejich zprovozněním se počítá v roce 2024. Tři další stavby jsou pouze ve fázi příprav, ŘSD uvádí, že by se měly začít stavět až v roce 2027 a později. U dvou zbývajících prozatím probíhají technicko-ekonomické studie.

Na závěr tedy shrňme, že v řadě bodů, které vládní slib vyjmenovává, výstavba nyní probíhá. Celý slib tak hodnotíme jako průběžně plněný.

Pro začátek zmiňme, že o nutnosti změnit důchodový systém se mluví už od 90. let (.pdf). V průběhu let docházelo k některým úpravám parametrů důchodového systému (.pdf, str. 95–98), zvláště co se týče valorizací penzí. Kromě Nečasovy vlády, jejíž reforma byla ale později zrušena, se však žádnému kabinetu ucelenou reformu financování důchodového systému prosadit nepodařilo. První i druhá vláda Andreje Babiše se ve svých programových prohlášeních zavázaly k tomu, že o důchodovou reformu budou usilovat. Ani Babišova vláda ji ovšem nevypracovala.

O důchodovou reformu se snaží rovněž nynější vláda Petra Fialy. V únoru 2023 se Fialův kabinet kvůli snížení deficitu veřejných financí shodl (.pdf, str. 1) na snížení valorizace důchodů (.docx), která se promítla v mimořádné valorizaci v červnu 2023. Změn zákona o důchodovém pojištění se sice týká např. dřívější návrh z roku 2022, ten ovšem vláda popisuje především jako „technickou novelu“ předpisů z oblasti důchodového pojištění, která změny obsažené ve vládním slibu nikterak nezmiňuje (.doc).

V květnu 2023 Fialův kabinet představil ozdravný plán pro veřejné finance, jehož součástí je návrh konsolidačního balíčku (.docx) a návrh důchodové reformy. Tu vláda Poslanecké sněmovně předložila 25. května 2023. Návrh novely zákona o důchodovém pojištěním (.pdf) k 30. červnu 2023 prošel prozatím pouze prvním čtením.

Základní a zásluhová složka

Starobní důchod se skládá ze dvou složek – základní a procentní výměry. Základní výměra je pro všechny stejná a činí 10 % průměrné mzdy měsíčně. Procentní výměra (neboli zásluhový díl) se na výchozí výši důchodu rovněž podepisuje a závisí na době pojištění a příjmech jednotlivce. Může být nejméně 770 Kč měsíčně. Podle návrhu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) by se ovšem měla zvýšit na 10 % průměrné mzdy, přičemž samotná základní výměra zůstane zachována. Každý důchodce by tak měl mít garantovanou minimální penzi ve výši 20 % průměrné mzdy. Podle MPSV má toto opatření pomoci důchodcům s nízkými penzemi, kteří většinu života pečovali o jinou osobu či pracovali, ale měli nízké příjmy.

Co se týče vlivu počtu vychovaných dětí, zavedení tzv. výchovného prosadila ve Sněmovně ještě v roce 2021 (tedy před nástupem Fialovy vlády) ČSSD (.pdf, str. 27–28) při schvalování novely zákona o důchodovém pojištění. Podle současného znění zákona se částka 500 Kč za jedno vychované dítě valorizuje vždy od 1. ledna. Konkrétně se navyšuje o tolik procent, o kolik se dle zákonných pravidel na začátku daného roku zvýší zásluhová část důchodů, což se odvíjí od růstu indexu spotřebitelských cen (inflace).

Fialův kabinet plánuje toto výchovné zachovat, návrh však mění způsob výpočtu zvýšení tohoto příspěvku (.pdf, str. 39 ze 48), stejně tak vláda plánuje změnit pravidla pro obecnou valorizaci penzí (.pdf, str. 42 ze 48). V současnosti (k 30. červnu 2023) se procentní výměra během pravidelné valorizace zvýší tak, aby nárůst důchodů spolu se zvýšením základní výměry dohromady odpovídal součtu růstu cen a polovině růstu reálné mzdy. Vládní návrh pak plánuje tento růst snížit na třetinu reálné mzdy (.pdf, str. 42 ze 48).

Podle serveru Seznam Zprávy má výchovné v budoucnu nahradit rodinný vyměřovací základ, který by měl pomoci především matkám s nižšími příjmy. Nyní (k červnu 2023) se totiž za dobu péče o malé dítě do čtyř let počítá do důchodu pouze průměrný výdělek za dobu pracovní aktivity rodičů. Podle návrhu Fialovy vlády by se ale při výpočtu penze za toto období mělo nově vycházet z průměrné mzdy v daném roce. Kvůli započítávání této průměrné mzdy během péče o dítě by pak měli rodiče vyšší vyměřovací základ pro určení jejich důchodů. Dodejme, že u všech pečujících osob by stále zůstala možnost zvolit si současný výpočet.

Dobrovolná složka

Vládní závazek dále slibuje zavést dobrovolnou složku důchodového pojištění ve formě státního či veřejnoprávního fondu. V současné době se mohou lidé dobrovolně účastnit třetího pilíře (.pdf) penzijního systému, který se skládá z penzijního připojištění a doplňkového penzijního spoření. Účastníkům pak finanční příspěvek vyplácí stát, který také umožňuje odečíst část zaplacených příspěvků ze základu daně z příjmů, případně zaměstnavatel. Nicméně pokud tento příspěvek poskytuje zaměstnavatel, stát již finance neposkytuje.

Návrh, který Fialův kabinet v květnu 2023 předložil Poslanecké sněmovně, však dobrovolnou složku důchodového pojištění nikterak nezmiňuje a nepojednává ani o zřízení státního fondu, v jehož rámci by tato složka probíhala (.pdf). „Programové prohlášení vlády počítá se vznikem státního penzijního fondu. V tuto chvíli ale na ministerstvu nemáme k dispozici žádný konkrétní návrh,“ řekl mluvčí MPSV Jakub Augusta.

Vláda 14. června 2023 schválila (.pdf) návrh zákona, který navrhuje změny ve státní podpoře penzijního spoření (.pdf). Konkrétně navrhuje zavedení tzv. dlouhodobého investičního produktu, který má být alternativou k již zavedeným finančním produktům zabezpečení na stáří, jež jsou i dnes daňově podporovány. Dále například upravuje státní podporu penzijního připojištění (.pdf, str. 30 z 316) a navrhuje zavést také alternativní účastnický fond (.pdf, str. 32–33 z 316), jehož cílem je umožnit penzijním společnostem „investovat dynamičtěji a dosáhnout pro účastníky vyššího zhodnocení“. Návrh tohoto zákona byl Sněmovně předložen 15. června 2023, přičemž ke 30. červnu 2023 zatím neprošel prvním čtením.

Závěr

Vláda v květnu 2023 představila návrh důchodové reformy a následně Sněmovně předložila návrh novely zákona o důchodovém pojištění. Vliv počtu vychovaných dětí (tzv. výchovné) zůstává zachován, návrh reformy ovšem upravuje výpočet zvýšení tohoto příspěvku. Minimální procentní výměra (neboli zásluhová složka) se má zvýšit ze 770 Kč na 10 % průměrné mzdy, a každý důchodce by tak měl mít minimální garantovaný důchod ve výši 20 % průměrné hrubé mzdy.

Návrh zákona, který plánuje zavést fond pro podporu dobrovolné účasti na důchodovém systému, schválil Fialův kabinet v červnu 2023 a Poslanecké sněmovně jej předložil ve stejném měsíci. Ta jej ke 30. červnu 2023 prozatím neschválila. Slib tedy hodnotíme jako průběžně plněný.

Pozůstalostní důchod

Podmínky nároku na vdovský a vdovecký důchod jsou ukotveny v zákonu o důchodovém pojištění. Platí, že pozůstalostní důchod náleží vdově nebo vdovci po dobu jednoho roku od smrti partnera či partnerky. Po uplynutí této doby má pozůstalý nárok na vdovský či vdovecký důchod jen ve vymezených případech, pokud např. pečuje o nezaopatřené dítě nebo má sám invalidní postižení třetího stupně.

Výše vdovského a vdoveckého důchodu se skládá ze základní a procentní výměry. Základní výměra pozůstalostního důchodu činí 10 % průměrné mzdy měsíčně a je pro všechny penze stejná. V roce 2023 tato částka dosahuje 4 040 Kč, o rok dříve byla ve výši 3 900 Kč. Výše procentní výměry se poté rovná 50 % procentní výměry starobního důchodu, který pobíral nebo by pobíral manžel či manželka v době smrti. 

Valorizace důchodů

Výši důchodů v České republice ovlivňuje valorizace, která je ukotvena ve zmíněném zákoně o důchodovém pojištění. Na základě něj se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, přičemž jejich zvýšení se odvíjí od růstu spotřebitelských cen (tedy inflace) a růstu mezd.

Zákon také stanovuje podmínky pro mimořádnou valorizaci penzí. K té se přistupuje v případě, kdy růst indexu spotřebitelských cen (domácností celkem, případně domácností důchodců) dosáhl alespoň 5 % oproti měsíci, který byl zohledněn předchozí valorizací. Zásluhový díl penze (tedy procentní výměra důchodu) se pak navyšuje o tolik procent, o kolik ve sledovaném období vzrostly ceny.

Valorizace během Fialovy vlády

Během vlády Petra Fialy byly důchody zvýšeny hned několikrát, přičemž poprvé se tak stalo pravidelnou valorizací 1. ledna 2022. Toto zvýšení ovšem schválila ještě předchozí vláda Andreje Babiše v září 2021. Výše důchodu se zvedla v průměru o 805 korun, z toho 505 Kč představovala zákonná valorizace a 300 korun Babišův kabinet přidal důchodcům navíc.

Druhé, tentokrát mimořádné, zvýšení důchodů nastalo 1. června 2022. Tato mimořádná valorizace vycházela z nařízení vlády z února 2022. Procentní výměra důchodů (tedy i vdovských) se úměrně s růstem cen zvýšila o 8,2 %.

Třetí, a znovu mimořádná, valorizace se v roce 2022 odvíjela od nařízení vlády z května 2022. Zásluhový procentní díl důchodů vzrostl o 5,2 %, „tedy o výši růstu cen domácností důchodců v rozhodném období únor až duben 2022“.

V září 2022 pak Fialova vláda stanovila nařízením další zvýšení od 1. ledna 2023, tedy v pravidelném termínu zvýšení. Od letošního roku se tak procentní výměra důchodů zvedla o 5,1 % a penze v průměru vzrostly o 825 korun. Na růstu důchodů se ovšem podílelo i tzv. výchovné, tedy příplatek ve výši 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě. Výchovné nicméně zavedla (.pdf, str. 1) novela zákona o důchodovém pojištění, kterou Poslanecké sněmovně předložila již vláda Andreje Babiše v květnu 2021. Poslanci pak tento příplatek za vychované děti schválili v létě 2021.

Mimořádná valorizace v červnu 2023

Dle původního znění zákona o důchodovém pojištění mělo po pěti měsících, tj. v červnu 2023, dojít k mimořádné valorizaci o 11,5 % (.doc, str. 1). Pro stanovení mimořádné červnové valorizace byl rozhodující vývoj inflace od července 2022, zmíněnou hranici 5 % přitom míra inflace přesáhla v lednu 2023, a to dokonce, i kdyby byl posuzován jen růst za samotný leden. Vláda se ale v únoru kvůli snížení deficitu veřejných financí shodla (.pdf, str. 1) na úpravě parametrů valorizace důchodů (.docx), která by se měla promítnout právě v červnové valorizaci. 

Změna způsobu výměry důchodů se skládá ze dvou složek: zvýšení o pevnou částku náležící každému důchodci a procentuální zvýšení (.doc, str. 3). Podle upravených parametrů se konkrétně každý důchod zvýší o pevnou částku 400 Kč a procentní výměra všech penzí vzroste o 2,3 %. Tímto krokem chce vláda zajistit, že příjemcům nejnižších důchodů porostou penze o částku, která bude plně kompenzovat vysokou inflaci (.doc, str. 3).

Poslanci po několikadenním jednání omezení červnového růstu důchodů nakonec v březnu 2023 schválili a po prezidentově podpisu novela 20. března nabyla účinnosti. Upřesněme, že toto zvýšení se bude týkat i pozůstalostních důchodů (.pdf, str. 1). Nepromítne se však u těch, kteří pobírají dva důchody zároveň (typicky starobní a vdovský), u těchto lidí dojde k navýšení pouze u jednoho z důchodů (.pdf, str. 1).

Dodejme, že hnutí ANO se kvůli této změně obrátilo na Ústavní soud, přičemž uvádí hlavní dva důvody pro zrušení této novely. Jako první je tzv. retroaktivita (.pdf, str. 2–3), neboli zpětná účinnost. Toto opoziční hnutí tvrdí, že v případě novely byla změna právního předpisu schválena až po spuštění mechanismu valorizace. „Domníváme se, že vznikl 31. ledna,“ odůvodňuje předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová retroaktivitu jako jeden z pilířů připravovaného návrhu, protože novela vstoupila v účinnost až po zmíněném datu, konkrétně 20. března 2023.

Jako druhý důvod pro podání návrhu na zrušení novely hnutí ANO uvádí vládou vyhlášený stav legislativní nouze, díky kterému se předložený vládní návrh projednával ve zkráceném jednání. Doplňme, že kvůli přijetí ve stavu legislativní nouze se na Ústavní soud obrátila také skupina senátorů.

Změny v důchodovém systému z května 2023

Kabinet Petra Fialy v květnu 2023 představil úsporný konsolidační balíček a také chystané změny v systému důchodovém pojištění. Tyto změny zahrnovaly např. nastavení odchodu do důchodu podle aktuální doby dožití tak, aby lidé v důchodu strávili průměrně 21,5 roku. Tato důchodová reforma pak zmírňuje podmínku pro znovunabytí vdovského a vdoveckého důchodu, jelikož se po ztrátě nároku na vdovský důchod prodlouží doba, kdy je možné jej znovu získat. V současnosti je dvouletá, vláda ji chce změnit na pět let. Zvýšení pozůstalostních důchodů ovšem reforma nenavrhuje.

Závěr

Průměrná výše vdovských a vdoveckých důchodů tedy během Fialovy vláda roste a zvýší se i v případě upravené valorizace v červnu 2023. Toto zvyšování důchodů se však váže na inflaci, přičemž jak pravidelná, tak mimořádná valorizace vychází ze zákonné povinnosti. Vláda je tedy musí zvýšit. Prozatím pouze chystá zmírnit podmínky pro znovunabytí pozůstalostních důchodů.

Zmiňme, že nad rámec zákonné valorizace důchody zvýšil např. minulý kabinet Andreje Babiše, Fialova vláda však obdobný krok prozatím neučinila a nepředstavila žádný konkrétní návrh týkající se zvyšování pozůstalostních důchodů nad rámec zákonné valorizace. Slib proto hodnotíme jako nerealizovaný.

V rámci zefektivnění a většího využití moderních technologií na poli státní správy se vláda Petra Fialy zavázala k vytvoření tzv. eDokladovky (.pdf, str. 34)

Co je to eDokladovka

Pro úplnost je vhodné celý koncept více přiblížit. EDokladovka je mobilní aplikace, jejíž prototyp vytváří Státní tiskárna cenin, a do níž bude v budoucnu možné nahrát jednotlivé doklady, které občanům vydává stát. Dle Ivana Bartoše (Piráti), ministra pro místní rozvoj a místopředsedy vlády pro digitalizaci, by měl být v první fázi obsahem této aplikace občanský průkaz. Podle Bartoše by mohly být v dalších fázích v aplikaci také informace o dětech, řidičské oprávnění, potvrzení o statusu studenta nebo například kartička zdravotní pojišťovny a eRecept.

Dle Bartošových slov by mělo být použití aplikace jednoduché a mělo by být obdobné jako použití aplikace Tečka, kterou občané České republiky používali během pandemie covidu-19 při prokazování, že byli očkováni nebo testováni. Občané by se v budoucnu mohli prokazovat prostřednictvím QR kódu z mobilní aplikace namísto plastové kartičky. Kód by přitom sloužil jako klíč k přenosu dat, který by následně proběhl pomocí technologie bluetooth.

Je dobré zdůraznit, že občan si bude moci nastavit, jaké konkrétní informace si přeje sdílet, a také to, že tato mobilní aplikace nebude nahrazovat fyzické doklady, ale bude sloužit pouze jako jejich digitální kopie.

Jako jeden ze svých prvních projektů si vzala v současné době eDokladovku pod křídla nově vzniklá Digitální a informační agentura (.pdf, str. 1). Ta začala fungovat 1. dubna 2023 na základě novely zákona o právu na digitální služby. Dle této novely je agentura „ústředním správním úřadem pro elektronickou identifikaci a služby vytvářející důvěru a pro informační systémy veřejné správy“ a její hlavní agendou by tedy měla být digitalizace veřejné správy (.pdf, str. 1).

Pro doplnění uveďme, že obdobná koncepce vzniká i na půdě Evropské unie. V červnu 2021 Evropská komise zveřejnila návrh (.pdf, str. 1–2) revize nařízení eIDAS (č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu EU), zjednodušeně eIDAS 2.0. Jedná se o balíček změn v oblasti elektronické identifikace, který zavádí tzv. evropské peněženky digitální identity.

Dle evropského návrhu bude muset každý členský stát vydat svým občanům elektronickou peněženku do 12 měsíců ode dne, kdy schválený návrh eIDAS 2.0 vstoupí v platnost (.pdf, str. 25). Návrh nařízení nebyl na půdě Evropské unie dosud schválen. Digitální a informační agentura tento záměr EU zmiňuje také ve své tiskové zprávě. Konkrétně deklaruje, že v roce 2026 bude pilotní projekt eDokladovky aktualizován do evropské digitální peněženky, která bude platná v rámci Evropské unie (.pdf, str. 2).

Plnění slibu

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) spolu s ministrem pro místní rozvoj Ivanem Bartošem 17. dubna 2023 oznámil, že předložili společný návrh na úpravu stávajícího zákona, kterým by mělo dojít k zavedení eDokladovky, do meziresortního připomínkového řízení. V elektronické knihovně, v níž jsou zveřejňovány vládní dokumenty, se daný návrh (.doc) objevil 20. dubna 2023.

V dubnu a květnu 2023 probíhalo zmíněné meziresortní připomínkové řízení, které bylo ukončeno k 22. květnu 2023. Vláda tento návrh doposud neschválila (k 30. červnu 2023). Z tohoto důvodu hodnotíme slib jako průběžně plněný. Na závěr doplňme, že aby mohla novela vstoupit v platnost, musí ji schválit Parlament.

Jedním z vládních slibů, obsažených v původním programovém prohlášení (.pdf, str. 9), je i příprava nového energetického zákona do konce roku 2022. Ten by měl zavádět komunitní energetiku a zjednodušit vlastníkům instalaci energetického zařízení na domech, přičemž energii z nich získanou by pak lidé mohli sdílet.

Nejprve zmiňme, že podle Ministerstva životního prostředí je účelem komunitní energetiky „podpora decentralizace a demokratizace (zvýšeného zapojení menších hráčů) energetiky, zvyšování zapojení obnovitelných zdrojů energie, zvyšování energetické účinnosti a opatření proti energetické chudobě, a to zejména na úrovni domácností a malých a středních podniků.“

Ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP) se od nástupu vlády Petra Fialy nachází vícero novel energetického zákona. Jednou takovou novelizací je např. návrh z podzimu 2022, který stanovil maximální výkupní ceny energií a zrušil již nepoužívané (ale tehdy stále platné) vyhlášky a nařízení. Tento návrh však kroky k zavedení komunitní energetiky neobsahoval (.pdf) a jejím cílem bylo zejména „zastropovat nepřiměřeně vysoké tržní příjmy z prodeje elektřiny“ kvůli vysokým cenám energií (pdf, str. 7).

Další návrh novely energetického zákona (.docx) Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) vládě předložilo 4. listopadu 2022 a verze pro jednání vlády byla definitivně hotová na konci února 2023. Fialův kabinet poté návrh schválil 21. června 2023 (.pdf). Jedním z cílů tohoto návrhu je mj. „umožnit občanům, obcím a malým podnikatelům zapojit se do komunitní energetiky.“ MPO na svém webu uvádí, že principem této komunitní energetiky bude sdílení vlastní vyrobené elektřiny. Návrh proto zavádí institut aktivního zákazníka, který umožní, aby si lidé mohli vyrobenou elektřinu sdílet v jiném předávacím místě, např. z chalupy do bytu. Elektřinu takto budou moci sdílet fyzické a právnické osoby, obce i neziskové organizace.

Druhým institutem, který má napomoci sdílet elektřinu, jsou tzv. energetická společenství, jejichž základem má být společná výroba energie např. solárními nebo větrnými elektrárnami a její následné sdílení mezi členy. V jedné takové skupině si bude moct energii posílat až 1000 členů, a to na území až tří sousedících obcí s rozšířenou působností, případně Prahy. Dodejme, že MPO k zavedení komunitní energetiky spustilo rovněž informativní web.

Ministerstvo průmyslu a obchodu tedy návrh novely energetického zákona, který zavádí principy komunitní energetiky a má lidem, firmám či obcím usnadnit sdílení elektřiny, dokončilo již v listopadu 2022. Vláda Petra Fialy tento návrh schválila v červnu 2023 a zatím (ke 30. červnu 2023) jej Poslanecké sněmovně nepředložila. Návrh novely MPO nicméně připravilo do konce roku 2022, a slib proto hodnotíme jako splněný. Dodejme však, že návrh, který Fialův kabinet projednával, byl zcela dokončen až v únoru 2023.

