Lukáš Vlček

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) mluví o tom, jak důležité je pro Česko navazování obchodních vztahů s jinými zeměmi, a to včetně těch mimoevropských. Současná celní politika Spojených států podle něj České republice přináší nové příležitosti. Jako příklad uvádí Japonsko, na něž USA stejně jako na EU uvalily 15% clo, a které se proto snaží navazovat nová obchodní partnerství či prohlubovat ta stávající.

Obchodní vztahy mezi USA a EU

Americký prezident Donald Trump již v prvních měsících po svém nástupu do úřadu v lednu 2025 zavedl cla na dovoz oceli a hliníku ze světa a uvalil 25% cla na automobily a jejich díly. V dubnu zároveň oznámil, že USA plánují uvalit cla na všechny obchodní partnery. Jejich výše přitom vycházela z poměru obchodní bilance a celkového objemu zboží dovezeného z dané země do Spojených států. Na zboží z Evropské unie tak mělo dle daného výpočtu dopadnout 20% clo.

Členské státy EU v reakci na zavedení cel na ocel a hliník, která začala platit v březnu, odsouhlasily odvetná cla na zboží z USA, která měla začít platit od půlky dubna. Následně však EU jejich zavedení o 90 dní odložila. V květnu Trump plánovaná cla na zboží z EU zvýšil na 50 % s platností od června, následně opatření zhruba o měsíc odložil. 

V polovině července 2025 Donald Trump oznámil, že USA budou od srpna uplatňovat 30% clo na veškerý dovoz z EU. Následně dodal, že jakákoliv reciproční cla ze strany EU budou k americkým clům připočtena. Na konci července 2025 proběhlo jednání mezi Trumpem a předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. Obě strany se dohodly, že výše cel na import z EU bude 15 % a vztahovat se budou mj. na evropský automobilový průmysl, polovodiče či léčiva. 

Cla se ale nevztahují na veškeré zboží, výjimku tvoří například letadla, některé farmaceutické či chemické produkty. Cla na ocel či hliník zůstala stejná, a to ve výši 50 %. EU se v dohodě dále zavázala investovat 600 miliard dolarů do amerického vojenského vybavení a nakoupit od USA energie v hodnotě 750 miliard dolarů.

Obchodní vztahy mezi USA a Japonskem

Spojené státy na Japonsko uvalily cla v rámci balíčku z dubna 2025. Jejich výše se však v následujících měsících podobně jako u EU měnila. Původně mělo jít o 24 %, na začátku července však Trump Japonsku hrozil sazbou pohybující se mezi 30 a 35 %. O několik dní později pak oznámil, že USA zavedou cla na dovoz z Japonska ve výši 25 %.

V druhé polovině července pak Japonsko se Spojenými státy podepsalo dohodu, která cla, platná i pro dovoz automobilů, snížila na 15 %. Japonsko se dohodou zároveň zavázalo k tomu, že bude do amerického průmyslu investovat 550 miliard dolarů. Součástí dohody je také například odkoupení 100 amerických letadel Boeing nebo navýšení dovozu rýže z USA do Japonska o 75 %.

Závěr

V průběhu července 2025 vyjednaly USA s Japonskem a později i s Evropskou unií snížení původně oznámených cel na většinu zboží importovaného do USA na 15 %. Nová výše cel je v obou případech platná i pro automobilový průmysl, na který USA dříve uvalily 25% clo. Součástí obou dohod jsou také investice do amerického průmyslu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Lukáše Vlčka jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) v rozhovoru komentuje uzavření obchodní dohody mezi EU a USA z července 2025, podle které bude na dovoz zboží z EU platit clo 15 %. Moderátor se Vlčka ptá, jestli je dohoda pro EU výhodná, když se kromě cel zavázala také k odběru amerického vojenského zboží a energií. Vlček vysvětluje, že jde zatím pouze o rámcovou dohodu, kterou navíc musí ratifikovat všechny členské státy.

