Přehled ověřených výroků

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš reaguje na otázku redaktorky, jestli si voliči na základě výsledku evropských voleb nepřejí jiné Piráty než ty, které reprezentuje právě Bartoš. Ten v odpovědi mluví o tom, že pirátské působení ve vládě lidé posuzují kladně, což podle něj dokazují i průzkumy, ve kterých jsou on a ministr zahraničí Jan Lipavský hodnoceni jako nejdůvěryhodnější vládní politici.

Důvěra v politiky

Průzkum důvěry vůči členům vlády a některým dalším vrcholným politikům provádí Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Poslední šetření probíhalo od konce letošního ledna přibližně do poloviny března a centrum výsledky zveřejnilo na začátku dubna (.pdf).

Jak je vidět v následující tabulce, v případě členů vlády nejvíce účastníků průzkumu důvěřovalo Ivanu Bartošovi (28 %) a po něm Janu Lipavskému (24 %). CVVM do svých výsledků zahrnuje i tzv. index důvěra/nedůvěra, který představuje rozdíl mezi kladným a záporným hodnocením (.pdf, str. 2). Všichni hodnocení vládní politici přitom mají index negativní, což znamená, že jim více lidí nedůvěřuje, než důvěřuje.

Výrazné procento respondentů vyjádřilo nedůvěru právě i Bartošovi a Lipavskému. U Ivana Bartoše to bylo celkem 60 % dotázaných, předseda Pirátů se tak stal hned čtvrtým členem vlády s nejvyšší nedůvěrou.

Svou roli při porovnávání politiků podle procent důvěry a nedůvěry hraje i to, jak moc jsou členové vlády mezi respondenty známí. O co vyšší je totiž procento dotázaných, kteří politika neznají, o to menší je pak procento lidí, kteří dále mohou vybírat z možností „důvěřuji“, „nedůvěřuji“ nebo „nevím“.

Menší známost politika tak vede k tomu, že získává menší procento jak důvěry, tak nedůvěry. To lze vidět zejména u méně známých ministrů při Úřadu vlády (mezi kterými byla v době šetření i Helena Langšádlová). Například ministr pro legislativu Michal Šalomoun by nemohl získat větší procento důvěry než Ivan Bartoš, ani pokud by mu důvěřovali všichni lidé, kteří ho v průzkumu znali. Ministru Bartošovi tedy sice důvěřuje největší procento ze všech respondentů, avšak z těch, kteří ho znají, mu důvěřuje menší podíl než u Martina Kupky a Marka Výborného.

Závěr

V nejnovějším šetření Centra pro výzkum veřejného mínění lidé nejčastěji řekli, že důvěřují ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi a následně ministru zahraničí Janu Lipavskému. Zároveň k nim ale velké procento respondentů vyjádřilo nedůvěru – Bartošovi konkrétně 60 % dotázaných. Předseda Pirátů se tak zařadil také mezi členy vlády s největší nedůvěrou, kdy obsadil čtvrtou pozici. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Ministr pro místní rozvoj a předseda Pirátů Ivan Bartoš v rozhovoru zmiňuje, že od vstupu do vlády slýchá, že se Piráti „ztrácejí“. Dodává, že voliči si to nemyslí, a odkazuje se přitom právě na průzkumy, ve kterých jsou prý Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. V našem odůvodnění se proto zaměříme na vývoj výsledků průzkumů, které publikují výzkumné agentury.

Volební průzkumy

Sněmovní volební modely – tedy vyčíslení předpokládaného výsledku voleb, které by se konaly v době průzkumu – pravidelně zveřejňuje například agentura Median. Nejnovější model dostupný ke dni debaty pochází z letošního května a shrnuje data za duben (.pdf). Data v grafu, sesbíraná mezi loňským červnem a letošním dubnem, ukazují, že Piráti mají z vládních stran dlouhodobě druhé nejvyšší preference (.pdf, str. 8). Ve většině těchto průzkumů Medianu by jim dalo hlas 10–12 % lidí, kteří by pravděpodobně přišli volit. Předstihuje je pouze ODS, kterou by volilo přibližně 12–15 % respondentů.

