Přehled ověřených výroků

Libor Vondráček (Svobodní) reagoval na otázku, zda se po volbách Svobodní příliš rychle neodklonili od požadavku na referendum o vystoupení z Evropské unie. Toto tvrzení odmítl a uvedl, že cílem zůstává prosadit zákon o obecném referendu, podobně jako to podle něj dříve plánovala někdejší vláda hnutí ANO. Dle jeho slov tento závazek obsahovalo programové prohlášení minulé Babišovy vlády.

Ústavní zákon o obecném referendu

V České republice se občané mohou podílet na výkonu moci nejen prostřednictvím volených zástupců, ale i přímo. Ústava i Listina základních práv a svobod tuto možnost zmiňují, vymezují ji však pouze rámcově. Aby se mohlo konat celostátní referendum, musel by být přijat zvláštní ústavní zákon, který by stanovil jeho pravidla. Takový zákon ale dosud chybí (.pdf, str. 702), a lidé tak mohou hlasovat jen v místních či krajských referendech podle běžného zákona z roku 2004.

V historii České republiky se celostátní referendum uskutečnilo pouze jednou, v roce 2003, kdy byl otázkou vstup do EU, a to na základě jednorázového ústavního zákona. Pro schválení ústavního zákona je nutná třípětinová většina všech poslanců a třípětinová většina přítomných senátorů.

Zákon o referendu během vlád Andreje Babiše

Přijetí ústavního zákona o referendu přislíbily obě předchozí vlády Andreje Babiše (ANO). První Babišova vláda ho zmínila v programovém prohlášení z ledna 2018, ve kterém slíbila „doplnit ústavní systém o zákon o všeobecném referendu za přísného respektování čl. 6 Ústavy“, podle kterého mají politická rozhodnutí vycházet z vůle většiny, která je vyjádřená svobodným hlasováním.

V březnu 2018, ještě před vznikem druhé vlády, kabinet hnutí ANO podpořil (.doc, str. 1) poslanecký návrh ČSSD na zavedení celostátního referenda (.pdf), který počítal s vyloučením hlasování o členství v mezinárodních organizacích – tedy i o členství v EU a NATO (.pdf, str. 1).

Také programové prohlášení druhé Babišovy vlády z června 2018 obsahovalo závazek o předložení ústavního zákona o celostátním referendu. Vláda však vlastní návrh nepředložila a omezila se na souhlas (.pdf) se starším poslaneckým návrhem ČSSD, který do konce volebního období nestihl projít celým legislativním procesem.

Za vlád Andreje Babiše (ANO) předložily návrhy ústavního zákona o referendu také poslanci KSČM a SPD. Komunistický návrh počítal s možností hlasovat i o mezinárodních smlouvách (.pdf, str. 2 z 12), zachovával ale vyšší kvórum účasti i kontrolu Ústavního soudu (str. 3 z 12). Návrh SPD umožňoval hlasování o jakékoli otázce včetně zahraničně-politických a zaváděl nižší kvórum platnosti (.pdf, str. 1). Ani jeden z těchto návrhů vláda nepodpořila a oba návrhy se v Poslanecké sněmovně nedostaly přes první čtení.

K tématu referenda se hnutí ANO vrátilo také v roce 2023 za vlády Petra Fialy, kdy skupina poslanců předložila vlastní návrh ústavního zákona o celostátním referendu (.pdf). Ten se však nedostal ani do prvního čtení.

Závěr

Obě vlády Andreje Babiše se k zavedení referenda skutečně zavázaly ve svých programových prohlášeních. Vláda hnutí ANO žádný návrh ústavního zákona nepředložila, podpořila ale poslanecký návrh ČSSD na zavedení ústavního referenda, který ovšem vylučoval referendum o mezinárodních smlouvách. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Migrační pakt

Migrační pakt neboli Pakt o migraci a azylu nahrazuje dosavadní tzv. dublinský systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili. Klade si za cíl sjednotit postupy, urychlit řízení migrace a spravedlivěji rozložit odpovědnost za přijetí uprchlíků mezi státy. Jednou z novinek je povinná, ale flexibilní solidarita: Evropská komise každý rok navrhne a Rada schválí roční rezervoár solidarity s nejméně 30 000 relokacemi a alespoň 600 miliony eur ve formě finančních příspěvků. Státy si formu zapojení volí – mohou uprchlíky přijmout, zaplatit finanční ekvivalent (zhruba 20 000 eur za každou relokaci), nebo přispět jinou podporou (např. personálem nebo vybavením).