Dohoda s USA

Donald Trump začátkem července 2025 oznámil, že na EU od srpna uvalí cla ve výši 30 %. Na následném jednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen, které proběhlo 27. července, Trump cla snížil na 15 %. Podle agentury Reuters EU v rámci dohody přislíbila například také snížení cel na dovoz amerických automobilů z 10 % na 2,5 %. 

V rámci dohody se EU rovněž zavázala k nákupu energetických surovin z USA v hodnotě 750 miliard dolarů a k investicím do amerického vojenského vybavení ve výši dalších 600 miliard dolarů. Naopak obchod s ocelí a hliníkem zůstává mimo dohodu, nadále na něj platí 50% americká cla. 

Ratifikace dohody

EU má v určitých oblastech výlučnou pravomoc uzavírat mezinárodní dohody bez souhlasu členských států. Jedná se například o otázky týkající se měnové politiky v eurozóně a společné obchodní politiky nebo o otázky celní unie. V případě tzv. smíšených dohod, které zasahují do kompetencí členských států, musí dohodu všechny státy EU ratifikovat. 

Celní sazby spadají podle článku 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) do výlučných pravomocí v rámci společné obchodní politiky, a EU o nich tedy může rozhodovat sama. Závazek nakupovat americké energetické suroviny však spadá do oblasti energetické politiky, která je podle článku 4 SFEU sdílena s členskými státy, přičemž státy mají právo stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů. Investice do amerických zbraní se pak týkají obrany, přičemž národní bezpečnost zůstává podle článku 4(2) Smlouvy o Evropské unii (SEU) primárně v kompetenci členských států (.pdf, str. 6 z 34).

Obchodní dohoda mezi EU a USA tedy obsahuje části, které spadají do různých kategorií pravomocí EU. Z těchto důvodů se jedná o dohodu smíšenou, a bude ji tak muset schválit nejen Rada EU a Evropský parlament, ale také národní parlamenty všech 27 členských států. 

Závěr

Obchodní dohoda mezi EU a USA skutečně musí být schválena jednotlivými členskými státy. Zatímco celní sazby spadají do výlučné pravomoci EU, další části dohody, týkající se energetiky a obrany, zasahují do sdílených nebo národních kompetencí. Kvůli tomuto smíšenému charakteru musí dohodu ratifikovat nejen unijní instituce, ale také národní parlamenty všech 27 členských států. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

DOPLNĚNÍ: Po vydání analýzy jsme obdrželi odpověď od mluvčího společnosti ČEZ, kterou jsme do odůvodnění doplnili. V návaznosti na obdržené informace jsme změnili hodnocení výroku z původního neověřitelného na pravdu.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) odpovídá na dotaz týkající se obchodní dohody mezi USA a Evropskou unií, jejíž součástí je závazek EU k odběru energií. Podle Vlčka EU energetické suroviny z USA nakupuje už nyní a Česku dle jeho slov dodávají více než 80 procent zkapalněného zemního plynu (LNG) právě Spojené státy. Pro účely ověření chápeme dodávající zemi jako tu, která plyn těží a zpracovává, a z níž tedy původně pochází. Stát, z něhož byl plyn odeslán do ČR, totiž může sloužit pouze jako mezistupeň v procesu distribuce plynu.

Dodávky LNG

Zkapalněný zemní plyn má přibližně 600krát menší objem, než kdyby byl v plynném skupenství. To usnadňuje jeho přepravu a země EU ho využívají také jako alternativu k ruskému plynu. Podle údajů organizace Ember, která sleduje vývoj v oblasti energetiky, však dovoz ruského LNG v roce 2024 vzrostl.

Co se týče dovozu LNG ze Spojených států, EU uvádí, že v roce 2024 pocházelo z USA přibližně 45 % LNG dováženého do Evropy. Stejnou hodnotu uvádí i agentura Reuters. V roce 2025 se ke konci července jednalo o 55 %.

Statistiky o původu LNG dováženého přímo do Česka se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Data Světové banky vztahující se k roku 2024 sice uvádějí hlavní exportéry LNG do ČR, jedná se však o seznam zemí, ze kterých byl plyn do ČR odeslán, což ovšem nemusí znamenat, že z těchto zemí i pochází.

