Přehled ověřených výroků

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odpovídá na otázky týkající se budoucí zahraniční politiky, kterou by jeho vláda po svém jmenování prosazovala. Reaguje přitom na dotaz, zda už jej kontaktoval ukrajinský prezident Zelenskyj. Andrej Babiš odpovídá, že si spolu již volali a měli relativně dlouhý hovor. Zároveň také uvádí, že se s ukrajinským prezidentem domluvili na návštěvě jeho země po sestavení vlády, a dodává, že spolu již několikrát mluvili.

První setkání Andreje Babiše a Volodymyra Zelenského

První setkání, které mezi bývalým českým premiérem a tehdy nově zvoleným prezidentem Ukrajiny Volodymyrem Zelenským proběhlo, se konalo během Valného shromáždění OSN v září 2019 v New Yorku. Tehdejší premiér Babiš během něj se Zelenským řešil vztahy obou států i pozici zemí Visegrádské skupiny a v rámci českého předsednictví V4 pozval ukrajinského prezidenta do Prahy na setkání s jejími dalšími zástupci. Volodymyr Zelenskyj zase pozval Andreje Babiše na Ukrajinu.

Cesta Andreje Babiše na Ukrajinu

Andrej Babiš v listopadu 2019 navštívil Ukrajinu, kde jednal s tehdejším ukrajinským předsedou vlády Oleksijem Hončarukem, tehdejším předsedou ukrajinského parlamentu Dmytrem Razumkovem a také se samotným prezidentem Zelenským. Jednalo se o první návštěvu českého premiéra na Ukrajině po jedenácti letech. Andrej Babiš tehdy znovu pozval prezidenta Zelenského na jednání V4 do Prahy.

Podle vyjádření Andreje Babiše na síti X z 9. října 2025 se jednalo o jejich třetí a zároveň zatím poslední setkání. O žádném dalším společném jednání jsme žádné zmínky nenalezli ani v médiích, ani na Babišových sociálních sítích. V lednu 2023 v rámci prezidentských voleb Babiš mimo jiné zmínil, že „s prezidentem Zelenským jednal i ve Skotsku“ (video, čas 21:28). Toto tvrzení se nám z veřejně dostupných zdrojů nicméně ověřit nepodařilo. Oba politici se ale účastnili klimatické konference COP26 ve skotském Glasgow v listopadu 2021. S dotazem, zdali tam Babiš jednal se Zelenským nebo se s ním případě setkal při jiné příležitosti, jsme se obrátili na tiskového mluvčího hnutí ANO Martina Vodičku, který nám ke dni vydání naší analýzy neodpověděl.

Telefonát mezi Babišem a Zelenským

Den před námi ověřovaným rozhovorem pro Deník.cz si prezident Zelenskyj a Andrej Babiš telefonovali. V rozhovoru měl předseda hnutí ANO vyjádřit svou podporu a popřát Zelenskému, aby válka na Ukrajině co nejdříve skončila. Oba se podle Babiše zároveň domluvili na možném budoucím setkání, kdy by Andrej Babiš osobně přijel na Ukrajinu. Podle Volodymyra Zelenského budou další spolupráci řešit právě během osobního setkání.

Závěr

Předseda hnutí ANO skutečně s Volodymyrem Zelenským mluvil už nejméně třikrát. Z veřejných zdrojů jsou známé dvě osobní schůzky obou politiků, jedna během Valného shromáždění OSN v New Yorku v září roku 2019, druhá během cesty Andreje Babiše na Ukrajinu v listopadu téhož roku. V říjnu 2025 si spolu telefonovali. Podle Babišova příspěvku na síti X z letošního října dokonce došlo už ke třem osobním setkáním, k tomu třetímu jsme však nedohledali doklady. Obrátili jsme se proto na tiskového mluvčího hnutí ANO, odpověď jsme ke dni vydání analýzy nedostali. Oba politici spolu však skutečně mluvili alespoň třikrát vč. telefonních hovorů, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na otázku moderátorky ohledně kampaně před prezidentskými volbami v roce 2023, ve kterých ve druhém kole kandidoval proti současné hlavě státu Petru Pavlovi. V kontextu výroku tvrdí, že se kampaň vyostřila kvůli přístupu tehdejší vládní pětikoalice, a dodává, že Pavel proti němu nevedl agresivní kampaň. Následně opravuje redaktorku a uvádí, že neříkal, že by chtěl Pavel zavléct Česko do války, ale že pouze vyzdvihoval svoje kvality diplomata.

