Přehled ověřených výroků

Karel Havlíček reaguje na otázku, jestli by případná budoucí vláda hnutí ANO plnila závazek států NATO vydávat na obranu alespoň 5 % hrubého domácího produktu (HDP), pokud by se zástupci Aliance na tomto navýšení z 2 % HDP dohodli na summitu v Haagu. Havlíček zmiňuje, že za dobu působení hnutí ANO v různých vládách se rozpočet resortu obrany zvýšil z 41 miliard korun na 92 miliard.

Hnutí ANO na ministerstvech

Havlíček se zjevně odkazuje na konec Nečasovy vlády a začátek působení kabinetů, jejichž součástí bylo hnutí ANO. To stálo v čele Ministerstva financí v Sobotkově vládě, tedy od konce ledna 2014 do prosince 2017. Tehdy post ministra financí zastával Andrej Babiš, kterého v květnu 2017 nahradil Ivan Pilný. Po konci této vlády hnutí ANO vyhrálo volby a Andrej Babiš se v prosinci 2017 stal premiérem, kterým byl až do prosince 2021. Resort financí v Babišově vládě po celou dobu vedla Alena Schillerová.

Hnutí ANO v Sobotkově vládě zároveň šéfovalo i Ministerstvu obrany, kdy v jeho čele stál Martin Stropnický. V Babišových vládách se na postu ministra vystřídala Karla Šlechtová a Lubomír Metnar.

Výdaje na obranu mezi lety 2013 a 2021

V roce 2013, tedy v posledním roce působení Nečasovy vlády, výdaje na Ministerstvo obrany dosáhly přibližně 41,5 mld. Kč (.pdf, str. 7 ze 42). Státní rozpočet na rok 2014 vláda Bohuslava Sobotky částečně zdědila po úřednické vládě Jiřího Rusnoka. Ta už v září 2013 (.pdf, str. 1) schválila návrh rozpočtu, který počítal s výdaji na obranu ve výši 42,7 miliardy Kč (.pdf, str. 6). O výsledné podobě rozpočtu na rok 2014 později rozhodovala Sněmovna, která se v novém složení sešla po volbách konaných na podzim 2013. Noví poslanci tehdy schválili některé pozměňovací návrhy (.pdf, str. 11 z 20), a v konečné verzi státního rozpočtu tak nakonec náklady na obranu činily 42 miliard Kč.

Jak ukazuje graf níže, během působení Sobotkovy vlády i kabinetů Andreje Babiše výdaje postupně rostly. V roce 2021, tedy v posledním roce vlády Babišova kabinetu, měly obranné výdaje dle schváleného rozpočtu původně dosahovat částky 75,4 miliardy Kč. V lednu 2021 však tehdejší vláda rozhodla (.pdf) o přesunu pěti miliard korun z vládní rozpočtové rezervy zpět do rozpočtu Ministerstva obrany. Přesunutí dalších pěti miliard poté vláda odsouhlasila v březnu stejného roku (.pdf). Výsledný rozpočet proto v roce 2021 dosahoval cca 85 miliard Kč.

Hodnotu státem investovaných peněz snižuje inflace, kvůli které v průběhu času rostou např. ceny projektů, včetně armádních zakázek. I při započítání inflace (.pdf, str. 3) se však reálné výdaje na obranu mezi lety 2013 a 2021 výrazně zvýšily, a to o 75 %.

Závěr

V posledním roce působení Nečasova kabinetu činily výdaje Ministerstva obrany asi 41,5 miliardy korun. V letech, kdy hnutí ANO vedlo resorty financí a obrany, došlo k postupnému zvyšování obranných výdajů a v posledním roce vlády kabinetu Andreje Babiše dosahovaly výdaje na obranu cca 85 miliard korun. Karel Havlíček tedy neuvádí zcela přesné číslo, má ale pravdu v tom, že za dobu působení hnutí ANO ve vládách prudce narostly nominální výdaje na Ministerstvo obrany. Zároveň se výrazně zvýšily i reálné výdaje. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček v kontextu výroku reaguje na možné zvýšení obranných výdajů na 5 % HDP jako nový závazek NATO. Tvrdí, že vláda Petra Fialy plní současný závazek ve výši 2 % HDP jen díky tomu, že místo skutečných nákupů podle něj manipuluje s čísly pomocí předčasných zálohových plateb. Z ročního rozpočtu armády ve výši 160 mld. Kč je dle jeho slov 71 mld. „rozfakturováno“ ve formě záloh za předměty, které ČR obdrží až za několik let.