Ke konci června 2025 se na americké ambasádě konalo fórum o LNG, jehož publikované shrnutí opakuje výše zmíněnou informaci o tom, že v roce 2024 pocházelo ze Spojených států 45 % LNG dovezeného do EU. Starší zdroje uvádí, že většina LNG dovezeného do nizozemského terminálu v Eemshavenu, odkud putuje zkapalněný plyn i do ČR, byla z USA. Právě část nizozemského terminálu si pronajímá polostátní energetická společnost ČEZ.

S žádostí o poskytnutí konkrétních informací o dovozu LNG do Česka jsme se obrátili na Ministerstvo průmyslu a obchodu, to nám však k době vydání analýzy neodpovědělo. Později se na nás obrátil mluvčí společnosti ČEZ Roman Gazdík a potvrdil, že kapacitu pro import LNG v některém z terminálů, kterými se LNG dováží, má z českých distributorů pronajatu pouze ČEZ v Eemshavenu. Mluvčí zároveň uvedl, že „91,8 % objemu LNG, které jsme přivezli do Eemshavenu, pochází ze Spojených států“. Jak dříve popsal manažer společnosti pro LNG David Viduna, vedle toho může docházet i k dovozu LNG na základě krátkodobých pronájmů kapacity terminálů. Naprostá většina LNG pro ČR je však importována právě ČEZem skrze Eemshaven a pochází tedy dominantně z USA.

Závěr

Z dostupných informací vyplývá, že v roce 2024 zajistily USA zhruba 45 % celkového dovozu zkapalněného zemního plynu do EU. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme ale nedohledali, jaký podíl LNG importovaného do Česka pochází ze Spojených států. S dotazem jsme se proto obrátili na Ministerstvo průmyslu a obchodu a později jsme obdrželi odpověď od mluvčího společnosti ČEZ. Ten potvrdil, že naprostá většina –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ konkrétně cca 92 % LNG importovaného společností ČEZ přes terminál v Eemshavenu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pochází z USA. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) komentuje oznámení obchodní dohody mezi Evropskou unií a Spojenými státy, jejíž součástí je uvalení cla ve výši 15 % na dovoz zboží do USA. Vlček zdůrazňuje význam dohody jako kompromisu s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. V této souvislosti zmiňuje, že by osobně mezi EU a USA preferoval bezcelní unii. Ta by podle něj byla pro obě strany výhodná, protože mezi oběma celky jde dle jeho slov o největší obchodní vztah na světě.

Hodnota obchodu mezi EU a USA

Objem vzájemného obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy zahrnuje obchod se zbožím i se službami. Podle dat za rok 2024 dosáhl obchod mezi EU a USA hodnoty přes 1,68 bilionu eur, což podle průměrného kurzu za celý rok odpovídá zhruba 1,82 bilionu amerických dolarů (.pdf). Jedná se přitom skutečně o největší bilaterální obchodní vztah na světě. Např. obchod mezi EU a Čínou v roce 2024 byl menšího rozsahu a činil přibližně 845 miliard eur. Obchod mezi USA a Čínou byl ještě nižší, když podle americké strany dosáhl necelých 659 miliard dolarů a podle čínských úřadů šlo o cca 688 miliard.

Hodnota obchodu se zbožím v roce 2024 dosáhla 867 miliard eur, přičemž EU vyvezla do USA zboží za 532,3 miliardy eur a dovezla za 334,8 miliardy eur. Hlavními typy zboží, se kterými oba celky obchodují, jsou léčivé přípravky a farmaceutické výrobky, silniční vozidla, průmyslové stroje, ropné produkty či zařízení pro výrobu elektřiny.

Obchod se službami mezi EU a USA v roce 2024 dosáhl hodnoty zhruba 817 miliard eur. Evropská unie do USA vyvezla služby za 334,5 miliardy eur, zatímco dovoz ze Spojených států činil 482,5 miliardy eur. Nejvýznamnější položky v této oblasti tvořily odborné, vědecké, technické, informační a telekomunikační služby, licence v oblasti duševního vlastnictví či doprava.