Historie přijetí

Evropská komise pakt o azylu a migraci formálně představila v roce 2020. Ministři vnitra v Radě EU následně v červnu 2023 schválili části paktu kvalifikovanou většinou. Pro hlasovalo 21 států, proti byly pouze Polsko a Maďarsko. Na schvalování se podílel i Evropský parlament, který v dubnu 2024 na svém plenárním zasedání schválil deset právních předpisů, které pakt představují.

Finální přijetí paktu proběhlo v květnu 2024, kdy jej Rada schválila po úsecích opět kvalifikovanou většinou. Polsko a Maďarsko hlasovaly jako jediné země u všech projednávaných aktů proti. Po schválení byly předpisy paktu publikovány v Úředním věstníku EU a pakt vstoupil v platnost 11. června 2024. Schválená legislativa by měla nabýt účinnosti v červnu 2026.

Účinnost předpisů

Komise v červnu 2024 přijala společný prováděcí plán, který pro EU i členské státy stanovil milníky při zavádění právních předpisů paktu, aby mohl být uplatňován od poloviny roku 2026. Členské státy měly do prosince 2024 dodat své národní prováděcí plány. Česká republika již částečně zavedla požadavky paktu do svých zákonů.

Většina paktu nabyde účinnosti 12. června 2026. Výjimkou je krizové nařízení, které bude účinné až od 1. července 2026. Už od 11. června 2024 navíc platí povinnost Komise vydávat zprávu o azylu a migraci. Část paktu přejatá do českých zákonů bude rovněž účinná od 12. června 2026.

Závěr

Většina opatření migračního paktu nabyde účinnosti 12. června 2026. Jednou z výjimek je krizové nařízení, které bude účinné až od 1. července 2026. Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na otázku, jak chce financovat svou hospodářskou strategii a zároveň snižovat zadlužení státu. Jako jedno z plánovaných opatření zmiňuje snížení korporátní daně z 21 % na 19 %. V této souvislosti se odvolává na vyjádření šéfky Finanční správy, která podle Babiše uvedla, že by toto opatření bylo fiskálně neutrální, tj. nebude mít dopad na celkové hospodaření státního rozpočtu.

Korporátní daň

V roce 2023 vláda Petra Fialy jako součást konsolidačního balíčku odsouhlasila zvýšení daně z příjmů právnických osob (tedy tzv. korporátní daně) z 19 % na 21 %, které vstoupilo v účinnost v lednu 2024. Ministerstvo financí od tohoto kroku očekávalo dodatečný přínos do státního rozpočtu ve výši cca 22 miliard korun ročně. Hnutí ANO v rámci kampaně před sněmovními volbami slíbilo vrátit sazbu zpět na 19 % (.pdf, str. 4).

Vyjádření Simony Hornochové

Generální ředitelka Finanční správy Simona Hornochová v prosinci 2023, tedy ještě před zavedením vyšší sazby korporátní daně, řekla, že opatření podle jejího názoru nepovede k reorganizaci podniků nebo jejich přesunu do zahraničí. Téměř rok po začátku účinnosti uvedla, že zvýšení sazby vedlo ke zvýšenému výběru daně z příjmů právnických osob. Ve veřejně dostupných zdrojích ani v mediální databázi Newton se nám nepodařilo dohledat, že by Hornochová komentovala plán hnutí ANO na snížení daně z příjmů pro firmy zpět na 19 %.

Závěr

Z veřejně dostupných zdrojů tedy nevyplývá, že by ředitelka Finanční správy Simona Hornochová někdy řekla, že návrat sazby daně z příjmů právnických osob na 19 % by byl pro rozpočet fiskálně neutrální. Naopak ve svých dřívějších vyjádřeních uvedla, že zvýšení sazby na 21 % vedlo ke zvýšenému výběru daně z příjmů právnických osob. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odpovídá na dotaz týkající se jeho vztahů s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, slovenským premiérem Robertem Ficem a případné spolupráce při prosazování společných zájmů v rámci Evropské unie. Uvedl, že je připraven spolupracovat s každým, kdo bude hájit stejné zájmy jako Česká republika. Jako příklad zmínil snahu o zrušení zákazu výroby aut se spalovacími motory, proti kterému se měl nedávno vyslovit i německý kancléř Friedrich Merz.