Zálohové platby v rozpočtu MO

Podle údajů Ministerstva obrany (MO) činily zálohy investičního charakteru (např. na techniku) v roce 2024 66,4 mld. Kč (.pdf, str. 187) a zálohy neinvestičního charakteru (např. na munici) 4,9 mld. Kč (str. 189). V součtu tak objem poskytnutých zálohových plateb na obranné zakázky činil přibližně 71,3 mld. Kč. Oproti předchozímu roku (.pdf, str. 207, 209) se jedná o více než dvojnásobek alokovaných peněz, což bylo způsobeno především zvýšením záloh na strategické vojenské zakázky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ zatímco v roce 2023 bylo na tento typ výdajů vyčleněno 7,77 mld. Kč, v roce 2024 se jednalo o většinu zálohovaných plateb ministerstva (.pdf, str. 187, 189).

Za nárůstem zálohových plateb v roce 2024 stojí zejména spuštění financování dvou klíčových armádních projektů (.pdf, str. 187–189). Jde o nákup víceúčelových stíhaček F-35 a pořízení středních transportních letounů Embraer C-390 Millennium, přičemž resort obrany v loňském roce předplatil dodavatelům těchto strojů celkem 29,8 mld. Kč (.pdf, str. 187).

Mezi další výrazné zálohové platby patří 10,1 mld. Kč na švédská bojová vozidla pěchoty od společnosti BAE Systems, 7,1 mld. Kč na francouzská děla NATO od firmy KNDS France nebo 6,9 mld. Kč na izraelské protiletadlové systémy SHORAD (.pdf, str. 187–188). Zálohy směřovaly také k českým institucím, například k Vojenskému technickému ústavu (str. 189).

Rozpočet MO

Celkový objem záloh 71,3 mld. (.pdf, str. 187–189) představuje téměř polovinu rozpočtu Ministerstva obrany na rok 2024, který dosáhl necelých 160 mld. Kč (str. 15). Resort zdůvodňuje vysoké zálohy napjatou situací na trhu s vojenským materiálem kvůli vysoké poptávce a vytíženým výrobním kapacitám. Podle MO bylo „uzavření kontraktu na dodávky vojenského materiálu dodavateli v mnoha případech podmíněno poskytnutím zálohy“ (str. 16, 187).

Závěr

Podle údajů MO činily zálohové platby na obranné zakázky ke konci roku 2024 celkem 71,3 mld. Kč. Z toho 66,4 mld. Kč směřovalo na zálohy investičního charakteru a 4,9 mld. Kč na zálohy neinvestičního charakteru. Celková výše rozpočtu Ministerstva obrany pro rok 2024 skutečně dosáhla cca 160 mld. Kč. Výrok Karla Havlíčka proto hodnotíme jako pravdivý.

Volební lídryně uskupení Stačilo! Kateřina Konečná (KSČM) odpovídala na otázku moderátorky, kolik peněz by Česká republika měla vynakládat na obranu. Konečná odpověděla, že „procenta“ nejsou podstatná a že by se mělo hledět na to, co Česko reálně potřebuje. Podle ní to totiž není nákup stíhaček F-35, polních kuchyní nebo neprůstřelných vest, které dle ní nakoupila ministryně obrany Jana Černochová a které lze prostřelit.

Stažení neprůstřelných vest

Informaci o problémech s kvalitou neprůstřelných vest přinesl 19. června deník Právo. Ve svém článku napsal, že armáda na pokyn generála Roberta Bieleného stahuje z výstroje v polovině životnosti balistické vesty VOBU (vesty ochranné balistické univerzální) z roku 2020. Při zkoušce odolnosti vest totiž podle Bieleného došlo k jejich kompletnímu průstřelu. Armáda v reakci na sociální síti X uvedla, že standardní životnost těchto vest VOBU I je pět let, a tudíž byly na samotném konci životnosti.

