Zrovna dneska vyšla naléhavá zpráva odborníků z Evropské agentury pro životní prostředí, která říká, že Evropa není připravena na rychle rostoucí klimatická rizika.
E15, 11. března 2024
Životní prostředí
Evropská unie
Pravda
Evropská agentura pro životní prostředí vydala 11. března 2024 zprávu, kde tvrdí, že Evropa není dostatečně připravena na rizika plynoucí ze změny klimatu.
Nejprve uveďme, že Evropská agentura pro životní prostředí (European Environment Agency – EEA) je agentura EU, která má za úkol připravovat analýzy týkající se životního prostředí a klimatu a podporovat tvorbu unijních politik v této oblasti.
EEA v pondělí 11. března skutečně zveřejnila zprávu (.pdf), ve které hodnotila připravenost Evropské unie na změnu klimatu. Ve zprávě je pak konkrétně napsáno, že Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem (.pdf, str. 3), z čehož plyne například nebezpečí extrémního sucha, katastrofálních požárů či povodní. EEA následně zmiňuje, že několik z těchto rizik již dosáhlo kritické úrovně a společenská připravenost na tato rizika je v Evropě „stále nízká“ (.pdf, str. 3–4). Agentura nakonec vyzývá státy Evropské unie ke koordinovanému a urgentnímu řešení problému (.pdf, str. 4).
Evropská agentura pro životní prostředí tedy skutečně vydala zprávu, ve které mapuje pro Evropu plynoucí rizika z klimatické změny, a tvrdí, že Evropa na tato rizika není dostatečně připravena. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem na světě (podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí, pozn. Demagog.cz).
E15, 11. března 2024
Životní prostředí
Evropská unie
Pravda
Podle zprávy Evropské agentury pro životní prostředí z 11. března 2024 je Evropa skutečně nejrychleji se oteplujícím kontinentem.
Europoslanec Marcel Kolaja mluví o nutnosti aktivní ochrany životního prostředí a odkazuje se při tom na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA), podle které Evropa není připravena na rostoucí klimatická rizika jako jsou požáry nebo sucho. Kolaja dále dodává, že klimatická změna podle něj postupuje rychleji, než se očekávalo, a Evropská unie (EU) si tedy nemůže dovolit zpomalit ochranná opatření.
Nejprve je vhodné uvést, že EEA je agentura Evropské unie, která poskytuje informace a data subjektům podílejícím se na tvorbě politiky v oblasti životního prostředí. Zpráva, kterou zmiňuje Marcel Kolaja, byla publikována 11. března 2024 a zabývá se připraveností EU na klimatické hrozby. Podle této zprávy je Evropa skutečně nejrychleji se oteplujícím světadílem, přičemž zde také stoupl počet extrémních veder (.pdf, str. 3). Např. Jižní Evropa je zároveň podle zprávy ohrožena suchem (str. 3).
Dle dokumentu se Evropa od roku 1980 otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa (.pdf, str. 5). Stejný závěr v roce 2022přinesla i Světová meteorologická organizace, podle které několik evropských států právě v tomto roce zaznamenalo svůj dosud nejteplejší rok. Podle EEA již EU udělala výrazný pokrok v uvědomění si klimatické hrozby, nicméně implementace opatření je v porovnání s riziky příliš pomalá (.pdf, str. 4).
Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí tedy skutečně uvádí, že se Evropa otepluje rychleji než zbytek světa. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Čína má například uhlíkovou neutralitu 2060 (...). Má také emisní povolenky.
E15, 11. března 2024
Životní prostředí
Pravda
Čína oznámila, že se chce stát uhlíkově neutrální zemí do roku 2060. Systém emisních povolenek spustila v roce 2021.
Europoslanec Marcel Kolaja v kontextu výroku mluví o tom, že i jiné části světa mají v boji s klimatickou změnou podobné cíle jako Evropská unie (EU). Podle něj v Číně také funguje systém emisních povolenek a cílem Pekingu je dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060.