Předvolební kampaň

Andrej Babiš zjevně naráží na své předvolební billboardy, které se objevily po prvním kole voleb a na kterých stálo „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják“. Tento slogan byl předmětem kritiky, po prezidentském duelu v Blesku Babiš ovšem uváděl, že billboardy měnit nechce, a dodal, že ilustrují jeho snahu ukončit válku a zprostředkovat mír.

Andrej Babiš tedy o svém tehdejším protikandidátovi, který je armádním generálem ve výslužbě a v minulosti byl náčelníkem generálního štábu české armády a předsedou Vojenského výboru NATO, na billboardech explicitně nemluvil. České televizi nicméně předvolební slogan v návaznosti na probíhající kritiku, že je urážlivý vůči vojákům, tehdy vysvětloval slovy: „Samozřejmě na tom billboardu mluvím o panu Pavlovi a možná místo voják tam mělo být generál.“ (video, čas 3:59) Později se objevily billboardy s textem „Generál nevěří v mír. Volte mír. Volte Babiše“.

Závěr

Andrej Babiš správně uvádí, že v kampani před prezidentskými volbami v roce 2023 používal slogan, ve kterém stálo, že nezavleče Česko do války, jelikož je diplomat, a ne voják. Ačkoliv text Petra Pavla explicitně nezmiňoval, Babiš později upřesnil, že slogan, resp. billboard mluví právě o Pavlovi. Zjevně tak naznačoval, že právě Pavel by ČR mohl do zatáhnout do války. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš (ANO) v kontextu výroku kritizuje rozpočtové hospodaření vlády Petra Fialy a tvrdí, že na podporu Ukrajiny jeho vláda ve státním rozpočtu nevyčlení žádné peníze. Poté reaguje na otázku, zda se bude Česko pod jeho vedením dále podílet na muniční iniciativě. Odpovídá, že ani do ní nechce investovat prostředky z rozpočtu, a současně zpochybňuje transparentnost samotného programu. Poté uvádí příklad rozpočtu vojenské rozvědky, ve kterém se podle něj objevilo 4,7 miliardy korun, a podrobnosti o této částce nebyly sděleny.

Financování rozvědky

Finance určené Vojenskému zpravodajství jsou součástí rozpočtu Ministerstva obrany (.pdf). Pro rok 2024 byly původně plánovány výdaje na strategické zpravodajství ve výši přibližně 7,56 miliardy korun (.pdf, str. 61). Podle státního závěrečného účtu však konečné čerpání dosáhlo 12,04 miliardy korun, oproti původnímu plánu šlo tedy zhruba o 4,5 miliardy korun více (.pdf, str. 61). O navýšení informoval také server Aktuálně.cz, který uvádí částku 12,4 miliardy korun.

Mluvčí Vojenského zpravodajství Jan Pejšek uvedl, že k navýšení rozpočtu došlo kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v souvislosti s válkou na Ukrajině. Detaily rozpočtu jsou však podle jeho vyjádření utajené. Vrchní ředitel ekonomické sekce Ministerstva obrany Richard Vítek se k navýšení odmítl veřejně vyjádřit, a to právě kvůli utajení. Otázka měla být projednána na zasedání sněmovní komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství, jejímiž členy byli mimo jiné i čtyři zástupci hnutí ANO. Zasedání komise se podle pozvánky konalo 11. září 2025 (.pdf). Zpráva o působení vojenské rozvědky za rok 2024 byla projednávána v režimu tajné. Z veřejně dostupných zdrojů tedy nelze zjistit, na co se zvýšené finanční prostředky použily.

Závěr

Podle státního závěrečného účtu narostly výdaje směřující k vojenské zpravodajské službě v roce 2024 oproti původnímu plánu přibližně o 4,5 miliardy korun. Změnou rozpočtu se měla zabývat sněmovní komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství, jejímiž členy byli i čtyři poslanci hnutí ANO. Protože však projednání související zprávy probíhalo v utajeném režimu, nelze z veřejně dostupných zdrojů ověřit, zda jeho členové měli přístup k důvodům tohoto navýšení. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odpovídá na otázku, zda by jako premiér revidoval vztahy s Ukrajinou. Vysvětluje, že státní rozpočet je momentálně „na dně“ a nejsou v něm prostředky pro přímou finanční pomoc Ukrajině. Dodává, že české zbrojařské firmy mohou dále exportovat svoje zboží na Ukrajinu a Česká republika bude Kyjev podporovat prostřednictvím unijního rozpočtu a přímé humanitární pomoci.