Snahy o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) se v české politice objevují opakovaně, docházelo k nim i během vlád Petra Nečase, Bohuslava Sobotky či Andreje Babiše. Zahrnutí České televize (ČT) a Českého rozhlasu jakožto veřejnoprávní média mezi kontrolované subjekty bylo součástí všech těchto návrhů (vše .pdf, str. 2), žádný z nich se však prosadit nepodařilo. 

Zmiňme, že na základě Ústavy ČR NKÚ vykonává dohled nad hospodařením se státním majetkem. Česká televize je přitom ze zákona právnickou osobou, která hospodaří s vlastním majetkem. Stát tak neodpovídá za závazky ČT a NKÚ Českou televizi nemůže kontrolovat. Stejná situace pak platí rovněž u Českého rozhlasu. Kromě nich NKÚ nemůže dohlížet na hospodaření např. obcí, krajů nebo vysokých škol.

Dle zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu tak v současnosti úřad vykonává kontrolu:

1. hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemi nebo kraji v jejich samostatné působnosti,
2. státního závěrečného účtu,
3. plnění státního rozpočtu,
4. hospodaření s prostředky, poskytnutými České republice ze zahraničí, a s prostředky, za něž převzal stát záruky,
5. vydávání a umořování státních cenných papírů,
6. zadávání státních zakázek.

Na konci října 2022 společným prohlášením vyzvaly zákonodárce k rozšíření působnosti NKÚ na veřejnoprávní média i organizace s expertizou v mediální oblasti – jmenovitě šlo o Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu, Rekonstrukci státu a Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Dodejme, že tyto organizace také ocenily předloženou vládní novelu zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlase, ve které se mimo jiné navrhuje (.pdf, str. 2 a 5 z 48), aby se Senát zapojil do voleb mediálních rad. Tímto krokem má být podpořena reprezentativnost navrhovaných kandidátů (.pdf, str. 9 z 48).

Ministr kultury Martin Baxa (ODS) v květnu 2023 na půdě Poslanecké sněmovny potvrdil, že vláda svůj závazek ohledně prosazení návrhu novely zákona o rozšiřování působnosti NKÚ na veřejnoprávní média stále plánuje dodržet. Ve veřejné elektronické knihovně připravované legislativy (VeKLEP) se nicméně zatím žádný návrh, který by takový krok zaváděl, nenachází. Slib proto hodnotíme jako nerealizovaný.

Na začátek uveďme, že daný slib obsahuje původní programové prohlášení vlády z ledna 2022 (.pdf, str. 22) i jeho aktualizovaná verze z března letošního roku.

Vláda Petra Fialy nastoupila do úřadu v prosinci 2021. Prvním rokem, kdy měla vliv na sestavování státního rozpočtu, byl tak rok 2022.

Informace o výdajích na výzkum, vývoj a inovace (VaVaI) lze nalézt v dokumentu Státní rozpočet v kostce (.pdf, str. 30), který za daný rok vždy zveřejňuje Ministerstvo financí. Podrobnější data obsahují např. i státní závěrečné účty (.pdf, str. 36 z 52).

Podporu výzkumu, vývoje a inovací stát financuje ze dvou zdrojů: přímo ze státních prostředků a ze zahraničních zdrojů (.pdf), tedy z rozpočtu EU a z finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska. Dokumenty Ministerstva financí tak uvádějí vždy celkové výdaje na VaVaI a poté jednotlivě i národní a zahraniční zdroje.

Celkové výdaje

V roce 2021 odpovídala suma skutečných celkových výdajů na VaVaI 46,6 mld. Kč (.pdf, str. 36 z 52). V roce 2022 to bylo 46,2 mld. Kč, tedy o přibližně 400 milionů méně.

Rozpočet na rok 2022 původně počítal s tím, že celkové výdaje na výzkum, vývoj a inovace přesáhnou 48 mld. Kč. Skutečná částka tedy nakonec byla ve srovnání s tou rozpočtovanou nižší, podobně jako v roce 2021 (.pdf, str. 36 z 64). Doplňme, že v letech 2020, 2019 a 2018 (vše .pdf, str. 38) byly skutečné výdaje naopak vyšší než původní plán. Nelze proto s jistotou určit, jaké budou ve skutečnosti celkové výdaje na VaVaI v roce 2023, pro nějž rozpočet počítá s částkou 49,5 mld. Kč (.pdf, str. 30). Pro úplnost je však vhodné dodat, že je tato plánovaná rozpočtovaná částka vyšší než schválený rozpočet na VaVaI na rok 2021, který nepřesahoval 48 mld. Kč (.pdf, str. 36 z 64).

Národní zdroje

Pokud se podíváme na prostředky, které na výzkum, vývoj a inovace směřují z národních zdrojů, ty kabinet Petra Fialy lehce navýšil. Podle Ministerstva financí šlo v roce 2021 na podporu VaVaI přímo ze státního rozpočtu 38,3 mld. Kč (viz graf níže), zatímco v roce 2022 to bylo 38,6 mld. Kč (.pdf, str. 36 z 52). Pro rok 2023 poté vláda plánuje výdaje z národních zdrojů na VaVaI (.pdf, str. 30) ve výši 40,2 mld. Kč.

Poměr výdajů k HDP

Doplňme ovšem, že ve vyjádření v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) výdaje na výzkum, vývoj a inovace od roku 2021 klesají. Tento pokles lze přitom pozorovat jak u celkových výdajů, kde došlo mezi lety 2021 a 2022 k poklesu z 0,76 % na 0,68 % HDP, tak i u samotných národních zdrojů, kde došlo mezi zmíněnými roky k poklesu z 0,63 % na 0,57 % HDP.

Zdroje dat: MFČR (.pdf, str. 30), Český statistický úřad

Naplánovaná částka 40,2 mld. Kč z národních zdrojů na rok 2023 by pak dle odhadovaného vývoje HDP způsobila další pokles na 0,54 % hrubého domácího produktu. U celkových výdajů (ve výši 49,5 mld. Kč) by se jednalo o pokles na 0,66 % HDP.

Závěr

V absolutních číslech celkové výdaje na podporu výzkumu, vývoje a inovací v roce 2022 meziročně mírně poklesly ze 46,6 na 46,2 mld. Kč. U národních zdrojů došlo v případě absolutních hodnot k mírnému navýšení ze 38,3 mld. Kč v roce 2021 na 38,6 mld. Kč v roce 2022. Ve vyjádření v poměru k HDP ale výdaje na výzkum, vývoj a inovace z národních zdrojů meziročně klesly, podobně jako u celkových výdajů. Z těchto důvodů hodnotíme slib jako nerealizovaný.

Pro úplnost doplňme, že státní rozpočet na rok 2023 počítá s navýšením celkových výdajů na 49,5 mld. Kč i s navýšením výdajů přímo z národních zdrojů, a to na 40,2 mld. Kč. Data z minulých let ovšem ukazují, že rozpočtovaná částka se od té skutečně vynaložené může lišit. Nelze tedy určit, zda k plánovanému navýšení skutečně dojde.

Jednotné inkasní místo, jehož prostřednictvím by lidé platili jak daně, tak sociální a zdravotní pojištění, mělo být v rámci daňové reformy zavedeno již během vlády Petra Nečase, kdy stál v čele Ministerstva financí Miroslav Kalousek. Zákon o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa byl schválen v roce 2011, ovšem s účinností až od roku 2015. V roce 2014 nicméně Ministerstvo financí, tentokrát v čele s Andrejem Babišem, prosadilo novelu, která zrušila velkou část bodů původního zákona i souvisejících změn a jednotné inkasní místo tak dosud nebylo zavedeno.

Hospodářská komora v květnu 2022 vyzvala vládu Petra Fialy, aby jednotné inkasní místo kvůli zjednodušení administrativy vzniklo. Tehdejší prezident komory Vladimír Dlouhý navrhoval, aby zaměstnavatel jednou měsíčně odváděl na účet finančního úřadu částku, která by zahrnovala daň z mezd jeho zaměstnanců, povinné sociální a zdravotní pojistné za tyto zaměstnance a také pojistné odvody.

Fialův kabinet si závazek zavést jednotné inkasní místo a sjednotit poplatkové a odvodové povinnosti vytyčil v programovém prohlášení (.pdf, str. 31). K 30. červnu 2023 však nepodnikl žádné kroky k jeho naplnění. K uvedenému datu se ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP) nenachází žádný návrh zákona, který by takové opatření zaváděl.

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v květnu 2023 v rozhovoru pro Hospodářské noviny pouze zmínil, že vliv zvýšení limitu u dohod o provedení práce „je vlastně předstupeň tomu, abychom měli jednotné inkasní místo“. Fialova vláda tedy k 30. červnu 2023 neuskutečnila žádné kroky ke splnění závazku, a proto jej hodnotíme jako nerealizovaný.

Biopaliva

Pro kontext nejprve uveďme, že biopaliva 1. generace se vyrábí z plodin potravinářského charakteru, přičemž u nás se jedná především o řepku. Původním záměrem podpory biopaliv bylo omezit dovoz ropy a snížit emise u pohonných hmot. Výroba biopaliv 1. generace, která se v Česku začala přidávat do pohonných hmot od roku 2007, však není zcela bezproblémová.

Pěstování plodin pro tyto účely totiž zabírá ornou půdu, kterou pak třeba nelze využít k produkci jiných důležitých plodin, jež se poté musí pěstovat jinde. Podle některých studií tak při započítání emisí, které souvisí s tzv. nepřímou změnou ve využívaní půdy (označováno jako ILUC; .pdf, str. 6), produkují biopaliva 1. generace větší či srovnatelné množství emisí skleníkových plynů jako fosilní paliva (.pdf, str. 233–234).

Výroba tohoto typu biopaliv má také negativní dopad na lokální biodiverzitu (.pdf). Například řepka vyžaduje velké množství chemických postřiků, které kontaminují vodu v krajině. Doplňme, že podle analýzy Asociace pro mezinárodní otázky z roku 2022 (.pdf, str. 28) se v roce 2021 k pěstování biopaliv 1. generace využívalo 12 % obhospodařované orné půdy v Česku. 

Zrušení povinných biosložek

Povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot bylo v Česku zavedeno v září 2007. Tehdy museli prodejci začít přidávat biopaliva do motorové nafty a od roku 2008 se povinnost začala vztahovat i na motorový benzin. Minimální podíl biosložek byl tehdy stanoven na 2 %. Později se zmíněný podíl navýšil, od roku 2010 tak činil 4,1 % u benzinu a 6 % v případě nafty. Tyto poměry následně zachoval i nový zákon o ochraně ovzduší z roku 2012.

Vláda Petra Fialy se v lednu 2022 ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 45) zavázala podporu biopaliv první generace ukončit a v dubnu 2022 předložila Sněmovně návrh novely, který tuto povinnost ruší (.pdf, str. 19). V květnu 2022 novelu schválil Parlament a podle aktuálního znění zákona tak od 1. července 2022 už dodavatelé nemusí biopaliva do pohonných hmot přidávat.

Vláda rozhodnutí poprvé prezentovala na tiskové konferenci 9. března 2022 v reakci na rostoucí ceny energií v souvislosti s válkou na Ukrajině. Petr Fiala k biopalivům řekl: „Naši občané i firmy už léta platí tady ty peníze za věc, jejíž ekologický dopad už je dnes sporný a asi překonaný. Stojí to peníze stát, stojí to peníze naše občany, vydělává na tom pár firem. Rušíme to. Zároveň to umožní našim zemědělcům, aby na polích pěstovali více obilí, což vzhledem k situaci, jaká je na Ukrajině, bude určitě i v dalších letech potřeba.“

Distributoři pohonných hmot se však nadále musí řídit povinností snižovat emise v benzinu a naftě (.pdf, str. 20), přičemž přimíchávání biopaliv je stále nejlevnější alternativou. „I když nám stát řekne, že biosložku nemusíme přimíchávat, tak ji přimíchávat budeme,“ uvedl předseda Unie nezávislých petrolejářů ČR Ivan Indráček. Přesto rozhodnutí vlády hodnotí jako správné: „K tomu, abychom snižovali CO₂, může v budoucnu vést celá řada cest. Ve chvíli, kdy nemáte povinnost přidávat biosložky, máte motivaci hledat jiné, lepší, efektivnější a rychlejší cesty.“ 

Bioplynové stanice 

Součástí vládního slibu je také ukončení podpory bioplynových stanic, které zpracovávají technické plodiny. Konkrétní kroky, které by vláda v tomto směru podnikla, se nám však ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. 

Upřesněme, že bioplynové stanice fungují na principu přeměny biomasy na bioplyn, tedy směs metanu, CO₂ a dalších plynů (.pdf, str. 10, 14), ze kterého poté stanice vyrábí elektrickou energii, teplo, případně biometan (který se řadí mezi paliva 2. generace). Biomasu lze rozdělit do několika kategorií (.pdf, str. 103), především na biomasu ze zemědělství, z lesnictví a biomasu z průmyslových a komunálních odpadů. Bioplynové stanice používají z velké části jako vstupní surovinu cíleně pěstované plodiny (.pdf, str. 14), jednou z nejvícevyužívaných rostlin je v současnosti především kukuřice.

Nutné je zde zmínit, že není zcela jasné, co má vláda ve svém slibu „technickými plodinami“ přesně na mysli. Český statistický úřad (.pdf) i Ministerstvo zemědělství (.pdf, str. 11) ve svých přehledech řadí mezi technické plodiny např. řepku či konopí, nikoli však kukuřici. Ministerstvo životního prostředí naopak v některých dokumentech o kukuřici jako o technické plodině mluví (.pdf, str. 33). Někdejší ministr zemědělství Zdeněk Nekula v únoru 2022 pro Hospodářské noviny řekl, že mu vadí, kolik ploch orné půdy slouží k pěstování kukuřice, která pak směřuje do bioplynových stanic. Více podrobností o tomto tématu však nedodal.

Na základě zákona o podporovaných zdrojích energie se na bioplynové stanice vztahuje několik druhů podpory. Bioplynové stanice uvedené do provozu do konce roku 2021 si mohou v případě elektřiny zvolit podporu formou garantovaných výkupních cen (.pdf, str. 5). Dále mohou u elektřiny bioplynové stanice využít tzv. aukční bonus. Pravděpodobně nejvýznamnější formou podpory je zelený bonus, který se vztahuje jak na vyrobenou elektřinu, tak i na vyrobené teplo a biometan. 

Zelený bonus na biometan lze získat, jen když je vyráběn z biomasy „splňující kritéria udržitelnosti“ a „úspory emisí skleníkových plynů“, která stanovují další právní předpisy. Daná kritéria musí splňovat i větší bioplynové stanice, pokud chtějí získat podporu na elektřinu a teplo. Zmíněnými právními předpisy jsou především vyhláška č. 110/2022 Sb. a dále také nařízení vlády č. 189/2018 Sb., které se nicméně vztahuje spíše jen k tomu, na jakých typech ploch se biomasa může pěstovat.

Vyhláška č. 110/2022 Sb. z května 2022 říká, že v případě výroben elektřiny nebo tepla uvedených do provozu od ledna 2021 musí při použití paliva z biomasy úspora emisí v porovnání s fosilními palivy činit nejméně 70 %. U stanic uvedených do provozu po roce 2025 to pak bude 80 %. V přílohách k této vyhlášce se sice uvádí, že při použití samotné kukuřice činí standardizovaná hodnota úspory nejvýše 53 %, při použití směsi mrvy a kukuřice v poměru 60 : 40. To nicméně může být pořád až 82 %, což je více, než činí požadovaná úspora po roce 2025. Další konkrétní příklady plodin už vyhláška neuvádí – zmiňuje jen pravidla, podle nichž se úspora vypočítává. 

Z dané vyhlášky tak nevyplývá, že by vláda podnikla kroky k ukončení podpory elektřiny, tepla či biometanu, k jejichž výrobě se používá kukuřice. Ve veřejně dostupných zdrojích nelze dohledat ani informace o tom, že by k ukončení podpory došlo např. u řepky či dalších rostlin, které by mohly spadat do kategorie technických plodin.

Pro více informací jsme se obrátili na i Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Odbor komunikace MPO pro Demagog.cz uvedl, že podpůrná opatření „směřují k tomu“, že se při produkci pokročilého bioplynu a biometanu budou využívat suroviny, které jsou uvedené v evropské směrnici 2018/2001 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (.pdf, str. 123). Dále podle ministerstva na úrovni EU probíhá jednání o vymezení surovin pro výrobu zmíněných pokročilých biopaliv, bioplynu a biometanu. 

Doplňme, že Petr Fiala např. v červnu 2022 uvedl, že chce objem domácího bioplynu v rámci dosažení energetické suverenity zvýšit. Nezmiňoval však tehdy, z jakých surovin by se dle něj měl bioplyn přednostně vyrábět. Vláda od té doby svoji politiku ohledně bioplynových stanic blíže nespecifikovala, v programovém prohlášení pouze zmiňuje, že vhodným doplňkem energetického mixu je bioplyn z odpadu.

Závěr

Vláda Petra Fialy v roce 2022 zrušila povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot. V otázce bioplynových stanic zatím Fialův kabinet nepřistoupil k žádným výrazným krokům, které by ukončily podporu výroby energie či biometanu z cíleně pěstovaných nebo „technických“ plodin. Slib proto hodnotíme jako průběžně plněný pouze na základě aktivity k ukončení podpory biopaliv 1. generace.

Návrh novely (.pdf) zákona o volbách do Parlamentu, která by korespondenční volbu pro české občany v zahraničí umožnila, předložil Senát Poslanecké sněmovně 15. listopadu 2021. Bylo to přibližně měsíc po volbách do Poslanecké sněmovny, tedy ještě za vlády Andreje Babiše. Upřesněme, že podle jednacího řádu „v novém volebním období Sněmovny nelze projednat návrhy, které nebyly projednány a rozhodnuty v minulém volebním období.“ Poslancům nicméně jejich čtyřletý mandát běží již od konce voleb, v tomto případě od 9. října 2021. Horní komora tak svůj návrh sice předložila ještě za vlády Babišova kabinetu, ovšem už nové Sněmovně, která ho tedy může projednat. Doplňme, že Babišův kabinet k návrhu v prosinci 2021 zaujal nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Podle znění tohoto návrhu by občané České republiky mohli ve volbách prezidenta a do Poslanecké sněmovny ze zahraničí hlasovat korespondenčně (.pdf, str. 3–8 z 38), nemuseli by tak absolvovat cesty na zastupitelské úřady, kde volby probíhají. K volbám ze zahraničí by volič nově potřeboval pouze podat žádost o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování, následně by byl zapsán ve zvláštním seznamu voličů.

Jak lze vidět ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP), vláda Petra Fialy vlastní návrh zákona nevypracovala a pracuje právě se zmíněným senátním návrhem. Ten k 30. červnu 2023 zatím neprošel ani prvním čtením.

Dodejme, že návrh na projednání korespondenčního hlasování měla Sněmovna projednávat již např. v únoru 2023, kdy k tomu ale kvůli nesouhlasu opozice nedošlo. Opoziční hnutí ANO a SPD projednávání návrhu zbrzdily i v rámci 63. schůze dolní komory na začátku května 2023. Fialův kabinet přitom některé hlasy z opozičního tábora potřebuje, jelikož organizaci voleb upravuje také ústavní zákon, k jehož změně je zapotřebí podpory 120 poslanců. Vládní koalice jich přitom má 108.

Vzhledem k tomu, že vláda Petra Fialy nevypracovala svůj vlastní návrh na zavedení korespondenčního hlasování a senátní návrh k 30. červnu 2023 v Poslanecké sněmovně neprošel prvním čtením, hodnotíme slib jako nerealizovaný.

Vláda Petra Fialy se v programovém prohlášení zavázala připravit zákon o veřejných kulturních institucích, který by příspěvkovým organizacím jako je např. Národní divadlo, Česká filharmonie nebo Národní galerie mohl umožnit pružnější hospodaření. Ministerstvo kultury si již na začátku Fialova vládnutí dalo za cíl zlepšit podmínky financování národních kulturních institucí, podpořit kreativní průmysl a dění v regionech či daňově zvýhodnit mecenášství.

O probíhajících přípravách zákona o veřejných kulturních institucích informovalo Ministerstvo kultury na konci roku 2022. Tehdy uvedlo, že návrh zákona připravuje s využitím podkladů od Asociace profesionálních divadel a Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů. Poté došlo i ke spolupráci s Ministerstvem financí. Resort zároveň dodal, že návrh by měl být na základě plánu legislativních prací vládě (.pdf, str. 19, 54 ze 72) předložen v polovině roku 2023.

V lednu 2023 se pak v Poslanecké sněmovně konal seminář s názvem „Veřejná kulturní instituce – modernizace správy a financování kulturních institucí" (.pdf), na kterém se debatovalo o klíčových bodech připravované legislativy. Hlavním cílem je zajistit stabilitu kulturních institucí, zavést možnost jejich spoluzaložení městy a kraji nebo státem, a také možnost víceletého financování tak, aby hospodaření bylo předvídatelné a efektivní. 

V dubnu 2023 proběhlo na půdě Ministerstva kultury jednání tripartity. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) spolu s expertním týmem resortu projednal pracovní verzi paragrafového znění návrhu zákona s představiteli Unie zaměstnavatelských svazů ČR a zástupci odborových organizací kulturního sektoru. Resort také zopakoval svůj cíl předložit vládě návrh zákona do konce června 2023.

Podle informací z 18. května 2023 už návrh zákona Ministerstvo kultury připravilo a vládě jej předložilo na začátku května 2023. Účinnosti má přitom nabýt 1. července 2024 (.docx, str. 27). Aby zákon umožnil pružnější financování (.docx, str. 3), zavádí nový druh právnické osoby, kterou je právě veřejná kulturní instituce (.docx, str. 1–23). Transformace stávajících příspěvkových organizací na veřejné kulturní instituce nicméně dle ministra Baxy bude dobrovolná.