Uhlíková neutralita
Nejprve přibližme, že uhlíková neutralita je stav, kdy emise oxidu uhličitého vypouštěné do ovzduší jsou na stejné úrovni jako ty, které stát nebo firma z atmosféry odstraňuje. Kdyby se EU podařilo dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, splnila by cíl, který byl sjednán v rámci Pařížské dohody. V té vlády deklarovaly, že udrží oteplování maximálně na 1,5 °C nad úrovní před průmyslovou revolucí, aby bylo možno mít dopady klimatické změny pod kontrolou. Tuto dohodu přijalo 195 států, včetně členských zemí EU a Číny.
EU v roce 2019 v rámci boje proti klimatické změně představilaZelenou dohodu pro Evropu (tzv. Green Deal). Na základě tohoto plánu chce do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 je pak cílem dosáhnout klimatické neutrality, tedy rovnováhy mezi vypouštěním emisí skleníkových plynů a jejich pohlcováním z atmosféry.
K boji za záchranu klimatu se nedlouho poté přidala i Čína. Prezident Si Ťin-pching ve svém projevu na Valném shromáždění OSN v září 2020 oznámil, že se Čína do roku 2060 stane uhlíkově neutrální zemí. Emise oxidu uhličitého by podle tamního příslibu měly dosáhnout maxima v roce 2030 a od tohoto roku by již měly pouze klesat. Dodejme, že v současné době je Čína zemí, která do atmosféry vypouští nejvíce emisí ze všech, na celosvětové produkci emisí se podílí z necelých 30 %.
Emisní povolenky
Přístup Číny ke klimatické změně se opravdu v mnohém podobá přístupu Evropské unie. Roste například produkce energie z větrných a solárních elektráren a zároveň se v zemi klade velký důraz na elektromobilitu. Čína také po vzoru EU v roce 2021 zavedla systém emisních povolenek, jejichž cílem je snížit emise skleníkových plynů prostřednictvím jejich zpoplatnění.
Čínský systém emisních povolenek reguluje více než dva tisíce společností zodpovědných za vypouštění pěti miliard tun emisí oxidu uhličitého ročně. Systém funguje na podobném principu jako ten evropský, kdy firmy na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Dodejme, že čínské společnosti si mohou, stejně jako ty evropské, povolenky kupovat od jiných společností, kterým se produkci emisí podařilo snížit.
Závěr
Čínský prezident Si Ťin-pching uvedl, že se Čína chce stát uhlíkově neutrální zemí do roku 2060. V roce 2021 zavedla systém emisních povolenek, který v EU funguje už od roku 2005. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.
(...) společná zemědělská politika, se kterou přišel právě konzervativní komisař ze strany Právo a spravedlnost, které patří tady do politické rodiny paní poslankyně Vrecionové.
E15, 11. března 2024
Zemědělství
Evropská unie
Pravda
Vypracovat agendu Společné zemědělské politiky EU měl na starosti eurokomisař pro zemědělství, kterým je od roku 2019 Janusz Wojciechowski. Ten je členem polské konzervativní strany Právo a spravedlnost, jež je v Europarlamentu ve stejné frakci jako europoslanci ODS.
Marcel Kolaja kritizuje společnou zemědělskou politiku EU (SZP), která podle něj vede k tomu, že jsou upřednostňovány velké podniky před drobnými zemědělci. V souvislosti s tím podotýká, že s ní přišel eurokomisař z polské konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS). Vymezil se tak i vůči ODS, která je podle něj v Europarlamentu součástí stejné frakce jako zmíněná polská strana, tedy Evropských konzervativců a reformistů.
Společná zemědělská politika
Uveďme, že SZP funguje už od roku 1962 a jedná se o soubor opatření, který EU přijala s cílem zajistit jednotnou politiku v oblasti zemědělství. Jejím cílem je např. zajišťovat cenově dostupné, bezpečné a kvalitní potraviny nebo zaručovat příjmy zemědělcům.
SZP v minulosti prošla vícero reformami, přičemž její současná podoba vychází z plánu pro roky 2023–2027. Obecné základy této strategie položily zásady zpracované Evropskou komisí v roce 2017. Vyjednávání o podobě nové SZP mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem však proběhlo až v roce 2020 poté, kdy se po volbách obměnilo složení obou institucí. Dohoda o reformě pak byla přijata v roce 2021.
