Přehled ověřených výroků

Senátor Marek Hilšer mluví o své aktivitě za záchranu vyšehradského železničního mostu, který je kvůli své historické nýtované konstrukci památkově chráněný. V roce 2019 jej odborníci z ČVUT doporučili zbourat a tento postup následně prosazovala zejména Správa železnic, která v roce 2022 představila návrh nového mostu. Proti narušení původní podoby se ale postavila část veřejnosti včetně památkářů a občanských spolků.

Hilšerova činnost

V prosinci 2023 Hilšer v Senátu uspořádal odbornou debatu o významu stavby. Akce byla konkrétně nazvaná „Budoucnost železničního soumostí pod Vyšehradem v kontextu státní památkové péče v Pražské památkové rezervaci“ a jejím cílem bylo umožnit diskuzi zastánců a odpůrců nového mostu. Na setkání vystoupil například ministr dopravy Martin Kupka (ODS) nebo zástupci iniciativy Nebourat, kteří dlouhodobě bojují za záchranu památky v její původní podobě (.pdf, str. 2).

Jelikož z veřejně dostupných zdrojů nebylo jednoznačné, o jaké druhé akci Hilšer ve výroku přesně mluvil, obrátili jsme se na jeho asistenta Pavla Komárka, Podle jeho vyjádření pro Demagog.cz se jednalo o veřejné slyšení (.pdf) z července 2024 s názvem „Nedostatky veřejné správy při zadávání veřejných zakázek týkajících se kulturních památek“. Jedním z bodů programu tehdy byl právě i případ železničního mostu pod Vyšehradem (str. 2).

Dle záznamů na webu Senátu uvedenou akci oficiálně pořádal senátní výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, jehož členem Hilšer není. Z dřívějšího vyjádření spolku Nebourat ovšem vyplývá, že akci organizoval senátor a člen výboru Přemysl Rabas spolu s Markem Hilšerem. Za organizátory slyšení je na facebooku označoval i člen kulturní komise Prahy 2 Tomáš Čada (Piráti). Že za akcí skutečně stál Marek Hilšer, který akci i moderoval, nám potvrdil také Rabasův asistent Miroslav Koranda.

Za záchranu mostu se veřejně postavila i část dalších pražských senátorů (.pdf, str. 1). Například senátor Václav Láska v lednu 2023 zorganizoval setkání, jehož tématem bylo „zachování starého železničního mostu přes Vltavu u Vyšehradu“. Jednání, na kterém se sešli senátoři, pražský náměstek pro dopravu a autoři petice za záchranu mostu, se zúčastnil i Marek Hilšer. Patřil také mezi senátory, kteří v dubnu 2023 poslali otevřený dopis ministru dopravy Kupkovi a žádali v něm „obnovení jednání“ s památkáři a veřejností.

Závěr

Marek Hilšer se tedy skutečně podílel na uspořádání dvou akcí, kde se řešilo téma železničního mostu na pražském Vyšehradě. První z nich proběhla v prosinci 2023 a týkala se pouze otázky zachování mostu. Druhá akce se uskutečnila v červenci 2024, kdy se tomuto tématu věnovala část události. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer mluví o tom, že náměstek pražského primátora pro oblast územního rozvoje Petr Hlaváček (STAN) podle jeho slov prosazuje zbourání vyšehradského železničního mostu – historické konstrukce na pražské Výtoni.

Plány na nový most

V roce 2019 tento most odborníci z ČVUT doporučili zbourat a tento postup následně prosazovala zejména Správa železnic. V roce 2022 představila návrh nového mostu a zmiňovala, že se původní konstrukce přesune na jiné místo a bude sloužit pro chodce a cyklisty. Zástupci hlavního města Prahy na konci roku 2023 uváděli, že do úvahy připadají dvě lokality v Modřanech, tedy místa v jiné části Prahy, několik kilometrů vzdálená od současné polohy mostu.

Autoři architektonického návrhu na začátku roku 2024 ujišťovali, že se původní konstrukce jen přesune, a tím pádem nedojde ke „zbourání“. Podle některých opozičních pražských zastupitelů ale Praha nemá pro přesun zajištěné pozemky. Spolek Nebourat, který památku brání, uvedl, že slibům o přesunu nevěří. Plány na demontáž a přesun navíc nadále označoval za plány na zbourání mostu, protože památka nebude zachována ve stávající podobě na svém místě.

