Přehled ověřených výroků

Jan Lipavský

Jan Lipavský

Československo nevzniklo podle Charty OSN.
Události, komentáře, 18. března 2025
Zahraniční politika
Pravda
Československo vzniklo už v roce 1918, zatímco Charta OSN byla podepsána a ratifikována až v roce 1945. Na jejím základě tedy Československo vzniknout ani nemohlo. Naopak stálo u zrodu OSN jako jeden ze zakládajících států.

Ministr zahraničí Jan Lipavský reaguje na předchozí vyjádření Tomia Okamury, který v kontextu situace Rusů žijících na Ukrajině hovoří o Chartě OSN v souvislosti s právem národů na sebeurčení. Okamura podotýká, že právě takto vzniklo Československo. Ministr Lipavský poté koriguje Okamurova slova a říká, že vznik Československa s Chartou OSN nesouvisí. Předseda hnutí SPD svá předchozí slova následně upřesnil a řekl, že měl právě na mysli právo národů na sebeurčení, nikoli Chartu.

Charta OSN

Charta Organizace spojených národů byla podepsána v San Franciscu v červnu 1945 (.pdf, str. 5). Vstoupila v platnost v říjnu 1945 a slouží jako zakládající dokument OSN, který stanovuje práva a povinnosti členských států a upřesňuje postupy fungování celé organizace. Zároveň kodifikuje základní principy mezinárodních vztahů, například suverenitu a rovnost států nebo právo národů na sebeurčení (.pdf, str. 8, 9). Jedním ze zakládajících států OSN bylo i Československo, jehož delegaci na konferenci v San Franciscu vedl tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk.

Založení Československa

Hlavním důvodem, proč založení Československé republiky (ČSR) nemohlo souviset se sepsáním Charty OSN, je časové rozmezí. Když byl zakládající dokument OSN v roce 1945 podepsán, ČSR by, nebýt historických událostí a druhé světové války, oslavila už 27 let své existence (.pdf, str. 36–37 z 65).

První republika vznikla po první světové válce a na jejím vzniku se podíleli čeští krajané, obzvláště ve Francii a Spojených státech (.pdf, str. 3). Celý proces je dnes spojován primárně s filozofem, vysokoškolským pedagogem a později prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Ten se na založení státu podílel vyjednáváním v zahraničí a hledáním podpory u zahraničních státníků, včetně amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Důležitou roli v získávání podpory sehráli také českoslovenští legionáři bojující v Rusku.

vyhlášení samostatné Československé republiky došlo 28. října 1918, kdy řízení státu převzal Národní výbor. O dva dny později Slovenská národní rada vydala Martinskou deklaraci a oficiálně připojila své území k Československu.

Shrnutí

Vznik Československé republiky nijak nesouvisí s Chartou OSN. ČSR na základech Charty nevznikla, a to už z toho důvodu, že ČSR je starší a existovala už od roku 1918, zatímco zakládající dokument OSN byl podepsán a přijat až v roce 1945. Československo naopak stálo u zrodu Organizace spojených národů jako jeden ze zakládajících států. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Americký prezident Donald Trump i ministr obrany Pete Hegseth odmítli, že by Ukrajina mohla být přijata do NATO. Oba politici také řekli, že návrat ukrajinských hranic do stavu před rokem 2014 je nepravděpodobný, respektive nerealistický cíl.

Přijetí Ukrajiny do NATO

Americký prezident Donald Trump označil 12. února 2025 členství Ukrajiny v NATO za „nepraktické“. Na konci února svá slova zopakoval s tím, že ke vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance nedojde. Také řekl, že možnost připojení k Alianci je podle něj „důvodem, proč tahle celá věc začala“ (video, čas: 00:14). Ještě před tím, než se Trump podruhé ujal prezidentské funkce, uvedl, že chápe ruský postoj k tomu, že by Ukrajina neměla být součástí NATO.