Vliv eurokomisaře na SZP
Příprava nové SZP stála na eurokomisaři pro zemědělství, kterým je od roku 2019 Janusz Wojciechowski. Ten je dlouholetým členem polské strany PiS, která ho do této pozice navrhla. Své cíle přijít s finální podobou formuloval již v roce 2019 při slyšení v Evropském parlamentu, kdy slíbil, že základ položený předchozí Evropskou komisí dojedná (.pdf, str. 3–5).
Wojciechowského hlavní cíl v rámci refromy SZP je větší bezpečnost, stabilita, udržitelnost a solidarita, s čímž souvisí také změna financování a zjednodušení a decentralizace procesů a předpisů SPZ ve prospěch menších farem (.pdf, str. 4–5).
Dodejme, že europoslanci PiS jsou součástí frakce Evropských konzervativců a reformistů, stejně jako Veronika Vrecionová a další europoslanci ODS. Tato politická skupina usiluje o snižování byrokracie v EU a o její celkovou reformu. Odmítá přitom hlubší federalizaci EU a podporuje suverenitu jednotlivých členských států.
Závěr
Za přípravu nové podoby Společné zemědělské politiky byl skutečně zodpovědný eurokomisař Janusz Wojciechowski, který je členem polské konzervativní strany Právo a spravedlnost. Ta patří do stejné frakce jako europoslanci ODS. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.
My (Piráti, pozn. Demagog.cz) jsme pro tuto společnou zemědělskou politiku nehlasovali.
E15, 11. března 2024
Zemědělství
Evropská unie
Pravda
Všichni tři europoslanci Pirátů opravdu hlasovali proti přijetí Společné zemědělské politiky.
Společná zemědělská politika (SZP) funguje už od roku 1962 a jedná se o soubor opatření, který Evropská unie (EU) přijala s cílem zajistit jednotnou politiku v oblasti zemědělství. Jejím cílem je například zajišťovat cenově dostupné, bezpečné a kvalitní potraviny nebo zaručovat příjmy zemědělcům.
SZP v minulosti prošla vícero reformami, přičemž její současná podoba vychází z plánu pro roky 2023–2027. Obecné základy této strategie vycházejí ze zásad zpracovaných Evropskou komisí v roce 2017. Vyjednávání o podobě nové SZP mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem však proběhlo až v roce 2020 poté, kdy se po volbách obměnilo složení obou institucí. Dohoda o reformě pak byla přijata v roce 2021.
Hlasování v Europarlamentu
K prvnímu rozhodnutí Evropský parlament dospěl v říjnu 2020, kdy europoslanci k SZP přijali jednoznačný postoj za účelem vyjednávání s dalšími institucemi EU. Nejkritičtější hlasy vůči schválené podobě SZP vznášeli, mimo jiných, politici z frakce Zelených/Evropské svobodné aliance, do které patří i všichni pirátští europoslanci. Právě tato frakce navrhovala odmítnutí rámcové strategie, kterou vypracovala Evropská komise (.pdf, str. 47), což zástupci Pirátů (tedy Markéta Gregorová, Marcel Kolaja a Mikuláš Peksa) podpořili (.pdf, str. 537).
Další jednání Europarlamentu o Společné zemědělské politice se uskutečnilo v listopadu 2021, kdy ji europoslanci definitivně schválili. Pro její přijetí zvedlo ruku 452 hlasujících, přičemž 178 se vyslovilo proti, a to včetně Pirátů (.pdf, str. 8–9). Ti se navíc v jiném hlasování opět pokusili návrh zamítnout (str. 6).
Závěr
Ani jeden z pirátských europoslanců tedy nepodpořil přijetí Společné zemědělské politiky. Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.
Já jsem pro ni (uhlíkovou daň, pozn. Demagog.cz) nehlasovala.
E15, 11. března 2024
Životní prostředí
Pravda
Europoslankyně Veronika Vrecionová skutečně hlasovala proti nařízení, které zavádí mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích čili tzv. uhlíkovou daň.
Europoslanci v kontextu výroku diskutují o konkurenceschopnosti výrobců v Evropské unii oproti jiným částem světa, kde platí odlišné podmínky pro ochranu klimatu. Marcel Kolaja zmiňuje přeshraniční uhlíkové vyrovnání, které by podle něj ke snížení produkce emisí mělo motivovat i zbytek světa. Veronika Vrecionová tuto uhlíkovou daň a hlavně kontrolu vyprodukovaných emisí v zemích výroby zpochybňuje.