Zákaz výroby spalovacích motorů

Evropská komise již v červenci 2021 v souvislosti s tzv. Zelenou dohodou (Green Deal) navrhla ukončení prodeje nových aut se spalovacím motorem od roku 2035. Návrh nařízení, který je součástí balíčku Fit for 55 následně podpořil Evropský parlament v červnu 2022.

Rada EU pak na konci června 2022 přijala vyjednávací postoje ke zmíněnému balíčku, čímž se země EU dohodly na společném přístupu k návrhu. Rada se tehdy mj. shodla na záměru snížit emise oxidu uhličitého u nových osobních automobilů o 100 % do roku 2035. Tehdejší ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU‑ČSL) s návrhem souhlasila. Evropský parlament návrh schválil v únoru 2023 a Rada EU ho přijala přibližně o měsíc později.

Podotkněme, že tento návrh nezakazuje provoz vozidel se spalovacími motory, pouze má dojít k ukončení prodeje nově vyrobených aut se spalovacími motory. Jak například uvádí web Evropského parlamentu, nová pravidla „se netýkají stávajících automobilů“ a neznamenají, že od roku 2035 budou muset být „všechna auta“ na silnicích bez emisí. „Pokud si nyní koupíte nové auto (s klasickým spalovacím motorem, pozn. Demagog.cz), můžete s ním jezdit až do konce jeho životnosti,“ vysvětluje web.

Vyjádření Merze k chystanému zákazu

Friedrich Merz, který se stal německým kancléřem letos v květnu, se už v roce 2023 postavil proti zákazu výroby aut se spalovacími motory od roku 2035 s tvrzením, že transformace k udržitelnosti má být dosaženo pomocí technologií, nikoli zákazů.

Podle agentury AFP se Merz v říjnu 2025 vyjádřil, že chce, aby EU upustila od plánu na ukončení prodeje aut se spalovacími motory v roce 2035. Uvedl, že německé automobilky, jako jsou Volkswagen, BMW nebo Mercedes-Benz, vyjadřují obavy o konkurenceschopnost svých elektromobilů ve srovnání s čínskými výrobci. Po pozdější schůzce se zástupci automobilového průmyslu podle agentury Reuters kancléř řekl, že udělá vše pro to, aby EU od plánu upustila.

Postoj hnutí ANO k zákazu

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš v minulosti kritizoval Petra Fialu za to, že dovolil přijetí zákazu výroby aut se spalovacími motory a nevyjednal pozdější termín, a to přestože Fiala krátce po jmenování jeho vlády do úřadu zákaz označil za nepřijatelný. Babiš už před sněmovními volbami v září 2021 konec výroby aut se spalovacími motory odmítl, když řekl, že Česko bude dál vyrábět tyto auta.

Před volbami do Evropského parlamentu v březnu 2024 se proti zákazu ohradila např. i bývalá ministryně pro místní rozvoj a nynější europoslankyně Klára Dostálová (ANO), která tvrdila, že „se spalovacími motory se ještě musí něco udělat,“ a že spoléhá „na nové složení Evropského parlamentu.“

Slib prosazovat zrušení zákazu prodeje aut se spalovacími motory mělo hnutí ANO také ve svém programu do letošních sněmovních voleb (.pdf, str. 21). Hnutí mj. uvádí: „Každý musí mít možnost si bez diktátu Bruselu vybrat, zda chce jezdit klasickým autem nebo elektromobilem“.

Závěr

Německý kancléř Friedrich Merz se vyjádřil proti konci výroby aut se spalovacími motory mj. na schůzce se zástupci automobilového průmyslu v říjnu 2025. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odmítl plánovaný zákaz už v září 2021 se slovy, že Česko tato auta bude dál vyrábět. Zákaz před volbami do Evropského parlamentu kritizovala také bývalá ministryně za hnutí ANO Klára Dostálová. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odpovídá na otázky týkající se budoucí zahraniční politiky, kterou by jeho vláda po svém jmenování prosazovala. Reaguje přitom na dotaz, zda už jej kontaktoval ukrajinský prezident Zelenskyj. Andrej Babiš odpovídá, že si spolu již volali a měli relativně dlouhý hovor. Zároveň také uvádí, že se s ukrajinským prezidentem domluvili na návštěvě jeho země po sestavení vlády, a dodává, že spolu již několikrát mluvili.