Postoj Petra Hlaváčka

V roce 2019 Hlaváček podpořil návrh Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy rozšířit most o další kolej a zdůraznil snahu dohodnout se s památkáři. Autoři zmíněného návrhu přitom počítali právě s tím, že původní konstrukce bude nahrazena konstrukcí zcela novou.

Rada města potřebu třetí koleje zmínila i na zasedání pražského zastupitelstva v březnu 2023 (.pdf, str. 82). Podle náměstka pro dopravu Zdeňka Hřiba (Piráti) Petr Hlaváček odsouhlasil usnesení, které podpořilo možnost rekonstrukce mostu (.pdf, str. 65–66). Text zmiňoval, že most jako kulturní památku nelze zbourat, zároveň ale uváděl, že o výsledné podobě mostu nebude rozhodovat hlavní město, ale stát a Správa železnic.

Letos v srpnu Petr Hlaváček se zbytkem rady schválil možnost „zachování a přemístění Výtoňského mostu“, pokud dojde k výstavbě nového mostu. Sám Hlaváček na svém účtu na síti X přitom potřebu „nového mostu“ obhajoval. V reakci na kritiku za podporu tohoto řešení dodal, že to podle jeho názoru není v rozporu s výše popisovaným usnesením.

Závěr

Petr Hlaváček podporuje odstranění vyšehradského železničního mostu ze stávajícího místa a je zastáncem nahrazení historické konstrukce konstrukcí zcela novou. Podporuje sice také demontáž a přemístění původního mostu, i v takovém případě ale dojde k zániku památky v jejím původním kontextu. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Senátor Marek Hilšer se v kontextu debaty věnuje problematice bydlení, kterou zařadil do svého volebního programu. Jako příklad hodný následování uvádí Vídeň, která je podle něj „velmi dobré město k bydlení“.

Bytová politika ve Vídni

Město Vídeň už od 20. let minulého století buduje svůj program městského bydlení. Za posledních 100 let ve Vídni postavila 420 tisíc bytů a dotované bydlení se staví i nadále – ne všechno je však ve vlastnictví města.

Z celkového počtu bytů ve Vídni, kterých je zhruba jeden milion, vlastní odhadem 220 tisíc město a 200 tisíc nezisková stavební družstva, tzv. bytová družstva. Celkově v bytech, které město přímo či nepřímo dotuje, v současné době žije přibližně polovina obyvatel Vídně.

Nové projekty vznikají na městských pozemcích na základě developerské soutěže (Bauträgerwettbewerbe). O stavbu nových bytů se v současnosti uchází zejména nezisková stavební družstva, která jsou odpovědná za výstavbu, rekonstrukci, i správu bytů, jak pro Seznam Zprávy uvedl Christian Schantl z magistrátní organizace pro městské byty Wiener Wohnen. V soutěžích musí developerské asociace dbát na požadavky města – jde například o podmínky v oblasti sociální i ekologické udržitelnosti, roli hraje i cena stavby a výše nájmu či například kvalita veřejného a zeleného prostoru.

Nově vznikající bytové projekty navíc podléhají vídeňskému stavebnímu řádu. Podle jeho novely z roku 2019 musí developer, který chce stavět na ploše nově určené pro bydlení, výměnou za dotaci vyhradit (.pdf, str. 19) dvě třetiny nových bytů právě pro městem dotované bydlení s regulovaným nájemným – nemusí však spadat do majetku města. Zbývající třetinu mohou developeři prodávat či pronajímat za tržní ceny. Vídeňský magistrát se tímto způsobem snaží zejména zabránit spekulativním prodejům pozemků a domů za účelem maximálního zisku.

Závěr

Vídeň stavbu nových bytových projektů kontroluje prostřednictvím soutěží, které jsou postaveny na řadě podmínek souvisejících s kvalitou nově vznikajícího bydlení. Přestože město velké množství domů v minulosti postavilo a velkou část z nich i nadále vlastní, na developery podmínku vlastnického podílu tak, jak ji Marek Hilšer popisuje, neklade. Část nově postavených bytů pouze musí spadat do kategorie městského bydlení, které město dotuje.