Kupní smlouva mezi Ministerstvem obrany a společností ARGUN byla uzavřena už v březnu 2017 (.pdf, str. 16), tedy v době, kdy vládl kabinet Bohuslava Sobotky a kdy resortu šéfoval Martin Stropnický za hnutí ANO. V srpnu 2017, tedy stále za ministra Stropnického, resort ke smlouvě ještě uzavřel dodatek s upřesněním popisu zboží (.pdf). Hodnota nákupu dosahovala 255 milionů a dodání celkem 5 500 kusů vest bylo rozděleno do několika etap mezi lety 2017 a 2020 (.pdf, str. 2–3).

Podle smlouvy by vesty měly být v záruce deset let (.pdf, str. 12). Jiná informace se ale uvádí v příloze, kde stojí, že si vesta musí zachovat stanovenou balistickou odolnost při používání po dobu minimálně pěti let (.pdf, str. 2, 20). Podle právníků, které oslovil server Novinky.cz, má v případech rozporu údajů o záruční době platit ta delší.

Závěr

Armáda se opravdu zbavila neprůstřelných vest z roku 2020, u kterých se ukázalo, že je možné je prostřelit. Kupní smlouvu ovšem Ministerstvo obrany neuzavřelo během působení současné ministryně obrany Jany Černochové, ale už za někdejšího ministra Martina Stropnického v roce 2017. Výrok Kateřiny Konečné tak hodnotíme jako nepravdivý.

Volební lídryně hnutí Stačilo!, europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná, kritizuje navyšování výdajů na obranu a tvrdí, že česká armáda by měla sloužit pouze k ochraně České republiky. Dodává, že i když výdaje členů NATO dle ní představují polovinu světových výdajů na obranu, necítí se víc bezpečně.

NATO a výdaje na obranu

Kateřina Konečná v širším kontextu výroku naráží na dohodu ministrů obrany členských států NATO, kteří se na začátku června shodli zvýšit výdaje na obranu na 5 % HDP. Z toho mají 3,5 % představovat přímé náklady na obranu a zbytek má směřovat na širší výdaje spojené s bezpečností, například na ochranu kritické infrastruktury, kybernetickou bezpečnost nebo budování zdravotnických zařízení. Ke konci června poté Severoatlantická aliance toto zvýšení schválila.

Světové výdaje na obranu sleduje Stockholmský mezinárodní ústav pro výzkum míru (SIPRI), který byl založený v roce 1966. Institut podle svých slov poskytuje politikům, výzkumníkům, médiím a široké veřejnosti data, analýzy a doporučení, které jsou založené na otevřených zdrojích. Podle informací SIPRI z letošního dubna vydaly státy NATO na obranu v roce 2024 celkem 1,506 bilionu dolarů, což odpovídá 55 % celosvětových obranných výdajů (.pdf, str. 1). Stejný podíl SIPRI uváděl i za rok 2023 (.pdf, str. 1).

Závěr

Podle informací Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru vydaly v roce 2024 členské státy NATO na obranu celkově 1,506 bilionu dolarů, což představuje přibližně 55 % celosvětových obranných výdajů. Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda Pirátů Zdeněk Hřib reaguje na poznámku Tomia Okamury (SPD), že nevykonává lékařskou praxi. Zdeněk Hřib odpovídá, že je členem České lékařské komory, a zmiňuje, že měl hrát důležitou roli při vzniku eReceptu.

Práce ve společnosti Aquasoft

Zdeněk Hřib působil v letech 2008 až 2018 jako konzultant ve společnosti Aquasoft (dnes Solitea Business Solutions). Tato firma dodala v roce 2009 (.pdf) Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) centrální úložiště, které je součástí systému elektronických receptů. Poté, co byl v prosinci 2015 odstaven systém elektronických receptů vyvinutý firmou Tronevia kvůli sporům se SÚKL, vytvořila společnost Aquasoft dočasný náhradní systém. V roce 2016 tato firma také vyhrála tendr na vytvoření nového systému e-receptů, který se začal využívat v roce 2017 (.pdf, str. 4–5).