Také v případě průzkumů agentury STEM jsou Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. Ačkoliv by je v letošním červnu volilo pouze 8,7 % lidí, v předchozích šetřeních dosahovali přibližně 10–11 %, tedy výsledku, který zmiňuje Ivan Bartoš.

Volební modely zpracovává i agentura Kantar. Také podle ní jsou Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. Z následujícího grafu vyplývá, že by jim svůj hlas odevzdalo přibližně 9–11 % voličů, pouze v září 2023 by pro ně hlasovalo jen 8,5 % respondentů.

Závěr

Z průzkumů výzkumných agentur Median, STEM a Kantar vyplývá, že Piráti jsou dlouhodobě – přinejmenším od začátku roku 2023 – druhou nejsilnější vládní stranou. Více respondentů by dalo hlas pouze ODS. Piráty by stabilně volilo cca 9–11 % voličů. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš v kontextu výroku mluví o digitalizaci a implementaci nového stavebního zákona, který ve svém plném znění začal platit 1. července. Reaguje na dotaz ohledně toho, co říká na stížnosti úředníků, kteří podle svých slov neměli čas se na digitalizaci dostatečně připravit.

Nový stavební zákon

Návrh nového stavebního zákona Poslanecké sněmovně předložila už minulá vláda Andreje Babiše v září 2020. Cílem zákona bylo zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím (.pdf, str. 177 z 630). Zákon měl mimo jiné zavést Nejvyšší stavební úřad, pevně dané lhůty a apelační princip (kdy nadřízený stavební úřad musí ve věci rozhodnout, a ne jen vracet věc zpět k dalšímu řízení; .pdf, str. 178 z 630). 

Tehdejší opozice s podobou zákona nesouhlasila a vyzvala vládu, aby vrátila návrh zpět do mezirezortního připomínkového řízení (.pdf). Současná pětikoalice tehdy kritizovala především vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Také se při zjednodušení stavebního řízení chtěla více zaměřit na digitalizaci a navrhovala posílení role samospráv.

Dolní komora návrh v květnu 2021 schválila (.pdf), Senát jej ale jednomyslně zamítl. Poslanci nicméně později Senát přehlasovali. Zákon vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil dosavadní zákon z roku 2006. Účinnosti měl nabýt od 1. července 2023.

Novelizace zákona

Současná vláda Petra Fialy ve Sněmovně předložila v únoru 2022 návrh novely stavebního zákona, který následně úspěšně prošel legislativním procesem. Novela pro některá ustanovení zákona zaváděla přechodná období, která končila k 30. červnu 2023 a 30. červnu 2024 (.pdf, str. 4 z 18). Kvůli této změně došlo k odsunutí účinnosti novely stavebního zákona na 1. července 2024, byť pro některé stavby, jako jsou dálnice nebo elektrárny, byla novela účinná již od 1. ledna 2024.

Fialův kabinet poté v listopadu 2022 předložil další návrh novely stavebního zákona. Jedním z jeho cílů bylo zrušit vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jemu podřízených institucí. Na novele se shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna schválila. V květnu návrh prošel i Senátem a po podpisu prezidentem vyšel ve sbírce zákonů.

Závěr

Poslanecká sněmovna schválila novelu stavebního zákona v březnu 2023, o dva měsíce později získal návrh souhlas Senátu a také jej podepsal prezident. Výrok Ivana Bartoše tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš reaguje na kritiku týkající se problémů se spuštěním digitálního stavebního řízení, konkrétně na stížnosti úředníků, že neměli dostatek času se na digitalizaci připravit. Bartoš tvrdí, že od loňského prosince probíhalo školení úředníků, i když podle jeho slov o něj „mohl být větší zájem“. Právě poté zmiňuje, že v týdnu před rozhovorem bylo v systému stavebního řízení přihlášených 2 700 úředníků. Zjevně tedy mluví o týdnu před samotným spuštěním systému, které proběhlo dva dny před zveřejněním rozhovoru, a o počtu úředníků přihlášených do testovacího, školicího režimu.