První setkání Andreje Babiše a Volodymyra Zelenského

První setkání, které mezi bývalým českým premiérem a tehdy nově zvoleným prezidentem Ukrajiny Volodymyrem Zelenským proběhlo, se konalo během Valného shromáždění OSN v září 2019 v New Yorku. Tehdejší premiér Babiš během něj se Zelenským řešil vztahy obou států i pozici zemí Visegrádské skupiny a v rámci českého předsednictví V4 pozval ukrajinského prezidenta do Prahy na setkání s jejími dalšími zástupci. Volodymyr Zelenskyj zase pozval Andreje Babiše na Ukrajinu.

Cesta Andreje Babiše na Ukrajinu

Andrej Babiš v listopadu 2019 navštívil Ukrajinu, kde jednal s tehdejším ukrajinským předsedou vlády Oleksijem Hončarukem, tehdejším předsedou ukrajinského parlamentu Dmytrem Razumkovem a také se samotným prezidentem Zelenským. Jednalo se o první návštěvu českého premiéra na Ukrajině po jedenácti letech. Andrej Babiš tehdy znovu pozval prezidenta Zelenského na jednání V4 do Prahy.

Podle vyjádření Andreje Babiše na síti X z 9. října 2025 se jednalo o jejich třetí a zároveň zatím poslední setkání. O žádném dalším společném jednání jsme žádné zmínky nenalezli ani v médiích, ani na Babišových sociálních sítích. V lednu 2023 v rámci prezidentských voleb Babiš mimo jiné zmínil, že „s prezidentem Zelenským jednal i ve Skotsku“ (video, čas 21:28). Toto tvrzení se nám z veřejně dostupných zdrojů nicméně ověřit nepodařilo. Oba politici se ale účastnili klimatické konference COP26 ve skotském Glasgow v listopadu 2021. S dotazem, zdali tam Babiš jednal se Zelenským nebo se s ním případě setkal při jiné příležitosti, jsme se obrátili na tiskového mluvčího hnutí ANO Martina Vodičku, který nám ke dni vydání naší analýzy neodpověděl.

Telefonát mezi Babišem a Zelenským

Den před námi ověřovaným rozhovorem pro Deník.cz si prezident Zelenskyj a Andrej Babiš telefonovali. V rozhovoru měl předseda hnutí ANO vyjádřit svou podporu a popřát Zelenskému, aby válka na Ukrajině co nejdříve skončila. Oba se podle Babiše zároveň domluvili na možném budoucím setkání, kdy by Andrej Babiš osobně přijel na Ukrajinu. Podle Volodymyra Zelenského budou další spolupráci řešit právě během osobního setkání.

Závěr

Předseda hnutí ANO skutečně s Volodymyrem Zelenským mluvil už nejméně třikrát. Z veřejných zdrojů jsou známé dvě osobní schůzky obou politiků, jedna během Valného shromáždění OSN v New Yorku v září roku 2019, druhá během cesty Andreje Babiše na Ukrajinu v listopadu téhož roku. V říjnu 2025 si spolu telefonovali. Podle Babišova příspěvku na síti X z letošního října dokonce došlo už ke třem osobním setkáním, k tomu třetímu jsme však nedohledali doklady. Obrátili jsme se proto na tiskového mluvčího hnutí ANO, odpověď jsme ke dni vydání analýzy nedostali. Oba politici spolu však skutečně mluvili alespoň třikrát vč. telefonních hovorů, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na otázku moderátorky ohledně kampaně před prezidentskými volbami v roce 2023, ve kterých ve druhém kole kandidoval proti současné hlavě státu Petru Pavlovi. V kontextu výroku tvrdí, že se kampaň vyostřila kvůli přístupu tehdejší vládní pětikoalice, a dodává, že Pavel proti němu nevedl agresivní kampaň. Následně opravuje redaktorku a uvádí, že neříkal, že by chtěl Pavel zavléct Česko do války, ale že pouze vyzdvihoval svoje kvality diplomata.