V říjnu 2018 přišel Deník.cz se zjištěním, že zakázky pro firmy Aquasoft a MD Access, ve kterých Zdeněk Hřib působil, vyšetřovala policie. Podle Deníku se v případě Aquasoft jednalo o projekt centrálního úložiště elektronických receptů, jenž byl také prošetřen auditem společnosti Ernst & Young. Podle tohoto auditu firma v roce 2009 po výhře ve výběrovém řízení vytvořila software nezvykle rychle.

Hřib v reakci uvedl, že ve společnosti Aquasoft pracoval na jiném projektu než na centrálním úložišti elektronických receptů. V červnu 2018 se však v rozhovoru pro Radiožurnál označil za hlavního architekta elektronického úložiště receptů. V lednu 2021 dokonce na sociální síti X uvedl, že provoz eReceptu oproti předchozímu řešení „zlevnil dvacetkrát“.

Některá média Hřibovu roli při vytvoření eReceptu zmiňují, patrně se ale opírají o jeho vlastní životopis. Z nezávislých zdrojů jsme nicméně konkrétní informace o působení Zdeňka Hřiba v rámci firmy Aquasoft nedohledali.

Zavedení elektronických receptů

Možnost předepisovat léky elektronicky umožnil zákon o léčivech, který předložila vláda Mirka Topolánka (.pdf, str. 185) v roce 2007. Pozměňovací návrh, který zavedl elektronické recepty a jejich centrální úložiště, předložil poslanec Boris Šťastný (.pdf, str. 11–12).

Při projednávání novely zákona o léčivech v roce 2012 byl také schválen pozměňovací návrh (.pdf, str. 5; .pdf, str. 5), který předložil Šťastný společně s dalšími dvěma poslanci a který počítal s povinným předepisováním elektronických receptů od roku 2015. Papírové recepty měly být možné jenom ve výjimečných případech.

V roce 2014 však došlo k odsunutí zavedení povinných elektronických receptů. Tehdejší ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček argumentoval dle jeho slov nedostatečnou časovou lhůtou na vytvoření informačního systému. Povinné elektronické předepisování léků tak začalo platit až od roku 2018.

Závěr

Zdeněk Hřib pracoval ve firmě Aquasoft v době, kdy firma v roce 2009 vyvíjela úložiště pro elektronické recepty, a také v době, kdy společnost v letech 2016–2017 vytvářela nový systém eRecept. Z nezávislých zdrojů ovšem nelze ověřit, zda se na těchto projektech podílel. V minulosti navíc médiím poskytl protichůdná tvrzení týkající se jeho práce na centrálním úložišti elektronických receptů. Výrok Zdeňka Hřiba proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura odpovídá na otázku ohledně investic do obrany. Uvádí při tom, že chce „úsporné výdaje“. Jako příklad těch neúsporných zmiňuje nákup stíhaček F-35, které jsou podle něj předražené a pro české území nevhodné. Dodává, že Kanada obdobný nákup vypovídá a že by Česká republika podle něj měla udělat to samé a investovat do levnější výzbroje.

Kanadský nákup stíhaček F-35

V lednu 2023 kanadské Ministerstvo obrany potvrdilo, že podepsalo smlouvu o nákupu 88 stíhaček F-35 s americkou společností Lockheed Martin za 19 miliard kanadských dolarů (přibližně 300 miliard korun). Podle tamní vlády mají být dodávány postupně, přičemž první čtyři letouny mají do Kanady dorazit v roce 2026, dalších šest potom vždy v letech 2027 a 2028. Za těchto prvních 16 letounů již Kanada zaplatila.

Krátce po nástupu do funkce v březnu 2025 požádal kanadský premiér Mark Carney tehdejšího ministra obrany Billa Blaira o přezkum toho, zda je nákup pro Kanadu „nejlepší investicí“. Učinil tak nedlouho poté, co americký prezident Donald Trump mluvil v souvislosti s Kanadou o připojení k USA a uvalil 25% clo na dovoz kanadského zboží.

V červnu 2025 kanadská generální auditorka ve své zprávě (.pdf) uvedla, že se náklady na program F-35 zvýšily na 27,7 mld. kanadských dolarů (necelých 440 miliard korun). Jako důvod uvedla, že v roce 2023 Ministerstvo obrany vycházelo ze zastaralých odhadů. Další příčinou je dle ní také rostoucí inflace, kolísání směnných kurzů a zvýšená globální poptávka po munici.