Digitalizace stavebního řízení

Digitalizace stavebního řízení je součástí nového stavebního zákona, který pro běžné stavby nabyl účinnost v pondělí 1. července 2024. Zákon například stanovuje pevnou lhůtu 30 dnů pro vydání povolení u jednoduchých staveb, jako jsou rodinné domy. Nově se má rozhodnout o umístění a povolení stavby v jednom řízení namísto dvou. Občané také podle nového zákona nebudou muset k žádosti přikládat závazná stanoviska jednotlivých orgánů, jako jsou památkáři nebo hasiči, protože si stavební úřad dokumenty od dotyčných orgánů vyžádá sám.

Nový stavební zákon zavádí digitalizaci stavebního řízení na více úrovních. Pro komunikaci mezi stavebními úřady a občany slouží Portál stavebníka, k jehož spuštění došlo 1. července. Podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) tento portál obsahuje veškeré informace o stavebním řízení a formuláře pro podávání žádostí o povolení stavby a umožňuje sledovat probíhající stavební řízení.

Pro zaměstnance stavebních úřadů a dalších orgánů podílejících se na stavebním řízení vznikl Informační systém stavebního řízení (ISSŘ), který má sloužit úředníkům ke správě celého řízení a ke komunikaci mezi jednotlivými orgány. MMR už v roce 2023 uvádělo (.pdf, str. 6), že plánuje proškolit úředníky ohledně práce s ISSŘ. Některé stavební úřady ještě na jaře 2024 školení kritizovaly a zmiňovaly, že jsou nedostatečná.

Spuštění systému digitálního stavebního řízení 1. července provázela řada problémů. V Brně a na dalších místech se například úředníci do systému nemohli přihlásit kvůli přetížení. V Praze měli úředníci problém s tím, že mohli upravovat podání i z jiných úřadů. Některá místa také hlásila potíže s nastavením přístupových práv do systému. Radnice kritizovaly i nedostatečné proškolení, protože podle nich manuál k systému dostaly tři dny před spuštěním.

Zapojení úředníků do systému

Počet úředníků, kteří byli zapojeni do systému digitálního stavebního řízení v týdnu před jeho spuštěním (od 24. do 30. června) se nám z veřejných zdrojů nepodařilo dohledat. V pondělí 1. července bylo přímo do ISSŘ přihlášeno podle MMR 4 500 úředníků.

Počet 2 700 úředníků, o kterém mluvil Ivan Bartoš, zmiňoval později i náměstek na Úřadu vlády a bývalý pirátský poslanec Ondřej Profant. Podle něj se „do testovacího prostředí“ ISSŘ přihlásilo právě 2 700 úředníků.

S dotazem o počtu úředníků v ISSŘ v týdnu před spuštěním jsme se obrátili na Ministerstvo pro místní rozvoj. Resort v odpovědi potvrdil, že v daném týdnu bylo do „školicího prostředí ISSŘ“ přihlášeno 2 700 úředníků. „Zdrojem informace o počtu přihlášených úředníků je dodavatel – společnost InQool,“ upřesnilo MMR. Z těchto důvodů tak výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako pravdivý.

Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš odpovídá na otázku o návrhu zákona o podpoře bydlení, který letos v červnu schválila vláda (.pdf). Právě v této spojitosti uvádí, že problém udržet si stávající bydlení může u nás mít až 1,6 milionu lidí. Podle Bartoše je proto potřebné, aby existoval nástroj mimo klasický sociální systém, který bude lidem pomáhat tyto situace řešit.