Předvolební kampaň

Andrej Babiš zjevně naráží na své předvolební billboardy, které se objevily po prvním kole voleb a na kterých stálo „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják“. Tento slogan byl předmětem kritiky, po prezidentském duelu v Blesku Babiš ovšem uváděl, že billboardy měnit nechce, a dodal, že ilustrují jeho snahu ukončit válku a zprostředkovat mír.

Andrej Babiš tedy o svém tehdejším protikandidátovi, který je armádním generálem ve výslužbě a v minulosti byl náčelníkem generálního štábu české armády a předsedou Vojenského výboru NATO, na billboardech explicitně nemluvil. České televizi nicméně předvolební slogan v návaznosti na probíhající kritiku, že je urážlivý vůči vojákům, tehdy vysvětloval slovy: „Samozřejmě na tom billboardu mluvím o panu Pavlovi a možná místo voják tam mělo být generál.“ (video, čas 3:59) Později se objevily billboardy s textem „Generál nevěří v mír. Volte mír. Volte Babiše“.

Závěr

Andrej Babiš správně uvádí, že v kampani před prezidentskými volbami v roce 2023 používal slogan, ve kterém stálo, že nezavleče Česko do války, jelikož je diplomat, a ne voják. Ačkoliv text Petra Pavla explicitně nezmiňoval, Babiš později upřesnil, že slogan, resp. billboard mluví právě o Pavlovi. Zjevně tak naznačoval, že právě Pavel by ČR mohl do zatáhnout do války. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš (ANO) v kontextu výroku kritizuje rozpočtové hospodaření vlády Petra Fialy a tvrdí, že na podporu Ukrajiny jeho vláda ve státním rozpočtu nevyčlení žádné peníze. Poté reaguje na otázku, zda se bude Česko pod jeho vedením dále podílet na muniční iniciativě. Odpovídá, že ani do ní nechce investovat prostředky z rozpočtu, a současně zpochybňuje transparentnost samotného programu. Poté uvádí příklad rozpočtu vojenské rozvědky, ve kterém se podle něj objevilo 4,7 miliardy korun, a podrobnosti o této částce nebyly sděleny.

Financování rozvědky

Finance určené Vojenskému zpravodajství jsou součástí rozpočtu Ministerstva obrany (.pdf). Pro rok 2024 byly původně plánovány výdaje na strategické zpravodajství ve výši přibližně 7,56 miliardy korun (.pdf, str. 61). Podle státního závěrečného účtu však konečné čerpání dosáhlo 12,04 miliardy korun, oproti původnímu plánu šlo tedy zhruba o 4,5 miliardy korun více (.pdf, str. 61). O navýšení informoval také server Aktuálně.cz, který uvádí částku 12,4 miliardy korun.

Mluvčí Vojenského zpravodajství Jan Pejšek uvedl, že k navýšení rozpočtu došlo kvůli zhoršené bezpečnostní situaci v souvislosti s válkou na Ukrajině. Detaily rozpočtu jsou však podle jeho vyjádření utajené. Vrchní ředitel ekonomické sekce Ministerstva obrany Richard Vítek se k navýšení odmítl veřejně vyjádřit, a to právě kvůli utajení. Otázka měla být projednána na zasedání sněmovní komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství, jejímiž členy byli mimo jiné i čtyři zástupci hnutí ANO. Zasedání komise se podle pozvánky konalo 11. září 2025 (.pdf). Zpráva o působení vojenské rozvědky za rok 2024 byla projednávána v režimu tajné. Z veřejně dostupných zdrojů tedy nelze zjistit, na co se zvýšené finanční prostředky použily.

Závěr

Podle státního závěrečného účtu narostly výdaje směřující k vojenské zpravodajské službě v roce 2024 oproti původnímu plánu přibližně o 4,5 miliardy korun. Změnou rozpočtu se měla zabývat sněmovní komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství, jejímiž členy byli i čtyři poslanci hnutí ANO. Protože však projednání související zprávy probíhalo v utajeném režimu, nelze z veřejně dostupných zdrojů ověřit, zda jeho členové měli přístup k důvodům tohoto navýšení. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odpovídá na otázku, zda by jako premiér revidoval vztahy s Ukrajinou. Vysvětluje, že státní rozpočet je momentálně „na dně“ a nejsou v něm prostředky pro přímou finanční pomoc Ukrajině. Dodává, že české zbrojařské firmy mohou dále exportovat svoje zboží na Ukrajinu a Česká republika bude Kyjev podporovat prostřednictvím unijního rozpočtu a přímé humanitární pomoci.