Rozpočet EU

Evropská unie přijímá dlouhodobé výdajové plány, tzv. víceleté finanční rámce, kde si stanovuje výdajové priority a limity na několik let dopředu. Stávající dlouhodobý rozpočet byl sestaven na období 2021–2027. Kromě dlouhodobého rozpočtu se přijímá i roční rozpočet. Ten stanovuje výdaje a příjmy na daný rozpočtový rok, a to podle částek schválených v dlouhodobém rozpočtu.

Návrh rozpočtu předkládá Evropská komise a ten poté schvaluje Evropský parlament a Rada EU, které tvoří tzv. rozpočtový orgán. Unijní rozpočet, na rozdíl od státních rozpočtů členských států, musí být vyrovnaný. Je financován převážně z vlastních zdrojů, kam spadají příspěvky členských států odvíjející se od výše jejich hrubého národního důchodu (HND) nebo příspěvky založené na dani z přidané hodnoty. Další vlastní zdroje získává Unie například z cel.

Unijní pomoc Ukrajině

V letech 2022–2024 Evropská unie poskytovala finanční podporu Ukrajině prostřednictvím balíčků makrofinanční pomoci. Od roku 2024 začala Unie Ukrajinu podporovat také pomocí tzv. Nástroje pro Ukrajinu.

Návrh unijního rozpočtu na rok 2026 zatím počítá s makrofinanční pomocí Ukrajině ve výši 300 tisíc eur (.pdf, str. 20) a podporou v rámci Nástroje pro Ukrajinu nejméně ve výši 3,9 miliardy eur (str. 23). Představitelé EU dále navrhují poskytnout Ukrajině půjčku ve výši 140 miliard eur, která by byla financovaná ze zmražených ruských státních dluhopisů.

Závěr

Rozpočet Evropské unie je financován primárně z příspěvků členských států. Podle návrhu rozpočtu na rok 2026 přislíbila pomoc Ukrajině nejméně ve výši 3,9 miliardy eur. Skutečně tedy platí, že Česká republika bude podle aktuálního návrhu přispívat na podporu Ukrajiny prostřednictvím unijního rozpočtu. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru pro Deník mj. mluvil o tom, že by jako premiér odmítl migrační pakt. Kateřina Perknerová na to uvádí, že migrační pakt zavádí právě ta opatření, po kterých prý Andrej Babiš sám volal, tzn. azylové řízení na vnějších hranicích EU. Babiš ve své odpovědi tvrdí, že volal po azylových řízeních zcela mimo EU, např. v Tunisu, a nikoli na evropské půdě, tedy ani na vnějších hranicích.

Azylové řízení podle migračního paktu

Když žadatel o ochranu dorazí na vnější hranici EU, bude podle paktu muset nejprve projít prověřováním, které určí, jaký typ azylového řízení na něj EU uplatní. Proces kontroly zahrnuje zjištění nebo ověření totožnosti, zdravotní prohlídku a posouzení zranitelnosti, dále pak bezpečnostní kontrolu včetně sejmutí otisků prstů. Výsledky prověřování mají být následně zadány do společné databáze Eurodac a stanou se základem pro azylový proces.

Pokud žadatelé o azyl projdou úspěšně prověřovacím procesem, mohou postoupit k jednomu ze dvou azylových řízení. Prvním je běžné řízení, při kterém se do šesti měsíců posuzují důvody pro udělení azylu. Druhým typem řízení je tzv. povinné řízení na hranicích. To se vztahuje na osoby, u kterých je na základě prověřování nízká pravděpodobnost přijetí žádosti, dále na osoby, které uvádějí orgány EU v omyl nebo představují bezpečnostní riziko.

Žadatelé v tomto řízení nemají povolení ke vstupu na území členského státu, ve kterém žádají o azyl. Musí zůstat ve zvláštním hraničním ubytovacím zařízení a být k dispozici pro posouzení. Proces by měl proběhnout v blízkosti hranic a měl by být dokončen do tří měsíců, a to včetně odvolání. Pokud není žadateli azyl přiznán, následuje jeho navrácení do země původu v rámci zvláštního návratového postupu. Daná osoba musí být do tří měsíců vyhoštěna z EU.