Kriticky se k potenciálnímu vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance vyjádřil podle agentury Reuters také americký ministr obrany Pete Hegseth, který uvedl, že „Spojené státy nevěří, že členství Ukrajiny v NATO je realistickým výsledkem vyjednaného řešení“. Podle Hegsetha nevidí Bílý dům členství Ukrajiny v NATO jako součást řešení války. Tato slova řekl při jednání vojenských spojenců Ukrajiny v bruselském sídle NATO v polovině února (video, čas: 01:26).

Obnova ukrajinských hranic

Ve stejnou dobu, kdy se konalo jednání vojenských spojenců Ukrajiny, sdělil Donald Trump, že je nepravděpodobné, aby Ukrajina získala zpět celé své území. Trump takto reagoval na dotaz novináře BBC, který se ptal na to, jestli se stav ukrajinských hranic může navrátit do stavu před rokem 2014 (video). Na závěr své odpovědi Trump upřesnil, že některé části území by se Ukrajině ale mohly vrátit (čas 00:25). Ve svém vyjádření se Trump odkazoval i na slova Hegsetha, který se také odmítavě postavil k tomu, že by se ukrajinské hranice vrátily do podoby, v jaké byly před rokem 2014. Konkrétně řekl, že je to nerealistický cíl (video, čas: 00:56).

Závěr

Hlava Spojených států Donald Trump i americký ministr obrany Pete Hegseth se vyjádřili skepticky k přijetí Ukrajiny do Severoatlantické aliance a oba odmítli, že by k takovému scénáři mohlo dojít. Podle nich se jeví jako nepravděpodobné a nerealistické i to, že by Ukrajina získala zpět svá území a její hranice by se navrátily do stavu, jaký existoval před rokem 2014. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomio Okamura

Chartu OSN (...) je tam právo národa na sebeurčení.
Události, komentáře, 18. března 2025
Právní stát
Pravda
Právo na sebeurčení národů je skutečně zakotveno v Chartě Spojených národů z roku 1945. Toto právo zdůrazňují i některé další dokumenty přijaté OSN.

Charta OSN

Charta Spojených národů je zakládajícím dokumentem, kterým vznikla Organizace spojených národů (OSN). Tento dokument stanovuje práva a povinnosti členských států a upřesňuje postupy fungování celé organizace. Charta byla podepsána v červnu 1945 a vešla v platnost o čtyři měsíce později (.pdf, str. 5).

Respektování práva národů na sebeurčení Charta uvádí jako jednu ze svých zásad. Konkrétně říká, že cílem je „rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoprávnosti a sebeurčení národů, a činit jiná vhodná opatření k posílení světového míru“ (.pdf, str. 8). Sebeurčení je v dokumentu zmíněné ještě jednou, kdy popisuje, že pro zajištění výše zmíněných principů bude OSN podporovat zvyšování životní úrovně a úctu k lidským právům a základním svobodám (str. 32).

Další dokumenty

Právo na sebeurčení národa poté zdůraznila rezoluce Valného shromáždění z roku 1952 (.pdf, str. 1). Vztahuje se k němu také Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (.pdf) a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (.pdf), oba z roku 1966. Tyto dokumenty OSN shodně popisují, že „všechny národy mají právo na sebeurčení. Na základě tohoto práva svobodně určují svůj politický statut a svobodně uskutečňují svůj hospodářský, sociální a kulturní vývoj“ (.pdf, str. 1; .pdf, str. 1). V těchto textech také stojí, že státy, včetně těch, které jsou odpovědné za nesamosprávná či poručenská území, budou podporovat právo na sebeurčení v souladu s Chartou OSN.

Závěr

Charta OSN z roku 1945 opravdu ukotvuje právo na sebeurčení národů. K tomuto právu se vztahují i některé další dokumenty, které OSN později přijala. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Okamura se odvolává na starší průzkum agentury STEM, podle kterého si konec války na Ukrajině, i za cenu ztráty části jejího území, přálo 65 % respondentů. Podle nejnovějšího průzkumu toto číslo ještě vzrostlo.