Závěr

Hodnota obchodního vztahu mezi Evropskou unií a Spojenými státy je skutečně nejvyšší na světě. Data za rok 2024 ukazují, že objem vzájemného obchodu se zbožím a službami přesáhl hodnotu 1,68 bilionu eur, šlo tedy o přibližně 1,82 bilionu amerických dolarů. Vlček ve svém výroku zjevně obě měny zaměňuje, výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček se k clům mezi Evropskou unií a USA vyjadřoval opakovaně. Na začátku dubna 2025 na svém účtu na sociální síti X např. kritizoval rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa zavést 20% clo na dovoz zboží z Evropské unie. Pro server iDNES.cz uvedl, že věří, že americký prezident bude ochotný o snížení cel jednat, protože celní války dle Vlčka „nikomu nepomůžou“.

Členské státy EU později odsouhlasily zavedení odvetných cel na zboží z USA, které měly platit od 15. dubna. Následně však EU zavedení cel odložila o 90 dní. Vlček přímo o bezcelní unii mluvil v dubnu 2025, když komentoval původní rozhodnutí EU v rozhovoru pro iRozhlas, kde řekl, že při vyjednávání mezi EU a USA by možnost vytvoření bezcelní unie měla být na stole. V rozhovoru pro Novinky.cz pak uvedl, že bezcelní unie mezi oběma subjekty by byla ideálním řešením.

V květnu Trump plánovaná cla na zboží z EU zvýšil na 50 % s platností od června, posléze opatření odložil zhruba o měsíc. Začátkem července 2025 pak oznámil, že Spojené státy zavedou od srpna na zboží z EU cla ve výši 30 %. Vlček následně pro Českou televizi uvedl, že se EU snaží dosáhnout s USA dohody, argumentoval důležitostí obchodního vztahu a dodal, že osobně by preferoval bezcelní unii (video, čas 0:25–1:56). 

Spojené státy a EU nakonec na konci července uzavřely dohodu, podle které bude na většinu evropského zboží uvaleno clo ve výši 15 %. Vlček na svém účtu na síti X toto rozhodnutí komentoval slovy, že by sice uvítal vytvoření bezcelní unie, ale že dohodnutá cla jsou „maximem možného, čeho šlo v současnosti dosáhnout“. 

Závěr

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček v minulosti ve veřejném prostoru opakovaně mluvil o tom, že by mezi EU a USA upřednostňoval bezcelní vztah. Vyjádřil se tak např. v dubnu 2025 v rozhovoru pro iRozhlas a pro Novinky.cz, v červenci pro Českou televizi nebo na sociální síti X. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) odpovídá na dotaz ohledně dohody prezidenta USA Donalda Trumpa s představiteli EU na patnáctiprocentních clech na vývoz zboží z Evropy do USA. Odpovídá, že výše cel pro něj není překvapivá a že je podle něj důležitá existence dohody. Dodává, že dopad cel na český průmysl nebude velký. Jako příklad uvádí vývoz oceli, ze kterého dle jeho slov míří do USA pouze jedno procento z jejího celkového exportu.

Vývoz oceli do USA

Svaz průmyslu a dopravy s odvoláním na data Ocelářské unie uvádí, že v roce 2024 činil vývoz oceli a výrobků z ní do USA přibližně 614 milionů korun, což odpovídá cca 1,5 % celkového vývozu oceli. Předsedkyně Ocelářské unie Marcela Kubalová letos v únoru řekla, že podíl vývozu oceli z Česka do USA tvoří v posledních letech 1 % až 1,5 %, a dodala, že „přibližně 90 procent exportované oceli z Česka jde do zemí EU a je možné, že se dále zpracují do výrobků, které se do USA vyvážejí“.

V roce 2024 bylo největším odběratelem české oceli Německo, kam proudilo 32 % produkce. Následovalo Polsko s 20 % a Slovensko s 18 %. Další významné destinace představovala Itálie s 9 % a Maďarsko se 6 %. Vývoz oceli z České republiky je v posledních letech podle Ocelářské unie v útlumu – zatímco v prvním čtvrtletí roku 2021 bylo vyvezeno zhruba 1,33 milionu tun oceli, letos se za stejné období vyvezlo 907 tisíc tun.