Shrňme tedy, že návrh zákona o veřejných kulturních institucích Ministerstvo kultury již připravilo a v květnu 2023 jej odeslalo do připomínkového řízení. Fialův kabinet návrh ke 30. červnu 2023 stále neprojednal, avšak vzhledem k tomu, že se vláda zavázala zákon připravit, hodnotíme slib jako splněný.

Tento slib ve vládním programovém prohlášení (.pdf, str. 5) se týká změn v oblasti daně z přidané hodnoty. Konkrétně se vláda zavázala zvýšit hranici obratu, při jejímž překročení má fyzická nebo právnická osoba povinnost stát se plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), a to na dva miliony korun. Zároveň vláda slíbila zvednout na stejnou částku i maximální výši ročních příjmů pro přihlášení podnikatele k režimu paušální daně.

Zvýšení limitu pro povinnou registraci k DPH

V době nástupu vlády Petra Fialy do úřadu byl limit ročního obratu pro povinnou registraci k DPH 1 milion Kč (.pdf, str. 22). Uvedená hranice platila od května 2004. Dříve, od října 2003 (.pdf, str. 57), odpovídala 2 milionům korun, ještě na počátku 90. let to bylo např. 6 milionů korun československých.

Novelu zákona o DPH, v rámci níž vláda navrhla limit posunout na nynější 2 miliony Kč (.pdf, str. 25), kabinet Petra Fialy předložil ve Sněmovně v červnu 2022. Parlament tuto změnu schválil v listopadu téhož roku, 1. ledna 2023 úpravy vstoupily v účinnost.

Doplňme, že podle pravidel EU by měl limit pro registraci k DPH v ČR odpovídat jednomu milionu korun, Česko ale dříve Unii požádalo o možnost tuto hranici zvýšit (.pdf, str. 26, 34). Tomu EU v polovině roku 2022 vyhověla, ačkoli novela evropské směrnice počítá s navyšováním těchto limitů až na 85 000 eur až od roku 2025.

Zvýšení hranice příjmů pro využití režimu paušální daně

Ruku v ruce s výše zmíněným zvýšením limitu pro registraci k DPH jde i zvýšení hranice pro možnost využití režimu paušální daně. Ta se také navýšila až na 2 miliony Kč, a to z původní hranice 1 milionu Kč (.pdf, str. 24). Stejně jako v předchozím případě nabyla daná úprava zákona o daních z příjmů účinnosti 1. ledna 2023, došlo k ní totiž v rámci stejné novely.

Upřesněme, že v této oblasti se nejedná o navýšení jednotné příjmové hranice, kterou podnikatelé nesmí překročit, aby mohli využívat režim paušální daně, ale nově se zde zavádí tři pásma (.pdf, str. 25). Ta jsou odvozena jednak od samotné výše příjmů, jednak od toho, do jaké kategorie výdajového paušálu spadá činnost, z níž má podnikatel příjmy. 

Vhodné je doplnit, že výdajový paušál znamená, že podnikatel v daňovém přiznání neuvádí reálné náklady, ale místo nich své výdaje vyčísluje jen procentem z dosaženého příjmu – nemusí tak vést účetnictví. Nejvyšší, 80% výdajový paušál přitom mohou uplatňovat podnikatelé u příjmů ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a příjmů z řemeslných živností, pro příjmy z dalších živností je možné používat 60% výdajový paušál. 30% paušál lze uplatnit např. u příjmů z pronájmů.

Pokud podnikatel vstoupil do režimu paušální daně, je administrace jednodušší. Odpadá mu totiž povinnost podávat daňové přiznání, na jehož základě se jinak určuje výše daně, a podnikatel platí jen předem stanovenou paušální částku (zálohu). Ta zahrnuje jak daň z příjmů, tak i pojistné na důchodové a zdravotní pojištění.

K novým pravidlům paušální daně ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v roce 2022 uvedl, že „paušalisté budou podle ročních příjmů rozděleni do tří pásem, které určují výši jejich měsíčních paušálních záloh. Většina bude zařazena v prvním pásmu a nic se pro ně nemění“. Dále doplnil, že první pásmo je určeno „pro živnostníky s ročními příjmy do 1 mil. Kč a pro živnostníky s vyššími příjmy v 60 či 80% výdajovém paušálu“.

Nová pásma režimu paušální daně a jejich podmínky uvádíme v tabulce níže. Ve všech třech pásmech je horní hranice stanovena právě na vládou slibované 2 miliony Kč.

Zdroje dat: zákon č. 586/1992 Sb., Ministerstvo financí

Oba závazky, které si vláda Petra Fialy určila v oblasti DPH a paušálních odvodů, byly tedy splněny k 1. lednu 2023. Slib proto hodnotíme jako splněný.

Limity těžby uhlí v České republice existují od roku 1991, kdy je zavedla vláda Petra Pitharta, a týkají se hnědouhelných lomů v severních Čechách – konkrétně se jedná o lomy ČSA, Bílina, Vršany a lom Nástup-Tušimice. Původně byly těmito omezeními dotčeny i lom Ležáky a lom Chabařovice, v nich však těžba již skončila. Zmiňme, že důvodem pro zavedení limitů byly ochrana krajiny a životního prostředí a také zajištění existence obcí v oblasti. V 70. a 80. letech minulého století totiž kvůli těžbě zaniklo 106 obcí.

Za dobu existence limitů těžby došlo k několika pokusům o prolomení. První pokus o překročení limitu přišel ze strany Českého báňského úřadu už v roce 1998, ovšem neúspěšně. Následně se o částečné prolomení či zrušení pokoušeli také bývalý premiér Jiří Paroubek a bývalí ministři průmyslu a obchodu Martin Říman a Martin Kocourek. Ve všech třech případech však byly pokusy neúspěšné.

V roce 2008 pak vláda Mirka Topolánka potvrdila (.pdf) usnesení Pithartova kabinetu z roku 1991, zároveň ale upravila hranice v případě lomu Bílina. Tohoto lomu se týkalo i usnesení (.pdf) Sobotkovy vlády v roce 2015, kdy rozhodla o zrušení územně ekologických limitů ve prospěch budoucí těžby. Důvodem, jak tehdy uváděla vláda, byly vysoká nezaměstnanost v regionu a také „potřeby českého teplárenství a s tím spojená energetická bezpečnost země“.

Dodejme, že tento návrh na prolomení limitů počítal s tím, že nová hranice bude minimálně 500 metrů od hranic obcí. Česká televize tehdy informovala také o tom, že prolomení automaticky neznamená začátek těžby, ale otevírá jen byrokratický proces, který k němu směřuje. Nicméně ani v roce 2020 těžba v lomu Bílina nepřesáhla původně stanovené limity z roku 1991.

Lomu Bílina se týká také další jednání o limitech těžby. Společnost Severočeské doly, která lom spravuje, požádala v prosinci 2022 o prodloužení těžby v dole do roku 2035. V současnosti povolení umožňuje těžbu o pět let kratší, tedy do roku 2030. Záměr prodloužení těžby schválil v březnu 2023 Obvodní báňský úřad v Mostě, avšak rozhodnutí není pravomocné.

Doplňme, že už v dubnu 2022 se tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) k prolomení limitů těžby stavěla odmítavě, když uvedla: „Takováto situace nesmí být návratem uhlí a já rozhodně odmítám jakékoli snahy o prolomení limitů těžby. Desítky let jsme si ničili životní prostředí, desítky let jsme si ničili svou krajinu, pálením fosilních paliv oteplovali naši krajinu, a skutečně chceme-li žít ve zdravém prostředí, není cesta návratu uhlí.“

Výše zmíněné prodloužení těžby v dole Bílina do roku 2035 vychází z usnesení Sobotkovy vlády, přičemž jej schválil pouze Obvodní báňský úřad. V elektronické knihovně legislativního procesu se žádný návrh k úpravě či prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách nenachází, Fialův kabinet k němu tedy nepřistoupil. Slib proto hodnotíme jako průběžně plněný.

Dohody o provedení práce (DPP) a dohody o pracovní činnosti (DPČ) jsou v České republice využívány např. v případě přivýdělků, typicky u brigád nebo zkrácených úvazků.

Mezi výhody obou konceptů patří jednoduchost uzavření dohod a především jejich ukončení – pokud není sjednáno jinak, lze dohodu ukončit s patnáctidenní výpovědní lhůtou bez udání důvodu. V tomto ohledu se práce na dohodu liší od pracovního poměru, v jehož případě výpovědní doba podle zákoníku práce činí dva měsíce. U pracovního poměru navíc může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď jen za jasně vymezených situací, nikoli bez udání důvodu. Doplňme, že klasický pracovní poměr i práci na dohodu lze v některých případech ukončit okamžitě, např. když dojde k hrubému porušení právních předpisů.

Na rozdíl od zaměstnanců v klasickém pracovním poměru také u lidí pracujících na dohodu automaticky nevzniká povinnost platit důchodové pojištění. Ta u DPP a DPČ nastává až tehdy, pokud výdělek člověka u některého ze zaměstnavatelů překročí stanovenou hranici.

Dohoda o provedení práce

Podle pravidel stanovených zákoníkem práce může člověk na DPP pro jednoho zaměstnavatele odpracovat nanejvýš 300 hodin v kalendářním roce, a to i v případě že s ním má uzavřeno více dohod o provedení práce. Zákon nicméně nijak neomezuje počet DPP, které lze celkově uzavřít, např. u více zaměstnavatelů.

Povinnost platit důchodové pojištění se přitom vztahuje jen na zaměstnance, kteří z dohod o provedení práce mají u některého ze zaměstnavatelů příjem vyšší než 10 000 Kč za měsíc. Důchodové pojištění tak mj. nemusí platit člověk, který má např. uzavřeny čtyři DPP po 9 000 Kč měsíčně, a jeho celkový příjem tak dosahuje 36 000 Kč.

Podobná je situace i u zdravotního pojištění. Pokud příjem z DPP u jednoho zaměstnavatele nepřekročí 10 000 Kč, neodvádí se zdravotní pojištění jako procento z příjmu, ale jen základní částka stanovená pro osoby bez zdanitelných příjmů. Ani v tomto případě se výdělky u více zaměstnavatelů nesčítají (.pdf, str. 12).

Skutečnost, že část lidí pracujících na DPP neodvádí důchodové pojištění, podle Ministerstva financí (.pdf, str. 12) vede k tomu, že v důchodovém věku mají nárok jen na velmi malý důchod. Případně nemají nárok na důchod vůbec, protože nesplňují nutnou dobu pojištění. To se poté dle ministerstva odráží také ve zvýšené potřebě čerpání dávek státní sociální podpory (.pdf, str. 12).

V této spojitosti problematiku DPP zmiňuje i ozdravný plán pro veřejné finance s názvem Česko ve formě, který vláda představila 11. května 2023. Zveřejněný návrh u DPP počítá se zavedením dvou limitů pro vznik účasti na důchodovém (i zdravotním) pojištění (.pdf, str. 12).

• Zaprvé vláda plánuje stanovit limit pro dohody o provedení práce u jednoho zaměstnavatele „ve výši 25 % průměrné mzdy“ (.pdf, str. 12). To by při průměrné mzdě 46 095 Kč, kterou pro rok 2024 predikuje Ministerstvo financí (.pdf, str. 38), znamenalo změnu z 10 000 Kč na přibližně 11 500 Kč.
• Zadruhé vláda navrhuje stanovit i druhý limit „pro vznik účasti na pojištění při souběhu více DPP u více zaměstnavatelů, a to ve výši 40 % průměrné mzdy“ (.pdf, str. 12). To by v roce 2024 odpovídalo přibližně 18 400 Kč.

S tímto se také pojí nutnost vzniku evidence všech DPP a příjmů, které z nich plynou (.pdf, str. 12). V současnosti totiž platí, že zaměstnavatelé sledují jen to, zda u nich výdělek jednoho zaměstnance v rámci všech jeho DPP nepřekročil 10 000 Kč měsíčně, což musí oznámit České správě sociálního zabezpečení (.pdf, str. 2, 4). To, zda má zaměstnanec další DPP u jiných zaměstnavatelů, už ale neevidují.

Ozdravný balíček, včetně části týkající se DPP (.docx, str. 113–117), Ministerstvo financí předložilo vládě 22. května 2023. Podle plánu rezortu by k prvnímu čtení v Poslanecké sněmovně mělo dojít před sněmovními prázdninami, které začínají 17. července 2023. Kabinet Petra Fialy tak předpokládá, že navrhovaná opatření budou platná od 1. ledna 2024. Vláda na svém jednání, které proběhlo 28. června 2023, balíček schválila, avšak dolní komoře jej k tomuto datu zatím nepředložila.

Dohoda o pracovní činnosti

DPČ se od DPP zásadně liší především ve specifikaci rozsahu práce. U dohody o pracovní činnosti není stanoveno pravidlo, že zaměstnanec na DPČ nemůže za rok odpracovat více než 300 hodin za rok (v přepočtu zhruba 6 hodin týdně). Zákoník práce nicméně říká, že rozsah práce u DPČ nesmí v průměru překročit „polovinu stanovené týdenní pracovní doby“. Standardně se tedy jedná o hranici 20 hodin týdně. Upřesněme, že daný rozsah se posuzuje za období jednoho kalendářního roku, případně za dobu trvání dohody, pokud je kratší než rok.

Osoby zaměstnané na dohodu o pracovní činnosti mají povinnost účastnit se důchodového pojištění, jestliže u nich rozhodný příjem v rámci práce pro jednoho zaměstnavatele přesáhl zákonem stanovenou hranici. Ta pro rok 2023 dosahuje 4 000 Kč.

Tato částka je pravidelně navyšována, pro roky 2022 a 2021 byla její výše 3 500 Kč, pro roky 2020 a 2019 3 000 Kč. Důležité je zmínit, že navyšování se řídí mechanismem stanoveným v zákoně o nemocenském pojištění. Roli v něm hraje výše všeobecného vyměřovacího základu za předminulý rok, který se odvozuje z průměrné mzdy v Česku. Podle tohoto způsobu výpočtu, který obsahoval zákon o nemocenském pojištění už v roce 2006, tak v roce 2023 muselo dojít ke zvýšení z původních 3 500 Kč právě na 4 000 Kč.

Doplňme, že výsledná částka rozhodného příjmu, vypočtená daným mechanismem, se v zákoně aktualizuje prostřednictvím sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů (.pdf, str. 3, 61).

Závěr

V případě dohod o pracovní činnosti probíhá navyšování hranice, od níž musí zaměstnanec platit důchodové pojištění, na základě mechanismu stanoveného zákonem. Nad rámec tohoto mechanismu se limity u DPČ v době vlády Petra Fialy nenavýšily, vláda ani nepředstavila žádné konkrétní kroky, podle nichž by k tomu mělo v budoucnu dojít.

Co se týče dohod o provedení práce, Ministerstvo financí v květnu 2023 vládě předložilo tzv. ozdravný balíček, jehož součástí je i navýšení limitů u DPP. Návrh zároveň stanovuje strop v případě více DPP uzavřených u několika zaměstnavatelů najednou (.docx, str. 113–114). Vláda tento balíček schválila 28. června 2023, Poslaneckou sněmovnou však k tomuto datu zatím neprošel, a slib proto hodnotíme jako průběžně plněný.

Vláda Petra Fialy jak ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 51), tak i v jeho aktualizované verzi (.pdf, str. 52) slíbila, že docílí rozšíření platnosti lustračního zákona i na členy vlády. Samotný lustrační zákon byl přijat v roce 1991 s cílem, aby bývalí vysocí funkcionáři KSČ, spolupracovníci StB nebo příslušníci Lidových milicí nemohli zastávat vysoké posty ve státní správě, justici, armádě, bezpečnostních složkách státu či veřejnoprávních médiích (.pdf, str. 1–4).

Lidé ve funkcích, na které se zákon vztahuje, musí k jejich vykonávání obdržet negativní lustrační osvědčení. Tímto dokumentem dokazují, že nepracovali pro StB a že s ní ani nespolupracovali. 

Do roku 2013 bylo zvykem, že lustrační osvědčení předložil prezidentovi každý ministr před svým jmenováním do funkce a tento postup do té doby nebyl nijak rozporován. Před jmenováním vlády Bohuslava Sobotky se však začala vést debata o tom, zda lustrační zákon či na něj navázané právní předpisy skutečně takovou povinnost pro ministry přímo ukládají. Někteří ústavní právníci tehdy uváděli, že legislativa sice v tomto ohledu není zcela jednoznačná, ale povinnost se na ministry vztahuje, další odborníci naopak s takovou interpretací zákona nesouhlasili.

Novelizace služebního zákona v roce 2014

Důvodem, proč se o lustračním zákoně v roce 2013 začaly vést spory, byl především fakt, že se měl ministrem stát Andrej Babiš, kterého slovenský Ústav paměti národa stále eviduje v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti.

Přestože někdejší prezident Miloš Zeman v listopadu 2013 nejdříve řekl, že žádného ministra bez negativního lustračního osvědčení nejmenuje, později změnil názor. Jmenování Andreje Babiše, který osvědčení získat nemohl, tehdy podmiňoval tím, že ve Sněmovně projde prvním čtením nový zákon o státní službě. Ten následně prošel celým legislativním procesem a v lednu 2015 vstoupil v účinnost. Spolu s ním Sobotkova vláda prosadila doprovodnou normu, kterou došlo i k novelizaci lustračního zákona a k upřesnění (.pdf, str. 5–6) dříve nejednoznačných ustanovení. Kvůli této změně tak bylo jasně stanoveno, že se nutnost předložení lustračního osvědčení na členy vlády nevztahuje. 

Návrh vlády Petra Fialy

Ministerstvo vnitra během roku 2022 připravilo novelu lustračního zákona, která by povinnost předložení negativního lustračního osvědčení rozšířila i na ministry a jejich náměstky (.doc, str. 1). Kabinet Petra Fialy poté návrh schválil (.pdf) v říjnu 2022. Na začátku listopadu pak návrh novely (.pdf) předložil Poslanecké sněmovně. Ta se jím měla zabývat v únoru 2023, k čemuž ale nakonec nedošlo. Následně byl návrh zařazen na program 70. schůze Poslanecké sněmovny, která byla zahájena 27. června 2023. Poslanci ale schůzi přerušili a návrh se proto k 30. červnu 2023 zatím neprojednal. Nedostal se tak ani do prvního čtení.

Doplňme, že navrhovanou novelu kritizovali nejen zástupci opozičního hnutí ANO, ale v říjnu 2022 i Legislativní rada vlády, tedy poradní orgán vlády pro legislativní otázky. Rada tehdy vládě doporučila návrh přepracovat, neboť v něm nalezla několik sporných bodů – návrhu vytkla např. to, že chce povinnost předložení negativního lustračního osvědčení rozšiřovat pouze na ministry a jejich náměstky. Návrh naopak nevyžaduje předložení tohoto osvědčení od prezidenta, členů parlamentu, hejtmanů či starostů navzdory tomu, že ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) úpravu zdůvodnil snahou napravit nerovný systém.

Rada se rovněž domnívá, že by se navrhovaná novela mohla přijetím dostat do konfliktu s právem EU. Ta zákony o neúčasti na komunistickém režimu ve státech EU toleruje, ale žádá, aby se míra selhání každého jedince posuzovala zvlášť. Navrhovaná novela však s individuálním posuzováním případů nepočítá a zároveň nepočítá ani se zpětným přezkoumáním soudem (.pdf). Kromě toho rada upozornila na nález Ústavního soudu z roku 2001, kdy soud shledal, že potřeba lustračního zákona se v demokratickém prostředí rok od roku snižuje.

K novele se staví kriticky například i ústavní právník Jan Kysela, který se domnívá, že návrh neobstojí před Ústavním soudem. Pro úplnost doplňme, že kritice se nevyhnula ani původní verze lustračního zákona z roku 1991. Tehdejší prezident Václav Havel se například domníval, že je zákon sice nutný, ale problematický. Původní verze zákona měla platit jen dočasně, poslanci jeho platnost i přes veta Václava Havla nicméně prodloužili.

Závěr

Ministerstvo vnitra pod vedením Víta Rakušana v roce 2022 připravilo novelu lustračního zákona, která by rozšířila působnost lustračního zákona i na ministry a jejich náměstky. V říjnu 2022 tento návrh schválila vláda, která jej následně předložila Poslanecké sněmovně. V dolní komoře se však návrh zatím (k 30. červnu 2023) nedostal do prvního čtení, tento slib proto hodnotíme jako průběžně plněný.

Počátky Magnitského zákona

Tzv. Magnitského zákon jako první přijaly Spojené státy americké v prosinci 2012. Zákon byl namířený vůči ruským občanům, kteří byli podle USA zodpovědní za porušování lidských práv. Těmto osobám byl zakázán vstup na americkou půdu a na území USA jim byl rovněž zmrazen majetek. O čtyři roky později pak USA tuto legislativu rozšířily (.pdf, str. 1), když schválily tzv. globální Magnitského zákon, který za porušování lidských práv umožnil trestat činitele i z jiných států (.pdf, str. 2). Na rozdíl od běžných sankčních zákonů se tedy neuvalují sankce na celý stát, ale pouze na jednotlivce.

Svou verzi Magnitského zákona v roce 2017 schválila i Kanada a později také např. Velká Británie, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Kosovo a Austrálie. V roce 2020 se na podobně postaveném sankčním režimu shodla i Evropská unie.

