Takový zákon (o obecném referendu, pozn. Demagog.cz) potřebuje sehnat podporu i Senátu.
Zákon o obecném referendu by musel mít povahu ústavního zákona, protože pouze on stanoví, kdy lid vykonává státní moc přímo. K jeho přijetí by bylo proto zapotřebí souhlasu kvalifikované většiny obou komor Parlamentu, tj. tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů.
Předseda Svobodných Libor Vondráček reaguje na zprávy, že nově vznikající vláda, o které vyjednávají i Svobodní, neplánuje zavést referendum o setrvání ČR v EU a NATO. Vondráček uvádí, že ačkoliv Svobodní tento krok navrhovali v předvolební kampani, nemají podle něj dostatečnou sílu v nově vznikající koalici na jeho prosazení. Dodává, že zákon o obecném referendu navíc podle něj musí projít oběma komorami Parlamentu, tedy i Senátem.
Ústava explicitně říká, že pouze ústavní zákon může určit, kdy lid vykonává státní moc přímo. To znamená, že zákon o obecném referendu, který by umožnil hlasování o celostátních otázkách, by musel mít právní sílu ústavního zákona. Jediné celostátní referendum v historii ČR bylo referendum o přistoupení k EU, které proběhlo v roce 2003. Uskutečnilo se na základě speciálního ústavního zákona, který byl přijat o rok dříve a vztahoval se pouze na toto konkrétní referendum. Po přijetí zákona o obecném referendu volají některé politické strany, v České republice však dosud nebyl schválen.
Mezi jediné typy referend, se kterými právní řád ČR v současnosti počítá, patří pouze tzv. místní referendum a krajské referendum. Oba typy referend jsou omezeny svým rozsahem na území konkrétní obce nebo kraje. Můžou se týkat pouze otázek, které spadají do samostatné působnosti obce či kraje, nikoliv celostátních témat.
Běžné zákony, tedy zákony s nižší právní silou než ty ústavní, potřebují (.pdf, str. 1 ze 2) ke schválení pouze prostou většinu poslanců Poslanecké sněmovny a polovinu senátorů. Senát má také možnost se návrhem zákona vůbec nezabývat, a pokud se k návrhu do třiceti dnů nevyjádří, považuje se návrh za přijatý. Když Senát či prezident příslušný návrh zákona vrátí, Poslanecká sněmovna je může přehlasovat absolutní většinou, tedy hlasy alespoň 101 poslanců.
Ústavní zákony však mají podmínky pro přijetí přísnější – musí být schváleny kvalifikovanou většinou obou komor Parlamentu, tedy třemi pětinami všech poslanců Poslanecké sněmovny a třemi pětinami přítomných senátorů v Senátu, kteří v tomto případě nemají právo se k návrhu nevyjádřit. Pokud Senát návrh ústavního zákona odmítne, Poslanecká sněmovna už ho nemůže přehlasovat.
Podle Ústavy může pouze ústavní zákon stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Případný zákon o obecném referendu by tak musel mít povahu ústavního zákona. Podmínky pro přijetí ústavních zákonů jsou přísnější než u „obyčejných zákonů“ – musí být schváleny třemi pětinami všech poslanců Poslanecké sněmovny a třemi pětinami přítomných senátorů v Senátu, kteří tentokrát nemají právo se k návrhu nevyjádřit. Při odmítnutí návrhu Senátem už Poslanecká sněmovna nemůže toto rozhodnutí zpětně přehlasovat. Výrok Libora Vondráčka proto hodnotíme jako pravdivý.