Průzkumy STEMu

Analytický ústav STEM dlouhodobě provádí průzkumy týkající se názorů obyvatelstva ohledně války na Ukrajině. Poslanec Tomio Okamura se v námi ověřovaném rozhovoru odkazoval na článek serveru iDNES.cz z června 2024 (video, čas 15:33), který pojednával o průzkumu, který kromě důvěry v armádu zkoumal také postoj k právě probíhajícímu konfliktu na Ukrajině. Podle něj 65 % respondentů upřednostňuje rychlé ukončení války, i kdyby to znamenalo ztrátu některých území.

Pro naše odůvodnění jsou nicméně nejdůležitější nejnovější data, která byla ve veřejných zdrojích dostupná ke dni ověřované debaty. Nejnovější průzkum ke dni vysílání námi ověřované debaty STEM publikoval během února 2025. Z něj vyplývá, že rychlý konec války i za cenu toho, že Ukrajina ztratí část svého území, si přálo už 72 % dotazovaných. Jednalo se o nejvyšší číslo od začátku šetření, které STEM provádí od června 2023. Největší podporu Ukrajině v boji za znovuzískání okupovaného území i za cenu prodloužení konfliktu vyjádřili respondenti v září 2023, kdy se jich takto vyslovilo 38 %.

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Závěr

Tomio Okamura správně tvrdí, že většina Čechů souhlasí s koncem války na Ukrajině i za cenu ztraceného území. Pouze uvedl lehce nepřesné číslo, jelikož se odvolával na starší, již neaktuální průzkum. Podle nejnovějšího průzkumu agentury STEM si nicméně takový konec konfliktu přeje ještě více respondentů než dvě třetiny, dokonce 72 %. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Tomio Okamura

Trump říkal, že hlavním soupeřem Spojených států je Čína.
Události, komentáře, 18. března 2025
Zahraniční politika
Pravda
Donald Trump označil Čínu za největšího rivala USA v roce 2013, tedy ještě před svým prvním funkčním obdobím. Svou rétoriku následně zmírnil, nadále ale zemi uváděl jako jednoho z hlavních soupeřů.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura tvrdí, že konflikt na Ukrajině kvůli sankcím sblížil Rusko a Čínu. Donald Trump se proto podle něj snaží s Ruskem navázat lepší vztahy, aby spojení obou mocností oslabil. Podle Okamury je pro amerického prezidenta situace na Ukrajině a v Evropské unii vedlejší a jeho hlavní motivací je soupeření Spojených států s Čínou.

Trumpův postoj k Číně

Donald Trump se o Číně vyjadřoval negativně už před svým prvním prezidentským mandátem v letech 2017–2021. V roce 2011 na svém profilu na sociální síti X (tehdy Twitter) uvedl, že Čína není přítelem USA a představuje pro ně hrozbu. V jiném příspěvku napsal, že Čína chce Spojené státy zničit. O dva roky později na stejné sociální síti o Číně psal jako o největší hrozbě a soupeři Spojených států.

Trump svoji rétoriku vůči Číně zmírnil poté, co se v roce 2017 ujal prezidentského úřadu. Přímo o čínském prezidentu Si Ťin-pchingovi se Trump vyjádřil kladně a mluvil o něm jako o příteli. V prosinci téhož roku označil v programovém dokumentu „Národní bezpečnostní strategie USA“ Čínu spolu s Ruskem za ekonomického soupeře a bezpečnostní hrozbu (.pdf, str. 2, 21, 25). Zároveň prohlásil, že je s těmito mocnostmi nutné vybudovat „velké partnerství“. O rok později, na dotaz novináře ohledně největšího nepřítele či soupeře, Trump jmenoval Evropskou unii jako nepřítele v rámci obchodu, Rusko jako nepřítele „v určitých ohledech“ a Čínu jako nepřítele ekonomického. V roce 2019 označil Čínu za „měnového manipulátora“.