Tzv. Magnitského zákon byl pojmenován podle ruského právníka a auditora Sergeje Magnitského, kterého si v Rusku najal britsko-americký finančník a zahraniční investor Bill Browder. Magnitskij v roce 2008 vypracoval podrobnou zprávu, ve které popsal, jak moskevští daňoví úředníci ovládli Browderovu firmu a pak skrze ni připravili ruský státní rozpočet o peníze. Krátce poté, co zprávu ruským vládním úřadům odeslal, byl sám zatčen za údajné daňové úniky. Ve vězení pak o rok později za nevyjasněných okolností zemřel. Podle ochránců lidských práv jej ubili vězeňští dozorci, podle ruských soudních lékařů mu selhalo srdce bez cizího zavinění. V roce 2018 pak ruská generální prokuratura přišla s verzí, podle které měl být Magnitskij otráven a z jeho smrti obvinila Browdera.

Magnitského zákon v Česku

Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) se přípravě zákona věnoval již v předchozím volebním období coby poslanec. Současná kabinet Petra Fialy poté počítala s předložením zákona do konce roku 2023, ministr Lipavský nicméně začátkem května 2022 uvedl, že ruská invaze na Ukrajině byla podnětem pro urychlení přípravy předlohy.

Návrh zákona (.pdf) poté v červnu 2022 schválila vláda (.pdf), která jej následně předložila Poslanecké sněmovně. Ta návrh schválila v říjnu 2022 (.pdf), když se pro přijetí vyslovilo 112 poslanců. Poslanecký klub hnutí SPD a dva poslanci z hnutí ANO se hlasování zdrželi.

Senát následně návrh legislativy schválil na začátku prosince 2022 a o několik dní později jej podepsal i tehdejší prezident Miloš Zeman. Sankční zákon poté ve sbírce zákonů vyšel s účinností od 3. ledna 2023. Od tohoto data tedy česká vláda může zařazovat jednotlivé osoby na vnitrostátní sankční seznam.

Dodejme, že vláda Petra Fialy na tento seznam (.xlsx) 26. dubna 2023 zařadila prvního jednotlivce, kterým byl ruský patriarcha Kirill. Podle dokumentů Ministerstva zahraničí k jeho zařazení došlo z důvodu jeho dlouholetého spojenectví s Vladimirem Putinem a kvůli jeho aktivní podpoře ruské agrese na Ukrajině (.xlsx). Podle ministerstva je pak patriarchovi Kirillovi znemožněn vstup do Česka a omezeno provádění jakýchkoliv finančních operací skrze české subjekty. Může také dojít ke zmrazení případného majetku v zemi.

Další dvě osoby, vlivného ruského oligarchu Vladimira Jevtušenka a jeho syna Felixe, pak Česko na seznam přidalo 28. června 2023. Podle dokumentu (.pdf) má Vladimir Jevtušenko dlouhodobě úzké vztahy s vysokými ruskými představiteli, kvůli svému napojení na firmy vyrábějící zbraňové systémy pro ruské ozbrojené složky a poskytování značných zdrojů ruské vládě, „nese odpovědnost za podporu činností a politik narušujících územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny“. Felix Jevtušenko pak podle Ministerstva zahraničí těží (.pdf) z vazby na svého otce, který na něj v roce 2022 pod hrozbou sankcí převedl část majetku. Dodejme, že Seznam Zprávy 29. června informovaly, že byl Jevtušenkovi zmrazen majetek, který v Česku vlastní.

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy Poslanecké sněmovně předložila tzv. Magnitského zákon, který umožňuje uvalovat sankce na jednotlivce porušující lidská práva, již v červnu 2022. Ve druhé polovině roku 2022 jej schválila jak dolní komora, tak Senát, a zákon tak nabyl účinnosti na začátku roku 2023. Slib proto hodnotíme jako splněný.

O záměru zavést systém, ve kterém by lidé měli možnost platit část svého výdělku na důchody svým rodičům nebo prarodičům, mluvili členové vlády v minulosti opakovaně. Detailněji se v lednu 2022 k vládnímu slibu vyjádřil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), který uvedl, že smyslem tohoto opatření je podpořit mezigenerační solidaritu. Dodal, že kvůli rozpočtovým dopadům bude tento slib nejspíše realizován na konci vládního období kabinetu Petra Fialy a že si chce vláda nechat dostatek času na zpracování studie proveditelnosti, která by se věnovala praktické stránce zavedení této možnosti. 

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) pak zmínil úmysl vlády zavést podobné opatření v březnu 2022. Konkrétně tehdy mluvil o záměru zavést možnost, aby lidé pro své rodiče v penzi mohli odvádět 1 % z hrubé mzdy, ne přímo 1 % až z důchodového pojištění. 

Hospodářské noviny v březnu 2023 informovaly, že Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje návrh, podle něhož by lidé mohli státu odvádět 1 % ze své hrubé mzdy, v případě podnikatelů 1 % z daňového základu. O danou částku by se pak jejich rodičům navýšil důchod. Jednalo by se tedy o podobný model, který dříve zmiňoval Zbyněk Stanjura. Podle Hospodářských novin Ministerstvo práce a sociálních věcí nicméně počítalo s tím, že by se takto přispívajícím lidem snížily odvody na sociální pojištění. Takový návrh, který by v důsledku vedl k výpadku části příjmů státního rozpočtu, tak nakonec neměl podporu ve vládní koalici. 

V květnu 2023 pak vláda představila úsporný konsolidační balíček a také chystané změny v systému důchodového pojištění. Tyto změny zahrnovaly např. nastavení odchodu do důchodu podle aktuální doby dožití tak, aby lidé v důchodu strávili průměrně 21,5 roku. Co naopak v důchodovéreforměchybí, je možnost platit 1 % svého důchodového pojištění či hrubé mzdy rodičům nebo prarodičům. 

Ministr práce a sociálních věcí Jurečka později uvedl, že od tohoto svého slibu vláda ustoupila. Důvodem je, že podle něj by zavedení této možnosti ovlivnilo vztahy v rodinách, pokud by děti nechtěly rodičům nebo prarodičům 1 % platit. Jako další důvod Marian Jurečka zmínil, že by opatření bylo diskriminační vůči rodinám, jejichž děti jsou handicapované, nedožily se dospělosti, nebo pracují v zahraničí a neodvádí důchodové pojištění v České republice. 

Jelikož vláda nakonec ustoupila od svého úmyslu zavést systém, ve kterém by lidé mohli odvádět 1 % svého důchodového pojištění (případně 1 % hrubé mzdy) na důchod svým rodičům či prarodičům, hodnotíme slib jako porušený. 

Současná právní úprava

Nejprve uveďme, že podle současného znění zákona o důchodovém pojištění se hranice odchodu do penze liší v závislosti na roku narození a v závislosti na pohlaví a počtu dětí (u žen). Jednotnou hranici 65 let poté zákon stanovuje pro lidi narozené až po roce 1971.

U odchodu do důchodu také hraje roli doba pojištění daného člověka – tedy počet odpracovaných let, případně doba tzv. náhradní doby pojištění, kam spadá např. doba rodičovské dovolené nebo část doby podpory v nezaměstnanosti.

Nárok na penzi vzniká člověku, který dosáhl důchodového věku a splnil podmínku, že u něj doba pojištění trvala nejméně 35 let. Dále člověk může po dosažení důchodového věku odejít do penze, pokud u něj pojištění bez započítání náhradní doby trvalo nejméně 30 let (zjednodušeně řečeno odpracoval 30 let).

V případě, že občan tyto podmínky nesplnil, může nárok na důchod získat o pět let později, než je standardní důchodový věk stanovený pro muže, a to pokud u něj doba pojištění odpovídala nejméně 20 rokům, případně odpracoval 15 let.

„Dobu potřebnou pro dosažení nároku na důchod“, o které mluví vládní programové prohlášení, tak chápeme jako potřebnou dobu pojištění.

Doplňme, že lidé také mohou odejít do penze předčasně. Podle zákona i v tomto případě musí doba pojištění trvat nejméně 35 let, případně 30 let bez započítání náhradní doby pojištění. Do předčasného důchodu mohou lidé odejít o tři roky dříve, pokud zákon jejich standardní důchodový věk stanovuje na méně než 63 let. Pojištěnci, u kterých je důchodový věk vyšší, pak mohou do penze odejít až o pět let dříve, zároveň jim však musí být nejméně 60 let.

Připravovaná důchodová reforma

O nutnosti změnit důchodový systém se mluví už od 90. let (.pdf). V průběhu let docházelo k některým úpravám parametrů důchodového systému (.pdf, str. 95–98), zvláště co se týče valorizací penzí. Kromě Nečasovy vlády, jejíž reforma byla ale později zrušena, se však žádnému kabinetu ucelenou reformu financování důchodového systému prosadit nepodařilo. První i druhá vláda Andreje Babiše se ve svých programových prohlášeních zavázaly k tomu, že o důchodovou reformu budou usilovat. Ani Babišova vláda ji ovšem nevypracovala.

O důchodovou reformu se snaží rovněž nynější vláda Petra Fialy. V únoru 2023 se Fialův kabinet kvůli snížení deficitu veřejných financí shodl (.pdf, str. 1) na snížení valorizace důchodů (.docx), která se promítla v mimořádné valorizaci v červnu 2023. K datu 30. června 2023 vláda ale v elektronické knihovně, v níž zveřejňuje legislativní dokumenty, návrh na zkrácení doby potřebné pro důchod dosud nepublikovala.

Změn zákona o důchodovém pojištění se sice týká např. dřívější návrh z roku 2022, ten ovšem vláda popisuje především jako „technickou novelu“ předpisů z oblasti důchodového pojištění, která důchodový věk nebo nutnou dobu důchodového pojištění nikterak neupravuje (.doc).

V květnu 2023 poté Fialův kabinet představil ozdravný plán pro veřejné finance, jehož součástí je návrh konsolidačního balíčku (.docx) a návrh důchodové reformy. 11. května 2023 ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) ve svém komentáři k této plánované reformě např. uvedl (.pdf), že vláda navrhne, aby nutná doba pojištění pro odchod do předčasného důchodu byla 40 let. (Což je o pět let více, než kolik stanovuje současná právní úprava.)

Zároveň Jurečka na konci května 2023 pro web České důchody řekl, že součástí reformy není snížení potřebné doby pojištění u řádných důchodů z 35 na 25 let, o kterém se ve vládě diskutovalo v roce 2022. „U tohoto opatření bohužel nedošlo v rámci koalice ke shodě,“ uvedl k tomu Jurečka.

Dodal také, že vláda připravuje jiný způsob, „jak pomoci lidem, kteří objektivně do důchodového věku potřebnou pojištěnou dobu získat nemohli“. Dle jeho vyjádření chce vláda konkrétně zmírnit podmínky pro seniory, u nichž doba pojištění neodpovídá požadovaným 35 letům. Ti podle současného znění zákona mají na přidělení penze nárok až pět let po dosažení standardního důchodového věku mužů, pokud u nich pojištění trvalo alespoň 20 let. Dle Jurečky by nově mohli čekat místo zmíněných pěti let jen dva roky.

Doplňme, že ministr práce a sociálních věcí sice na konci května 2023 o tomto opatření mluvil, v žádném ze zveřejněných legislativních návrhů (k datu 30. června 2023) se ale neobjevuje. 25. května 2023 vláda ve Sněmovně předložila prozatím poslední návrh novely zákona o důchodovém pojištění, ten ale neupravuje pravidla pro získání nároku na řádný důchod, jen pravidla pro získání předčasné penze (.pdf, str. 2–6, 11). U ní navíc potřebnou dobu pojištění navrhuje zvýšit z 35 na 40 let.

Závěr

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v květnu 2023 uvedl, že součástí plánované důchodové reformy není zkrácení potřebné doby důchodového pojištění z 35 na 25 let, o čemž vláda diskutovala v roce 2022. Namísto toho ministr Jurečka zmiňoval jen možnost, že by lidé s dobou pojištění nižší než 35 let mohli nárok na penzi (při splnění alespoň 20 let pojištění) získat ne až po 5 letech, ale jen po 2 rocích od dosažení standardního důchodového věku. Takové opatření se nicméně v žádném z legislativních návrhů, které vláda zveřejnila k datu 30. června 2023, nevyskytuje. V žádném z předložených návrhů se neobjevuje ani samotné zkrácení doby pojištění, potřebné pro dosažení nároku na důchod. Z tohoto důvodu tak slib hodnotíme jako nerealizovaný.

Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) při svém nástupu do funkce na konci roku 2021 uvedl, že chce během čtyřletého mandátu postavit až 200 kilometrů nových dálnic. K rozšíření dálniční sítě o 200 km se poté vláda Petra Fialy zavázala i ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 (.pdf, str. 40) i v jeho pozdější, upravené verzi z března 2023.

Přehled zprovozněných, probíhajících i teprve připravovaných úseků české dálniční sítě lze nalézt na webu Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které spadá pod Ministerstvo dopravy. Podle něj došlo v roce 2022, tedy v prvním roce vládnutí Petra Fialy, ke zprovoznění devíti dálničních staveb o celkové délce 21,2 km. Nejdelší z těchto úseků, téměř 15kilometrová část dálnice D35 mezi obcemi Časy a Ostrov v Pardubickém kraji, se začala stavět ještě za předchozí vlády Andreje Babiše v roce 2018 (.pdf, str. 4), podobně tomu bylo i u zprovozněných úseků D56 a D48 u Frýdku-Místku (.pdf, .pdf, str. 4). Upřesněme, že zbývajících šest staveb uvedených do provozu v roce 2022 byly dálniční odpočívky, mimoúrovňové křižovatky či stavby mostu.

V roce 2023 zatím ke zprovoznění žádného dalšího dálničního úseku nedošlo (k datu 30. června 2023). Přehled Ředitelství silnic a dálnic ukazuje, že Ministerstvo dopravy v roce 2023 počítá s tím, že zprovozní šest již rozestavěných dálničních staveb o celkové délce 19,8 km, především na dálnici D7 a D48. Co se týče dalších úseků, které jsou už v realizaci, v roce 2024 plánuje Ministerstvo dopravy otevřít 113,7 km nových dálnic a v roce 2025 dalších 34,3 km. Ve fázi realizace je tedy celkem 167,8 km dálničních úseků, které by se podle plánů ŘSD měly pro řidiče otevřít do konce roku 2025.

ŘSD dále uvádí i informace o stavbách, které sice ještě zahájeny nebyly, ale jsou ve fázi příprav, kdy např. probíhá výběrové řízení. Dle dostupných dokumentů počítá resort dopravy se zprovozněním šesti z těchto připravovaných staveb do konce roku 2025. Jedná se konkrétně o dvě stavby na dálnici D10 (.pdf, .pdf, str. 4), část dálnice D1 v Brně (.pdf, str. 4), úsek dálnice D3 (.pdf, str. 4) a D35 (.pdf, str. 4) a soubor staveb na dálnici D46 (.pdf, str. 4), které dohromady dávají dalších 15,4 km.

Ministerstvo dopravy tedy dle přehledu ŘSD předpokládá, že do konce roku 2025 uvede do provozu celkem 183,2 km dálnic, které jsou nyní ve výstavbě nebo ve fázi příprav. Je ovšem vhodné podotknout, že realizace jednotlivých staveb se může oproti plánům protáhnout.

Od nástupu vlády Petra Fialy tedy došlo ke zprovoznění celkem 21,2 km dálnic (k červnu 2023). Dalších 183,2 km by podle ŘSD mohli řidiči začít využívat v letech 2023 až 2025, dohromady tak vláda plánuje rozšířit dálniční síť o 204,4 km. Jelikož již došlo ke zprovoznění některých těchto dálničních úseků, hodnotíme vládní slib jako průběžně plněný.

Trestní řád

Současný trestní řád, přesněji zákon o trestním řízení soudním, pochází z roku 1961 a od té doby již prošel velkým počtem novelizací. O vytvoření nového trestního řádu, tj. jeho rekodifikaci, se snažilo už několik předešlých vlád. K vypracování věcného záměru (.pdf, str. 3), na jehož základě by mohl být vytvořen nový zákon, došlo např. v roce 2008. Roku 2014 pak byly založeny dvě komise pro nový trestní řád, jejichž cílem byla právě rekodifikace trestního řádu z důvodu jeho zastaralosti. 

První, velká komise, v níž mají zastoupení odborníci z praxe i z akademické sféry, zahájila činnost v březnu 2014. Jejím cílem je vytvoření takové úpravy trestního řádu, která by vedla např. ke zrychlení trestního řízení, snížení administrativní zátěže, či k modernizaci trestního řádu „v návaznosti na technologický vývoj“. Druhá, takzvaná malá komise, která se poprvé sešla v srpnu 2014, má za úkol připravovat podklady pro velkou komisi.

Roku 2020, tedy ještě za vlády Andreje Babiše, předseda malé komise ohlásil záměr představit návrh nového trestního řádu do konce daného roku. K tomu nakonec nedošlo. V průběhu roku 2021 byly postupně zveřejňovány jednotlivé části, ucelený návrh poté komise představila až roku 2022, tedy již za vlády Petra Fialy. Tento návrh byl předložen jak ústavně‑právním výborům Parlamentu, tak i České advokátní komoře, která tento návrh ovšem kritizovala. 

Ke kritice se následně přidal také nejvyšší státní zástupce Igor Stříž a ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který měl výtky k některým bodům návrhu již dříve. Dne 15. května 2023 konkrétně uvedl, že by nový trestní řád v připravené podobě poslanci neschválili, proto je podle něj zbytečné návrh ve Sněmovně předložit. Místo toho podle Blažkova vyjádření Ministerstvo spravedlnosti připraví jen novelu stávajícího zákona. V červnu 2023 pak Blažek zopakoval, že nový trestní řád nebude vypracován, ale vznikne „maximálně nějaká novela“, která by dle jeho slov trestní řád zjednodušila.

Občanský soudní řád

Civilní soudní řád, podobně jako zákon o trestním řízení soudním, také od svého vzniku v 60. letech prošel více než stovkou novelizací. I v tomto případě se tak postupem času objevily snahy o jeho rekodifikaci. Komise pro rekodifikaci civilního procesu vznikla např. v roce 2013, kdy post ministra spravedlnosti zastával současný šéf resortu Pavel Blažek.

První podklady pro věcný záměr civilního soudního řádu Ministerstvo spravedlnosti předložilo k diskusi v roce 2017. Roku 2020 byla pak předložena druhá verze (.pdf), která reagovala mj. na snižující se důvěru obyvatelstva v občanské soudnictví (str. 17). 

V létě roku 2021, ještě za vlády Andreje Babiše, došlo k vytvoření nové expertní skupiny pod vedením místopředsedy Nejvyššího soudu Petra Šuka, která má pokračovat v úpravách záměru, a to konkrétně za přispění názorů akademiků i odborníků z praxe. 

Od té doby ovšem nedošlo k žádnému zveřejněnému pokroku v přípravách záměru. To se promítlo i v úpravě původního programového prohlášení vlády (.pdf, str. 50) v březnu 2023, kdy vláda ustoupila ze svého původního slibu dokončení věcného záměru a nahradila jej slibem o pokračování v revizích pravidel civilního procesu.

Závěr

Shrňme tedy, že vláda Petra Fialy pokračuje v rozběhlé přípravě nového trestního řádu, který ovšem k 30. červnu 2023 nebyl předložen v Poslanecké sněmovně. Co se týče věcného záměru civilního řádu soudního, zde vláda ustoupila od svého původního slibu o jeho dokončení a taktéž pouze pokračuje v jeho přípravě. Slib tedy hodnotíme jako nerealizovaný.

Pro začátek je vhodno uvést, že velkoplošně chráněné území se v České republice dělí (.pdf, str. 9) na národní parky (NP) a chráněné krajinné oblasti (CHKO). V současnosti existují čtyři národní parky – NP Šumava, NP Podyjí, NP České Švýcarsko a Krkonošský národní park.

Chráněné krajinné oblasti i národní parky jsou vymezeny zákonem o ochraně přírody a krajiny, přičemž cílem ochrany národních parků je zachování nebo postupná obnova přirozených ekosystémů. Zatímco NP se vyhlašují tímto zákonem a jeho případnou novelizací, CHKO vyhlašuje vláda svým nařízením.

Připomeňme, že se v čele Ministerstva životního prostředí za dobu vlády kabinetu Petra Fialy doposud vystřídali tři ministři. V prosinci 2021 prezident Miloš Zeman jmenoval ministryní životního prostředí Annu Hubáčkovou (KDU-ČSL), která však v říjnu 2022 z této pozice ze zdravotních důvodů odstoupila. Nahradit ji měl Petr Hladík (KDU-ČSL), lidovci ale kvůli brněnské bytové kauze jeho nominaci odložili.

Od 1. listopadu 2022 proto do čela resortu dočasně nastoupil Marian Jurečka (KDU-ČSL), strana však na jmenování Hladíka trvala i nadále. Prezident Zeman jej nicméně v lednu 2023 odmítl jmenovat. Hladík následně ministerstvo vedl jako náměstek. Do funkce ministra životního prostředí ho nakonec v březnu 2023 jmenoval prezident Petr Pavel.

NP Křivoklátsko

Křivoklátsko status CHKO získalo už v roce 1978. Proces vyhlášení národního parku měl začít v červnu 2022, starostové místních obcí ale požadovali odklad zahájení, aby se do rozhodování mohlo zapojit nové vedení obcí vzešlé z komunálních voleb, které se uskutečnily v září 2022. Původní termín by totiž znamenal, že devadesátidenní lhůta pro vyjádření připomínek by skončila již před volbami.