Extrateritoriální zpracování žádostí o azyl

Migrační pakt ani jiná ustanovení unijního práva nepočítají se zpracováním žádostí o azyl mimo území EU (.pdf, str. 4). Proti možnému extrateritoriálnímu zpracování rozhodnutí o azylu se vyslovil (.pdf, str. 4–5) Evropský soud pro lidská práva (.pdf, str. 3) i Soudní dvůr Evropské unie. Myšlenku „tranzitních center“ ve třetích zemích, o které mluví Andrej Babiš, v průběhu let navrhovalo např. Dánsko nebo Německo.

Hnutí ANO a azylová řízení

Andrej Babiš v roce 2018 uvedl, že by lidé, kteří prchají před konfliktem nebo pronásledováním, měli mít možnost žádat o azyl mimo Evropu. Ve stejném roce EU plánovala, že budou zavedena migrační střediska v severní Africe, kde by se před vstupem do EU oddělovali lidé s nárokem na azyl od ostatních migrantů.

Obdobný návrh hnutí ANO ve svých předvolebních programech nemělo (.pdf). Např. ve svém programu do Evropských voleb v roce 2019 pouze psalo, že bude usilovat o zřízení přijímacích center na vnější hranici EU (.pdf, str. 5), nikoli mimo Unii. Program hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2025 pak mluvil o odmítnutí migračního paktu a přijetí nového migračního zákona o migraci a azylu (.pdf, str. 14). Andrej Babiš svůj záměr odmítnout migrační pakt potvrdil po sněmovních volbách na tiskové konferenci a na facebookovém profilu hnutí ANO. 

V letošní předvolební publikaci, která je souborem Babišových komentářů, předseda hnutí ANO zmínil, že „o azylových centrech a řešení migrace mimo Evropu mluvil už v roce 2015“ (.pdf, str. 51). Dále se v dokumentu nachází komentář z července 2023, ve kterém Babiš psal o tom, že „azylová řízení musíme podle vzoru Austrálie provádět mimo území EU“ (.pdf, str. 162). Přestože tedy tento požadavek není uveden v předvolebních programech hnutí ANO, ve své knize Andrej Babiš skutečně volal po řešení, které se od migračního paktu odlišuje.

Závěr

Podle evropského Paktu o migraci a azylu mají azylová řízení probíhat na území Evropské unie i v případech povinného řízení na hranicích. Se zpracováním azylových žádostí na území třetích zemí pakt nepočítá. Představitelé hnutí ANO mluvili o odmítnutí migračního paktu, Andrej Babiš o nutnosti konání azylových řízení mimo státy EU mluví dlouhodobě a tento požadavek se objevil i v publikaci pro letošní sněmovní volby. Babišův postoj se tak od migračního paktu skutečně odlišuje, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš (ANO) odpovídá na otázku, jakým způsobem hnutí ANO plánuje obejít či nenaplňovat pravidla nastavená tzv. migračním paktem. Hnutí totiž odmítnutí paktu uvádělo jako jednu ze svých priorit před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2025 (.pdf, str. 14). Andrej Babiš odpovídá, že tak plánuje učinit po vzoru Polska, které pakt podle jeho slov odmítlo.

Migrační pakt

Nový pakt o migraci a azylu nahrazuje dosavadní tzv. Dublinský systém a klade si za cíl sjednotit postupy, urychlit řízení a spravedlivěji rozložit odpovědnost mezi státy. Klíčovou novinkou je povinná, ale flexibilní solidarita: každý rok Komise navrhne a Rada schválí roční rezervoár solidarity s nejméně 30 000 relokacemi a alespoň 600 miliony EUR ve formě finančních příspěvků. Státy si však volí formu zapojení – přijetí osob, finanční ekvivalent (zhruba 20 000 € za každého nepřijatého) nebo jinou operativní podporu (personál, vybavení, podpora návratů). Tento princip tak nahradí předchozí systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili.