Donald Trump kritizoval Čínu také v kampani před volbami v roce 2024, a to zejména na poli čínské obchodní politiky, kterou označil za zneužívání. Tvrdil, že zruší její obchodní status a uvalí 60% cla na čínské zboží. Dále prohlásil, že v případě napadení Taiwanu Čínou navýší tarify na čínský dovoz na 150 až 200 %. V rámci předvolební kampaně také slíbil, že omezí čínskou špionáž v USA.

Vyjádření Trumpových spolupracovníků

Trump si po volebním vítězství do svého týmu vybral osoby, které s ním kritiku Číny sdílejí. Dva týdny po jeho znovuzvolení označil Trumpův budoucí ministr zahraničí Marco Rubio Čínu za „hrozbu, která bude definovat toto století“. Později rovněž uvedl, že jde „o největšího, nejvyspělejšího protivníka, jakého kdy USA měly“„největší hrozbu pro americkou prosperitu“. Čínu jako hrozbu označil také Mike Waltz, Trumpův poradce pro bezpečnost USA. Šéf Úřadu pro vědeckou a technologickou politiku Michael Kratsios poukázal na Čínu jako na „předního geopolitického rivala a vědeckého a technologického konkurenta“.

Na začátku svého druhého volebního období podepsal Trump memorandum o národní bezpečnosti, kde se mj. píše o hrozbách „ze strany zahraničních protivníků, jako je Čínská lidová republika“. V dokumentu Čínu například osočuje z využívání amerického kapitálu, technologií a znalostí a slíbil, že zabrání čínským firmám krást jejich „duševní vlastnictví“ . Dokument obsahuje výčet dalších zahraničních protivníků USA, kromě Číny ale žádnému z nich není v textu věnováno více prostoru.

Závěr

Donald Trump označil Čínu za největší hrozbu a hlavního soupeře USA už v roce 2013, tedy ještě před svým prvním prezidentským obdobím. Po nastoupení do úřadu svá vyjádření sice zmírnil, i nadále však Čínu označoval za ekonomického soupeře a bezpečnostní hrozbu. Trump se vůči Číně vymezoval také v prezidentské kampani před volbami v roce 2024 a i po opětovném převzetí úřadu ji řadil mezi hlavní protivníky a vystupoval vůči ní kriticky. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Jan Lipavský

Jan Lipavský

Pravda
Vláda v březnu 2025 skutečně schválila záměr zvyšovat výdaje na obranu o minimálně 0,2 % HDP ročně. V roce 2030 by tak Česká republika dle usnesení měla vydávat na obranu nejméně 3 % HDP.

Ministr zahraničí Jan Lipavský v kontextu výroku nesouhlasí s tím, že by Česko mělo ustupovat Rusku v souvislosti s válkou na Ukrajině. Podle něj je potřeba Ukrajinu podporovat, a to i přesto, že přijatá opatření nejsou mezi veřejností populární. Zároveň dodává, že v současné době by bylo nezodpovědné, kdyby vláda nenavýšila rozpočet na armádu.

Závazek vůči NATO

Závazek dávat 2 % HDP na obranu ministři obrany členských zemí NATO ústně odsouhlasili v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku potvrdili čelní představitelé států Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Nové debaty o zvýšení výdajů na obranu se začaly vést především po nástupu staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa, který požadoval, aby členské země Severoatlantické aliance zvýšily obranné výdaje na 5 % HDP. K nárůstu těchto výdajů vyzval také generální tajemník NATO Mark Rutte, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen nebo polský prezident Andrzej Duda.

Výdaje na obranu v Česku

Vláda 5. března 2025 schválila záměr navýšit výdaje státního rozpočtu na obranu tak, aby v roce 2026 dosáhly nejméně 2,2 % HDP a následně se každý další rok zvyšovaly o 0,2 % (.pdf). Dle usnesení tak Česko na obranu v roce 2030 vydá minimálně 3 % HDP. Podle ministryně obrany Jany Černochové chce armáda tyto finanční prostředky v příštích letech využít např. na posílení protivzdušné obrany.