Ministryně Hubáčková pak v červnu 2022 oznámila, že proces vyhlášení národního parku Křivoklátsko bude zahájen až v září 2022 (.pdf). Důvodem podle ministryně byly stížnosti starostů, že by se projednávání návrhu muselo uskutečnit během léta, kdy „zastupitelstva fungují jen omezeně“, jak napsala ve svém otevřeném dopise (.pdf), a také před blížícími se komunálními volbami.

Záměr o vyhlášení NP Křivoklátsko (.pdf) pak Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo na konci září 2022, kdy začala běžet devadesátidenní lhůta pro zaslání připomínek (.pdf). Národní park by měl být na 16 % území stávající chráněné krajinné oblasti. Anna Hubáčková poté v říjnu uvedla, že „pokud půjde vše ideálním tempem“, k vyhlášení tohoto národního parku by mohlo dojít do konce roku 2024.

Zmíněná připomínková lhůta skončila v prosinci 2022, ministerstvo má o připomínkách rozhodnout do srpna 2023. Petr Hladík coby náměstek poté v únoru 2023 představil další kroky resortu v procesu vyhlášení národního parku a spolu se starosty dotčených obcí jednal i o přípravě dalších potřebných dokumentů. V dubnu 2023 Hladík řekl, že věří, že se kabinetu Petra Fialy podaří NP Křivoklátsko vyhlásit.

Dodejme, že s vyhlášením národního parku dlouhodobě nesouhlasí místní občané i starostové, kteří v říjnu 2022 v otevřeném dopise kritizovali načasování zahájení devadesátidenní připomínkové lhůty. Ta byla podle starostů zkrácena kvůli potřebě ustanovit nová zastupitelstva po komunálních volbách. Konec termínu navíc spadal do období Vánoc. Zástupci obcí také ministerstvu životního prostředí vyčítali nedostatečnou komunikaci a zároveň poukazovali na vysoké ekonomické náklady spojené s vyhlášením NP. V listopadu 2022 pak 30 dotčených obcí založilo (.pdf) Svazek obcí Křivoklátska, který na začátku července 2023 na prvním oficiálním sněmu vznik NP Křivoklátska odmítl. 

NP Soutok

V případě soutoku Moravy a Dyje ministryně Anna Hubáčková v květnu 2022 připustila, že je možné, že se soutok namísto Národního parku stane jen chráněnou krajinou oblastí. Obdobně se tehdejší ministryně vyjádřila i v červnu 2022, kdy řekla, že vyhlášení CHKO vnímá jako lepší variantu. Nejprve se ale dle ní mělo postupovat cestou vyhlášení maloplošných chráněných území v okolí Hodonína a Lanžhotu. Anna Hubáčková však k červnu 2022 definitivně neoznámila, ke které variantě ochrany se kloní více.

Lepší ochranu oblasti Soutoku požadovali i místní obyvatelé, kteří v polovině roku 2022 sepsali petici, již předali tehdejší ministryni Hubáčkové. Resort reagoval na petici v červenci 2022 s žádostí, aby Agentura ochrany přírody a krajiny připravila návrh záměru pro vyhlášení CHKO Soutok. Tento návrh by měl být připraven tak, aby v průběhu roku 2023 mohl být zahájen zákonný proces samotného vyhlášení CHKO.

V aktualizovaném programovém prohlášení z 1. března 2023 kabinet Petra Fialy opustil záměr vyhlásit národní park Soutok a počítá pouze s přípravou podkladů pro jeho budoucí vyhlášení. Ministerstvo životního prostředí v březnu 2023 oznámilo, že se oblast Soutoku stane chráněnou krajinnou oblastí. Podle nynějšího ministra Petra Hladíka k vyhlášení CHKO dojde přibližně v polovině roku 2024.

Závěr

S vyhlášením národního parku Soutok tedy aktualizované programové prohlášení již nepočítá. Vláda se v něm zavázala pouze k přípravě podkladů pro jeho budoucí vyhlášení. Pro vyhlášení národního parku Křivoklátsko však kabinet Petra Fialy již podnikl první kroky, když v září 2022 Ministerstvo životního prostředí zveřejnilo záměr o jeho vyhlášení. Slib proto hodnotíme jako průběžně plněný.

V oblasti obrany se vláda jak ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 29) z ledna 2022, tak v aktualizovaném prohlášení (.pdf, str. 29) z března 2023 zavázala aktualizovat do roku 2023 strategické dokumenty, jako jsou Obranná strategie, Koncepce výstavby Armády ČR do roku 2030, a také některé další dokumenty.

Přehled strategických dokumentů

Zmiňme, že současné i minulé verze všech strategických dokumentů ČR jsou k nalezení na webových stránkách Ministerstva obrany. Dokumenty pak plní různé funkce v oblasti zajišťování a řízení obrany a bezpečnosti země a podle Ministerstva obrany jsou to např.:

• Bezpečnostní strategie ČR
• Obranná strategie ČR
• Koncepce výstavby Armády ČR
• Dlouhodobý výhled pro obranu
• Bílá kniha o obraně ČR

Bezpečnostní strategie ČR (.pdf) byla před nástupem vlády Petra Fialy naposledy aktualizovaná v roce 2015. Tento strategický dokument je „základním dokumentem bezpečnostní politiky ČR“, jelikož stanovuje „základní hodnoty, zájmy, přístupy, ambice a nástroje“ státu pro zabezpečení republiky (.pdf, str. 5). Dodejme, že Bezpečnostní strategie je ústředním strategickým dokumentem Ministerstva zahraničí, na který navazují ostatní zmiňované dokumenty, které zhotovuje Ministerstvo obrany.

Obranná strategie ČR (.pdf) byla přepracována naposledy v roce 2017. Tento dokument určuje rozvoj obranyschopnosti země, včetně způsobilosti a kapacit ozbrojených sil. Dále vytváří podmínky pro zlepšení bezpečnosti občanů, samosprávy a orgánů státu (.pdf, str. 3 z 16).

Dalším strategickým dokumentem, který vláda zmiňuje ve svém programovém prohlášení, je Koncepce výstavby Armády ČR 2030 (.pdf). Tato desetiletá vize byla naposledy projednána a schválena v roce 2019. Dokument se podle tehdejšího náčelníka Generálního štábu Aleše Opaty soustředí především na armádu a posílení její akceschopnosti, efektivity a flexibility, s čímž souvisí i modernizace armády a příprava na asymetrické a hybridní hrozby (.pdf, str. 5).

V roce 2019 byl naposledy aktualizován také Dlouhodobý výhled pro obranu (.pdf). Tento dokument, jak již název napovídá, se soustředí na dlouholetý plán Ministerstva obrany, který „stanovuje základní směry pro rozvoj vojenských schopností a vytváří rámec pro aktualizaci Koncepce výstavby AČR (…) a další koncepční materiály“ (.pdf, str. 5).

Dodejme, že Ministerstvo obrany mezi české strategické dokumenty řadí také Bílou knihu o obraně (.pdf), která byla naposledy aktualizována v roce 2011. Tento dokument obsahuje zhodnocení reálného stavu ozbrojených složek české armády a zároveň navrhuje případná opatření na zlepšení celkového fungování Ministerstva obrany.

Kroky vlády k naplnění slibu

Práce na některých strategických dokumentech začala na podzim 2022. Vrchní ředitel sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany Jan Jireš označil změny ve strategických dokumentech za „národní strategickou revizi“, která má mimo jiné navazovat na novou strategickou koncepci NATO (.pdf) přijatou v červnu 2022 v Madridu. Dodejme, že změny ve strategických dokumentech týkajících se bezpečnosti země urychlila také válka na Ukrajině.

Nová Bezpečnostní strategie (.pdf) ČR byla vládou Petra Fialy schválena 28. června 2023. Aktualizovaný dokument podle tiskové zprávy Ministerstva zahraničí především zdůrazňuje význam členství v NATO a EU pro bezpečnost Česka. Strategie také poukazuje na bezpečnostní hrozby spojené s Ruskem a Čínou – v dokumentu např. stojí, že „Rusko a Čínu spojuje zájem oslabit vliv a jednotu demokratických zemí“ (.pdf, str. 4). Dokument také označuje Rusko za „největší bezprostřední i dlouhodobou přímou hrozbou evropské bezpečnosti a mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech“ (.pdf, str. 12).

Dodejme, že na tuto strategii má navazovat aktualizace Obranné strategie, Dlouhodobého výhledu pro obranu do roku 2040 a také Koncepce výstavby Armády České republiky. Zmiňme, že Jan Jireš již na jaře 2023 uvedl, že nově se má v chystané Obranné strategii objevit požadavek, aby si ČR vytvářela dostatečné zásoby potřebné pro vedení dlouhotrvajícího vojenského konfliktu vysoké intenzity.

Závěrečné hodnocení

Vláda ke konci června 2023 schválila pouze novou Bezpečnostní strategii ČR. Na ni by měly navázat úpravy dalších strategických dokumentů, jako jsou Obranná strategie, Dlouhodobý výhled pro obranu a Koncepce výstavby Armády České republiky. Práce na jejich aktualizaci přitom probíhají už od podzimu 2022, jejich nová podoba však ke 30. červnu 2023 zatím nebyla představena. Slib proto hodnotíme jako průběžně plněný.

Alianční závazek 

Závazek států NATO přispívat na obranu nejméně 2 % hrubého domácího produktu (HDP) na obranu pochází z roku 2006, kdy jej odsouhlasili ministři obrany členských zemí Aliance. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 nicméně řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6).

V roce 2014 na summitu NATO ve Walesu poté čelní představitelé členských zemí Severoatlantické aliance platnost a aktuálnost zmíněného závazku potvrdili. Dohodli se tehdy také na třech bodech, kterými se mají řídit státy, které ještě závazek neplní. Konkrétně dané země přislíbily, že zastaví případný další pokles výdajů na obranu, budou usilovat o reálné navyšování obranných výdajů v poměru k HDP a budou usilovat o naplnění závazku do deseti let, tedy roku 2024. 

V červnu 2021 vláda Andreje Babiše ovšem avizovala, že tento příslib nebude schopna splnit. V tehdejším návrhu rozpočtu na rok 2022 a v předběžném plánu na další roky konkrétně počítala s tím, že výdaje na obranu v roce 2024 nepřekročí 1,5 % HDP.

Navyšování výdajů

Zmíněný návrh rozpočtu na rok 2022, který připravila Babišova vláda, počítal s výdaji na obranu ve výši přibližně 93,5 miliard korun (.pdf, str. 8, 159 z 530), což představovalo 1,45 % HDP. Sněmovna, tehdy již v novém složení vzešlém z voleb z října 2021, nicméně daný návrh rozpočtu neschválila. 

Současný kabinet Petra Fialy na začátku února 2022 schválil svůj návrh státního rozpočtu na rok 2022, a to s nižším celkovým deficitem a nižšími výdaji na obranu ve výši 88,1 mld. Kč (.pdf, str. 8 z 534). Poslanecká sněmovna pak v březnu 2022, tedy už po začátku ruské invaze na Ukrajinu, návrh odsouhlasila v upravené podobě, ve které kvůli tomuto konfliktu nakonec Ministerstvu obrany navýšila finance o miliardu korun na 89,1 mld. Kč. Celkově tak tato rozpočtovaná částka v roce 2022 odpovídala 1,35 % HDP a stejné byly i konečné, skutečné výdaje (.xlsx). Jak ukazuje graf níže, v porovnání se skutečnými výdaji z roku 2021 ve výši 1,39 % HDP se dle dat ministerstva jednalo se o meziroční pokles.

Pro úplnost doplňme, že data o výši výdajů na obranu v poměru k HDP, které uvádí Ministerstvo obrany ČR, se drobně liší od dat Severoatlantické aliance. Rozdíl je zde zřejmě způsoben jednak odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1), jednak tím, že české ministerstvo při výpočtu používá nominální hodnoty výdajů (.xlsx), ale Aliance (.xlsx) vychází z reálné výše výdajů (přepočtených na stálé ceny roku 2015).

Premiér Petr Fiala (ODS) už v březnu 2022 na summitu EU ve francouzském Versailles označil alianční závazek za „absolutní nezbytnost“. V září stejného roku pak vláda ve Sněmovně předložila návrh státního rozpočtu na rok 2023, podle jehož schváleného znění mají výdaje Ministerstva obrany odpovídat 111,8 mld. Kč (.pdf, str. 7, 154 z 516), tedy 1,53 % HDP (.xlsx). 

Fialův kabinet v té době také ve výhledu na další roky plánoval, že výdaje na obranu v roce 2024 budou činit 130 mld. Kč, což dle tehdejších predikcí odpovídalo 1,73 % HDP. Dle vládních plánů měl slíbených 2 % HDP obranný rozpočet dosáhnout o rok později.

Legislativní ukotvení 

Vláda Petra Fialy na začátku roku 2023 schválila návrh (.pdf) zákona, který dle tiskové zprávy Ministerstva financí „garantuje minimální výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP“, přičemž této hranice se má dosáhnout od roku 2024 (.pdf, str. 23). 

Poslanecké sněmovně vláda tento návrh předložila 20. ledna 2023. Poslanci jej ve třetím čtení schválili v dubnu 2023 (.pdf), kdy se proti jeho přijetí vymezilo pouze hnutí SPD. Poté návrh schválil i Senát a v červnu 2023 jej podepsal prezident Petr Pavel, a celý zákon tak byl vyhlášen ve Sbírce zákonů s účinností od 1. července 2023.

V praxi pak toto legislativní ukotvení 2% závazku bude fungovat tak, že vláda při přípravě rozpočtu bude muset na obranu vyčlenit částku odpovídající minimálně 2 % HDP. Podle vyjádření Ministerstva obrany poté poslanci při projednávání a schvalování rozpočtu ve Sněmovně nebudou moct výdaje pod tato 2 % snížit. 

Zde je nicméně nutné uvést, že toto pravidlo, které by se vztahovalo přímo na Sněmovnu, vládní návrh do zákona výslovně nevložil (.pdf). To dříve kritizoval např. Nejvyšší kontrolní úřad (.docx, str. 1), který uvedl, že „návrh zákona představuje pouze nevymahatelný politický závazek“, protože nezaručuje, že obranný rozpočet bude skutečně nakonec dosahovat 2 % HDP. Podle úřadu totiž bude záležet na dolní komoře, jestli rozpočet schválí ve verzi navržené vládou. Ústavní právník Jan Kudrna k tomu v odborném časopise Vojenské rozhledy, který vydává Ministerstvo obrany, naopak napsal, že porušení tohoto pravidla ze strany Sněmovny by znamenalo porušení ústavnosti.

Závěr

V porovnání s rokem 2021, kdy ještě vládl kabinet Andreje Babiše, vláda Petra Fialy v roce 2022 výdaje na obranu meziročně snížila z 1,39 % HDP na 1,35 %. Schválený rozpočet na rok 2023 nicméně výdaje navýšil na 1,53 % HDP. 

Fialův kabinet následně v lednu 2023 schválil zákon, který legislativně ukotvil, aby vláda v návrhu státního rozpočtu vždy musela stanovit výdaje na obranu nejméně ve výši 2 % HDP, což odpovídá závazku států NATO. Návrh poté schválila i Poslanecká sněmovna a po podpisu prezidentem byl vyhlášen ve Sbírce zákonů. Vláda tak již od roku 2024 musí na obranu alokovat nejméně 2 % HDP. Zatím nicméně není jasné, zdali se tímto pravidlem musí řídit i Sněmovna při schvalování rozpočtu. Podíl státních výdajů na obranu na rok 2025, o kterém hovoří vládní závazek, navíc bude definitivně znám až ve schváleném rozpočtu. Slib proto zatím hodnotíme pouze jako průběžně plněný.

Podmínky nároku na dřívější odchod do důchodu pro některé profese jsou ukotveny v zákonu o důchodovém pojištění. Podle něj se dřívější odchod do penze vztahuje na zaměstnance pracující v hornictví a od začátku roku 2023 také pro zdravotnické záchranáře a členy jednotek hasičského sboru.

Právě návrh, který zaváděl dřívější odchod do penze pro záchranáře a hasiče (.docx) schválila Fialova vláda v září 2022 (.pdf) a krátce poté prošel i Poslaneckou sněmovnou. Senát pak návrh novely dolní komoře vrátil se svými pozměňovacími návrhy, se kterými poslanci v prosinci 2022 souhlasili (.pdf).

Připravovaná důchodová reforma

Kabinet Petra Fialy v květnu 2023 představil úsporný konsolidační balíček a také chystané změny v systému důchodového pojištění. Připravovaná důchodová reforma obsahuje také návrh na dřívější odchod do penze pro osoby pracující v náročných profesích.

Snížení důchodového věku za dobu odpracovanou v náročné profesi se má týkat osob ze třetí a čtvrté kategorie podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Ten stanovuje čtyři kategorie profesí podle míry výskytu rizika pro zdraví, přičemž konkrétní podmínky pro dělení upravuje vyhláška z roku 2003. Podle té se do první kategorie řadí profese s nepravděpodobným nepříznivým vlivem na zdraví, do druhé kategorie pak spadá práce s výjimečným nepříznivým vlivem na zdraví.

Ve třetí kategorii jsou poté zaměstnání, ve kterých jsou např. překračovány hygienické limity nebo takové práce, u kterých se častěji vyskytují nemoci z povolání. Poslední, čtvrtá kategorie, pak zahrnuje profese, kde jsou lidé vystavení vysokému riziku ohrožení zdraví, které nelze zcela eliminovat ani používáním ochranných pomůcek. Uveďme, že o zařazení zaměstnání do třetí a čtvrté kategorie rozhoduje příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, typicky tedy Ministerstvo zdravotnictví a krajské hygienické stanice.

Konkrétní seznam náročných profesí, kterých se má dřívější odchod do důchodu týkat, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) ke květnu 2023 zatím nepředstavil. 11. května 2023 při představení změn uvedl, že jej chce v budoucnu upřesnit ve spolupráci s resortem zdravotnictví. O více než týden později pak řekl, že podmínky pro dřívější penzi u náročných profesí vyhodnotí odborná komise „abychom z té kategorie čtyři a tři byli schopni jasně vydefinovat ty profese, kde není o čem diskutovat a je jasné, že do tohoto výčtu budou patřit.“

Větší odpovědnost zaměstnavatelů

Ve druhé části slibu se vláda v souvislosti s dřívější penzí u náročných profesí zavázala zavést vyšší odpovědnost zaměstnavatelů. Ti v souvislosti s chystanou důchodovou reformou mají za zaměstnance v náročných profesích odvádět vyšší pojištění, a to konkrétně o pět procent.

Závěr

Kabinet Petra Fialy v září 2022 schválil návrh, který zaváděl dřívější odchod do penze pro záchranáře a hasiče. Na novele zákona se během podzimu 2022 shodl Parlament a následně vešla v účinnost 1. ledna 2023. V květnu 2023 pak vláda představila důchodovou reformu, jejíž součástí je i návrh na dřívější penzi pro náročné profese ve třetí a čtvrté kategorii dle zákona o ochraně veřejného zdraví. Přesný seznam těchto zaměstnání však ke 30. červnu 2023 není známý a zároveň nedošlo ke schválení návrhu, který by toto opatření zaváděl. Slib proto hodnotíme jako průběžně plněný.

Jedním z vládních slibů je i závazek poskytovat ze státního rozpočtu minimálně šest miliard korun ročně na silnice II. a III. třídy, a to od roku 2023 (.pdf, str. 43).

Na začátek je vhodné upřesnit, že silnice II. a III. třídy v České republice vlastní kraje, ne samotný stát. Prostředky na financování výstavby, modernizaci a opravy těchto silnic kraje nezískávají přímo ze státního rozpočtu, ale poskytuje (.pdf, str. 1) jim je Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI). Ten spadá do kategorie tzv. mimorozpočtových fondů, jejichž hospodaření je od rozpočtu státu oddělené (.pdf, str. 2).

Příjmy SFDI nicméně kromě výnosů ze silniční daně či výnosů z mýtného tvoří především dotace právě ze státního rozpočtu (.pdf). Návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na daný rok sestavuje sám SFDI. Vláda v něm následně může provést úpravy a po jeho odsouhlasení jej předkládá Poslanecké sněmovně ke schválení. Doplňme, že daný návrh rozpočtu SFDI putuje do Sněmovny spolu s návrhem státního rozpočtu.

V únoru 2022 vláda Petra Fialy schválila rozpočet SFDI na rok 2022 a střednědobý výhled na roky 2023 a 2024 (.pdf). V něm předpokládala (.pdf, str. 1), že v roce 2022 budou příjmy fondu činit 127,6 miliardy korun a přibližně 90 miliard Kč z toho budou tvořit státní dotace. Dle návrhu měly z celkového rozpočtu SFDI směřovat na silnice II. a III. třídy 4 miliardy Kč (.pdf, str. 14). Výroční zpráva SFDI za rok 2022 pak ukazuje (.pdf, str. 42–43), že z fondu bylo nakonec uvolněno 4,7 miliardy Kč.

Doplňme, že ve zmíněném dokumentu z února 2022 Fialův kabinet plánoval (.pdf, str. 1), že v roce 2023 a 2024 se celkový rozpočet SFDI sníží pod 100 miliard Kč. Vláda nicméně i přesto počítala s tím, že na financování silnic II. a III. třídy budou v roce 2023 i 2024 vyčleněny 4 miliardy Kč (.pdf, str. 57 z 58).

V září 2022 poté vláda schválila (.pdf) návrh rozpočtu SFDI na rok 2023 a střednědobý výhled na roky 2024 a 2025, který později odsouhlasila i Poslanecká sněmovna (.pdf). V něm Fialův kabinet uvádí, že v roce 2023 dosáhnou celkové příjmy fondu výše 150,9 mld. Kč (.pdf, str. 40 z 56), z toho více než 92 miliard bude pocházet ze státního rozpočtu.

