Ze strany EU stejně musí být schválena (obchodní dohoda s USA, pozn. Demagog.cz) jednotlivými členskými státy.
Obchodní dohoda mezi EU a USA zahrnuje oblasti, jako je energetika a obrana, které nespadají do výlučné pravomoci EU. K jejímu schválení je tak zapotřebí souhlas všech členských států.
Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) v rozhovoru komentuje uzavření obchodní dohody mezi EU a USA z července 2025, podle které bude na dovoz zboží z EU platit clo 15 %. Moderátor se Vlčka ptá, jestli je dohoda pro EU výhodná, když se kromě cel zavázala také k odběru amerického vojenského zboží a energií. Vlček vysvětluje, že jde zatím pouze o rámcovou dohodu, kterou navíc musí ratifikovat všechny členské státy.
Donald Trump začátkem července 2025 oznámil, že na EU od srpna uvalí cla ve výši 30 %. Na následném jednání s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen, které proběhlo 27. července, Trump cla snížil na 15 %. Podle agentury Reuters EU v rámci dohody přislíbila například také snížení cel na dovoz amerických automobilů z 10 % na 2,5 %.
V rámci dohody se EU rovněž zavázala k nákupu energetických surovin z USA v hodnotě 750 miliard dolarů a k investicím do amerického vojenského vybavení ve výši dalších 600 miliard dolarů. Naopak obchod s ocelí a hliníkem zůstává mimo dohodu, nadále na něj platí 50% americká cla.
EU má v určitých oblastech výlučnou pravomoc uzavírat mezinárodní dohody bez souhlasu členských států. Jedná se například o otázky týkající se měnové politiky v eurozóně a společné obchodní politiky nebo o otázky celní unie. V případě tzv. smíšených dohod, které zasahují do kompetencí členských států, musí dohodu všechny státy EU ratifikovat.
Celní sazby spadají podle článku 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) do výlučných pravomocí v rámci společné obchodní politiky, a EU o nich tedy může rozhodovat sama. Závazek nakupovat americké energetické suroviny však spadá do oblasti energetické politiky, která je podle článku 4 SFEU sdílena s členskými státy, přičemž státy mají právo stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů. Investice do amerických zbraní se pak týkají obrany, přičemž národní bezpečnost zůstává podle článku 4(2) Smlouvy o Evropské unii (SEU) primárně v kompetenci členských států (.pdf, str. 6 z 34).
Obchodní dohoda mezi EU a USA tedy obsahuje části, které spadají do různých kategorií pravomocí EU. Z těchto důvodů se jedná o dohodu smíšenou, a bude ji tak muset schválit nejen Rada EU a Evropský parlament, ale také národní parlamenty všech 27 členských států.
Obchodní dohoda mezi EU a USA skutečně musí být schválena jednotlivými členskými státy. Zatímco celní sazby spadají do výlučné pravomoci EU, další části dohody, týkající se energetiky a obrany, zasahují do sdílených nebo národních kompetencí. Kvůli tomuto smíšenému charakteru musí dohodu ratifikovat nejen unijní instituce, ale také národní parlamenty všech 27 členských států. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
