Přehled ověřených výroků

Bez tématu 11 651 výroků
Ekonomika 498 výroků
Koronavirus 462 výroků
Obrana, bezpečnost, vnitro 272 výroků
Evropská unie 260 výroků
Zahraniční politika 244 výroků
Prezidentské volby 2023 226 výroků
Sociální politika 182 výroků
Sněmovní volby 2021 175 výroků
Invaze na Ukrajinu 149 výroků
Krajské volby 2020 136 výroků
Energetika 125 výroků
Zdravotnictví 120 výroků
Právní stát 115 výroků
Doprava 111 výroků
Poslanecká sněmovna 101 výroků
Školství, věda, kultura 90 výroků
Komunální volby 2022 81 výroků
Regiony 73 výroků
Životní prostředí 70 výroků
Vnitrostranická politika 59 výroků
Rozpočet 2022 52 výroků
Rozpočet 2021 46 výroků
Zemědělství 32 výroků
Střet zájmů 29 výroků
Cesta na Tchaj-wan 20 výroků
Evropské volby 2024 19 výroků
Rozpočet 2023 17 výroků
Konflikt Izrael – Hamás 13 výroků
Kauza Dozimetr 12 výroků
Útok na Izrael 5 výroků
Pražský hrad 4 výroky
Rozpočet 2024 3 výroky
Pravda 9 343 výroků
Nepravda 1 909 výroků
Zavádějící 1 221 výroků
Neověřitelné 1 740 výroků
Rok 2024 209 výroků
Rok 2023 524 výroků
Rok 2022 662 výroků
Rok 2021 999 výroků
Rok 2020 988 výroků
Rok 2019 831 výroků
Rok 2018 1 457 výroků
Rok 2017 1 298 výroků
Rok 2016 1 534 výroků
Rok 2015 475 výroků
Rok 2014 1 426 výroků
Rok 2013 1 959 výroků
Rok 2012 1 851 výroků

Jan Farský

Ona to připustila (Danuše Nerudová publikování v predátorských časopisech, pozn. Demagog.cz).
CNN Prima News, 12. května 2024
Evropské volby 2024
Pravda
Danuše Nerudová přiznala, že v minulosti, konkrétně mezi lety 2009 a 2015, publikovala v tzv. predátorských časopisech.

Kandidát do Evropského parlamentu Jan Farský (STAN) reagoval na dotaz, zda se neobává ztráty voličské podpory poté, co se ukázalo, že lídryně jejich kandidátky Danuše Nerudová publikovala v predátorských akademických časopisech. 

Jednalo se o devět článků v periodicích, která se nachází na Beallově seznamu potenciálně predátorských časopisů. Stalo se tak mezi lety 2009 a 2015 v době, kdy Nerudová působila nejdříve jako proděkanka a poté jako prorektorka na Mendelově univerzitě v Brně.

Predátorské časopisy

Hlavním cílem predátorských časopisů je zisk prostřednictvím publikačních poplatků bez ohledu na kvalitu uveřejněných textů. Časopisy nedodržují zavedené standardy recenzního řízení (peer review), a může tak dojít k šíření zkreslených či falešných vědeckých informací. Mezi znaky těchto časopisů patří zneužívání názvů zavedených periodik, smyšlená jména členů ediční rady či chybějící kontaktní informace. 

Tuto problematiku v ČR v roce 2016 zpopularizovala konference Akademie věd s názvem Parazitické vztahy v akademickém publikování. Na ní výzkumníci z Univerzity Karlovy představili provedený experiment s nastrčenou studií, který odhalil nedůvěryhodnost predátorských časopisů. V témže roce vznikly i výukové materiály (.pdf) a další práce (.pdf), které nekalé praktiky vymezují. 

Vyjádření Danuše Nerudové

Danuše Nerudová publikování v predátorských časopisech připustila: „Samozřejmě z dnešního pohledu nejsem ráda, že některé mé články vyšly v časopisech, které mají pochybnou hodnotu.“ Zároveň upozornila na to, že od chvíle, kdy se o predátorských časopisech začalo v akademické sféře více mluvit a akademická obec nastavila nová pravidla, už v žádném z nich nepublikovala. Obdobně se vyjádřila i pro televizi Nova (video, čas 2:43). Svůj postoj zveřejnila také na svých sociálních sítích:

„Řeší se některé z mých starších prací, které byly publikovány před rokem 2016. Před tímto rokem univerzity neměly jasně nastavená pravidla pro tzv. časopisy pochybné kvality (predátorské časopisy). Systém hodnocení tlačil na kvantitu, nikoliv kvalitu. Několik málo publikací tak najdete bohužel i na tomto seznamu. Od doby nastavení jasných pravidel však žádné." 