Přezkum pořízení letounů F-35 k datu vysílání námi ověřované debaty nebyl dokončen a Kanada smlouvu nevypověděla. Po odvysílání námi ověřované debaty kanadský předseda vlády Carney pouze oznámil, že přezkum bude hotový do konce léta 2025.

Závěr

Kanada v roce 2023 odsouhlasila nákup 88 stíhaček F-35 za 19 mld. kanadských dolarů, z čehož prvních 16 letounů již zaplatila. V březnu 2025 nařídil kanadský premiér přezkum nákupu, který nicméně v momentě vysílání debaty nebyl finalizován. Kanada tedy smlouvu nevypověděla, a výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura reaguje na dotaz moderátorky, proč v době, kdy probíhá válka na Ukrajině a eskaluje situace na Blízkém východě, podle něj není nutné více investovat do obrany. Okamura jako důvod uvádí, že armáda dle jeho názoru nedokáže utratit ani stávající výdaje, a tvrdí, že současné hospodaření není úsporné. Jako příklad uvádí nákup stíhaček F-35, které jsou podle něj předražené. Právě v této souvislosti zmiňuje, že do Česka letouny F-35 přijdou až za deset let.

Nákup stíhaček

Vláda v září 2023 schválila pořízení 24 amerických stíhacích letounů F-35 pro českou armádu. Nákup za 150 miliard korun následně v lednu 2024 podpisem memoranda stvrdila ministryně obrany Jana Černochová (ODS). Podle odhadu Ministerstva obrany by celkové náklady včetně zajištění provozu do konce životnosti letounů v roce 2069 měly činit 322 miliard korun. Platby za letouny a příslušné vybavení jsou rozloženy do 11 let v období 2024–2034 s průměrnou splátkou přibližně 14 miliard korun ročně.

Doručení do Česka

Polovina stíhaček bude podle Ministerstva obrany vyrobena ve Spojených státech. Šest letounů má být zhotoveno už v roce 2029, kdy na nich začne probíhat tříletý výcvik českého personálu v USA (.pdf). Další dva letouny bude mít Česko v USA k dispozici v roce 2030 (.pdf, str. 1). Následující čtyři stroje pak budou dokončeny v roce 2031 a ve stejném roce bude prvních dvanáct stíhaček F-35 doručeno přímo na území Česka. Zde bude výcvik dále pokračovat. K dosažení „počátečních operačních schopností“ má podle harmonogramu Ministerstva obrany dojít v roce 2032 (.pdf).

Dalších 12 letounů bude sestrojeno v Itálii a do Česka v letech 2032–2034 každý rok dorazí čtveřice strojů (.pdf, str. 1). Všechny stíhačky by tak na území České republiky měly být až v roce 2034 (.pdf). S dosažením plných operačních schopností Ministerstvo obrany počítá na konci roku 2035 (.pdf).

Závěr

Čeští vojáci budou moci s letouny F-35 začít cvičit v roce 2029 ve Spojených státech. Polovina z 24 zakoupených strojů dorazí z USA do Česka v roce 2031. Zbytek bude doručen z Itálie po čtyřech kusech ročně. Všechny stíhačky budou na území ČR až v roce 2034, s dosažením plných operačních schopností se počítá v roce 2035. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomio Okamura reaguje na debatu o možném navyšování výdajů na obranu ČR. Kritizuje vládu Petra Fialy za nákup stíhaček F-35, které označuje za „předražené“. Situaci srovnává se strategií Maďarska, které se podle něj rozhodlo setrvat u letounů Gripen, a také se strategií Polska, které podle něj investovalo do levnějších stíhaček F-16.

Český nákup letounů F-35

Česko v roce 2024 uzavřelo dohodu s USA, podle které koupí 24 letounů F-35A. Podle údajů výrobce dosahuje tzv. flyaway cena (tedy přímé výrobní náklady) u tohoto typu letadel v průměru 82,5 milionu dolarů. Výsledná pořizovací cena stíhaček ovšem nezávisí pouze na nákladech na výrobu, ale i na zvoleném vybavení, příslušenství, podpoře a také na politických dohodách. Mění se také v čase, například i kvůli inflaci a rostoucím cenám materiálů. 