Postoj Polska při schvalování

Polsko už v červnu 2022 nepřistoupilo k „deklaraci solidarity“ (.pdf), která tvořila předstupeň jejího pozdějšího nastavení. První důležité hlasování následovalo 8. června 2023, kdy ministři vnitra v Radě EU schválili klíčové části paktu kvalifikovanou většinou. Pro hlasovalo 21 států, proti byly pouze Polsko a Maďarsko. Na schvalování se podílel i Evropský parlament, který 10. dubna 2024 na svém plenárním zasedání schválil deset právních předpisů, z nichž se pak skládá.

Finální přijetí paktu proběhlo 14. května 2024, kdy jej Rada schválila po úsecích opět kvalifikovanou většinou. Polsko a Maďarsko hlasovaly jako jediné země u všech projednávaných aktů proti. Schválená legislativa by měla nabýt účinnosti v červnu 2026.

Závaznost paktu

Protože většina paktů má formu nařízení, členský stát nemůže jednostranně odmítnout jejich uplatňování, aniž by porušoval unijní právo. Většina přijaté legislativy je tak přímo závazná pro všechny členské státy včetně Polska i Maďarska, ačkoliv tyto státy hlasovaly v jednotlivých otázkách proti.

Komise už v březnu 2025 upozornila, že pakt je závazný pro všechny členy, a že pokud by některý stát jeho provádění zdržoval nebo podrýval, podnikne nezbytné kroky. Může tak zahájit tzv. infringement neboli řízení o nesplnění povinnosti, které může vyústit v žalobu k Soudnímu dvoru EU a finanční sankci. Některé požadavky paktu už také byly částečně zavedeny do českých zákonů.

Postoj polských politiků

Odmítavý postoj k paktu důrazně prosazovalo vedení strany Právo a Spravedlnost (PiS). V říjnu 2023 vláda PiS uspořádala spolu s volbami referendum o migraci s otázkou na přijímání „tisíců nelegálních migrantů na základě relokačního mechanismu EU“. Více než 97 % hlasovalo proti, účast však nebyla dostatečná a referendum bylo neplatné (.pdf, str. 3). Předchozí prezident Andrzej Duda zdůrazňoval, že nesouhlasí s relokací migrantů již od migrační krize. Krátce před volbami vystoupil s premiérem Morawieckým a označil pakt za diktát „bruselských elit“.

Současný premiér Donald Tusk (ve funkci od prosince 2023) tvrdí, že Polsko nebude pakt implementovat, pokud by znamenal nucené přijímání migrantů. Také se snaží o vyjednání úlev v rámci pravidel EU. Nový prezident Karol Nawrocki v říjnu 2025 zaslal předsedkyni Komise dopis, ve kterém píše, že Polsko případné relokace odmítne.

Polsko svou pozici zdůvodňuje tím, že nese mimořádnou migrační zátěž. Už od začátku války poskytuje dočasnou ochranu zhruba milionu osob z Ukrajiny – patří k nejzatíženějším státům EU. Zároveň od roku 2021 čelí tlaku na jeho vnější hranici s Běloruskem, kde dochází k organizovanému navádění migrantů k nelegálním vstupům (.pdf). Pakt nicméně umožňuje mimořádnou migrační zátěž dočasně zohlednit při plnění solidarity. Komise každoročně vyhodnotí situaci a dotčené zemi může snížit povinný příspěvek solidarity nebo zemi zařadit mezi její příjemce.

Závěr

Polsko při přijímání paktu hlasovalo proti a jeho představitelé odmítají povinné relokace. Pakt byl však schválen v Evropském parlamentu i Radě a většina legislativy byla přijata jako nařízení EU, a je tak závazná pro všechny členské země včetně Polska. Neuplatňování přijaté legislativy by znamenalo porušení unijního práva, které může Evropská komise žalovat, a může tak potencionálně docílit finanční sankce pro danou zemi. Polsko nicméně avizovalo, že se podmínkami paktu nebude řídit, pokud zůstanou v původně schválené podobě. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš reaguje na tvrzení, že pokud jeho budoucí vláda odmítne zavést emisní povolenky ETS II, které již přijala Rada EU, nedostane Česko peníze z Modernizačního fondu na podporu energetické transformace. Babiš tuto možnost nepřipouští a říká, že bude hledat spojence pro vyjednávání s Evropskou komisí. Nesouhlas s povolenkami už podle něj přitom vyjádřilo 19 členských států.