Rozpočet EU

Evropská unie přijímá dlouhodobé výdajové plány, tzv. víceleté finanční rámce, kde si stanovuje výdajové priority a limity na několik let dopředu. Stávající dlouhodobý rozpočet byl sestaven na období 2021–2027. Kromě dlouhodobého rozpočtu se přijímá i roční rozpočet. Ten stanovuje výdaje a příjmy na daný rozpočtový rok, a to podle částek schválených v dlouhodobém rozpočtu.

Návrh rozpočtu předkládá Evropská komise a ten poté schvaluje Evropský parlament a Rada EU, které tvoří tzv. rozpočtový orgán. Unijní rozpočet, na rozdíl od státních rozpočtů členských států, musí být vyrovnaný. Je financován převážně z vlastních zdrojů, kam spadají příspěvky členských států odvíjející se od výše jejich hrubého národního důchodu (HND) nebo příspěvky založené na dani z přidané hodnoty. Další vlastní zdroje získává Unie například z cel.

Unijní pomoc Ukrajině

V letech 2022–2024 Evropská unie poskytovala finanční podporu Ukrajině prostřednictvím balíčků makrofinanční pomoci. Od roku 2024 začala Unie Ukrajinu podporovat také pomocí tzv. Nástroje pro Ukrajinu.

Návrh unijního rozpočtu na rok 2026 zatím počítá s makrofinanční pomocí Ukrajině ve výši 300 tisíc eur (.pdf, str. 20) a podporou v rámci Nástroje pro Ukrajinu nejméně ve výši 3,9 miliardy eur (str. 23). Představitelé EU dále navrhují poskytnout Ukrajině půjčku ve výši 140 miliard eur, která by byla financovaná ze zmražených ruských státních dluhopisů.

Závěr

Rozpočet Evropské unie je financován primárně z příspěvků členských států. Podle návrhu rozpočtu na rok 2026 přislíbila pomoc Ukrajině nejméně ve výši 3,9 miliardy eur. Skutečně tedy platí, že Česká republika bude podle aktuálního návrhu přispívat na podporu Ukrajiny prostřednictvím unijního rozpočtu. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v rozhovoru pro Deník mj. mluvil o tom, že by jako premiér odmítl migrační pakt. Kateřina Perknerová na to uvádí, že migrační pakt zavádí právě ta opatření, po kterých prý Andrej Babiš sám volal, tzn. azylové řízení na vnějších hranicích EU. Babiš ve své odpovědi tvrdí, že volal po azylových řízeních zcela mimo EU, např. v Tunisu, a nikoli na evropské půdě, tedy ani na vnějších hranicích.

Azylové řízení podle migračního paktu

Když žadatel o ochranu dorazí na vnější hranici EU, bude podle paktu muset nejprve projít prověřováním, které určí, jaký typ azylového řízení na něj EU uplatní. Proces kontroly zahrnuje zjištění nebo ověření totožnosti, zdravotní prohlídku a posouzení zranitelnosti, dále pak bezpečnostní kontrolu včetně sejmutí otisků prstů. Výsledky prověřování mají být následně zadány do společné databáze Eurodac a stanou se základem pro azylový proces.

Pokud žadatelé o azyl projdou úspěšně prověřovacím procesem, mohou postoupit k jednomu ze dvou azylových řízení. Prvním je běžné řízení, při kterém se do šesti měsíců posuzují důvody pro udělení azylu. Druhým typem řízení je tzv. povinné řízení na hranicích. To se vztahuje na osoby, u kterých je na základě prověřování nízká pravděpodobnost přijetí žádosti, dále na osoby, které uvádějí orgány EU v omyl nebo představují bezpečnostní riziko.