Podle českého Ministerstva obrany Česká republika „za samotné letouny, munici, jejich vybavení a související služby, jako jsou například výcvik, servis letounů, opravy a údržba“ zaplatí 5 miliard dolarů, tedy 208 milionů dolarů za letadlo. Stát počítá s dalšími výdaji například na výstavbu infrastruktury, nákup paliva či přípravu personálu a také na provoz. Podle plánu Ministerstva obrany Česko bude mít k dispozici první stroje v roce 2029, poslední letouny by do České republiky měly dorazit v roce 2034.

Polské vzdušné síly

Polsko mimo jiné vlastní letouny F-16, které poprvé objednalo v roce 2003. Objednávka byla na 48 kusů a dodávky probíhaly od roku 2006. V roce 2023 americké Ministerstvo zahraničí schválilo, že si Polsko může objednat modernizační balíček (.pdf) za 389 milionů dolarů, zahrnující údržbu stávajících letounů F‑16, nový software či elektronickou podporu. Na podzim 2024 pak USA daly souhlas k tomu, aby americká firma Lockheed Martin zmodernizovala všechny polské stíhačky F-16 na nejnovější konfiguraci Viper (.pdf). V tomto případě jde o tzv. modernizaci ve střední době životnosti, která zahrnuje rozsáhlou úpravu strojů tak, aby obstály v moderním boji. K uzavření mezivládní dohody ještě Polsko a USA nepřistoupily a jednání o ceně stále pokračují. Maximální hodnota kontraktu by podle amerického Ministerstva zahraničí neměla přesáhnout 7,3 miliardy dolarů (.pdf), v přepočtu na jeden letoun F-16 tedy 152 milionů dolarů.

Kromě vyjednávání o letounech F-16 se ovšem polská vláda v roce 2020 rozhodla, že rozšíří svou flotilu o 32 stíhaček typu F-35A. Jde přitom o stejný druh letounů, který se rozhodlo koupit Česko. První model nových polských stíhaček s názvem Husarz byl představen v roce 2024, zbytek má být postupně dodán nejpozději do roku 2030.

Maďarsko a gripeny

Maďarská armáda používá gripeny od roku 2006, pořídila si je na leasing ze Švédska po dohodě z roku 2001. Později došlo k jejich postupné modernizaci a rozšíření vybavení. V únoru 2024 maďarský premiér Orbán a švédský premiér Kristersson oznámili dohodu, podle které Maďarsko zakoupí čtyři nové Gripeny JAS-39 C, čímž jeho flotila vzroste na celkem 18 strojů. Zároveň výrobce Saab prodlouží podporu a logistiku všech 18 gripenů C a D (typ D je dvoumístný) do roku 2036. Stroje, které má Maďarsko v současné době na leasing, přejdou roku 2026 do maďarského vlastnictví. 

Podle některých odhadů se pořizovací cena gripenů typu C pohybuje kolem 60 milionů dolarů (.pdf, str. 21), což je nižší částka, než kterou stejné odhady uvádějí u letounů F-35A (str. 15, 18). Přesná celková částka, za jakou si Maďarsko koupilo čtyři nové gripeny C, ovšem není známa.

Závěr

Maďarsko v roce 2024 oznámilo dohodu se Švédskem, jejímž prostřednictvím prodloužilo pronájem 14 stávajících gripenů C/D, v roce 2026 pak tyto letouny přejdou do maďarského vlastnictví. Zároveň Maďarsko nakoupilo čtyři nové gripeny C, přesnou hodnotu nákupu maďarská vláda nezveřejnila. Polsko v současnosti vede jednání s USA o modernizaci svých 48 stíhaček F-16 na nejnovější verzi Viper. Podle amerického Ministerstva zahraničí cena dosáhne maximálně 7,3 miliardy dolarů, tedy 152 milionů dolarů za modernizaci jednoho letounu. V porovnání s cenou, za jakou Česko pořídilo letouny F-35 (208 milionů dolarů za letoun), je tato částka skutečně přibližně o třetinu nižší. Modernizace stávajících letounů F-16 ale není jediný krok, ke kterému Polsko přistoupilo. Kromě toho totiž v roce 2020 uzavřelo smlouvu o nákupu 32 nových stíhaček F-35A, tedy stejného druhu letounů, který se rozhodla pořídit i Česká republika. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura reaguje na dotaz moderátorky, proč v době, kdy probíhá válka na Ukrajině a eskaluje situace na Blízkém východě, podle něj není nutné více investovat do obrany. Okamura jako důvod uvádí, že armáda dle jeho názoru nedokáže realizovat ani stávající výdaje, a tvrdí, že současné hospodaření není úsporné. Jako příklad připomíná nákup polní kuchyně, kterou armáda ještě nedostala.