Emisní povolenky EU

Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) vytvořený Evropskou unií má za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Je založen na principu, kdy společnosti nakupují povolenky, které musí získat na pokrytí svých emisí. Provozovatelé potřebují povolenku na každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry.

Systém obchodování s emisními povolenkami v EU funguje od roku 2005 (.pdf, str. 631, 634). V roce 2023 pak členské státy schválily revizi celého systému kvalifikovanou většinou. Polsko a Maďarsko hlasovaly proti, Belgie a Bulharsko se zdržely. Výsledkem bylo vytvoření nového systému ETS II, který bude pokrývat emise z budov, silniční dopravy a malého průmyslu. Systém má být plně spuštěn v roce 2027 a jeho cílem je snížit emise v těchto sektorech do roku 2030 o 42 % oproti roku 2005.

Kritika členských států

Podle vyjádření premiéra Petra Fialy z června 2025 česká vláda se zavedením nového systému povolenek nesouhlasila kvůli obavám ze zdražování pohonných hmot a bydlení. V rámci EU se proto pokusila najít podporu pro jeho zrušení, kterou však nezískala. Česko nicméně iniciovalo alespoň revizi systému a vypracovalo tzv. non-paper – neformální dokument, který jménem 18 členských států zaslalo v červenci 2025 Evropské komisi (.pdf). Podle pozdějšího Fialova vyjádření byl jejich počet ještě o jednu zemi vyšší a iniciativu tak nakonec podpořilo 19 členských států.

Společná iniciativa kritizuje nedostatečnou předvídatelnost cen povolenek a navrhuje úpravy ETS II, jako například pravidelné zveřejňování informací o cenových prognózách, dřívější zahájení aukcí nebo navýšení množství emisních povolenek na trhu (.pdf, str. 2–3). Dokument však nepožaduje zrušení emisních povolenek. Evropská komise v září 2025 přislíbila, že požadavky na úpravu systému zapracuje.

Závěr

Česká republika kvůli obavám z dopadu emisních povolenek na domácnosti a podniky vypracovala v roce 2025 tzv. non-paper, který kritizuje podobu ETS II a navrhuje jeho úpravy. Dokument podpořilo dalších 18 členských států EU a česká vláda ho následně zaslala Evropské komisi. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odpovídá na otázku, jakým způsobem plánuje v případě sestavení vlády plnit slib o zastavení zadlužování země, když hospodářská strategie hnutí ANO klade mnoho nároků na výdaje státního rozpočtu. Podle Andreje Babiše by vláda mohla ušetřit zlepšením výběru daní, růstem HDP nebo např. tím, že bude „brutálně šetřit na vládním provozu“ a ušetří tak dle jeho slov 24 mld. Kč za čtyři roky.

Výdaje organizačních složek státu

„Náklady na vládní provoz“ chápeme jako tzv. provozní běžné výdaje jednotlivých organizačních složek státu (OSS). Mezi OSS (.pdf) patří mj. ministerstva, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) nebo Úřad vlády. Mezi „provozní běžné výdaje“ se pak řadí nutné provozní výdaje OSS jako nákupy materiálu, paliv, energie nebo pitné vody, služby, ICT služby, nájemné, cestovné a další běžné výdaje (.pdf, str. 31). Složku „užší/provozní běžné výdaje OSS“ dlouhodobě sleduje Ministerstvo financí v přehledech státních rozpočtů. V roce 2025 činí tyto náklady celkem 98,8 mld. Kč, tedy 4,2 % celkových výdajů státního rozpočtu (.pdf, str. 31).

Pokud by tedy v roce 2025 stát ušetřil pět procent na provozních výdajích OSS, jednalo by se o 4,94 mld. Kč. V případě, že by ušetřil každý rok stejnou částku z této sumy, za čtyři roky by tvořila celková úspora 19,76 mld. Kč. Částku převyšující 24 miliard by pak stát ušetřil až za pět let. Pro upřesnění jsme se obrátili s dotazem na hnutí ANO, zda „náklady na vládní provoz“ kromě OSS zahrnují i jiné výdaje. Ke dni zveřejnění naší analýzy jsme však odpověď neobdrželi.