Žadatelé v tomto řízení nemají povolení ke vstupu na území členského státu, ve kterém žádají o azyl. Musí zůstat ve zvláštním hraničním ubytovacím zařízení a být k dispozici pro posouzení. Proces by měl proběhnout v blízkosti hranic a měl by být dokončen do tří měsíců, a to včetně odvolání. Pokud není žadateli azyl přiznán, následuje jeho navrácení do země původu v rámci zvláštního návratového postupu. Daná osoba musí být do tří měsíců vyhoštěna z EU.

Extrateritoriální zpracování žádostí o azyl

Migrační pakt ani jiná ustanovení unijního práva nepočítají se zpracováním žádostí o azyl mimo území EU (.pdf, str. 4). Proti možnému extrateritoriálnímu zpracování rozhodnutí o azylu se vyslovil (.pdf, str. 4–5) Evropský soud pro lidská práva (.pdf, str. 3) i Soudní dvůr Evropské unie. Myšlenku „tranzitních center“ ve třetích zemích, o které mluví Andrej Babiš, v průběhu let navrhovalo např. Dánsko nebo Německo.

Hnutí ANO a azylová řízení

Andrej Babiš v roce 2018 uvedl, že by lidé, kteří prchají před konfliktem nebo pronásledováním, měli mít možnost žádat o azyl mimo Evropu. Ve stejném roce EU plánovala, že budou zavedena migrační střediska v severní Africe, kde by se před vstupem do EU oddělovali lidé s nárokem na azyl od ostatních migrantů.

Obdobný návrh hnutí ANO ve svých předvolebních programech nemělo (.pdf). Např. ve svém programu do Evropských voleb v roce 2019 pouze psalo, že bude usilovat o zřízení přijímacích center na vnější hranici EU (.pdf, str. 5), nikoli mimo Unii. Program hnutí ANO ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2025 pak mluvil o odmítnutí migračního paktu a přijetí nového migračního zákona o migraci a azylu (.pdf, str. 14). Andrej Babiš svůj záměr odmítnout migrační pakt potvrdil po sněmovních volbách na tiskové konferenci a na facebookovém profilu hnutí ANO. 

V letošní předvolební publikaci, která je souborem Babišových komentářů, předseda hnutí ANO zmínil, že „o azylových centrech a řešení migrace mimo Evropu mluvil už v roce 2015“ (.pdf, str. 51). Dále se v dokumentu nachází komentář z července 2023, ve kterém Babiš psal o tom, že „azylová řízení musíme podle vzoru Austrálie provádět mimo území EU“ (.pdf, str. 162). Přestože tedy tento požadavek není uveden v předvolebních programech hnutí ANO, ve své knize Andrej Babiš skutečně volal po řešení, které se od migračního paktu odlišuje.

Závěr

Podle evropského Paktu o migraci a azylu mají azylová řízení probíhat na území Evropské unie i v případech povinného řízení na hranicích. Se zpracováním azylových žádostí na území třetích zemí pakt nepočítá. Představitelé hnutí ANO mluvili o odmítnutí migračního paktu, Andrej Babiš o nutnosti konání azylových řízení mimo státy EU mluví dlouhodobě a tento požadavek se objevil i v publikaci pro letošní sněmovní volby. Babišův postoj se tak od migračního paktu skutečně odlišuje, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Andrej Babiš (ANO) odpovídá na otázku, jakým způsobem hnutí ANO plánuje obejít či nenaplňovat pravidla nastavená tzv. migračním paktem. Hnutí totiž odmítnutí paktu uvádělo jako jednu ze svých priorit před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2025 (.pdf, str. 14). Andrej Babiš odpovídá, že tak plánuje učinit po vzoru Polska, které pakt podle jeho slov odmítlo.

Migrační pakt

Nový pakt o migraci a azylu nahrazuje dosavadní tzv. Dublinský systém a klade si za cíl sjednotit postupy, urychlit řízení a spravedlivěji rozložit odpovědnost mezi státy. Klíčovou novinkou je povinná, ale flexibilní solidarita: každý rok Komise navrhne a Rada schválí roční rezervoár solidarity s nejméně 30 000 relokacemi a alespoň 600 miliony EUR ve formě finančních příspěvků. Státy si však volí formu zapojení – přijetí osob, finanční ekvivalent (zhruba 20 000 € za každého nepřijatého) nebo jinou operativní podporu (personál, vybavení, podpora návratů). Tento princip tak nahradí předchozí systém, ve kterém hlavní odpovědnost za zpracování žádostí o azyl nesou státy, do kterých žadatelé při cestě do EU vstoupili.