Na silnice II. a III. tříd je v roce 2023 vyčleněno 6 miliard korun (.pdf, str. 48, 53 z 56). Stejnou částku vláda zmiňuje i ve výhledu na léta 2024 a 2025. Financování by mělo pokrýt jak investiční stránku, tak tu neinvestiční s tím, že do obou oblastí půjdou 3 mld. Kč za rok (.pdf, str. 22).

Podle schváleného návrhu rozpočtu SFDI by tedy v roce 2023 měl tento fond, financovaný převážně ze státního rozpočtu, krajům na silnice II. a III. třídy poskytnout 6 miliard Kč. Z tohoto důvodu slib hodnotíme jako průběžně plněný.

Pro úplnost nicméně doplňme, že v květnu 2023 ministr dopravy Martin Kupka (ODS) uvedl, že má vláda v plánu částku určenou na financování silnic II. a III. třídy v roce 2024 snížit zpět na 4 miliardy Kč. Ve veřejné knihovně legislativního procesu (VeKLEP) návrh rozpočtu SFDI na rok 2024 nicméně ještě zveřejněn nebyl (k datu 30. června 2023).

Na začátek je vhodné upřesnit, že do kategorie pedagogických pracovníků podle zákona patří kromě učitelů například také asistenti pedagoga, školní psychologové atd. Vedle nich se pak rozlišují také nepedagogičtí zaměstnanci ve školství, mezi které se řadí školníci, kuchaři, uklízeči, hospodáři, správci IT apod. 

V rámci našeho odůvodnění se zaměřujeme na pedagogické pracovníky v regionálním školství, tedy v mateřských školách a na základních, středních a vyšších odborných školách, v tomto případě zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), kraji a obcemi (.pdf, str. 1). Naše analýza nezahrnuje vývoj platů pracovníků vysokých škol, kteří tvoří samostatnou kategorii.

Navržené změny

Platy pedagogických pracovníků upravuje školský zákon. Podle něj MŠMT stanovuje, jaký objem finančních prostředků daná škola ročně dostane na tarifní část platů pedagogických pracovníků, příplatky a odměny. Dané tarify pak lze nalézt v zákoně o pedagogických pracovnících.

Vláda Petra Fialy 17. srpna 2022 schválila návrh novelizace školského zákona. Dokument obsahoval ustanovení (.pdf, str. 17–18), podle kterého by celkové prostředky určené na platy pedagogických pracovníků pro danou školu měly být takové, aby plat jednoho pedagogického pracovníka v průměru odpovídal „nejméně 1,404násobku“ průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství „za předminulý kalendářní rok“. 

To podle důvodové zprávy k návrhu (.pdf, str. 44–45) mělo odpovídat 130 % předpokládané průměrné mzdy v roce, kdy se platy aktuálně vyplácejí. Výpočet vycházel z toho, že v letech 2010–2022 rostla průměrná hrubá mzda v národním hospodářství v průměru o 4 % ročně. Doplňme, že Český statistický úřad údaje o průměrných mzdách zveřejňuje se zpožděním, na začátku roku jsou tak obvykle k dispozici právě jen data za předminulý rok.

Tento vládní návrh prošel 16. prosince 2022 prvním čtením v Poslanecké sněmovně. Ve třetím čtení pak Sněmovna novelu schválila 21. dubna 2023. Součástí schváleného návrhu byl ovšem i pozměňovací návrh (.pdf, str. 6) Marka Výborného, kterým došlo ke dvěma změnám.

Zaprvé se ukotvení platu nově začalo vztahovat jen na učitele, nikoli na všechny pedagogické pracovníky. Zároveň se změnila věta, podle níž původně měl plat jednoho učitele odpovídat v průměru 1,404násobku průměrné mzdy za předminulý rok (.pdf, str. 44). Místo toho návrh přikazuje ministerstvu nastavit koeficienty tak, aby plat učitelů vyšel na 130 % průměrné mzdy (.pdf, str. 6) – bez určení roku, ze kterého má údaj o průměrné mzdě vycházet. 

Jak poté upozornila Pedagogická komora, tato formulace dovoluje ministerstvu použít průměrnou mzdu z jakéhokoliv roku, například z roku předminulého. V takovém případě by už nemusel plat učitele v průměru odpovídat 130 % průměrné mzdy v daném roce, protože ta se každoročně zvyšuje.

Pro tento pozměňovací návrh hlasovaly všechny vládní strany. Proti návrhu se postavila pouze většina poslanců z hnutí ANO, druhá opoziční strana SPD se hlasování zdržela. 

Návrh novely zákona v pozměněné podobě byl pak 2. května 2023 postoupen Senátu. Ten novelu 1. června 2023 schválil (.pdf), s doprovodným požadavkem (.pdf, str. 1) na to, aby MŠMT garantovalo 130 % průměrné mzdy pro učitele vždy k predikci aktuálního roku. Na schůzi byl přítomen také ministr školství Mikuláš Bek, který zmínil, že ohledně způsobu výpočtu se chce domluvit s odbory. S těmi se sešel 15. června, ovšem žádné závěry ohledně výpočtu platu pedagogů nebyly zveřejněny. Novela zákona pak po podpisu prezidenta republiky vstoupila v Senátem schváleném znění v platnost 23. června 2023.

Vývoj platů

Doplňme, že platové tarify stanovuje vládní nařízení č. 341/2017 Sb., které vláda Petra Fialy od svého nástupu upravila celkem třikrát. Jedna ze změn se přitom týkala i navýšení tarifů pedagogických pracovníků, konkrétně se od ledna 2022 z rozhodnutí vlády zvýšily původní platové tarify o 2 %. Výši platů pedagogických pracovníků tak má vláda možnost ovlivňovat i tímto způsobem, ne jen přímo novelou zákona.

Podívejme se ale nyní na vývoj celkových platů pedagogických pracovníků i učitelů v poměru k průměrné hrubé mzdě. Informace o průměrných platech v regionálním školství lze nalézt na webu MŠMT. Podle těchto dat v roce 2021, tedy na konci vlády Andreje Babiše, průměrný plat pedagogických pracovníků odpovídal 118,91 % průměrné hrubé mzdy za rok 2021. Po nástupu vlády Petra Fialy došlo v roce 2022 k poklesu na 111,92 %. Pokles lze pozorovat i u platů samotných učitelů ze 126,45 % v roce 2021 na 119,5 % v roce 2022.

Zdroje dat: ČSÚ a MŠMT – 2017, 2018, 2019, 2020, 2021 (vše .xlsx, list T2.3.E), 2022 (.xlsx, list 3.2c)

Pro úplnost je vhodné dodat také srovnání s průměrnou hrubou mzdou za předminulý rok. Jak jsme totiž zmínili výše, v lednu každého roku ještě nebývají k dispozici data za aktuální a předcházející rok. V tomto vyjádření odpovídal průměrný plat pedagogických pracovníků v roce 2021 131,85 % průměrné mzdy v národním hospodářství za předminulý rok. To je ve shodě s tím, že vládní slib mluví o „udržení“ platu pedagogických pracovníků na 130 % průměrné mzdy. V roce 2022 poté průměrný plat pedagogických pracovníků činil 126,83 % průměrné hrubé mzdy z roku 2020. I v tomto případě tak došlo ke snížení.

K poklesu vzhledem k průměrné mzdě za předminulý rok došlo i u platů samotných učitelů, a to ze 140,21 % v roce 2021 na 135,42 % v roce 2022.

Podíl nadtarifních složek

Jak jsme uvedli výše, platy pedagogických pracovníků tvoří pevně daná tarifní složka a zčásti také příplatky (např. za třídnictví apod.) a odměny. Poslanci vládních stran v této spojitosti mluvili o tom, že by nadtarifní složka měla tvořit nejméně 20 % prostředků vynaložených na platy. Ředitelé by tak díky tomu měli mít dostatek prostoru, aby mohli ocenit kvalitní pedagogy.

Koncem roku 2022 se tehdejší ministr školství Vladimír Balaš sešel se zástupci školských odborů, se kterými se dohodl, že plánované navýšení platů učitelů v roce 2023 by mělo směřovat z 80 % do tarifní složky platů. Tento návrh odborů se 13. března 2023 po schůzi se školskými odbory MŠMT zavázalo předložit vládě. Odbory tím chtěly zajistit, aby prostředky určené na platy směřovaly skutečně k učitelům a pedagogickým pracovníkům, a školy je nemohly využít na placení jiných výdajů. Podle záznamů v elektronické knihovně dokumentů vlády MŠMT nicméně daný návrh vládě dosud nepředložilo.

Doplňme, že v roce 2022 odpovídala tarifní složka 62,3 % průměrného platu pedagogických pracovníků, zbývající nadtarifní část 37,7 % (.xlsx, list 4.2c).

Závěr

Shrňme tedy, že nadtarifní část platů pedagogických pracovníků v roce 2022 skutečně nebyla nižší než vládou zmiňovaných 20 %. Poměr platu pedagogických pracovníků k průměrné hrubé mzdě v roce 2022 nedosahoval přislíbených 130 % a stejně tomu bylo i u samotných učitelů. V červnu 2023 nicméně vstoupila v platnost novela, která platy učitelů, tj. části pedagogických pracovníků, na 130 % průměrné hrubé mzdy ukotvuje. Z uvedených důvodů proto vládní slib hodnotíme jako částečně splněný.

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení zahrnula také slib zprovoznit Portál podnikatele, který má doplnit online nabídku portálu veřejné správy a přidat se tak např. k Portálu občana. Podle slibu má být celý projekt vytvářen ve spolupráci s podnikatelskými organizacemi a má sloužit podnikatelům ke komunikaci se státem i s dalšími podnikateli.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) pak plánovaný Portál podnikatele popisuje následovně: „Vytvoříme centrální místo zastřešující veškeré elektronické služby veřejné správy vůči podnikatelům (transakční služby). Portál bude sloužit jako rozcestník, odkud může uživatel elektronicky pomocí formulářů komunikovat s jednotlivými institucemi z jednoho místa. Obdobně jako u Portálu občana je záměrem umožnit nejen komunikaci podnikatelů se státní správou, ale i zpřístupnit relevantní informace evidované u podnikatelského subjektu.“

Spuštění portálu

Současný prezident Hospodářské komory a její bývalý viceprezident Zdeněk Zajíček (ODS) již v minulém volebním období zmínil, že by spuštění Portálu podnikatele mohlo být vyhlášeno ve sbírce zákonů 1. dubna 2021 a spuštěn by mohl být 1. září 2021. K ničemu takovému ale tehdy nedošlo.

Zajíček po svém zvolení do čela Hospodářské komory v květnu 2023 uvedl, že spolu s dalšími podnikatelskými organizacemi je Komora připravená ujmout se provozování Portálu podnikatele, více podrobností k této záležitosti nicméně nedodal. Na konci května 2023 pak Portál podnikatele zmínil také premiér Fiala v rámci svého projevu na 35. sněmu Hospodářské komory.

Zmiňme, že doména portalpodnikatele.cz existuje, nejedná se však o oficiální web, který kabinet Petra Fialy ve svém programovém prohlášení sliboval. K 30. červnu 2023 spuštění oficiálního portálu nenastalo a MPO jej stále uvádí mezi klíčovými digitálními projekty, které zatím nebyly realizovány.

Dodejme, že MPO v srpnu 2022 spustilo web stopbyrokracii.cz. Ten sdružuje informace o schválených opatřeních v různých oborech, o připravovaných krocích nebo o chystaných digitálních projektech. Resort od 1. ledna 2023 také spustil Portál živnostenského podnikání, který mj. rozšiřuje stávající služby registru živnostenského podnikání pro veřejnost, umožňuje poskytování výpisů ze živnostenského rejstříku nebo obsahuje informace pro řešení situací podnikatelů.

Závěr

Portál podnikatele tedy k 30 červnu 2023 nebyl spuštěn. Ministerstvo průmyslu a obchodu jej stále řadí mezi budoucí klíčové digitální projekty, k jejichž uskutečnění nedošlo. Vláda zároveň nepodnikla žádné kroky, které by ke splnění slibu vedly. Slib proto hodnotíme jako nerealizovaný.

Nejprve zmiňme, že běžnou součástí návrhů zákonů je už od roku 2007 tzv. hodnocení dopadů regulace (RIA – Regulatory Impact Assessment), které analyzuje očekáváné dopady navrhovaných právních předpisů. Ministerstva a ostatní ústřední správní orgány přikládají RIA k návrhům připravovaným podle Legislativních pravidel vlády a při zpracování postupují podle vládou schválených Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (.pdf).

Vláda Petra Fialy na svém jednání v lednu 2023 schválila změnu jak Legislativních pravidel vlády, tak i Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (.pdf). V rámci těchto změn došlo k rozšíření kategorií, pro které se v relevantních případech hodnocení dopadů vypracovává (.pdf, str. 7–9). Analýza se tak nově samostatně provádí (.pdf, str. 1) i u dopadů na rodinu (FIA – Family Impact Assessment). Doplňme, že dřívější verze obecných zásad zmiňovala dopady na rodiny jen v obecnější kategorii „sociálních dopadů“ (.pdf, str. 11).

Zároveň došlo k úpravě obecných zásad i co se týče hodnocení regionálních dopadů (.pdf, str. 1). To dříve zahrnovalo jen dopady na územní samosprávné celky, tj. kraje a obce (.pdf, str. 10), a uvádělo se „zejména v těch případech“, kdy byl součástí návrhu zároveň „návrh na přenesený výkon státní správy na územní samosprávy“. Aktualizované obecné zásady z ledna 2023 toto hodnocení pojaly šířeji, v současnosti se tak vyhodnocují „územní dopady včetně dopadů na územní samosprávné celky“ (.pdf, str. 1). V rámci tohoto hodnocení TIA (Territorial Impact Assessment) se např. mají nově uvádět „dopady na dynamický, vyvážený a udržitelný rozvoj území v souladu s regionální politikou státu“ (.pdf, str. 1).

Změny nabyly účinnosti 1. února 2023, přičemž zpracovatelé je museli promítnout v návrzích, které byly do připomínkového řízení předloženy po 31. březnu 2023. Zpráva RIA u novely školského zákona (.docx, str. 2–3) ze začátku března 2023 ještě kolonku s dopady na rodinu a kolonku s šířeji pojatými územními dopady nezahrnovala, lze je ale skutečně najít u později zveřejněných návrhů. Zmínit můžeme návrh zákona o podpoře v bydlení (.docx, str. 2–3), návrh konsolidačního balíčku (.docx, str. 2–3) či novelu zákona o obchodování s emisními povolenkami (.docx, str. 5).

Vláda Petra Fialy tedy usnesením z ledna 2023 zavedla změny, podle nichž se (v relevantních případech) u návrhů právních předpisů nově samostatně uvádí i hodnocení očekávaných dopadů na rodinu. Zároveň došlo k rozšíření hodnocení dopadů na regiony, která se nyní vypracovávají šířeji, a zahrnují i dopady na regionální rozvoj. Z těchto důvodů proto slib hodnotíme jako splněný.

Fialův kabinet se v tomto slibu zavázal převést státní pozemky do vlastnictví obcí, aby tak podpořil výstavbu nových bytů a s ní související infrastruktury. Zmiňme, že k 1. září 2022 vláda aktualizovala (.pdf, str. 9) Metodický materiál Ministerstva financí (.pdf), který je zaměřený na převody státního majetku pro obce a kraje. Nová verze přináší rozšíření možností bezplatného převodu a přímého prodeje tohoto majetku a zároveň výrazně snižuje omezující podmínky a sankce spojené s převodem nemovitostí (.pdf, str. 9). Díky tomu dochází k významnému zjednodušení a urychlení procesu převodu nepotřebných nemovitostí a také k odstranění nadbytečné byrokracie. 

Inventura státních nemovitostí

Provedení dosud největší inventury státního majetku vláda schválila v lednu 2023 (.pdf). Inventura by měla pomoci zmapovat nepotřebné nemovitosti, které pak budou přednostně nabídnuty krajům a obcím. Do února 2023 měl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) zaslat přehled nemovitostí státním institucím, které mají následně vyhodnotit, jaké nemovitosti jsou pro ně potřebné, a jaké nikoliv (.pdf, str. 8). U nepotřebných nemovitostí se bude dále zjišťovat, zda je lze převést na ÚZSVM, a výsledky těchto zjištění by pak měly být dokončeny v srpnu 2023. Ministr financí pak do konce března 2024 má vládě předložit výsledky této inventury (.pdf, str. 1).

Další kroky vlády k naplnění slibu

Ministerstvo financí v únoru 2023 spustilo (.pdf) aplikaci Majetek České republiky, zprostředkovanou ÚZSVM, která slouží jako přehled státních pozemků a staveb. Obec s ní může zjistit, které pozemky se nachází právě na jejím území (.pdf, str. 4). Aplikace je také propojená s katastrem nemovitostí a nabízí různé informace o pozemku, včetně jeho rozlohy či využití.

Kromě této možnosti ÚZSVM zprostředkovává také aplikaci Nabídka majetku státu, která slouží k prodeji či pronájmu nepotřebného státního majetku (.pdf, str. 5–6). V aplikaci lze sledovat nabídky pro veřejnost, pro státní instituce a připravované nabídky, jež se týkají státního majetku, o který neprojevila zájem státní instituce, a který se k nakládání teprve připravuje (.pdf, str. 5). Nově aplikaci nabízí i odběr novinek u majetku připravovaného k prodeji, ke kterému se mohou přihlásit kraje i obce (.pdf, str. 6).

Při převodu majetku či pozemkům obcím by dále mělo pomoci Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), které v rámci Národního plánu obnovy požadovalo investiční podporu v hodnotě 1,6 miliardy korun, a jehož odborníci mají obcím radit při hledání zdrojů financování a přípravě projektů dostupného bydlení.

Dodejme, že tyto kroky jsou součástí reformy bydlení, v rámci které bude důležitou roli hrát také Státní fond podpory investic (SFPI) spadající pod MMR. Ten v dubnu 2023 spustil program Nájemní bydlení, ve kterém je 800 milionů korun vyčleněných na podporu výstavby nájemních bytů, z čehož 500 milionů je určeno pro obce. O zbytek mohou žádat spolky, charity i soukromí investoři.

Ministr financí pak během roku 2024 plánuje předložit návrh novely zákona o majetku státu (.pdf, str. 10), na základě které budou mít státní instituce povinnost informovat obce a kraje o záměru zcizit nemovitosti na jejich území. Obce a kraje by pak měly mít možnost získat pozemky za úplatu či bezúplatně, pakliže se bude jednat o pozemky určené pro veřejně prospěšnou stavbu.

Shrnutí

Vláda Petra Fialy dosud uskutečnila několik kroků, které by měly přispět k uvolnění státních pozemků a jejich převodu na obce. V rámci tohoto plánu byla provedena inventura státního majetku a spuštěny či rozšířeny aplikace pro přehled a nabídku státních pozemků. Ministerstvo pro místní rozvoj pak spustilo program na podporu výstavby nájemních bytů. Z těchto důvodů hodnotíme slib jako průběžně plněný.

Nejprve uveďme, že vláda se jak v původním programovém prohlášení (.pdf, str. 50), tak v jeho upravené verzi z března 2023, zavázala pouze k přípravě novely zákona o státním zastupitelství do konce roku 2022 – tedy nikoli k jejímu schválení a případnému prosazení Parlamentem. V našem hodnocení se tak zaměříme na to, jestli kabinet Petra Fialy novelu do konce roku 2022 dokončil, a také zdali přislíbené změny skutečně obsahuje.

Podle prohlášení je jedním z cílů vlády v oblasti spravedlnosti a práva „předložit opatření, která přinesou změny v postavení vedoucích státních zástupců“ (.pdf, str. 50). Ti např. mohou svou funkci zastávat na neomezeně dlouhou dobu a novela zákona o státním zastupitelství podle vyjádření z léta 2022 toto období měla omezit. Dodejme, že podle slov ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) byla změna zákona nutná, jelikož má navazovat na dokončení nového trestního řádu, což Fialův kabinet rovněž přislíbil (.pdf, str. 50).

Návrh (.pdf) novely zákona o státním zastupitelství odeslalo Ministerstvo spravedlnosti do připomínkového řízení 25. října 2022. Resort tyto úpravy v zákoně později odůvodnil tím, že chce „změnami vyloučit riziko nepřípustného politického vlivu nebo tlaku na činnost státního zastupitelství a jeho fungování“.

Podle novely (.docx) by se mělo např. zavést sedmileté funkční období pro nejvyššího státního zástupce (.docx, str. 1) stejně jako pro vrchního, krajského a okresního státního zástupce (.docx, str. 1). Nejvyšším státním zástupcem by pak nikdo nemohl být jmenován více než jednou (.docx, str. 1).

Norma dále zavádí požadavky na odborné znalosti, profesní zkušenosti a morální vlastnosti vedoucích státních zástupců a nejvyšším státním zástupcem se nebude moci stát člověk, kterému bylo pravomocně uloženo kárné opatření. Návrh konkretizuje i podmínky pro jmenování vedoucích státních zástupců (.docx, str. 3–4). Ti pak dle návrhu budou moci být odvolatelní pouze v kárném řízení. Novela také zpřesňuje podmínky pro jmenování a odvolání nejvyššího státního zástupce (.docx, str. 1–2), kterého i nadále může odvolat vláda.

Fialův kabinet novelu schválil 24. května 2023 (.pdf). Dodejme, že Unie státních zástupců novelu přivítala, nicméně měla výhrady k délce funkčního období a podmínkám pro jmenování nejvyššího státního zástupce. K délce funkčního období nejvyššího státního zástupce mají výhrady i Nejvyšší státní zastupitelství a Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí. Obě instituce navrhují, aby funkční období Nejvyššího státního zástupce činilo deset let.