Závěr

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš mluví o úspoře v rámci „vládního provozu“, který chápeme jako užší běžné výdaje jednotlivých organizačních složek státu (OSS). Výdaje na tuto položku v roce 2025 představovaly 98,8 mld. Kč, tedy 4,2 % celkových výdajů státního rozpočtu. Při pětiprocentní úspoře by stát z této částky ušetřil ročně 4,94 mld. Kč, za čtyři roky by tak úspora dosáhla 19,76 mld. Kč. Andrej Babiš tedy uvádí vyšší číslo, jímž se nevejde do našeho standardního 10% tolerančního pásma. Jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru mluví o pokroku v oblasti výstavby dálnic. Tvrdí, že doba přípravy a výstavby dálnic trvá 8,5 roku, a dodává, že ke zkrácení této doby došlo díky zákonům prosazeným jeho vládou.

Doba přípravy a výstavby dálnic

V Česku je délka výstavby dálnic častým předmětem kritiky jednotlivých vlád. Nejčastěji se stavby a přípravy protahují kvůli problémům s odkupem pozemků a dokumentací. V roce 2019 Ministerstvo dopravy zveřejnilo analýzu, podle které trvala celá doba přípravy dálničních a silničních staveb v průměru přibližně 12 let (.pdf). Toto období zahrnuje fázi koncepce, ve které probíhá např. studie proveditelnosti stavby, dále zahrnuje fázi územní přípravy, fázi stavební přípravy a předrealizační fázi, která končí zahájením stavby. Samotná výstavba pak podle tehdejšího dokumentu Ministerstva dopravy trvala další tři roky (.pdf, str. 14 z 16). Celý proces přípravy a výstavby tak vycházel v průměru zhruba na 15 let.

Pokud bychom do délky „přípravy“ nezapočítali fázi koncepce, ale zahrnuli bychom jen samotnou územní a stavební přípravu a předrealizační fázi výstavby, délka této přípravy dosahovala v průměru cca 8 let (.pdf). Celková doba od zahájení územní přípravy po zprovoznění stavby (.pdf, str. 14 z 16) tak v průměru vychází přibližně na 11 let.

Ohledně novějších dat jsme se s dotazem jsme se obrátili na tiskové oddělení Ministerstva dopravy. Podle jeho vyjádření „je možné říci, že průměrná délka přípravy běžné nekomplikované dopravní stavby trvá 8 až 10 let“. Dobu „přípravy“ tiskové oddělení v tomto případě popisovalo jako období, které začíná „schválením zařazení do přípravy“ Centrální komisí na Ministerstvu dopravy (.docx, str. 16; .pdf) a končí zahájením provozu dálnice. K tomu ale resort dopravy pro Demagog.cz zároveň dodal, že „u složitějších staveb“, např. u Pražského okruhu, dálnice D3, D52 nebo D49, je doba této přípravy „15 až 20 let“.

Snahy o zkrácení doby přípravy

V roce 2020 během vlády Andreje Babiše schválil Parlament novelu zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury (tzv. liniového zákona), která vešla v účinnost v lednu 2021. Jedním z jejích cílů bylo umožnit rychlejší získání majetkových práv na pozemky potřebné ke stavbě. Přinesla také možnost umístit a povolit dopravní stavby v jednom řízení. Mluvčí Ministerstva dopravy František Jemelka v září 2021 uvedl, že novela „má zrychlit přípravu stavby dálnic z až 13 let pouze na osm až devět“.

Výstavbu dálnic ošetřuje i stavební zákon, jehož nová verze byla přijata v roce 2021, tedy rovněž za vlády Andreje Babiše, a nabyla účinnosti začátkem roku 2024. Ministerstvo pro místní rozvoj na svém webu uvádí, že se ve spojitosti s tímto zákonem očekává zkrácení doby povolovacích procesů o čtyři roky. Jde nicméně pouze o odhadovaný dopad (.pdf, str. 540 z 630), ne o popis současného stavu.

Informace o tom, zda tyto legislativní změny vedly k měřitelnému zkrácení přípravy a výstavby dálnic, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Ani vyjádření Ministerstva dopravy, které se týká výstavby „v současnosti“, nelze považovat za posouzení situace v posledních několika letech, jelikož tiskové oddělení Ministerstva hovoří mj. o stavbách, jejichž přípravy začaly už před 20 lety.

Závěr

Podle analýzy Ministerstva dopravy z roku 2019 trvala průměrná délka přípravy a výstavby dálnic asi 15 let. Z vyjádření Ministerstva dopravy pro Demagog.cz vyplývá, že celý proces u nekomplikované stavby činí 8–10 let, u složitějších staveb pak 15–20 let.