Závěr

Jan Farský správně uvádí, že Danuše Nerudová své publikování v predátorských časopisech přiznala. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Jan Farský

Její práce (Danuše Nerudové, pozn. Demagog.cz) se objevila v desítkách renomovaných časopisů.
CNN Prima News, 12. května 2024
Evropské volby 2024
Pravda
Databáze Web of Science a Scopus evidují od roku 2016 celkem 37 vědeckých článků, na kterých se Danuše Nerudová podílela. Ty byly publikovány ve více než dvaceti renomovaných časopisech.

Jan Farský v rozhovoru pro CNN Prima News obhajuje Danuši Nerudovou, která čelila kritice kvůli svým publikacím v tzv. predátorských časopisech. Podle Farského se Nerudová chyby nedopustila, jelikož své vědecké texty do nich publikovala ještě předtím, než se akademická obec v této oblasti shodla na přesných pravidlech. Dodává, že od té doby se práce Nerudové objevila v desítkách renomovaných časopisů.

Predátorské časopisy

Kauza okolo publikací v predátorských časopisech vypukla na začátku května, kdy měl bývalý rektor Slezské univerzity v Opavě Pavel Tuleja nahradit Helenu Langšádlovou na postu ministra pro vědu, výzkum a inovace. Nominace se ovšem sám vzdal poté, co se do médií dostala informace o jeho publikacích v predátorských časopisech. Seznam Zprávy následně přišly s informací, že v těchto kontroverzních časopisech publikovalalídryně kandidátky hnutí STAN do eurovoleb Danuše Nerudová.

Články publikované v predátorských časopisech představují problém z hlediska odbornosti. Cílem časopisů je totiž generovat zisk prostřednictvím publikačních poplatků, které si od vědců účtují. Texty následně vydávají bez ohledu na jejich kvalitu, kdy neprovádí recenzní řízení. Vědci si tak mohou publikováním v predátorských časopisech uspíšit kariéru.

Predátorské časopisy lze najít například na tzv. Beallově seznamu, který funguje od roku 2008. V roce 2017 Jeffrey Beall svůj blog zrušil a nyní je dostupný archiv vedený bez jeho záštity. V časopisech, které jsou na tomto seznamu uvedeny, Danuše Nerudová publikovala v letech 2009 až 2015 celkem devět článků. Podle některých odborníků je Beallův list ve svém hodnocení příliš přísný, a některé publikace proto eviduje neprávem. Podobných seznamů existuje více, byť žádný z nich není jednotně uznáván vědeckou komunitou.

Publikace Danuše Nerudové

Jan Farský v rozhovoru mluví o publikační činnosti v renomovaných časopisech. Vědecké časopisy jsou hodnoceny podle tzv. bibliometrických ukazatelů, kdy je zásadním měřítkem citační analýza, která zpravidla vyjadřuje kvalitu časopisu. Na základě těchto ukazatelů jsou časopisy rozděleny do deseti decilů nebo čtyř kvartilů. Nejprestižnější časopisy se nacházejí v prvním kvartilu (Q1) nebo prvním decilu (D1).

Články, na kterých se Danuše Nerudová podílela, lze dohledat například v databázích Web of Science (WoS) nebo Scopus, které shromažďují publikace napříč prestižními vědeckými časopisy. Pro účely našeho ověření tak hodnotíme jako renomované všechny časopisy, které se v těchto databázích nachází.

Podařilo se nám dohledat celkem 37 článků Nerudové, které byly vydané v letech 2016 až 2023 a zveřejněné v 21 časopisech. Ověřit relevanci nebo prestiž těchto časopisů lze přímo v databázi WoS nebo v databázích Journal Citation Reports (JCR) a Scimago. V nejrenomovanějších časopisech (Q1) publikovala Danuše Nerudová pět článků. Nejvíce, tedy 14 článků, se objevilo v kategorii Q2. Další pak v Q3 a Q4. Vedle psaní vědeckých článků navíc Danuše Nerudová přispívala i do knih.