Zákon má za cíl zabránit dalšímu zhoršování bytové nouze a pomoci především rodinám s dětmi a seniorům, kteří jsou podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) nejvíce ohroženi ztrátou běžného bydlení. Součástí zákona je vytvoření sítě kontaktních míst, kde by lidé mohli získat rady a podporu ohledně udržení nebo nalezení bydlení (.pdf, str. 84, 107 ze 466). Dalším opatřením je zavedení dobrovolného systému garancí pro soukromé majitele bytů, který je má motivovat k pronájmu bytů lidem v bytové nouzi (.pdf, str. 257–258 ze 466).

Ohrožení bytovou nouzí

MMR ve své tiskové zprávě informovalo, že bytová nouze v Česku ohrožuje až 1,6 milionů lidí. Takové číslo se objevovalo i v médiích, která o schválení zákona psala. Podobně mluví také důvodová zpráva k návrhu zákona, podle které je ve skupině lidí „ohrožených ztrátou bydlení, energetickou chudobou a s nadměrnými náklady na bydlení“ přibližně 1,6 milionu osob (.pdf, str. 85–86 ze 466).

Počet domácností, které se nachází v bytové nouzi nebo jsou jí ohrožené, rozebíralo MMR také v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA) (.doc, str. 13, 17–18, 141–147). Ministerstvo při svém výpočtu využívalo data z šetření Příjmů, výdajů a životních podmínek domácností (SILC), které vypracoval Český statistický úřad (ČSÚ) v roce 2022, data ČSÚ o růstu inflace a data České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) o výši důchodů.

Zpráva RIA na základě těchto dat uvádí, že se v Česku nachází téměř 154 000 osob už přímo v bytové nouzi (.doc, str. 13, 18). Do této definice spadají lidé bez domova, v krátkodobých ubytovnách, v přechodném bydlení či v nevyhovujících podmínkách (str. 12–13). Dokument dále mluví právě o skupině obyvatel ohrožených bytovou nouzí, kam patří zejména lidé, kteří na bydlení vynakládají velkou část svých příjmů nebo nemají dostatek peněz na platby za energie (str. 17–18).

Zpráva rozděluje obyvatele ohrožené bytovou nouzí do tří kategorií (.doc, str. 17–18, 141–145), jak shrnuje i následující tabulka. Absolutní počet uvádí, kolik osob se celkově s daným problémem potýká, přičemž jeden člověk může čelit více problémům najednou. Z toho důvodu je pak ve čtvrtém sloupci každá osoba započítána tak, aby byla pouze v jedné z kategorií. Podle těchto výpočtů MMR je v Česku bytovou nouzí ohroženo přibližně 1,56 milionu lidí (.doc, str. 17–18, 141, 143 a 144).

Závěr

Podle Ministerstva pro místní rozvoj, které při svém výpočtu vycházelo z dat Českého statistického úřadu a částečně také z dat České správy sociálního zabezpečení, je bytovou nouzí ohroženo skoro 1,6 milionu lidí. Tato skupina zahrnuje domácnosti ohrožené ztrátou bydlení, energetickou chudobou a nadměrnými náklady na bydlení. Výrok Ivana Bartoše tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) reaguje na výtku Karly Maříkové (SPD), že vládní koalici nezajímají názory opozice ohledně zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí. Poslanecká sněmovna návrh novely zákona o správě voleb schválila v červnu 2024. Pokud jej schválí Senát a poté podepíše prezident, bude se možnost hlasování poštou týkat sněmovních, prezidentských a evropských voleb (.pdf, str. 14 ze 46).

Jednání ústavně právního výboru

Ústavně právní výbor se zabývá zejména zákony, které předkládá Ministerstvo spravedlnosti. Nejvýznamnější činností výboru je projednávání ústavních zákonů, věnuje se ale také revizím občanského a trestního práva. Současným předsedou je bývalý šéf dolní komory Radek Vondráček (ANO) a mezi členy výboru jsou poslanci koaličních stran i opozičních hnutí.