Uhlíková daň
Pomocí mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích, kterému se přezdívá „uhlíková daň“, chce Evropská unie zabránit tzv. úniku uhlíku – tedy situacím, kdy se firmy vyhýbají přísným unijním standardům omezujícím vypouštění oxidu uhličitého do ovzduší. Samotná EU v této spojitosti připouští, že závazky a dohody jako Zelená dohoda nebo Pařížská dohoda, jejichž cílem je přispět k ochraně klimatu v EU, nemusí být mimo členské státy dodržovány. Pokud by se tedy výroba v některých odvětvích kvůli nárůstu nákladů v Unii přesunula do jiných zemí, mohlo by podle EU dojít k celosvětovému nárůstu produkce emisí skleníkových plynů.
Nové nařízení tak nastavuje, že na celní území EU smí zboží dovážet jen schválení deklaranti, kteří podávají celní prohlášení (.pdf, str. 16–17). Ti si od členských států musí koupit certifikáty, které fungují na podobném principu jako emisní povolenky v rámci EU (.pdf, str. 19, 27). Pokud tedy bude někdo chtít zboží dovážet, musí získat takové množství certifikátů, které odpovídá vyprodukovaným emisím při jeho výrobě. Cena certifikátů se podle schváleného nařízení bude vždy odvíjet od průměrných cen evropských emisních povolenek (.pdf, str. 28).
Dovozci mají od října 2023 do konce roku 2025 pouze oznamovací povinnost. Uhlíková daň pak začne platit až od začátku roku 2026 (.pdf, str. 35, 38).
Hlasování v Europarlamentu
Europarlament o nařízení hlasoval v dubnu 2023, kdy se pro jeho přijetí vyslovilo celkem 487 europoslanců, proti 81 a hlasování se jich zdrželo 75 (.pdf, str. 14–15).
Europoslankyně za ODS Veronika Vrecionová pak skutečně hlasovala proti přijetí tohoto nařízení (.pdf, str. 15). Z dalších českých europoslanců byli proti také ostatní zástupci ODS, hnutí ANO 2011 a také europoslanec za SPD Ivan David a nezávislý Hynek Blaško (.pdf, str. 15). Pro naopak byli europoslanci za Piráty, KDU-ČSL, STAN a TOP 09 a Dita Charanzová (.pdf, str. 14), která byla do Europarlamentu zvolená za hnutí ANO, později se s ním ale rozešla.
Závěr
Cílem uhlíkové daně je zabránit úniku uhlíku, tedy přesunutí výrobních odvětví s velkou produkcí emisí mimo EU, kde je výroba díky jiným nařízením na ochranu klimatu levnější. Europoslankyně Veronika Vrecionová skutečně hlasovala proti tomuto nařízení. Její výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
Austrálie říká: „Taky chceme být (do roku, pozn. Demagog.cz) 2050 klimaticky neutrální. Ale bude-li to nutné, tak budeme do roku 2049 energeticky zpracovávat uhlí“.
E15, 11. března 2024
Životní prostředí
Energetika
Pravda
Současná australská vláda premiéra Albaneseho skutečně usiluje o klimatickou neutralitu do roku 2050. Australské plány počítají s více variantami, jak země tohoto cíle dosáhne. Jedna z možností předpokládá, že menší část uhelných elektráren bude v provozu až do roku 2050.
Poslanec Evropského parlamentu Ondřej Knotek výrok zmiňuje v kontextu diskuze o tzv. přeshraničním uhlíkovém clu, které se vztahuje na „dovážené suroviny a výrobky ze třetích zemí, jejichž výroba je spojena se zvýšenou emisí skleníkových plynů“. Knotek se k tomuto mechanismu staví skepticky a podotýká, že ačkoliv některé státy mají podobný cíl v boji proti klimatické změně, cesta, jak jej dosáhnout, se liší. Jako příklad uvádí Austrálii, která podle jeho tvrzení hodlá být do roku 2050 klimaticky neutrální, v případě potřeby ale neplánuje zastavit energetické zpracování uhlí do roku 2049.