Česku se od vstupu do NATO podařilo dvouprocentní hranici překročit jen v období mezi lety 1999 a 2003. Podle Ministerstva obrany jí dosáhlo ještě v roce 2005 (.xlsx). Od té doby už ale byly výdaje na obranu nižší a přes dvouprocentní hranici se opět dostaly až v roce 2024, kdy Česko podle předběžných údajů NATO vynaložilo na obranu 2,1 % HDP (.pdf, str. 9). Vyčerpat se podařilo 166,8 miliardy, z nichž 159 miliard šlo přímo Ministerstvu obrany. Podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí z ledna 2025 šlo na obranu v roce 2024 2,08 % HDP, z čehož 1,99 % čerpal přímo samotný resort obrany (.pdf, str. 3).

Závěr

Na začátku března 2025 schválila vláda usnesení se záměrem zvyšovat výdaje na obranu nejméně o 0,2 % HDP ročně tak, aby Česko v roce 2030 na obranu alokovalo minimálně 3 % HDP. Výrok Jana Lipavského tak hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Fialův kabinet se k podpoře fotovoltaických zařízení na 100 tisících střechách zavázal ve svém programovém prohlášení. K polovině března 2025 bylo podle Ministerstva životního prostředí podpořeno 218 124 žádostí.

Programové prohlášení vlády

Vláda ve svém původním i aktualizovaném programovém prohlášení přislíbila podporu pro rehabilitaci fotovoltaiky, jelikož ji považuje za klíčový obnovitelný zdroj (.pdf, .pdf, vše str. 9). Konkrétně v obou dokumentech zmínila, že podpoří fotovoltaická zařízení na minimálně 100 tisících střechách do roku 2025 (.pdf, str. 48, .pdf, str. 49).

Fotovoltaická zařízení v Česku

Střešní fotovoltaická zařízení pro rodinnébytové domy jsou podporována formou dotace z dotačního programu Nová zelená úsporám. Jeho hlavním cílem je podle Státního fondu životního prostředí „zlepšit stav životního prostředí snížením produkce emisí znečišťujících látek a skleníkových plynů (především emisí CO₂)“.

Podle dat Ministerstva životního prostředí bylo v rámci programu Nová zelená úsporám od ledna do listopadu 2022 schváleno necelých 47 tisíc žádostí o podporu fotovoltaiky (.pdf, str. 11), a vláda tak dosáhla téměř poloviny svého cíle z programového prohlášení.

Počet schválených žádostí nadále rostl (.pdf) a ministr Hladík v listopadu 2024 uvedl, že resort podpořil už přibližně 201 tisíc fotovoltaik. Tisková mluvčí Ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí nám s odvoláním na údaje Státního fondu životního prostředí sdělila, že od ledna 2022 do poloviny března 2025 bylo schváleno celkem 218 124 žádostí o podporu fotovoltaik.

Závěr

Fialova vláda ve svých programových prohlášeních uvedla, že podpoří fotovoltaická zařízení na minimálně 100 tisících střechách do roku 2025. Že počet podpořených fotovoltaik překonal hodnotu 200 tisíc, zmínil ministr životního prostředí již v listopadu 2024. K polovině března 2025 bylo podle mluvčí Ministerstva životního prostředí schváleno 218 124 žádostí, Fialova vláda tak svůj závazek splnila dvojnásobně. Výrok Petra Hladíka hodnotíme jako pravdivý.

Pravda
Hladík zjevně zaměňuje megatuny a gigatuny, správně ale uvádí, že sektor LULUCF, jehož součástí je lesnictví, v roce 2022 vlivem kůrovcové kalamity více emisí vypustil než absorboval. V roce 2023 už se tento trend skutečně otočil.