Dánsko a nájmy

V Dánsku platí zákon, který stanovuje pravidla pro situace, kdy je rezidenční nemovitost neobydlená déle než šest týdnů (.pdf, str. 34). Pokud majitel v rezidenční nemovitosti nežije ani ji nepronajímá, obec ho může donutit pronajmout nemovitost nájemci, kterého určí samospráva.

Koupit nemovitost v Dánsku mohou lidé, kteří zde mají trvalý pobyt nebo v zemi žijí minimálně pět let. Zakoupit nemovitost v Dánsku mohou také občané zemí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, kteří v Dánsku pracují nebo podnikají. Ostatní musí žádat o povolení tamní ministerstvo spravedlnosti. Zásadní restrikce týkající se vlastnictví nemovitostí zde nejsou.

Regulace nájmu rezidenčních nemovitostí se odvíjí od jejich stáří. Nájmy v budovách postavených před rokem 1992 podléhají regulaci tak, aby nepřesáhly náklady na údržbu nemovitosti a určité procento její hodnoty (.pdf, str. 8). Nájmy v budovách postavených před rokem 1992, ale výrazně rekonstruovaných, nesmí přesáhnout výši nájmu, která je v dané oblasti obvyklá pro daný typ nemovitosti (str. 8). V budovách postavených po roce 1992 nájem těmto regulacím nepodléhá, v takových případech ale platí model tzv. tržního nájemného. Nájem v rámci tohoto modelu nesmí být „nepřiměřeně vysoký“, což podle rozhodnutí soudů znamená, že se konkrétní nájem nesmí lišit o více než 10–15 %, než je obvyklý nájem u obdobných nemovitostí.

Závěr

Dánské zákony nutí majitele neobydlených rezidenčních nemovitostí nabídnout je k pronájmu, pokud je sami nevyužívají k bydlení. Zároveň v zemi platí legislativa omezující výši nájmu. U budov postavených před rokem 1992 nájem nesmí přesahovat obvyklou tržní cenu, u novějších rezidenčních budov nesmí nájem přesahovat běžnou cenu o více než 15 %. Výrok Miroslava Bárty tedy hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Zdeněk Koudelka argumentuje, že klimatické změny jsou přirozeným jevem a že lidstvo by se mělo zaměřit na adaptaci místo snahy omezit emise oxidu uhličitého (CO₂), který podle něj tvoří jen nepatrnou část atmosféry (0,04 %). Pouze malý zlomek z toho je podle Koudelky důsledkem lidské činnosti. Z toho důvodu považuje investice do snižování emisí za neúčelné a navrhuje soustředit se na praktická opatření, jako je zavlažování a hospodaření s vodou v Jihomoravském kraji.

Přírodní zdroje, jako jsou oceány, půda a vegetace, skutečně neustále uvolňují do atmosféry velké množství CO₂. Tyto emise jsou však téměř vyváženy přírodními procesy, které CO₂ pohlcují, například fotosyntézou rostlin a absorpcí oceány, a uhlíkový cyklus byl tak v předindustriálním období zpravidla v rovnováze (.pdf, str. 5). Lidské aktivity, jako je spalování fosilních paliv, odlesňování a průmyslová výroba, přidávají do atmosféry dodatečné množství CO₂, které přírodní pohlcovače nedokáží zcela absorbovat, a to tak způsobuje růst koncentrace CO₂ v atmosféře.

Dle posledního měření NASA z července 2024 dosáhla koncentrace oxidu uhličitého 426 ppm, tedy 0,0426 % atmosféry. Před průmyslovou revolucí byla koncentrace CO₂ kolem 280 ppm (0,028 %) a podobných hodnot dosahovala po stovky tisíc let předtím. Tato změna, ač se může zdát malá, způsobuje posun v tepelné rovnováze planety, což vede ke globálnímu oteplování. Lidská činnost způsobila za posledních 250 let posun o cca 150 ppm, což neodpovídá 3 % z celkového množství CO₂, ale přibližně jedné třetině.