Jednání o korespondenční volbě, respektive projednání návrhu novely zákona o správě voleb, proběhlo na ústavně právním výboru celkem čtyřikrát. Poprvé výbor projednával hlasování poštou 14. února 2024 (.pdf, str. 1), kdy se schůze účastnili zástupci koalice i opozičních hnutí (.pdf). Následně se členové výboru sešli 27. března (.pdf, str. 1; .pdf). Schůze ale byla přerušena, protože členové vládních stran slíbili navrhnout opozici ústupky, které by byly probírané na dalším jednání.

Ústavně právní výbor při svém třetím jednání o korespondenční volbě 24. dubna (.pdf, str. 1; .pdf) schválil celkem šest změn koaliční novely. Podpořil např. návrh na zvýšení počtu krajů, do kterých se budou počítat hlasy z ciziny, ze dvou na čtyři. Požadoval také, aby politické strany mohly nominovat své zástupce do volebních komisí na zastupitelských úřadech nebo aby volič v zahraničí mohl vyzvednout hlasovací sady nejvýš pro sedm dalších lidí.

Poslední schůze výboru, na které se jednalo o korespondenční volbě, proběhla 5. června (.pdf, str. 2). Na ní poslanci projednávali předložené pozměňovací návrhy (.pdf) a navrhli zamítnout například návrh Radka Vondráčka, který chtěl, aby hlasování poštou platilo až od roku 2026 (.pdf, str. 15 z 18). Sněmovna tento návrh následně ve třetím čtení opravdu nepřijala.

Shrnutí

Poslanci vládních stran s opozičními poslanci o zavedení korespondenční volby skutečně jednali. Schůze probíhaly v rámci ústavně právního výboru a dohromady se uskutečnily čtyřikrát. Výrok poslankyně Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) mluví o projednávání návrhu novely zákona o správě voleb, která pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně. Sněmovna novelu schválila v letošním červnu, platit má již pro sněmovní volby v roce 2025.

Zajíčková reaguje na dotaz moderátora, jestli poslance z vládních stran zajímají argumenty opozice. Poslankyně odpovídá, že zajímají, což ilustruje na tom, že se s opozicí uskutečnila řada schůzek a projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně probíhalo i po půlnoci.

Dlouhá jednání

Poslanecká sněmovna o návrhu jednala od ledna letošního roku. Ačkoli poslanci o návrhu debatovali standardně ve třech čteních, projednávání se často protáhlo na několik dní a včetně závěrečného hlasování šlo nakonec přibližně o 96 hodin čistého času.

Dolní komora návrh probírala konkrétně na 88., 102., a 107. schůzi. Ze stenografických zápisů vyplývá, že některá jednání pokračovala až do pozdních nočních hodin. Jednání v lednu v rámci 88. schůze skončilo téměř hodinu po půlnoci. Celkově zabralo první čtení zhruba 63 hodin.

Do jedné hodiny ráno trvalo i druhé čtení v květnu na 102. schůzi. Závěrečná schůze se už nočního jednání nedočkala. Sněmovna na základě návrhu poslanců z vládního tábora stanovila pevný termín hlasování na pátek 21. června v 13:00. Návrhy zákonů ve třetím čtením totiž můžou poslanci obvykle schvalovat jen o středách a pátcích vždy mezi 09:00 a 14:00.

Závěr

Jednání o návrhu, který zavádí korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí, v Poslanecké sněmovně během prvního i druhého čtení skončilo až po půlnoci. Výrok Renáty Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) obhajuje zavedení korespondenční volby a zmiňuje, že vláda měla možnost čerpat z poznatků ze zahraničí, kde hlasování poštou již funguje. V této souvislosti zdůrazňuje také tzv. Benátskou komisi, která se podle ní průběhem voleb zabývá a monitoruje a vyhodnocuje případná rizika spojená s korespondenční volbou.

Benátská komise

Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva, neboli Benátská komise, spadá pod Radu Evropy a funguje jako její poradní orgán pro ústavní záležitosti. Komise poskytuje právní poradenství státům tak, aby jejich institucionální struktury odpovídaly evropským standardům.