Závěr

Danuše Nerudová čelila kritice kvůli tomu, že některé články, na kterých se podílela, vyšly v tzv. predátorských časopisech. Od roku 2015 jí ale vyšlo 37 článků v 21 renomovaných časopisech. Výrok Jana Farského proto hodnotíme jako pravdivý. 

Jan Farský

Dnes víc než čtvrtina eurokomisařů prošla volbami do Evropského parlamentu a byla zvolena.
CNN Prima News, 12. května 2024
Evropská unie
Evropské volby 2024
Pravda
10 z 27 současných eurokomisařů bylo dříve členy Evropského parlamentu. Jde tedy o více než čtvrtinu, dokonce přibližně o 37 %.

Jan Farský odpovídá na otázku, zda není podvodem na voliče, že hnutí STAN do čela kandidátky nasazuje Danuši Nerudovou, která má zároveň zájem o post eurokomisařky. Argumentuje tím, že je pozitivní, když kandidát na eurokomisaře projde volbami do Evropského parlamentu, protože to dle jeho názoru posiluje demokratickou legitimitu Evropské komise, která je podle něj často kritizována pro demokratický deficit. V této souvislosti uvádí, že více než čtvrtina současných eurokomisařů byla v minulosti zvolena ve volbách do Europarlamentu.

Složení komise

Evropská komise se skládá z 27 komisařů a komisařek, přičemž zastoupení v ní má každý členský stát. Funkční období komisařů trvá pět let. Nově zvolený předseda komise nejprve jednotlivým kandidátům přiděluje politické portfolio, následně parlamentní výbory posuzují, zda jsou nominovaní politici pro výkon funkce způsobilí. Evropskou komisi jako celek schvaluje Evropský parlament a formálně jmenuje Evropská rada.

Poslance Evropského parlamentu volí na pět let přímo občané všech členských států. Ze současných 27 eurokomisařů bylo v minulosti celkem deset členy Europarlamentu. Jejich přehled obsahuje následující tabulka.

Závěr

Zkušenost s působením v Evropském parlamentu má 10 ze současných 27 eurokomisařů. V procentuálním vyjádření se jedná dokonce o 37 %, tedy výrazně více než čtvrtinu. Výrok Jana Farského tak hodnotíme jako pravdivý.

Jan Farský

Minulé volební období kandidoval pan Zahradil a rovnou říkal, že půjde do komise. Teď je to Marcel Kolaja za Piráty.
CNN Prima News, 12. května 2024
Evropské volby 2024
Pravda
Europoslanec Jan Zahradil v roce 2019 kandidoval jak do Evropského parlamentu, tak do Evropské komise. Ve stejné pozici před nadcházejícími volbami je Marcel Kolaja. Oba o své kandidatuře do komise předem mluvili.

Kandidát do Evropského parlamentu za hnutí STAN Jan Farský odpovídá na dotaz, zda umístění Danuše Nerudové jakožto lídryně kandidátky v evropských volbách není nespravedlivé vůči voličům. Nerudová má totiž zájem o post eurokomisařky a v případě zisku této pozice by nemohla vykonávat funkci europoslankyně. Farský reaguje, že tato praxe je v zahraničí běžná a zmiňuje, že se tak děje i v Česku. Podle něj do Evropského parlamentu (EP) a zároveň do Evropské komise (EK) v minulosti kandidoval europoslanec Jan Zahradil a letos kandiduje europoslanec Marcel Kolaja.

Jan Zahradil ve volbách 2019

Dlouholetý europoslanec Jan Zahradil za ODS v evropských volbách 2019 obhajoval svůj post. Zároveň byl volebním lídrem frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR), čímž se zařadil mezi kandidáty na předsedu EK. Svou kandidaturu hájil (audio, čas 17:26) a vyjádřil se o ní jako o pozitivním kroku pro Českou republiku, a to i přesto, že systém volby šéfa komise z volebních lídrů původně kritizoval.

Marcel Kolaja ve volbách 2024

Současný europoslanec Marcel Kolaja svou pozici v nadcházejících evropských volbách obhajuje jakožto lídr kandidátky Pirátské strany. Ta ho už v listopadu 2023 zvolila za kandidáta na pozici českého eurokomisaře. V lednu 2024 ho poté Evropská pirátská strana nominovala jako svého volebního lídra a kandidáta na předsedu EK. Kolaja už dříve uvedl, že má zájem o eurokomisaře pro vnitřní trh. O své kandidatuře a o tom, že v případě úspěšného jmenování nebude vykonávat mandát europoslance mluvil např. také v dubnu 2024 (video, čas 40:42).