Ačkoli tedy oxid uhličitý tvoří přibližně 0,04 % atmosféry, lidské aktivity jsou zodpovědné za výrazný nárůst jeho koncentrace od předindustriální doby (z 280 ppm na 426 ppm). Emise z činnosti člověka tedy představují přibližně jednu třetinu současné koncentrace, nikoli pouhá 3 %. Výrok Zdeňka Koudelky proto hodnotíme jako nepravdivý.

Lídr kandidátky SPD, Trikolora, PRO a Svobodní Zdeněk Koudelka se v debatě vymezuje vůči záměru snížit podíl individuální automobilové dopravy (IAD), který je součástí Klimatického akčního plánu (KAP) pro Jihomoravský kraj. Cílem KAP je snížení emisí, zvýšení energetické soběstačnosti a adaptace na klimatickou změnu. Zastupitelstvo kraje plán schválilo 5. září 2024 (.docx, str. 19).

V oblasti mobility (.pdf, str. 34 a násl.) mluví KAP o potřebě snižovat emise oxidu uhličitého a navýšit podíl veřejné hromadné dopravy aktivních forem mobility, jako jsou chůze či jízda na kole. Jedním z dílčích cílů je snížení podílu individuální automobilové dopravy v roce 2030 o 10 % oproti roku 2022, k roku 2050 pak o 30 %. V městských oblastech by se podíl IAD měl snížit až o 50 % (str. 35). Klimatický akční plán tedy skutečně obsahuje cíle směřující k výraznému snížení podílu individuální automobilové dopravy, výrok Zdeňka Koudelky proto hodnotíme jako pravdivý.

Klimatický akční plán je plán Jihomoravského kraje na období let 2025 až 2050. Jeho cílem je snížit emise, zvýšit energetickou soběstačnost a posílit schopnost Jihomoravského kraje adaptovat se na změnu klimatu. Financování projektů KAP mají zajistit nejen program LIFE Evropské unie, ale také národní operační programy a Národní plán obnovy (.pdf, str. 6).

Schvalovací proces

Zastupitelstvo Jihomoravského kraje hlasovalo o KAP 5. září 2024, kdy byl plán schválen většinou hlasů – jeho přijetí podpořilo 55 zastupitelů (.docx, str. 19). Jako jediní pro KAP nehlasovali tři zástupci SPD, kteří se hlasování zdrželi (.pdf, str. 10). Podle vyjádření SPD na facebooku zastupitelům vadilo, že „chce kraj mimo jiné tlačit na své občany, aby přestali jezdit svými auty“.

Pro přípravu KAP vzniklo několik expertních skupin. Jednalo se o pracovní skupiny Energetika, Adaptace – krajina, Adaptace – sídla, Doprava a Implementace. Do jednotlivých skupin byli zapojeni zástupci univerzit, výzkumných institucí, občanských iniciativ a neziskových organizací. Do příprav plánu se zapojili i starostové a velcí zaměstnavatelé.

Závěr

Zastupitelstvo Jihomoravského kraje svůj Klimatický akční plán skutečně schválilo většinou hlasů, když pro jeho přijetí hlasovalo 55 zastupitelů. Pouze tři zástupci SPD se zdrželi. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich (KDU-ČSL) tvrdí, že zastupitelstvo schválilo Klimatický akční plán (KAP), pro který hlasovali zastupitelé napříč politickým spektrem – s výjimkou hnutí SPD.

Klimatický akční plán je plán Jihomoravského kraje na období let 2025 až 2050. Jeho cílem je snížit emise, zvýšit energetickou soběstačnost a posílit schopnost Jihomoravského kraje adaptovat se na změnu klimatu. Financování projektů KAP má zajistit nejen Program LIFE Evropské unie, ale také národní operační programy a Národní plán obnovy (.pdf, str. 6).

Zastupitelstvo Jihomoravského kraje hlasovalo o KAP 5. září 2024, kdy byl plán schválen většinou hlasů – jeho přijetí podpořilo 55 zastupitelů (.docx, str. 19). Jako jediní pro KAP nehlasovali tři zástupci SPD, kteří se hlasování zdrželi (video, čas 49:53). Podle vyjádření SPD na facebooku zastupitelům vadilo, že „chce kraj mimo jiné tlačit na své občany, aby přestali jezdit svými auty“.