Závěr

Podle dat Ocelářské unie bylo v roce 2024 do USA exportováno 1,5 % z celkového vývozu oceli. Předsedkyně unie letos v únoru uvedla, že v posledních letech se podíl vývozu oceli z ČR do USA pohyboval mezi 1 % a 1,5 %. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že Lukáš Vlček (STAN) zde reaguje na otázku moderátora, který se jej ptal (video, čas 16:20) „kdy a podle jakého klíče a komu“ bude hnutí STAN vracet některé problematické sponzorské dary, o čemž dříve mluvil předseda hnutí Vít Rakušan. Ten 13. ledna hovořil o vracení darů v případě, že by se potvrdilo, že je Starostům a nezávislým poslali trestně stíhaní lidé či lidé usvědčení z trestné činnosti.

Pro kontext zmiňme, že s kauzou problematických povolebních finančních darů hnutí STAN přišla MF DNES 15. prosince. Podle jejích zjištění v předcházejících několika měsících přicházely na transparentní účet STANu platby v celkové hodnotě přes 3 miliony korun, a to v sumách mezi 100 a 200 tisíci korun. Mělo se přitom jednat o sponzorské dary od firem, které podle MF DNES ovládají vzájemně provázaní podnikatelé nebo firmy z Kypru, případně je „v minulosti kyperské firmy založily“. MF DNES pak také o den později uvedla, že existuje propojení mezi dárcovskými firmami a Věslavem Michalikem. Jméno tohoto bývalého kandidáta na post ministra průmyslu a obchodu za STAN bylo již dříve spojováno s netransparentními osobními půjčkami, které mu měla poskytovat společnost se sídlem právě na Kypru. 

Nové informace o financování Starostů a nezávislých se poté v médiích objevily ráno 13. ledna 2022, tedy právě v den rozhovoru, jak uvádí Lukáš Vlček. Podle tehdy uveřejněných zjištění webu Seznam Zprávy za finančními příspěvky v hodnotě několika milionů korun stojí trojice podnikatelů, přičemž jeden z nich je v současnosti trestně stíhaný a proti zbylým dvěma se vedlo trestní stíhání v minulosti. Článek také zmiňuje dary hnutí STAN od firmy REMA, která „podle některých právních názorů žádný dar politické straně či hnutí nebyla oprávněna poskytovat, jelikož působí v oblasti recyklace elektroodpadu, kde to nový zákon zakazuje“.

Kvůli informaci o darech od trestně stíhaných osob či jejich firem kritizovala hnutí STAN nejen například Pirátská strana, která požadovala vysvětlení, ale především zástupci opozice. Hnutí SPD a ANO proto hned 13. ledna navrhovaly, aby se záležitost probírala na plénu Sněmovny a také aby byla vytvořena sněmovní vyšetřovací komise, která se „sponzorským darům bude věnovat“. Předseda SPD Tomio Okamura kromě jiného navrhoval, aby byl Vít Rakušan kvůli možnému střetu zájmů odvolán z funkce ministra vnitra. K tomu nicméně nedošlo.

Doplňme, že 18. ledna následně předseda STAN Vít Rakušan oznámil, že „hnutí vrátí veškeré dary, které dostalo od právnických osob od sněmovních voleb až do dnešního dne“. Jednat by se mělo o celkem 3,42 milionu korun.

Na závěr shrňme, že výrok poslance Vlčka je odpovědí na otázku, která se týkala vracení darů především ve spojitosti s trestním stíháním některých sponzorů hnutí STAN. Ačkoliv se celá kauza problematického financování STANu řeší již od prosince, zprávu o zmíněném trestním stíhaní firem přinesl článek Seznam Zpráv skutečně v den rozhovoru, tedy 13. ledna. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext nejdříve uveďme, že s prvními informacemi o netransparentním financování hnutí STAN přišla 15. prosince MF DNES. Podle jejích zjištění přicházely po volbách v říjnu 2021 na transparentní účet hnutí STAN platby v celkové hodnotě přes 3 miliony korun, a to v sumách mezi 100 a 200 tisíci korun. Mělo se přitom jednat o sponzorské dary od firem, které podle MF DNES ovládají vzájemně provázaní podnikatelé nebo firmy z Kypru, případně je „v minulosti kyperské firmy založily“.