Tato organizace dohlíží na fungování demokratických institucí a dodržování základních práv a poskytuje asistenci při ústavních reformách. Komise dále spolupracuje s jednotlivými ústavními soudy a zprostředkovává výměnu informací. V neposlední řadě se komise specializuje na volební zákony především formou vydávání stanovisek a dalších dokumentů.

Benátská komise se přímo neúčastní monitoringu voleb, poskytuje ale právní poradenství členům Parlamentního shromáždění Rady Evropy, které mj. do různých států vysílá pozorovatelské mise, aby dohlédly na průběh voleb (.pdf). Samotná Rada Evropy nepatří mezi instituce Evropské unie, a tyto mise tak jménem EU zajišťuje Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ). Ta vysílá nezávislé pozorovatele do hostitelských zemí, kteří v nich shromažďují informace a hodnotí kvalitu volebního procesu.

Komise a korespondenční volba

Benátská komise pro zajištění volební stability vypracovala Kodex správné praxe ve volebních otázkách (.pdf), který schválilo zmíněné Parlamentní shromáždění Rady Evropy. Kodex se zabývá i korespondenčním hlasováním (.pdf, str. 12, 28–29).

Podle dokumentu má být volba poštou umožněna pouze tam, kde funguje spolehlivá a bezpečná doručovací služba (.pdf, str. 12). Kodex připouští i možnost, kdy právo na korespondenční volbu není přístupné všem, nýbrž je omezeno pouze na některé skupiny obyvatel, jako jsou lidé s omezenou pohyblivostí, osoby ve vězení nebo v nemocnicích či občané žijící v zahraničí (str. 12).

Dalším důležitým dokumentem pro odvolení poštou je také Zpráva o kompatibilitě absenčního a elektronického hlasování se standardy Rady Evropy z roku 2004 (.pdf). Ta konstatuje, že korespondenční volba je principiálně slučitelná s kodexem volební praxe, ale pouze za předpokladu, že je správně nastavená národní legislativa a daná země splňuje odpovídající technické a sociální podmínky (.pdf, str. 12).

Závěr

Benátská komise je poradní orgán Rady Evropy, který je nepřímo zapojený do monitoringu voleb. Poskytuje především právní poradenství členům pozorovatelských misí a státům v oblasti fungování jejich institucí. Přímo k volbám komise vytvořila kodex, který popisuje, jak má vypadat volební praxe podle evropského standardu.

Tento orgán se tedy skutečně zabývá průběhem voleb a publikuje stanoviska k jednotlivým problémům volebního procesu. Výrok Renáty Zajíčkové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) reaguje na kritiku, že návrh novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46), byl předložen skupinou poslanců, nikoli vládou. Zajíčková vysvětluje, že obdobný návrh byl již připraven předchozím Babišovým kabinetem, který jej nakonec Sněmovně nepředložil.

Vládní návrh zákona

Zavedení korespondenční volby ve svém programovém prohlášení z června 2018 slibovala vláda hnutí ANO a ČSSD (dnes SOCDEM). Možnost hlasování poštou pro krajany v zahraničí (.doc, str. 64, 71) zahrnoval vládní návrh zákona o správě voleb z října 2019 (.doc, str. 39–40). Návrh předložilo Ministerstvo vnitra vedené Janem Hamáčkem (ČSSD), které tehdy návrh rozeslalo do meziresortního připomínkového řízení. Kromě korespondenčního hlasování návrh obsahoval zavedení jednodenní volby a možnost hlasovat v předstihu.

Možnost volit poštou ze zahraničí se dle návrhu měla týkat voleb do Poslanecké sněmovny a Evropského parlamentu a volby prezidenta republiky. Dokument předpokládal, že by se poprvé mohlo takovým způsobem hlasovat ve sněmovních volbách v roce 2021. Tento návrh však vláda do konce svého volebního období nestihla projednat, a materiál tak nakonec nedoputoval do Poslanecké sněmovny.