O tom, kdo má na nominaci příštího českého eurokomisaře nárok, se ale Piráti dlouhodobě přou s hnutím STAN. Předseda Starostů a ministr vnitra Vít Rakušan uvedl, že toto právo má na základě ústní dohody s premiérem Petrem Fialou právě jeho hnutí. Piráti ale zastávají názor, že kandidáti mohou být dva, jelikož předseda vlády dle Ivana Bartoše dříve potvrdil, že kandidáta nominuje koalice Pirátů a Starostů. Fiala se později vyjádřil, že dohodu chápal tak, že právo jmenování bude náležet Starostům. Vyjasnění sporu ale nechal na obou subjektech.

Evropská komise

Jednotlivé politické strany, které prosazují podobný program, se sdružují do evropských politických stran. Zároveň v Europarlamentu tvoří politické skupiny, tzv. frakce. Evropské politické strany a politické skupiny si do evropských voleb vybírají volební lídry, tzv. spitzenkandidáty, kteří jsou jejich nominanty na předsedu EK. Volební lídr vítězné politické skupiny je po volbách na tento post navržen. Předseda komise ovšem musí být schválen Europarlamentem, který zároveň schvaluje i celý sbor eurokomisařů, jenž poté formálně jmenuje Evropská rada.

Závěr

Jan Zahradil v minulých volbách kandidoval do Evropského parlamentu a zároveň na post předsedy Evropské komise, Marcel Kolaja je v těch letošních v obdobné pozici. Oba o svých kandidaturách během kampaně otevřeně mluvili. Výrok Jana Farského tak hodnotíme jako pravdivý.

Jan Farský

(…) Ministerstvo financí kupuje benzínky.
CNN Prima News, 12. května 2024
Doprava
Pravda
Státní podnik Čepro, jehož jediným akcionářem je Ministerstvo financí, koupil síť čerpacích stanic Robin Oil. Transakci v listopadu 2023 odsouhlasilo právě Ministerstvo financí a následně ji potvrdil Úřad na ochranu hospodářské soutěže.

V reakci na otázku týkající se nízké důvěry ve Fialovu vládu poukázal Jan Farský (STAN) na několik kroků vlády, které podle jeho názoru přispívají k jejímu negativnímu vnímání v očích veřejnosti. V tomto kontextu kritizuje, že stát dle něj kupuje benzinové stanice v době, kdy se dle Farského má připravovat na elektromobilitu.

Nákup benzinek

Stát již v rámci akciové společnosti Čepro, která je ve stoprocentním vlastnictví státu, vlastní čerpací stanice EuroOil. O rozšíření firmy Čepro o benzinové stanice Robin Oil informoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v listopadu 2023, kdy nákup odsouhlasilo Ministerstvo financí. To je od roku 2006 jediným akcionářem Čepra. ÚOHS musel nejdříve akvizici schválit a prověřit, jestli je spojení obou podniků v souladu s hospodářskou soutěží.

Informaci o provedení nákupu, v rámci kterého Čepro získalo 75 benzinových stanic, resort financí zveřejnil v lednu 2024. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury byly pro tuto akvizici dva důvody, a to ekonomický a bezpečnostní – návratnost investice je podle něj devět let a čerpací stanice ve vlastnictví státu využívají záchranné složky a armáda v případě krizí.

Ministerstvo financí ani Čepro sice cenu nákupu nesdělily, podle serveru E15 ale vyšel na 4,5 miliardy korun. Hospodářské noviny později uvedly, že tuto částku jim potvrdily osoby obeznámené s detaily transakce. Podle předsedy představenstva Čepra Jana Duspěvy zahrnuje tato cena tržní podíl, čerpací stanice, domy a autocisterny, přičemž samotné benzinky a další majetek z toho přišly na 2,4 mld. Kč.

Podle dostupných zdrojů má být cena zaplacena z rozpočtů firmy Čepro, tedy nikoliv přímo ze státního rozpočtu. E15 ale napsal, že transakci předcházelo stažení necelých 1,6 miliardy korun, které by jinak směřovaly do státního rozpočtu jako dividenda z Čepra.