Moderátor v kontextu výroku zmiňuje tiskovou zprávu Ministerstva životního prostředí, ve které stojí, že emise v Česku od roku 1990 poklesly o 47 %. Poté dodává, že Evropa celkově snížila emise o 37 %, a ptá se na to, jestli lepší tuzemský výsledek není důsledkem různé srovnávací základny a např. vymizení těžkého průmyslu. Petr Hladík odpovídá, že za snížením emisí stojí více faktorů. Následně pak uvádí, že po období, kdy lesy po kůrovcové kalamitě absorbovaly více oxidu uhličitého, než kolik uvolňovaly, k němu začala v roce 2023 opět přispívat i příroda.

Emise CO₂ produkované přírodou

Příroda se částečně podílí na emisích oxidu uhličitého – v určitých případech ho dokáže značné množství absorbovat, může ho ale i produkovat. Vlivem kůrovcové kalamity v České republice docházelo k odlesňování, což zapříčinilo, že se z lesů stal zdroj emisí skleníkových plynů (.pdf, str. 19).

Na emise skleníkových plynů a pohlcování uhlíku v odvětví využívání půdy a lesnictví v EU se zaměřuje nařízení o využití půdy, změn ve využití půdy a lesnictví – LULUCF (z anglického Land use, land-use change, and forestry). Největší vliv na bilanci skleníkových plynů pocházejících z přírody má lesnictví, kdy zalesňování vede ke snižování emisí CO₂, zatímco odlesňování má opačný efekt (.pdf, str. 2).

V rámci přijatého nařízení o LULUCF se členské státy Evropské unie zavázaly k udržitelnému hospodaření s půdou a lesy s cílem snižovat emise skleníkových plynů a zvyšovat schopnost půdy a lesů absorbovat CO₂. Závazek upravuje, kolik emisí skleníkových plynů by mělo být v jednotlivých členských státech a celé EU v roce 2030 pohlcováno (.pdf, str. 24).

Pro úplnost dodejme, že i když Petr Hladík za „záporné emise“ v tomto výroku označuje stav, kdy lesy vydaly víc oxidu uhličitého, než kolik spotřebovaly, standardně se za záporné či negativní naopak označují právě emise pohlcované.

Emise CO₂ z českých lesů

Data o celkové bilanci emisí v sektoru LULUCF zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Každoročně také vychází zpráva České informační agentury životního prostředí (CENIA), příspěvkové organizace Ministerstva životního prostředí. Její zprávy pojednávají o stavu životního prostředí v Česku včetně emisí skleníkových plynů v sektoru LULUCF a vycházejí z dat ČHMÚ (.pdf, str. 76; .pdf, str. 153). Data o emisích skleníkových plynů sleduje také Eurostat.

Data v rámci LULUCF zahrnují celkové emise všech skleníkových plynů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ oxidu uhličitého, ale např. také metanu nebo oxidu dusného. Tyto skleníkové plyny se udávají v jednotkách CO₂eq (ekvivalentu oxidu uhličitého). Data započítávají emise z různých odvětví, mezi která, jak už anglický název sektoru LULUCF napovídá, patří např. lesnictví nebo využívání orné půdy. Lesy jsou obecně významným úložištěm oxidu uhličitého, zásahy do nich však tento proces mohou obrátit. Výsledkem pak může být, že více emisí uvolňují než absorbují. To se v Česku přihodilo během kůrovcové kalamity, kdy docházelo k intenzivnější těžbě dřeva i schnutí dřevin.

Na následujícím grafu lze vidět, že sektor LULUCF oxid uhličitý dlouhou dobu pohlcoval. Zlom nastal v roce 2018, kdy byl význam českých lesů jako úložiště CO₂ minimální. V dalších letech již česká příroda byla zdrojem emisí CO₂, což podle CENIA způsobilo problém při směřování ke klimatické neutralitě (.pdf, str. 7). Data o emisích v sektoru LULUCF jsou k dispozici na stránkách ČHMÚEurostatu pouze do roku 2022, kdy byl LULUCF zdrojem přibližně 3,4 megatun emisí. Podle tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí v roce 2022 nicméně dosahovaly emise produkované tímto sektorem hodnoty 1,5 megatun. V roce 2023 podle ní české lesy začaly uhlík opět ukládat a sektor LULUCF pohltil 3,5 megatun emisí.