Austrálie a emise
Austrálie obsazuje přední příčky mezi všemi zeměmi v produkci emisí oxidu uhličitého (CO₂) na obyvatele. V roce 2022 se jednalo o 15 tun emisí CO₂ na obyvatele, což je například ve srovnání s Čínou téměř dvojnásobek. Na čelních místech se Austrálie dlouhodobě nachází i ve statistice, která vyčísluje množství emisí všech skleníkových plynů (včetně metanu a oxidu dusného) na obyvatele.
Podle zprávy energetického think-tanku Ember měla Austrálie v roce 2021 také nejvyšší emise CO₂ z uhlí na obyvatele mezi zeměmi G20, a to i přes pokroky v oblasti solární a větrné energie. Ember zároveň zemi kritizuje za vývoz zásob uhlí do zahraničí, což dlouhodobě přispívá k růstu emisí. Austrálie je totiž po Indonésii druhým největším exportérem uhlí na světě.
Uhlíková neutralita do roku 2050
V říjnu 2021 tehdejší premiér Scott Morrison zveřejnil plán, ve kterém se Austrálie zavázala do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí uhlíku – tedy že stát bude do ovzduší vypouštět stejné množství oxidu uhličitého, jaké z ní bude odstraňovat, a výsledná bilance tak bude nulová. Tím se Austrálie připojila k řadědalšíchstátů, které usilují o uhlíkovou neutralitu. Odborníci a opoziční představitelé však zpochybňovali účinnost australské strategie především kvůli chybějícím průběžným cílům.
Morrisonův plán spoléhal především na investice ve výši více než 20 miliard australských dolarů do nových technologií, které by umožnily snížení emisí v následujících letech. Tehdejší premiér však neplánoval zastavit ani omezovat využívání fosilních paliv, aby dle jeho slov nebyla ohrožena konkurenceschopnost průmyslu.
V parlamentních volbách v roce 2022 po devíti letech zvítězila Labouristická strana a novým premiérem se stal Anthony Albanese. V září téhož roku australský parlament schválil vládou navrhovanou legislativu, která obsahuje závazek snížit emise všech skleníkových plynů (nejen oxidu uhličitého) o 43 % do roku 2030 a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Do roku 2030 Austrálie také plánuje dodávat 82 % elektřiny na australském národním trhu s elektřinou (NEM) z obnovitelných zdrojů.
Uzavření uhelných elektráren
Australský operátor trhu s energií (AEMO) vydal nový Plán integrovaného systému (ISP) pro rok 2024, který navrhuje efektivní rozvoj australského trhu s elektřinou v průběhu příštích 20 let (.pdf, str. 3, 7). Plán obnáší tři možné cesty, jak energetických cílů dosáhnout – skoková změna, postupná změna a vývoz zelené energie (str. 8).
Nejpravděpodobnějším scénářem je podle plánu tzv. skoková změna, která předpokládá vyřazení 90 % zbývajících uhelných elektráren v Austrálii do roku 2034 či 2035 a vyřazení celkové uhelné výroby do roku 2038 (.pdf, str. 9, 18).
Téměř stejnou pravděpodobnost ale plán uvádí i u tzv. postupné (progresivní) změny (.pdf, str. 8–9), která počítá s tím, že se množství elektřiny vyráběné z uhlí bude snižovat pomaleji. V úvahu totiž bere obtížnější ekonomické podmínky a pomalejší investování do moderních technologií (str. 40). Zmíněná varianta proto předpokládá, že se od roku 2040 do roku 2050 bude kapacita australských uhelných elektráren pohybovat stále okolo 3 GW (str. 9). Pro srovnání, česká uhelná elektrárna v Prunéřově má instalovaný výkon 0,75 GW.
Shrnutí
Australská vláda v čele s Anthonym Albanesem v roce 2022 v parlamentu prosadila legislativu, ve které se stát zavázal k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Podle Australského operátora trhu s energií existuje více možností, jak Austrálie této klimatické neutrality dosáhne. Jedna z variant, která reflektuje obtížnější ekonomickou situaci a pomalejší investování do nových technologií, opravdu počítá s tím, že některé uhelné elektrárny budou v provozu i v letech 2040 až 2050. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako pravdivý.