Kritika státní akvizice

Státní nákup čerpacích stanic vyvolal kritiku opozice. Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček (ANO) pro televizi Nova řekl: „Nemáme na školství. V době, kdy nemáme na zdravotnictví, a v době, kdy lidem rostou enormním způsobem ceny energií, tak se kupují čerpací stanice“ (video, čas: 1:24). Kriticky se vyjádřil také bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), který na svém profilu na síti X (dříve Twitter) uvedl, že stát by měl vlastnit pouze to, co nezbytně musí. Už v listopadu 2023 byl k nákupu kritický i Jan Farský.

Závěr

Státní podnik Čepro, jehož jediným akcionářem je Ministerstvo financí, koupil síť čerpacích stanic Robin Oil. Nákup přitom už v listopadu 2023 odsouhlasil právě resort financí. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Jan Farský

Proto je u nás na kandidátce z každého kraje minimálně jeden člověk.
CNN Prima News, 12. května 2024
Evropské volby 2024
Pravda
Na kandidátce Starostů a osobností pro Evropu se z každého kraje skutečně nachází alespoň jeden uchazeč o pozici europoslance.

Kandidát do europarlamentu za hnutí STAN Jan Farský odpovídá na otázku, jak lidem vysvětlí, že se vyplatí zůstat členem EU. Odpovídá, že podle něj chybí pozice, na které by někdo vysvětloval, jak Evropská unie funguje a jaké oblasti díky členství profitují. Následně uvádí, že na kandidátní listině Starostů je z každého kraje alespoň jeden člověk, čímž chce hnutí přiblížit EU všem občanům.

Kandidátka STANu

Kandidátní listina Starostů a osobností pro Evropu se skládá z celkem 28 lidí. Jak je vidět v následující tabulce, na seznamu se skutečně nachází nejméně jeden kandidát z každého ze 14 krajů ČR. Nejpočetnější zastoupení má přitom Praha a Jihomoravský kraj.

Na rozdíl např. od sněmovních nebo senátních voleb se v Česku v evropských volbách volí pouze v jediném společném volebním obvodu a všichni občané ČR si tak vybírají ze stejných kandidátů. Českou republiku bude v dalším volebním období opět zastupovat 21 europoslanců, přičemž o mandát se uchází celkem 675 kandidátů.

Závěr

Na kandidátní listině Starostů a osobností Evropu, které zastupuje Jan Farský, má opravdu každý kraj svého zástupce. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Jan Farský

V migračním paktu alternativa je (vůči povinným kvótám, pozn. Demagog.cz), buď finanční, nebo můžeme nabídnout technickou pomoc nebo jinou formou pomoci třetím zemím.
CNN Prima News, 12. května 2024
Evropská unie
Pravda
Migrační pakt nabízí unijním státům tři možnosti, jak pomoci jiným členským zemím zasaženým migrační krizí. Kromě přijetí migrantů si mohou zvolit finanční příspěvek nebo poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků.

Kandidát na europoslance Jan Farský (STAN) mluví o migračním paktu, na kterém se v únoru shodli vyjednavači Evropského parlamentu a členských zemí EU a který v dubnu europoslanci schválili. Členské státy jeho přijetí definitivně potvrdily v květnu, až po vydání námi ověřovaného rozhovoru.

Formy pomoci

Migrační pakt počítá se zavedením systému solidarity se zeměmi, které jsou vystaveny migračnímu tlaku. Nabízí státům volnost v tom, jakou formu pomoci zvolí (.pdf, str. 125) Budou si moci vybrat relokaci, tj. přijetí běženců, roční finanční příspěvek nebo poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí zasažených migrační krizí, pokud takovou pomoc unijní stát zasažený migrací vyžaduje (.pdf, str. 125). O podobě příspěvku nebo naopak o tom, kterou pomoc státy zasažené migrační krizí potřebují, se budou moci zástupci států vyjádřit na fóru solidarity EU (str. 58). Všechny druhy solidarity přitom budou mít podle migračního paktu stejnou váhu (str. 9).