Závěr

Pro schválení KAP hlasovali všichni zastupitelé Jihomoravského kraje kromě zástupců SPD, kteří se zdrželi. Výrok Jana Grolicha proto hodnotíme jako pravdivý.

Hejtman Jihomoravského kraje Jan Grolich (KDU-ČSL) mluví o schválení Klimatického akčního plánu (KAP) pro Jihomoravský kraj, který je zaměřený na adaptaci na klimatickou změnu a snížení nebo zmírnění jejích dopadů. Podle důvodové zprávy bylo cílem akčního plánu vytvořit „komplexní rámec pro realizaci opatření umožňující adaptaci, snížení nebo zmírnění dopadů klimatické změny na území kraje do roku 2050 tak, aby mohlo docházet k lepší koordinaci místních aktivit a vzájemnému synergickému propojování tematicky zaměřených intervencí“ (.docx, str. 3). Více než 100stránkový dokument (.pdf) připravila krajská agentura JINAG, výslednou podobu plánu schválilo zastupitelstvo kraje 5. září 2024 (.docx, str. 19).

Situace v dalších krajích

Jihomoravský kraj ale není jediným regionem, který na změnu klimatu reaguje přípravou obdobného plánu. Moravskoslezský kraj vydal svou Adaptační strategii (.pdf) v roce 2020, Olomoucký kraj v roce 2022 (.pdf), Adaptační plán (.pdf) Libereckého kraje pochází ze začátku roku 2021 a Klimatický plán (.pdf) hlavního města Prahy byl zveřejněn v říjnu stejného roku (str. 2). Všechny dokumenty si kladou za cíl připravit region na důsledky klimatických změn a předkládají konkrétní adaptační a mitigační opatření. Výrazně se neliší ani svým rozsahem: KAP má 108 stran, délka klimatických adaptačních strategií ostatních krajů a hlavního města se pohybuje mezi 77 a 284 stranami. KAP je nicméně unikátní tím, že se vztahuje k období do roku 2050, zatímco dokumenty ostatních krajů pracují s rokem 2030. Podle vyjádření spoluautora KAP (.pdf, str. 89) Jana Bárty pro Demagog.cz se KAP od adaptačních strategií jiných krajů liší také tím, že klade větší důraz na mitigační opatření a je v tomto ohledu více vyvážený.

Jihomoravský KAP je tedy pochopitelně specifický a jeho sada adaptačních a mitigačních opatření se částečně odlišuje od opatření v plánech jiných krajů a hl. m. Prahy. Není ale pravdou, že by jihomoravský plán neměl obdobu u jiných krajů. Výrok Jana Grolicha proto hodnotíme jako nepravdivý.

V kontextu výroku mluví Jan Grolich o dotačních programech, kterými Jihomoravský kraj podporuje boj proti suchu a klimatické změně. Doplňuje, že v roce 2024 kraj tuto podporu navýšil o 6,5 milionu.

Na dotační program „Podpora boje proti suchu, zadržení vody v krajině a následná péče o zeleň na území Jihomoravského kraje v roce 2021“ bylo podle dotačního katalogu kraje alokováno celkem 20 milionů korun (.pdf, str. 33–35). Cílem programu bylo podpořit hospodaření s povrchovou a podzemní vodou a posílit retenci vody v krajině. V rámci tohoto programu podpořil Jihomoravský kraj v roce 2021 celkem 163 projektů.

V roce 2022 byl tento dotační program zveřejněn pod upraveným názvem „Podpora adaptačních opatření na změnu klimatu“, přičemž podpora byla schválena 125 projektům. V roce 2023 Jihomoravský kraj podpořil 165 projektů a v roce 2024 177 projektů. Finanční podporu z tohoto programu mohou čerpat kromě obcí také školy, církve nebo podnikatelé v zemědělství.

Jihomoravský kraj tedy v rámci dotačních programů, které mají za cíl zmírnit dopady klimatické změny na region jižní Moravy, podpořil celkem 630 projektů. Výrok Jana Grolicha proto hodnotíme jako pravdivý.