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Rozdílné hodnoty

Jak jsme zmínili výše, emise ekvivalentu oxidu uhličitého za rok 2023 pochází pouze z tiskové zprávy Ministerstva životního prostředí. Údaje za rok 2022 se však výrazně liší od těch, které na svých stránkách uvádí ČHMÚEurostat. Obrátili jsme se proto na tiskové oddělení resortu s žádostí o upřesnění zveřejněných informací. Tisková mluvčí Veronika Krejčí nám resortní data potvrdila a vysvětlila, že důvodem rozdílu je zpětné zpřesňování hodnot na základě dat, která v době zveřejnění informací ze strany ČHMÚ ještě nebyla k dispozici.

Krejčí doplnila, že „mezi údaji vykázanými v roce 2024 a těmi, které vykazujeme v letošním roce, došlo k technickým opravám a zpřesněním v modelu, který počítá emise a propady z lesní půdy, což je z hlediska sektoru LULUCF nejvýznamnější emisní kategorie. Především došlo ke zpřesnění podílu prořezávek a sanitárního kácení na celkové těžbě dřeva. Na základě provedených úprav došlo za celé časové období 1990–2022 ke změně v emisní bilanci lesní půdy v průměru o 17 %. K dílčím úpravám však došlo i u dalších emisních kategorií sektoru LULUCF.“

Závěr

Až do roku 2018 se českým lesům dařilo CO₂ ukládat, kůrovcová kalamita však vedla k tomu, že se sektor LULUCF naopak stal zdrojem emisí. Rok 2022 byl posledním, kdy tento sektor více emisí vypustil než absorboval, konkrétně byl tehdy zdrojem 1,5 megatuny emisí. V roce 2023 už pohltil 3,5 megatuny CO₂eq. Ministr Hladík zjevně zaměňuje megatuny a gigatuny, samotná čísla ovšem uvádí správně. Správně také zmiňuje, že lesy vlivem kůrovcové kalamity více emisí vyprodukovaly než pohltily a že se tento jev v roce 2023 otočil. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Hladík

Nám roste hrubý domácí produkt.
Trendy v udržitelnosti, 21. února 2025
Ekonomika
Pravda
Fialova vláda nastoupila v prosinci 2021. Od té doby HDP podle dat Českého statistického úřadu opravdu meziročně rostlo, výjimkou byla pouze dvě čtvrtletí roku 2023. Od začátku roku 2024 až do jeho třetího čtvrtletí se HDP také zvyšovalo.

Moderátor v kontextu výroku zmiňuje, že podle Energetického regulačního úřadu mělo Česko v roce 2023 nejnižší spotřebu elektrické energie za posledních 14 let a že zároveň klesla její výroba. Následně se ptá, zda takový výsledek není způsoben ekonomickou stagnací, protože se dle něj zároveň snížila průmyslová produkce. Ministr životního prostředí Petr Hladík oponuje tvrzením, že roste hrubý domácí produkt (HDP), což je dle něj klíčový ukazatel pro měření ekonomické výkonnosti.

HDP v Česku

Údaje o HDP pravidelně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ), který mj. vydává předběžné čtvrtletní odhady v meziročním srovnání. K datu publikování námi ověřovaného rozhovoru byla nejnovější data dostupná za třetí čtvrtletí roku 2024 (.xlsx). Informace o posledním čtvrtletí, kde úřad zároveň některé dřívější údaje zpřesnil (.xlsx), byly zveřejněny až na konci února.

Jak je vidět na následujícím grafu, HDP meziročně klesalo po celý rok 2020 a také v prvním čtvrtletí 2021, kdy byl propad ekonomiky zapříčiněn pandemií covidu-19. HDP se mírně snížilo i ve třetím čtvrtletí roku 2023, kdy bylo ovlivněno nižšími výdaji na konečnou spotřebu domácností a úbytkem zásob. V průběhu roku 2024 už ale HDP rostlo a ve třetím čtvrtletí se konkrétně zvýšilo o 1,3 % (.xlsx). Během působení Fialovy vlády, která se ujala funkce v prosinci 2021, HDP navíc meziročně nevzrostlo pouze ve dvou čtvrtletích.