Evropská komise bude každý rok zpracovávat zprávu o aktuální migrační situaci (.pdf, str. 7–9, 49–53), která poslouží jako podklad pro návrh zřízení ročního rezervoáru solidarity (str. 56–58). Ten bude odrážet potřeby států vystavených migračnímu tlaku a rozhodovat o výši potřebných příspěvků. Výše příspěvků (ať již ve formě přijetí uprchlíků nebo finanční a materiální pomoci) bude vypočítávána pro každý stát zvlášť, přičemž z poloviny bude příspěvek odvozen od velikosti populace daného státu a z poloviny dle jeho ekonomické síly, tedy hrubého domácího produktu (str. 137).

Migrační pakt obsahuje také možnost tzv. kompenzací v oblasti příslušnosti, které mohou v případě migrační krize být pro některé členské státy povinné. Tzv. přispívající státy (typicky ty státy, které nejsou přímo vystaveny velkému počtu přicházejících migrantů) pak mají povinnost převzít od států vystavených migračnímu náporu „příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný“ až do výše nejméně 60 % referenční hodnoty. Podle stanovisek Rady EU, Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra i eurokomisařky Ylvy Johansson by se ale tyto kompenzace měly týkat jen migrantů, kteří se již nachází na území přispívajícího státu. Za účelem vyřízení jejich žádostí by tak nemělo docházet k fyzickým relokacím migrantů, ale pouze k převedení příslušnosti k vyřízení žádostí na stát, ve kterém jsou migranti již přítomní.

Závěr

Členské státy EU si na základě migračního paktu budou smět vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Kromě přijetí běženců si mohou zvolit finanční příspěvek nebo poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí zasažených migrační krizí. Tato pomoc se ale netýká třetích zemí, ale přímo unijních států. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Jan Farský

Jako premiér říkal (Andrej Babiš, pozn. Demagog.cz), že musí být alternativa k povinným kvótám.
CNN Prima News, 12. května 2024
Evropská unie
Pravda
Andrej Babiš jako premiér několikrát kritizoval povinné kvóty a jako alternativu navrhoval finanční a materiální pomoc zasaženým zemím a řešení situace ve státech, odkud migranti přicházejí.

Jan Farský v rozhovoru komentuje své stanovisko k migračnímu paktu, který členské státy EU odsouhlasily v únoru 2024. Farský dále dodává, že podle něj Andreji Babišovi migrační dohoda nevadí, protože jako premiér obhajoval alternativu k povinnému přerozdělování migrantů, kterou schválený pakt obsahuje.  

Migrační kvóty

Systém přerozdělování žadatelů o azyl (migrační kvóty), který členským státům určoval počet přidělených uprchlíků, byl schválen v září 2015 na jednání Rady ministrů. Kvóty však platily jen dočasně do září 2017. V říjnu 2017 Evropská rada vyzvala k využívání dobrovolných programů přesidlování (.pdf, str. 2). Zástupci členských států se navíc dohodli, že nové migrační kvóty bude možné přijmout jen jednomyslně. Výlučně dobrovolné přijímání migrantů lídři EU odsouhlasili na summitu v červnu 2018 (.pdf, str. 2, bod 6).

Téma migračních kvót se znovu otevřelo v souvislosti se zmiňovaným migračním paktem, jehož původní návrh předložila Evropská komise již v roce 2020. Dohoda, na které se unijní země shodly v červnu 2023, tedy po několika letech vyjednávání, je nicméně neobsahuje. Podle verze schválené v únoru mohou státy v rámci tzv. povinné solidarity místo přijetí žadatele o azyl poskytnout finanční nebo materiální pomoc (.pdf, str. 122–123).

Andrej Babiš a jeho vyjádření

K povinným kvótám se Andrej Babiš vyjadřoval např. v lednu 2018 na schůzce s tehdejším předsedou Evropské komise a dalšími představiteli EU. Pro ČT tehdy uvedl, že v Bruselu prezentoval názor, „že ty kvóty nejsou řešením, že je to samozřejmě problém, který rozděluje tu Evropu. Že chceme vlastně přesvědčit Komisi a další členské země o tom, že jsme solidární, že najdeme jiné řešení, řešení bez toho, abysme museli přijímat uprchlíky“ (video, čas 31:30).

Před jednáním Evropské rady v červnu 2018 Andrej Babiš řekl, že odmítne návrh Itálie na společnou zodpovědnost za migranty ve Středozemním moři. Místo toho nabídl finanční pomoc nebo vyslání policejních či vojenských jednotek. Zároveň mluvil o nutnosti řešit situaci v zemích, odkud migranti přicházejí (video, čas 37:50).