(...) co jsme dohodli v Pařížské dohodě. To znamená neoteplovat planetu o více než dva stupně Celsia, respektive snažit se to držet na hranici 1,5 stupně.
E15, 11. března 2024
Životní prostředí
Pravda
Dlouhodobým cílem Pařížské dohody je udržet nárůst průměrné globální teploty pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí. Současně by smluvní strany měly usilovat o to, aby tento nárůst nepřekročil hranici 1,5 °C.
Pařížská dohoda je úmluva o ochraně klimatu, která byla přijata na mezinárodní klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Té se zúčastnily smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Dohoda vstoupila v platnost v listopadu 2016 a Česká republika ji ratifikovala o rok později. Společně s ostatními členskými státy EU se tak mj. přihlásila ke snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990.
Dlouhodobým cílem Pařížské dohody (.pdf, str. 2) „je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby“.Klíčové je dle této dohody udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C v porovnání s obdobím před průmyslovou revolucí. Současně by státy měly usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C, a to opět oproti preindustriálním časům (.pdf, str. 2). Výrok Marcela Kolaji tak hodnotíme jako pravdivý.
Já jsem říkal, že (vláda vybere, pozn. Demagog.cz) maximálně 10 (opatření NERVu k vyššímu ekonomickému růstu, pozn.–Demagog.cz).
Seznam Zprávy, 29. února 2024
Ekonomika
Pravda
Ministr financí Zbyněk Stanjura dříve opravdu řekl, že by si vláda z opatření navržených Národní ekonomickou radou vlády měla vybrat nejvýše deset, které se do konce volebního období pokusí prosadit.
Ministr financí Zbyněk Stanjura mluví o návrhu 37 opatření (.pdf), které Fialově vládě poskytla Národní ekonomická rada vlády (NERV). Jeho cílem je přispět k vyššímu dlouhodobě udržitelnému ekonomickému růstu. Podle moderátorky si premiér Fiala vybral deset dílčích kroků, které chce prosadit. Stanjura říká, že podle něj by bylo vhodnější zavést ještě menší počet opatření. Uznává ale, že dříve řekl, že vláda vybere nejvýše deset opatření.
Uveďme, že NERV je odborný poradní orgán vlády pro oblast ekonomických opatření, strategických hospodářských plánů, veřejných investic a systémových reforem. Jeho základním úkolem „je iniciovat a navrhovat zásady a parametry reformy veřejného sektoru, které mají dominantní vliv na dlouhodobý rozvoj české ekonomiky“ (.pdf, str. 1).
Stanjura na konci ledna 2024 uvedl, že vládě doporučí vybrat si pět nebo sedm opatření, díky kterým podle něj hospodářství poroste. Přiblížil, že se bude snažit odstraňovat překážky zejména v podnikání a v přílivu soukromých investic do české ekonomiky. Jedním z opatření, které chce ministr prosadit, je snazší propouštění zaměstnanců, kteří by mohli dostat výpověď bez udání důvodu (.pdf str. 14).
Podle ekonomického deníku E15 Zbyněk Stanjura avizoval, že si Fialův kabinet z návrhu NERVu vybere pět až deset opatření, která stihne zrealizovat do konce tohoto volebního období. Zjevně tak naráží na ministrova slova ze začátku února, kdy řekl, že resort financí vládě doporučuje „abychom si vybrali, možná ne deset, ale pět opatření“ z návrhu NERVu (video, čas 17:30).
Ministr financí Stanjura se tedy dříve skutečně vyjadřoval v tom smyslu, že vláda z navrhovaných 37 opatření na podporu ekonomického růstu vybere nejvýše deset. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ale, že se přikláněl k tomu, aby se Fialův kabinet snažil prosadit ještě méně navržených kroků.
Slovenský premiér papouškoval ruskou propagandu, (...) že třeba řekl nedémonizovat Putina.
Interview ČT24, 28. února 2024
Invaze na Ukrajinu
Pravda
Robert Fico ve svém projevu k příležitosti dvou let od zahájení ruské invaze na Ukrajině zopakoval několik proruských narativů, včetně toho, že tamní konflikt vznikl kvůli „řádění ukrajinských neonacistů“. Stejně tak slovenský premiér mluvil o „falešném démonizování“ Putina.
Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová reaguje na dotaz moderátora, jestli má Visegrádská čtyřka (V4) pro zájmy Česka nějaký význam. V odpovědi naráží na proběhlésetkání této skupiny a uvádí, že se na něm dle ní odehrálo mnoho konfrontací, a i právě proto je důležité, že lídři jednotlivých zemí o vzájemných neshodách mluvili.
Proslov Roberta Fica
Slovenský premiér Robert Fico při příležitosti dvouletého výročí od zahájení ruské invaze na Ukrajině na svých sociálních sítích zveřejnil projev (video), ve kterém se věnoval tamní situaci. Zaměřil se především na kritiku západní vojenské pomoci Ukrajině a odmítl názor, že konflikt má jen vojenské řešení. Během několikaminutového proslovu z jeho úst zaznělo množství kontroverzních výroků, které si vysloužily kritiku od některých slovenských i českých politiků či médií.
Fico např. řekl: „Tato válka začala už v roce 2014 řáděním ukrajinských neonacistů.“ (video, čas 1:27). Zopakoval tak ruskýnarativ, že tzv. Euromajdan, tedy demonstrace, které vedly v roce 2014 ke svrženíproruského prezidenta Viktora Janukovyče, byla řízena fašisty či neonacisty. Toto tvrzení, které šířili představitelé Kremlu nebo právě Janukovyč, ale bylo v minulosti vyvrácenoněkolikazdroji. Samotný „Euromajdan“ pak vedl ke zvolení demokratické vlády. Právě domnělý fašismus na Ukrajině patří mezi hlavnítémata ruské propagandy.
Ačkoliv na Ukrajině tehdy prokazatelně působily i krajně pravicové skupiny jako například polovojenský pluk Azov, je třeba zmínit, že neonacisté bojovali i v řadách proruských separatistů. Tato jednotka během dalších let nicméně prošla reformou a radikálů ve svých řadách se postupně zbavoval. To uvedl i analytik Michal Lebdušky z Asociace pro mezinárodní otázky, podle kterého se Azov od extremistických členů očistil. Naproti tomu za Rusko, ve kterém žije početnákomunita neonacistů, podlemédií na Ukrajině bojuje množství sympatizantůextrémní pravice.
Za jeden z důvodů ruského vpádu na Ukrajinu Fico označil i údajný slib NATO, že se nebude rozšiřovat dále na východ (video, čas 1:33). Tento závazek ale spojenci Rusku nikdy nedali. Domnělé ohrožení Ruska Severoatlantickou aliancí je opět jedním z typických narativů ruské propagandy.
O „démonizování“ ruského prezidenta Robert Fico kriticky hovořil již v úvodu videa, když uvedl, že „padlo rozhodnutí (ze strany Západu, pozn. Demagog.cz), že masivní podpora Ukrajiny – finanční i vojenská – spojená se sankcemi proti Rusku a falešným démonizováním prezidenta Ruské federace Putina, dostane Rusko na kolena“ (video, čas 0:36).
Další Ficova proruská vyjádření
Podle slovenského politologa Grigorije Mesežnikova zaujímá Robert Fico proruský postoj již od roku 2014. V jehovyjádřeních tak můžeme najít i další tvrzení šířená ruskou propagandou. Analytička Inna Polianska řadí mezi šest zásadních ruských narativů podrývajících suverenitu Ukrajiny tvrzení o zkorumpovanosti Ukrajiny či o tom, že je pouhým nástrojem ovládaným Západem. Přesně v tomto duchu hovořil v lednu 2024 i slovenský premiér, když uvedl, že „Ukrajina není suverénní, samostatná země, Ukrajina je pod absolutním vlivem Spojených států amerických“ a zároveň stát označil za „jednu z nejzkorumpovanějších zemí světa“.
Závěr
Robert Fico skutečně opakovaně šíří narativy typické pro ruskou propagandu. V projevu k příležitosti dvou let od zahájení ruské invaze na Ukrajině zároveň mluvil o „falešném démonizování“ Vladimira Putina ze strany Západu. Výrok Olgy Richterové tak hodnotíme jako pravdivý.