Během působení Babišovy vlády došlo ke schválení novely liniového zákona a nového stavebního zákona, které zjednodušují stavební dokumentaci a zisk povolení. Cílem těchto kroků bylo do budoucna výstavbu dálnic urychlit. Zatím však nejsou dohledatelné zdroje, podle kterých by šlo měřit skutečný dopad opatření na přípravu a výstavbu dálnic. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako neověřitelný.

V letech 2014 až 2017 bylo hnutí ANO součástí vlády Bohuslava Sobotky, ve které mělo svého zástupce na postu ministra dopravy. Sám Andrej Babiš byl tehdy ministrem financí. Hnutí ANO resort dopravy řídilo také později v letech 2017 až 2021 během působení vlády Andreje Babiše.

Dle dokumentů Ředitelství silnic a dálnic v roce 2009 existovala územní rozhodnutí (.pdf, str. 6–7) pro devět částí dálnice D6 (tehdy rychlostní silnice R6). Jednalo se o úseky Karlovy Vary – Olšová Vrata, Knínice–Bošov, Lubenec–Bošov, obchvat Lubence, přeložku dálnice u Hořesedel, přeložku u Krupé, úsek Nové Strašecí – Řevničov, obchvat Řevničova a obchvat Hořoviček. V případě zmíněného úseku mezi Lubencem a Bošovem už v té době probíhalo také výběrové řízení na zhotovitele stavby, které bylo spuštěno na konci roku 2008.

O tom, že státu chybí finance na výstavbu některých silnic a dálnic, se mluvilo už v roce 2009. V době působení vlády Petra Nečase došlo v roce 2010 k oficiálnímu pozastavení výstavby silnice R6 ministrem dopravy Vítem Bártou. Důvodem podle tehdejšího mluvčího ministra dopravy bylo, že stát musel přistoupit k rozpočtovým škrtům. Samotný premiér Petr Nečas na podzim 2010 uvedl, že vláda pravděpodobně peníze na R6 poskytne až v letech 2012–2013. Pozastavení výstavby se týkalo tehdy rozestavěné části Lubenec–Bošov, která byla ale nakonec otevřena v roce 2015. 

Před začátkem roku 2016 byl dokončen právě jen úsek Lubenec–Bošov, u ostatních osmi úseků nebylo do té doby ani zahájeno výběrové řízení. Až v roce 2016 došlo k vypsání výběrových řízení u tří staveb. Těmi byly obchvat obce Lubenec, obchvat Řevničova a úsek mezi Řevničovem a Novým Strašecím, přičemž všechny tyto části D6 se řidičům otevřely v letech 2020 a 2021, ještě během působení Babišovy vlády (.pdf; .pdf; .pdf, vše str. 4).

Zároveň v roce 2016 došlo k sepsání nového záměru projektu pro přeložku u Hořesedel a přeložku u Krupé. Úsek u Krupé se dočkal zahájení výběrového řízení na zhotovitele stavby v listopadu 2020, úsek u Hořesedel až po konci Babišova kabinetu v prosinci 2021 (.pdf; .pdf, vše str. 2). Během působení Babišovy vlády bylo také zahájeno výběrové řízení u nyní stále ještě nedokončeného obchvatu Hořoviček a došlo k vydání druhého územního rozhodnutí u nedokončeného úseku mezi Knínicemi a Bošovem (.pdf; .pdf; .pdf, vše str. 4).

Závěr

V roce 2009 a dříve bylo vydáno územní rozhodnutí u celkem devíti staveb dálnice D6, která vede z Prahy přes Karlovy Vary na Cheb. Před nástupem Sobotkovy vlády v roce 2014 ale u žádné z těchto devíti staveb ještě nezačala výstavba a jen u jedné z nich bylo zahájeno výběrové řízení na zhotovitele stavby. V roce 2016, kdy Ministerstvo dopravy řídilo hnutí ANO, bylo vypsáno výběrové řízení u tří staveb D6. Ty pak byly dokončeny v letech 2020–2021. U dalších dvou staveb došlo v roce 2016 také ke schválení záměru projektu. U řady staveb D6, které měly v roce 2009 platná územní rozhodnutí, tedy skutečně v roce 2016 došlo k posunu jejich přípravy. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.