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Závěr

HDP podle údajů ČSÚ v poslední době skutečně roste. Během působení Fialovy vlády nedošlo k meziročnímu vzrůstu pouze ve dvou čtvrtletích a od začátku roku 2024 se HDP kontinuálně zvyšuje. Výrok Petra Hladíka tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Hladík

Klesá spotřeba energie.
Trendy v udržitelnosti, 21. února 2025
Energetika
Pravda
Podle dat ČSÚ a Ministerstva průmyslu a obchodu se konečná spotřeba energie od roku 2021 skutečně snižovala. Dle nejnovějších údajů v roce 2023 dosáhla přibližně 952 petajoulů, což bylo méně než v předchozích dvou letech.

Ministr životního prostředí Petr Hladík pronesl výrok v reakci na otázku, zda snížení spotřeby elektřiny v roce 2023 není spíše důsledkem ekonomické stagnace než přechodu na modernější energetiku. Hladík toto tvrzení odmítl a zdůraznil, že česká ekonomika mírně roste. Následně zmiňuje, že klesá „potřeba“ energie. Odvolává se přitom na tvrzení moderátora, který mluvil o energetické spotřebě, a v našem odůvodnění se tedy zaměříme na vývoj právě této spotřeby.

Spotřeba energie

Spotřebu energie sleduje např. statistický úřad Evropské unie (Eurostat), který zaznamenává spotřebu energie konečných uživatelů, jako je průmysl, doprava, domácnosti, služby a zemědělství, a nezahrnuje spotřebu samotného energetického sektoru. Vedle toho informace o spotřebě energií vydává i Český statistický úřad (ČSÚ), jehož nejnovější údaje se týkají roku 2023. Podle jeho dat nastala největší konečná energetická spotřeba za posledních několik let v roce 2021 (.xlsx), kdy dosáhla 1 059,13 petajoulu (PJ). Poté postupně klesala a v roce 2023 činila 951,47 PJ.

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Závěry o spotřebě energie publikuje také Ministerstvo průmyslu a obchodu, které ke konci roku 2024 vydalo Souhrnnou energetickou bilanci České republiky (.pdf). Ta pojednává o letech 2010 až 2023, vztahuje se k datům Eurostatu a dle resortu obsahuje např. zjednodušené souhrnné energetické bilance nebo časovou řadu právě o spotřebě energie. Také podle tohoto dokumentu byla v rámci měřeného úseku spotřeba největší v roce 2021 a poté se postupně snižovala.

!function(){"use strict";window.addEventListener("message",(function(a){if(void 0!==a.data["datawrapper-height"]){var e=document.querySelectorAll("iframe");for(var t in a.data["datawrapper-height"])for(var r,i=0;r=e[i];i++)if(r.contentWindow===a.source){var d=a.data["datawrapper-height"][t]+"px";r.style.height=d}}}))}();

Ke dni vydání námi ověřovaného rozhovoru nebyly k dispozici kompletní údaje o roce 2024. Dílčí statistiky naznačují, že pokles spotřeby se v roce 2024 zpomalil či zastavil. Např. čistá (tzv. netto) spotřeba elektřiny, tedy spotřeba, která zahrnuje i ztráty během výroby a dovozu, v roce 2024 činila 57,9 terawatthodiny (TWh). Jedná se o obdobné číslo jako v roce 2023 (57,8 TWh). 

Závěr

Podle dat ČSÚ i údajů Ministerstva průmyslu a obchodu konečná spotřeba energií od roku 2021 klesá. V roce 2023 konkrétně činila asi 952 PJ, což bylo přibližně o 60 PJ méně oproti spotřebě za rok 2022 a o přibližně 110 PJ méně proti roku 2021. Výrok Petra Hladíka tak hodnotíme jako pravdivý.