Vláda tedy skutečně do konce roku 2022 dokončila návrh novely zákona o státním zastupitelství, který má zavést funkční období pro vedoucí státní zástupce, upřesnit pravidla pro jejich jmenování i odvolání a konkretizovat podmínky pro odvolání nejvyššího státního zástupce. Slib proto hodnotíme jako splněný.

Nejprve uveďme, že se v současnosti rodičovský příspěvek vyplácí rodiči, který pečuje o nejmladší dítě v rodině, a to do vyčerpání celkové částky 300 tisíc Kč, nejdéle do čtyř let věku dítěte. V případě vícerčat se pak jedná o 1,5násobek této částky. Příjemcem rodičovského příspěvku může být i prarodič, ovšem pouze na základě převzetí dítěte do trvalé péče, která nahrazuje klasickou rodinnou péči. Navýšení příspěvku na 300 tisíc korun prosadila předchozí vláda Andreje Babiše.

V říjnu 2022 Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod vedením Mariana Jurečky (KDU-ČSL) vládě předložilo návrh novely zákona o státní sociální podpoře, který počítá se zavedením rodičovského příspěvku také pro prarodiče (.docx, str. 2). V praxi by to znamenalo, že rodič při žádosti o příspěvek písemně požádá (.docx, str. 5), aby tato dávka byla vyplácena prarodiči namísto něj. 

Kromě změn v zákoně o státní sociální podpoře by vyplácení rodičovského příspěvku pro prarodiče přineslo změny také v zákoníku práce a v zákoně o důchodovém pojištění. V zákoníku práce by nově mezi překážkami v práci na straně zaměstnance přibyla k rodičovské dovolené i prarodičovská dovolená (.docx, str. 22–24). V zákoně o důchodovém pojištění by se pak nově doba, po kterou bude prarodič pobírat prarodičovský příspěvek, započítávala do důchodového pojištění.

Lhůtu pro meziresortní připomínkové řízení MPSV stanovilo na 20 dnů ode dne vložení návrhu do elektronické knihovny (.doc). Od ostatních resortů se návrh dočkal kritiky, ani k červnu 2023 však nedošlo k vypořádání připomínkového řízení. Například Ministerstvo vnitra mj. navrhlo, aby se termín „rodič“ zaměnil za „příjemce rodičovského příspěvku“ (.docx, str. 1). Dle resortu také může dojít ke zneužívání prarodičovské dovolené, jelikož prarodiče dle návrhu nemusí zaměstnavateli prokazovat, že rodičovský příspěvek čerpají. Návrh novely kritizovalo také např. Ministerstvo obrany (.docx), Ministerstvo spravedlnosti nebo Ministerstvo financí.

Shrňme, že MPSV návrh, který vyplacení rodičovského příspěvku prarodičům zavádí, předložilo vládě v říjnu 2022. Ke konci června 2023 však zatím nedošlo k vypořádání připomínkového řízení –⁠ slib proto hodnotíme jako průběžně plněný. Nutno dodat, že podle informací z 23. května 2023 chce Marian Jurečka výši rodičovského příspěvku zvýšit o 50 tisíc Kč, o prarodičovské dovolené se však článek nikterak nezmiňuje.

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení přislíbila (.pdf, str. 48), že přispěje k rehabilitaci fotovoltaiky, neboť ji považuje za klíčový obnovitelný zdroj (str. 9).

Střešní fotovoltaická zařízení pro rodinné a bytové domy jsou podporována formou dotace z dotačního programu Nová zelená úsporám. Jeho hlavním cílem je podle Státního fondu životního prostředí „zlepšit stav životního prostředí snížením produkce emisí znečišťujících látek a skleníkových plynů (především emisí CO2).“ Dodejme, že dotace z tohoto programu nejsou omezeny jen na fotovoltaická zařízení – je možné získat podporu také např. na akumulační nádrže na zachytávání dešťové vody, využívání tepla z odpadní vody nebo pořízení a instalaci dobíjecích stanic pro osobní vozidla.

Podle dat Ministerstva životního prostředí bylo v rámci programu Nová zelená úsporám od ledna do listopadu 2022 podáno 48 377 žádostí (.pdf str. 11) o dotaci na fotovoltaiku. Z nich bylo 46 897 schváleno, a vláda tak ke konci roku 2022 dosáhla poloviny svého cíle z programového prohlášení. Slib proto hodnotíme jako průběžně plněný.

Pravidla, která mají zamezovat střetu zájmů veřejných funkcionářů, stanovuje v ČR zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. V průběhu let byl několikrát novelizován, v roce 2017 například Parlament přijal jeho novelu č. 14/2017 Sb., známou spíše pod názvem „lex Babiš“. Právě jméno tehdejšího ministra financí Andreje Babiše nesla ve veřejném prostoru proto, že se jej dotýkala část, která od února 2017 zakazuje veřejným činitelům nebo jimi ovládaným firmám provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat tzv. nenárokové dotace.

Andrej Babiš se proto rozhodl převést své firmy Agrofert a SynBiol do svěřenských fondů AB Private Trust I a II. Novelu mimo to kritizovali poslanci hnutí ANO a prezident Zeman, kteří podali podnět k Ústavnímu soudu. Ten se nakonec zabýval jen stížností prezidenta, kterou po třech letech zamítl.

Novelizace zákona o střetu zájmů z roku 2022

Ukázalo se tedy, že změny přijaté novelizací lze obejít tak, jak to například učinil Andrej Babiš, tj. převedením majetku do svěřenských fondů. I proto koaliční strany vlády Petra Fialy usilovaly o další změnu zákona, který by se nově vztahoval přímo na skutečné majitele firem, tedy nejen na ovládající osoby. Skupina vládních poslanců v lednu 2022 připravila návrh (.pdf, str. 11), který by veřejným funkcionářům bránil vlastnit média či vydělávat na veřejných zakázkách i v případě, že by problematický majetek převedli například na osobu blízkou nebo do svěřenského fondu. Kromě toho návrh sliboval přístup veřejnosti k majetkovým přiznáním politiků.

Vláda návrh jednomyslně přijala (.docx). Když se ale dostal do Poslanecké sněmovny, poslanci hnutí ANO se uchýlili k obstrukcím, neboť by zákon přímo dopadal na předsedu hnutí Andreje Babiše. Sněmovna proto nakonec původní verzi novely neprojednala, a namísto toho schválila opoziční verzi novely (.pdf), která se týkala pouze přístupu k majetkovým přiznáním politiků. Tato novela prošla legislativním procesem v červnu 2022 a vstoupila v účinnost v červenci téhož roku.

Pirátský poslanec a předkladatel původního návrhu Jakub Michálek vysvětloval přistoupení na opoziční návrh tím, že vláda nechtěla, aby se dále prodlužoval stav, kdy veřejnost nemá možnost nahlížet do majetkových přiznání politiků. To tehdy označil za „součást veřejné kontroly“.

Novelizace zákona o veřejných zakázkách

K dalšímu pokusu zpřísnit politikům vlastnictví médií a účast na veřejných zakázkách se vláda Petra Fialy uchýlila na podzim 2022. Poslanec Michálek vložil do tehdy projednávané novely zákona o veřejných zakázkách prostřednictvím pozměňovacího návrhu (.docx, str. 2) podobnou část, kterou se o rok dříve snažil prosadit do zákona o střetu zájmů (.pdf, str. 3). Konkrétně navrhoval, aby mohli zadavatelé veřejných zakázek už během soutěže vyloučit z výběru členy vlády, vedoucí ústředních správních orgánů nebo firmy, jejichž skutečným majitelem jsou právě tito funkcionáři.

Poslankyně Klára Dostálová (za ANO) ale v březnu 2023 přišla s pozměňovacím návrhem (.docx, str. 3) s odůvodněním, že Michálkem navrhovaná změna zákona by byla v rozporu s právem EU. Podle jejího návrhu by tak nedošlo k automatickému vyloučení z tendrů v případě firem, které jsou podle evidence skutečných majitelů v rukou politiků. Místo toho by měli politici možnost se proti nařčení ze střetu zájmů bránit.

Poslanec Michálek svůj návrh úpravy nakonec stáhl, a proto se pozměňovací návrh poslankyně Dostálové ani neprojednával. Poslaneckou sněmovnou tak nakonec prošel původní návrh novelizace zákona o veřejných zakázkách, která z tendrů vyloučila firmy odsouzené za pojistné podvody. Ani v tomto případě se tedy vládě nepovedlo upravit pravidla, která mají zamezovat střetu zájmů politiků.

Novela zákona o sdružování v politických stranách

Zatím k poslednímu pokusu o změnu zákona o střetu zájmů došlo v květnu 2023, kdy byl v Poslanecké sněmovně projednáván pozměňovací návrh (.docx) poslance Michálka k novele zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Poslanec Michálek se tímto návrhem, který navrhuje upravit právě i zákon o střetu zájmů, snažil prosadit, aby u politiků došlo ke zpřísnění pravidel pro vlastnictví médií a přijímání dotací a investičních pobídek (.docx, str. 5–7).

Poslanci hnutí ANO se ale znovu uchýlili k obstrukcím kvůli přesvědčení, že je návrh namířen proti předsedovi ANO Andreji Babišovi. Například poslankyně Schillerová (ANO) se během diskuze o návrhu vyjádřila slovy: „Máme problém s protiústavním přílepkem, který je výsledkem stranické nenávisti Pirátské strany vůči našemu předsedovi.“

Právě obstrukce poslanců hnutí ANO zapříčinily, že se návrh na schůzi Sněmovny 19. května 2023 nestihl projednat. Další projednávání této novelizace proběhlo 14. a 16. června, kdy poslanci návrh novely včetně pozměňovacího návrhu Jakuba Michálka schválili. Sněmovnou přijatá novelizace tak upravuje i zákon o střetu zájmů. Zákaz provozování médií se dle tohoto dokumentu nově vztahuje na společnosti, jejichž „skutečným majitelem“ (nikoli jen „ovládající osobou“) je veřejný funkcionář (.pdf, str. 7–9). Novelizace např. také zakazuje poskytovat dotace a investiční pobídky členům vlády a hlavě státu a společnostem, ve kterých figurují jako skuteční majitelé.

Novela k 30. červnu 2023 čeká na posouzení Senátem a následně také prezidentem republiky. Zmiňme, že hnutí ANO již avizovalo, že v případě platnosti novely je připravené obrátit se na Ústavní soud.

Závěr

Současná vládní koalice se v minulosti několikrát pokoušela prosadit novelu, která by zpřísňovala pravidla, která mají zamezovat střetu zájmů veřejných funkcionářů. Usilovala o to prostřednictvím návrhu novelizace jak zákona o střetu zájmů, tak zákona o veřejných zakázkách. Zpřísnit pravidla pro zamezení střetu zájmů vláda navrhla také v rámci pozměňovacího návrhu k novele zákona o sdružování v politických stranách. Sněmovna tento návrh schválila 16. června 2023, novelizace nyní (ke 30. červnu 2023) čeká na schválení Senátem a prezidentem. Vládní slib tak hodnotíme jako průběžně plněný.

Vláda se jak ve svém původním programovém prohlášení (.pdf, str. 32), tak i v jeho aktualizované verzi zavázala zavést pravidla pro transparentnější fungování médií tak, aby média musela uvádět své vydavatele, majitele, významné sponzory a také zveřejňovat finanční výkazy. 

Prosazení právní úpravy transparentnějšího fungování médií se pojí zejména s Evropským aktem o svobodě sdělovacích prostředků (.pdf), jehož návrh Evropská komise (EK) představila v září 2022. Účelem návrhu je snaha omezit vliv státních orgánů na veřejnoprávní média, zajistit transparentnost vlastnictví médií či zamezit sledování komunikace novinářů. Návrh dále počítá s kontrolou toho, jak jsou média financována z veřejných peněz.

Postoj Česka k návrhu mělo vypracovat Ministerstvo kultury. To některé části návrhu vítá. „Určitě lze podpořit posílení přeshraniční spolupráce mezi jednotlivými národními regulátory, požadavky na transparentnost vlastnických struktur či záruky proti zásahům do vedení médií veřejné služby,“ popsala v listopadu 2022 mluvčí resortu Jana Malíková. 

Rámcová pozice ČR

Právě od Ministerstva kultury jsme získali vypracovanou rámcovou pozici ČR z 11. listopadu 2022, kterou vyhotovila pracovní skupina spadající pod tento resort. „V obecné rovině ČR vnímá potřebu opatření na podporu mediální plurality a nezávislosti médií, posilování postavení médií veřejné služby, posilování spolupráce regulačních orgánů za účelem efektivní aplikace cílů regulace,“ píše se v dokumentu. 

Podle Ministerstva kultury je však důležité, aby se nezasahovalo do práv Česka, stejně tak aby Evropská komise ujasnila právní základ návrhu. S transparentností však vláda souhlasí. „Navrhovaný článek 6 odstavec 1 požaduje snadnou a přímou dostupnost informace o jménech přímých a nepřímých vlastníků poskytovatele (…). ČR bude podporovat posílení čl. 6 odst. 1 o transparentnosti vlastnictví médií tak, aby byla povinnost poskytovatelů mediálních služeb snadno a přímo zpřístupnit informace o jménech přímých i nepřímých vlastníků a jménech skutečných vlastníků vymahatelná a její nedodržení postižitelné," stojí dále v rámcové pozici.

Dodejme, že finální podobu Aktu by měla Rada EU, Evropský parlament a Komise projednat koncem roku 2023 nebo začátkem roku 2024. Návrhem se v současnosti (ke 30. červnu 2023) zabývajívýbory v Evropském parlamentu. Mluvčí ministerstva Jana Malíková pak pro Demagog.cz uvedla, že kvůli přímé použitelnosti Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků „není vhodné iniciovat národní opatření, která by případně nebyla s tímto aktem homogenní.“

Postoj orgánů ČR

K Evropskému aktu o svobodě sdělovacích prostředků se v prosinci 2022 pozitivně postavil i sněmovní Výbor pro evropské záležitosti (.pdf, str. 1–2). Poslanci nicméně nesouhlasili (.pdf, str. 1) se vznikem Evropského sboru pro mediální služby (.pdf, str. 4), jelikož dle nich nejsou vyjasněny kompetence a rozsah jeho působnosti (.pdf, str. 1). Dodejme, že usnesení výboru podpořili všichni přítomní poslanci vládních stran, přičemž se zdrželi Vladimír Zlínský a Marie Pošarová z hnutí SPD (.pdf, str. 7).

Usnesení výboru zahrnuje také stanovisko Fialovy vlády (.pdf, str 7), v němž zdůrazňuje, že podporuje kroky ke zlepšení mediálního prostředí, ale je dle ní stěžejní, aby kompetence EU nezasahovaly do kompetence států a mediálního trhu.

Dodejme, že tento sbor (původním jménem Evropská rada pro mediální služby) by měl dohlížet na fungování médií napříč členskými státy a měl by se skládat z jednotlivých národních mediálních rad. Vznik tohoto regulátora odmítlo rovněž Ministerstvo kultury. Senát pak podporoval potřebu (.pdf, str. 1), aby se kompetence sboru vyjasnily.

Závěr

Kroky k transparentnosti vlastnictví médií tedy ke 30. červnu 2023 iniciovala zejména Evropská komise, která v září 2022 představila Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků. K tomuto návrhu následně Ministerstvo kultury vypracovalo rámcovou pozici České republiky, a podpořil jej Výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. Samotný Fialův kabinet však ke 30. červnu 2023 nepřipravil žádný návrh, který by zaváděl transparentnější fungování médií či záležitosti představené ve slibu. Závazek proto hodnotíme jako nerealizovaný.

Vláda Petra Fialy schválila své původní programové prohlášení v lednu 2022, kdy slibovala, že do konce roku 2022 předloží návrh na ústavní ochranu vody (.pdf, str. 47). V březnu 2023 pak Fialův kabinet své prohlášení aktualizoval a termín splnění tohoto závazku posunul až na rok 2023. Vzhledem k zachování rovnosti v ověřování slibů předchozích vlád budeme nicméně hodnotit původní znění slibu z ledna 2022.

Co říká Ústava nyní?

Podle současného znění článku 7 Ústavy „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. Výslovně ochranu vody tak Ústava nezmiňuje. Doplňme, že Listina základních práv a svobod např. stanovuje, že každý má právo na příznivé „životní prostředí“, které zákon č. 17/1992 Sb. definuje jako „vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka (…). Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie“. V minulosti proběhlo několik pokusů o zakotvení ústavní ochrany vody, ovšem vždy neúspěšně.

Návrh Fialovy vlády

Návrh na změnu ústavního článku 7 předložilo vládě Ministerstvo životního prostředí v listopadu 2022 (.docx). V dokumentu do tohoto článku přidalo také ochranu vody a půdy a konkrétně navrhovalo znění, že „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů, zejména vody a půdy, a o ochranu životního prostředí“. Po úpravách v květnu 2023 (.pdf) ministerstvo z návrhu vypustilo ochranu půdy a ponechalo v textu právě jen ochranu vody (.docx).

Podle důvodové zprávy je stávající podoba článku 7 „z hlediska definování státních cílů v ochraně životního prostředí příliš vágní a zcela nedostatečně reflektuje důležitost ochrany životního prostředí, kterou jí současná společnost přikládá“ (.docx, str. 1).

Dodejme, že navrhovaná změna Ústavy se setkala s řadou kritiky. Při meziresortním připomínkovém řízení se proti ní vymezil např. Nejvyšší soud, podle nějž návrh problematiku nikterak neřeší a nepřináší nic nového. Dle soudu je tak plánovaná změna zbytečná. Podle Ministerstva pro místní rozvoj návrh neobsahuje aktivní přístup k ochraně vody.

Fialův kabinet návrh schválil 21. června 2023 (.pdf), ke 30. červnu 2023 jej ovšem Poslanecké sněmovně nepředložil. „Voda je strategickou surovinou, jejíž nedostatek, či zhoršená kvalita může mít zásadní dopad na jednotlivce, ale i na celou společnost. Ukotvení ochrany vody do ústavy je nevyhnutelným krokem, ať už kvůli opakujícímu se suchu nebo znečišťování vodních zdrojů,“ uvedl k vládou schválenému návrhu ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Závěr

Ministerstvo životního prostředí předložilo vládě návrh na změnu ústavního článku 7, který by zavedl ústavní ochranu vody, v průběhu roku 2022, přesněji v listopadu 2022. V květnu 2023 byl text dokumentu ještě upraven, jeho konečnou podobu tak vláda Petra Fialy schválila až 21. června 2023. Návrh nebyl ve Sněmovně předložen ani ke 30. červnu 2023. Jelikož tedy vláda návrh na ústavní ochranu vody do konce roku 2022 nepředložila, hodnotíme slib jako porušený. Doplňme, že samotná vláda nakonec svůj původní slib odložila až na rok 2023.

Minimální mzda

Minimální mzdu zákoník práce popisuje jako „nejnižší přípustnou výši odměny za práci v základním pracovněprávním vztahu“. Mzda, plat nebo odměna z dohody přitom nesmí být nižší než právě minimální mzda. Základní výši minimální mzdy poté stanovuje vláda nařízením, které zpravidla zvyšuje tuto základní sazbu na začátku roku. K poslednímu navýšení tak došlo 1. ledna 2023, v současnosti základní sazba minimální mzdy činí 103,8 Kč za hodinu a 17 300 Kč za měsíc při 40hodinové týdenní pracovní době.

Výše minimální mzdy se poté propisuje do zaručených mezd. Ty podle zákoníku práce představují nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Rozvržena je do osmi skupin. Nejnižší 1. skupina zaručené mzdy přitom nesmí být nižší než částka, která je stanovena jako základní sazba minimální mzdy. Nejvyšší, tedy 8. skupina zaručené mzdy, zároveň musí představovat alespoň dvojnásobek minimální mzdy. Podle nařízení Fialovy vlády z prosince 2022 je tak pro rok 2023 nejnižší sazba zaručené mzdy (v 1. skupině prací) stanovena na 17 300 Kč, v nejvyšší kategorii se pak jedná o 34 600 Kč.

Automatická valorizace minimální mzdy

Záměr projednat automatickou valorizaci minimální mzdy avizovala vláda již v lednu 2022, kdy ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka uvedl, že chce záležitost projednat v první polovině roku, a poté o ní diskutovat se zástupci tripartity. Jakub Augusta z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí k tomu v únoru 2022 uvedl, že „ministerstvo podporuje zavedení automatické valorizace minimální mzdy. Záměrem je zakotvit v zákoníku práce mechanismus umožňující předvídatelný výpočet výše minimální mzdy na základě vývoje průměrné mzdy v národním hospodářství tak, aby byla výše minimální mzdy jednoduše a dostatečně včas odhadnutelná“.

V únoru 2022 o automatické valorizaci minimální mzdy mluvil také ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Ten v rozhovoru pro Blesk uvedl, že by chtěl valorizaci zavést od 1. ledna 2023. Přesné parametry valorizačního mechanismu ale tehdy nebyly známy. Ministr Stanjura řekl, že se valorizace může odvíjet od průměrné mzdy nebo jejího mediánu, tedy střední hodnoty mezd. Nevyloučil také, že se minimální mzda může automaticky zvyšovat i v závislosti na výši inflace.

V květnu 2022 pak premiér Petr Fiala (ODS) zmínil, že vláda automatickou valorizaci minimální mzdy „zvažuje“ a diskutuje o ní. Zároveň ale dodal, že v tehdejších podmínkách by její zavedení nebylo rozpočtově odpovědné, jelikož kabinet musí dbát na nezvyšování inflace, kterou by dle něj valorizace minimální mzdy ovlivnila.