Lukáš Vlček tímto výrokem mimo jiné poukazuje na to, že podle jeho slov hnutí STAN neporušilo žádný zákon. Přesněji § 18 zákona č. 424/1991 Sb., podle něhož politické strany a hnutí nesmějí přijmout dar „od zahraniční právnické osoby s výjimkou politické strany a fundace zřízené k veřejně prospěšné činnosti“. Ve výpisech z transparentních účtů hnutí STAN u Fio banky a České spořitelny, na nichž jsou evidovány přijaté dary od roku 2017, jsme skutečně nenašli žádný záznam o daru od zahraniční právnické osoby. Nutné je zde však uvést, že některé dary pocházejí od firem, které sice jsou zapsány v českém obchodním rejstříku a v České republice podnikají, jejich koncovým vlastníkem jsou však zahraniční společnosti.

Příkladem může být například společnost Nemohold, která 6. prosince 2021 darovala hnutí STAN 100 000 Kč. Tuto společnost přitom, jak vyplývá ze zápisu (.pdf, str. 44) z letošní valné hromady, z 66 % vlastní, a tedy i ovládá kyperská firma Urbania Investments, Ltd.

Další dary v celkové hodnotě přesahující půl milionu korun pak hnutí STAN získalo během listopadu a prosince 2021 od firem DBK Management, Budějovická Alej a MAT Corporation. Upřesněme, že firmu Budějovická Alej vlastní DBK Praha, jejímž jediným akcionářem je – stejně jako v případě firmy DBK Management – právě MAT Corporation. V ní pak všechny akcie vlastní kyperská společnost GL&P Investments, Ltd. Dary v řádu desetitisíců pak tyto společnosti poslaly hnutí STAN také v říjnu a prosinci 2020.

Zmiňme, že například Hospodářské noviny o společnosti GL&P Investments, Ltd., uvádějí, že nelze zjistit, kdo za firmou opravdu stojí, a dodávají, že „v registru skutečných majitelů je uvedena dvojice kyperských občanů“.

Lze říci, že hnutí STAN – alespoň podle veřejně dostupných dat – nepřijalo dar od „zahraniční právnické osoby“. Jelikož však STAN přijal několik darů od společností, jejichž jediným vlastníkem je kyperská firma GL&P Investments, Ltd., hodnotíme výrok jako zavádějící.

Lukáš Vlček hovoří o potřebě kontinuity mezi jednotlivými vládami. Tu měli dle jeho slov zdůrazňovat vládní poslanci při jednání o důvěře vládě. 

O tom, že předchozí vláda odvedla „velký kus práce“, na který by bylo dobré navázat, hovořil například ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Přislíbil také navázat na některé konkrétní projekty týkající se například záchranné služby. Ve své řeči zmínil také potřebu spolupráce mezi vládou a opozicí, a to nejen v rámci výboru pro zdravotnictví. 

Také ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš vyjádřil radost nad tím, že podle jeho slov „má na co navazovat“. Podobně jako ministr Válek kvitoval možnost spolupráce, která by měla navázat na spolupráci předchozí. Dále v projevu uvedl, že plánovaná digitální transformace nesmí ohrozit již probíhající projekty.

Dodejme, že ministr financí Zbyněk Stanjura naopak kritizoval předchozí vedení svého úřadu. V mnoha případech musí dle svých slov „začít od nuly“. Zdůraznil například absenci plánů na důchodovou reformu či nového zákona o daních z příjmů.

O potřebě kontinuity a možnosti navázat v některých oblastech na předchozí vládu nicméně opravdu někteří vládní poslanci hovořili. Výrok Lukáše Vlčka tedy hodnotíme jako pravdivý.