Postoj Polska při schvalování

Polsko už v červnu 2022 nepřistoupilo k „deklaraci solidarity“ (.pdf), která tvořila předstupeň jejího pozdějšího nastavení. První důležité hlasování následovalo 8. června 2023, kdy ministři vnitra v Radě EU schválili klíčové části paktu kvalifikovanou většinou. Pro hlasovalo 21 států, proti byly pouze Polsko a Maďarsko. Na schvalování se podílel i Evropský parlament, který 10. dubna 2024 na svém plenárním zasedání schválil deset právních předpisů, z nichž se pak skládá.

Finální přijetí paktu proběhlo 14. května 2024, kdy jej Rada schválila po úsecích opět kvalifikovanou většinou. Polsko a Maďarsko hlasovaly jako jediné země u všech projednávaných aktů proti. Schválená legislativa by měla nabýt účinnosti v červnu 2026.

Závaznost paktu

Protože většina paktů má formu nařízení, členský stát nemůže jednostranně odmítnout jejich uplatňování, aniž by porušoval unijní právo. Většina přijaté legislativy je tak přímo závazná pro všechny členské státy včetně Polska i Maďarska, ačkoliv tyto státy hlasovaly v jednotlivých otázkách proti.

Komise už v březnu 2025 upozornila, že pakt je závazný pro všechny členy, a že pokud by některý stát jeho provádění zdržoval nebo podrýval, podnikne nezbytné kroky. Může tak zahájit tzv. infringement neboli řízení o nesplnění povinnosti, které může vyústit v žalobu k Soudnímu dvoru EU a finanční sankci. Některé požadavky paktu už také byly částečně zavedeny do českých zákonů.

Postoj polských politiků

Odmítavý postoj k paktu důrazně prosazovalo vedení strany Právo a Spravedlnost (PiS). V říjnu 2023 vláda PiS uspořádala spolu s volbami referendum o migraci s otázkou na přijímání „tisíců nelegálních migrantů na základě relokačního mechanismu EU“. Více než 97 % hlasovalo proti, účast však nebyla dostatečná a referendum bylo neplatné (.pdf, str. 3). Předchozí prezident Andrzej Duda zdůrazňoval, že nesouhlasí s relokací migrantů již od migrační krize. Krátce před volbami vystoupil s premiérem Morawieckým a označil pakt za diktát „bruselských elit“.

Současný premiér Donald Tusk (ve funkci od prosince 2023) tvrdí, že Polsko nebude pakt implementovat, pokud by znamenal nucené přijímání migrantů. Také se snaží o vyjednání úlev v rámci pravidel EU. Nový prezident Karol Nawrocki v říjnu 2025 zaslal předsedkyni Komise dopis, ve kterém píše, že Polsko případné relokace odmítne.

Polsko svou pozici zdůvodňuje tím, že nese mimořádnou migrační zátěž. Už od začátku války poskytuje dočasnou ochranu zhruba milionu osob z Ukrajiny – patří k nejzatíženějším státům EU. Zároveň od roku 2021 čelí tlaku na jeho vnější hranici s Běloruskem, kde dochází k organizovanému navádění migrantů k nelegálním vstupům (.pdf). Pakt nicméně umožňuje mimořádnou migrační zátěž dočasně zohlednit při plnění solidarity. Komise každoročně vyhodnotí situaci a dotčené zemi může snížit povinný příspěvek solidarity nebo zemi zařadit mezi její příjemce.

Závěr

Polsko při přijímání paktu hlasovalo proti a jeho představitelé odmítají povinné relokace. Pakt byl však schválen v Evropském parlamentu i Radě a většina legislativy byla přijata jako nařízení EU, a je tak závazná pro všechny členské země včetně Polska. Neuplatňování přijaté legislativy by znamenalo porušení unijního práva, které může Evropská komise žalovat, a může tak potencionálně docílit finanční sankce pro danou zemi. Polsko nicméně avizovalo, že se podmínkami paktu nebude řídit, pokud zůstanou v původně schválené podobě. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.