Na jednání s italským premiérem v srpnu 2018 Andrej Babiš opět kritizoval kvóty a jako priority označil zastavení migračních toků, podporu zasažených států a uzavření dohod s africkými státy. V boji s pašeráky navrhoval využít bezpilotních letadla, která by monitorovala pobřeží.

Povinné přerozdělování Babiš kritizoval také na tiskové konferenci v září 2018 (video, čas 23:24), kde vyzdvihoval fakt, že Česko již potřebným zemím poskytlo peníze a experty nebo pomoc prostřednictvím programu MEDEVAC, který se zaměřuje na poskytování lékařské péče zranitelným skupinám obyvatelstva v regionech zasažených migrací.

Na adresu samotného migračního paktu pak v roce 2020 tehdejší premiér prohlásil: „Pozitivní je, že tam nejsou ty kvóty, to je pro nás velice důležité. Stejně jako možnost jednotlivých členských států, aby solidárně podpořily (země v nouzi), ale aby si vybraly jak.“

Závěr

Andrej Babiš jako premiér skutečně navrhoval, aby k povinným kvótám vznikla alternativa. Nejčastěji uváděl finanční pomoc nebo poskytnutí expertů. Vyzdvihoval také nutnost dohod s domovskými státy migrantů a prevenci migračních toků. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Mach

Plochy lesů přibývají.
Zavolíme!, 26. dubna 2024
Životní prostředí
Evropské volby 2024
Pravda
Podle dat Eurostatu z roku 2021 se rozloha lesů v Evropské unii zvyšuje. Od roku 2000 se konkrétně zvýšila o 5,3 % a od roku 2010 o 1,6 %.

Lídr kandidátky SPD a Trikolory ve volbách do Evropského parlamentu Petr Mach mluví o zalesněných plochách a jejich vlivu na klimatickou změnu. Z jeho tvrzení nevyplývá jasně, jestli mluví o přibývání lesů na území Evropské unie nebo po celém světě. V kontextu výroku ale kritizuje evropský Green Deal a říká, že sázet stromy je podle něj pro ochranu klimatu efektivnější opatření než např. zákaz prodeje aut se spalovacími motory. To, že lesy slouží jako důležitá ochrana proti změně klimatu a zvyšují kvalitu vody i ovzduší, podotýká např. Organizace spojených národů.

Zalesněné plochy v EU

Eurostat (Statistický úřad Evropské unie) vydal zatím poslední data týkající se lesnictví za rok 2021. Z nich vyplývá, že lesy ve členských státech EU zabírají plochu o velikosti 160 milionů hektarů, což odpovídá 39 % celkové rozlohy EU. Zalesněná plocha se od roku 2000 zvýšila o 5,3 % a od roku 2010 o 1,6 %. Od roku 1990 se rozloha lesů v EU rozrostla o území velké jako Slovensko a Maďarsko dohromady. Nárůst zalesnění oproti roku 1990 v EU ukazuje i následující graf.

Mezi jednotlivými členskými zeměmi jsou v zalesnění rozdíly. Vysoký podíl lesů měly v roce 2021 severské země jako Švédsko a Finsko. Za nimi je Slovinsko, Estonsko a Lotyšsko, kde zalesněné území přesahovalo 50 % celkové rozlohy státu. 

V Česku podle Ministerstva zemědělství dosahuje zalesnění 34 % a od druhé poloviny 20. století se neustále zvyšuje. Seznam zprávy v roce 2022 uvedly, že se za posledních 30 let plocha lesů rozrostla o 2 %

Globální zalesnění

Jak je vidět na grafu výše, z celosvětového hlediska rozsah zalesněných ploch v posledních desetiletích klesal. Podle OSN pokrývají lesy 31 % celého zemského povrchu, tedy více než čtyři miliardy hektarů (.pdf, str. 1). V letech 2015–2020 podle odhadů ubylo 10 milionů hektarů za rok a od roku 1990 celkově zmizelo 420 milionů hektarů lesů. Plocha nově vysázených lesů za toto období nevyrovnala ztráty a celkově se tak zalesněná plocha na celém světě snížila o 178 milionů hektarů (.pdf, str. 10).

Odborník Hans Verkerk z Evropského lesnického institutu uvedl, že mezi roky 1982 a 2016 podle satelitních snímků výrazné snížení lesní plochy není viditelné. Odlesňování podle něj probíhalo zejména v tropických oblastech, bylo ale vyváženo zalesňováním v ostatních částech světa.