Nákup polní kuchyně 

Armáda smlouvu na nákup polní kontejnerové kuchyně typu KALICH uzavřela v listopadu 2023 s firmou 4 Army (.pdf, str. 1 z 53), která obchoduje s Ministerstvem obrany od roku 2019 a s armádou má uzavřenou například rámcovou dohodu na dodávky sociálních kontejnerů a jímek (.pdf).

Jednatelem a majitelem této společnosti je bývalý člen ODS Vlastimil Sehnal, který v letech 2004–2010 za tuto stranu působil jako senátor. Sehnal později z ODS vystoupil a v roce 2017 založil hnutí Sportovci pro společnost, které v témže roce neúspěšně kandidovalo do sněmovních voleb.

Soupravu polní kuchyně za celkem 65 945 000 korun měla armáda podle smlouvy obdržet do 15. října 2024 (.pdf, str. 3 z 53). Podle zjištění Seznam Zpráv z května 2025 však armáda soupravu od firmy nedostala. Mluvčí Ministerstva obrany uvedl, že po dodání zboží resort vypočítá pokutu z prodlení, která činí 0,2 % z kupní ceny za každý den (.pdf, str. 15 z 53).

Závěr

Ministerstvo obrany objednalo polní kuchyni za téměř 66 milionů korun v listopadu 2023. V květnu 2025 Seznam Zprávy informovaly, že armáda kuchyni stále neobdržela, ačkoli podle smlouvy měla být dodána do poloviny října 2024. Společnost 4 Army, s níž armáda zakázku uzavřela, vlastní bývalý senátor za ODS Vlastimil Sehnal, který však již členem ODS není. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku odmítá zvyšování investic do obrany a ohrazuje se proti grafu s výdaji na obranu vybraných států, který použil moderátor v úvodu diskuze o obraně (video, čas 43:28). Podle Okamury šlo pouze o výběrový přehled, který vyvolával dojem, že závazek NATO alokovat 2 % HDP na obranu nedodržuje jen malá část členských států Aliance. Poté uvedl, že takových států je více, a dodal, že jej plní 23 zemí z celkového počtu 32 členů.

Srovnání výdajů na obranu

Severoatlantická aliance má sice 32 členů, Island ale nemá vlastní armádu, a jeho výdaje se tedy neevidují. Podle údajů NATO z června 2024 závazek vynakládat 2 % HDP na obranu splnilo 23 členských států (.pdf, str. 4). Dle těchto předběžných dat cíl naopak nedokázalo splnit osm zemí, konkrétně Chorvatsko, Portugalsko, Itálie, Kanada, Belgie, Lucembursko, Slovinsko a Španělsko.

O obranných výdajích také pojednává výroční zpráva NATO z dubna 2025, která obsahuje novější předběžné odhady. Aktuálnější data ukazují, že závazek v roce 2024 splnilo 22 zemí (.pdf, str. 18). Oproti předchozímu přehledu se totiž pod hranici 2 % HDP propadla Černá Hora.

Závěr

Severoatlantická aliance eviduje data o výdajích na obranu u 31 z celkových 32 států. Podle předběžných údajů NATO z června 2024 závazek vydávat na obranu 2 % HDP loni splnilo 23 členských států. Podle výroční zprávy NATO z letošního dubna, která obsahuje aktuálnější předběžné odhady, závazek dodrželo 22 členů. Výrok Tomia Okamury z uvedených důvodů hodnotíme jako pravdivý.