V prosinci 2022 ministr Jurečka oznámil, že chce návrh automatické valorizace předložit v první polovině roku 2023, přičemž by tento mechanismus měl být účinný nejpozději od 1. ledna 2024. Obdobně se Marian Jurečka vyjádřil i v dubnu 2023, kdy uvedl, že by se minimální mzda od příštího roku měla automaticky valorizovat podle průměrné mzdy. K předložení ani schválení návrhu ovšem k červnu 2023 nedošlo.

Směrnice EU

Dodejme, že Evropský parlament (EP) se v červnu 2022 předběžně dohodl s Radou EU na směrnici, která by zavedla nová pravidla pro minimální mzdy zaměstnanců v členských státech EU. V září 2022 pak EP tuto směrnici přijal a v říjnu tak učinila i Rada. Podle orgánů EU by minimální mzda měla mj. dosáhnout 50 % průměrné mzdy a měla by být navázána na kupní sílu a pohyb cen. Zmiňme, že směrnici (.pdf) musejí členské země EU splnit, ovšem rozhodnutí, jak formulovat příslušné vnitrostátní zákony a jak dosáhnout cílů je ponecháno na jednotlivých vládách. Na provedení směrnice pak členské státy mají dva roky.

Pro kontext uveďme, že v rámci zemí EU patří minimální mzda v Česku mezi ty nižší. Nižší mzda je například také na Slovensku, v Chorvatsku, Lotyšsku, Rumunsku, Maďarsku nebo Bulharsku.

Závěr 

Vláda Petra Fialy si dala za cíl zavést automatickou valorizaci minimální mzdy. Tento krok je v souladu se směrnicí EU o minimálních mzdách, kterou orgány EU definitivně přijaly v říjnu 2022. Konkrétní podoba českého návrhu však ještě není známa a k jeho schválení tedy k 30. červnu 2023 nedošlo. Slib proto hodnotíme jako nerealizovaný.

Nejprve uveďme, že podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je stát plátcem zdravotního pojištění za určité skupiny lidí. Mezi ně se řadí např. důchodci, uchazeči o zaměstnání či rodiče na rodičovské dovolené. 

Výše této státní platby podle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, činí 13,5 % z vyměřovacího základu. Ten je pro státní pojištěnce na rok 2023 stanoven na 14 074 Kč za kalendářní měsíc. Stát tak v roce 2023 odvádí 1 900 Kč měsíčně za každého státního pojištěnce (při zaokrouhlení na celé koruny směrem nahoru, jak ukládá zákon).

Na tuto úroveň se výše platby dostala na začátku roku 2023 prostřednictvím novely č. 260/2022 Sb. schválené v srpnu 2022. Ta stanovila vyměřovací základ i pro období od září do konce roku 2022, a to na 11 014 Kč z předchozích 14 570 Kč. Zmiňme, že toto snížení pro druhou polovinu roku 2022 vláda Petra Fialy zdůvodňovala snahou snížit státní výdaje. 

Do té doby vyměřovací základ, a tím pádem i platby za státní pojištěnce, dlouhodobě rostly, docházelo k tomu ale vždy změnou (.pdf, str. 2) zákona, případně vydáním vládního nařízení.

Výše zmiňovanou novelu Fialův kabinet Poslanecké sněmovně předložil v březnu 2022. Původní návrh obsahoval pouze snížení vyměřovacího základu (.pdf, str. 3), valorizaci plateb za státní pojištěnce nikterak nezmiňoval (.docx, str. 1). Ta se do výsledné novely dostala až díky pozměňovacímu návrhu (.docx) skupiny koaličních poslanců v čele s Tomem Phillipem (KDU-ČSL).

Návrh automatickou valorizaci zavedl s účinností od 1. ledna 2024 (.docx, str. 2–3), vyměřovací základ se dle něj vždy na začátku roku zvýší v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen (inflace) a na růstu reálné mzdy. Konkrétně bude procentuální navýšení odpovídat součtu „růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy“ (.docx, str. 2, 4–5), jedná se tedy o podobný mechanismus, jakým jsou pravidelně valorizovány důchody. 

Poslanecká sněmovna návrh této novely včetně pozměňovacího návrhu (.pdf) odsouhlasila v červenci 2022 (.pdf). Pro schválení pozměňovacího návrhu i novely tehdy zvedli ruku všichni přítomní poslanci vládní koalice. Po schválení Senátem sice tehdejší prezident Miloš Zeman návrh vetoval (.pdf), jeho veto však dolní komora přehlasovala (.pdf).

Doplňme, že podle informací ČT chtěl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v březnu 2023 kvůli vysokému růstu cen zpomalit automatické zvyšování státních plateb zdravotního pojištění. Proti tomu se ale postavil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09), podle kterého se valorizace snižovat nebude, a to především kvůli předvídatelnosti plateb.

Vláda Petra Fialy tedy prosadila zavedení automatické valorizace plateb zdravotního pojištění za státní pojištěnce. Vyměřovací základ se od 1. ledna 2024 bude zvyšovat podobným způsobem jako důchody, tedy o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy. Přestože původní návrh novely tuto valorizaci neobsahoval, díky schválení pozměňovacího návrhu vládních poslanců se ve výsledné podobě objevil. Slib z těchto důvodů hodnotíme jako splněný.

Nejprve uveďme, že sleva na poplatníka je částka, o kterou si každý zaměstnanec nebo občan, jež podává daňové přiznání, může snížit daň z příjmů. Využít ji lze buď jednorázově jednou za rok, či děleně za každý kalendářní měsíc.

Výši této slevy upravuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Její výše pro roky 2022 a 2023 činí 30 840 Kč. Dodejme, že na tuto částku se sleva dostala změnou zákona z roku 2020, tedy za vlády Andreje Babiše. Z původních 24 840 Kč byla v roce 2021 zvednuta na 27 840 Kč a stejnou úpravou zákona se o rok později dostala na současnou hodnotu.

Zmiňme, že před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 bylo upravení slevy na poplatníka jedním z programových bodů koalice Pirátů a Starostů, kteří navrhovali automatickou valorizaci této slevy o inflaci. Podobný bod se následně dostal i do programového prohlášení vlády (.pdf, str. 6).

Ve veřejné elektronické knihovně připravované legislativy (VeKLEP) se návrh, který by zaváděl valorizační mechanismus slevy na poplatníka, k 30. červnu 2023 nenachází. Legislativní návrhy, které souvisely se zákonem o daních z příjmů, vláda v tomto volebním období publikovala v březnu a v dubnu 2022. Ani jeden z nich nicméně valorizaci slevy na poplatníka nikterak nezmiňoval (.doc, str. 1–3; .docx, str. 1–2), a to ani v konečné verzi schválené Parlamentem. Slib tedy hodnotíme jako nerealizovaný.

Před rokem 1993 v Česku vodovody a kanalizace provozovalo celkem 11 státních vodohospodářských podniků (.pdf, str. 5–6). V rámci privatizace na začátku 90. let poté došlo k jejich přetvoření na více menších vodohospodářských společností. Ty z velké většiny začaly vlastnit města a obce, část z nich ale vlastní soukromí majitelé, případně v nich mají vlastnický podíl.

Doplňme, že města a obce svůj vodohospodářský majetek často pronajímají nadnárodním společnostem, které spravují vodovodní potrubí a starají se o úpravu vod. Jejich zisk z distribuce vody tak následně putuje do zahraničí, což bylo v minulosti předmětem kritiky.

V době předchozí vlády Andreje Babiše vznikl na Ministerstvu zemědělství dotační program (.pdf, str. 3, 9) nazvaný „Podpora odkupu a scelování infrastruktury vodovodů a kanalizací“. Konkrétně byl vytvořen s cílem, aby obce a obecní vodohospodářské společnosti mohly čerpat dotace na odkup vlastnických práv k vodohospodářské infrastruktuře (.pdf, str. 1).

K vyhlášení první výzvy pro podávání žádostí o poskytnutí této podpory došlo (.pdf) 6. ledna 2021, tedy ještě v době, kdy resort zemědělství vedl exministr Babišovy vlády Miroslav Toman (ČSSD). Ministerstvo tehdy uvedlo, že žádosti bude možné posílat od 15. února 2021 do 30. září 2022, případně do vyčerpání vyčleněné částky, která odpovídala 300 milionům Kč.

16. listopadu 2022, tedy už za vlády Petra Fialy, poté Ministerstvo zemědělství v rámci zmíněného programu vyhlásilo druhou výzvu (.pdf). Na svém webu k tomu uvádí, že žádosti o tyto dotace bude přijímat od ledna 2023 až do 30. září 2025 a žadatelům poskytne celkem 297 milionů Kč.

Ministerstvo zemědělství v době úřadování Fialova kabinetu tedy pokračuje v dříve vytvořeném dotačním programu, který má za cíl (.pdf) podporovat odkup vlastnických práv k vodovodům a kanalizacím pro veřejnou potřebu, „a to za účelem dosažení scelení majetku a převedení vlastnických práv pod kontrolu měst a obcí České republiky“. Na podzim 2022 ministerstvo na druhou výzvu v tomto programu vyčlenilo 297 milionů Kč. Z těchto důvodů hodnotíme slib jako splněný.

Nejprve uveďme, že vládní slib ověřujeme v jeho podobě (.pdf, str. 24) z ledna 2022, v aktualizovaném znění programového prohlášení je pak lhůta pro jeho splnění posunutá na rok 2023. Fialův kabinet změny programového prohlášení schválil 1. března 2023, přijaté úpravy tehdy zdůvodňoval hlavně válkou na Ukrajině a jejími ekonomickými dopady.

V současnosti (v červnu 2023) o složení patnáctičlenné Rady České televize (ČT) a devítičlenné Rady Českého rozhlasu (ČRo) rozhodují pouze poslanci, a to na návrh organizací a sdružení, které jsou charakterizovány pouze tím, že představují „kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy“. Výběr radních by dle zákona měl probíhat tak, aby v obou radách byly „zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy“.

Vláda Petra Fialy návrh novely zákona o České televizi a zákona o Českém rozhlasu (.pdf) Poslanecké sněmovně předložila v červnu 2022. Návrh zvyšuje (.pdf, str. 4) počet členů Rady ČT na 18, v případě Rady ČRo počet členů zůstává zachován na devíti (.pdf, str. 19). V obou případech (.pdf, str. 4–5, 19) Fialův kabinet navrhuje, aby třetinu radních vybíral Senát, zatímco složení zbylých dvou třetin zůstává v gesci Poslanecké sněmovny.

Návrhy na jednotlivé radní budou na základě novely (.pdf, str. 4, 19) nově moci podávat pouze právnické osoby, od „jejichž vzniku uplynulo v době podání návrhu alespoň 10 let“. Rady zmíněných veřejnoprávních médií rovněž nebude možné odvolat jako celek, jako je tomu doposud. Každá z komor Parlamentu bude naopak moci z funkce odvolat jen toho radního, kterého sama zvolila (.pdf, str. 7, 21).

Doplňme, že dle vládní koalice mají změny vést k větší nezávislosti a stabilitě veřejnoprávních médií. Ministr kultury Martin Baxa (ODS) uvedl, že „návrh jednoznačně komplikuje jakékoli politické pokusy o to, aby byli do mediálních rad voleni ti, kteří by byli poslušní příslušným politickým stranám.“ Podle poslance TOP 09 Jana Jakoba pak nebudou rady díky navrhovaným změnám tolik závislé na aktuálním složení Sněmovny.

Opoziční obstrukce

Vůči plánovaným změnám v zákoně se postavila opozice, která vládu opakovaně obviňovala z toho, že se pokouší získat kontrolu nad veřejnoprávními médii a ovlivnit volbu generálního ředitele ČT. Zabránit přijetí předlohy v prvním čtení se jí nicméně nepodařilo.

Na prosazení novely v rámci třetího čtení potřeboval Fialův kabinet několik pokusů. V únoru 2023 se kvůli obstrukcím opozice koalici nepodařilo uspět ani po debatě trvající 4,5 hodiny, obdobná situace nastala dvakrát i během března 2023. Dolní komora novelu nakonec schválila 17. května 2023 (.pdf) poté, co se vládní koalice domluvila s opozičním hnutím ANO na odkladu účinnosti novely. Dne 25. května 2023 byl pak návrh doručen Senátu, který jej schválil 21. června 2023.

Závěr

Vláda Petra Fialy tedy v červnu 2022 Poslanecké sněmovně předložila návrh novely, který do volby Rady České televize a Rady Českého rozhlasu zapojuje i Senát. Změnu se jí však během roku 2022 prosadit nepodařilo – dolní komora návrh schválila až v květnu 2023 a senátoři jej odsouhlasili v červnu 2023. Na konci června 2023 plánovaná změna stále ještě čekala na podpis prezidenta a případnou publikaci ve Sbírce zákonů. Vzhledem k tomu, že vládou navrhované změny Parlament schválil až během roku 2023, hodnotíme tento závazek jako částečně splněný.

Nejprve uveďme, že strop na výši výdajů veřejných institucí upravuje zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který byl přijatý během vlády Bohuslava Sobotky na základěsměrnice Evropské unie (.pdf, str. 20). Ta vyžadovala, aby členské státy EU zavedly pravidla fiskální stability (.pdf). Součástí tohoto zákona je například takzvaná dluhová brzda, která přikazuje úpravu státních výdajů při dluhu státu, který by byl vyšší než 55 % HDP. Po překonání tohoto stropu tak vláda musí připravit návrh vyrovnaného nebo přebytkového státního rozpočtu.

Další součástí tohoto zákona je i výdajové pravidlo, které dovoluje mít státní výdaje vyšší než příjmy pouze o jedno procento HDP. Deficit státního rozpočtu tedy nesmí přesáhnout 1 % nominálního HDP. Ministerstvo financí však výdaje veřejných institucí může navýšit při živelních pohromách, zhoršující se bezpečnostní situaci, nebo pokud se očekává propad ekonomiky, tj. meziroční pokles reálného HDP o nejméně 3 %.

Vláda Andreje Babiše pak v roce 2020 tento zákon novelizovala (.pdf) tak, aby deficit státního rozpočtu v roce 2021 mohl dosáhnout až 4 % HDP. Každý následující rok se pak měl schodek snižovat o 0,5 procenta (.pdf, str. 2), až by se v roce 2027 dostal pouze k procentnímu schodku HDP. Dodejme, že tato novela byla kritizována Národní rozpočtovou radou, která ve své výroční zprávě uvedla, že uvolnění těchto pravidel ukazuje na „celkové nepochopení logiky institutu fiskálních pravidel“ (.pdf, str. 5).

Později byl zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti opět novelizován, od nástupu Fialovy vlády v prosinci 2021 však k jeho změně nedošlo. Ve veřejné elektronické knihovně připravované legislativy (VeKLEP) se pak ke konci června 2023 žádný návrh novely tohoto zákona nenachází. Slib tedy hodnotíme jako nerealizovaný.

Vláda Petra Fialy slíbila posílit své pravomoci při rozhodování o vyslání vojáků do zahraničí např. za účelem osvobození českých občanů nebo účasti na zahraničních operacích v rámci Sil velmi vysoké pohotovosti NATO (v angličtině Very High Readiness Joint Task Force). Tyto mnohonárodnostní speciální jednotky slouží k rychlé reakci na různé druhy bezpečnostních hrozeb pro členské státy Severoatlantické aliance, přičemž jsou schopny reagovat během dvou nebo tří dnů.

Současný článek 43 Ústavy

Podmínky vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území státu (spolu např. s vyhlášením válečného stavu) jsou uvedeny v článku 43 Ústavy ČR. Dosavadní znění neumožňuje vládě rychlé vyslání vojáků do zahraničí například za účelem osvobození českých občanů. To by měla slíbená ústavní novela změnit.

V současné době může vláda vyslat české vojáky do zahraničí bez parlamentního souhlasu na nejvýše 60 dnů ve třech různých případech: při plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně, při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo haváriích. Pokud takovou akci do zmíněných 60 dnů Parlament neodsouhlasí, musí se vojáci vrátit. Parlament ovšem může takové vládní rozhodnutí zrušit ještě před vypršením 60denní lhůty, pakliže se na tom usnese alespoň jedna jeho komora hlasy nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Novela zákona

Kabinet Petra Fialy navrhl současné znění článku 43 upravit (.pdf), přičemž návrh ústavní novely vláda schválila v červnu 2022. Vláda navrhla, aby Parlament nemusel schvalovat vyslání vojáků do zahraničí na nejvýše 60 dnů ani v případě ochrany „života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“ (.pdf, str. 1). V důvodové zprávě mezi argumenty pro doplnění čtvrtého případu vyslání vojáků uvádí (.pdf, str. 4) mj. i evakuaci českých občanů z Afghánistánu v srpnu 2021.

Celkově vládní návrh pozměňuje odstavce 3 až 5 zmíněného článku 43 (.pdf, str. 1) a mění formulace ohledně potřeby souhlasu Parlamentu k vysílání českých ozbrojených sil do zahraničí a k pobytu zahraničních jednotek na území ČR. V navrhovaném znění musí Parlament vždy vyslovit souhlas s dlouhodobým vysláním ozbrojených sil ČR do zahraničí, pokud se nejedná o čtyři výše zmiňované body ve čtvrtém odstavci (.pdf, str. 1).

Pokud se nejedná o dlouhodobý pobyt ozbrojených jednotek jiných států na českém území, vláda může podle pozměněného znění odstavce 5 bez souhlasu Parlamentu povolit zahraničním složkám průjezdy a přelety přes území ČR (.pdf, str. 1). Vláda také bez souhlasů komor Parlamentu rozhoduje o povolení cvičení českých ozbrojených jednotek na vojenském výcviku v zahraničí nebo o účasti zahraničních ozbrojených sil na vojenských cvičeních na území ČR (.pdf, str. 1). Současný návrh tedy rozšiřuje okruh vymezených případů, kdy může vláda na maximálně 60 dní bez předchozího parlamentního souhlasu vyslat vojáky mimo české území.

Legislativní proces

Vláda tedy návrh novely ústavního zákona schválila na svém jednání v červnu 2022 (.pdf) a ve stejný den jej předložila Poslanecké sněmovně. První čtení v dolní komoře proběhlo v lednu 2023, poté byl návrh přikázán k projednání Ústavně-právnímu výboru, Výboru pro obranu a také Stálé komisi Poslanecké sněmovny pro Ústavu České republiky (.pdf). Druhé čtení ke 30. červnu 2023 ještě neproběhlo.

Dodejme, že v minulosti byly ve Sněmovně předloženy i další návrhy na úpravu pravomocí vlády ve vysílání vojáků do zahraničí (.pdf, str. 4). První z nich podala v době vlády Bohuslava Sobotky v roce 2016 skupina poslanců, mezi nimiž byl i tehdejší ministr obrany za hnutí ANO Martin Stropnický. Druhým byl návrh z roku 2019, který předložili poslanci ODS, hnutí ANO, ČSSD, KDU-ČSL a STAN. Mezi předkladateli byl tehdy i někdejší premiér Andrej Babiš. Ani jeden návrh však dolní komora neschválila.

Závěr

Kabinet Petra Fialy tedy Poslanecké sněmovně předložil ústavní novelu o vysílání vojáků do zahraničí v červnu 2022. Návrh novely dává české vládě možnost flexibilněji rozhodovat o vyslání vojáků bez souhlasu Parlamentu, a to mj. v případě účasti na operacích NATO nebo nově za účelem osvobození občanů ČR. Slib z těchto důvodů hodnotíme jako splněný.

Zrušení EET

Uveďme, že návrh na zavedení EET vypracovala již vláda Bohuslava Sobotky. Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 (.pdf) s účinností od 1. prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit i pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 pak byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později se rozhodlo, že bude povinnost evidence tržeb pozastavena až do konce roku 2022. Vláda Petra Fialy nicméně v březnu roku 2022 schválila definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Sněmovnou. Návrh poté schválil i Senát a podepsal tehdejší prezident Miloš Zeman. Zrušení EET tak nabylo účinnosti 1. ledna 2023. 

Úprava parametrů kontrolního hlášení

Návrh (.pdf) na zavedení kontrolního hlášení u daně z přidané hodnoty (DPH) rovněž vypracovala Sobotkova vláda. Novelu zákona schválily obě komory během roku 2014. Povinnost plátců DPH podávat kontrolní hlášení vznikla začátkem roku 2016, přičemž toto opatření mělo zabránit daňovým únikům. Dodejme, že tehdejší opozice v čele s ODS se na konci roku 2015 pokoušela odložit platnost změny zákona o jeden rok, projednávání ve Sněmovně však nebylo umožněno, jelikož Poslanecká sněmovna neschválila program schůze.

Vláda Petra Fialy v červnu 2022 schválila (.pdf) úpravu zákona o DPH (.docx), která u kontrolního hlášení obsahovala několik změn. Poslanci i senátoři poté návrh (.pdf) schválili v listopadu 2022 a novela nabyla účinnosti v lednu 2023.

Mezi změny, které novela přinesla, patří povinnost plátců DPH informovat správce daně o případné absenci povinnosti podávat kontrolní hlášení. Dále prodloužila lhůtu na opravu chybně vyplněného kontrolního hlášení a snižuje pokutu za nedodržení lhůty pro včasné podání hlášení.

Závěr

Kabinet Petra Fialy tedy v roce 2022 zrušil zákon o EET a ve stejném roce zároveň upravil některé parametry kontrolního hlášení u DPH. Obě novely prošly Poslaneckou sněmovnou i Senátem a účinnosti nabyly 1. ledna 2023. Slib proto hodnotíme jako splněný.