Závěr

Z celosvětového měřítka plocha lesů ubývá. V Evropské unii, o které je v kontextu Machova tvrzení řeč, se ale rozloha lesů podle dat Eurostatu z roku 2021 skutečně neustále zvyšuje. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Petr Mach

My platíme na elektřině navíc 60 miliard kvůli emisním povolenkám.
Zavolíme!, 26. dubna 2024
Životní prostředí
Energetika
Pravda
Portál Fakta o klimatu na základě vlastního výpočtu uvedl, že nákup emisních povolenek v roce 2023 stál výrobce elektřiny 60 mld. korun.

Petr Mach zmiňuje Evropskou unií vytvořený systém pro obchodování s emisemi (EU ETS), který si klade za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti tak na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Emisní povolenky vydává Evropská unie (EU) každý rok, přičemž jejich množství postupně snižuje přibližně o 2 %. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musejí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. Subjektům zapojených do systému jsou emise měřeny a pokud skleníkových plynů vypustí více, než ke kolika jej povolenky opravňují, dostanou pokutu ve výši 100 eur za každou vypuštěnou tunu CO₂ navíc. Povolenky si také musí dokoupit.

Výnosy z emisních povolenek putují do státních rozpočtů členských zemí EU a také do ModernizačníhoInovačního fondu, jejichž cílem je podpořit státy při přechodu na klimatickou neutralitu a s tím spojené nízkouhlíkové hospodářství. Jednotlivé státy v minulosti musely použít polovinu výnosů na ochranu klimatu, od letošního roku už ale na tuto činnost musí odvádět veškeré příjmy z povolenek.

Zdroj: faktaoklimatu.cz

Vliv povolenek na ceny elektřiny

Peníze, které elektrárny v aukcích za povolenky utratí, zvyšují výrobní cenu elektřiny, což se promítá i do koncové ceny pro zákazníky – čím dražší povolenky jsou, tím logicky vyšší je cena elektřiny.

Ačkoliv bezemisní elektrárny tuto cenu nemusí platit, v České republice se většina elektřiny vyrábí z fosilních zdrojů. Emisní povolenky se tak podle ředitele strategie energetické poradenské firmy EGÚ Brno Michala Macenauera do ceny elektřiny vždy propisují, a to přibližně ve výši 0,7 Kč za kilowatthodinu. V roce 2023, kdy bylo dle odhadů vyrobeno přibližně 76 terawatthodin elektřiny, by se elektřina prodražila přibližně o 53 mld. Kč.

Portál Fakta o klimatu odhadl, že emisní povolenky v roce 2018 zdražily výrobu elektřiny zhruba o 20 mld. Kč. V daném roce povolenky podle ČEZ stály 22,5 eur za jednu tunu CO₂ (.pdf, str. 2). Za rok 2023 ČEZ uvádí průměrnou cenu na 61 eur za tunu (.pdf, str. 12). Mezi lety 2018 a 2023 tedy došlo k navýšení ceny povolenek přibližně třikrát, což by logicky vedlo k trojnásobnému navýšení nákladů na výrobu elektřiny ve stejném období. V roce 2023 by tedy emisní povolenky zdražily elektřinu cca o 60 mld. Kč.

Česku bylo přiděleno zdarma přibližně 16 megatun (Mt) emisních povolenek. V ČR se za daný rok ovšem vyprodukovalo téměř 47 Mt emisí, povolenky na zbylých 31 Mt se tedy musely dokoupit. Při průměrné ceně asi 2 000 Kč za tunu CO₂ (.pdf) tedy český průmysl musel zaplatit přibližně oněch 60 mld. Kč, jak nám potvrdili i analytici z projektu Fakta o klimatu.

Závěr

Emisní povolenky tedy skutečně zdražují elektřinu. Projekt Fakta o klimatu nám v e-mailové komunikaci sdělil, že na základě vlastního výpočtu došel k tomu, že nákup povolenek v roce 2023 stál výrobce elektřiny 60 mld. korun. Výrok Petra Macha tak hodnotíme jako pravdivý, byť tyto peníze dle projektu putují do výše zmíněného Modernizačního a Inovačního fondu (tedy do státního rozpočtu), a celková bilance by tedy pro Česko měla být vyrovnaná.