Připomínkové řízení

Návrh zákona prošel připomínkovým řízením. Z ministerstev návrh bez připomínek podpořily jen resorty zdravotnictví, školství a dopravy. Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo kultury a Ministerstvo obrany se klonilo k přijetí návrhu, ale s některými připomínkami (.docx, .docx, .docx,.docx). Zbylá ministerstva se vyslovila proti návrhu.

Přímo korespondenční volbu nicméně žádný z resortů v meziresortním řízení neodmítl. K samotnému hlasování poštou se vázala připomínka resortu obrany, které požadovalo, aby se tento způsob hlasování vztahoval i na vojáky působící na zahraničních operacích (.doc, str. 5). Ministerstvo pro místní rozvoj kromě toho chtělo upřesnit postup v případech, kdy volič zemřel v době mezi odesláním hlasu a samotným dnem voleb (.docx, str. 3).

Závěr

Návrh zákona, který by umožnil korespondenční hlasování ze zahraničí, předložilo Ministerstvo vnitra vedené Janem Hamáčkem (ČSSD) v roce 2019 za druhé vlády Andreje Babiše. Návrh sice prošel standardním připomínkovým řízením, ale vláda ho nakonec nestihla projednat a nepředložila ho tak k projednání v Poslanecké sněmovně. Výrok Renáty Zajíčkové tedy hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) reaguje na kritiku ohledně toho, že byl návrh zákona o správě voleb, který Čechům žijícím v zahraničí umožní volit korespondenčně, předložen skupinou poslanců, nikoli vládou, a nemusel tak projít běžným připomínkovým řízením. Podle poslankyně zástupci opozice předem dávali najevo, že budou návrh blokovat obstrukcemi. Bylo tedy předem jasné, že se projednávání protáhne.

Postoj opozice ke korespondenční volbě

Už před začátkem lednové schůze Poslanecké sněmovny, na které se návrh projednával, byly ze strany opozičních hnutí ANO a SPD avizovány obstrukce. Hnutí SPD předeslalo, že bude důsledně brzdit prosazení korespondenční volby. Předseda SPD Tomio Okamura například na síti X (dříve Twitter) korespondenční volbu kritizoval kvůli tomu, že podle něj narušuje tajnost a rovnost volby a nahrává podvodům. Dále slíbil, že SPD k boji proti ní použije všechny zákonné prostředky. To, že bude proti korespondenční volbě bojovat, hnutí avizovalo i ve svém politickém usnesení z 16. ledna 2024, tedy den před tím, než se návrh začal v Poslanecké sněmovně projednávat.

Hnutí ANO původně korespondenční volbu prosazovalo a její zavedení slibovaly obě Babišovy vlády ve svých programových prohlášeních. Hnutí ovšem svůj názor později změnilo a začalo vystupovat proti korespondenční volbě. Argumentovalo tím, že může být v rozporu s Ústavou. Stejně jako SPD dávalo i ANO předem najevo, že se chystá zákon obstruovat. O využití všech legálních nástrojů mluvil například místopředseda hnutí Radek Vondráček, podobně se pro deník Echo24 vyjádřil i místopředseda Sněmovny Karel Havlíček.

Zástupci opozice během projednávání návrhu následně řečnili několik hodin a jeho schválení opravdu obstruovali. Už první den debat v lednu vystoupil mj. předseda hnutí ANO Andrej Babiš s téměř čtyřhodinovým projevem. Ještě obsáhlejší proslov pronesl předseda SPD Tomio Okamura, který s bezmála jedenáctihodinovým nepřerušeným řečněním překonal svůj vlastní rekord v délce projevu ve Sněmovně.

Poslanci ANO a SPD schválení brzdili i ve druhém a třetím čtení, kdy dolní komora nakonec stanovila pevný termín hlasování na základě návrhu poslanců z vládního tábora. Sněmovna o novele jednala dohromady zhruba 96 hodin.

Závěr

Hnutí ANO i SPD kritizovaly korespondenční volbu a jejich představitelé mluvili o využití všech dostupných prostředků pro její zastavení ještě před tím, než se začala projednávat. Výrok poslankyně Renáty Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý.